středa 21. srpna 2019

Rytíři nebes, 68. noční stíhací peruť RAF

Rytíři nebes, 68. noční stíhací peruť RAF
15. října 2019 v 15 hodin
Křížová chodba Nové radnice v Brně


pátek 16. srpna 2019

Kalendárium, 16. srpen 1954



V pondělí 16. srpna 1954 se na našem nebi udál další z incidentů Studené války, naštěstí však bez tragického konce. Z důvodu nešťastné lásky se rozhodl k emigraci do západního Německa sedmnáctiletý hornický učeň Milan Novák, člen Aeroklubu v Turnově. Pro svůj úlet použil letoun Piper L-4 (K-68), imatrikulace OK-AOD. Dopustil se však osudové chyby, když na vratech hangáru nechal dopis na rozloučenou. Poté, co členové aeroklubu zjistili, co se stalo, zalarmovali vedení PLOSÚ. Z letiště Líně vzlétla dvojice pilotů MiGů-15 od 5. leteckého stíhacího pluku, nadporučík František Lier a poručík Jiří Hejduk. Na prchající letoun první narazil poručík Hejduk, který se jej pokusil přimět k následování na nejbližší letiště. Mladík za řízením Piperu nereagoval a snažil se uniknout. Oba stíhači ale v obavě z ohrožení lidí, pracujících na poli, letoun nesestřelili. Až další vyslaný pilot od 8. leteckého stíhacího pluku, nadporučík Milan Hlavica, jej sestřelil palbou z 23 mm kanónů jižně od Vlašimi. Zasáhl ho – údajně úmyslně, jen do konce křídla a mladičký pilot z havárie vyvázl jen s několika modřinami.



Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 


[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Žhavé výstřely studené války, in extra Válka Vojska – Varšavská smlouva, sešit č. 30, 2017. 

[3] Irra, Miroslav: MiG-15, "Patnáctka" - Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu v letech 1951-1983, 1. díl, Jakab, 2006.
[4] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.
[5] Pejčoch, Ivo: oprava a doplnění k článku Sestřely civilních letounů nad územím Československé socialistické republiky, in Historie a plastikové modelářství, No. 03, 2009. 
[6] Režňák, Libor: Stříbrný tryskáč MiG-15, Proudové začátky čs. letectva 1950-1957, Svět křídel, Cheb 2012.
[7] Schneider, Dušan: Osudy letců 1, Nakladatelství Doplněk, Brno 1997.
[8] Vystavěl, Stanislav: Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce, Historie organizační a personální výstavby následníků 313. (čs.) perutě – 3. letecké divize, jejich leteckých pluků a samostatných stíhacích letek v dokumentech a fotografiích v období od 28. 10. 1945 do 31. 12. 1994, Svět Křídel, Cheb 2015.


úterý 13. srpna 2019

Kalendárium, 13. srpen 1945


   V pondělí 13. srpna 1945 do Prahy dorazilo na 54 Spitfirů LF Mk.IXE všech tří československých stíhacích squadron působících ve svazku RAF. Československé stíhací křídlo přivedl zpět do vlasti major Jaroslav Hlaďo. Vedoucí šestici vedl mjr. Jaroslav Hlaďo, DFC, po dvanácti strojích od každé peruti vedli jejich velitelé, škpt. Hugo Hrbáček, DFC, škpt. Jiří Hartman, DFC a npor. Otmar Kučera, DFC; poslední tucet strojů vedl škpt. Karel Kasal.
   
   Hlavní sled tří československých stíhacích perutí odletěl z Velké Británie směrem k domovu ráno 7. srpna 1945. Podle původní propozice mělo celkem 54 Spitfirů od 310., 312. a 313. peruti odletět do Prahy-Ruzyně se zastávkou v německém Hildesheimu, kde měly doplnit palivo, zatímco 10 Liberatorů od 311. peruti mělo letět přes Grafendorf u Frankfurtu nad Mohanem. Generál Janoušek předpokládal, že „stíhací perutě se před dosažením Prahy setkají s bombardovací perutí, poté provedou slavnostní defilé nad hlavním městem a pak přistanou na letišti Ruzyň.“
   Kolem 10.30, po bezmála dvou a půl hodině letu, svaz dospěl do místa plánovaného mezipřistání, na americké polní letiště R-16 v Hildesheimu, ležícímu 7 kilometrů jihovýchodně od Hannoveru. Hned po dosednutí se však obloha zatáhla a základna mraků sahala až na zem, což způsobilo několikadenní zdržení na místě.
   O datu odletu rozhodla teprve meteorologická předpověď z 11. srpna. Směrem k domovu nakonec odstartovali až šestého dne, 13. srpna 1945 ve 14.20 hodin. Po více než dvou hodinách letu, kolem 16.30 dorazili k hlavnímu městu. Stověžatou metropoli, rozdělenou stříbrnou stužkou Vltavy přelétla vzorně vyřízená sestava ve stanovené výšce 500 metrů. „Když nás W/Cdr Hlaďo informoval radiem, že jsme poblíž Chebu v Československu, byly naše kyslíkové masky plné slz,“ popisuje emotivně silné okamžiky jeden ze stíhačů 313. peruti, rt. Bohuslav Velvarský. „Seřadili jsme se a ve vyřízené formaci naše Spitfiry přelétly nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem. Plni dojetí jsme pak začali nasazovat k přistání na letišti Ruzyně…“
   Vytoužené dráhy ruzyňského letiště se kola Spitfirů dotkla v rozmezí od 16.50 do 17.00 hodin. „Tisíce lidí nás přišly přivítat,“ vzpomíná jiný z navrátilců, por. Miroslav Liškutín, DFC. „Bylo to úžasné, fantastické. Pro nás všechny to byl nezapomenutelný zážitek.“

   Letouny byly pro tento přelet opatřeny československými výsostnými znaky a letci jej absolvovali již v československých uniformách. 






Kalendárium, 13. srpen 1940


„Adlertag“

   V úterý 13. srpna 1940 zahájila Německá Luftwaffe operaci „Den Orla“ / „Adlertag“ / „Eagle Day“, kterou měla být během čtyř dnů leteckých útoků vyřazena letištní síť v jižní Anglii, díky čemuž měla být RAF sražena kolena a v dalších několika dnech zcela paralyzována. Původně byl začátek operace stanoven na sobotu 10. srpna, však musel být kvůli nepříznivému počasí odložen. Po získání předpovědí počasí rozhodl Herman Göring posunout Adlertag na úterý 13. srpna na 7.00.

   Ráno 13. srpna ležela nad kanálem mlha a německé velení se rozhodlo posunout hlavní útok na 14.00. Tato informace se však nestihla dostat včas ke všem jednotkám, a tak vzlétla formace Dorniérů Do 17Z od KG 2, kterou vedl plukovník Fink bez doprovodu zaútočily na Sheerness a základnu Eastchurch. Doprovod se totiž otočil zpátky po přijetí zprávy o odvolání operace. Britům se podařilo sestřelit pět bombardérů za cenu jedné stíhačky zničené ve vzduchu a několika dalších na zemi. 
   
   Hlavní útok vedený odpoledne čítal přes dvě stě strojů v první formaci a téměř sto ve druhé. Bomby dopadly na města a letiště RAF v oblasti Portsmouthu a v jihovýchodní Anglii. Němci nasadili do boje obě Luftflotten ve Francii a výsledkem bylo 1485 vzletů proti 700 Fighter Command. Britští piloti museli čelit téměř trojnásobné přesile. Na konci dne byly hlášeny na obou stranách vysoká čísla o sestřelených stojích. Skutečnost však byla o něco méně než poloviční 35 letadel ztratila RAF z toho 22 na zemi při útocích na letiště a Luftwaffe 34 z toho 13 stíhacích. Na základě těchto špatných hlášeních o sestřelech uvěřil Herman Göring tomu, že dokáže RAF do deseti dnů zničit.



pátek 9. srpna 2019

Kalendárium, 9. srpen 1945


Tři dny po náletu na Hirošimu, při němž byla poprvé v dějinách použita atomová puma, svrhli Američané další, ještě ničivější bombu na přístav Nagasaki, město s více než 250 000 obyvateli. Dvacetikilotunovou plutoniovou pumu pojmenovanou FAT MAN na cíl svrhl B-29-35-MO sériového čísla 44-27297, nesoucí na přídi identifikační číslo 77 a pojmenování BOCK’S CAR (šlo o letoun F. C. Bocka, který při této příležitosti byl za řízením stroje 89), za jehož řízením byl MAJ. Charles W. Sweeney (jeho B-29-40-MO s/n 44-27353, THE GREAT ARTISTE, nesoucí číslo 89, nesl přístroje zaznamenávající účinky výbuchu — při této činnosti byl použit při obou atomových útocích, šlo o jediný B-29, který byl v okamžiku výbuchu v blízkosti obou cílů). Samotného útoku se zúčastnily, stejně jako v případě Hirošimy, další dvě letadla: šlo o pozorování a měření následků jaderného výbuchu (zmíněný stroj č. 89) a č. 90, s/n 44-27354, který měl pořídit snímky; ten pilotoval J. I. Hopkins (vzhledem ke špatnému počasí se vůbec nedostal na shromaždiště, takže nad cíl ve skutečnosti letěly pouze stroje 77 a 89). Vedle nich se celé operace účastnily dva stroje pro meteorologický průzkum nad oběma předem vybranými cíli (Kokura a Nagasaki; průzkum byl nezbytný, vzhledem k potřebě znát rozsah oblačnosti a dohlednost nad jednotlivými cíli — odhoz pumy měl být proveden pouze za použtí optického zaměřovače Norden, nikoli podle údajů radaru AN/APQ-13), které letěly asi s hodinovým předstihem a při samotném útoku již byly daleko od cíle na zpáteční cestě, a jeden záložní bombardér.



Vzhledem ke kouři a oblačnosti nad primárním cílem Sweeney po třech obletech nad Kokurou stroj obrátil k Nagasaki. Nad ním byla potrhaná oblačnost, takže se nepodařilo nalézt předem vybraný cílový objekt. Bombometčík Kermit Beahan pumu zaměřil vizuálně díky díře v mracích — ta ovšem explodovala nad údolím Urakami, téměř 3 km od plánovaného zaměřovacího bodu. Výbuch i tak zničil několik velkých průmyslových podniků (ocelárnu a zbrojovku firmy Mitsubishi jižně od epicentra a vojenský arzenál ležící severně od místa výbuchu), ale značná část města byla ochráněna okolními kopci (k tomu by ale ovšem samozřejmě došlo, vzhledem k členitému terénu, i při odhození pumy přesně na předem určený zaměřovací bod). I tak ovšem bylo zničeno nějakých 3,75 km² zastavěné plochy, což představovalo 43,9 % městské zástavby. Vzhledem k velkému množství totálně nasazených korejských dělníků není přesně znám počet civilních obětí (odhady se značně různí, od dvaadvaceti do sedmdesáti tisíc — nejpravděpodobnější odhady mluví o asi čtyřiceti tisících mrtvých, bezprostředně zabitých výbuchem). V tom je zahrnuto i nejméně 150 japonských vojáků. Následně zahynuly ještě desetitisíce lidí v důsledku zranění a ozáření. 





Převzato z: https://www.fronta.cz/kalendar/na-nagasaki-svrzena-atomova-puma

čtvrtek 8. srpna 2019

Kalendárium, 8. srpen 1941


V pátek 8. srpna 1941 byla na základě direktivy NKO SSSR v Moskvě zformován ženská letecká skupina pod velením majora Mariny Michajlovny Raskové

Skupina se stala základem pro formování celkem tří sovětských ženských leteckých pluku:

586. stíhací letecký pluk PVO jména M. Raskové / 586-й истребительный авиационный полк ПВО им. М. Расковой

587. bombardovací letecký pluk jména M. Raskové / 587-й бомбардировочный авиационный полк им. М.Расковой (pozdějí přejmenovaný na 125. gardový bombardovací Borisovský řárů Suvorova a Kutuzova letecký pluk jména M. Raskové / 125-й гвардейский бомбардировочный Борисовский орденов Суворова и Кутузова авиационный полк им. М.Расковой)

588. noční lehký bombardovací letecký pluk / 588-й ночной легкобомбардировочный авиационный полк (později přejmenovaný na 46. gardový noční bombarodvací Tamanský Rudého praporu řádu Suvorova letecký pluk / 46-й гвардейский ночной бомбардировочный Таманский Краснознаменный ордена Суворова авиационный полк)






























Mezinárodní den ženského orgasmu

Neměli bychom zapomínat na důležité mezinárodní svátky, takže dnes, 8. srpna, je Mezinárodní den ženského orgasmu. 


středa 7. srpna 2019

„Malý Černobyl“

„Malý Černobyl“ aneb „mrtvé“ město po sovětské armádě nedaleko Vesprému - vojenská letecká základna u Szentkirályszabadja. 

O letišti Szentkirályszabadja se mi zatím nepodařilo mnoho zjistit. Letiště se stavělo ke konci 2. světové války a co jsem tak zjistil, tak mělo sloužit k především výcviku. Podle vyprávění jednoho hlídače, se kterým se setkal kamarád, měly být v hangárech uskladněny Messerschmitty. Podle určení letiště tam spíš byly nějaké cvičné letouny. Po válce základnu užívala sovětská armáda a letiště bylo předěláno na vrtulníkovou základnu. Kdy přesně sověti opustili základnu nevím, zahlédl jsem totiž něco o tom, že letiště chátrá už od roku 1980. V současné době letiště slouží k civilnímu provozu, část užívají místní firmy, ale převážná část města chátrá a je cílem turistů. Ruiny budov jsou hojně využívány airsofťákama a paintbólistama k jejich radovánkám.

Pokud by měl kdokoliv jakékoliv informace o této základně, do kdy byla v užívání, jaké jednotky tam byly dislokované, budu moc rád za jakoukoliv informaci.