V sobotu 11. listopadu 1905 se ve městě Fălticeni v Rumunsku narodil Constantin Cantacuzino zvaný Bazu, příslušník královské rodiny a nejúspěšnější rumunský stíhací pilot Druhé světové války s 43 potvrzenými sestřely [42 samostatných a 1 ve spoluúčasti], dalších 11 sestřelů měl nepotvrzených. Rumunské letectvo mělo zavedený bodový systém, podle kterého měl 69 vítězství / sestřelů.
Cantacuzino pocházel z aristokratické rodiny, jejíž rodokmen sahal až kamsi do časů Byzantské říše. Na stroji Bü 133 Jungmeister vyhrál několik akrobatických závodů a stal se profesionálním pilotem letecké přepravní společnosti LARES (Liniile Aeriene Române Exploatate de Stat). Po vstupu Rumunska do války v roce 1941 se stal pilotem Escadrila 53 Vânătoare vyzbrojené letounu Hawker Hurricane Mk.I. Během nasazení na frontě se mu podařilo dosáhnout 4 sestřelů (3 DB-3, 1 I-16). Po pádu Oděssy rumunské letectvo stáhlo část svých frontových jednotek. Cantacuzino se opět vrátil k LARESu, ale dělal všechno proto, aby mohl zpět na frontu. To se mu splnilo až 26. dubna 1943, kdy byl převelen k Grupul 7 Vânătoare vyzbrojené Messerschmitty Bf 109G. Dne 5. května se vrací na frontu jako velitel Escadrila 58 Vânătoare. V úterý 29. června 1943 se svým wingmanem napadl skupinu 4 Jaků, dvou La-5 a čtyř Spitfirů (mylně identifikovaných jako Jak), které se chystaly zaútočit na rumunské Junkersy Ju 88A-4 a dva Spitfiry sestřelil. V úterý 27. července se mu podařilo sestřelit sovětské stíhací letecké eso Nikolaje Fedoroviče Chimušina (Николай Фёдорович Химушин) s 12 [10+2] sestřely na svém kontě. Mezi 2. až 5. srpnem sestřelil 9 nepřátelských letounů (4 Jaky a 5 Il-2), čímž zvýšil své skóre na 27 sestřelů. Pondělí 16. srpna se stal významným dnem pro piloty Grupul 7 Vânătoare, když se jim podařilo získat 22 jistých a 5 pravděpodobných sestřelů, Cantacuzino si připsal 3 sestřely (2 La-5 a 1 Il-2). Na podzim roku 1943 je ze zravotních důvodů poslán na léčení do nemocnice. Dne 10. února 1944 nastoupil opět k Grupul 7 Vânătoare a byl odeslán na sovětskou frontu do Moldávie. Constantin Cantacuzino jako první rumunský pilot sestřelil 6. června americkou stíhačku P-51 Mustang. V srpnu 1944 se po smrti cpt. av. Alexandru Serbanesca ujímá velení Grupul 9 Vânătoare. Ve dnech 20. a 21. srpna 1944 dosáhl posledních tří sestřelů sovětských letounů. Po 23. srpnu 1944, kdy Rumunsko opustilo Osu a přidalo se na stranu Spojenců, začala německá Luftwaffe bombardovat Bukurešť z letišť poblíž města, která ještě byla v rukou němců. Grupul 7 Vânătoare a Grupul 9 Vânătoare byly urychleně převeleny k ochraně hlavního města a Cantacuzino si rychle připisuje další tři sestřelené letouny He-111H. Po válce byl Constantin Cantacuzino demobilizován a vrátil se k letecké společnosti LARES.
Vyznamenání:
Ordinul Mihai Viteazul Clasa III
Ordinul Mihai Viteazul Clasa III with swords
Ordinul Virtutea Aeronautica clasele Comandor
Eiserne Kreuz I. Klasse
[1] Bérnad, Dénes: Rumanian Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 54, Osprey Publishing, June 20 2003.
[2] Polák, Tomáš: Transilvánští orli, in Plastic Kits Revue, No.8, 1992.
[3] Tudor, Vasile: Cantacuzino, in Air Magazine, No.9, 2002.
[4] Tudor, Vasile: Cantacuzino, Retour au front, in Air Magazine, No.10, 2002.
[5] http://www.worldwar2.ro/arr/
