V úterý 5. května 1942 byl při operaci Circus 157 nad Francií sestřelen S/Ldr František Fajtl, velitel britské 122. stíhací squadrony. Podařilo se mu nouzově přistát 1,5 km západně od zámku Hardiford, napravo od silnice z Wormhoudtu do Casselu a uniknout německému zajetí. Přes celou Francii, Pyreneje a Španělsko se dostal se po řadě peripetí do Gibraltaru a odtud zpět do Británie. Své zážitky z okupované Evropy popsal strhujícím způsobem v knize „Sestřelen“, která vyšla již v mnoha vydáních.
„Nemám rád ty nesmysly, že Němci prý byli špatnými letci, nevycvičenými a tak. Ti, které jsem potkal já, byli výbornými piloty, byli odvážní a jejich letouny byly obvykle výkonnější než naše, zvlášť stodevadesátky.
... Nejdřív jsem je neviděl, slyšel jsem jen ve sluchátkách výstrahy, "banditi nad námi jedenáct hodin," "banditi pod námi dvě hodiny" a tak. A najednou někdo vykřikl česky, někdo od Třistatřináctky: "Venco, pozor, za tebou!" A už to jelo. Rezníci se dostali do mumraje první, hned po nich my. Kolem se mihnul Spitfire a za ním Messerschmitt, piloti se honili po vertikále. Nečekal jsem, vykopl jsem dvakrát kormidlo a už jsem seděl Němci za ocasem. Udělal klasickou chybu stíhače, dal se zlákat do útoku bez čísla, které by ho krylo. Byl přede mnou jako na dlani, po dvou dávkách šel dolů v kouři...
Pak bylo zle. Chytla nás hlavní skupina, rozrazila horní sestavu a vrhla se na Bostony. Takový tanec jsem ještě neviděl. V malém prostoru se křižovaly desítky letounů, každý se bil s každým. Němci měli nasazeny jednotky ze St. Omer - tam byla samá esa - a tak se asi chtěli pochlubit. Slyšel jsem jen: "Uhni, pozor, hořím!" Po mně šli dva, jako vosy. Na křídle mi několikrát zabubnovalo. Hlavní skupina se vzdálila, zůstal jsem sám. Měl jsem jednu možnost, střemhlavý let. Utekl jsem do dvou tisíc, v křídlu díry a rádio hluché. Motor táhl dál a byl bych snad doletěl domů, ale... udělal jsem klasickou chybu stíhače, dal jsem se zlákat do útoku bez čísla. Přede mnou se totiž ukázal další Messerschmitt. Stiskl jsem společný odpal, kulomety a kanónky najednou, šel vývrtkou až do země.
A v tom mě zaskočili. Bylo jich za mnou asi půl tuctu, vzali mě mezi sebe. Dva mně hnali, ostatní mi nadbíhali a řezali dráhu. Hned jsem měl kus křídla pryč, kolem hlavy mi svítily trasírky. V ústech jsem měl sucho, ani polknout jsem nemohl. A srdce bylo až v krku, tepny jen prasknout. Motor začal hořet, kabinu laškovně olizovaly plaménky.
Vyskočit jsem nemohl. Kdybych zvolnil, postavil bych se jim do zaměřovačů jako na střelnici, musel jsem pořád k zemi. A beztak by mě jistě rozstříleli na popruhách, nebyl bych první.
Těsně nad zemí jsem letoun vybral, začal jsem přeskakovat stromy. V tom něco škytlo, motor dodělal. Praštil jsem s tím na pole. Hlína udusila oheň, nádrž nebouchla. Vyskočil jsem z kabiny, v trupu desítky děr, utíkal jsem...“
S/Ldr František Fajtl v tomto souboji pilotoval stroj Supermarine Spitfire Mk.VB, BM210, MT ○ F. Jeho přemožitelem byl s největší pravděpodobností Leutnant Artur Beese od 1./JG 26 Schlageter, bylo to jeho čtvrté vítězství z celkových dvaadvaceti sestřelů, které dosáhl až do své smrti 6. února 1944.
Prameny:
[1] Caldwell, Donald: Válečný deník JG26 1939-1942, Silverbird 1999
[2] Fajtl, František: Sestřelen!, Naše vojsko 1968.
[3] Franks, Norman L.R.: Royal Air Force Fighter Command Losses of the Second World War, Volume 2, Operational Losses: Aircraft and Crews 1942-1943, Midland Publishing, 1998.
[4] Prien, Jochen - Stemmer, Gerhard - Rodeike, Peter - Bock, Winfried: Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945 - Teil 7 Heimatverteidigung 1. Januar bis 31. Dezember 1942/ Einsatz im Western 1.Januar bis 31. Dezember 1942, Struve Druck 2004.
[5] Rajlich, Jiří: Na nebi hrdého Albionu, Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945, 3. část - 1942, Svět křídel 2001.
[6] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.
