pondělí 27. ledna 2020

Kalendárium, 27. leden 1945


Kdybychom za každou oběť holokaustu drželi jednu minutu ticha, mlčeli bychom jedenáct a půl let.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu



   27. ledna si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holokaustu (International Holocaust Remembrance Day). V tento den v roce 1945 byl okolo třetí hodiny odpoledne osvobozen vojáky 107. střelecké divize generálmajora V. J. Petrenka, spadající pod 60. armádu 1. ukrajinského frontu Rudé armády, největší německý vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Byl prvním vyhlazovacím táborem, který se podařilo spojencům osvobodit (Vůbec prvním vyhlazovacím táborem v rukou spojenců byl Majdanek nedaleko Lublinu, ten však byl dubnu 1944 nedlouho před osvobozením Rudou armádou evakuován. I tak se stal prvním svědectvím německých bestialit.). Další pak byly koncentrační tábor Buchenwald (11. dubna), Dachau (29. dubna), Ravensbrück (30. dubna) a Terezín (8. května).

   I vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau měl být zničen a všechny stopy měly být zahlazeny. Ovšem kvůli rychlému postupu Rudé armády k tomu nedošlo. Osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora přineslo nezvratný důkaz o zvěrstvech páchaných na židovském obyvatelstvu.

   Během druhé světové války zemřelo nejen v koncentračních táborech kolem šesti miliónů Židů, kteří padli za oběť nacistickému „konečnému řešení židovské otázky“ a dalších přibližně jedenáct milionů obětí (Slovanů - především Poláků a občanů Sovětského svazu, Romů, tělesně či mentálně postižených, homosexuálů, ...).

   Tento den byl 1. listopadu 2005 na 42. plenárním zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů schválen jako připomínka utrpení lidí, kteří prošli koncentračními tábory.


úterý 21. ledna 2020

Kalendárium, 21. leden 1952


V pondělí 21. ledna 1952 získal svůj poslední dvaadvacátý sestřel Nikolaj Vasiljevič Sutjagin a stal se tak nejúspěšnějším leteckým esem poválečné éry (myšleno po 2. světové válce)

   Nikolaj Sutjagin získal svůj poslední sestřel během pravidelnéo bojového letu pluku proti nepříteli. Celkem dvacet pilotů 17. IAP pod velením podplukovníka Pulova se na příkaz velitelského stanoviště divize zvedlo v 14.40 z ostré hotovosti na přepad protivníka v oblasti Sjukusen-Ejdzju (Sukčon-Pchenvon). Jejich cílem bylo krýt akce 523. IAP. Skupina pod velením pplk. Pulova dostala rozkaz zachytit nepřátelské letouny ve výšce 9500 - 10 000 metrů v oblasti Sjukusen. Poté co skupina objevila v oblasti Ejdzju skupinu osmi letounů F-86, rozhořel se boj. Sutjagin si se svým číslem st. lt. Perepelkinem vybral zadní čtveřici, přiblížil se na vzdálenost 700 – 600 m a vypálil dávku. Američané se pokusili uniknout prudkou spirálou. Sutjagin přerušil útok a začal točit pravou zatáčku o 180°. Najednou si před sebou všiml dvojice „sejbrů“, kterou se rozhodl pronásledovat. Američané si ho ale všimli a začali točit vpravo, aby mohli zaútočit na Sutjagina a jeho číslo. V nastalém souboji Sutjagin několikrát vystřelil po nepřátelském letounu. Nakonec se mu podařilo dostat do výhodné pozice a ze vzdálenosti 300 – 260 m vystřelil dávku po vedoucím Sabre. Tomu se z levého křídla vyvalil hustý kouř. Ve stejný okamžik přišel rozkaz z velitelství divize, aby se piloti odpoutali z boje a vrátili se na své letiště. Tak skončil souboj, ve kterém si Nikolaj Sutjagin připsal svůj poslední, dvaadvacátý, sestřel.


Tabulka sestřelů Nikolaje Sutjagina:
19.06.1951 1 F-86A
22.06.1951 1 F-86A
22.06.1951 1 F-86
26.06.1951 1 F-86
29.07.1951 1 F-84E
09.08.1951 1 F-80C
25.08.1951 1 Meteor F.8
26.09.1951 1 Meteor F.8
26.09.1951 1 F-86A
26.09.1951 1 F-84 poškozen
03.11.1951 1 F-86
04.11.1951 1 F-86
26.11.1951 1 F-86
29.11.1951 1 F-84E
03.12.1951 1 F-86A
03.12.1951 1 F-84E
15.12.1951 1 F-86E
18.12.1951 1 F-86E
23.12.1951 1 F-84E
06.01.1952 1 F-84E
06.01.1952 1 F-86E
11.01.1952 1 F-86E
21.01.1952 1 F-86

Prameny:
[1] Šafařík, Jan: Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin, in Centurion, Sběratelská edice, č. IV, 2019.

  

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[3] Сейдов, И.: Красные дьяволы в небе Кореи. Советская авиация в войне 1950-1953 гг. Хроника воздушных сражений, Яуза - Эксмо 2007, ISBN: 978-5-699-19160-4.
[4] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010.
[5] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016.
[6] Сейдов,  Игорь – Сутягин, Юрий: Гроза "Сейбров", Лучший ас Корейской войны, Яуза, Эксмо, 2006, ISBN   5-699-16166-Х.

pondělí 20. ledna 2020

Kalendárium, 20. leden 1974


V neděli 20. ledna 1974 poprvé vzlétl legendární letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Ten den probíhaly na Edwardsově letecké základně (Edwards AFB) vysokorychlostní pojížděcí zkoušky prototypu nového bojového stroje YF-16. V kabině seděl zkušební pilot Phil Oestricher, které se vše tak trochu vymklo z ruky. 

   Na vině byla v té době nová a neobvykle citlivá řídící páka typu joystick s elektronickým řízením umístěná na pravém panelu vedle pilota. A k tomu ještě bylo chybně nainstalováno ovládání průřezu výstupní trysky motoru. 
   Při vysoké rychlosti se YF-16 po nadzvednutí přídě podélně rozkmital a obrousil si výškovku o runway. A poté co se začal stáčet do strany a hrozilo, že skončí tragicky v písku vedle dráhy, když předtím ještě zavadil o zem raketou umístěnou na konci křídla, rozhodl se pilot zvednout letoun do vzduchu.
   Tím zachránil nejen první prototyp, ale možná i sebe a nakonec celý program vývoje letounu. Po okruhu kolem letiště nevzrušeně přistál. Lehce poškozený YF-16 byl rychle opraven a 2. února tak mohl proběhnout už oficiálně naplánovaný první let v trvání 90 minut.

Radek Folprecht
https://www.idnes.cz/technet/technika/prvni-start-f-16.A140117_104007_tec_technika_mla




Kalendárium, 20. leden 1922


   V pátek 20. ledna 1922 narodil Otto Smik, nejúspěšnější pilot slovenské národnosti, bojující v řadách Royal Air Force. Mezi československými piloty bojujícími v zahraničním odboji se řadí na pátou příčku co do počtu sestřelených letounů. Až do své smrti sestřelil 10 [8+2] letounů jistě, 2 pravděpodobně a 3 letouny poškodil. Dále během V-1 ofenzívy si připsal tři zničené letounové střely.


Smik se narodil 20. ledna 1922 v lázeňském městě Boržomi nedaleko Tiflisu (dnes Tbilisi - Gruzie) na Kavkaze. Zde totiž jeho slovenský otec Rudolf zůstal po první světové válce, když se dostal do ruského zajetí. Rudolf Smik se zde oženil s dcerou vysokého carského důstojníka židovského původu, ale stále toužil po návratu na Slovensko. To mu bylo umožněno až v roce 1934. To již měl tři syny, Otto byl prostřední. Rodina se nejprve usadila v Hájinkách, poté v Bratislavě.

Otto již od malička projevoval zájem o letectví. Nejprve stavěl modely a v soutěži leteckých modelářů ve Vajnorech 9. 5. 1937 vyhrál ve své kategorii první cenu. Navštěvoval také plachtařský kurs v Dúbravě a na Straníku a vystudoval dvouletou soukromou obchodní školu, ale povolání úředníka mu k srdci nepřirostlo. V té době také vznikl Slovenský štát, ale Smikovi, a také mnohým jiným, se to nelíbilo.

Dne 18. 3. 1940, necelé dva měsíce po svých osmnáctých narozeninách, odešel Smik do zahraničí, aby se přidal k čs. zahraničnímu odboji. Prchal tzv. balkánskou trasou přes Maďarsko, kde se přihlásil na francouzském konzulátu a dostal falešný pas, do Jugoslávie. Zde se spojil se skupinou dalších čs. uprchlíků. Tak pokračoval přes Řecko, Turecko a Írán do Francie. Dne 3. 6. 1940 se hlásil u čs. letecké skupiny v Agde. Ale před tím, než mohl zahájit výcvik, se Francie zhroutila a on 24. 6. 1940 odplouvá do Liverpoolu.

V Anglii byl přijat do RAF v hodnosti vojína a svou kariéru zahájil jako důstojnický sluha. Teprve v září 1941 byl povolán k elementárnímu leteckému výcviku u 3. EFTS v Schellingfordu. Pokračovací výcvik prodělával od ledna 1942 v Kanadě. Jedním z jeho instruktorů zde byl i Josef Stehlík, jedno z čs. leteckých es, který hodnotil Smika jako mimořádného pilota. Po půl roce se opět vrací do Anglie a v říjnu 1942 absolvoval u 61. OTU v Rednalu finální fázi výcvikového cyklu – operační výcvik. Již v květnu 1942 byl povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer, ale v čs. armádě měl hodnost desátníka. To mu v budoucnu přineslo mnohé problémy.

Dne 5. 1. 1943 byl přidělen k 312. čs. stíhací peruti, ale již 7. 1. 1943 je přeložen k 310. čs. peruti na téže základně. Zde nastaly problémy, které dělali Smikovi čs. letci za to, že měl důstojnickou hodnost RAF. Na jedné straně to bylo několik zkušených letců -poddůstojníků, pilotů již z ČSR a ostřílených veteránů, na straně druhé to byli sami čs. důstojníci, kterým se nelíbilo, že Smik je důstojník a neabsolvoval Vojenskou akademii v ČSR. Vše se vyřešilo tím, že Smik na vlastní žádost odešel k britské peruti. Aby nedělal „zlou krev“! Proto dne 15. 1. 1943 nastupuje k 131. peruti do Castletownu ve Skotsku, která zde byla na odpočinku. Smik s perutí držel hotovost a podnikal cvičné lety. Setkal se zde také se dvěma dalšími Čechy – Tomášem Krumlem a Jaroslavem Hladěm.

Ovšem již 2. 3. 1943 byli všichni tři přeloženi k 122. peruti do Hornchurchu. Peruť tehdy vedl slavný stíhač Donald Kingaby, DSO, DFC, DFM and 2bar, vítěz dvaceti tří leteckých soubojů, a létala s novými Spitfiry F. Mk. IX. Hlavním úkolem perutě byl doprovod bombardérů na cíle v severní Francii, Belgii a Nizozemí.

Své první vítězství získal Smik již jedenáct dní po příchodu k nové peruti. Dne 13 . 3. 1943 se jednotka účastnila akce Ramrod 80, což byl nálet osmdesáti bombardérů B-17 na nádraží v Amiens-Longeau. Nad cílem zaútočily na svaz Messerschmitty Bf 109 G od I./JG 27 a Focke-Wulfy Fw 190 od I./JG 2 a II./JG 26.

Smik tehdy letěl jako Kingabyho číslo a kryl mu záda. Náhle spatřil, z výhodné pozice ve slunci, dvojici stodevítek a než se nadál byl 200 metrů od jedné z nich. Zahájil palbu a neminul. Z Messerschmittu se vyvalil černý dým a začal unikat střemhlav k zemi, kde se ztratil Smikovi z očí. Doma mu byl přiznán jako pravděpodobně sestřelený.

Skutečnost však byla mnohem lepší. Jen tři spojenečtí letci totiž hlásili boj s Bf 109 a Luftwaffe toho dne ztratila právě tři Messerschmitty, což znamená, že i Smik svého soupeře sestřelil. Také sestřelení piloti, příslušníci JG 27, která se krátce před tím vrátila do Evropy z Afriky, byli velmi zajímaví. Prvním byl Lt. C. Erdmann, který se zachránil na padáku, a druhým Fw. Gustav Sturm, který musel nouzově přistát. Poslední obětí byl sám velitel I./JG 27 Hptm. Heinrich Setz, který zahynul. Setz byl velmi zkušeným stíhačem, nositelem Rytířského kříže s dubovou ratolestí a vítěze 138 leteckých soubojů. Jeho přemožitelem je s největší pravděpodobností Nor Sgt. T. Larssen od 331. perutě. Erdmanna pravděpocobně udolali Poláci z 315. perutě a Smik tak s zřejmě zdolal Sturma.

Dne 9. 4. 1943 se Smik účastnil svého prvního Rhubarbu v okolí Dieppe. Společně s P/O G. J. M. LeGolem zničili dvě lokomotivy a jednu poškodili.

Dne 18. 5. 1943 byli Smik s Hladěm přeloženi k 222. peruti, jíž velel od srpna 1943 Novozélanďan William Crawford-Compton, DSO, DFC and bar, který pokořil dvaadvacet nepřátel. Zde se již 29. 6. 1943 podílel na akci Rhubarb 27, jejímž cílem byla německá doprava, a kdy se podílel na zničení lokomotivy a třiceti vagónů. Dne 15. 7. si pak mohl připsat další vítězství. Během operace Rodeo 245 sestřelil jeden Fw 190 a další stodevadesátku zničil 27. srpna.

Dalším úspěšným dnem pro něj bylo čtvrté září. Peruť startovala na operaci Ramrod S.31, při níž 36 amerických Marauderů napadlo seřaďovací nádraží v Hazebroucku. Nad cílem na formaci zaútočila skupina stíhacích stodevítek a rozpoutala se zuřivá bitva. Smikovi se v ní podařilo jeden Messerschmitt sestřelit a druhý poškodit. O čtyři dny později si připsal poloviční podíl na zničení dalšího Bf 109 a 24. 9. si z operace Ramrod 242 přinesl pravděpodobné vítězství nad Focke-Wulfem.

Svůj největší úspěch zaznamenal Smik 27. 9. 1943 během dvou akcí. Na první peruť startovala v 9.59. Šlo o operaci Ramrod 250, kdy americké bombardéry B-26 Marauder zaútočily na letiště Beauvais-Tillé, základnu jednotky II./JG 26. Nad cílem na svaz zaútočilo asi dvacet Focke-Wulfů, ke kterým se připojilo i několik Messerschmittů. Smik si ve vypuknuvší bitvě vedl velmi dobře a po přistání hlásil dvě stodevadesátky jako sestřelené a jednu, společně s jedním Bf 109, jako poškozenou. Ve 14.45 startovala peruť na druhou akci, která se od první lišila jen cílem – tentokrát letiště Conches. Během tohoto letu sestřelil Smik jeden Messerschmitt.

Dne 18. 10. 1943 letěl Smik již na svůj 121. bojový let, ale po něm nastupuje na předepsaný odpočinek. S 7 a 1/2 letounů sestřelených jistě, 2 pravděpodobně a tří poškozených byl Smik nejúspěšnějším čs. stíhačem roku 1943. Jeho úspěchy ocenilo britské velení 20. 10. 1943 udělením vysokého vyznamenání DFC – Záslužného leteckého kříže. Smik pak převážně působil jako střelecký instruktor, k čemuž ho předurčovaly jeho vynikající střelecké schopnosti.

Druhý operační turnus zahájil Smik 15. 3. 1944 u 310. čs. stíhací perutě. Peruť byla tehdy vyzbrojena Spitfiry LF. Mk. IXC a intenzivně se připravovala na invazi. Tentokrát již staří harcovníci přijali Smika mezi sebe.

Od 6. 6. 1944 spočíval hlavní úkol perutě, a celého 134. (československého) křídla, v ochraně invazních pláží a v útocích na německou dopravu.

K prvnímu velkému utkání 134. křídla s Luftwaffe došlo 8. června. Dvanáct stíhacích Focke-Wulfů vybavených pumami, nejspíšě od útvaru 8./JG 54, zaútočilo na vyloďovací pláž Sword a chtěly beztrestně uniknout. Českoslovenští stíhači byli ovšem proti. V  nastalé bitvě se jim podařilo tři stodevadesátky sestřelit a dalších pět poškodit. Jedno jisté vítězství si připsal i Smik. Německá jednotka vykázala dvě 100% ztráty. Prvním ztraceným byl velitel letky a vítěz 69. soubojů Oblt. Eugen-Ludwig Zweigart, nositel Rytířského kříže, druhým Lt. Alfred Taucher.

Další vítězství si připsal Smik 17. června. Letěl jako velitel čtyřčlenné hlídky do prostoru vylodění. U města Caen narazili piloti na dvojici stíhacích stodevadesátek. První sestřelil Smik sám, druhou ve spolupráci s Františkem Vindišem.  

Dnem 3. července 1944 bylo 134. křídlo vyňato ze svazku taktického letectva a podřízeno obraně Británie. V té době totiž začaly na první britská města dopadat Hitlerovy zázračné zbraně – letounové střely Fiesler Fi 103, známé spíše jako V-1. Do hlídek proti novému nebezpečí se zapojily i čs. perutě a největšího úspěchu dosáhl právě Smik.

Dne 8. 7. 1944 v 21.25 odstartoval Smik, společně s Josefem Pípou, na hlídku proti hlášeným V-1. Již tři minuty po startu spatřil Smik jednu V-1, která letěla k Londýnu, a krátkou dávkou z kanónů ji zničil. Další V-1 zneškodnil v 21.45 a poslední v 22.00.

Dne 11. 7. 1944 doznaly jeho schopnosti dalšího ocenění. Stal se totiž velitelem letky B u 312. čs. perutě, jejíž operační náplní byly doprovody těžkých britských bombardérů nad Německo a hloubkové útoky Ranger proti dopravě.

Velký úspěch si mohl Smik a jeho roj připsat 25. 8. 1944. Cílem útoku bylo letiště Steenwijk, kde zaútočili na tři vedle sebe stojící vlakové soupravy, z nichž jedna byla cisternová. Ta zakrátko explodovala a zničila i dvě zbývající soupravy. Stíhači tak připravili Němce o spoustu drahocenného paliva.

Operace 3. 9. 1944 se stala Smikovi osudnou. Toho dne 310. a 312. peruť doprovázely Halifaxy k náletu na letiště v Soesterbergu. Cestou zpátky zaútočil Smik se svým rojem na letiště Gilze-Rijen, kde stály zamaskované Ju 88. Smikovi se sice podařilo dva Junkersy zapálit, ale jeho Spitfire dostal tři zásahy od flaku a pilot s ním musel nouzově přistát. Všichni ho pak považovali za mrtvého, v lepším případě za válečného zajatce.

Skutečnost však byla mnohem lepší. Smik přežil nouzové přistání a skryl se před Němci. Dokázal se spojit s členy nizozemského odboje a ti ho pak po sedm týdnů ukrývali. Nejprve v Beeku, pak v Bredě a nakonec v Ginnekenu. Dne 23. 10. 1944 se vydal na cestu k německým liniím, které přešel o tři dny později a 29. října byl již v Anglii.

Pro své vnikající velitelské schopnosti byl Smik 13. listopadu 1944 postaven do čela 127. stíhací perutě, která měla základnu na letišti B-60 nedaleko Grimbergenu v Belgii. Peruť se podílela na letecké podpoře britských jednotek, doprovodu útočných bombardérů a podnikala útoky na německou dopravu. Výzbroj jednotky tvořily Spitfiry LF. Mk. XVIE, které byly poháněny motory Merlin postavenými v USA.

Útoky na pozemní cíle byly velmi riskantní a perutě, které je podnikaly, měly největší ztráty. Dne 28. 11. 1944 si smrt našla i Otto Smika. Peruť startovala k ozbrojenému průzkumu do prostoru Arnhem - Hengele - Zwolle. Piloti nenarazili na žádný dopravní prostředek a Smik se rozhodl pro útok na nádraží ve Zwolle, o kterém však bylo všeobecně známo, že je velmi silně chráněno flakem. Ten se také stal Smikovi osudným. Již při točení k útoku zasáhlo Smikův letoun  několik protiletadlových granátů. Pilot se pokusil s těžce poškozeným letounem přistát. Přistání ale nezvládl a havaroval. Během útoku byl sestřelen ještě druhý Spitfire, který pilotoval Belgičan Henri L. J. Taymans. Jeden letoun havaroval na farmě Blooksteeg poblíž Zwolle, druhý dopadl do rozbahněného vodního příkopu u železničního náspu trati Kampen – Zowlle.

Letoun z farmy ihned začali Němci likvidovat, vymontovali z něj zbraně a vrak odvezli do šrotu. Pilota letounu pohřbili o dva dny později na hřbitově padlých spojeneckých vojáků De Kranenburg jako „neznámého Angličana“, ačkoliv u něj nalezli osobní doklady i identifikační známku. V červnu 1945 přijela do Zwolle belgická komise, která měla na žádost Taymansova otce zjistit osudy obou letců. Podařilo se jim najít zbytky Spitfiru sériového čísla RR227 a označili pilota pohřbeného v roce 1944 za Taymanse. Ostatky byly proto v roce 1951 převezeny do Belgie. V roce 1946 místo zkoumala také nizozemská sekce britské služby pátrající a objasňující osudy nezvěstných letců RAF (No. 5 (Holland) Section of Missing Research and Enquiry Service RAF), která souhlasila se závěry Belgičanů a u místa havárie druhého letounu nechala vztyčit železný kříž se zkomoleným jménem P/O O. SINK RAF (Pole) + 27.11.1944.

V roce 1961 navštívila farmu Bloksteeg vdova po Henri Taymansovi. Od pamětníků se dozvěděla, že z trosek letounu byl Němci vytažen vysoký, světlovlasý muž. Jenže Henri byl malé postavy a tmavých vlasů. A navíc bylo asi poprvé pečlivě prozkoumáno, který z letců pilotoval který letoun. Ukázalo se, že Spitfire RR227 pilotoval Smik, Spitfire RR229 Taymans. Bylo jasné, že někde došlo k omylu a celý případ byl znovu otevřen. Jasnou odpověď tak mohlo dát jen vyzdvižení druhého letounu z bažinatého příkopu u Kamperweg. Vysoké náklady na provedení vyzdvižení z obtížného terénu však celou věc komplikovaly. V roce 1964 se o tuto záležitost začala zajímat holandská média a více méně pod tlakem veřejného mínění bylo rozhodnuto, že letoun bude vyzvednut.

K vyzvednutí nakonec došlo 12. května 1965 a provedl ho speciální ženijní tým nizozemského královského letectva. Ve vraku Spitfiru RR229 byly nalezeny ostatky pilota i s jeho osobními doklady, které byly i po dvaceti letech dobře čitelné. Nalezeným letcem byl Henri Taymans, v Bruselu byl tedy pohřben Otto Smik. Poté již šlo vše hladce. Taymans byl uložen do správného hrobu a Smik byl převezen na kanadský válečný hřbitov v Adegem East.  V roce 1994 byly jeho ostatky exhumovány ještě jednou a převezeny do Bratislavy a uloženy v Slávičím údolí.

Za svou úspěšnou bojovou činnost obdržel Smik spoustu vyznamenání: pětkrát Čs. válečný kříž, Čs. medaili Za chrabrost, Řád MRŠ III.tř., francouzský Croix de Guerre s palmou či britské Defence Medal a Air Crew Europe Star.

Autor Michal Rak
https://www.valka.cz/1084-Otto-Smik

Prameny:
Rajlich, J. 1995: Esa na obloze, Praha: Naše vojsko. 
Rajlich, J. 2002: Na nebi hrdého Albionu, 4. část, 1943, Cheb: Svět křídel.  
Rajlich, J. 2003: Na nebi hrdého Albionu, 5. část, 1944, Cheb: Svět křídel.  
Rajlich, J. 2004a: Spitfire nad Evropou, Československý stíhač Otto Smik a jeho doba, Cheb: Svět křídel.
Rajlich, J. 2004b: Na nebi hrdého Albionu, 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940 – 1945, Cheb: Svět křídel.
https://aces.safarikovi.org/biography/cz/cz/smik.html






neděle 19. ledna 2020

Kalendárium, 19. leden 1972

Přátelská palba, v angličtině Friendly Fire, je výraz pro vojenský útok, který je veden na spřátelené jednotky, původně zamýšlený jako útok na nepřítele. Nejčastěji k němu dochází kvůli mylné identifikaci cíle jako nepřátelského, nebo kvůli poruše či nepřesnosti zbraní. Některé prameny uvádějí, že například během války ve Vietnamu v důsledku přátelské palby zemřelo dokonce 18 % z celkového počtu 58 220 mrtvých vojáků Armády Spojených států. Tyto incidenty se nevyhnuly ani pilotům stíhacích letounů v mnoha poválečných konfliktech.

Přátelská střelba nad Vietnamem

Na obrázku je zobrazena celá plejáda variant stíhacích letounů MiG-21 verzí MF, PFM, UM a US, zachycených v prosinci 1972 na letecké základně Noi Bai.

Ve středu 19. ledna 1972 došlo k prvnímu bratrovražednému incidentu mezi dvěma severovietnamskými stíhači. Přitom den začal tak úspěšně. Velitelství protivzdušné obrany vyslalo letouny 921. a 925. stíhacího leteckého pluku napadnout nepřátelské stroje nacházející se západně od Hoa Binh – Suoi Rut. Severovietnamští piloti si z nastalého souboje odnesli první letecké vítězství dosažené na letounu Mikojan-Gurjevič MiG-21 typu MF, když se Nguyen Hong Myu podařilo sestřelit letoun RF-4C náležející 14th TRS / 432nd TRW. V odpoledních hodinách se dvojice letounů MiG-19 nacházela nad oblastí Yen Bai, ve stejný čas byla dvojice letounů Mig-21 pilotovaných Nguyen Duc Soatem  a Ha Vinh Thanhem navedena, aby zaútočila na nepřátelská letadla letící ze směru Nghia Lo. Nguyen Duc Soat si před sebou všiml dvou bíle zbarvených letounů a vyslal dotaz na ústgřední velitelství: „Jste si jistý, že to nejsou přátelská letadla?“ Dostalo se mu důrazné odpovědi: „Nejsou to přátelská letadla!“ Proto Soat nezaváhal a okamžitě odpálil raketu R-3S a pozoroval, jak raketa našla svůj cíl a „nepřátelský“ letoun pohltily plameny. Poté se přiblížil k cíli a s hrůzou zjistil, že zasáhl vlastní letoun MiG-19. Ihned vydal rozkaz svému číslu, aby přerušil úrok a pilot zasažené „devatenáctky“ se poté bezpečně katapultoval. K celému incidentu došlo v důsledku toho, že 925. letecký pluk neoznámil velitelství PVO, že jejich stíhačky opustili předem určenou oblast a směrovali do oblasti Nghia Lo – Van Yen. Nguyen Duc Soat se později stal leteckým esem se šesti oficiálně potvrzenými sestřely, přičemž nejnovější prameny mu připisují dokonce sedm sestřelů (1x Firebee, 1x A-4 a 5x F-4), plus ten nešťastný MiG-19. Soat patřil do skupiny severoveitnamských pilotů, kteří se cvičili v Sovětském svazu na letouny MiG-21 mezi lety 1965 – 1968. Nejdříve sloužil u 921. pluku a později byl v roce 1972 převelen k 927. pluku.

Nguyen Duc Soat, letecké eso s šesti sestřely.

Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM ‘Fishbed-F’, č. 5033, Nguyen Duc Soat, 927. stíhací letecký pluk, letiště Kep, 18 červenec 1972.

Tabulka sestřelů Nguyen Duc Soata:
13. 03. 1969 – Firebee drone
19. 01. 1972 - MiG-19, Nguyen Tu Dung
23. 05. 1972 – A-7B, Cdr C E Barnett (KIA)
24. 06. 1972 – F-4E, Capt D B Grant and Capt W D Beekman
27. 06. 1972 – F-4E, Capt J P Cerak and Capt D B Dingee
30. 07. 1972 – F-4D, Capt G B Brooks and Capt J M McAdams
26. 08. 1972 – F-4J, 1Lt S G Cordova (KIA) and 1Lt D L Borders
12. 10. 1972 – F-4E, Capt M A Young and 1Lt C H Brunson

Prameny:
[1] Šafařík, Jan: Friendly Fire, V zaměřovači vlastní letoun, in Centurion, Sběratelská edice, č. IV, 2019.


[2] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015.
[3] Toperczer, István: MiG-17/19 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 130, Osprey Publishing, 20 Oct 2016. 
[4] Toperczer, István: MiG-21 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 135, Osprey Publishing, 21 Sep 2017.

pátek 17. ledna 2020

Plánované válečné filmové novinky na rok 2020.



Upcoming War Movies and Series in 2020


JANUARY
The Last Full Measure (2020)
Starring:
Christopher Plummer, Samuel L. Jackson, Sebastian Stan
Release: 
January 24


The true story of Vietnam War hero William H. Pitsenbarger, a USAF Pararescue medic who saved over sixty men in the U.S. Army’s 1st Infantry Division before making the ultimate sacrifice in one of the bloodiest battles of the war. Thirty-two years later, Pentagon staffer Scott Huffman investigates a decades-long Congressional Medal of Honor request for Pitsenbarger and uncovers a high-level conspiracy prompting him to put his career on the line to seek justice for the fallen airman.

MAY
Greyhound (2020)
Starring:
 Tom Hanks, Elisabeth Shue, Stephen Graham 
Release: 
May 8
A navy officer commands the Greyhound during World War II.  The U.S. Destroyer Greyhound, part of an international convoy, was pursued by German U-boats across the Atlantic Ocean along with 36 other Allied ships. Directed is Aaron Schneider and is starring Tom Hanks, Elisabeth Shue, Manuel Garcia-Rulfo, Stephen Graham.

Boatswain (2020)
Starring: 
Release: 
May 9 in Russia
The story of a widower, who was back to the front-line with his own T-34 to revenge for his family. Fearless and brave he was a real man who was able to achieve any goal to win the battle.

JUNE
Top Gun: Maverick (2020)
Starring: Tom Cruise, Jennifer Connelly, Val Kilmer
Release: June 26


After more than thirty years of service as one of the Navy’s top aviators, Pete Mitchell is where he belongs, pushing the envelope as a courageous test pilot and dodging the advancement in rank that would ground him.

SEPTEMBER
Rocket Hunter (2020)
Starring: Sophie Adams, Jezibell Anat, Ronald Blanton
Release: September 1
In one of the most dangerous missions of the war, an American B-17 pilot volunteers to fly a surrendered Messerschmidt 109 on a daring flight through the heart of Germany to try to prevent the people of London from being terrorized by the V-2 rockets. “Rocket Hunter” tells the story of an amazing pilot and his bombardier brother from the time they are teenagers dreaming of taking to the skies to the dark days of January 1945.



NOVEMBER
Orzel. Ostatni patrol (2020)
Starring: Tomasz Zietek, Mateusz Kosciukiewicz, Antoni Pawlicki
Release: November 13
It’s 1940. German forces are prevailing over Allies across Europe. The crew of the Polish submarine, now serving in the Royal Navy, is waging a heroic fight against the invisible enemy.



Debrief (2020)
Starring:
Release: November 22
The story of 5 British soldiers returning home from war that struggle to decompress in Cyprus, before being allowed to return home to their families. From various backgrounds, we see how each of them react and adapt to not only battles on the front line but to the ethical dilemmas and decisions faced on both sides of the military.





DECEMBER
The Best Against The Best (2020)
Starring: 
Release: 
December 25
“The Best Against The Best” is the intense retelling of a major historical war story on a major battle called The Battle of Chosin Reservoir occurred in the severe cold winter of 1950 during Korea war between Chinese People’s Volunteer Army and US lead United Nations army from 17 countries. The Chinese people’s Volunteer Army 9th Corps enter into North Korea emergency and fight with the United Nations troops tit for tat in the world of ice and snow of the Chosin Reservoir during the coolest winter in history, a tragic, known as seventeen days long, the most miserable, brutal, and bloody battles followed the Chosin Reservoir campaign in the history of mankind’s. It is a modern battle of iron-steel against the extreme limit of human nature. This battle campaign is a turning point in Korea war history, the ace forces from two sides in a decisive battle to change the history of the process.

Narvik (2020)
Starring: 
Release:

April 1940. The eyes of the world are on Narvik, a small town in northern Norway, source of the iron ore needed for Hiter’s war machinery. Through two months of fierce winter warfare, Hitler is dealt his first defeat.


UNKNOWN
Dveselu putenis (2020) also known as Blizzard of Souls
Starring: Ieva Florence, Lauma Balode, Rezija Kalnina
Release: 

The love story of the sixteen-year-old Arturs gets interrupted by the First World War. After losing his mother and his home, he finds some consolation in joining the army, because this is the first time the Russian Empire permits national battalions. However, war is nothing like Arturs imagined – no glory, no fairness. It is brutal and painful. Arturs is now completely alone as the war takes the lives of his father and brother. Also, no progress is made in the promised quick resolution of the war and timely return home. Within the notion that only he alone cares about returning home and that his homeland is just a playground for other nations, Arturs finds strength for the final battle and eventually returns home to start everything from scratch, just like his newly born country.

Die Geschichte des Trümmermädchens Charlotte Schumann (2020)
Starring: Philipp Karner, Lena Urzendowsky, Valery Tscheplanowa, Lara Feith
Release: 


Hunger, rubble, soldiers returning from war: young Charlotte is pregnant, but her beloved Ludwig doesn’t want her or his child. In order to win him over and avoid the impending disgrace, she signs up for the “Fräuleinkurs” by the actress Gloria Deven who had been an aspiring star under the Nazis, but is now banned from working. But Gloria isn’t interested in reviving the coquetry that had become unnecessary during the war. Instead, she awakens in her students a longing for something that has been denied them for too long: freedom.

Das Glaszimmer (2020)
Starring: Lisa Wagner, Philipp Hochmair, Hans Löw
Release: 



Angels of Mons (2020)
Starring: 
Release:

Set in WWI, an army psychiatrist, stationed in London, struggles with the loss of his son in the battle of Mons. The loss as well as the issue that the body was never recovered is driving he and his wife apart. He must also deal with battle worn soldiers and their bizarre tales of with supernatural intervention and intrigue. Maybe one of these men have answers to what happened to their son Henry.

No Better Place to Die (2020)
Starring: Gary Sinise
Release:

During the first 3 days of the Normandy invasion, the 82nd Airborne Division struggled to capture and hold crucial crossing points over the Merderet River. As the hours and days passed, the water turned to blood in a battle without retreat.

The Rogue (2020)
Starring: Scott Patterson, Tobin Bell, Bobbie Phillips
Release:

Selected from an elite military unit post-9/11, Special Agent Mike Cutler carries out a dangerous mission to track and trace Al Qaeda leaders in Afghanistan, only to find himself at the center of a deadly conspiracy.

Where The Birds Never Sing: The True Story of the 92nd Signal Battalion and the Liberation of Dachau (2020)
Starring: 
Release: 
Based on the Pulitzer nominated book, this is the triumphant tale of an American GI in World War II, Joe Sacco, a farm boy from Alabama who survived the terrors of the Normandy, the Bulge and ultimately liberated Dachau.

Breaking Red (2020)
Starring: 
Release: 
Based on historical true events. Near the end of WWII, the United States Army Air Forces and Republic of China Air Force join forces once more to form CACW, an elite team of ace pilots to take on the Japanese invaders in desperate effort to turn the tides of war and defend the country.

No Man’s Land (2020)
Starring: 
Release: 
Trapped deep within the trenches of a WW1 battlefield. Two men from opposing sides fight to survive.

Bonhoeffer (2020)
Starring:
Release:
Dietrich Bonhoeffer was a German pastor, theologian, spy, anti-Nazi dissident, and key founding member of the Confessing Church. His writings on Christianity’s role in the secular world have become widely influential.



Válka s drony, Stíhači proti bezpilotním letounům

Pro nové číslo časopisu Centurion jsme s kamarádem opět připravili jeden článek. Pevně doufám, že pro čtenáře to bude zajímavé a neotřelé téma. 


Válka s drony, Stíhači proti bezpilotním letounům
Marek Brzkovský, Jan Šafařík

Bezpilotní letouny se k průzkumu nad nepřátelským územím začaly užívat už v šedesátých letech a už tehdy se staly častými oběťmi útoku stíhacích letounů. K velkému rozmachu těchto technologií ale došlo až na začátku tohoto tisíciletí a v neklidném regionu Blízkého východu jsou jejich akce stále častější. Kromě palby ze země pro ně ovšem stále představují největší nebezpečí stíhačky, vyzbrojené moderními řízenými střelami.

...

[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Válka s drony, Stíhači proti bezpilotním letounům, in Centurion, No. 1, 2020.

pondělí 13. ledna 2020

Na stráži míru a socialismu

Tak jsme s kolegou Markem Brzkovským nachystali další střípek k historii československého letectva v době tzv. Studené války. Tentokrát pro lednové/únorové dvojčíslo časopisu Fakta & svědectví.



Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan
Na stráži míru a socialismu

Naše letectvo a útvary protivzdušné obrany se na začátku padesátých let ocitly přímo na linii dotyku východního a západního bloku. Došlo k mnoha incidentům s narušiteli, přičemž si naši stíhači připsali na konto několik sestřelů jak vojenských, tak civilních strojů. V polovině padesátých let sestřelili i mnoho špionážních balonů americké CIA.

...

Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Na stráži míru a socialismu, in Fakta & svědectví, č. 1-2, leden – únor 2020. 

sobota 11. ledna 2020

pátek 10. ledna 2020

Kalendárium, 10. leden 1943



   V neděli 10. ledna 1943 zahájila sovětská vojska Donského frontu, pod velením generálplukovníka Konstantina Konstantinoviče Rokossovského, u Stalingradu strategickou vojenskou operaci „Prsten“ (Операция «Кольцо») ― finální ofenzívu proti obklíčeným německým jednotkám. 

   Dne 8. ledna poslali Nikolaj Nikolajevič Voronov a Konstantin Konstantinovič Rokossovskij Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny. Paulus kapitulaci nepřijal. Proto sovětské velení dalo následující den němcům ultimátum a 10. ledna zahájila operaci Prsten, kdy svými postupnými útoky stále více svírala smyčku kolem Stalingradu, německá vojska postupně zatlačila na východ až do stalingradských ruin.



   Během operace Prsten bylo zajato 2500 důstojníků a 24 generálů 6. armády. Celkově bylo zajato více jak 91 000 vojáků a důstojníků Wehrmachtu. V důsledku operace kapitulovalo 20 německých divizí (14., 16. a 24. tankové, 3., 29. a 60. motorizované pěchoty, 100. Jäger, 44., 71., 76., 79., 94., 113., 295., 297., 305., 371., 376., 384., 389. pěší) a dvě rumunské divize (1. jízdní a 20. pěší).


Prameny:
[1] Исаев А. В. Сталинград. За Волгой для нас земли нет. — М.: Эксмо, Яуза, 2008. — 448 с. — (Война и мы). — 10 000 экз. — ISBN 978-5-699-26236-6.
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Сталинградская_битва
[3] https://ru.wikipedia.org/wiki/Операция_«Кольцо»_(1943)
[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Stalingrad
[5] https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Koltso