V ranních hodinách v sobotu 29. července 1944 došlo k dalšímu velice vyjímečnému sestřelu letounové střely V-1. V noci z 28. na 29. července se vracela posádka letounu Avro Lancaster I, PB286, EM ○ U, z 207. bombardovací perutě RAF pod velením Flg Off G. H. Montgomeryho z bojové mise. Letoun letěl ve výšce 1 070 metrů, když si posádka všimla 330 metrů pod nimi vlevo letící letounové střely V-1. Když se k nim přiblížila, začal na ní střílet zadní střelec Sgt J. Marriott ze vzdálenosti 630 - 540 metrů a pokračoval ve střelbě až do vzdálennosti 270 metrů. Následně začala střela kroužit a ve spirále klesala k zemi. Když dopadla do moře, byl vidět záblesk. Bylo 4:35 hodin. Svědky sestřelu byli čtyři členové posádky. Ještě předtím hlásili během bojového letu palubní střelci tohoto letounu sestřel dvou nočních stíhačů, které je napadly. Jeden z nich byl Velitelstvím bombardovacího letectva oficiálně přiznán.
K dalšímu podobnému sestřelu došlo někdy během srpna 1944. 1/Lt Noble Wright ze 4. BS / 34 BG se vracel se svým letounem Consolidated B-24H-15-FO Liberator pojmenovaným „Dynamite 'N Dodo“ z náletu, když spatřil Diver, kterého jeden z jeho palubních střelců, Sgt George W. Baldwin, sestřelil.
Poslednímu podobnému sestřelu došlo v noci z 3. na 4. března 1945. Tuto noc letělo 212 Lancasterů a deset Mosquit k útoku na akvadukt Ladbergen na kanálu Dortmund - Ems, který byl na dvou místech proražen. Celkem sedm Lancasterů se z akce nevrátilo. Nedaleko cílové oblasti se podařilo jednomu z letounů Avro Lancaster I, PD414 / B, jehož pilotem byl Wg Cdr S. G. Birch z 619. bombardovací perutě RAF, sestřelil tednu letounovou střelu V-1. Zřejmě se jednalo o jeden z Diveru letícich na těžce zkoušené Antwerpy. Úspěšnými střelci byli Sgt J. D. Longworth a Sgt. E. M. Marton.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
K dalšímu podobnému sestřelu došlo někdy během srpna 1944. 1/Lt Noble Wright ze 4. BS / 34 BG se vracel se svým letounem Consolidated B-24H-15-FO Liberator pojmenovaným „Dynamite 'N Dodo“ z náletu, když spatřil Diver, kterého jeden z jeho palubních střelců, Sgt George W. Baldwin, sestřelil.
Poslednímu podobnému sestřelu došlo v noci z 3. na 4. března 1945. Tuto noc letělo 212 Lancasterů a deset Mosquit k útoku na akvadukt Ladbergen na kanálu Dortmund - Ems, který byl na dvou místech proražen. Celkem sedm Lancasterů se z akce nevrátilo. Nedaleko cílové oblasti se podařilo jednomu z letounů Avro Lancaster I, PD414 / B, jehož pilotem byl Wg Cdr S. G. Birch z 619. bombardovací perutě RAF, sestřelil tednu letounovou střelu V-1. Zřejmě se jednalo o jeden z Diveru letícich na těžce zkoušené Antwerpy. Úspěšnými střelci byli Sgt J. D. Longworth a Sgt. E. M. Marton.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008.
