pátek 17. prosince 2010

Trocha anglického humoru

Venku mrzne čím dál tím víc, a ta moje ženská nedělá nic jinýho, než že čumí přes okno.
Jestli to tak půjde dál, budu ji asi muset pustit dovnitř...

čtvrtek 9. prosince 2010

Seznam E-mail nadělil pod stromeček podporu pro IMAP

Je to skoro k nevíře, ale po zhruba dvou letech vývoje konečeně Seznam.cz na svém e-mailu sprovoznil podporu protokolu IMAP. Zatímco drtivá většina konkurence tento protokol již dávno podporuje, tak v podstatě největší poskytovatel e-mailových služeb u nás -Seznam.cz - nějak zaspal. Dokonce jsem už uvažoval postupně od něj podejít, protože co se týká nabídky funkcí a služeb, tak Seznam totálně zaspal. Tak třeba se konečně bude blískat na lepší časy.
IMAP (Internet Message Access Protocol) je internetový protokol pro vzdálený přístup k e-mailové schránce. Na rozdíl od protokolu POP3 vyžaduje IMAP trvalé připojení (tzv. on-line), avšak nabízí pokročilé možnosti vzdálené správy, jako je práce se složkami, přesouvání zpráv, prohledávání na straně serveru a podobně.
Dnem D, o kterém se tak dlouho mluvilo, se stala středa 8. prosince 2010. Volbu protokolů najdete ve svém účtu Nastavení | Pokročilé nastavení | POP3/IMAP přístup. Pokud využíváte pouze webové rozhraní, změna se vás nedotkne. Radost budou mít ti, kteří nedají dopustit na mobilní či desktopové klienty: Thunderbird, Kmail, Mail, Outlook či jak se ta věc od M$ jmenuje :-) a další...
Tak teď už snad budu moci spravovat všech svých sedm poštovních účtů pohodlně z Thunderbirdu.

středa 8. prosince 2010

Novomanželé

On: - Drahá, já tě musím varovat, že mám 3 zásadní věci, které nejde měnit:
1. v úterý mám fotbal, ať se děje co se děje já mám FOTBAL!
2. ve čtvrtek chodím hrát mariáš. I kdyby třeba tchyně měla narozeniny, já mám MARIÁŠ!
3. v neděli chodím na ryby. Zima nebo ne, třeba prší... Je to jedno! Jdu na RYBY!
Máš co k tomu říct?
Ona: - Ne, mně to nevadí... Já mám jen jednu zásadu...
On: - Jakou?
Ona: - Já každý večer od 9 hodin musím mít sex. A je úplně jedno jestli budeš doma nebo ne - já mám SEX!

úterý 7. prosince 2010

Otevření letošní běžkařské sezóny

Přívaly sněhu minulý týden nám umožnily naplánovat na minulou sobotu výlet na Nové Město. Ve středu jsem obeslal příbuzenstvo se zvacím dopisem. Nakonec se z toho vyklubala „pánská jízda“. V sobotu nám navíc vyšlo naprosto suprové, až ladovsky pohádkové počasí. Je pravda, že ranních -11,6oC mě teda moc netěšilo ale vymetená obloha byla předzvěst, že výlet bude super... a také byl! Jen ve vlaku nás nepotěšil průvodčí, který pocházel z NMNM a říkal, že tam žádné trasy vyjeté nejsou a zatímco na Brněnsku celý pátek chumelilo, tak na Novém Městě spadla poslední vločka s první várkou sněhu na začátku týdne. Naštěstí jsme po příjezdu na závodiště zjistili, že je čerstvě projetá stopa směrem na Vlachovice, Sklené, Fryšavu a dále. Tak jsem do ní zajeli a vyrazili na jeden z našich obvyklých okruhů. Je pravda, že nahoru na Vlachovice jsem se vyloženě trápil. Ale naštěstí mně půjčil Jura svůj vosk za 2,50,- ze železných zásob a musím říct, že od té doby mně běžky jely naprosto suprově. Na oběd a dvě sklenice zlatavého moku jsme se stavili ve Fryšavě. V podstatě jsme se tam stavovali skoro po čtyřech, pěti letech a nebylo to tak špatné. Když jsme vyrazili na další část trasy, tak se zatáhlo, ale podmínky pro běžkování byly pořád nádherné. Další cesta vedla na rozcestí nad Fryšavou. Bohužel se nám ztratil jeden člen týmu, který se nechal strhnout davem a pokračoval dál rovně na Kadov. Ale naštěstí se nám ho podařilo přivolat zpátky. Toto poměrně malé zpoždění však nakonec způsobilo, že nám vyloženě před nosem ujel vlak. Průser byl však v tom, že další vlak jel až za hodinu a hospoda ve stanici Nové Město zastávka byla zavřená. Ne ,že bychom se tam nějak zvlášť těšili, když je tam ten debilní hospodský, ale tentokráte bych nepohrdl ani tím. Takhle jsme museli mrznout skoro hodinu venku a v minus sedmi stupních to nebylo nic moc. Naštěstí jel další vlak načas a vagón byl vytopenej. Tak jsme se dali brzo dokupy i díky třem kolujícím placatkám.
Výlet se po všech stránkách nakonec vydařil. Škoda jen, že dneska už je to se sněhem na štíru. Napříkald tady na Brněnsku celej den pršelo.
Co se týká sobotního výletu, tak jsem si s sebou vzal i GPS. Původně jsem měl v plánu odlovit jednu rychlou zimní kešku v Kadově, ale nakonec jsme tam nejeli, takže si ji nechám na nějaký z dalších výletů. GPS jsem však využil k zaznamenávání trasy a osvědčilo se to. Když si vezmu jak jsem dřív všechno přibližně přepočítával z několika map, tak teď jsem před výjezdem zapnul zaznamenávání trasy a v cíli vypnul. Pak jsem stáhl trasu na počítač a měl hned veškeré informace pohromadě, včetně délky trasy, doby výletu, profilu trasy atp. Od teď asi budu vyrážet na běžky výhradně s GPS. :-)

Změny na webu

Po delší době jsem se konečně dokopal doplnit nové informace na náš web. Předně jsme na četné žádosti známých doplnili nějaké nové fotky do naší fotogalerie. Konkrétně jsem přidal barvy podzimu, fotky obou našich holek a pár fotek z našich geovýletů, kterým jsem propadl. Doufám, že se fotky budou líbit. Ty podzimní jsou výběrem fotek za období září až listopad. Při několika našich výletech se nám podařilo chytit skutečně pohádkové počasí. Další změny se po čase dočkal i rodokmen. Bratránek mi konečně poslal nějaké portréty, tak jsem je tam vložil a provedl nějaká doplnění. Veškeré statistiky byly při generování rodokmenu také zaktualizovány.
Také jsem doufal, že už vás konečně seznámíme s našimi zážitky ze srpnové dovolené v Jizerských horách, ale zatím se nám s Evkou nedaří najít si čas, dát tomu finální fazónu. Snad se nám to do vánoc podaří.

čtvrtek 2. prosince 2010

Praha hlásí sněhovou kalamitu

Aktuálně:
Praha hlásí sněhovou kalamitu, na Václavském náměstí leží 3 centimetry sněhu, u muzea 4 :-)

úterý 30. listopadu 2010

Jak to doopravdy bylo - muži a ženy

Nic proti nikomu, ale jak to bylo tak to je ...
  • Muž objevil ZBRANĚ a vynalezl LOV.
  • Žena objevila LOV a vynalezla KOŽICHY.
  • Muž objevil BARVY a vynalezl MALOVÁNÍ.
  • Žena objevila MALOVÁNÍ a vynalezla MAKE-UP.
  • Muž objevil SLOVO a vynalezl KONVERZACI.
  • Žena objevila KONVERZACI a vynalezla DRBY.
  • Muž objevil HRY a vynalezl KARTY.
  • Žena objevila KARTY a vynalezla ČARODĚJNICTVÍ.
  • Muž objevil ZEMĚDĚLSTVÍ a vynalezl JÍDLO.
  • Žena objevila JÍDLO a vynalezla DIETU.
  • Muž objevil PŘÁTELSTVÍ a vynalezl LÁSKU.
  • Žena objevila LÁSKU a vynalezla MANŽELSTVÍ.
  • Muž objevil ŽENU a vynalezl SEX.
  • Žena objevila SEX a vynalezla MIGRÉNU.
  • Muž objevil OBCHODOVÁNÍ a vynalezl PENÍZE.
  • Žena objevila PENÍZE a tehdy se to všechno posralo !!!

pondělí 29. listopadu 2010

Tak jsem podlehl geocachingu

Poslední dobou pozoruji, že jsem asi podlehl geocachingu. Opravdu mě to chytlo a jsem rád, že i celá naše georodinka se k tomu staví příznivě. Když je večer čas, hledám nějaká zajímavá místa, kam bychom mohli vyrazit na lov. Teď je však docela blbé období, neboť jsme limitovaní malou Emmičkou. Přeci jen začala zima a s půlročním mimčem se už nedá jen tak pobíhat po lesích v klokance. Proto jsme se teď zaměřili na lehčí okruhy, které se dají zvládnout i s kočárkem. Ale u toho už plánujeme výlety na příští jaro a léto do náročnějších terénů se skálama a nějakejma pěknejma vyhlídkama.
Také mě nyní docela chytlo luštění „mysterek“. Jde o to vyluštit nějakou šifru, hádanku apod., které tě dovedou k cílové souřadnici. Někdy je to ale hodně těžké. Evka se ukázala také jako velmi šikovný luštitel, když rozlomila už pár zapeklitých šifer. Oba ale máme problém, že když se do něčeho zakousneme, tak se pak neumíme pustit, takže už se mi několikrát stalo, že jsem šel spát až o půl druhé ráno, protože jsem se mordoval s nějakou šifrou. Na druhou stranu mě čas od času potěší, když se mi nějakou poměrně těžkou šifřičku podaří rozlousknout docela rychle. Zrovna před nedávnem se mi podařilo rozlousknout jednu satelitní cache. Když jsem se na ní podíval a na webu si zobrazil polygon, kde se má nacházet, tak jsem to chtěl vzdát, ale pak mě něco osvítilo či co a měl jsem ji rozlousklou za pár minut. Navíc se cílové souřadnice měly určit na základě měření přímo v terénu a mně se to povedlo celé z tepla rodinného krbu :-) Stejnej den se mi pak podařilo s troškou matematického důvtipu opět z domu vyřešit jednu multicache, tak jsme se mohli vydat přímo k cíli. I když jsme si cestu nakonec přeci jen prošli celou.
Před pár dny jsem také zprovoznil web geocaching.safarikovi.org, kam jsem umístil volně k nahlédnutí podrobné statistiky našeho geosnažení :-)
Zatímco u turistiky a cykloturistiky jsem v podstatě zůstal naprosto imunní vůči sbírání turistických známek, tak u geocachingu jsem poměrně brzo podlehl Czech Wood Geocoinům. Jedná se personalisovanou variantu oficiálních Geocaching Geocoinů, určenou zejména pro radost a sběratelské účely. Jedná se o nekomerční a netrackovatelná dřevěná kolečka (sukovníky), na kterých je laserem gravírované logo geocachera nebo teamu. V jednom předešlém příspěvku jsem se už zmínil, že jsme si nechali pořídit své vlastní a už se nám je podařilo v několika keškách vyměnit za jiná. Jedním z prvních CWG byl krtečkovský, což obzvlášť rozradostnilo Klárku :-)
Přes zimu to asi s lovením nebude tak „horké“, ale naše databáze v Geogetu se pomalu, ale jistě zaplňuje různými zajímavými místy, kam se musíme vydat, jakmile nám to počasí dovolí.

Cimrmanovské České nebe

Bohužel jsem se k tomu nedostal dřív :-(
Dobrá zpráva pro všechny Cimrmanology. Ve čtvrtek 25. listopadu 2010 vyšlo na stáncích dvojdvd hry Divadla Járy Cimrmana České nebe. Jeho cena je podle mě příjemných 129,-Kč. V roli Komenského máte možnost uvidět jak Zdeňka Svěráka, tak i zesnulého Ladislava Smoljaka. Navíc DVD obsahuje záznam představení hry Záskok z Národního divadla.
Patnáctá a podle vyjádření autorů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka poslední hra Divadla Járy Cimrmana České nebe (premiéra 28. října 2008) je složena tradičně ze semináře a vlastní hry a potěší ctitele tohoto divadla očekávaným cimrmanovským humorem, který tentokrát vychází z aktuálního tématu - sestavování nebeské komise ze slavných Čechů, jejímž úkolem je rozhodovat o osudech uchazečů o místo v nebi. Titul prozrazuje dlouholetou zkušenost tvůrců, kteří s moudrou ironií prezentují dějiny Česka a české kultury. Cimrmanův dramatický kšaft (závěť) uzavírá více než čtyřicetileté dějiny jedné mystifikace, která se stala žijící legendou.
V roli Komenského uvidíte jak Zdeňka Svěráka, tak zesnulého Ladislava Smoljaka. Navíc DVD obsahuje záznam hry Záskok z Národního divadla.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/divadlo.asp?c=A101125_151243_divadlo_jaz

V roli Komenského uvidíte jak Zdeňka Svěráka, tak zesnulého Ladislava Smoljaka. Navíc DVD obsahuje záznam hry Záskok z Národního divadla.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/divadlo.asp?c=A101125_151243_divadlo_jazV

V roli Komenského uvidíte jak Zdeňka Svěráka, tak zesnulého Ladislava Smoljaka. Navíc DVD obsahuje záznam hry Záskok z Národního divadla.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/divadlo.asp?c=A101125_151243_divadlo_jaz

V roli Komenského uvidíte jak Zdeňka Svěráka, tak zesnulého Ladislava Smoljaka. Navíc DVD obsahuje záznam hry Záskok z Národního divadla.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/divadlo.asp?c=A101125_151243_divadlo_jaz

V roli Komenského uvidíte jak Zdeňka Svěráka, tak zesnulého Ladislava Smoljaka. Navíc DVD obsahuje záznam hry Záskok z Národního divadla.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/divadlo.asp?c=A101125_151243_divadlo_jaz

neděle 28. listopadu 2010

Bookmark každého správného kačera

Seznam zajímavých odkazů týkajících se geocachingu, které by neměly chybět v žádném bookmarku správného kačera:

pondělí 8. listopadu 2010

Czech wood geocoin a Geoget

Poslední dobou jsme se zase začali více věnovat geocachingu. Počasí tomu docela přálo, já mám ještě poměrně dost nevybrané dovolené, a tak vyrážíme buď celá rodinka, nebo třeba jen s Klárkou na výlety za poklady. Evka intenzivně pracuje na založení dvou kešek přímo v Tišnově a já se rozhodl, že nám pořídíme CWG (Czech Wood Geocoin).
Vyčerpávající informace lze najít například zde a zde. Pro zhotovení jsme využili služeb našeho oblíbeného geoobchodu tytyty.cz. No a v pátek jsem si na poště vyzvedl balíček s CWG. Pro začátek jsme si jich objednali 50 + 5 grátis, přičemž jsme po dodání zjistili, že nám jich zabalili rovných šedesát. Navíc naše CWG bude zařazeno do oficiálního katalogu [info][info]. Hodláme je vyměňovat za jiná CWG a postupně si tak udělat sbírečku těchto známek. Současně jsme se rozhodli pořídit i travel bug a vyslat ho do světa, ať se trošku „prolítne“ po světe. Už ho máme doma, jmenuje se „Blue bird“ a čeká tu až bude moci vzlétnout. Vypustíme ho asi do jedné z našich kešek.
Také jsme se rozhodli lépe si spravovat nalezené kešky, a tak jsem se po menším hledání rozhodl pro Geoget, respektive GASP - GeoGet All-In-One Statistic Pack. A hodně rychle jsem si ho oblíbil, stáhl jsem si tam i kešky, které teprve čekají na odlov, ukládám si k nim různé přílohy, jako třeba rozluštěné šifry finálních souřadnic a podobně. Teď mě navíc obzvlášť chytly takzvané EarthCache, tak jsem si postahoval všehny z Brna a okolí. Naši první jsme odlovili s Klárkou v pátek při společném velkém lovu po Brně. Chytli jsme překrásné počasí, tak jsme prosmejčili Brno napříč a rozšířili počet odlovených kešek o deset. Obzvlášť na Špilasu bylo nádherně. Klárka mě strašně mile překvapila, protože to celé odchodila úplně sama a ani jednou si neřekla, že by chtěla nosit. A když jsme dorazili domů, tak ona se jen vysvlíkla a začala řádit po bytě, zatímco já jsem se jen svalil totálně unavenej do křesla.
Velmi dobrým prográmkem, jako součást GASPu je AutoStat, který vytvoří velmi přehlednou a ucelenou statistiku vašeho kešování a navíc ji vloží do vašeho profilu na geocaching.com. Náš vypadá v současnosti třeba takto. Je to zatím jen základní nastavení, ale už jsem se začal hrabat ve zdrojácích a šablona je docela pěkně psaná a srozumitelná, takže časem bych chtěl ty statistiky předělat a přidat tam další zajímavé položky.
Evka už začala hledat na mapě, kam bychom se mohli všichni společně vydat následující víkend. Dlouhodobá předpověď však našim plánům moc nepřeje. No doufejme, že se rosnička zase jen plete.

Emmička má první dva zoubky

Tak dneska nás čekalo opravdu velké překvapení. Emmičce už vyrašily první dva zoubky, ani jsme to nečekali, neboť Klárce se první zoubek objevil až v sedmém měsíci a Emmička už je má teď a dva najednou. Asi to možná z části vysvětlí i to, proč se nám začala v noci častěji probouzet. Evka mi tu novinku odskypeovala dopoledne, a tak jsem po práci rovnou skočil do obchodu a pořídil Emmičce nějaké žužlátko, ať si může pěkně „brousit“ své zoubky. Ne, že bysme doma nějaká neměli po Klárce, ale ta si je pečlivě hlídá a zrovna teď je hodně potřebuje. Večer jsem se pak dobýval Emmičce do pusinky, abych se také podíval na ty dva „tesáky“ :-) a opravdu tam jsou.

úterý 2. listopadu 2010

Žíznivý Pražák v Brně :-)

V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu Brňák a povídá:
„Tý kémo, nechlempé tu vasrůvku z tej kaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši!“
Chlápek se otočí: „Hele pane, já vám vůbec nerozumím, já jsem z Prahy.“
„Aha tak to jo“, říká Brňák a pokračuje:
„Povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu ať se nenachladíte...“

úterý 26. října 2010

Советские асы корейской войны

Minulý týden mi domů dorazila, díky skvělé pomoci Pavla Vančaty, ruská knížka Sovětskie asy korejskoj vojny:

Игорь Сейдов
Советские асы корейской войны
Издательство: Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010 г.
ISBN 978-5-903389-35-3.

Autorem je uznávaný ruský odborník na danou problematiku Igor Sejdov, který už má na kontě několik knih a velké množství článků věnovaných korejské válce.
Kniha je vydána na velmi kvalitním lesklém papíře, obsahuje velké množství černobílých i barevných fotografií a barevná schémata letounů.
Jak již název napovídá, kniha je věnovaná sovětským leteckým esům korejské války, tedy pilotům, kteří získali pět a více ověřených sestřelů. Dočtete se tam samozřejmě ale mnohem, mnohem více. Text je rozdělen do třinácti kapitol, jež jsou řazeny chronologicky. V jednotlivých kapitolách se věnuje nejen samotným leteckým esům, ale jedná se o podrobnou historii celé korejské války, doplněnou o vzpomínky jednotlivých účastníků z obou stran konfliktu, vše je konfrontováno s archivními materiály a autor se pokusil o velmi podrobnou analýzu jednotlivých střetnutí a pokud to jde, tak se snaží i určit jednotlivé protivníky. V tomto ohledu se této knížce zatím nevyrovná, podle mého skromného názoru, žádná z dosud vydaných knížek „západní“ provenience.
Některá přiřazení protivníků možná čtenářům nebudou sedět s daty ztrát uváděnými Američany. Zde je však potřeba zdůraznit, že u amerického letectva docházelo velmi často k chybnému záznamu ztrát. Obzvlášť v případě, kdy byl ztracen pilot a informace o jeho osudu nebylo možné získat ihned. Často docházelo k zapsání data až po debriefingu s kolegy sestřeleného pilota, což nemuselo odpovídat skutečnému datu sestřelu. Totéž třeba platilo, pokud byl letoun jen poškozen a rozhodovalo se o tom, zda letoun je ještě k opravě nebo k odepsání, pokud ho nakonec odepsali, tak uvedli datum odepsání, což vůbec neodpovídalo datu, kdy byl letoun ve skutečnosti zasažen v leteckém boji.
Autor je i se svými kolegy v kontaktu s mnoha piloty z obou válčících stran, a tak mohl mnohé souboje dát do nových souvislostí.
Jednotlivé kapitoly jsou prokládány samostatnými životopisy sovětských leteckých es, které obsahují portrét pilota, základní životopisná data, jeho vojenskou kariéru, seznam dosažených vojenských hodností, včetně data udělení, seznam obdržených vyznamenání, opět s daty, a nakonec i tabulku všech oficiálně potvrzených nebo zdokumentovaných sestřelů.
Pokud jsem dobře počítal, tak v celé knize (na 451 stránkách) naleznete celkem 57 samostatných biografií letců a leteckých es, 137 černobílých a 6 barevných portrétů letců, 154 černobílých a 26 barevných fotografií, 118 barevných profilů letounů (62 sovětských letounů, 51 amerických a 5 letounů Commonwealthu). Kniha také obsahuje 8 stran tabulek (seznam sovětských leteckých es korejské války; seznam sovětských pilotů, jež byli leteckými esy Velké vlastenecké války a v Koreji si svá konta rozšířili nebo se stali leteckými esy díky součtu sestřelů v obou konfliktech; seznam leteckých es Spojené letecké armády 1); americká letecká esa sestřelená v boji se sovětskými piloty; seznam amerických leteckých es korejské války a nakonec seznam amerických vyšších důstojníků sestřelených v soubojích se sovětskými piloty) 2), 4 strany technických dat letounů obou válčících stran, seznam použitých zkratek a také jmenný index, takže hledání je velmi pohodlné. Právě indexy a seznamy zkratek jsou velkou slabinou podobných ruských knížek, neboť dost často chybí. Samotný text knížky je navíc doplněn poměrně slušným poznámkovým aparátem umístěným na okraji jednotlivých stránek.
Už se mi také v knize podařilo najít několik rozporů v počtu získaných sestřelů nebo určení protivníků, ale těmto tématům se teprve chystám podrobně věnovat, jak mi dovolí čas pro můj koníček.
Celkově lze knížku v každém případě doporučit, jedná se o bezednou studnici pro každého badatele zajímajícího se o danou problematiku. Někoho však možná bude odrazovat cena, která je na ruské poměry dosti vysoká.

1) Poté ,co bylo severokorejské letectvo prakticky zdecimováno, ustoupily jeho zbytky do Číny, kde vznikla Spojená letecká armáda. Byla tvořena převážně čínským a z části severokorejským personálem.
2) Z uvedených tabulek vyplývá, že celkem 56 sovětských pilotů získalo během korejské války status esa korejské války. Mnozí z nich byli i esy Velké vlastenecké války nebo v ní získali alespoň nějaké sestřely. Dalších 37 letců bylo esy Velké vlastenecké války, ale v Koreji získali méně jak pět jistých sestřelů a nakonec 24 sovětských letců se stalo leteckými esy díky součtu sestřelů v obou konfliktech.

sobota 23. října 2010

Jako vejce vejci II.

Tak, tři roky uplynuly jako voda a já neodolal zase malému srovnání :-)

Emma 2010

Klárka 2007

Honza 1973

středa 13. října 2010

Horolezkyně Klárka

Potřebuje-li člověk nějakou věc uchránit před dětmi, je potřeba ji dát na nějaké místo, kam nedosáhnou, nebo to pořádně zamknout. Nám už zbývá jen druhá možnost. O víkendu jsme potřebovali před Klárkou schovat jednu hračku, aby si s ní nehrála. Myslel jsem, že poslední polička u stropu v její skříni v pokojíčku,je bezpečným úkrytem. Jak jsem však záhy zjistil, už tomu tak není :-)

úterý 12. října 2010

Tišnovská padesátka

V sobotu 9. října 2010 se uskutečnil jubilejní 40. ročník pochodu Tišnovská padesátka. I když jsem se chtěl této akce účastnit několikrát, tak teprve letos se mi to poprvé podařilo a navíc letos vyšlo přenádherné počasí. V mém rodném městě se koná podobná akce - dálkový pochod O Žižkův štít, kterého jsem se jako kluk rád účastnil. Pro účastníky padesátky bylo nachystáno hned několik tras - 8, 14, 20, 26, 40 a „královských“ 50 km pro pěší a dvě cyklistické trasy - 40 a 50 km. Já se s Klárkou rozhodl pro 40 km okruh a spolu s náma se na trasu vydal i soused Honza s malým Ondrou, který jel už na svém kole, zatímco Klárka se ještě vezla se mnou v sedačce. Protože nás doma čekala odpoledne ještě oslava Klárčiných narozenin, měl jsem na celou trasu zhruba 4 hodiny, což je v podstatě dost času, pokud vše ubíhá, jak si člověk naplánuje, což se většinou nikdy ale nakonec nestane.
Ráno nás přivítala pravá „londýnská“ mlha a teplota kolem 5oC. Ale vzduch byl strašně příjemný na dýchání a mlha se už také postupně zvedla a obloha byla krásně modrá bez jediného obláčku. V devět jsme vyrazili na start k sokolovně, zaregistrovali se a pomalu vyrazili. Honza jen podcenil přípravu, a tak až na startu zjistil, že mu začal blbnout pastorek u kola a prošlapával čas od času na volnoběh. Přesto se rozhodl jet. Cesta vedla z velké části po „našem“ oblíbeném okruhu přes Dolní Loučky do Deblína. Ondra šlapal hrdinně sám až skoro do Louček, ale tam si ho Honza připnul na tyč, abychom zvýšili rychlost, že ho zase vypustí, až se bude sjíždět od Lažánek k Tišnovu. V Loučkách nás také čekalo první občerstvení. Nepohrdli jsme teplým čajem a chlebem se sádlem. Až jsem čučel, jak to do Klárky padalo :-) Poté jsme pokračovali po silnici na Kuřimské Jestřabí, ale ještě před ním jsme odbočili na lesní cestu a po žluté a zelené turistické značce pokračovali k rybníku u Deblína. Jedná se o asi 7 km dlouhé stoupání. Tam jsem však zjistil, že už bych měl asi za stávajícího tempa problém dojet včas domů na oslavu, a tak jsme se s Honzou a Ondrou rozloučili a já zvýšil otáčky a začal se jim plynule vzdalovat. U rybníka jsme si ale s Klárkou dali zastávku a opět se zahřáli teplým čajem a posilnili se chlebem se sádlem. Klárka tam znárodnila kolečko salámu jednomu z pořadatelů :-) I když krásně svítilo sluníčko, v tom lese jsme byli stíněni a i na slunci se ta teplota točila max. kolem 10oC. Na Klárce bylo vidět, že je docela promrzlá, tak se aspoň trošku protáhla. Mezitím nás zase dojel Honza s Ondrou a ti zrychlili občerstvení, takže se dál vydali zase s náma. Od Deblína už nás čekala pohodová cesta, největší stoupání jsme už měli za sebou a teď se už jelo buď po rovince nebo spíš z kopce. Jelikož se už blížilo poledne a my jsme byli sotva v polovině, tak jsem zase po chvilce byl nucenej zrychlit a trhnout se od Honzy s Ondrou... Ještě jsem vzal svou moiru a převlíkl ji přes Klárku, aby jí bylo větší teplo. V Lažánkách měla být poslední zastávka, ale já se jen stavil v hospodě pro razítko a vyrazil rovnou dál na Tišnov. Cesta vedla Maršovským žlebem na Heroltice a jednalo se o překrásný několikakilometrový sjezd z kopečka. Klárka si to moc užívala, jak jsme „jeli jako draci“. Sice jsem měl v GPS navigaci uloženy souřadnice tří pokladů, které se v dané oblasti nacházely, ale na lov tentokráte nebyl čas. Tak se tam budem muset vydat sólo, rozhodně to stojí za to. Je to tam moc pěkné. Před Herolticema nás čekalo malé nepříjemné stoupání, ale pak už se nám naskytl překrásný pohled na Vohančice a Březinu. Když už jsme byli skoro u tišnovského koupaliště, tak jsem udělal malou zastávku, abych pořídil pár fotek „podzimu“. Nakonec se nám s Klárkou podařilo dorazit do cíle jen o pár minut později oproti plánu, kolem 13:10. Vyzvedli jsme si diplom a šli domů slavit narozeniny.
Výlet to byl moc krásný, a to díky počasí, snad jen mohlo být tepleji. Klárka ale několikrát potvrdila, že se jí výlet moc líbil. I Honza mi pak říkal, že byl výletem úplně nadšen a že je moc rád, že jsme vyrazili. Tak teď jen doufat, že se příští rok povede opět počasí a že vyrazíme v plném počtu. Také to budem muset lépe skloubit s ostatníma akcema, ať na ten výlet máme celý den a člověk nemusí hnát. Na konec ještě trocha statistiky. Podle informací v cíli se letošního ročníku účastnilo celkem 429 lidí (T7 - 98, T14 - 96, T20 - 69, T26 - 52, T40 - 15, T50 - 34, C40 - 25 a konečně C50 - 40 lidí).
No, snad jen jednu věc bych pořadatelům vytkl, do příštího ročníku by mohli vstoupit s technologiemi pro 21. století a účastníkům nachystat GPS souřadnice tras na stažení. Koukal jsem, že tyhle přístroje zdobily nejedno kolo i nejednoho pěšího turistu :-)

Trasa Tišnovské padesátky.

Profil Tišnovské padesátky.

pátek 1. října 2010

Xmarks končí

Tak tohle je opravdu jedna z hodně špatných zpráv. Xmarks oznámilo konec, stane se tak 10. ledna 2011. Podle mého skromného názoru se jednalo o jeden z nejlepších doplňků pro můj oblíbený prohlížeč Firefox, který umožňoval synchronizaci bookmarku mezi prohlížeči a to nejen Firefox, ale mohli jste si synchronizovat i s Google Chrome, Safari a Internet Explorerem. Původní Foxmarks, později přejmenované na Xmarks, umožňovalo zcela bezbolestně synchronizovat oblíbené položky, později se k tomu přidala i synchronizace historie, hesel a otevřených panelů. Prostě paráda. V podstatě si už bez tohoto doplňku nedovedu pohodovou práci na internetu představit, ale vypadá to, že se budu muset podívat po něčem jiném a to je hodně, hodně smutné.
Přestože má služba za sebou několikaletý vývoj a aktuálně přes dva miliony aktivních uživatelských účtů a zhruba pět milionů prohlížečů, nikdy se jí nepodařilo na sebe pořádně vydělat. Svůj díl na tom zřejmě nese i skutečnost, že Google, Opera i Mozilla buď již mají, nebo plánují mít podobnou službu jako součást prohlížeče jako takového. A když se nenašel ani kupec, nezbylo než ztrátový provoz ukončit.
Na stránkách Xmarks sice dávají i návod, jak přejít na alternativní synchronizační produkty pro jednotlivé prohlížeče, ale v podstatě žádný z nich nedosahuje ani zdaleka úrovně Xmarks.
Xmarks totiž dovede synchronizovat mezi různými prohlížeči (škoda jen, že nezvládal synchronizaci i s Operou, což bych uvítal). Velkou výhodou bylo i to, že ke svým záložkám se můžu kdykoliv dostat z webového rozhraní, takže klidně na cizím PC bez instalace a synchronizace. Krom již zmíněné synchronizace historie, hesel a záložek ukládal zálohy, takže v případě jakéhokoliv problému nebylo vůbec problém se vrátit o několik záloh dozadu. A jako třešnička na dortu disponuje zálohou na vlastní server a šifrováním.
Do 10. ledna je ale ještě docela dlouhá cesta, a tak pevně doufám, že se podaří najít nějaký způsob, jak tuto skvělou službu zachránit.

neděle 12. září 2010

Železniční stanice „Čimperek 1842“

Při návratu z dovolené jsme se stavovali u mých rodičů v Hořicích a já se rozhodl převézt si domů do Tišnova svůj elektrický vláček TT, se kterým jsem si vyhrál celé mládí a postupně si ho rozšiřoval. Říkal jsem si, co na to Klárka... bude se jí to líbit nebo jsem se měl raději podívat po nějaké panence :-) Ale Klárce se elektrický vláček moc líbil a už několikrát jsem si ho pouštěli. Poprvé to bylo hned den po návratu z dovolené, kdy jsem postavil železniční stanici „Čimperek 1842“: -) Klárka si na pomoc vzala kamaráda Ondru a ten byl vláčkem také docela unešený, takže u ovládání bylo rušno a člověk měl docela problém je spravedlivě ukočírovat. Jen mi už zůstala jen jedna funkční lokomotiva, která střídavě táhla historický vlak, rychlíkovou soupravu i nákladní vlak. Jako malej kluk jsem si vláček oživil i velkým množstvím vystřihovacích modelů z ABC, tak jsem se u rodičů stavil i do sklepa, prohrabal se starejma složkama a domů si dovezl krom vláčku i štos nepostavených vystřihovacích ábíčkovských modelů baráčků a stavení. Už jsem se pustil do stavby prvního, ale času bohužel moc není, přesto doufám, že postupně ten vláček s Klárkou nějak oživíme a bude ji to bavit ještě víc. Evka mi moc nevěřila, že bych to modelaření zvládl, tak se jí postupně snažím ukázat, že zatím v modelařině do úplně starého železa nepatřím.


pátek 10. září 2010

Létající hrabě Carl-Gustav Ericsson von Rosen

Ve středu 29. listopadu 1939 v 9 hodin a 20 minut pronikly sovětské bombardéry nad území Finska a provedly nálet na několik měst včetně Helsinek. Tím začala válka, která do dějin vstoupila pod názvem „Zimní válka“ (ve finštině „Talvisota“). Proti finskému letectvu Suomen Ilmavoimat, čítajícímu 114 letounů první linie a rozdělenému do tří leteckých pluků (Lentorykmentti, LeR), stálo v prvním okamžiku bojů více než 2800 letounů vojenského letectva Rudé armády (VVS-RKKA) a 450 letounů Baltické flotily (Baltijskaja flota VMF SSSR), rozdělených mezi čtyři útočící armády, jeden vojenský okruh a několik speciálních samostatných jednotek. Finská republika však v tomto konfliktu dokázala obhájit svou nezávislost a odrazila mnohonásobně silnější, avšak špatně připravenou sovětskou armádu. V řadách finského letectva bojovala i početná skupina dobrovolníků z různých koutů Evropy, přičemž nejpočetnější tvořili švédští dobrovolníci. Jedním z těchto dobrovolníků ve službách Suomen Ilmavoimat byl i letec – hrabě Carl-Gustav von Rosen. Jelikož se jedná o velice zajímavou postavu historie letectví, rád bych na následujících řádcích přiblížil jeho pozoruhodný život.

Pokud si chcete přečíst celý můj článek věnovaný jeho hraběcí milosti Carl-Gustavu von Rosenovi, kupte si poslední číslo časopisu Hobby Historie (č. 4 / 2010), které vyšlo koncem srpna.

středa 1. září 2010

1. září

Je 1. září a naše Klárka nastoupila do školky. Těšila se už dlouho na nové kamarády, paní učitelku a hračky. Ráno sice prohlásila, že nikam nepůjde, ale to jen z trucu, protože si nechtěla oblíct ponožky. Ve školce ale hned po převlečení vlítla do třídy a začala si hrát. Myslím, že nebude mít problém s tím, že tam zůstává bez nás, vždycky byla v tomhle směru dost samostatná. Po ujištění, že bude hodná, jsme si všichni dali pusu na rozloučenou a my s Emmčou jsme mohli jít. Ráno byl ve školce ještě dost shon, ale až všichni rodiče odejdou bude to jiné a paní učitelka se bude věnovat jen dětem. Teď hlavně, aby se tam Klárce líbilo, aby pěkně jedla, poslouchala a nezlobila. Jen tady doma je teď jakýsi hrobový ticho, když jsem tady sama s Emminkou.

čtvrtek 19. srpna 2010

Malinové pivo od Richarda

Mám tu dobrou zprávu pro všechny milovníky speciálních piv. Pivovarská restaurace U Richarda začala právě vyrábět nové speciální malinové pivo. A vzhledem k tomu, že jedna má hodně hodná kolegyně z práce bydlí kousek od minipivovaru, dovezla mně včera na ochutnání jeden litr tohoto skvělého moku, na kterým jsme si večer s Evkou móóóc pochutnali. Kdo má rád různorodost českého piva, různé speciály a ne to europivo, kterým se nás snaží krmit velké pivovary, tak všem vám ho můžu jen doporučit.
A kdeže se ten skvělý mok dá sehnat? Hledejte na těchto souřadnicích :-) N 49°12'26.668", E 16°29'2.149".

GeoRazítko a Personal Visit-Card

Pokud už nemáte při geocachingu takový krasopis jako za mlada, přičemž já ho postrádal i za mlada, tak je nejvyšší čas pořídit si GeoRazítko. My jsme se nakonec rozhodli využít služeb tytyty.cz geocaching shopu. Nabídka je poměrně veliká a ceny příjemné. Co mnohé asi potěší je, že můžete poslat buď už vypracovaný vlastní grafický návrh nebo jen popsat, co byste na razítku chtěli a oni vám to sami navrhnou a to vše zdarma.
No já ale neodolal a sedl k Inkscape a udělal nejaké návrhy, které jsem poté poslal Evce na připomínkování. Nakonec jsme dospěli k pátému návrhu, který se stal definitivní podobou, viz náhled. Kdyby měl někdo zájem, přikládám i výsledný zdrojový soubor *.svg. [šablona]. Je pravda, ze náš avatar jsem vložil jako obrázek a možná ho mohl také zvektorizovat, ale postupoval jsem metodou nejmenšího doporu.
Rozhodli jsme se pro razítko Colop Pocket Stamp R25. Tytyty.cz nás mile překvapili svou rychlostí. V neděli v deset, když už definitivně obě naše holčiny spinkaly, jsme sedli k notebooku a poslali objednávku, a obratem jsme dostali bankovni kontakty pro zaplacení. Vzhledem k tomu, že užívají služeb mBank, stejně jako my, tak stačilo několik kliknutí a měli peníze ihned na účtě. V pondělí ráno mi došlo nejdřív potvrzení o zaplacení a v deset hodin jsem už dostal mailem k odsouhlasení definitivní náhled podoby razítka. Já řekl ano a razítko se mohlo nechat udělat a poslat. Takže dneska ráno nám pošťačka předala naše GeoRazítko. Takhle nějak si představuju, že by služby měly fungovat.
Také jsme přemýšleli, jaké stopy po sobě zanechávat v keškách. Vkládat tam všemožný Kinder sajrajt se nám moc nechce. Asi nejlepsí řešení a nejhezčí jsou CWGčka (Czech Wood Geocoin). Ale to je docela drahá záležitost, což se nám moc nechtělo investovat a do některých kešek jsou i moc objemné. Proto jsem trošku zagooglil a narazil na tzv. PVCčka (Personal Visit-Card) respektive VCGčka (Visiting Geocache-Card) a to se nám docela zalíbilo. Na stránkách Geocaching Personal Visit-Card, http://pvc.pudr.net/hlavni-stranka/, jsem objevil i návod, jak si takové karty udělat a mohl si stáhnout šablonu ve formátu *.cdr, což ale nepovažuji za rozumný formát. Kdo z vás chce ivestovat 1600,- za CorelDRAW, abyste si mohli udělat vlastní kartičky? A tak jsem využil licence na CorelDRAW v práci a uložil šablonu do *.svg a pak už si začal hrát s Inkscape a výsledkem byly opět po několika kolech připomínkování ze strany Evky dva návrhy kartiček, viz náhledy. A opět nemám žádný problém se s váma podělit, takže pokud máte někdo zájem si také udělat vlastní kartičky, můžete klidně použít obě moje šablony. [šablona 1] [šablona 2]. Kdo chce, může si kartičky vytisknout na obyčejný papír a pak je zalaminovat. My se rozhodli použit tuhý navštívenkový papír.

pondělí 16. srpna 2010

Lovecký den

Na včerejšek nám sice rosnička předpovídala špatné počasí a místy na jižní Moravě i bouřky, ale naštěstí se zase jako obvykle sekla, takže bylo poměrně slunečné počasí. Proto jsem se odpoledne rozhodl vzít zase Klárku na kolo, že uděláme nějaký okruh a odlovímě nějaké poklady. Kdyby všechno proběhlo hladce, tak bychom jich po cestě mohli zvládnout pět... Ale samozřejmě, že vše hladce nešlo.
Předně bylo strašný vedro a k tomu strašný protivítr, takže i z kopečka jsem musel šlapat, abychom se hnuli. První poklad jsem naplánoval na Zlobici. Tak jsme se vydali přes Drásov do Malhostovic. Z Malhostovic vede ke Zlobici nádherná asfaltová cyklostezka, v sedle se ale změnila na pevnou šotolinu. Horší ale bylo, že na Zlobici je i farka, která je obehnaná plotem, takže jsme museli kolo přenášet, naštěstí je tam udělaný přechod přes plot. Kešku jsme našli poměrně rychle a bez problémů, navíc jsme se tam setkali s dalšími kačery, kteří se rozhodli pro stejnou věc, ve stejný čas na stejném místě.
Ze Zlobice jsme měli v plánu odlovit dvě kešky na Cimperku u Kuřimi, ale jednu kešku jsem si správně neuložil a druhá byla naprosto nesjízdná, tak jsem se rozhodl, že je pokoříme někdy pěšky i s Emmou a Evou. Proto jsme se vydali k dal3ímu pokladu. K tomu jsem si už ráno vygoogloval souřadnice, takže jsme startovním místem jen projeli a pokračovali ke kešce. Ta však nebyla uzpůsobena pro odlov v krátkém cyklodresu. Sice jsem kešku nakonec našel, ale byl jsem dorvanej jak samice :-) Třímetrové kopřivy a keře ostružiní jsou spíš pro odlov v plné zimní a ne dresu. V kešce jsme nechali magnetku a Klárka si vzala korálkový náramek.
Poslední keška nás pak čekala na místě, kde se křížila stará kaolínka s Hitlerovou dálnicí. Odlov byl v podstatě bezproblémový, a tak jsme se zalogovali, nechali tam magnetku a Klárka si vzala fosforovýho ducha. Jelikož se keška nachází kousek od Knínic, tak jsme se stavili u strejdy s tetou, kteří si však užívají dovolenou v Rakousku, tak jsme se aspoň pozdravili kluky, kteří hlídají teplo rodinného krbu.
Odtud jsme už zamířili zpět k Malhostovicím a do Tišnova. Na mostě přes koleje byla velká kaluž a já do ní málem i s Klárkou zahučel, ale naštěstí jsem to na poslední chvíli ukočíroval. Když jsem Klárce oznámil, že už jedeme domů, tak se mi dostalo odpovědi: "Já nechci domů, já chci k Palcovi". No co jsem měl tedy dělat, obětoval jsem se a jel s ní do hospody, dal si jedny Dalešice, Klárka si dala Cappy a spokojeně si hrála na hřišti. Pak jsme si ještě dali poslední výšlap k domovu a geovýlet ukončili.

pátek 6. srpna 2010

S kočárkem údolím Loučky

Náš denní program je po většinu dní velmi podobný. Chodíme na procházky s kočárkem, do města, hrát si na písek, kde peče slunko celý den, nebo jedeme někam nakoupit. Občas si to "zpestříme" návštěvou doktora nebo výletem na kole (to je ale zatím jen případ Klárky a taťky).

Tento čtvrtek jsem ale vzala Klárku a Emminku v kočárku na menší výlet, aby byla trošku změna a abych trošku Klárku túrou unavila. Sbalily jsme něco k snědku a něco na dooblečení, kdyby se ochladilo, a vyrazily jsme. Počasí bylo tak akorát, sluníčko pod mrakem a okolo 24 stupňů. Klárka si s sebou samozřejmě musela vzít Elišku (panenku) a kočárek, i když bylo jasný, že obojí skončí dole v Emmině kočárku a povezu to já. Šly jsme na autobus do Dolních Louček. Autobus vybrala Klárka, asi proto, že vlakem jezdí častěji. V Loučkách jsme vystoupily u školy a šly k Loučce, okolo které jsme pak šly dál. Už v Mezihoří u těch domečků přestalo Klárku bavit vozit kočárek, takže skončil u mě. Klárka vyfasovala k obědu rohlík, který za chůze snědla. Někde za mostem jsme potkaly koníka, co vezl kočár a jezdil tam a zpátky. Do rybníčku Brčálníku u kamenolomu jsme házely kamínky a zlobily tak Rákosníčka. Emmička pořád pěkně spinkala a probudila se až u ohrady s koníkama. Zrovna tam se začala Klárka dost loudat a i když jsem ji pobízela a lákala na zmrzlinu v Předklášteří, tak moc nezrychlila. Na zmrzlinu se ostatně pořád ptala už od zastávky autobusu. "Kdy už bude ta zmrzlinka?" Maminko, kdy bude ta zmrzlinka?" Nakonec jsme tam došly, Klárka si vybrala citronovou a Emma dostala svůj obídek v podobě mlíčka. Chvilku jsme tam poseděly a vydaly jsme se domů. Na cestu jsme si ještě s Klárkou daly další zmrzku. Klárka se dost loudala, tak jsem na ni musela použít taktiku ruka-písnička, kdy ji chytnu za ruku a zpívám do kroku. Ona si vymýšlí písničky, já zpívám a jde se rychle.
V Tišnově jsme se potkali s taťkou, doma se Klárka moc neohřála a hned vyrazila s Honzou na výlet na kole.

Musím ji pochválit, protože bez asi 200 metrů, kdy jela na stupátku kočárku a malého kousku, kdy ji nesl v náruči Honza, ušla celou 8,5 km dlouhou trasu sama.


Všude dobře, U Palce nejlíp

Všude dobře, ale za teplých letních dnů a podvečerů je nejlíp na zahrádce U Palce. Krom toho, že se tam čepují Dalešice, podle mého skromného názoru bezesporu nejlepší čepované pivo v celém Tišnově, tak je tam pěkný dětský koutek s prolejzačkou se skluzavkou a houpačkou, pěkně oddělený ohrádkou, aby to tam psíci nepodělali malým dětem. Dalším velkým plusem je velké prostranství, kde se děti kdyžtak mohou vyběhat. Já zase oceňuji badmintonové hřiště, kde jsem si už několikrát stihl zahrát. A člověk ani nemusí nosit vlastní raketu, neboť vám ji v hospodě velmi rádi půjčí.
Docela jsem se bál, že stejně jako loni s koncem prázdnin skončí provoz letní zahrádky a hospoda (oficiální název je Café U Palce) se přesune zase do budovy, kde se s dětma pobývat nedá, neboť je to "opiové doupě", ale zase i ta hospoda má své jisté „kouzlo“. Každopádně jsme byli novým majitelem ujištěni, že provoz letní zahrádky bude pokračovat i v září, dokud to bude dovolovat dobré počasí.
Jinak U Palce to nežije jen Dalešickým pivem a dobrým grilovaným jídlem, konají se tu i různé koncerty. Zrovna dneska večer, pokud nám počasí nepřekazí plány, bychom se chtěli jít podívat na hudební koncert Jazz - Soul Funky - Latino od 19 hodin za skutečně symbolickou cenu 30,- Kč. Na co se ale opravdu těším, tak to je na příští pátek naplánovaný koncert skupiny Distant Bells - Pink Floyd revival.
Těší mě i to, jak se tam Klárce líbí, krásně si hraje na hřišti, když hrajeme badminton, tak nám zase ochotně dělá sběrače košíčků. Také mají uprostřed mohutný ořech, na kterém mají takové dvě látkové houpací sedačky, v kterých se Klárka spokojeně houpe. A že se jí tam opravdu líbí mě přesvědčila tento víkend, kdy jsme se šli ještě s Emmičkou dopoledne projít po městě a když jsme procházeli kolem železniční stanice, tak Klárka sama zavětřila blízkost zahrádky U Palce, podívala se na mě svým kouzelným pohledem a řekla: „Taťko pojďme na pivo k Palcovi“ :-) No řekněte, kdy se vám stane, aby vás vlastní dítě tahalo na pivo do hospody. Ale Klárce se tam líbí a pěkně se tam vyběhá a vyblbne. A co bych pro spokojenost své dcery neudělal, nezbývá mi než obětovat svou postavu, ledviny a játra :-)


neděle 1. srpna 2010

novinky.safarikovi.org :-)

Tak jsem se koukal, že poslední dny, respektive měsíce jsme náš web zanedbávali. Ale ten důvod k zanedbávání je tak moc krásný. Přesto jsem se na prosbu rodiny i přátel rozhodl udělat update našich stánek. Předně jsem po delší době přidal nějaké nové fotky do fotogalerie. Takže pokud chcete, tak se můžete podívat na fotky malé Emmičky, dále jsme udělali výběr Klárčiných fotek za poslední půlrok. Také jsem na stránky dal fotky z dětského dne na Klucanině a z našeho výletu na Prígl. V Cestovatelském deníku zatím žádné změny nejsou, ale slibuju, že z naší dovolené v Jizerkách vám podáme kompletní info, jak jste na to už zvyklí :-) Zatím jsem aspoň opravil několik překlepů v deníku z Bedřichova. Také jsem updateoval info v rodokmenu naší rodiny a doplnil tam nějaké nové portréty.

Jinak jsem teď měl asi 14 dní dovolené, a tak jsem se snažil mamce ulehčit a bral si holky ven na procházky a odpoledne jsem vyrážel, pokud to počasí dovolovalo, s Klárkou na kole po okolí.
Včera jsme navíc se sousedama vyrazili do Modrých hor na Velkopavlovicku na jednu multikešku a musím říct, že to byl naprosto úžasný výlet, sice nám zpočátku nepřálo počasí, byla docela zima a půl dne to vypadalo, že snad i začne pršet, ale nakonec se počasí umoudřilo a výlet jsme dokončili za sluníčka. Fotky jsou k nahlédnutí zde.Všechny nápovědy se nám podařilo odlovit bez větších problémů. Cesta to byla moc krásná, ale náročná. Obzvlášť když jsme vyrazili s jedním děckem v sedačce, druhým na tyči a mimčem v dětském vozíku, v tu chvíli se z toho stala hodně obtížná trasa. Jeden úsek jsme nakonec museli kvůli bouřkám v předešlých dnech absolvovat po vlastní ose, protože cesta nebyla pro vozík sjízdná. Výšlap na rozhlednu Kraví Hora byl opravdový oříšek a já jsem strašně moc rád, že jsem nakonec zvládl všechno vyšlápnout i s Klárkou za zády :-) Keška byla také úžasná, odlov byl naprosto bezproblémový a pro děti bylo obzvlášť roztomilé, když na ně z úkrytu pro kešku vyskákalo asi pět žabek.
Přes týden jsme také vytáhli sousedku Jitku s malou Kačenkou a pokořili jednu multikešku v Tišnově. Byla to taková pěkná městská keška. Z původně naplánovaného jeden a půl hodinového výletu jsme plynule přešli na asi pětihodinovu velice příjemnou procházku po Tišnově, zakončenou úspěšným odlovem kešky.
Sousedům se geocaching docela líbí, takže předpokládám, že by se počet GPS přistrojů v našem vchodě měl v brzké době rozšířit :-)
Po neděli zase budu v práci, ale doufám, že počasí bude přát aspoň podvečerním výletům na kole s Klárkou, které se jí moc líbí. Jen budeme muset asi zintenzivnit její výcvik jízdy na kole, aby začala také jezdit sama.

pátek 2. července 2010

Tříděný odpad

Třídit by se určitě mělo. Jen by mě zajímalo, jak je to tady s tou recyklací :-)


sobota 26. června 2010

Pes equinovarus

Jednou z obvyklých procedur, prováděných už v porodnici, je vyšetření kyčlí miminka. Při něm doktor Emmince zjistil vrozenou vadu zvanou Pes equinovarus na pravé nožce. Naštěstí jen lehčí formu, řekl. Měli jsme se s Emmou po propuštění z porodnice stavit za ním v dětské nemocnici, chtěl jí to dát do sádry. Poslední den pobytu v porodnici přišla rehabilitační sestra a ukázala mi cvik, který jsem měla s Emminou nožkou cvičit.

Doma jsme trochu cvičily a já jsem mezitím jsem na netu zjišťovala, o jakou vadu vlastně jde, jaká je úspěšnost léčby a jak dlouho vůbec trvá. Z různých informací vyplývá v podstatě toto:

Jednou z nejznámějších a současně nejčastějších afekcí postihujících dětskou nožku je noha koňská neboli pes equinovarus congenitus. Příznačné je, že se pod stejným obrazem i diagnózou může skrývat jak polohová deformita s dobrou prognózou, tak i rigidní vada, která následně úporně vzdoruje léčbě. Zejména z těchto důvodů nelze budoucí vývoj v léčbě nožky jednoznačně předpovědět. Přítomnost charakteristické deformity by současně měla iniciovat vyšetření vedoucí k vyloučení jiných, zejména neurologických, onemocnění.Pes equinovarus congenitus (dále jen PEC), neboli vrozená koňská noha vtočená, je charakterizována flexí v horním hlezenním kloubu a flexí, varositou, addukcí a vnitřní rotací v dolním hlezenném kloubu, které jsou následovány stočením přední části nohy ve stejném směru. Jedná se tedy o komplexní deformitu nohy, jejíž součástí jsou ekvinózní, varózní, addukční a „cavus“ poruchy v postavení nožky. Deformitu dále dělíme na typ polohový - pasivně korigovatelný, typ rigidní - pravý a rezistentní rigidní typ sdružený s dalšími vrozenými vadami nebo artrogrypózou. Ne vždy je možné určit typ vady již bezprostředně po porodu. O jaký typ se jedná, lze později specifikovat dle odpovědi nožek na samotnou manipulaci a sádrování. K upřesnění pak slouží nativní RTG vyšetření, které je však možné provést až ve chvíli, kdy jsou kosti nohy dostatečně osifikovány.

14.6. jsme tedy jeli do dětské nemocnice za MUDr. Crhou. Obávala jsem se nejhoršího, když jsem viděla, jak tatínek vynáší ven dalšího novorozence s oběma nohama v sádře. Když Emmu doktor prohlídl, řekl, že je to po tom cvičení lepší. MUDr. Crha navrhl, že dají Emmě jenom dlažku, kterou bych jí přikládala po tom cvičení a že máme potom zajít na rehabilitaci, kde by nám ukázali, jak s tím cvičit. Šli jsme na sádrovnu, kde měli podle Emminy nožičky odlít tu dlahu, ale když pak doktor přišel, tak řekl, že má pro nás ještě jeden návrh, a sice, že by dal Emmě nohu na týden do sádry, pak to sundal a teprve potom odlil dlahu, která by pak na noze líp seděla. Emma řvala jako tur, když jí doktor držel nožičku a sádrařka dělala sádru. Dál už si potom nestěžovala, ani doma. Jen mně to ztěžovalo koupání a přebalování. Se sádrou až téměř po zadeček jsem Emmu koupala v umyvadle s nohou zagumičkovanou v pytlíku, aby se to nenamočilo.

Za týden jsme šli na sundání sádry. Sádrařka Emmu při sundávání po obou stranách nožičky řízla, naštěstí šlo jen o povrchové zranění. Ze zadní strany sádry nám zůstalo takové korýtko, které musíme na noc přikládat na nohu a upevňovat obinadlem. S Emmou jsem pak byla ještě na rehabilitaci, aby mi tam ukázali, co cvičit. Paní mi ukázala 4 cviky a já doufám, že je provádím správně. Na kontrolu jdeme za 6 týdnů, tedy 2.8. Chtěla bych věřit, že nožička už bude jen lepší a lepší, ale tato vada má tendenci se vracet, takže by bylo zbytečné jásat příliš brzy. Určitě nás bude čekat ještě spousta kontrol na ortopedii.

úterý 15. června 2010

Rodičovská nedovolená

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že název rodičovská dovolená nebo mateřská dovolená jsou dosti zavádějící. Osobně bych byl pro změnu. V mnohých lidech to může vzbuzovat dojem, že oproti „zaměstnání“ se jedná jen o nějakou procházku růžovou zahrádkou. Ale opak je pravdou, jsou to spíš galeje, práce na plný úvazek a hlavně 24 hodin denně. A kdo z těch „živitelů“ rodiny tohle zvládá? Mnozí pánové možná řeknou, že když to za mamku na čas vzali, tak že to bylo v pohodě a ne jak se někdy straší. Ale ruku na srdce, nebylo to v pohodě jen díky tomu, že manželka předem navařila, nachystala dětem čisté prádlo a tatínek dítěti pak jen pustil televizi či video a měl od dítka klid a taťka měl zase čas na to pivko a fotbálek? Pokud se člověk chce ale opravdu věnovat dítěti, tak je třeba s ním být pořád, hrát si s ním, mluvit s ním, učit ho, vzdělávat, aby se dítě dál rozvíjelo a teď když se k tomu přidá vaření, uklízení, praní, ... tak pak najednou člověk zjistí, že toho času je málo, že na tu vlastní zábavu najednou nějak nezbývá čas a že je to práce opravdu na celý den a ne jen na těch 8 pracovních hodin. Rozhodně se o žádnou dovolenou nejedná!
V této souvislosti se mi moc líbí článek Pavla Tomeše Supermanažerka, uveřejněného v Sedmičce.

Nevím, proč ženy po rodičovské dovolené trpí při hledání práce nízkým sebevědomím. Na otázku, co jste dělala v posledních letech či jakou máte praxi, nemusí při pohovorech přece jen klopit oči.
Co třeba: "Mám za sebou sedm let tvrdé manažerské práce na plný úvazek. Vedla jsem tým, v němž byl i můj starší kolega a partner, s kterým jsme rozjeli ambiciózní projekt multiplikace lidských zdrojů. Tým se rozrostl o kolegu na pozici junior scream manažera, kterého jsme museli teprve vyprofilovat. Spala jsem jen několik hodin denně. Projekt byl v plenkách a první výsledky mojí práce, které jsem nacházela v nich, nebyly povzbudivé. Musela jsem navíc řešit nízké základní jmění, neustálé výkyvy v cash flow, druhotnou a hlavně prvotní platební neschopnost. I moje pozice v týmu byla složitá. Snažila jsem se delegovat některé úkoly na kolegu, ale nevyjasněné kompetence nás občas stavěly proti sobě. Měl totiž zajímavý pocit, že tým vede on. Musela jsem odvrátit i situaci, kdy chtěl projekt opustit kvůli jinému, zdánlivě dobře nastavenému projektu. Přesto jsem ho motivovala a vrátila do týmu.

Postupně se náš mladý kolega postavil na vlastní nohy a už jsem ho nemusela vodit za ručičku, což mi uvolnilo ruce k práci na rozšíření týmu. Jenže pak přibyli do týmu nečekaně dva další nováčci a byli jsme zase na začátku. Dnes ale mohu říct, že se tým stabilizoval a chová se bez nadsázky jako jedna rodina ..."

Myslím si, že na takový životopis existuje jen jedna odpověď. "Jste přijata!"

Autor: Pavel Tomeš

Zdroj: Sedmička ze dne 22. dubna 2010

neděle 6. června 2010

Emma Šafaříková

Ahoj všem,
dneska, 6. června 2010, se nám narodila ve Fakultní nemocnici v Bohunicích v 1:25 dcera Emma. Váží 3790 g a měří rovných 50 cm.
Více fotografií naleznete zde.



středa 26. května 2010

Fedora 13 „Goddard“

Včera, v úterý 25. května 2010, spatřila světlo světa nová verze operačního systému Fedora s pořadovým číslem 13 a označená „Goddard“.
Pokud se nebojíte rozšířit si obzory a chcete vidět, že to jde i bez Windows a peněz, tak vám doporučuju si vyzkoušet tento operační systém, třeba jako LiveCD.
Ano, asi nejpopulárnější distribucí je Ubuntu, ale já sám jsem vyrůstal na Red Hatu, ze kterého Fedora vzešla a jsem s touto distribucí nadmíru spokojen, takže bych neměnil. Navíc s každou novou verzí je OS čím dál tím přívětivější. Co se mně fakt líbí je, že z instalačního DVD mám hned na výběr ze tří grafických prostředí (KDE, Gnome a XFCE). Na začátku si stačí dát chvíli práci s výběrem programů a služeb, které chcete nainstalovat, pak jen kliknout a po nějakém čase máte na počítači plně funkční operační systém se stovkami a stovkami všech možných i nemožných programů.
Přechod na novou verzi je také velice milá záležitost, stačí jen na příkazový řádek zadat příkaz 'preupgrade', párkrát kliknout a za nějakou tu hodinku máte systém v nejnovější verzi. Zrovna včera jsem přešel tímto způsobem v práci na F13 a vše prošlo bez jediného zaváhání.
Neříkám, že se problémy nevyskytují, někdy je holt potřeba se s něčím poprat, ale je pravda, že novější verze jsou čím dál víc vychytanější a myslím, že tato distribuce by si určitě zasloužila více pozornosti :-)


pondělí 24. května 2010

Blahopřejný telegram prezidenta Medveděva

„Blahopřejeme Vám k zisku zlaté medaile v hokeji.“
„STOP!“
„Zemní plyn.“
„STOP!“
„Ropa.“
„STOP!

čtvrtek 20. května 2010

sobota 15. května 2010

Kohoutovický aquapark

V pátek opět pršelo, a tak nám nezbylo než vymyslet náhradní program za plavbu parníkem po přehradě. Řešení bylo nasnadě. V Kohoutovicích byl v polovině dubna otevřen nový aquapark a my jsme měli v úmyslu ho co nejdříve navštívit. Deštivý den byl pro bazén jako stvořený.

Po několika minutách hledání jsme aquapark našli. Ceny se nám nezdály zas až tak vysoké, navíc Klárka měla vstup zadarmo. Rozhodli jsme se zůstat 1,5 hodiny a ukázalo se, že pro začátek je to možná moc. Klárka totiž do studenější vody nevleze, takže byla pořád v brouzdališti nebo ve vířivce. Někdo u ní musel zůstat, tak jsme se s Honzou střídali. Jen jednou s náma byla v divoké řece, kde nás vodní proud unášel pořád dokola, to se jí líbilo. Ale za chvíli drkotala zubama a hrnula se do brouzdaliště. Po nějaké době se nám podařilo ji přemluvit, aby šla s taťkou na tobogán, že pojedou pomalu a já se na ně budu dívat. Tak tam byla taky jen jednou, protože voda je tam studená. Honza byl na tobogánu šestkrát, já ani jednou, protože jsem to nehodlala riskovat. A neriskovala jsem ani trysky a vířivku, protože ten vodní proud se mi zdál na bubnování do břicha měsíc před porodem dost silný. Jinak je ale aquapark fajn.

Je tam 25 m bazén, rekreační bazén s chrliči vody, vodními tryskami a divokou řekou, 90 m tobogán, vířivka, dětské brouzdaliště, pára a mokrý bar. Dále se v areálu ještě nachází sauna, posilovna, masáže a střešní bazén.

Co je však dle našeho názoru nedostačující, je kapacita baru. Jsou tam jen dva stolečky a jídlo typu párek v rohlíku. Hodil by se větší prostor. Naštěstí v okolí aquaparku je dost restaurací, v jedné z nich jsme si dali oběd a jeli jsme domů.

Více o aquaparku najdete zde.

čtvrtek 13. května 2010

Soudný den Jiřího Paroubka

Předevčírem jsem dostal od kamaráda jeden moc pěknej e-mail a musím říct, že už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál. Věřím, že všichni, co mají smysl pro humor, určitě tento příspěvek ocení. Voličům ČSSD se to ale určitě líbit nebude. Ale slovy klasika: Proletáři všech zemí vyližte si prdel!

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl. Ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, a tak zemřel.
Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal: "Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš, tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty, a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi." "To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."
"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."
"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!" "Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr. Odvedl Paroubka k výtahu a jeli stále dolů, až do Pekla.
Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a Plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a kotletku. "Dej si jedno, Jirko!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek. "Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků, prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů. Všichni si to skvěle užívají a dřív, než si to Paroubek uvědomí, je den pryč.Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
"Tak a teď je čas na návštěvu Nebe", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech, než o jídle, o penězích a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě. "No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali," říká si Paroubek.
Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost." Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo úžasné, a tak - ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla."
Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otevírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: "Já tomu vůbec nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně." Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne, "Jo holenku, včera to byla jen volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!"

Nové fotky

Jelikož má Evka zase strašně moc krásné bříško, rozhodli jsme se všichni zajít do fotoateliéru a nechat si udělat nějaké společné fotografie. Výsledek naleznete zde.
Tentokrát jsme vyměnili fotoateliér D.A. Foto za FOTO Smékal a myslím, že jsme vůbec neprohloupili :-)

čtvrtek 6. května 2010

Střílet na policejní eskortu, to ANO, udeřit politika, to v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ

Události posledních dnů nějak nemůžu pochopit... Předně jsem proti jakémukoliv násilí, nejen během předvolební kampaně , ale jak se říká... „kdo seje déšť, někdy může sklízet bouři“...
Všichni jsme asi sledovali, jak 10. listopadu 2009 přepadla paní Tauchenová se zbraní v ruce policejní eskortu, na kterou i vystřelila a dopomohla k útěku svému manželovi, který byl nepravomocně odsouzen za vykrádání trezorů pomocí výbušniny. Za tento čin byla koncem dubna odsouzena pouhou podmínkou.
Podnapilý nespokojený člověk uhodí na předvolebním mítinku Bohuslava Sobotku z ČSSD do hlavy... a ejhle, tomuto člověku hrozí až několik let vězení a co víc, bude se to řešit ve zkráceném řízení.
Oba dva činy, jsou trestné, oba by měly být potrestány, jen nějak nechápu ten nepoměr!
Asi tím chtějí naši politici lidem vzkázat: „Vzít si do ruky střelnou zbraň, přepadnout policejní eskortu a vystřelit na ni je v pořádku, hrozí vám tak nanejvýš nějaka podmínka... ale běda vám, běda vám, jestli na nás, všemohoucí, vševědoucí, .... politiky jen vztáhnete prstík. Půjdete do vězení na několik let a došlápnem si na vás ve zkráceném řízení...
Miliardové úniky, brutální vraždy, to nic, na to máme dost času, rok, dva, nebo deset... však soudy a soudci musí z něčeho žít...
Ale vztáhněte na nás politiky prstíček, to si na vás došlápnem, hned, teď!“

Tak lidi, co je pro vás víc společensky nebezpečné, když ozbrojená žena se zbraní v ruce začne střílet po policejní eskortě, která převází jejího odsouzeného muže, aby mu dopomohla k útěku nebo úder pěstí podnapilého muže.

úterý 4. května 2010

Mr. Bean se vtělil do svého Avataru

Podle posledních informací se Mr. Bean přestěhoval na Pandoru v systému Alpha Centauri B-4. Zvláštním přenosem se dostal do svého avatara a zůstává na Pandoře jako jeden z Na'vi


neděle 2. května 2010

Naše první keška

Tak jsme dneska absolvovali první geocaching a vybrali jsme si na to dvě „kešky“ na Květnici. Jak jsme se ke geocachingu dostali ani pořádně nevím. Někdy před rokem nebo dvěma jsem se poprvé o tomto pojmu dozvěděl od Drasťáka, když jsem se s ním náhodou potkal o prázdninách v našem oblíbeném čínském bistru na Veveří. Až teprve tak před měsícem jsem se k otázce GPS vrátil a začal o ní opravdu reálněji uvažovat. Ale říkal jsem si, že budu šetřit rodinný rozpočet, navíc Evka se k tomu stavěla dost odmítavě. Nakonec to byla ona, kdo za mnou přišel s tím, že jestli si ji budu kupovat, tak ať ji koupím před naší dovolenou v Jizerských horách, kde bysme ji mohli použít. Že prý se už koukala na web a našla tam hodně „pokladů“ a že by Klárku mohlo bavit je hledat.
Takže bylo rozhodnuto, já kontaktoval pár přátel, kteří se geocachingem zabývají, aby mi poradili s výběrem GPS a večer jsme udělali rodinnou radu a rozhodli se pořídit si Garmin Dakota 20. Hned jsme ji objednali přes internet a já ji v pondělí šel vyzvednout. Prvotní nadšení však bylo vystřídáno velkým zklamáním. Najednou nám přišlo všechno složité, nevěděli jsme co a jak, jak na GPS, jak na geocaching. Přiložený manuál byl jen tak na dvě věci. Naštěstí nám zase pomohli přátelé. Nakonec jsme se domluvili s kamarádkou Jitkou Plesníkovou, která se geocachingu věnuje a shodou okolností jela v neděli do Tišnova, že se u nás staví a dá nám malou instruktáž. Mezi tím jsme pokračovali v samostudiu přes internet. Ale Jitčina krátká návštěva nám hodně pomohla. Poradila nám, co jsme potřebovali, dala pár dobrých rad...
A tak jsme hned na odpoledne naplánovali první výlet za „poklady“. Klárka se moc těšila, doma si furt dávala GPSku na krk a že vyrazíme hledat. Na http://www.geocaching.com/ jsme si našel dvě kešky na Květnici. První jsou Barytové štoly a druhá je Velká skála. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Zprvu šla Klárka po svých, ale cestou se příliš kochala, takže jsme byli nuceni její loudavé tempo vyřešit přesunem do krosničky. Vzhledem k tomu, že Evka je už v osmém měsíci těhotenství, byli jsme nuceni tomu přizpůsobit rychlost chůze. Evka nasadila roboticky monotonní tempo a takto jsme vyfuněli do kopce. Při samotném zdolávání vrcholu Květnice jsme si říkali, jestli jsme kvůli Evce neměli zvolit něco víc odpočinkového, ale to jsme ještě netušili, že to nejtěžší nás teprve ještě čeká, neboť první keška se nacházela na skále na svahu Květnice a cesta k ní byla dost strmá. Ani mně se s Klárkou na zádech nešlo nejlíp a Evka s tím bříškem také musela být opatrná. Po vydatných deštích předchozích dnů to totiž leckde mohlo podklouznout. Naštěští jsme to zvládli. Na samotnou skálu jsem pro jistotu vylezl jen já. Kešku jsem našel bez problému, a tak jsem ji nafotil, zapsal se do deníčku, zase ji zabalil a schoval do skalního výklenku. Jinak místo to bylo nádhedné. Hned pode mnou byl lom ve svahu Dřínová a do dálky se člověk koukal směrem na Štěpánovice. Klárka se mezitím spřátelila s jedním šnečkem, co šel zrovna okolo, a měla neodbytnou touhu ho pořád šťourat do očiček.
Pak jsme se vydali zpět na vrchol Květnice s tím, že ještě přejdeme na Velkou Skálu. Tam už byla cesta příjemná a ne moc náročná. Zde se nám však kešku najít nepodařilo. Nejdřív jsem ji snad půl hodiny hledal já, pak jsem se vystřídal s Evkou, ale ani ona ji nenašla. Klárka si spokojeně lezla po skalách a odmítala naši pomoc. Tak jsem ji nechal lézt samotnou a jen z bezpečné vzdálenosti ji kontroloval a obdivoval, s jakou zručností se po těch skalách pohybuje.
Doma jsme se pak na webu dozvěděli, že keška se ztratila, ale že ji den před naší návštěvou autor obnovil... podle mě ji však zase někdo obratem šlohnul... Tento víkend se v Tišnově konala mineralogická burza, a tak celé město bylo obleženo šutrology, mnozí z nich vzali Květnici útokem i s kladívkem. Navíc kolem místa, kde se keška měla nacházet, to bylo dost rozorané, takže i když je v krabičce zpravidla lísteček, který vysvětluje , o co se jedná, a tak ať to případní nechtění nálezci zase dají na stejné místo, tak někdo asi neodolal si to vzit domů... Smůla... Po nějakém čase se tam zkusíme vrátit znova.
Jelikož jsme ale vyrazili až později odpoledne, tak k Velké Skále jsme došli až kolem šesté hodiny. Proto jsme se po neúspěšném hledání vydali na cestu domů s malou zastávkou u dědy a babičky.
Myslím, že první výlet se vydařil, i když, co se týká pokladů, to byl jen poloviční úspěch. Každopádně nás to všechny opravdu chytlo a už se moc těšíme na další výlety. Klárka má turistiku ráda v podstatě od narození a myslím si, že díky tomu, že se ji snažíme dělat nenásilnou, tak ji to i baví. Když se k tomu používá ta kouzelná skříňka na krku, tak to je pro ni zase o něco zajímavější. Díky těm keškám se navíc člověk podívá i na místa, kam by ho asi ani nikdy nenapadlo zajít, což je podle mě velká výhoda geocachingu. Navíc se dá podle jednotlivých kešek procházet celé okruhy, kdy člověk může luštit různé šifry, které mu pak dají souřadnice dalšího místa, takže to může být další zábava, při které člověk potrénuje i šedou kůru mozkovou.
Už se moc těším až začneme plánovat Jizerky. Mezitím můžeme procestovat Tišnov a přilehlé kolonie. Docela se už těším až někdy budeme hledat poklady i na Hořicku.