Emmička slaví narozeniny...

Tak je tomu právě rok, co nás Emmička obšťastňuje den co den :-)

Emminy pokroky

Ta naše holčička je ale šikovná. Čekali jsme dlouho na nějaký skok v psychomotorickém vývoji naší Emmičky. Nabuzeni rychlostí Klárky, která v 6,5 měsících stála a opírala se o ručičky, v 7 měsících lezla a seděla (měla to nějak opačně) a v necelých 10 měsících začala chodit, neubránili jsme se malinkému srovnávání, i když se to nemá, protože každé dítě má své vlastní tempo. Někdy po vánocích se malá Emminka naučila lézt, přisunovala se pomalinku za hračkou, ale do větších akcí se nepouštěla. Měsíc na to už leze po kolínkách, sedí a dokonce stojí a opírá se o ručičky (na začátku 8. měsíce). Nic už teď pro ni není žádná překážka. Doleze si kam potřebuje, kde se jí to líbí a tím se vlastně i sama víc zabaví. Došlo už i na nějaké to vyhrabování hlíny z květináče a pomalu před ní musíme schovávat věci do vyšších pater.

Když ta nožička je tak strašně dobrá

 

Emmička má první dva zoubky

Tak dneska nás čekalo opravdu velké překvapení. Emmičce už vyrašily první dva zoubky, ani jsme to nečekali, neboť Klárce se první zoubek objevil až v sedmém měsíci a Emmička už je má teď a dva najednou. Asi to možná z části vysvětlí i to, proč se nám začala v noci častěji probouzet. Evka mi tu novinku odskypeovala dopoledne, a tak jsem po práci rovnou skočil do obchodu a pořídil Emmičce nějaké žužlátko, ať si může pěkně „brousit“ své zoubky. Ne, že bysme doma nějaká neměli po Klárce, ale ta si je pečlivě hlídá a zrovna teď je hodně potřebuje. Večer jsem se pak dobýval Emmičce do pusinky, abych se také podíval na ty dva „tesáky“ :-) a opravdu tam jsou.

Jako vejce vejci II.

Tak, tři roky uplynuly jako voda a já neodolal zase malému srovnání :-)

Emma 2010

Klárka 2007

Honza 1973

Fotečky

 

Odpoledních „dvacet“

 

Pes equinovarus

Jednou z obvyklých procedur, prováděných už v porodnici, je vyšetření kyčlí miminka. Při něm doktor Emmince zjistil vrozenou vadu zvanou Pes equinovarus na pravé nožce. Naštěstí jen lehčí formu, řekl. Měli jsme se s Emmou po propuštění z porodnice stavit za ním v dětské nemocnici, chtěl jí to dát do sádry. Poslední den pobytu v porodnici přišla rehabilitační sestra a ukázala mi cvik, který jsem měla s Emminou nožkou cvičit.

Doma jsme trochu cvičily a já jsem mezitím jsem na netu zjišťovala, o jakou vadu vlastně jde, jaká je úspěšnost léčby a jak dlouho vůbec trvá. Z různých informací vyplývá v podstatě toto:

Jednou z nejznámějších a současně nejčastějších afekcí postihujících dětskou nožku je noha koňská neboli pes equinovarus congenitus. Příznačné je, že se pod stejným obrazem i diagnózou může skrývat jak polohová deformita s dobrou prognózou, tak i rigidní vada, která následně úporně vzdoruje léčbě. Zejména z těchto důvodů nelze budoucí vývoj v léčbě nožky jednoznačně předpovědět. Přítomnost charakteristické deformity by současně měla iniciovat vyšetření vedoucí k vyloučení jiných, zejména neurologických, onemocnění.Pes equinovarus congenitus (dále jen PEC), neboli vrozená koňská noha vtočená, je charakterizována flexí v horním hlezenním kloubu a flexí, varositou, addukcí a vnitřní rotací v dolním hlezenném kloubu, které jsou následovány stočením přední části nohy ve stejném směru. Jedná se tedy o komplexní deformitu nohy, jejíž součástí jsou ekvinózní, varózní, addukční a „cavus“ poruchy v postavení nožky. Deformitu dále dělíme na typ polohový - pasivně korigovatelný, typ rigidní - pravý a rezistentní rigidní typ sdružený s dalšími vrozenými vadami nebo artrogrypózou. Ne vždy je možné určit typ vady již bezprostředně po porodu. O jaký typ se jedná, lze později specifikovat dle odpovědi nožek na samotnou manipulaci a sádrování. K upřesnění pak slouží nativní RTG vyšetření, které je však možné provést až ve chvíli, kdy jsou kosti nohy dostatečně osifikovány.

14.6. jsme tedy jeli do dětské nemocnice za MUDr. Crhou. Obávala jsem se nejhoršího, když jsem viděla, jak tatínek vynáší ven dalšího novorozence s oběma nohama v sádře. Když Emmu doktor prohlídl, řekl, že je to po tom cvičení lepší. MUDr. Crha navrhl, že dají Emmě jenom dlažku, kterou bych jí přikládala po tom cvičení a že máme potom zajít na rehabilitaci, kde by nám ukázali, jak s tím cvičit. Šli jsme na sádrovnu, kde měli podle Emminy nožičky odlít tu dlahu, ale když pak doktor přišel, tak řekl, že má pro nás ještě jeden návrh, a sice, že by dal Emmě nohu na týden do sádry, pak to sundal a teprve potom odlil dlahu, která by pak na noze líp seděla. Emma řvala jako tur, když jí doktor držel nožičku a sádrařka dělala sádru. Dál už si potom nestěžovala, ani doma. Jen mně to ztěžovalo koupání a přebalování. Se sádrou až téměř po zadeček jsem Emmu koupala v umyvadle s nohou zagumičkovanou v pytlíku, aby se to nenamočilo.

Za týden jsme šli na sundání sádry. Sádrařka Emmu při sundávání po obou stranách nožičky řízla, naštěstí šlo jen o povrchové zranění. Ze zadní strany sádry nám zůstalo takové korýtko, které musíme na noc přikládat na nohu a upevňovat obinadlem. S Emmou jsem pak byla ještě na rehabilitaci, aby mi tam ukázali, co cvičit. Paní mi ukázala 4 cviky a já doufám, že je provádím správně. Na kontrolu jdeme za 6 týdnů, tedy 2.8. Chtěla bych věřit, že nožička už bude jen lepší a lepší, ale tato vada má tendenci se vracet, takže by bylo zbytečné jásat příliš brzy. Určitě nás bude čekat ještě spousta kontrol na ortopedii.

Emma Šafaříková

Ahoj všem,
dneska, 6. června 2010, se nám narodila ve Fakultní nemocnici v Bohunicích v 1:25 dcera Emma. Váží 3790 g a měří rovných 50 cm.
Více fotografií naleznete zde.