Macocha

V neděli nás probudila obloha zalitá sluníčkem, a tak jsme se rozhodli pro další výlet s krosničkou. Tentokráte jsme vyrazili na Macochu. Jelikož děda s babičkou neměli nic v plánu, tak jsme je vzali s sebou. Vyrazili jsme směr Skalní mlýn, kde jsme parkovali. Odtud jsem se vydali podél Punkvy k Punkevní jeskyni. Klárka byla zase v krosničce spokojená. Cestou nás několikrát míjel vláček "Skalní mlýn - Punkevní jesyně - Skalní mlýn". Také jsme potkávali lidi na kolech a mlsně pokukovali po těch, co měli za kolem i dětský vozík. Shodli jsme se, že jestli si ho nakonec koupíme, tak jedna z prvních cest povede právě k Macoše, Punkevni jeskyni, Sloupsko šošůvskym jeskyním apod. Je to tam moc krásné, příjemná cesta převážně v lese, takže i při velkých vedrech nejsme na přímém slunci.
U Punkevní jeskyně bylo pěkně narváno, mluvilo se ale především polsky a take rusky, obzvlášť "pšonků" tam bylo hodně... však jsme později dole na parkovišti u Kateřinské jeskyně napočítali kolem dvanácti polských autobusů.
Od Punkevky jsem to střihli ke stanici lanovky na Macochu a dál po modré a červené k propasti Macocha... tam už jsme šli skoro sami... Všichni ostatní si nechali dovézt zadky vláčkem k Punkevní jeskyni a odtud se vyvezli lanovkou na Macochu... Lidi jsou holt čím dál tím shnilejší...
Nejdříve jsme se zastavili na dolní vyhlídce a pak vyšli k horní vyhlídce u Chaty Macocha. Jelikož bylo asi ještě před sezónou, tak se na horním můstku nevybíraly peníze, což se bohužel přes sezónu děje :-( U chaty jsme se rozhodli poobědvat. Vedle lavičky jsem rozložil celtu a na ní jsme Klárku nakrmili. Pak jsme se nakrmili i my dospěláci. Já se na cestu posilnil jedním dvanáctistupňovým chmelovým multivitamínem a vyrazili jsme po žluté směrem ke Skalnímu mlýnu. Cestou nám po obědě Klárka usnula v krosničce, a tak jsem nešli hned k autu, ale od Kateřinské jeskyně jsme se ještě vydali po zelené opět směrem k Macoše. Nakonec jsme to ale obrátili a poté, co se Klárka probudila jsme pomaličku dokonvergovali k našemu autu.

Krosničková premiéra

Tuto sobotu se konečně po týdnu šedého hnusu umoudřilo počasí, a tak jsme si naplánovali první ze zátěžových zkoušek nové krosničky. A jak jsem už před nedávnem předestřel, byl náš první výlet s krosničkou směřován k pokoření Klucaniny (410 m.n.m.) a rozhledny na jejím vrcholu.

Klárce se ten výlet myslím opravdu líbil. Jelikož to pro ni bylo zase něco úplně nového, tak se pořád zvědavě koukala na všechny strany, čas od času spokojeně jukla nebo zabrumlala. Bylo to pro nás dobré znamení. Má houpavá chůze však způsobila, že ještě před vrcholem nám Klárka usnula. Tím bohužel přišla o nádherný panoramatický pohled na celé Tišnovsko, ale pro nás to znamenalo další pozitivní zjištění, že Klárka je v krosničce schopna i spinkat.
Poté, co jsme se do sytosti pokochali krásami okolí našeho domova, jsme se vydali na cestu z vrcholu. Protože však Klárka pořád spinkala, rozhodli jsme se procházet se dál. Proto jsme vyrazili směr Tišnov a prošli kolem nemocnice směrem na náměstí. Tam jsme se rozhodli, že se aspoň z poloviny pokusíme zdolat další vrchol - Květnici (469 m.n.m.). Vydali jsme se směrem na Předklášteří a poté odbočili na zelenou turistickou značku. Tentokráte bylo to stoupání o poznání větší, a tak jsem se pěkně propotil. Pokochali jsme se několika nádhernými pohledy na Tišnov a ještě před vrcholem jsme zahli na cestu k domovu :-)

Klárka to všechno zvládla bez jediného fňuknutí, což nás samozřejmě potěšilo.
Pro mě bylo také velmi potěšující to, jak batoh sedí na zádech. Opravdu nelitujeme ani korunu, že jsme se rozhodli pro Vaude. Je to opravdu moc dobrý batoh. Uchycení Klárky je velmi šikovné a pohodlné. Obzvlášť šikovná je polohovatelnost sedáku i opěrky hlavy. Já zase oceňuji velmi dobrý zádový systém. Je pravda, že po dvou hodinách jsem těch asi 10 kg na zádech cítil. Ale popruhy se nijak nezařezávaly a batoh na zádech pěkně držel.

Kriminální ústředna pátrá (berte s rezervou)

Rodina Šafaříkova pátrá po hledaném Janu Šafaříkovi, který je podezřelý ze spáchání trestného činu. Hledaný muž je střední, 175 cm vysoké postavy, štíhlý, s mírným pivním mozolem, nosí bradku, má hnědé oči a hnědé vlasy (podle posledních údajů má vyholenou hlavu).

Na místě trvalého pobytu se zdržuje pouze večer a přes noc. Většinu dne se však nachází v práci, a to někdy i přesčas, čímž se dopouští trestného činu zanedbání péče, za což mu hrozí trest vyměňování plínek, krmení dravé zvěře (dcery Klárky) a domácnosti prospěšné práce.
Vzhledem k tomu, že se hledaného Jana Šafaříka zase nepodařilo před odchodem do práce zadržet, žádají jeho dcera Klárka a manželka Eva o pomoc při pátrání po něm. Informace o hledaném muži přijme kterákoliv služebna na známé lince.