středa 18. listopadu 2009

Výšlap na Klucaninu

I když jsme se s Evkou těšili na ty překrásné podzimní dny, kdy nás ovívá jemně štiplavý podzimní větřík, sluníčko svítí a listí se všude zbarvuje do zlatova a my můžeme s Klárkou vyrážet na pěkné procházky, realita je bohužel trošku jiná. O víkendech nás zatím obšťastňuje ošklivé počasí, převážně déšť nebo hustá mlha, která si s tou pověstnou Londýnskou moc nezadá. Hezké podzimní dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A zrovna jeden takový šťastný den vyšel i na poslední víkend, a tak jsem s Klárkou nezaváhal a vyrazil s ní na malou procházku na rozhlednu na Klucaninu. Evka bohužel musela odpočívat doma. Tak jsme jí aspoň nafotili nějaké fotky, aby věděla, jak se nám výlet vydařil.
Sice jsme s Klárkou vyráželi ještě za mlhy, ale bylo jasné, že tam někde nahoře je nádherné slunečné počasí. Vyrazili jsme pěšky a bez krosničky. Dole u nové zástavby ale bylo pěkné bláto a já tam zapadl po kotníky. Klárku jsem měl naštěstí na ramenech a nechal jsem si ji tam v podstatě i cestou podél hřbitova nahoru na rozcestí, kde začíná naučná stezka. Cesta tam nebyla nic moc a chtěl jsem trošku zrychlit cestu. Od naučné stezky už šla Klárka pěkně po svých a dost mě překvapila, protože došla až na rozhlednu úplně sama. Sice to na mě několikrát zkoušela, abych ji vzal na ramena, ale já to šikovně zamluvil a nějak ji motivoval, aby šla dál. Na rohledně dokonce zcela sama vyšlapala všechny schody a zatímco jsem se snažil udělat nějaké fotky, tak vytrvale běhala po ochozu :-) Pak jsme se ještě znova pokochali tišnovským okolím, které je opravdu kouzelné a vyrazili pomalu po schodech dolů. Trošku jsem doufal, že bysme mohli stihnout pěkné inverzní počasí, že by Tišnov byl v mlze a koukaliÿ jen okolní kopce, ale bohužel inverze už utekla směrem k Drásovu.
I dolů z rozhledny Klárka šlapala sama. Pod rozhlednou si ještě pohrála v takovém "bludišti" a vydali jsme se po stejné cestě dolů domů. Cestou nahoru jsme skoro nikoho nepotkali a na rozhledně jsme byli samotní, až při odchodu jsme potkali jeden pár a cestou dolů už začaly přibývat rodiny s dětmi. Znova jsme se zastavili u všech zastávek naučné stezky a Klárka je znova všechny důkladně prozkoumávala. Říkal jsem si, jak dlouho asi odolají nájezdům vandalů, ale zatím jsou všechny cedule v pořádku a pevně doufám, že i nadále zůstanou.
Klárka šlapala po svých i celou cestu dolů, což mě strašně mile překvapilo. Předvedla opravdu pořádný výkon. Já jsem ji pak vzal na ramena zase až od rozcestí a nesl ji po stezce kolem nemocnice až k naší nové zástavbě. Tam jsem ji zase dal na zem a ona doťapala až domů. Naivně jsem si říkal, že ji to snad trošku unaví a doma bude klidnější. Ale mýliti se je lidské. Samozřejmě, že doma se Klárka jen "oklepala" a začala znova řádit, jako by žádný výšlap na rozhlednu neabsolvovala :-)