Veselé vánoce a šťastný nový rok přejí Klárka, Eva a Jan Šafaříkovipondělí 21. prosince 2009
Veselé vánoce přeje Ford Focus
I když jsme si letos s Evkou plánovali, že si uděláme skromnější vánoce, přesto nádherné, tak s tou skromností nám udělal čáru přes rozpočet náš milý Ford Focus. Před týdnem jsme s Evkou a Klárkou vyrazili za dědou a babičkou do Hořic. Jeli jsme už ve čtvrtek, a tak jsme si na pátek naplánovali, že se pojedeme podívat do Hradce do nějakého obchodního centra. Venku bylo totiž pěkně hnusně, mrholilo a nedalo se pořádně nikam jít. Také jsme si říkali, že Klárku vezmeme do obřího akvária v Hradci, ale jak jsme se dozvěděli, tak úplně tak obří není, má jen asi dva metry a to je všechno. Nakonec tedy zvítězil výlet do velkého obchodního centra v Pardubicích. Naše cesta však skončila na největší křižovatce České republiky, kousek od Opatovic. Přesně na křižovatce se nám zase rozsvítilo "žhavení" a motor utichl. Venku byla pěkná kosa, a tak jsme dlouho neváhali, Evka vyndala s peněženky seznam servisů Fordu a zavolali jsme si do hradeckého. Ten nám poměrně rychle zajistil odtah do nějakých 15 minut. Už bylo na čase, protože Klárce se to stání vůbec, ale vůbec nelíbilo. Chvilku jsem se ji snažil rozveselit a přivést na jiné myšlenky, ale to moc nepomáhalo. Ještě horší bylo, když si pro nás přijela odtahovací vůz a ten začal zvedat naše auto i s maminkou za volantem nahoru na plošinu, to se Klárka rozbrečela naplno. Podruhé se hrozně rozplakala, když jsme nasedli do náklaďáku, vůbec se jí tam nechtělo. Ale když jsme se rozjeli do Hradce, tak se uklidnila a koukala kolem sebe. Poprvé se vezla náklaďákem, měla velký rozhled ... bylo to pro ni něco úplně nového a zajímavého.
Zaplatili jsme skoro dva tisíce za odtah a čekali na další ortel. Utěšovali jsme se, že to snad nebude nic hrozného a doufali, že se snad s autem dostaneme večer domů, i když strach, že to může být něco horšího tam byl, tak jsme si ho zatím nepřipouštěli. Protože jsme museli čekat, než na naše auto dojde řada, tak jsem si šli nejdřív sednout. Klárka tam byla spokojená, měli tam dětský koutek s dřevěným autem, a tak tam pořád pobíhala kolem a ukazovala nám jak perfektně umí řídit. Čas od času se šla podívat přes prosklennou stěnu do dílny na naše nemocné auto. Protože už byl ale čas oběda, tak jsme vyrazili na oběd. Zapluli jsme do nevalné restaurace, ale jídlo se dalo jíst, navíc hned vedle stolu bylo akvárium, a tak jsme se Klárce postarali o zábavu během oběda. Cestou zpět jsme se stavili u bráchy, který pracuje asi 150 m od servisu Fordu. Provedl nás provozem, kde se ladí a balí piána a kontrolorka Ula zahrála Klárce jednu písničku. Klárka sama si pak mohla také zahrát na piáno před jeho cestou do Francie :-) A moc se jí to líbilo.
Po návratu nás čekala studená sprcha. Na Fordu kompletně odešlo čerpadlo. V souvislosti s tím bylo nutné vyměnit rozvody, takže se celková oprava vyšplhala na předběžných 45000. Jak jsme se dozvěděli, tak prý zrovna u ročníku 2000, což je náš Focus, je to poměrně častá závada. Předpokládaný čas opravy byl do úterka. Tak jsem se domluvili s bráchou, ten nás vyzvedl, dali jsme mu do auta všechny věci, a nechali se dovézt na nádraží, protože on už měl domluveno, že vezme domů kolegy, co bere z práce pravidelně. My jsme vyrazili s Klárkou vlakem, což jí nevadilo, protože ho má moc ráda a ráda jím cestuje. Zbytek víkendu jsme strávili bez auta a plánováním, jak se dostaneme domů. Nakonec jsme se rozhodli nechat část věcí u babičky a dědy a jet vlakem jen s tím nejnutnějším. Brácha nás hodil v neděli do Hradce a z Pardubic jsme jeli ECčkem. Trošku jsme se báli, co na tu dlouhou cestu Klárka, ale byla úplně v pohodě, ve vlaku se jí moc líbilo a navíc to byla poměrně rychlá jízda, rychlejší než autem. Klárka si prohlížela Mateřídoušku a Báječnou školku, časopisy, které jsme jí na cestu koupili.
Ještě, že jsme nakonec jeli domů a nečekali v Hořicích. Od úterka jsme do Hradce pravidelně volali, ale auto nebylo pořád opravené, nedařilo se sehnat nové upevňovací šrouby, protože ty staré už byly totálně na odpis. Nakonec jela Evka pro auto až v pátek odpoledne. Zaplatili jsme celkem 47000 a mohli si auto odvézt domů. Takže takového Ježíška jsme si fakt neplánovali. Ale bez auta se už teď fakt s malým dítětem snad nedá rozumně žít. Tak jsme rádi, že Focus zase stojí před barákem a doufáme, že už nás něčím podobným nepřekvapí.
Zaplatili jsme skoro dva tisíce za odtah a čekali na další ortel. Utěšovali jsme se, že to snad nebude nic hrozného a doufali, že se snad s autem dostaneme večer domů, i když strach, že to může být něco horšího tam byl, tak jsme si ho zatím nepřipouštěli. Protože jsme museli čekat, než na naše auto dojde řada, tak jsem si šli nejdřív sednout. Klárka tam byla spokojená, měli tam dětský koutek s dřevěným autem, a tak tam pořád pobíhala kolem a ukazovala nám jak perfektně umí řídit. Čas od času se šla podívat přes prosklennou stěnu do dílny na naše nemocné auto. Protože už byl ale čas oběda, tak jsme vyrazili na oběd. Zapluli jsme do nevalné restaurace, ale jídlo se dalo jíst, navíc hned vedle stolu bylo akvárium, a tak jsme se Klárce postarali o zábavu během oběda. Cestou zpět jsme se stavili u bráchy, který pracuje asi 150 m od servisu Fordu. Provedl nás provozem, kde se ladí a balí piána a kontrolorka Ula zahrála Klárce jednu písničku. Klárka sama si pak mohla také zahrát na piáno před jeho cestou do Francie :-) A moc se jí to líbilo.
Po návratu nás čekala studená sprcha. Na Fordu kompletně odešlo čerpadlo. V souvislosti s tím bylo nutné vyměnit rozvody, takže se celková oprava vyšplhala na předběžných 45000. Jak jsme se dozvěděli, tak prý zrovna u ročníku 2000, což je náš Focus, je to poměrně častá závada. Předpokládaný čas opravy byl do úterka. Tak jsem se domluvili s bráchou, ten nás vyzvedl, dali jsme mu do auta všechny věci, a nechali se dovézt na nádraží, protože on už měl domluveno, že vezme domů kolegy, co bere z práce pravidelně. My jsme vyrazili s Klárkou vlakem, což jí nevadilo, protože ho má moc ráda a ráda jím cestuje. Zbytek víkendu jsme strávili bez auta a plánováním, jak se dostaneme domů. Nakonec jsme se rozhodli nechat část věcí u babičky a dědy a jet vlakem jen s tím nejnutnějším. Brácha nás hodil v neděli do Hradce a z Pardubic jsme jeli ECčkem. Trošku jsme se báli, co na tu dlouhou cestu Klárka, ale byla úplně v pohodě, ve vlaku se jí moc líbilo a navíc to byla poměrně rychlá jízda, rychlejší než autem. Klárka si prohlížela Mateřídoušku a Báječnou školku, časopisy, které jsme jí na cestu koupili.
Ještě, že jsme nakonec jeli domů a nečekali v Hořicích. Od úterka jsme do Hradce pravidelně volali, ale auto nebylo pořád opravené, nedařilo se sehnat nové upevňovací šrouby, protože ty staré už byly totálně na odpis. Nakonec jela Evka pro auto až v pátek odpoledne. Zaplatili jsme celkem 47000 a mohli si auto odvézt domů. Takže takového Ježíška jsme si fakt neplánovali. Ale bez auta se už teď fakt s malým dítětem snad nedá rozumně žít. Tak jsme rádi, že Focus zase stojí před barákem a doufáme, že už nás něčím podobným nepřekvapí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)