V úterý 2. února 1966 poprvé vzlétl proudový stíhací bombardér s měnitelnou geometrií křídel Suchoj Su-17. Jednalo se o modifikovaný Su-7BM (Fitter A), který vešel ve známost jako S-22I (Fitter B) a stal se historicky vůbec prvním zalétaným letounem s měnitelnou geometrií křídla sovětské konstrukce.
Určení letounů Su-17 bylo ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení hladinových cílů a taktický vzdušný průzkum. Jednalo se o lehký taktický stíhací-bombardovací letoun, vývojový derivát letounu typu Su-7BKL (Fitter A) vycházející z experimentálního letounu typu S-22I (Fitter B).
Protože nadzvukové stíhací-bombardéry typu Su-7B/BM/BKL (Fitter A) vykazovaly velmi špatnými vzletovými a přistávacími charakteristikami, jejich činnost se neobešla bez leteckých základen s poměrně dlouhou zpevněnou vzletovou a přistávací dráhou (VPD). Jelikož za vyhovující nebylo možné považovat ani letové charakteristiky při nízkých rychlostech, stejně jako dolet a nosnost tohoto stroje, v roce 1963, tedy krátce poté, co byl zařazen do výrobního programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru, se Suchoj z vlastní iniciativy pustil do prací jeho na hluboké modernizaci. Ta byla přitom založena na záměně původního tenkého šípového křídla s úhlem šípu náběžné hrany 62° tehdejší novinkou aerodynamického výzkumu v podobě křídla s měnitelnou geometrií. První sériové S-22I, pro které bylo vyhrazeno služební označení Su-17, měly přitom dle zmíněného výnosu brány tohoto podniku opustit již v roce 1969. Mezitím se ale Suchoj rozhodl do konstrukce sériového Su-17 (Fitter C) zavést celou řadu změn. Ty byly přitom natolik rozsáhlé, že tento model nakonec vešel ve známost pod novým továrním typovým označením S-32
Letoun Suchoj Su-17 se v sovětském a později ruském letectvu se dočkal dlouhé služby a pod označením Su-20 a Su-22 byl ve velkém vyvážen do zemí východního bloku, na blízký východ, dále do zemí jako Angola a Peru.
SSSR ve skoro až v panické obavě o vyzrazení vojenského tajemství potenciálnímu nepříteli v podobě západních států zpravidla nebyl ochoten svým spojencům poskytovat nejnovější produkty svého zbrojního průmyslu. To mimo jiné platilo i pro leteckou techniku. Pro zahraniční zákazníky, zejména pak pro zákazníky ze zemí třetího světa, byly zde proto vyvíjeny a vyráběny speciálně pro tyto účely vyhrazené modifikace bojových letounů se zjednodušeným palubním vybavením a více či méně degradovanou bojovou efektivitou. Na základě této filozofie vznikl i taktický stíhací-bombardér typu Su-20 (Fitter C), který byl znám též pod továrním označením S-32MK. Ten přitom nebyl ničím jiným než modifikací letounu Su-17M (Fitter C) s mírně pozměněným avionickým vybavením a škálou podvěsné výzbroje. Exportní modifikace letounu Su-17M2 vešla ve známost pod továrním označením S-32M2K a služebním označením Su-22 (Fitter F) a součástí výrobního programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru se stala v roce 1975. Od svého protějšku pro VVS v podobě modelu Su-17M2D se přitom exportní Su-22 (Fitter F) opět odlišoval pouze drobnými změnami v avionickém vybavení.
Do Československa se první Su-22M-4 a Su-22UM-3 dostaly v březnu 1984. Stroje obdržel 47. průzkumný letecký pluk, tehdy se sídlem v Pardubicích. Letadla zformovala jednu letku, výzbroj dalších dvou tvořila letadla MiG-21R, L-29R a roj Il-14. V dalších letech přicházely postupně objednané stroje pro stíhací bombardovací pluky. Všechny Su-22 přišly v rozebraném stavu, montovaly se na letišti v Hradci Králové a Náměšti nad Oslavou a zalétavala je skupina sovětských pilotů, která také školila prvních čs. instruktory. V letech 1987 až 1989 se na tato letadla kompletně přezbrojil 20. stíhací bombardovací letecký pluk v Náměšti nad Oslavou, známý pod názvem Biskajský. Přibližně v téže době se dostalo několik strojů i k 6. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku v Přerově.
Jednomístné Su-22 byly dodány ve dvou provedeních. První série ještě nebyly vybaveny TV navazující soustavou (na přístrojové desce chyběla obrazovka systému) pozdější série již TV naváděcí systém obsahovaly. V čs. letectvu působilo celkem 57 letadel Su-22 včetně dvoumístných verzí.[
Prameny:
[1] https://ruslet.webnode.cz/
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/??-17
[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchoj_Su-17
