Sraz gymplu

Letos je to přesně 16 let, co jsem spolu s dalšimi třiatřiceti spolužáky ukončil studium na gymnáziu v Hořicích. Sice to nejsou žádné kulatiny, ale protože jsme nějak nezvládli loňské kulatiny, rozhodli jsme se pro organizaci srazu letos. Lenka s Monikou mě poprosily, jestli bych jim s tím nepomohl a protože takovým žádostem se odpovídá jedině "ano", snažil jsem se alespoň na dálku přispět svým malinkým kouskem.
Nakonec jsme se sešli v sobotu 14. června v 19 hodin v "Prdeli", jak se jinak v Hořicích říká restauraci Na Čechovce. V "Prdeli" se nás sešla přesně polovina, tedy 14 spolužáků spolu s pěti profesory. Pan profesor Šafránek, učitel fyziky, matematiky a deskriptivní geometrie však musel odejít poměrně brzo, což nás strašně mrzelo, protože jeho osobitý humor a lidský přístup ke studentům se zapsal do srdcí většiny z nás.
Sice jsem si přál popovídat si s každým, ale dal jsem tomu volný průběh, nic neplánoval, a tak jsem si bohužel s mnohými kamarády nestihl popovídat. Ale nebyl jsem sám. Proto se už teď všichni těšíme na rok 2012. Ten letošní sraz byl moc příjemný, ale nějak krátký. Proto všem, se kterými jsem si nestihl popovídat, slibuji, že příště se jim budu věnovat víc :-) Přeci jen jeden večer je dost málo. Navíc já jsem zakotvil nakonec na druhé straně republiky, takže nemám, jako jiní, možnost se sejít jen tak, kdykoliv se mi zachce. O to vzácnější jsou chvíle s nimi a víc se na takové okamžiky těším, neboť ty okamžiky na gymplu jsou prostě nezapomenutelné.

Naštěstí měla naše "mužská většina" třídy ten geniální nápad založit si kroniku, která se nakonec rozrostla na čtyři alba z dob našeho studia a jedno dvojalbum z let "pogympláckých" kdy jsme se dál setkávali, trávili spolu prázdniny, oslavovali Nové roky.

Když jsem ty kroniky vyndal, všem se nám najendou vrátily všechny vzpomínky a díky záplavě fotek a různých artefaktů jsme se dostali najednou o těch 16 až 20 let zpět. Podařilo se mi uchovat i mnoho artefaktů, jako jsou různé dopisy psané pod lavicí. Když jsme si četli o jedné z našich akcí, člověku až tekly slzy smíchu, prostě jsme to prožívali celé znova.

• Honza : Fotogalerie ze srazu
• Lenka : Fotogalerie ze srazu
  

Potápka v Hořicích

Vzali jsme naši potápku minulý víkend na kojenecké plavání v Hořicích. Vodu má ráda a tam v bazénu miminka plavou taky. Nejvražednější byla ta hodina, na kterou jsme měli přijít, 7.45. Sice už dávno nespíme, ale být hned po ránu takhle aktivní, to je jako ledová sprcha. Nicméně Klárce se to líbilo a to je hlavní. Na jednu stranu je nevýhodou, že se plave v bazéně, kde je jen asi po zadek vody (tj. musí se klečet), ale na druhou stranu je ten bazén větší než v Brně a taky kolektiv je takový nějaký veselejší. Byli jsme tam ale oproti ostatním miminkům začátečníci, protože zatímco oni se potápí bez hrníčku a bez povelu, my tohle ještě nezvládáme, aniž by Klárka nepolykala andělíčky. Ale jsou o několik lekcí napřed, takže se není čemu divit.

Po plavání jsme se šli ještě vyblbnout do herny, kterou mají v Hořicích taky moc pěknou, čistou a útulnou. Venku v kočárku potom Klárka spokojeně usnula.

Až pojedeme příště za babi a dědou do Hořic, tak si do bazénu zajdeme znovu.