Jednou z obvyklých procedur, prováděných už v porodnici, je vyšetření kyčlí miminka. Při něm doktor Emmince zjistil vrozenou vadu zvanou Pes equinovarus na pravé nožce. Naštěstí jen lehčí formu, řekl. Měli jsme se s Emmou po propuštění z porodnice stavit za ním v dětské nemocnici, chtěl jí to dát do sádry. Poslední den pobytu v porodnici přišla rehabilitační sestra a ukázala mi cvik, který jsem měla s Emminou nožkou cvičit.
Doma jsme trochu cvičily a já jsem mezitím jsem na netu zjišťovala, o jakou vadu vlastně jde, jaká je úspěšnost léčby a jak dlouho vůbec trvá. Z různých informací vyplývá v podstatě toto:
Jednou z nejznámějších a současně nejčastějších afekcí postihujících dětskou nožku je noha koňská neboli pes equinovarus congenitus. Příznačné je, že se pod stejným obrazem i diagnózou může skrývat jak polohová deformita s dobrou prognózou, tak i rigidní vada, která následně úporně vzdoruje léčbě. Zejména z těchto důvodů nelze budoucí vývoj v léčbě nožky jednoznačně předpovědět. Přítomnost charakteristické deformity by současně měla iniciovat vyšetření vedoucí k vyloučení jiných, zejména neurologických, onemocnění.Pes equinovarus congenitus (dále jen PEC), neboli vrozená koňská noha vtočená, je charakterizována flexí v horním hlezenním kloubu a flexí, varositou, addukcí a vnitřní rotací v dolním hlezenném kloubu, které jsou následovány stočením přední části nohy ve stejném směru. Jedná se tedy o komplexní deformitu nohy, jejíž součástí jsou ekvinózní, varózní, addukční a „cavus“ poruchy v postavení nožky. Deformitu dále dělíme na typ polohový - pasivně korigovatelný, typ rigidní - pravý a rezistentní rigidní typ sdružený s dalšími vrozenými vadami nebo artrogrypózou. Ne vždy je možné určit typ vady již bezprostředně po porodu. O jaký typ se jedná, lze později specifikovat dle odpovědi nožek na samotnou manipulaci a sádrování. K upřesnění pak slouží nativní RTG vyšetření, které je však možné provést až ve chvíli, kdy jsou kosti nohy dostatečně osifikovány.
14.6. jsme tedy jeli do dětské nemocnice za MUDr. Crhou. Obávala jsem se nejhoršího, když jsem viděla, jak tatínek vynáší ven dalšího novorozence s oběma nohama v sádře. Když Emmu doktor prohlídl, řekl, že je to po tom cvičení lepší. MUDr. Crha navrhl, že dají Emmě jenom dlažku, kterou bych jí přikládala po tom cvičení a že máme potom zajít na rehabilitaci, kde by nám ukázali, jak s tím cvičit. Šli jsme na sádrovnu, kde měli podle Emminy nožičky odlít tu dlahu, ale když pak doktor přišel, tak řekl, že má pro nás ještě jeden návrh, a sice, že by dal Emmě nohu na týden do sádry, pak to sundal a teprve potom odlil dlahu, která by pak na noze líp seděla. Emma řvala jako tur, když jí doktor držel nožičku a sádrařka dělala sádru. Dál už si potom nestěžovala, ani doma. Jen mně to ztěžovalo koupání a přebalování. Se sádrou až téměř po zadeček jsem Emmu koupala v umyvadle s nohou zagumičkovanou v pytlíku, aby se to nenamočilo.
Doma jsme trochu cvičily a já jsem mezitím jsem na netu zjišťovala, o jakou vadu vlastně jde, jaká je úspěšnost léčby a jak dlouho vůbec trvá. Z různých informací vyplývá v podstatě toto:
Jednou z nejznámějších a současně nejčastějších afekcí postihujících dětskou nožku je noha koňská neboli pes equinovarus congenitus. Příznačné je, že se pod stejným obrazem i diagnózou může skrývat jak polohová deformita s dobrou prognózou, tak i rigidní vada, která následně úporně vzdoruje léčbě. Zejména z těchto důvodů nelze budoucí vývoj v léčbě nožky jednoznačně předpovědět. Přítomnost charakteristické deformity by současně měla iniciovat vyšetření vedoucí k vyloučení jiných, zejména neurologických, onemocnění.Pes equinovarus congenitus (dále jen PEC), neboli vrozená koňská noha vtočená, je charakterizována flexí v horním hlezenním kloubu a flexí, varositou, addukcí a vnitřní rotací v dolním hlezenném kloubu, které jsou následovány stočením přední části nohy ve stejném směru. Jedná se tedy o komplexní deformitu nohy, jejíž součástí jsou ekvinózní, varózní, addukční a „cavus“ poruchy v postavení nožky. Deformitu dále dělíme na typ polohový - pasivně korigovatelný, typ rigidní - pravý a rezistentní rigidní typ sdružený s dalšími vrozenými vadami nebo artrogrypózou. Ne vždy je možné určit typ vady již bezprostředně po porodu. O jaký typ se jedná, lze později specifikovat dle odpovědi nožek na samotnou manipulaci a sádrování. K upřesnění pak slouží nativní RTG vyšetření, které je však možné provést až ve chvíli, kdy jsou kosti nohy dostatečně osifikovány.
14.6. jsme tedy jeli do dětské nemocnice za MUDr. Crhou. Obávala jsem se nejhoršího, když jsem viděla, jak tatínek vynáší ven dalšího novorozence s oběma nohama v sádře. Když Emmu doktor prohlídl, řekl, že je to po tom cvičení lepší. MUDr. Crha navrhl, že dají Emmě jenom dlažku, kterou bych jí přikládala po tom cvičení a že máme potom zajít na rehabilitaci, kde by nám ukázali, jak s tím cvičit. Šli jsme na sádrovnu, kde měli podle Emminy nožičky odlít tu dlahu, ale když pak doktor přišel, tak řekl, že má pro nás ještě jeden návrh, a sice, že by dal Emmě nohu na týden do sádry, pak to sundal a teprve potom odlil dlahu, která by pak na noze líp seděla. Emma řvala jako tur, když jí doktor držel nožičku a sádrařka dělala sádru. Dál už si potom nestěžovala, ani doma. Jen mně to ztěžovalo koupání a přebalování. Se sádrou až téměř po zadeček jsem Emmu koupala v umyvadle s nohou zagumičkovanou v pytlíku, aby se to nenamočilo.
Za týden jsme šli na sundání sádry. Sádrařka Emmu při sundávání po obou stranách nožičky řízla, naštěstí šlo jen o povrchové zranění. Ze zadní strany sádry nám zůstalo takové korýtko, které musíme na noc přikládat na nohu a upevňovat obinadlem. S Emmou jsem pak byla ještě na rehabilitaci, aby mi tam ukázali, co cvičit. Paní mi ukázala 4 cviky a já doufám, že je provádím správně. Na kontrolu jdeme za 6 týdnů, tedy 2.8. Chtěla bych věřit, že nožička už bude jen lepší a lepší, ale tato vada má tendenci se vracet, takže by bylo zbytečné jásat příliš brzy. Určitě nás bude čekat ještě spousta kontrol na ortopedii.
