čtvrtek 8. září 2022

Kalendárium, 8. září 1917


V sobotu 8. září 1917 se Chrlicích u Brna narodil Leopold Šrom, stíhací pilot a letecké eso, který se stal nejúspěšnějším československým leteckým esem na východní frontě s 5 [4+1] jistými sestřely, 1 pravděpodobným sestřelem a další tři letouny zničil na zemi. 

ŠROM Leopold
Pilot Officer, poručík letectva (plukovník in memoriam),
letec – stíhací pilot,
příslušník 245. a 310. peruti, velitel letky u 1. čs. stíhacího leteckého pluku v SSSR
* 8. 9. 1917 Chrlice, okr. Brno
† 11. 10. 1968 Kladno

   Syn rolníka Antonína (1882) a Antonie, roz. Jochmanové (1882–1922). Měl sestry Marii (1907–), Alžbětu (1908–), Blaženu (1912–) a Anežku (1920–) a bratra Antonína (1919–). Po vyučení elektro-radiomechanikem na tříleté odborné elektrotechnické škole ve Vyškově (výuční list 1. 8. 1935) nastoupil praxi u téže firmy Radion Vyškov. Jeho zájem o letectví jej dovedl k létání v brněnském aeroklubu, kde v rámci branné akce 1000 nových pilotů dne 1. 10. 1936 složil pilotní zkoušku. Následně se dobrovolně přihlásil k letectvu a voj. prez. službu prodělával od 1. 10. 1937 u technické letky let. pl. 5 v Brně. Po následném absolvování poddůstojnické školy v Brně (24. 5.) a stíhacího výcviku u let. pl. 4 v Praze (22. 9.) a Prostějově (30. 11. 1938) byl v hodnosti svob. (1. 5. 1938) přemístěn 31. 12. 1938 jako stíhací pilot k let. pl. 3 Generála – letce M. R. Štefánika ve Spišské Nové Vsi, kde byl 31. 1. 1939 vtělen ke 45. stíhací letce. Po rozbití státu byl 21. 3. 1939 repatriován do protektorátu, ale již 15. 6. 1939 uprchl do Polska.
   V Krakově se přihlásil na čs. konzulátu do čs. zahraničního odboje a následně odplul lodí do Francie, kde nejprve vstoupil do Cizinecké legie v nejnižší hodnosti Soldat. Byl odeslán k 1. pluku do Sidi-bel-Abbès v Alžíru, a po vypuknutí války byl převeden k fr. koloniálnímu letectvu v Alžíru a 2. 10. 1939 povýšen na desátníka. Výcvik prodělával od 15. 11. v Blidě a od 26. 11. 1939 v metropolitní Francii – nejprve v Chartres, od 11. 4. 1940 v Bourges a nakonec od 10. 6. v La Rochelle. Do bojů již nestačil zasáhnout a po fr. zhroucení odplul 19. 6. 1940 z přístavu Bayonne do Plymouthu (21. 6. 1940).
   Do řad RAF VR vstoupil 5. 8. 1940 v nejnižší hodnosti AC2. Po povýšení do hodnosti Sergeant (18. 9.) byl odeslán k bojovému výcviku – od 5. 9. u 12. OTU (letiště Benson) a následně od 1. 10. u 56. OTU (Sutton Bridge). V jeho průběhu byl povýšen na četaře (28. 10. 1940) a 26. 11. 1940 byl odeslán k britské 245. stíhací peruti v severním Irsku, kde na stíhacích Hurricanech dosáhl své první bojové úspěchy. Poté od 4. 7. 1941 do 1. 8. 1942 bojoval s 310. čs. stíhací perutí, u níž dále zvýšil své skóre na 3 sestřely jisté, 1 pravděpodobný a 1 poškozený nepř. letoun. Mezitím byl povýšen na Flight Sergeanta (1. 9. 1941) a na rtm.let. v zál. (7. 3. 1942). Krátce před dokončením turnusu, 23. 7. 1942, se zúčastnil úspěšného hloubkového útoku na letiště Lannion, ale jeho Spitfire byl nepř. protiletadlovým dělostřelectvem natolik silně poškozen, že jej jen s vypětím veškerých sil dotáhl do mateřského Exeteru. Po absolvování prvního operačního turnusu se stal instruktorem u 57. OTU a od 15. 1. 1943 opět bojově létal na Spitfirech s 310. perutí, u níž byl povýšen do nejnižší brit. důstojnické hodnosti Pilot Officer (24. 7. 1943). Na základě dobrovolné přihlášky byl vybrán do skupiny stíhačů, která byla 31. 1. 1944 uvolněna z RAF, aby odjela na východní frontu. V rámci toho byl 1. 2. 1944 povýšen na ppor.let. v zál. a společně s 20 dobrovolníky vyplul 21. 2. 1944 z Liverpoolu na lodi Reina del Pacifico přes Gibraltar do Egypta, odkud pak pokračovali přes Palestinu, Sýrii, Irák a Irán do SSSR.
   Po příchodu na letiště Ivanovo, kde bylo zahájeno přeškolení na sov. stíhací letouny La–5FN, se 3. 5. 1944 stal příslušníkem právě zřízené 128. československé samostatné stíhací letecké peruti, která byla k 1. 6. 1944 na letišti Kubinka reorganizována na 1. československý samostatný stíhací letecký pluk. V jeho řadách přistál 17. 9. 1944 na povstaleckém Slovensku. V následujících týdnech se jako odvážný, bojovný a důsledný pilot všestranně vyznamenal a ve vzdušných bojích s protivníkem se stal vůbec nejúspěšnějším stíhačem povstaleckého letectva. Kromě toho podnikl četné a úspěšné útoky na pozemní cíle, přičemž zničil či poškodil 3 letouny na zemi, 21 nákladních, 2 osobní auta po jedné minometné a dělostřelecké baterii. Po potlačení SNP odletěl 25. 10. 1944 zpátky do sov. týlu, kde byl nejprve 28. 10. 1944 určen velitelem jeho nově organizované 3. letky, ale již 1. 11. 1940 byl jmenován velitelem 2. letky a současně mu byla propůjčena hodnost por.let. v zál. (definitivně k 7. 3. 1945). V čele své letky se v dubnu a květnu 1945 zúčastnil závěrečných bojů na Ostravsku, Opavsku a Těšínsku. Tím uzavřel svou válečnou bilanci, která obnášela celkem 435 nalétaných operačních hodin (z toho 380 v Británii, 37.30 za povstání na Slovensku a 17.30 v Ostravské operaci). Sestřelil celkem 8 nepřátelských letounů jistě (z toho 2 ve spolupráci), další 2 pravděpodobně a 1 poškodil.
   Vzhledem k tomu, že pluk (stejně jako nadřízená 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR) měl převahu personálu slov. národnosti, byl odeslán do mírové posádky na Slovensko. V rámci toho por. Šrom setrval v Praze-Kbelích, kde formálně dnem 1. 8. 1945 nastoupil službu u své bývalé 310. peruti, která se v tomtéž měsíci vrátila z Británie. Mezitím byl povýšen na npor.let. v zál. (1. 7. 1945) a následně na kpt.let. v zál. (1. 1. 1946). Již 30. 11. 1945 byl jako výtečný pilot přemístěn k VLÚ v Praze-Letňanech a určen do komise pro přejímání nových a opravených letounů (u Ústředního leteckého skladu). V tomto zařazení mu jeho zkušenýma rukama prošlo prakticky vše, co v tehdejším čs. letectvu létalo – od letounů sovětské, britské, americké i německé provenience včetně proudových Me 262 (S-92). Mezitím byl dnem 1. 1. 1947 přeložen do skupiny důstojníků letectva z povolání, 1. 3. 1947 povýšen na škpt.let. a 9. 10. 1948 se oženil s učitelkou národní školy Dagmar Novotnou, roz. Julinkovou. Protože v té době již perzekuce bývalých západních letců byla v plném proudu, dostal od několika svých někdejších spolubojovníků nabídku, aby opětovně odešel do zahraničí. Ačkoli odmítl, byl již 20. 11. 1948 zatčen orgány voj. obranného zpravodajství, ale po sedmitýdenní vazbě byl propuštěn. Svou službu pak konal jen krátce, do 1. 3. 1949, kdy byl z preventivních důvodů odeslán na dovolenou s čekaným a následně 1. 8. přeložen do výslužby bez nároků na odpočivné platy. Mezitím již 1. 4. 1949 nastoupil jako radiomechanik do n. p. Tesla Žižkov, kde pracoval až do roku 1966. Mezitím byl rehabilitován a povýšen nejprve na mjr.let. v zál. (20. 11. 1963) a pak na pplk. v zál. (1. 5. 1965). V červnu 1966 odešel pracovat ke Státní letecké inspekci, ale chtěl opět aktivně létat, takže po složení náročných zkoušek se stal druhým pilotem u ČSA na dopravních strojích Iljušin Il-14. Zahynul 11. 10. 1968 při letu do Bratislavy. Krátce po startu z Ruzyně vysadil letounu Il-14 jeden z motorů a letoun se zřítil nedaleko od Kladna. Celá osádka i cestující přitom přišli o životy. V rámci polistopadových rehabilitací byl 1. 6. 1991 in memoriam povýšen na plukovníka v.v.



Vyznamenání:
4 × Československý válečný kříž (5. 5. 1943, 2 × 13. 4. 1946),
3 × Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (1. 7. 1941, 5. 5. 1943),
Československá medaile Za zásluhy I. st. (26. 9. 1946),
Československá vojenská pamětní medaile se štítky F–VB (7. 3. 1944) a SSSR,
Řád Slovenského národníhopovstábí I. tř. (29. 8. 1946),
Řád Rudé hvězdy (26. 4. 1965),
The 1939–1945 Star (1945),
Air Crew Europe Star with Atlantic Clasp,
medal Za pobědu nad Germanijej aj.

Prameny:
VÚA–VHA, sb. KL;
VHA, Trnava, KML;
VÚA–VHA, ČSL-VB, Válečný deník 311. peruti;
TNA–PRO, Kew, AIR 27, No 245 a 310 Squadron Operations Record Book.

Literatura:
RAJLICH, J.: Na nebi hrdého Albionu. 2. část (1941). Cheb 2000;
RAJLICH, J.: Na nebi hrdého Albionu. 3. část (1942). Cheb 2001;
RAJLICH, J.: Esa na obloze. Praha 1995;
SEHNAL, J. – RAJLICH, J.: Stíhací pilot. Praha 1991. J.R.

autorský kolektiv Vojenského historického ústavu Praha a Vojenského historického ústavu v Bratislavě: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, Ministerstvo obrany ČR - Agentura vojenských informací a služeb, Praha 2005. ISBN: 80-7278-233-9