Jako vejce vejci II.

Tak, tři roky uplynuly jako voda a já neodolal zase malému srovnání :-)

Emma 2010

Klárka 2007

Honza 1973

Horolezkyně Klárka

Potřebuje-li člověk nějakou věc uchránit před dětmi, je potřeba ji dát na nějaké místo, kam nedosáhnou, nebo to pořádně zamknout. Nám už zbývá jen druhá možnost. O víkendu jsme potřebovali před Klárkou schovat jednu hračku, aby si s ní nehrála. Myslel jsem, že poslední polička u stropu v její skříni v pokojíčku,je bezpečným úkrytem. Jak jsem však záhy zjistil, už tomu tak není :-)

Fotečky

 

1. září

Je 1. září a naše Klárka nastoupila do školky. Těšila se už dlouho na nové kamarády, paní učitelku a hračky. Ráno sice prohlásila, že nikam nepůjde, ale to jen z trucu, protože si nechtěla oblíct ponožky. Ve školce ale hned po převlečení vlítla do třídy a začala si hrát. Myslím, že nebude mít problém s tím, že tam zůstává bez nás, vždycky byla v tomhle směru dost samostatná. Po ujištění, že bude hodná, jsme si všichni dali pusu na rozloučenou a my s Emmčou jsme mohli jít. Ráno byl ve školce ještě dost shon, ale až všichni rodiče odejdou bude to jiné a paní učitelka se bude věnovat jen dětem. Teď hlavně, aby se tam Klárce líbilo, aby pěkně jedla, poslouchala a nezlobila. Jen tady doma je teď jakýsi hrobový ticho, když jsem tady sama s Emminkou.

Lovecký den

Na včerejšek nám sice rosnička předpovídala špatné počasí a místy na jižní Moravě i bouřky, ale naštěstí se zase jako obvykle sekla, takže bylo poměrně slunečné počasí. Proto jsem se odpoledne rozhodl vzít zase Klárku na kolo, že uděláme nějaký okruh a odlovímě nějaké poklady. Kdyby všechno proběhlo hladce, tak bychom jich po cestě mohli zvládnout pět... Ale samozřejmě, že vše hladce nešlo.
Předně bylo strašný vedro a k tomu strašný protivítr, takže i z kopečka jsem musel šlapat, abychom se hnuli. První poklad jsem naplánoval na Zlobici. Tak jsme se vydali přes Drásov do Malhostovic. Z Malhostovic vede ke Zlobici nádherná asfaltová cyklostezka, v sedle se ale změnila na pevnou šotolinu. Horší ale bylo, že na Zlobici je i farka, která je obehnaná plotem, takže jsme museli kolo přenášet, naštěstí je tam udělaný přechod přes plot. Kešku jsme našli poměrně rychle a bez problémů, navíc jsme se tam setkali s dalšími kačery, kteří se rozhodli pro stejnou věc, ve stejný čas na stejném místě.
Ze Zlobice jsme měli v plánu odlovit dvě kešky na Cimperku u Kuřimi, ale jednu kešku jsem si správně neuložil a druhá byla naprosto nesjízdná, tak jsem se rozhodl, že je pokoříme někdy pěšky i s Emmou a Evou. Proto jsme se vydali k dal3ímu pokladu. K tomu jsem si už ráno vygoogloval souřadnice, takže jsme startovním místem jen projeli a pokračovali ke kešce. Ta však nebyla uzpůsobena pro odlov v krátkém cyklodresu. Sice jsem kešku nakonec našel, ale byl jsem dorvanej jak samice :-) Třímetrové kopřivy a keře ostružiní jsou spíš pro odlov v plné zimní a ne dresu. V kešce jsme nechali magnetku a Klárka si vzala korálkový náramek.
Poslední keška nás pak čekala na místě, kde se křížila stará kaolínka s Hitlerovou dálnicí. Odlov byl v podstatě bezproblémový, a tak jsme se zalogovali, nechali tam magnetku a Klárka si vzala fosforovýho ducha. Jelikož se keška nachází kousek od Knínic, tak jsme se stavili u strejdy s tetou, kteří si však užívají dovolenou v Rakousku, tak jsme se aspoň pozdravili kluky, kteří hlídají teplo rodinného krbu.
Odtud jsme už zamířili zpět k Malhostovicím a do Tišnova. Na mostě přes koleje byla velká kaluž a já do ní málem i s Klárkou zahučel, ale naštěstí jsem to na poslední chvíli ukočíroval. Když jsem Klárce oznámil, že už jedeme domů, tak se mi dostalo odpovědi: "Já nechci domů, já chci k Palcovi". No co jsem měl tedy dělat, obětoval jsem se a jel s ní do hospody, dal si jedny Dalešice, Klárka si dala Cappy a spokojeně si hrála na hřišti. Pak jsme si ještě dali poslední výšlap k domovu a geovýlet ukončili.

S kočárkem údolím Loučky

Náš denní program je po většinu dní velmi podobný. Chodíme na procházky s kočárkem, do města, hrát si na písek, kde peče slunko celý den, nebo jedeme někam nakoupit. Občas si to "zpestříme" návštěvou doktora nebo výletem na kole (to je ale zatím jen případ Klárky a taťky).

Tento čtvrtek jsem ale vzala Klárku a Emminku v kočárku na menší výlet, aby byla trošku změna a abych trošku Klárku túrou unavila. Sbalily jsme něco k snědku a něco na dooblečení, kdyby se ochladilo, a vyrazily jsme. Počasí bylo tak akorát, sluníčko pod mrakem a okolo 24 stupňů. Klárka si s sebou samozřejmě musela vzít Elišku (panenku) a kočárek, i když bylo jasný, že obojí skončí dole v Emmině kočárku a povezu to já. Šly jsme na autobus do Dolních Louček. Autobus vybrala Klárka, asi proto, že vlakem jezdí častěji. V Loučkách jsme vystoupily u školy a šly k Loučce, okolo které jsme pak šly dál. Už v Mezihoří u těch domečků přestalo Klárku bavit vozit kočárek, takže skončil u mě. Klárka vyfasovala k obědu rohlík, který za chůze snědla. Někde za mostem jsme potkaly koníka, co vezl kočár a jezdil tam a zpátky. Do rybníčku Brčálníku u kamenolomu jsme házely kamínky a zlobily tak Rákosníčka. Emmička pořád pěkně spinkala a probudila se až u ohrady s koníkama. Zrovna tam se začala Klárka dost loudat a i když jsem ji pobízela a lákala na zmrzlinu v Předklášteří, tak moc nezrychlila. Na zmrzlinu se ostatně pořád ptala už od zastávky autobusu. "Kdy už bude ta zmrzlinka?" Maminko, kdy bude ta zmrzlinka?" Nakonec jsme tam došly, Klárka si vybrala citronovou a Emma dostala svůj obídek v podobě mlíčka. Chvilku jsme tam poseděly a vydaly jsme se domů. Na cestu jsme si ještě s Klárkou daly další zmrzku. Klárka se dost loudala, tak jsem na ni musela použít taktiku ruka-písnička, kdy ji chytnu za ruku a zpívám do kroku. Ona si vymýšlí písničky, já zpívám a jde se rychle.
V Tišnově jsme se potkali s taťkou, doma se Klárka moc neohřála a hned vyrazila s Honzou na výlet na kole.

Musím ji pochválit, protože bez asi 200 metrů, kdy jela na stupátku kočárku a malého kousku, kdy ji nesl v náruči Honza, ušla celou 8,5 km dlouhou trasu sama.

novinky.safarikovi.org :-)

Tak jsem se koukal, že poslední dny, respektive měsíce jsme náš web zanedbávali. Ale ten důvod k zanedbávání je tak moc krásný. Přesto jsem se na prosbu rodiny i přátel rozhodl udělat update našich stánek. Předně jsem po delší době přidal nějaké nové fotky do fotogalerie. Takže pokud chcete, tak se můžete podívat na fotky malé Emmičky, dále jsme udělali výběr Klárčiných fotek za poslední půlrok. Také jsem na stránky dal fotky z dětského dne na Klucanině a z našeho výletu na Prígl. V Cestovatelském deníku zatím žádné změny nejsou, ale slibuju, že z naší dovolené v Jizerkách vám podáme kompletní info, jak jste na to už zvyklí :-) Zatím jsem aspoň opravil několik překlepů v deníku z Bedřichova. Také jsem updateoval info v rodokmenu naší rodiny a doplnil tam nějaké nové portréty.

Jinak jsem teď měl asi 14 dní dovolené, a tak jsem se snažil mamce ulehčit a bral si holky ven na procházky a odpoledne jsem vyrážel, pokud to počasí dovolovalo, s Klárkou na kole po okolí.
Včera jsme navíc se sousedama vyrazili do Modrých hor na Velkopavlovicku na jednu multikešku a musím říct, že to byl naprosto úžasný výlet, sice nám zpočátku nepřálo počasí, byla docela zima a půl dne to vypadalo, že snad i začne pršet, ale nakonec se počasí umoudřilo a výlet jsme dokončili za sluníčka. Fotky jsou k nahlédnutí zde.Všechny nápovědy se nám podařilo odlovit bez větších problémů. Cesta to byla moc krásná, ale náročná. Obzvlášť když jsme vyrazili s jedním děckem v sedačce, druhým na tyči a mimčem v dětském vozíku, v tu chvíli se z toho stala hodně obtížná trasa. Jeden úsek jsme nakonec museli kvůli bouřkám v předešlých dnech absolvovat po vlastní ose, protože cesta nebyla pro vozík sjízdná. Výšlap na rozhlednu Kraví Hora byl opravdový oříšek a já jsem strašně moc rád, že jsem nakonec zvládl všechno vyšlápnout i s Klárkou za zády :-) Keška byla také úžasná, odlov byl naprosto bezproblémový a pro děti bylo obzvlášť roztomilé, když na ně z úkrytu pro kešku vyskákalo asi pět žabek.
Přes týden jsme také vytáhli sousedku Jitku s malou Kačenkou a pokořili jednu multikešku v Tišnově. Byla to taková pěkná městská keška. Z původně naplánovaného jeden a půl hodinového výletu jsme plynule přešli na asi pětihodinovu velice příjemnou procházku po Tišnově, zakončenou úspěšným odlovem kešky.
Sousedům se geocaching docela líbí, takže předpokládám, že by se počet GPS přistrojů v našem vchodě měl v brzké době rozšířit :-)
Po neděli zase budu v práci, ale doufám, že počasí bude přát aspoň podvečerním výletům na kole s Klárkou, které se jí moc líbí. Jen budeme muset asi zintenzivnit její výcvik jízdy na kole, aby začala také jezdit sama.

Grilovací a cyklistická sezóna zahájena

Minulý víkend konečně přinesl po měsíci zimy výrazné oteplení, a tak jsme se s Klárkou a Evkou rozhodli si v neděli na balkóně něco ogrilovat a zahájit tak grilovací sezónu. A zadařilo se. Sice jsme měli dost strach z příliš velkého větru, ale nebylo to tak hrozné. Klárka samozřejmě u ničeho nesměla chybět. Takže mi ta „malá pyromanka“ nejdříve pomáhala se zapalováním a poté jako „malej kuchaříček“ asistovala i u grilování. Pěkně potírala klobásky omastkem a pomáhala i s obracením. Jen jsme zvolili docela pálivé klobásy, takže klárka jen trošku zobla a dojedla se bramborovou kaší a zeleninou.
Na odpoledne jsem pak s Klárkou naplánoval otevření cyklosezóny. Sice jsme už spolu absolvovali jednu kratičkou vyjížďku „K Lojzičce“ zhruba před měsícem, co byly ty první teplé dny. Včera jsme si ale naplánovali velký okruh. Shodou okolností ve stejný čas totéž napadlo i dva mé sousedy, takže jsme nakonec vyrazili ve velké skupině. Evku jsme nechali po náročném týdnu doma odpočívat.
Jeli jsme náš klasický okruh: Tišnov --> Prudká --> „U Lojzičky“ --> Tišnov.
Cestou jsme naplánovali několik občerstvovacích zastáveček. Při jedné si naše děti zaházely kamínkama do Svratky. Nezadržitelně jsme se však blížili k hlavnímu cíli výletu, a to „občerstvovně U Lojzičky“. Tam jsem Klárce sundal helmu a v podstatě jsem o ní celou dobu neslyšel, protože si spokojeně odběhla na prolejzačky a houpačku a tam si spokojeně hrála. Ještě jsme se šli dvakrát podívat k ohradě na koníčky, ale bohužel byl tam jen jeden a navíc na druhé straně pastviny. Ani se nám oběma moc nechtělo tak brzo domů, ale na večer jsme už měli naplánovanou další akci, tak jsme vyrazili.
Nezbývá než doufat, že letos bude dostatek dobrého počasí a dostatek času a s Klárkou toho najezdíme minimálně tolik jako vloni.

Klárka zahájila letošní „cyklistickou“ sezónu

Dneska dopoledne Klárka zahájila, jako první v naší rodině, letošní „cyklistickou“ sezónu. A docela si to užívala.

Kuchaříček

Pár perliček

Klárka nás občas dostane svou dětsky bezelstnou hláškou, je jich dost, bohužel jen některé jsem si zapsala. Tady na blogu to asi nevyzní tak, jako když to vyřkne Klárka svým nezaměnitelným tónem hlasu, přesto se s vámi o něco podělím.

• Klárka se po odpoledním spaní šla vyčůrat na záchod, já jsem ještě ležela v posteli a četla si knížku. Klárka přinesla stoličku, kterou má na stoupnutí k záchodu, do ložnice a povídá: „Tady jsou kapičky, je to mokrý.“ Já říkám: „To jsou asi tvoje čůránky.“ Klárka odešla, za chvilku to přinesla znovu a hlásí: „Už je to suchý, už jsem to utřela.“ „A čím?“, ptám se. „Přece ručníkem, maminčiným.“

• Honza si poskládal oblečení, ve kterém chodí běžkovat a nechal to na stolku v obýváku, abych to uklidila až se ráno probudíme. Jenomže Klárka to při první příležitosti rozházela. Říkám jí: „Klárko, co děláš?“ „Dělám tady bordel,“ odpověděla. V duchu nauky z kurzu efektivního rodičovství jsem na to reagovala: „Klári, taťka se s tím tak skládal a teď to budu muset dělat já, přiděláváš mi práci, zlobím se na tebe.“ Na to ona jen bezelstně prohlásila: „Já na tebe nééé.“

Vizážistka Klárka

Jak nám Klárka roste, snažíme se pro ni nacházet nové a nové aktivity. Koupili jsme barvičky a malujeme, vystřihujeme si z papíru a tak podobně. Její výtvory pak zavěšujeme na síť, kterou jsme Klárce dali do pokojíčku.
Také se snažíme omezovat takové to „udělej tohle“, „tamto nesmíš“ apod. a místo toho se ji snažíme zaměstnat tak, aby to dělala ráda.
Jestli já něco skutečne nemám rád, tak je to holení, to přímo nesnáším. Proto jsem si říkal, že do toho procesu zkusím zapojit Klárku. Všiml jsem si, jak mě vždycky pozoruje, když si po tlamičce přejíždím tou podivnou vrčící věcí. Tak jsem se jí zeptal, jestli mě nechce oholit a ona samozřejme hned zakejvala hlavou že jo. Tak jsem si ji vzal před zrcadlo ať ji můžu kontrolovat a svěřil jí svou tvář.
A šlo jí to fakt docela dobře. Když jsem se zbavil douhejch fousů, tak jsem si chtěl bradku zarovnat dvoubřitem. Trošku jsem možná riskoval, ale opět jsem to nechal na Klárce. Zde sice hrozilo, že mě podřízně, ale zvládla to skvěle. Tak jsem pěnou napatlal celou tvář a Klárce vedl poprvé ruku a ukázal jí, jak mě musí holit a že to musí hlavně dělat pomalu. Ona přece jen čas od času najednou těma ručičkama začne rozhazovat a to by mohlo být osudné. Ale Klárka ukázala svou šikovnost a oholila mě i žiletkou a ani jednou mě neřízla.
No a jako takovej hřeb večera jsem jí nakonec svěřil i svou hlavu. Přece jen mi vlasy poporostly tak, že jsem si je začínal nalehávat a to je neklamný důkaz toho, že bych si je měl zase zkrátit. Klárka mně začala holit hlavu strojkem, ale najednou mi dala strojek s tím, že se bojí. Chvilku teda koukala, jak mi hlavu holí mamka, ale za chvilku se zase hlásila o strojek, že mě ostříhá.
Takže až budu zase nesnesitelně zarostlej a nebude se mi zase chtít o sebe pečovat, vím, že tu mám jednu skvělou vizážistku, kterou to baví :-)

Výtvarné hrátky

Zima je dlouhá, na sněhu to Klárku už přestává bavit, a tak se jí musím postarat o zábavu doma. A nemyslím tím čtení knížek nebo hraní si. My malujeme, tiskneme, lepíme, prostě tvoříme. Nedávno jsme na utěrky obtiskly naše dlaně, spirály vyškrabané do zbytku vyhořelé svíčky a kolečka pomocí hrdla lahve natřeného barvou. Já jsem to potom přes pečící papír zažehlila a teď máme krásně dekorované utěrky, které slouží běžnému provozu. Naposledy jsme vyráběly ovečku s kožíškem z vaty a tak trochu kašírovaného ježka. Předkreslila jsem Klárce šablony zvířátek, vystřihla je a ona je potom sama vodovkama vybarvila. Chvilku jsme počkaly, než to uschne a potom Klárka nanesla ježkovi na tělíčko lepidlo a polepovala to natrhaným a pomačkaným barevným papírem. Bohužel lepidlo v tyčince se moc neosvědčilo, přilepí spíš rovné plochy, proto jsme vzaly tekuté. Líp drží. Na ovečku jsme pro změnu nalepily vatu. Všechny takovéto výtvory si potom Klárka vyvěšuje na dekorační síť, kterou má na zdi v pokojíčku. Když jsme tam daly ježka, začalo z něho lepidlo kapat na zem, Klárka to s tím množstvím trošku přehnala. Když to viděla, prohlásila "Ježečku, chudáčku malej, ty seš prasátko, ty ses počůral." Ježek se počůral ještě několikrát, ale dělá nám parádu a Klárka si svých výtvorů váží, má z nich radost a to je hlavní. Každopádně takovéto hrátky nám zaberou skoro celé dopoledne a obě se u toho skvěle bavíme. Člověk se jen nesmí ohlížet na ten nepořádek kolem a překousnout i barvou zapatlané tričko, lepidlo ve vlasech atp. Co nás čeká jako další zatím nevím, třeba batikované tričko. Inspiraci hledám různě po webu, hodně hezkých nápadů i šablon je na www.i-creative.cz a různé postupy např. na www.tvorenicko.com.

Výšlap na Klucaninu

I když jsme se s Evkou těšili na ty překrásné podzimní dny, kdy nás ovívá jemně štiplavý podzimní větřík, sluníčko svítí a listí se všude zbarvuje do zlatova a my můžeme s Klárkou vyrážet na pěkné procházky, realita je bohužel trošku jiná. O víkendech nás zatím obšťastňuje ošklivé počasí, převážně déšť nebo hustá mlha, která si s tou pověstnou Londýnskou moc nezadá. Hezké podzimní dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A zrovna jeden takový šťastný den vyšel i na poslední víkend, a tak jsem s Klárkou nezaváhal a vyrazil s ní na malou procházku na rozhlednu na Klucaninu. Evka bohužel musela odpočívat doma. Tak jsme jí aspoň nafotili nějaké fotky, aby věděla, jak se nám výlet vydařil.

Sice jsme s Klárkou vyráželi ještě za mlhy, ale bylo jasné, že tam někde nahoře je nádherné slunečné počasí. Vyrazili jsme pěšky a bez krosničky. Dole u nové zástavby ale bylo pěkné bláto a já tam zapadl po kotníky. Klárku jsem měl naštěstí na ramenech a nechal jsem si ji tam v podstatě i cestou podél hřbitova nahoru na rozcestí, kde začíná naučná stezka. Cesta tam nebyla nic moc a chtěl jsem trošku zrychlit cestu. Od naučné stezky už šla Klárka pěkně po svých a dost mě překvapila, protože došla až na rozhlednu úplně sama. Sice to na mě několikrát zkoušela, abych ji vzal na ramena, ale já to šikovně zamluvil a nějak ji motivoval, aby šla dál. Na rohledně dokonce zcela sama vyšlapala všechny schody a zatímco jsem se snažil udělat nějaké fotky, tak vytrvale běhala po ochozu :-) Pak jsme se ještě znova pokochali tišnovským okolím, které je opravdu kouzelné a vyrazili pomalu po schodech dolů. Trošku jsem doufal, že bysme mohli stihnout pěkné inverzní počasí, že by Tišnov byl v mlze a koukaliÿ jen okolní kopce, ale bohužel inverze už utekla směrem k Drásovu.
I dolů z rozhledny Klárka šlapala sama. Pod rozhlednou si ještě pohrála v takovém "bludišti" a vydali jsme se po stejné cestě dolů domů. Cestou nahoru jsme skoro nikoho nepotkali a na rozhledně jsme byli samotní, až při odchodu jsme potkali jeden pár a cestou dolů už začaly přibývat rodiny s dětmi. Znova jsme se zastavili u všech zastávek naučné stezky a Klárka je znova všechny důkladně prozkoumávala. Říkal jsem si, jak dlouho asi odolají nájezdům vandalů, ale zatím jsou všechny cedule v pořádku a pevně doufám, že i nadále zůstanou.

Klárka šlapala po svých i celou cestu dolů, což mě strašně mile překvapilo. Předvedla opravdu pořádný výkon. Já jsem ji pak vzal na ramena zase až od rozcestí a nesl ji po stezce kolem nemocnice až k naší nové zástavbě. Tam jsem ji zase dal na zem a ona doťapala až domů. Naivně jsem si říkal, že ji to snad trošku unaví a doma bude klidnější. Ale mýliti se je lidské. Samozřejmě, že doma se Klárka jen "oklepala" a začala znova řádit, jako by žádný výšlap na rozhlednu neabsolvovala :-)

Klárka má dva roky

V neděli ve 14:15 to byly právě dva roky, co je tu Klárka s náma.

Všechno nejlepší, Klárko!

Odpolední pohoda

Gymnastka Klárka

Když jsme viděli, jak se Klárka vždycky vydovádí na hřišti na skluzavce, řekli jsme si, že bychom jí mohli menší provedení pořídít i domů, když už se blížil den dětí. Tak jsme vyhledali skluzavku, která se nám líbila nejvíc, samozřejmě jsme ji ukázali i Klárce, aby si ji odsouhlasila a po internetu ji objednali. Bohužel se nějak protáhlo datum dodání, takže místo ke dni dětí je dostala až se čtrnáctidenním zpožděním.
Říkali jsme si, jak dlouho jí to vydrží, ale skluzavka je pro ni zatím oblíbenou "hračkou". Navíc hned na začátku zjistila, že se dá skluzavka používat nejen ke klouzání, ale její madla ve výšce jednoho metru se i výborně hodí na gymnastické cviky. Tak na nich začala Klárka s oblibou předcvičovat, jak ukazuje přiložená fotka. Zez ačátku jsme si říkali, jestli to pro ni není moc nebezpečné, ale ona si na těch držadlech počíná tak zkušeně, že už se bát vůbec nemusíme.

Klárka se potápí

Před 14 dny se ve Filii konalo "podvodní" focení. Jelikož Šárce se fotky s Vašíkem vydařily, tak jsem si řekli, že při dalším focení se také nahlásíme a necháme si udělat nějaké fotky z potápění. Fotky jsou doma, ale máme na to jen jedno, vlastně dvě slova: velké zklamání. Za čtyři fotky jsme dali 320,- korun českých. Za ty peníze jsem čekal trošku něco jiného. První zklamání bylo to, že nám fotky neudělal, za ty peníze jsme dostali pouze cd a na něm vypálené čtyři fotky. Další velké zklamání byly samotné fotky. V podstatě až na jednu výjimku byly všechny rozmazané. Barvy také nic moc. Zřejmě v době focení nebyla zrovna nejprůzračnější voda. Ale v jednadvacátém století bych čekal něco jiného. Prostě mi to připadá jako fušařina. Kdyby to prohnal skrz Gimp nebo Photoshop, tak ty fotky musely určitě vypadat jinak. Víme, že příště už si žádné fotky dělat nenecháme, aspoň ne od tohoto "fotografa".

Klárčin malý slovníček naučný

Klárka už se nám pěkně rozpovídala, někdy tu pusu vůbec nezavře. Po kom to asi má :-) Přece jen ji ale pořádně porozumnět je někdy obtížné, proto přikládáme Klárčin malý slovníček naučný s několika méně obvyklými výrazy, abyste jí případně lépe porozumněli, kdyby na vás spustila.

Klárka	překlad
eneno	sluníčko
ededo	srdíčko
u u	sova
opata	lopata
titata	krteček
kytina	kytka
botina	bota
ponina	ponožka
dydr	tygr
bimbo	slon
dyba	ryba
domby dren	dobrý den
potel	postel
atalo	letadlo
bumbino	pití
táte	ptáček
motata/brtata	motorka
dabudí	nádobí
dana	vana
detilá	lechtivá
bokla	bouchla
ampa	lampa
petata	petarda
padada	paráda
ambum	album
koboc	klobouk
apana	lipánek
dodut	jogurt
dilinka	vidlička/lžička
polinka	polívka
nulili	nudličky
tatala	kytara
děben	hřeben
buntá	žbluňká
amlam	salám

Klárka