Dneska bylo tak krásně, že jsem rezignovala na úklid a sama naplánovala na odpoledne výlet na kolech. Měl být jenom krátký a pohodový, ale věděli jsme, že nás čekají dva terénní extrémy. Jeden hned na začátku a druhý na samém konci trasy.
Autem jsme si dojeli na parkoviště u hradu Veveří a odtud jsme se vydali po modré značce nahoru do Podkomorských lesů směrem k Ríšově studánce. Jeli jsme pomalu a funěli, lesní cesta se zúžila na pěšinu a průjezd ztížil jeden padlý strom a vymleté koryto uprostřed. Ale nevzdali jsme to, i když jsme tudy šli pěšky a kola tlačili. Klárka se vezla a byla spokojená, spala. Po tomto krátkém úseku už to bylo dobré, i když kola traktoru udělala své. U Ríšovy studánky jsme se ani nezastavili a už jsme si to svištěli dolů Kočičím žlebem k přístavišti. Tam jsme kličkovali mezi lidmi, až jsme dojeli k občerstvení U Hříbku a tam jsme se zastavili. Vzala jsem si s sebou plavky, takže jsem se chtěla vykoupat a osvěžit upachtěné tělo. Ta voda bodla, byla tak akorát a ani špinavá nebyla, cítila jsem se jako znovuzrozená.
Ta včela taky bodla, a sice Honzu, když svou ladnou zapařenou nožku smočil v trávě, když šel s Klárkou k vodě. Klárinka v přehradě namočila jen nožičky, na ni je to špinavé až moc. Ve stínu stromu jsme si na chvilku odpočinuli, Klárka se napapala, Honza došel pro kofolu a potkal tam Libora. Na chvíli jsme pokecali a on se odjel vykoupat na nuda pláž. Pak jsme pokračovali. Po zpevněné cestě se jelo pěkně, ale od Rokle už to bylo horší. Museli jsme pěšky a potom i vozík poponášet, protože tam jsou schody. Samozřejmě jsme to věděli, nejeli jsme tam poprvé, ale věděli jsme taky, že to zvládneme. Dali jsme si do těla. Pak už nás čekal jen přejezd přes most a krátký úsek k parkovišti, kde jsme dali kola na auto a vyrazili směrem k domovu. Stavili jsme se ještě ve Veverské Bítýšce v hospodě U Kocourků na fazolích, protože doma by nás čekala leda tak prázdná lednička.
Minulý víkend nám špatné počasí zhatilo naše plány ohledně výletu na kolech. V pondělí mě pak po všech útrapách dorazilo i nové kolo, a tak jsme čekali, až se počasí umoudří. Nejdříve jsme si mysleli, že vyrazíme až tento víkend, ale již ve středu nás počasí mile překvapilo. Asi proto, že ten den měla Evka své 111012. narozeniny, bylo od rána pěkné počasí. Rozhodli jsme se ho tedy oslavit odpoledním výletem na kolech. Za cíl našeho výletu s vozíkem jsme si zvolili ranč "U Bizona", ležící na cestě mezi Řikonínem a Níhovem. Už z několika zdrojů jsme měli pozitivní reference, tak jsme to chtěli vyzkoušet sami. Navíc jsme tam byli poprvé a naposledy v neděli 20. října 2002, nyní byl ten pravý čas tam vyrazit znova.
Zapřáhli jsme vozík za mé kolo a vyrazili. Vydali jsme se přes Předklášteří a odtud podél řeky Loučky do Dolních Louček. Bohužel mé kolo mělo uplně nové pláště, které ještě nebyly zajeté, a tak lepily a tím pádem jsem prášil na Klárku, proto jsme jí kromě síťky přetáhli přes vozík i pláštěnku. Dneska už mé zadní kolo tolik "nepráší", přesto pracuji na ochranném štítu před vozík.
Z Dolních Louček jsme pak pokračovali po silnici směrem na Újezd u Tišnova a odtud do Řikonína. Tam nás čekal asi nejobtížnější úsek celé trasy. Ale nakonec se mi ten asi kilometrový kopec se stoupáním 12% podařilo zvládnout celkemv pohodě. Za Řikonínem nás před sjezdem k ranči u Bizona sice čekal ješte jeden kopec, kde jsme nastoupali možná i do větší výšky, přesto byl ten kopec na šlapání o poznání příjemnější.
U Bizona bylo skoro prázdno, přeci jen byla středa, a my zakotvili v letní zahrádce. Občerstvili jsme se točenou kofolou a protože jsme se nechtěli přejídat na zpáteční cestu, dali jsme si dohromady jednu porci "Rybaniných copů" - smažených korbáčiků. Klárka se na hřišťátku za rančem pohoupala na houpačce a moc si to užívala.
Hodiny však přibývaly a ještě nás čekala zpáteční cesta, tak jsme se rozhodli vyrazit. Zpátky jsme nic nevymýšleli a vyrazili po stejné trase. Cesta domů byla rychlejší, přeci jen Tišnov je níž položený. Dokonce i počáteční kopec od ranče nebyl tak hrozný, jak cestou k ranči vypadal.
Když už jsme byli skoro doma, bylo rozhonuto, ještě jsme místo k domu zatočili na druhou stranu a stavili se na pivko na "Podhoru". Co víc dodat, výlet se prostě vydařil.
Včera odpoledne jsme vyrazili na další výlet, tentokráte opět k "Lojzičce". Akorát jsme to vzali zkratkou přes Drásov, Všechovice, Unín, Rohozec, Bukovice, Zhoř a Rašov do Lomnice. Několikrát jsme si dost nadávali, protože od Tišnova to bylo k nejvyššímu bodu cesty převýšení 250 metrů, ale zase na druhou stranu to byl dobrý trénink na naši dovolenou.
Dneska bylo tak krásně, že jsem rezignovala na úklid a sama naplánovala na odpoledne výlet na kolech. Měl být jenom krátký a pohodový, ale věděli jsme, že nás čekají dva terénní extrémy. Jeden hned na začátku a druhý na samém konci trasy.
Ta včela taky bodla, a sice Honzu, když svou ladnou zapařenou nožku smočil v trávě, když šel s Klárkou k vodě. Klárinka v přehradě namočila jen nožičky, na ni je to špinavé až moc. Ve stínu stromu jsme si na chvilku odpočinuli, Klárka se napapala, Honza došel pro kofolu a potkal tam Libora. Na chvíli jsme pokecali a on se odjel vykoupat na nuda pláž. Pak jsme pokračovali. Po zpevněné cestě se jelo pěkně, ale od Rokle už to bylo horší. Museli jsme pěšky a potom i vozík poponášet, protože tam jsou schody. Samozřejmě jsme to věděli, nejeli jsme tam poprvé, ale věděli jsme taky, že to zvládneme. Dali jsme si do těla. Pak už nás čekal jen přejezd přes most a krátký úsek k parkovišti, kde jsme dali kola na auto a vyrazili směrem k domovu. Stavili jsme se ještě ve Veverské Bítýšce v hospodě U Kocourků na fazolích, protože doma by nás čekala leda tak prázdná lednička.
