„Velké střílení krocanů na Marianách“
V pondělí 19. června 1944 začala bitva ve Filipínském moři jakožto počátek americké invaze na Mariany. Jednalo se o poslední bitvu, ve které bylo císařské námořnictvo schopné masově nasadit své letadlové lodě. Jednalo se o pátou a de facto poslední velkou bitvou letadlových lodí během války v Tichomoří. Bitva skončila naprostou katastrofou pro japonské námořnictvo, které ztratilo 3 letadlové lodě a velké množství letadel a pilotů. Po této bitvě už hrály japonské letadlové lodě jen podružnou roli.
Pro bitvu se vžil název „velké střílení krocanů na Marianách“ (Great Marianas Turkey Shoot), neboť většina japonských letadel, která se zúčastnila bitvy, byla proti americkým protějškům zastaralá, ovládali je nezkušení piloti a byla ve značné početní nevýhodě. Tato fakta vedla k tomu, že Američané sestřelovali jedno japonské letadlo za druhým. Údajně toto pojmenování vzniklo u stíhací letky VF-13 na palubě letadlové lodi USS Lexington, když piloti po boji podávali svá hlášení. Jeden z pilotů nadšeně líčící úspěšný vzdušný boj, přirovnal bitvu ke „střílení krocanů za starých dobrých časů“. Fráze se zalíbila a po několika dnech se dostala do oficiálních komuniké viceadmirála M. Mitschera.
19. června ráno našel průzkumný letoun z Guamu americké letadlové lodě a všech 30 letounů, které byly na Guamu, odstartovalo. Nedosáhly však žádného úspěchu a většina z nich byla sestřelena. Spruance očekával další útoky poslal do vzduchu většinu svých stíhaček, celkem 450 strojů.
Z japonských letadlových lodí odstartovala v 8:30 první vlna 16 stíhaček Zeke, 45 stíhacích bombardérů Zeke a 8 torpédových bombardérů Jill. Druhá vlna odstartovala v 8:56 byla složena z 48 stíhaček Zero, 53 střemhlavých Judy a 27 torpédových Jill. Třetí vlna odstartovala v 10:00 a byla složena z 15 stíhaček Zero, 25 stíhacích bombardérů Zeke a 7 torpédových letounů Jill. Čtvrtá vlna odstartovala v 11:00 a byla složena z 30 stíhaček Zero, 15 stíhacích bombardérů Zeke 9 střemhlavých Judy, 27 střemhlavých Val a 6 torpédových letounů Jill. Většina japonských letadel byla sestřelena americkými stíhači, nebo protileteckou obranou. Ty, které se dostaly až nad americké lodě, nezpůsobily žádné větší škody. Celkem přišli Japonci o 325 letadel a Američané o 29 letadel.
20. června v 15:40 nalezl americký průzkumný letoun japonské letadlové lodě. V 16:10 odstartovala americká útočná vlna 216 letadel složená z 85 stíhaček, 77 střemhlavých a 54 torpédových bombardérů. Americká letadla potopila letadlovou loď Hijó a tankery Genjó Maru a Seijó Maru. Poškodily letadlové lodi Zuikaku a Čijodu, bitevní loď Haruna a křižník Maja. Navíc se Američanům podařilo sestřelit 40 japonských letadel, při ztrátě 20 vlastních. Mnoha americkým letadlům došlo na zpáteční cestě palivo a téměř 80 letadel (17 Hellcat, 35 Helldiver a 20 Avenger) muselo přistát na moři, nebo havarovalo při přistání.
Během oné letecké bitvy u Marian dne 19. června 1944, která někdy také uváděna jako první bitva ve Filipínském moři, byl průběh leteckých bojů velice jednoznačný ve prospěch amerického námořního letectva, které japonskému protivníku uštědřilo drtivé KO. Během osmihodinové bitvy nárokovali američtí letci celkem 354 sestřelených japonských letadel, počítaje v to i několik sestřelů, o něž se zasloužily průzkumné letouny Avenger. Celkové počty sestřelů všech pilotů U.S. Navy za 19. červen 1944 čítají 380 sestřelených letounů protivníka, 55 pravděpodobně sestřelených a 22 poškozených letounů. Z Ozawových lodí vzlétlo celkem 354 letounů různých typů, z nichž se nevrátilo 243 letadel. Dále bylo ztraceno v boji, při nehodách nebo při ostřelování stíhači skoro šedesát letadel z pozemních základen. Celkem činily japonské ztráty 325 letadel. Skutečný počet sestřelených japonských letadel mohl reálně činit okolo 275 strojů. Naproti tomu Američané ztratili za celý den 29 strojů (z toho šest při operačních nehodách, čtyři sestřelil flak nad ostrovem Guam, jeden vlastní protiletadlová palba), třináct pilotů F6F padlo. Z těchto kalkulací vyplývá, že squadrony Hellcatů přehnaly svá hlášení asi o devadesát letadel, tedy v poměru jedna ku třem. Hlášení tři vítězství na dva skutečné sestřely byl takřka obvyklý poměr ve všech velkých leteckých bitvách.
Lt. j.g. Alexander Vraciu ukazuje na palubě letadlové lodě Lexington kolik sestřelil letounů během „velkého střílení krocanů na Marianách“.
Složení japonského loďstva:
1. mobilní loďstvo - velitel viceadmirál Džisaburó Ozawa
Předsunutý svaz – velitel viceadmirál Takeo Kurita
letadlové lodě Čitose, Čijoda a Zuihó
bitevní lodě Jamato, Musaši, Haruna a Kongó
těžké křižníky Atago, Čókai, Takao, Maja, Kumano, Suzuja, Tone a Čikuma
lehký křižník Noširo
8 torpédoborců
Svaz A – velitel viceadmirál Džisaburó Ozawa
letadlové lodě Taihó, Šókaku a Zuikaku
těžké křižníky Mjókó a Haguro
lehký křižník Jahagi
7 torpédoborců
Svaz B – velitel viceadmirál Takacugu Džódžima
letadlové lodě Džunjó, Hijó a Rjúhó
bitevní loď Nagato
hybridní těžký křižník Mogami
16 torpédoborců
6 tankerů
Složení amrického loďstva
Operační svaz letadlových lodí TF 58 - velitel viceadmirál Marc A. Mitscher
TG 58.1 – velitel kontradmirál Joseph J. Clark
letadlové lodě Hornet, Yorktown, Belleau Wood a Bataan
křižníky Boston, Baltimore, Canberra, San Juan a Oakland
14 torpédoborců
TG 58.2 – velitel kontradmirál Alfred E. Montgomery
letadlové lodě Bunker Hill, Wasp, Monterey a Cabot
křižníky Santa Fe, Mobile a Biloxi
12 torpédoborců
TG 58.3 – velitel kontradmirál John W. Reeves
letadlové lodě Enterprise, Lexington, San Jacinto a Princeton
křižníky Indianapolis, Reno, Montpelier, Cleveland a Birmingham
13 torpédoborců
TG 58.4 – velitel kontradmirál William K. Harrill
letadlové lodě Essex, Langley a Cowpens
křižníky San Diego, Vincennes, Houston a Miami
14 torpédoborců
TG 58.7 – velitel viceadmirál Willis A. Lee
bitevní lodě Washington, North Carolina, Iowa, New Jersey, Indiana, South Dakota a Alabama
křižníky Wichita, Minneapolis, New Orleans a San Francisko
14 torpédoborců
Letecká esa jediného dne - 19. červen 1944
McCampbell, Dave 7 VF-15
Vraciu, Alex 6 VF-27
Webb, Wilbur W. 6 VF(N)-76
Brewer, Charles W. 5 VF-15
Carr, Bruce R. 5 VF-15
Lamb, William B. 5 VF-27
Reiserer, Russell L. 5 VF(N)-76
Dave McCampbell.
Alex Vraciu.
Prameny:
[1] Hubáček, Miloš: Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta 2000.
[2] Olynyk, Frank J.: USN Credits for the Destruction Of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 2, Published by the Author, Aurora, October 1982.
[3] Tillman, Barrett: Hellcat, Svět křídel 1997
[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_the_Philippine_Sea
[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_ve_Filipínském_moři
[6] https://www.fronta.cz/
