V úterý 30. září 1975 poprvé vzlétl z letiště Palomar v Kalifornii prototyp amerického bitevního brtulníku Hughes Model 77/YAH-64. V jeho kabině seděli testovací piloti Robert “Bob” Ferry a Raleigh “Bud” Fletcher. Zrodil se Hughes AH-64 Apache, jeden z nejnebezpečnějších bitevních vrtulníků na světě.
sobota 30. září 2023
úterý 26. září 2023
Kalendárium, 26. září 1948
V neděli 26. září 1948 se v Českých Budějovicích narodil Vladimír Remek, bývalý vojenský pilot a jediný československý kosmonaut ve vesmíru. Stal se 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA, což bylo úspěchem československé kosmonautiky. Evropská kosmická agentura se k němu hlásí jako k „prvnímu evropskému kosmonautovi“.
Do vesmíru plukovník Alexej Gubarev s kapitánen Vladimírem Remkem odstartovali z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978 v 15:28 UTC v lodi Sojuz 28. Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos i v historii kosmických letů vůbec. Se stanicí Saljut 6 se Sojuz 28 spojil 3. března v 17:06 UTC, po spojení se kosmonauti přivítali se členy dlouhodobé posádky stanice Jurijem Romaněnkem a Georgijem Grečkem.
Na stanici kosmonauti uskutečnili několik televizních reportáží, pomáhali stálé posádce a věnovali se vlastnímu vědeckému programu. Experimenty připravené československými vědci byly:
► Chlorella-1, zkoumající rozmnožování řas Chlorella.
► Tepelná výměna-2, srovnávající naměřenou teplotu těla s pocity kosmonautů.
► Oxymetr, měření okysličení tkání kosmonautů. Při zahájení prací kosmonauti zjistili poruchu napájení přístroje, zdroj sice improvizovaně nahradili sadou monočlánků, měření však už neproběhlo kompletně.
► Supos, spočívající ve zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během a po letu.
► Extinkce, ve kterém Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
► Morava-splav, který využíval sovětskou pec Splav-1 k roztavení a pomalému (45 hodin) chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného.
Po splnění programu letu se 10. března Gubarev s Remkem rozloučili s hostiteli, v 10:23 UTC se oddělili se Sojuzem 28 od stanice a v 14:45 UTC přistáli v Kazachstánu, asi 135 km severně od Arkalyku. Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut.
Prameny:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimír_Remekpátek 15. září 2023
Kalendárium, 15. září 1940
The Battle of Britain Day / Den Bitvy o Británii
Neděle 15. září 1940 vešla do dějin jako The Battle of Britain Day / Den Bitvy o Británii. Toho dne dvě velké německé formace podnikly nálet na Londýn, který měl zlomit britský odpor. V tom jim však bylo z velké míry zabráněno. Kolem poledne se nad Londýnem objevilo přibližně 145 letadel a odpoledne přiletěla mohutná formace asi 475 nepřátelských strojů. V ten den mělo Fighter Command k disposici celkem 581 Spitfirů a Hurricanů, což bylo o něco málo více než začátkem bitvy, navzdory ztrátám utrpěným v jejím průběhu. Výsledkem rozsáhlých leteckých bojů bylo 56 zničených německých a 28 britských letadel. Těžké ztráty nahlodaly německé sebevědomí a vyslaly jasný signál, že kýžená porážka Fighter Command RAF je ještě daleko. Klíčem k úspěchu zřejmě bylo úspěšné navedení drtivé většiny squadron do kontaktu s nepřítelem. Britskému velitelství stíhacího letectva se podařilo poprvé použít proti nepříteli všechny tři stíhací skupiny současně. Ještě víc než samotné ztráty však Němce vyděsila skutečnost, že RAF a celá protivzdušná obrana, o níž se domnívali, že leží v troskách, je v podstatě nedotčena. V následujících dnech intenzita bojů polevila. V úterý 17. září vydalo německé vrchní velení rozkaz, že operace Seelöwe – invaze do Velké Británie, která se měla uskutečnit za předpokladu úspěšného průběhu bitvy o Anglii, se odkládá na neurčito.
středa 2. srpna 2023
Kalendárium, 2. srpen 1934
Ve čtvrtek 2. srpna 1934 zemřel ve svém domě v Neudecku ve východním Prusku Paul Ludwig Hans Anton von Beneckendorff und von Hindenburg, německý polní maršál a v letech 1925–1934 prezident Německa. Tímto se Adolf Hitler stal prakticky neomezeným vládcem Německa, když den před Hindenburgovou smrtí se mu podařilo prosadit spojení úřadu říšského prezidenta a říšského kancléře.
Kalendárium, 2. srpen 1900
Ve čtvrtek 2. srpna 1900 se ve vsi Vojnovo v Orelské oblasti narodil Ilja Grigorjevič Starinov, veterán čtyř válek, kterýje mnohými považován za „dědečka“ sovětských / ruských speciálních jednotek.
polkovnik Ilja Grigorjevič Starinov
autor: Karl Schlange
https://www.valka.cz/topic/view/226941
2.8.1900 se rodině železničáře Grigorie Starinova ve vsi Vojnovo v Orelské oblasti narodil syn Ilja. V 17 letech se přihlásil do bojové skupiny místního sovětu, která na železnici působila proti přesunům bílých. V 18 letech vstoupil do Rudé armády a po měsíčním výcviku byl vržen do bojů občanské války na jižní frontě. V řadách 20. pěšího pluku bojuje s děnikinovci než v létě 1919 v bitvě u Koroče utrpí těžké zranění nohy. Nakrátko padne do zajetí, ze kterého uteče a přejde frontu ke svým. Po vyléčení se přihlásil k ženistům 9. pěší divize. V jejích řadách se podílí na vyhnání Wrangela z Krymu. Občanskou válku zakončil 1921 v Batumi.
Po válce neuspěl u přijímacích zkouškách na ženijní učiliště v Oděse, uspěl na železniční škole ve Voroněži, kde byl na podzim 1922 vyřazen jako důstojník a umístěn k 4. korostěnskému ženijnímu pluku do Kyjeva. Díky předchozí ženijní praxi velel destrukční skupině, která likvidovala nevybuchlou munici z války a zabývá se konstrukcí min na ničení vlaků. Roku 1924 je odvelen z velení roty do zvláštní komise, pověřené opevňováním pohraničního pásma kyjevského vojenského okruhu, kde měl možnost seznámit se s J. E. Jakirem. Náplň komise byla zmapovat všechny komunikace, které by při vpádu do země mohl využít nepřítel a nedovolit jejich využití. Po návratu k jednotce pracoval na realizaci opatření. Ke konci roku 1929 byla příprava ke zřizování zátarasů na hranici skončena. Okruh měl víc než 60 speciálních trhacích skupin o celkovém počtu 1400 ženistů. Vybudovali desítky skladišť se zásobami trhavin. Opravili na mostech více než 120 sklípků, výklenků a komor na nálože. Připravili 1640 složených náloží a tisíce časových rozněcovačů. Kromě výbušných zátarasů vytvořili i jiné umělé překážky. Zásoby min, trhavin a rozněcovadel se vytvářily v množství potřebném pro úplné zničení tratí v pásmu 60 - 100 kilometrů od hranice a byly umístěny poblíž střežených objektů. Paralelně s ženijními přípravami probíhala partyzánských kádrů a vytváření tajných partyzánských základen.
V roce 1930 převzal Ilja velení školy pro partyzánské velitele pro vojenskou rozvědku. Formovaly se partyzánské jednotky, každá o síle 300 – 500 mužů. Kádrové jednotky byly formovány pouze z velitelů, organizátorů a specialistů, které mělo po vypuknutí obranných bojů doplnit tisíce mužů. Byly budovány podzemní úkryty, ošetřovny, sklady, podzemní dílny pro výrobu střeliva a výzbroje. Partyzáni se pravidelně zúčastňovali cvičení, při nichž roli nepřítele plnily jednoty Zvláštního určení NKVD. Diverzní jednoty vytvářely nezávisle na armádě NKVD, rozvědka i samostatně komunistická strana. Jednotky měly působit v zabezpečovacím pásmu před linií opevnění, v němž měly být při ústupu sovětských vojsk do povětří vyhozeny všechny mosty, zasypány všechny tunely, zničeny železniční uzly, kolejnice a telefonní kabely měly být evakuovány. Úkolem partyzánů pak bylo pouze bránit obnově a rekonstrukci již znehodnocených objektů, zatímco jejich základny byly chráněny minovými poli. Toto přípravné úsilí bylo po vpádu do Polska v roce 1939 likvidováno spolu s opevněními Stalinovi linie a výstavbou Molotovovi linie na nových hranicích.
Ilja prošel v rámci partyzánské kvalifikace výsadkovým výcvikem. Dobře je předvedl likvidací štábu na cvičení leningradského vojenského okruhu 1932. V létech 1933-34 studoval Dopravní akademii železničního vojska, po promoci s vyznamenáním byl přidělen jako zástupce vojenského správce železničního úseku na Moskevském nádraží v Leningradě.
V létě 1936 byl vyslán v hodnosti majora jako instruktor diverzantů do španělské občanské války. Používal krycí jména Alexander Porochyak a Rudolf Wolf. O své tezi, že miny nejsou obraná, ale vysloveně útočná zbraň musel republikánské vedení nejprve přesvědčit a tak dostal do počátku jen skupinu dvanácti guerrilleros pod kapitánem Domingem Ungría. Taktiku pilovali výpady do zázemí povstalců a pokládáním min na mosty, železnice a silnice. Nasazen byl v bitvě u Teurelu, Jaénu, u Granady a Cordoby, následovaly akce u Brunete a Belchite. Zničil vlak s italskými letci, úspěchy postupně pomohly rozšířit jednotku na sílu praporu Zvláštního určení. V boji testovali nové návrhy protivlakových min. V listopadu 1937 se vrátil do SSSR. V bojích utrpěl lehké zranění.
Dne 17.2.1938 byl povýšen do hodnosti plukovníka a jmenován náčelníkem Ústředního vědeckého a výzkumného železničního pracoviště Rudé armády. Pracoviště bylo v odlehlých lesích, v létě 1939 v prostorech výzkumáku byl uvězněn konstruktér V. M. Petljakov. Pokračoval v experimentech s výbušnými zařízeními.
Po vypuknutí Zimní války s Finskem je odvelen do skupiny zabývající se odminováním komunikací. Osobně testoval vylepšené odminovačky v boji. Dvakrát byl střelen do pravé ruky, léčil se dva měsíce. Poté jmenován do funkce náčelníka oddělení pro zátarasy při hlavní správě ženijní přípravy na hlavní ženijní správě Dělnicko-rolnické Rudé armády.
Před vypuknutím bojů s Německem prověřoval na cvičeních vojsk Západního zvláštního vojenského okruhu. Cvičilo se zdolávání zátarasů a odminování na základě zkušeností ze Zimní války. Vypuknutí bojů ho zastihlo v Brestu. Velel operační ženijní skupině Západního frontu minující komunikace s přímým pověřením lidového komisaře obrany S. K. Timošenka s tím, že je mu přímo podřízen.
Od 13.7.1941 byl jmenován operační školní středisko Západního frontu – frontové partyzánské školy. Záhy získá post náměstka hlavního velitele partyzánského hnutí pro otázky diverze. V listopadu 1941 po obsazení Charkova organizoval odpal radiominy ukryté v budově štábu 58. pěší divize. Rádiové signály z vysílače ve Voroněži přivodily výbuch, v jehož důsledku zahynul generálporučík Georg Braun, příbuzný Wernhera von Brauna, generálporučík Beineker a další důstojníci. V roce 1943 podle Starinovových plánů a za jeho osobního vedení provedeny operace Koncert a Kolejová válka, kde se každé z nich zúčastní více než sto tisíc partyzánů a diverzantů. V posledním roce války navazuje spolupráci s polskými a jugoslávskými partyzány, přesouvá diverzní skupiny na území Polska, Československa a Rumunska. Třikrát navržen na vyznamenání Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, nebyla udělena, ani nebyl povýšen do generálské hodnosti. Po válce byl přeložen do archivu. Nevydržel tam dlouho a na západní Ukrajině byl nasazen proti banderovcům.
V roce 1956 odešel z aktivní služby, ale od roku 1964 dostal nabídku přednášet taktiku sabotáží ve zvláštních kurzech KGB. V roce 1969 byl pověřen výcvikem nových sovětských speciálních sil OBON. Pověření vzniklo na základě rozboru nedostatků z vpádu do Československa v roce 1968, zvláště ve srovnání s jednotkami vojenské rozvědky SPECNAZ. Organizoval tříměsíční kursy pro velitele diverzních oddílů DRG v Golicynu a sedmiměšíční kurzy KUOS na 13. fakultě Felixe Džeržinského. Jím vycvičená jednotka Alfa překvapivým útokem obsadila prezidentský palác v Kábulu.
V 84 letech získal titul profesora. Nadále působil na školách KGB. Nepřímo se tak podílel mimo jiné i na zvláštním výcviku přísně tajných Skupin zvláštního určení v ČSSR, které vznikly v lednu 1970 na základě spolupráce s KGB a čs. Armádní kontrarozvědkou VKR.
Ilja G. Starinov zemřel v Moskvě 18.11.2000 ve věku 100 let.
K jeho jménu se odkazují jednotky Vympel, Alfa, Omon, Specnaz, DI, Vega, DRG, Anti VIP, Obon – je považovaný za „dědečka“ sovětských/ruských speciálních jednotek.
Prameny:
I.G. Starinov: Miny čekají
M. Kovář: Diverzanti a agenti v akci
Stalin's Agent: The Life and Death of Alexander Orlov
www.securitymagazin.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Ilya_Starinov
https://cs.congo-mbclub.org/post/942378/
cs.sodiummedia.com
million-tips.com
středa 12. července 2023
Kalendárium, 12. červenec 1916
Ve středu 12. července 1916 se v Bilé Cerkvi v Kyjevské gubernii v Ruském impériu narodila Ljudmila Michajlovna Pavličenková (Людмила Михайловна Павличенко), nejúspěšnější sovětská odstřelovačka ruské národnosti. Během Velké vlastenecké války měla získat 309 potvrzených zásahů, z toho bylo 36 nepřátelských odstřelovačů.
Největší část dětství prožila v rodné Bílé Cerkvi na Ukrajině v tehdejším SSSR, kam se její rodina přestěhovala z Petrohradu ještě v dobách carského Ruska.
V 15 letech otěhotněla a provdala se za Alexeje Pavličenka. Manželství se brzy rozpadlo. Otce Ljudmily přeložili do Kyjeva, kde poté Ljudmila pracovala jako dělnice v továrně Arsenal. Zde se zapsala do střeleckého kroužku Osoaviachimu (předchůdce Dobrovolné společnosti pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem DOSAAF). Ve střelbě z malorážky byla nejlepší ze všech a postoupila do kurzu pro odstřelovače, kde vynikla ve střelbě z pušky Tokarev. Po odchodu z továrny se zapsala v roce 1937 na fakultu historie Kyjevské univerzity. Prázdniny před posledním semestrem, ve kterém měla získat diplom, trávila u moře v Oděse. Tam ji 22. června 1941 zastihla zpráva o přepadení její vlasti nacisty.
Ljudmila se přihlásila na vojenské správě jako dobrovolnice do Rudé armády. Stala se příslušnicí 25. „Čapajevské“ divize, u které v letech občanské války sloužil její otec. Ten však v té době již nežil, a tak jediným člověkem, kterému velmi často psala, byla její matka v Bílé Cerkvi. Snajperskému „řemeslu“ se učila přímo v první linii. Jejím partnerem byl Leonid Kicenko, se kterým se znala ještě z Kyjeva; na frontě podali zprávu o registraci svatby, Klicenko však v únoru 1942 podlehl smrtelnému zranění.
Jako instruktora jí přidělili zkušeného střelce Vasilije Kovtuna. V jeho doprovodu pak zastřelila u vsi Biljajivka západně od Oděsy první dva Němce. Když v říjnu 1941 byla 25. divize po ukončení obrany Oděsy evakuována k Sevastopolu, měla na osobním kontě již 187 německých i rumunských vojáků a důstojníků. Na Mekenzijevských horách u Sevastopolu, které tvořily severní okraj obrany, se poprvé střetla s německým snajperským esem. Jejich souboj trval dva dny, ale trpělivost se Ljudě vyplatila. Z brašny mrtvého Němce se jí podařilo získat jeho zápisník se záznamy o zabití více než čtyř set francouzských, britských a sovětských vojáků. Seržantka Pavličenková však nevedla pouze snajperský způsob boje, zúčastnila se obrany v prvním sledu, odrážení nepřátelských protiútoků a také průzkumných misí. Při jedné z nich palbou z lehkého kulometu pobila desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem. V květnu 1942 jí poblahopřál velitel Přímořské armády generál Petrov. Tehdy již podporučice Pavličenková byla instruktorkou nováčků a zaškolila jich několik desítek. Jako odstřelovačka měla 309 potvrzených zásahů, z toho bylo 36 nepřátelských odstřelovačů.
V červnu 1942 byla počtvrté raněna, spolu s posledními obránci Sevastopolu evakuována a stala se hvězdou sovětské propagandy.
Po příjezdu na Malou zemi byla vybrána za členku delegace, pozvané Mezinárodním svazem studující mládeže k návštěvě Velké Británie, Spojených států a Kanady, která se uskutečnila v roce 1942. Přes severní Afriku odletěla do Londýna a navštívila Coventry, kde předala šek od sovětských občanů na obnovu tohoto těžce zkoušeného města. Ve Washingtonu, kde byla přijata prezidentem F. D. Rooseveltem a Eleanor Rooseveltovou, jako první občan SSSR vstoupila do Bílého domu. Absolvovala mnoho tiskových konferencí a mítinků, na kterých líčila Američanům útrapy, kterými prochází její vlast, ale i hrdinství sovětských občanů při její obraně. V New Yorku, kde promluvila ve velké hale k občanům města o potřebě otevření druhé fronty, zazpíval na její počest černošský zpěvák Paul Robeson. Při návštěvě Hollywoodu se setkala s Charlesem Chaplinem. Jen zde odložila svoji uniformu s distinkcemi nadporučíka a oblékla po letech opět civilní šaty, které jí darovala první dáma. Při návštěvě Toronta v Kanadě pak obdržela dva dárky – pušku Winchester s optickým hledím a pistoli Colt-semi automatic s vyrytým věnováním.
Po návratu do SSSR se kapitánka Pavličenková již na frontu nevrátila. Stala se instruktorkou ve škole pro snajperky nedaleko od Moskvy.
Roku 1943 byla povýšena na majorku.
Potřetí se provdala v roce 1945 za Konstantina Andrejeviče Ševeljova. Téhož roku 1945 vstoupila do komunistické strany. Po válce obhájila svoji diplomovou práci na univerzitě a do roku 1953 sloužila v armádě jako vědecký pracovník při štábu námořnictva. Poté pracovala v Sovětském výboru válečných veteránů. Zúčastnila se konference Mezinárodní federace žen v Kodani.
V roce 1957 jí Eleanor Rooseveltová při své cestě po SSSR oplatila návštěvu. Počátkem 60. let navštívila Ljudmila Pavličenková země západní Afriky, které navštívila s delegací sovětské Asociace družby s národy Afriky.
Zemřela 27. října 1974, kdy v 58 letech podlehla náhlé mozkové příhodě.
Prameny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Ljudmila_Pavličenková
středa 21. června 2023
„Gvardějci“ z 3. eskadrily 6. GIAP VVS Černomořské flotily
Série fotografií skupiny letounů Jakovlev Jak-9D z 3. eskadrily 6.GIAP, VVS Černomořské flotily, v květnu 1944 nad Sevastopolem.
№ 22 – Hrdina Sovětského svazu gardový kapitán Michail Inavonič Grib (Михаил Иванович Гриб) – 21 sestřelů (10 samostatných + 11 sestřelů ve spoluúčasti)
№ 22 – Hrdina Sovětského svazu gardový kapitán Michail Inavonič Grib (Михаил Иванович Гриб) – 21 sestřelů (10 samostatných + 11 sestřelů ve spoluúčasti)
№ 31 – gardový mladší lejtěnant Vladimír Ivanovič Voronov (Владимир Иванович Воронов) – 7 (4 + 3) sestřelů
№ 26 – Hrdina Sovětského svazu gardový starší lejtěnant Ivan Pavlovič Bělozjorov (Иван Павлович Белозёров) – 7 (5 + 2) sestřelů
№ 30 – gardový ladší lejtěnant Boris Trofimovič Akulov (Борис Трофимович Акулов) – 10 (6 + 4) sestřelů


№ 26 – Hrdina Sovětského svazu gardový starší lejtěnant Ivan Pavlovič Bělozjorov (Иван Павлович Белозёров) – 7 (5 + 2) sestřelů
№ 30 – gardový ladší lejtěnant Boris Trofimovič Akulov (Борис Трофимович Акулов) – 10 (6 + 4) sestřelů


Fotokoláž skupiny Jaků-9D z 6. GIAP a Stěpana Jefimoviče Vojtěnka na křídle svého letounu.
Jakovlev Jak-9D № 22 z 3. eskadrily 6. GIAP VVS Černomořské flotily, na kterém létal Hrdina Sovětského svazu gardový kapitán Michail Inavonič Grib, jaro 1944.
Jakovlev Jak-9D № 26 z 3. eskadrily 6. GIAP VVS Černomořské flotily, na kterém létal Hrdina Sovětského svazu gardový starší lejtěnant Ivan Pavlovič Bělozjorov, jaro 1944.
Jakovlev Jak-9D podplukovníka Michaila Vasiljeviče Avdějeva z 6. GIAP VVS Černomořské flotily
Jakovlev Jak-9D z 6. gardového stíhacího leteckého pluku VVS Černomořské flotily, na kterém na jaře 1944 létal podplukovník Michail Vasiljevič Avdějev, stíhací letecké eso s 18 úředně potvrzenými sestřely (12 samostatných + 6 ve spoluúčasti). Místo trupového čísla zdobil letoun obrázek orla a na svislé ocasní ploše byly symboly dosažených vítězství.
Na přípravě letounu pracují zbrojíř-technik poručík V. M. Borisan a motorář starší seržant D. I. Žaškov, jaro 1944.
Pohled na letoun Jakovlev Jak-9D podplukovníka Michaila Vasiljeviče Avdějeva, který byl místo trupového čísla ozdoben kresbou orla a na svislé ocasní ploše byly symboly dosažených vítězství.
čtvrtek 15. června 2023
Orel na sovětských letounech
Počátkem roku 1942 byl program o půjčce a pronájmu, tzv. Lend-Lease, již v plném proudu a konzervy potravinami od amerického spojence bylo možné najít ve sněhu u Moskvy, tak i v dunách africké Sahary. Přibližně ve stejné době začalo americké ministerstvo zemědělství, které se v rámci programu Lend-Lease zabývalo dodávkami potravin, označovat své výrobky zvláštním emblémem.
Poutavý kreslený obrázek navrhli profesionální animátoři Walta Disneyho a zobrazoval amerického orla, který odhání dvoumotorový nepřátelský bombardér, připomínající německý těžký stíhací letoun Messerschmitt Bf 110, od zásobovacího plavidla plujícího po moři. Znak se neobešel bez trochy patosu. Mezi mohutnými křídly orla byly místěny čtyři hvězdy, které symbolizovaly čtyři velké americké svobody, vyhlášené prezidentem Rooseveltem v tradiční zprávě Kongresu o stavu Unie dne 6. ledna 1941: svobodu slova a přesvědčení, svobodu vyznání, svobodu od nedostatku a svobodu od strachu. Kompozici doplňují písmena U.S.A.
Návrh byl schválen a od 28. ledna 1942 chránily orel a čtyři hvězdy párky a fazole, vaječný prášek, sardinky, čokoládu, jablečnou kaši a mnoho dalších produktů. V Sovětském svazu měl však příběh nečekané pokračování. V roce 1944 byl velkolepý obrázek téměř celý přenesen na letoun P-39N Airacobra sovětského leteckého esa majora Vjačeslava Fjodoroviče Sirotina, který létal v 17. stíhacím leteckém pluku (190. IAD, 11. IAK, 3. VA 3. pobaltského pluku). Silueta německého letounu byla poněkud zjednodušena, písmena a čtyři hvězdy byly odstraněny. Místo nich se na dveřích letounu objevilo jednadvacet rudých hvězdiček, symbolizujících dosažená vítězství Vjačeslava Sirotina. Další Airacobrou, která s největší pravděpodobností nesla podobný symbol orla, byl stroj P-39Q, na kterém u 19. gardového stíhacího leteckého pluku (7. VA Karelského frontu) létal kapitán Grigorij Fedosejevič Dmitrjuk (letecké eso dvou válek s 27 vítězstvími, během Velké vlastenecké války sestřelil 8 letounů samostatně a 14 ve spoluúčasti, během Korejské války pak v kabině MiGu-15 přidal dalších pět samostatných sestřelů). Stejný orel si našel cestu i na kapoty stíhaček Lavočkin La-7 slavného 9. gardového stíhacího leteckého pluku (16. VA 1. běloruského frontu). Jsou zadokumentovány dva letouny pluku - letoun gardového majora Sultana Amet-Chana (letecké eso s 49 sestřely, 30 samostatných + 19 ve spoluúčasti) a letoun velitele eskadrily a dvojnásobného Hrdiny Sovětského svazu Pavla Jakovleviče Golovačeva (letecké eso s 30 samostatnými sestřely). Orel se objevil i na jednom bombardovacím letounu Douglas A-20B Boston. Konkrétně se jednalo o letoun č. 20 s bílou svislou ocasní plochou a kompozicí orla a blesku útočí na Hitlera a nápisem „Гитлер, врешь, не уйдешь“ - „Hitlere, lžeš, neprojdeš“. Boston náležel 8. gardovému bombardovacímu leteckému pluku (221. BAD, 16. VA 1. běloruského frontu).
Walt Disney předává emblém ministru zemědělství Spojených států Amerických Claudu R. Wickardovi
Dvoubarevná etiketa pro konzervovaná jablka Page Valley Brnad Apples.
Černobílá etiketa pro fazole značky Isaac's Farm Brand Lima Beans, na které je jako rámeček pro etiketu zakomponována také Morseova abeceda tečka,tečka, tečka, pomlčka a písmeno „V“.
Major Vjačeslav F. Sirotin v kabině svého letounu Bell P-39N Airacobra s vyobrazením orla.
Major Vjačeslav F. Sirotin u přídě svého letounu Bell P-39N Airacobra s vyobrazením orla.
Barevné schéma letounu bell P-39N Airacobra majora Vjačeslava F. Sirotina, 17. IAP (190. IAD, 11. IAK, 3. VA, 3. pobaltský front), zima 1945.
Letoun Bell P-39Q kapitána Grigorije Fedosejeviče Dmitrjuka, 19. gardový stíhací letecký pluk, letiště „Šonguj“, podzim 1943.
Dvojice letounů 9. gardového stíhacího leteckého pluku s obrazem orla na přídi. V popředí je letoun Lavočkin La-7 gardového majora Sultana Amet-Chana a vzadu příď letounu La-7 gardového kapitána Pavla J. Golovačeva.
Piloti a technici na pozadí stíhacího letounu La-7 se znakem orla.
Letci 9. gardového stíhacího leteckého pluku a Hrdinové Sovětského svazu gardový kapitán Ivan Grigorjevič Borisov (letecké eso s 30 sestřely, 22 samostatnými a 8smi ve spoluúčasti) a gardový major Sultan Amet-Chan (letecké eso s 49 sestřely, 30 samostatných + 19 ve spoluúčasti), foto z roku 1945.
Gardový major Sultan Amet-Chan v kokpitu svého stíhacího letounu Lavočkin La-7. Orel v kruhu byl znakem letky, Východní Prusko, 1945.
Gardový kapitán Pavel Jakovlevič Golovačev v kabině svého letounu.
Lavočkin La-7 ze sestavy 9. gardového stíhacího leteckého pluku, na kterém letal gardový kapitán Pavel J. Golovačev během bojů ve Východním Prusku v zimě 1944-1945.
Několik fotografií přídě bombardovacího letounu Douglas A-20B Boston č. 20 s bílou svislou ocasní plochou a kompozicí orla a blesku útočí na Hitlera a nápisem „Гитлер, врешь, не уйдешь“ - „Hitlere, lžeš, neprojdeš“, letoun náležel 8. gardovému bombardovacímu leteckému pluku (221. BAD, 16. VA 1. běloruského frontu).
Detail kresby na přídi s kompozicí orla a blesku útočí na Hitlera a nápisem „Гитлер, врешь, не уйдешь“ - „Hitlere, lžeš, neprojdeš“.
edit: Thu Jun 15 09:09:50 PM CEST 2023
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)