Nejúspěšnější sovětská letecká esa

Nejúspěšnější sovětská letecká esa

:: Podle celkového počtu sestřelů (samostatné + společné)

Rečkalov Grigorij Andrejevič	Речкалов Григорий Андреевич	66	59+7
Kožedub Ivan Nikitovič	Кожедуб Иван Никитович	64	64+0
Gulajev Nikolaj Dmitrijevič	Гулаев Николай Дмитриевич	60	55+5
Vorožejkin Arsenij Vasiljevič	Ворожейкин Арсений Васильевич	60	47+13
Pokryškin Aleksandr Ivanovič	Покрышкин Александр Иванович	59	53+6
Jevstignějev Kirill Aleksejevič	Евстигнеев Кирилл Алексеевич	55	52+3
Bobrov Vladimir Ivanovič	Бобров Владимир Иванович	51	27+24
Glinka Dmitrij Borisovič	Глинка Дмитрий Борисович	50	49+1
Amet-Chan Sultan	Амет-Хан Султан	49	30+19
Diděnko Gavriil Vlasovič	Диденко Гавриил Власович	48	16+32

 Rečkalov Grigorij Andrejevič / Речкалов Григорий Андреевич

 Kožedub Ivan Nikitovič / Кожедуб Иван Никитович

Gulajev Nikolaj Dmitrijevič / Гулаев Николай Дмитриевич

Vorožejkin Arsenij Vasiljevič / Ворожейкин Арсений Васильевич

Pokryškin Aleksandr Ivanovič / Покрышкин Александр Иванович

Jevstignějev Kirill Aleksejevič / Евстигнеев Кирилл Алексеевич

Bobrov Vladimir Ivanovič / Бобров Владимир Иванович

Glinka Dmitrij Borisovič / Глинка Дмитрий Борисович

Amet-Chan Sultan / Амет-Хан Султан

Diděnko Gavriil Vlasovič / Диденко Гавриил Власович

:: Podle počtu samostatných sestřelů

Kožedub Ivan Nikitovič	Кожедуб Иван Никитович		64+0
Rečkalov Grigorij Andrejevič	Речкалов Григорий Андреевич		59+7
Gulajev Nikolaj Dmitrijevič	Гулаев Николай Дмитриевич		55+5
Pokryškin Aleksandr Ivanovič	Покрышкин Александр Иванович		53+6
Jevstignějev Kirill Aleksejevič	Евстигнеев Кирилл Алексеевич		52+3
Glinka Dmitrij Borisovič	Глинка Дмитрий Борисович		49+1
Vorožejkin Arsenij Vasiljevič	Ворожейкин Арсений Васильевич		47+13
Koldunov Aleksandr Ivanovič	Колдунов Александр Иванович		46+1
Skomorochov Nikolaj Michajlovič	Скоморохов Николай Михайлович		45+2
Krasnov,Nikolaj Fedorovič	Краснов Николай Федорович		41+1

 Kožedub Ivan Nikitovič / Кожедуб Иван Никитович

Rečkalov Grigorij Andrejevič / Речкалов Григорий Андреевич

Gulajev Nikolaj Dmitrijevič / Гулаев Николай Дмитриевич

Pokryškin Aleksandr Ivanovič / Покрышкин Александр Иванович

Jevstignějev Kirill Aleksejevič / Евстигнеев Кирилл Алексеевич

Glinka Dmitrij Borisovič / Глинка Дмитрий Борисович

Vorožejkin Arsenij Vasiljevič / Ворожейкин Арсений Васильевич

Koldunov Aleksandr Ivanovič / Колдунов Александр Иванович

Skomorochov Nikolaj Michajlovič / Скоморохов Николай Михайлович

Krasnov,Nikolaj Fedorovič / Краснов Николай Федорович

Kalendárium, 6. únor 1923

V úterý 6. února 1923 se narodil Alexandr Nikolajevič Jefimov / Александр Николаевич Ефимов, sovětský bitevní pilot a dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu. Alexandr Jefimov patřil mezi nejúspěšnější spojenecké bitevní piloty. Během Velké vlastenecké války se mu podařilo celkově zničit 28 nepřátelských letounů na zemi, 9 vlaků, 65 děl, 47 tanků a v 58 vzdušných soubojích měl sestřelit 7 nepřátelských letounů, z toho jeden samostatně.

   Alexandr Nikolajevič Jefimov se narodil ve vesnici Kantěmirovka ve Voroněžské gubernii. V roce 1941 absolvoval Vorošilovgradský aeroklub pojmenovaný podle S. A. Levaněvského. V květnu téhož roku vstoupil do řad Rudé armády. V červnu 1942 ukončil Vorošilovgradskou vojenskou leteckou školu pilotů, která tou dobou byla evakuovaná do města Uralsk v Kazašské SSR. Mezi červnem a srpnem téhož roku byl pilotem 10. ZAP (zapasnoj aviacionnyj polk / rezervní letecký pluk) v Kamence, kde létal na letounech SB a IL-2. Od srpna 1942 byl odvelen na frontu jako pilot 594. ŠAP (šturmovoj aviacionnyj polk / bitevní letecký pluk) spadající pod 214. ŠAD a vyzbrojený letouny Iljušin Il-2. Od listopadu 1942 do dubna 1945 sloužil u 198. ŠAP (233. ŠAD, 1. VA a později 4. VA), kde postupně sloužil jako pilot, velitel zvěna, zástupce velitele a velitel eskadrily. V dubnu až květnu 1945 sloužil jako šturman 62. ŠAP (233. ŠAD, 4. VA, 2. běloruský front). 

   Postupně bojoval v sestavě Západního frontu a 2. běloruského frontu. Účastnil se Rževsko-Syčevské, Rževsko-Vjazemské, Orlovské, Smolensko-Roslablské, Mogilevské, Bělostokské, Osovecké, Mlavsko-Elbingské a Vostočno-Pomeranské operace.

   Koncem června 1944 za úspěšné vykonání 100 bojových letů byl starší lejtěnant A. N. Jefimov navržen k udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu, kterou obdržel 26. října 1944. V neděli 25. března 1945 se A. N. Jefimov účastnil náletu na letiště Legstriess-Danzig, kde se skupině 16 letounů Il-2 pod jeho velením podařilo zničit 14 letounů protivníka a hangár, v němž bylo umístěno dalších 20 letounů různých typů, připravených k evakuaci. O dva dny později, 27. března, kapitán Jefimov absolvoval svůj dvoustý bojový let. Osm šturmoviků Il-2 pod jeho velením vyrazilo opět do oblasti Danzig (Gdaňsk), kde se jim podařilo během čtyřech náletů zničit 4 tanky a další bojové techniky. Jeho střelec, seržant J. P. Dobrov měl k tomuto datu na svém kontě 4 sestřely nepřátelských letounů, z toho dva ve spoluúčasti. Ve středu 4. dubna 1945 byl podán návrh k udělení druhé Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu, kterou obdržel 18. srpna 1945. Svůj poslední bojový let ve válce absolvoval 5. května 1945, kdy provedl nálet na přístav Swinemünde (nyní Świnoujście). 

   Celkově za dobu Velké vlastenecké války absolvoval 222 bojových letu na letounu Iljušin Il-2. Mnohé starší prameny Alexandru Nikolajeviči Jefimovi přisuzovalo zničení až 126 tanků a 85 letadel na zemi a dalších osmi sestřelů nepřátelských letounů ve vzduchu. Soudobá literatura pak uvádí, že celkově zničit 28 nepřátelských letounů na zemi, 9 vlaků, 65 děl, 47 tanků a v 58 vzdušných soubojích měl sestřelit 7 nepřátelských letounů, z toho jeden samostatně. I tak je to úctyhodný výkon!

Vyznamenání:

Дважды Героя Советского Союза (26.10.1944, 18.08.1945); медали «Золотая Звезда» № 4845 и № 73.

Орден «За заслуги перед Отечеством» II степени (21.02.2008).

Орден «За заслуги перед Отечеством» III степени (6.02.2003)[8].

Орден «За заслуги перед Отечеством» IV степени (1998).

Орден Мужества (2000).

3 ордена Ленина (26.10.1944, 31.10.1967, 4.09.1981).

Орден Октябрьской Революции (19.02.1988).

5 орденов Красного Знамени (29.05.1943, 21.02.1944, 24.10.1944, 21.02.1969, 5.02.1973).

Орден Александра Невского (1.08.1944).

2 ордена Отечественной войны I-й степени (5.11.1943, 11.03.1985).

Орден Красной Звезды (30.12.1956).

Орден «За службу Родине в Вооружённых Силах СССР» III-й степени (17.02.1976).

Медали СССР и Российской Федерации.

Государственная премия СССР (1984).

Заслуженный военный лётчик СССР (17.08.1970).

+ další zahraniční řády a medaile

Prameny:

[1] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сто сталинских соколов. В боях за Родину, Серия: Сталинские соколы, Издательство: Яуза, Эксмо, 2006. ISBN 5-699-14045-X 

[3] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999. 

[4] https://ru.wikipedia.org/wiki/Ефимов,_Александр_Николаевич

[5] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1241 

[6] http://airaces.narod.ru/all7/efimov_a.htm

edit: Sat 06 Feb 2021 10:32:46 AM CET

Kalendárium, 5. únor 1919

   V neděli 5. února 1919 se narodil George Earl Preddy, Jr., nejúspěšnější americké letecké eso na letounech North American P-51 Mustang a šesté nejúspěšnější americké letecké eso všech dob s 26.833 jistými sestřely, 3 pravděpodobnými sestřely a 4 poškozenými letouny. Dalších pět letounů zničil na zemi.

   

   Narodil se narodil ve městě Greensboro v Severní Karolíně. V roce 1940 se celkem třikrát pokoušel o vstup do námořnictva, ale neuspěl. V létě téhož roku se proto pokusil vstoupit do USAAC. Složil úspěšně všechny zkoušky, ale bylo mu řečeno, že musí vyčkat než bude otevřen další letecký kurz. Mezitím Preddy vstoupil do Národní gardy. V dubnu 1941 zahájil pilotní výcvik, který ukončil 12. prosince téhož roku na letecké základně Craig Field v Alabamě, kdy získal hodnost Second Lieutenant a byl přidělen k 9. Pursuit Squadron 49. Pursuit Group. Ta byla vyzbrojena letouny Curtiss P-40 Warhawk a v únoru 1942 se přesunula do Austrálie.

   V lednu 1943 byl George v hodnosti First Lieutenant převelen k 352. Fighter Group a stal se příslušníkem 34. Fighter Squadron. Skupina měla ve výzbroji stíhačky Curtiss P-40 Warhawk, ale následně tyto stroje vyměnila za robustní stíhačky Republic P-47 Thunderbolt. V květnu téhož roku došlo k přečíslování a ze 34. Fighter Squadron se nově stala 487. Fighter Squadron. V červenci 1943 se skupina přesunula do Anglie na leteckou základnu Bodney.

   Své konto otevřel George Preddy ve středu 1. prosince 1943 sestřelem stíhačky Bf 109. Dne 22. prosince získal druhý sestřel, když poslal k zemi dvoumotorovou německou stíhačku Messerschmitt Me 210. První sestřel v roce 1944 získal v sobotu 29. ledna, ale jeho letoun byl současně poškozen a nad Kanálem je Preddy nucen opustit letoun na padáku. Je vyloven záchranným člunem ASR a dopraven na zpět do Anglie. Tento sestřel je poslední, který Preddy získal na stíhačce Republic P-47 Thunderbolt.

   V dubnu 1944 byla 352. FG přezbrojena na špičkové letouny North American P-51 Mustang. Preddy byl jmenován operační důstojníkem a povýšen do hodnosti Major. Ve čtvrtek 20. dubna se m u podarilo poškodit jeden letoun Bf 109. První potvrzené vítězství na Mustangu získal v sobotu 22. dubna, když spolu s dalšími dvěma piloty sestřelil letoun Junkers Ju 88. V sobotu 13. května George Preddy sestřelil dva Messerschmitty Bf 109 z celkových 15 sestřelů, které ten den získala 352. FG a stal se tak „leteckým esem“. V úterý 30. května Sestřelil dvě stíhačky Messerschmitt Bf 109 sám a o třetí se podělil se svým wingmanem. Šest dní po invazi v Normandii, 12. června, získal Preddy sestřel nad letounem Bf 109. Další sestřely se mu podařilo získat v úterý 20. června. George Preddy nejprve smetl z oblohy jeden Focke-Wulf Fw 190 a následně se svým číslem sestřelil dvoumotorovou stíhačku Messerschmitt Me 410. Hned následující den východně od Magdeburgu sestřelil další Bf 109. 

   V úterý 18. července získal George Preddy hattrick, když severovýchodně od Rostocku sestřelil dva bombardéry Ju 88 a jednu stíhačku Bf 109, další Junkers Ju 88 zničil pravděpodobně a dva poškodil. Celá 352. FG získala 19 sestřelů, z toho 9 sestřelů získala Preddyho 487. FS. V pátek 21. července sestřelil ve spoluúčasti jeden letoun Bf 109 a poslední červencový sestřel získal 29. a opět mu za oběť padla stíhačka Bf 109. Krátce před polednem, v sobotu 5. srpna, jižně od Hamburku Sestřelil další Bf 109. Jeho nejúspěšnějším dnem se stal hned následující den, 6. srpna, kdy se George Preddymu podarilo v prostoru mezi Lüneburgem a Havelbergem sestřelit hned šest letounů Messerschmitt Bf 109 a stal se tak „esem jediného dne“. Nedlouho po tomto výkonu je George poslán na dovolenou do Spojených států Amerických. 

    Zpět nad nebe západní Evropy se George Predy vrátil v říjnu, kdy byl jmenován velitelem 328. Fighter Squadron. První sestřel po svém návratu získal ve čtvrtek 2. listopadu 1944. Další sestřel získal 21. listopadu, když nedaleko Merseburgu sestřelil Focke-Wulf Fw 190, další letoun tohoto typu pak sestřelil pravděpodobně a jeden poškodil.

    Jeho život se uzavřel při tragické události, která se stala den po Štědrém dnu. George Preddy nejprve získal své poslední dva sestřely, když jihozápadně od Koblenze sestřelil dva Fw 190. Poté byl pozemní kontrolou upozorněn na další Fw 190, kterého Preddy začal pronásledovat společně s dalšími dvěma piloty, kterými byli jeho wingman James G. Cartee a James E. Bouchier ze 479. FG, který se k nim přidal po ztrátě kontaktu se svou skupinou. Německý Fw 190 se vyhoupl nad okrajem lesa za nímž mělo stanoviště protiletadlové baterie 9. americké armády. Baterie spustila palbu ve snaze sestřelit Focke-Wulf Fw 190, ale přitom se ji podařilo sestřelit letoun Preddyho, který byl zasažen a smrtelně raněn. Baterii se podařilo sestřelit i Mustang Jamese Bouchiera, který musel svůj stroj opustit na padáku. 

Major George E. Preddy Jr. po své legendárním souboji z 6. srpna 1944. 6 prstů za 6 sestřelených messerschmittů.

Seznam sestřelů George Preddyho:

P-47 Thunderbolt

01.12.1943 Bf 109

22.12.1943 Me 210

29.01.1944 Fw 190

P-51 Mustang

20.04.1944 Bf 109 poškozen

22.04.1944 ⅓ Ju 88

13.05.1944 Bf 109

13.05.1944 Bf 109

30.05.1944 Bf 109

30.05.1944 Bf 109

30.05.1944 ½ Bf 109

12.06.1944 Bf 109

20.06.1944 Fw 190

20.06.1944 ½ Me 410

21.06.1944 Bf 109

18.07.1944 Bf 109

18.07.1944 Ju 88

18.07.1944 Ju 88

18.07.1944 Ju 88 pravděpodobně

18.07.1944 Ju 88 poškozen

18.07.1944 Ju 88 poškozen

21.07.1944 ½ Bf 109

29.07.1944 Bf 109

05.08.1944 Bf 109

05.08.1944 Bf 109 pravděpodobně

06.08.1944 Bf 109

06.08.1944 Bf 109

06.08.1944 Bf 109

06.08.1944 Bf 109

06.08.1944 Bf 109

06.08.1944 Bf 109

02.11.1944 Bf 109

21.11.1944 Fw 190

25.12.1944 Bf 109

25.12.1944 Bf 109

Seznam vyznamenání George Preddyho:

Distinguished Service Cross,

2x Silver Star, 

9x Distinguished Flying Cross, 

8x Air Medal  

Prameny:

[1] Bell, Kelly: Mustang Wrangler George Preddy, in Aviation History, No. 07 (Vol. 16, No. 6), 2006. 

[2] Hess, William N.: ‘Down to Earth' Strafing Aces of the Eighth Air Force, Aircraft of the Aces 51, Osprey Publishing, April 20 2003. 

[3] Ivie, Tom: 352nd Fighter Group, Aviation Elite Units 8, Osprey Publishing, April 25 2002. 

[4] Olynyk, Frank: Stars And Bars, A Tribute to the American Fighter Ace 1920-1973, Grub Street, London 1995.

[5] Olynyk, Frank J.: USAAF (European Theater of Operations) Credits For The Destruction of Enemy Aircraft In Air-To-Air Combat In World War 2, Victory List No. 5, Published by the Author, Aurora, 1987.

[6] Polák, Tomáš: George Earl Preddy, in Aero Plastic Kits revue, No. 21, 1994.

Kalendárium, 2. únor 1704

Ve středu 2. února 1704 zemřel v Paříži Guillaume François Antoine, Marquis de l'Hôpital. Byl to francouzský matematik, který v letech 1691-1692 studovaů matematiku pod vedením Johanna I. Bernoulliho. Zabýval se matematickou analýzou a geometrií. V roce 1696 publikoval první učebnici diferenciálního počtu na světě Analyse des infiniment petits pour l'intelligence des lignes courbes, kterou napsal na základě přednášek svého učitele Johanna Bernoulliho. V ní mimo jiné představil tzv. l'Hospitalovo pravidlo pro výpočet limity zlomku jehož čitatel i jmenovatel se oba blíží k nule či k nekonečnu. Jeho skutečným autorem je však právě J. Bernoulli.

L'Hôpital vyřešil, nezávisle na řešení Leibnitze či Newtona, problém brachystochrony.

[1] Fuchs, Eduard: Teorie množin pro učitele, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999. 

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Guillaume_de_l'Hôpital

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Guillaume_de_l'Hôpital  

Kalendárium, 2. únor 1936

V neděli 2. února 1936 se narodil Nguyễn Văn Bảy, nejúspěšnější severovietnamské stíhací eso na letounu Mikojan-Gurjevič MiG-17 s sedmi úředně potvrzenými sestřely.

   Svou leteckou kariéru zažal v roce 1959 kdy byl vybrán do malé skupiny budoucích příslušníků právě vznikajícího severovietnamského letectva a nastoupil k 910. leteckému výcvikovému pluku. O rok později se vydal do Číny, kde prodělal výcvik na proudovém stíhacím letounu MiG-17. Ukončil ho začátkem roku 1964 a v dubnu se vrátil do Vietnamu na leteckou základnu Gia Lâm. Zařazen byl k 921. stíhacímu pluku. Někdy během roku 1965 byl převelen k 923. stíhacímu pluku.  

   Dne 26. dubna 1966 ohlásil poškození Phantomu. Pravděpodobně šlo o jeden z doprovodných letounů kryjících Douglas EB-66 Destroyer při misi na rušení severovietnamských radarů. Roj ve složení Hồ Văn Quý, Lưu Huy Chao, Nguyễn Văn Bảy a Tran Van Triêm vzlétla v dopoledních hodinách z letecké základny Kép a v oblasti Bắc Sơn – Bình Gia se utkala se skupinou F-4. Piloti MiGů ohlásili dva sestřely a jedno poškození F-4 Phantom.

   Jen o tři dny později pak Văn Bảy konečně ohlásil své první potvrzené vzdušné vítězství – stíhací bombardér F-105 Thunderchief. Odpoledne vzlétla trojice ve složení Nguyễn Khắc Lộc, Lưu Huy Chao a Nguyễn Văn Bảy a utkala se s letouny F-4C Phantom, doprovázejícími stíhací bombardéry F-105. Văn Bảy sestřelil jeden F-105D.

   V úterý 21. června 1966 opustil vzletovou dráhu záchytný roj 923. pluku ve složení Phạm Thành Chung, Dương Trung Tấn, Nguyễn Văn Bảy a Phan Văn Túc a dal se do stíhání několika F-8 Crusader z letadlové lodi USS Hancock. Jeden z Crusaderů (F-8E, #149152) od VF-211, jehož knipl svíral LCDR C. Black, už dostal zásah od protiletadlové palby ze země. K jeho smůle se brzy objevily i MiGy-17 pilotované Văn Bảyem a jeho třemi druhy. Američan od nich schytal několik dalších zásahů z kanonů ráže 23 a 37 mm a šel k zemi. Tam jej rychle následoval i druhý Crusader (RF-8A, #146830) od Detachmentu L, VFP-63, pilotovaný LT L. C. Eastmanem. U stíhacích pluků bylo tou dobou zvykem připočítávat sestřely na účet všech letců ve vzduchu, nejnovější zdroje však za vítěze označují Phạm Thành Chunga a Phan Văn Túce. 

   Ve středu 29. června, zaútočily čtyři MiGy od 923. pluku pilotované Trần Huyềnem, Võ Văn Mẫnem, Nguyễn Văn Bảyem a Phan Văn Túcem na skupinu stíhacích bombardérů F-105 Thunderchief nedaleko Tam Đảo. Severovietnamci ohlásili dva sestřely, oba byly patrně opět připsány všem účastníkům boje, zatímco nejnovější zdroje už za vítěze označují pouze Nguyễn Văn Bảye a Phan Văn Túce.

   Další sestřel si Nguyễn Văn Bảy připsal v pondělí 5. září 1966. Toho dne držel hotovost společně s dalším velmi zkušeným pilotem Võ Văn Mẫnem, který se také stal stíhacím esem. V 15.45 zachytily radary blížící se nálet, v 16.30 dostala dvojice Nguyễn Văn Bảy – Võ Văn Mẫn, následovaná dvojicí Trần Huyền – Lưu Huy Chao, povel ke startu. Poté, co Văn Bảy zpozoroval kondenzační stopy, rozkázal odhodit nádrže a dal plný plyn. Letouny, ke kterým se rychle přibližoval, byly Crusadery náležející VF-111 z letadlové lodi USS Oriskany. Văn Bảy se dostal za druhý letoun ve formaci a ze vzdálenosti 350 metrů vypálil. Nejdřív minul. Pak provedl opravu a vystřelil podruhé. Zasažený letoun šel okamžitě dolů a roztříštil se o zem.  

   Další vzdušné vítězství Văn Bảy ohlásil už 16. září. Čtveřice pilotů 923. pluku Hồ Văn Quý, Đỗ Huy Hoàng, Nguyễn Văn Bảy a Võ Văn Mẫn se vydala vstříc skupině šesti stíhacích bombardérů F-105 Thunderchief, doprovázených osmi letouny F-4C Phantom. Skupina vstoupila do souboje s doprovodnými stíhači nad Nam Mẫu. Nguyễn Văn Bảy se dostal za jeden z Phantomů, který sestřelil severovýchodně od letecké základny Kép. 

   Další vzdušné vítězství si připsal v sobotu 21. ledna 1967. Šlo opět o stíhací bombardér F-105. Ve 14.45 proti nim vzlétla čtveřice pilotů 923. pluku Hồ Văn Quý, Phan Thành Tài, Nguyễn Văn Bảy a Võ Văn Mẫn. Po třech a půl minutách Nguyễn Văn Bảy objevil ve vzdálenosti 10 km skupinu dvaceti F-105 Thunderchief, doprovázených čtveřicí F-4 nad Đình Lập. Nepřátelé si jich ale také všimli. Thunderchiefy spěšně odhodily svůj pumový náklad a Phantomy zaútočily na MiGy, avšak bez jakéhokoliv úspěchu. Nguyễn Văn Bảy vypálil pět až šest dávek, přičemž se mu podařilo poslat k zemi jeden F-105.

   Rostoucí americké ztráty v leteckých bojích donutily administrativu presidenta Johnsona, aby 24. dubna 1967 povolila dosud zapovězené nálety na severovietnamská letiště. K velkému leteckému boji došlo ještě téhož dne. O den dříve se Văn Bảy se svými třemi druhy přemístil ze základny Gia Lâm na letiště Kiến An. Odtud vzlétli v odpoledních hodinách proti nepříteli, přičemž vytvořili dvě dvojice, Nguyễn Văn Bảy – Nguyện Thế Hồn a Võ Văn Mẫn – Nguyễn Bá Địch.Dvojice Văn Bảy – Thế Hồn se pustila do křížku s Phantomy od VF-114. Po prvním útoku utvořila obranný kruh, který se Američané pokusili prorazit. Nad Sơn Đoòng v provincii Hà Bắc našly střely Văn Bảyových kanonů ráže 23 a 37 mm svůj cíl a k zemi se zřítil jeden z Phantomů.

   Následující den byl stejně rušný. V 10.04 se zvedla čtveřice severovietnamských pilotů Nguyễn Văn Bảy, Hà Đình Bốn, Nguyện Thế Hồn a Nguyễn Bá Địch z předsunutého letiště Kiến An stíhat blížící se letouny US Navy z letadlové lodi USS Bon Homme Richard. Došlo k velice krátkému boji, v němž severovietnamští piloti v podstatě provedli pouze jediný průlet – taktika „udeř a uteč“, přičemž se jim dle jejich hlášení podařilo sestřelit tři nepřátelské letouny. Podle tehdy používaného systému společných sestřelů měly tyto letouny připadnout na konta všech útočících pilotů včetně Văn Bảye. István Toperczer ve své nejnovější práci na toto téma uvádí, že po jednom sestřelu A-4 si připsali Hà Đình Bốn a Nguyễn Bá Địch, zatímco Nguyện Thế Hồn poslal k zemi Crusadera. Podle tohoto zdroje tedy vyšel Văn Bảy ze souboje naprázdno.

   Své skóre Văn Bảy uzavřel v sobotu 29. dubna 1967, kdy ohlásil sestřelení Phantomu. V odpoledních hodinách se zvedla z letecké základny Hòa Lạc letka MiGů-17 ve složení Nguyễn Văn Bảy, Lê Si Điệp, Võ Văn Mẫn a Trươn Văn Cúng a vydala se do oblasti Hòa Bình, kde Văn Bảy ve vzdálenosti osm kilometrů zpozoroval vetřelce v podobě F-4C. Během tříminutového souboje se mu podařilo jeden letoun sestřelit a letka se poté šťastně vrátila na základnu Hòa Lạc. 

   Văn Bảy u letectva sloužil ještě mnoho let po válce. V dubnu roku 1991 odešlo toto slavné stíhací eso Války ve Vietnamu do výslužby. Zemřel v pondělí 22. září 2019 ve věku 84 let. 

 

Prameny:

[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, in REVI Publications, č. 117, 2019.

[2] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, 2. část, in REVI Publications, č. 118, 2019.

[3] Boniface, Roger: MiGs Over North Vietnam: The Vietnamese People’s Air Force in Combat 1965–1975, Hikoki Publications, July 15, 2008.

[4] Davies, Peter: USN F-4 Phantom II vs VPAF MiG-17/19, Vietnam 1965–73, Osprey Duel 23, Osprey Publishing, November 2009.

[5] Hobson, Chris: Vietnam Air Losses: United States Air Force, Navy and Marine Corps Fixed-wing Aircraft Losses in Southeast Asia 1961–1973, Midland Publishing / Specialty Press, First edition, 2001.

[6] Mersky, Peter: F-8 Crusader vs MiG-17, Vietnam 1965–72, Osprey Duel 61, Osprey Publishing, November 2014.

[7] Olynyk, Frank J.: United States Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat Post World War Two, Victory List No.10, self published, Aurora, Ohio, January 1999.

[8] Toperczer, István: Air War Over North Viet Nam, The Vietnamese Peoples’ Air Force 1949–1977, Squadron/Signal Pub., No. 6075, Carrollton, 1998.

[9] Toperczer, István: MiG-17 and MiG-19 Units of the Vietnam War, Osprey Combat Aircraft 25, Osprey Publishing 2001.

[10] Toperczer, István: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015.

[11] Nguyễn Văn Bảy (A), WikipediA, Bách khoa toàn thư mở, https://vi.wikipedia.org/wiki/Nguyễn_Văn_Bảy_(A).

Kalendárium, 2. únor 1943

   V úterý 2. února 1943 oficiálně skončila bitva u Stalingradu, jedna z rozhodujících bitev 2. světové války, když došlo ke kapitulaci vojáků XI. armádního sboru pod velením generála Karla Streckera. V podzemí Stalingradu však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března 1943. 

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Сталинградская_битва

[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Stalingradu

[3] https://www.valka.cz/412-Bitva-o-Stalingrad

Kalendárium, 27. leden 1945

Kdybychom za každou oběť holokaustu drželi jednu minutu ticha, mlčeli bychom jedenáct a půl let.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu

   27. ledna si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holokaustu (International Holocaust Remembrance Day). V tento den v roce 1945 byl okolo třetí hodiny odpoledne osvobozen vojáky 107. střelecké divize generálmajora V. J. Petrenka, spadající pod 60. armádu 1. ukrajinského frontu Rudé armády, největší německý vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Byl prvním vyhlazovacím táborem, který se podařilo spojencům osvobodit (Vůbec prvním vyhlazovacím táborem v rukou spojenců byl Majdanek nedaleko Lublinu, ten však byl dubnu 1944 nedlouho před osvobozením Rudou armádou evakuován. I tak se stal prvním svědectvím německých bestialit.). Další pak byly koncentrační tábor Buchenwald (11. dubna), Dachau (29. dubna), Ravensbrück (30. dubna) a Terezín (8. května).

   I vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau měl být zničen a všechny stopy měly být zahlazeny. Ovšem kvůli rychlému postupu Rudé armády k tomu nedošlo. Osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora přineslo nezvratný důkaz o zvěrstvech páchaných na židovském obyvatelstvu.

   Během druhé světové války zemřelo nejen v koncentračních táborech kolem šesti miliónů Židů, kteří padli za oběť nacistickému „konečnému řešení židovské otázky“ a dalších přibližně jedenáct milionů obětí (Slovanů - především Poláků a občanů Sovětského svazu, Romů, tělesně či mentálně postižených, homosexuálů, ...).

   Tento den byl 1. listopadu 2005 na 42. plenárním zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů schválen jako připomínka utrpení lidí, kteří prošli koncentračními tábory.

Kalendárium, 21. leden 1952

V pondělí 21. ledna 1952 získal svůj poslední dvaadvacátý sestřel Nikolaj Vasiljevič Sutjagin a stal se tak nejúspěšnějším leteckým esem poválečné éry (myšleno po 2. světové válce)

   Nikolaj Sutjagin získal svůj poslední sestřel během pravidelnéo bojového letu pluku proti nepříteli. Celkem dvacet pilotů 17. IAP pod velením podplukovníka Pulova se na příkaz velitelského stanoviště divize zvedlo v 14.40 z ostré hotovosti na přepad protivníka v oblasti Sjukusen-Ejdzju (Sukčon-Pchenvon). Jejich cílem bylo krýt akce 523. IAP. Skupina pod velením pplk. Pulova dostala rozkaz zachytit nepřátelské letouny ve výšce 9500 - 10 000 metrů v oblasti Sjukusen. Poté co skupina objevila v oblasti Ejdzju skupinu osmi letounů F-86, rozhořel se boj. Sutjagin si se svým číslem st. lt. Perepelkinem vybral zadní čtveřici, přiblížil se na vzdálenost 700 – 600 m a vypálil dávku. Američané se pokusili uniknout prudkou spirálou. Sutjagin přerušil útok a začal točit pravou zatáčku o 180°. Najednou si před sebou všiml dvojice „sejbrů“, kterou se rozhodl pronásledovat. Američané si ho ale všimli a začali točit vpravo, aby mohli zaútočit na Sutjagina a jeho číslo. V nastalém souboji Sutjagin několikrát vystřelil po nepřátelském letounu. Nakonec se mu podařilo dostat do výhodné pozice a ze vzdálenosti 300 – 260 m vystřelil dávku po vedoucím Sabre. Tomu se z levého křídla vyvalil hustý kouř. Ve stejný okamžik přišel rozkaz z velitelství divize, aby se piloti odpoutali z boje a vrátili se na své letiště. Tak skončil souboj, ve kterém si Nikolaj Sutjagin připsal svůj poslední, dvaadvacátý, sestřel.

Tabulka sestřelů Nikolaje Sutjagina:

19.06.1951 1 F-86A

22.06.1951 1 F-86A

22.06.1951 1 F-86

26.06.1951 1 F-86

29.07.1951 1 F-84E

09.08.1951 1 F-80C

25.08.1951 1 Meteor F.8

26.09.1951 1 Meteor F.8

26.09.1951 1 F-86A

26.09.1951 1 F-84 poškozen

03.11.1951 1 F-86

04.11.1951 1 F-86

26.11.1951 1 F-86

29.11.1951 1 F-84E

03.12.1951 1 F-86A

03.12.1951 1 F-84E

15.12.1951 1 F-86E

18.12.1951 1 F-86E

23.12.1951 1 F-84E

06.01.1952 1 F-84E

06.01.1952 1 F-86E

11.01.1952 1 F-86E

21.01.1952 1 F-86

Prameny:

[1] Šafařík, Jan: Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin, in Centurion, Sběratelská edice, č. IV, 2019.

  

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[3] Сейдов, И.: Красные дьяволы в небе Кореи. Советская авиация в войне 1950-1953 гг. Хроника воздушных сражений, Яуза - Эксмо 2007, ISBN: 978-5-699-19160-4.

[4] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010.

[5] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016.

[6] Сейдов,  Игорь – Сутягин, Юрий: Гроза "Сейбров", Лучший ас Корейской войны, Яуза, Эксмо, 2006, ISBN   5-699-16166-Х.

Kalendárium, 20. leden 1974

V neděli 20. ledna 1974 poprvé vzlétl legendární letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Ten den probíhaly na Edwardsově letecké základně (Edwards AFB) vysokorychlostní pojížděcí zkoušky prototypu nového bojového stroje YF-16. V kabině seděl zkušební pilot Phil Oestricher, které se vše tak trochu vymklo z ruky. 

   Na vině byla v té době nová a neobvykle citlivá řídící páka typu joystick s elektronickým řízením umístěná na pravém panelu vedle pilota. A k tomu ještě bylo chybně nainstalováno ovládání průřezu výstupní trysky motoru. 

   Při vysoké rychlosti se YF-16 po nadzvednutí přídě podélně rozkmital a obrousil si výškovku o runway. A poté co se začal stáčet do strany a hrozilo, že skončí tragicky v písku vedle dráhy, když předtím ještě zavadil o zem raketou umístěnou na konci křídla, rozhodl se pilot zvednout letoun do vzduchu.

   Tím zachránil nejen první prototyp, ale možná i sebe a nakonec celý program vývoje letounu. Po okruhu kolem letiště nevzrušeně přistál. Lehce poškozený YF-16 byl rychle opraven a 2. února tak mohl proběhnout už oficiálně naplánovaný první let v trvání 90 minut.

Radek Folprecht

https://www.idnes.cz/technet/technika/prvni-start-f-16.A140117_104007_tec_technika_mla