V sobotu 1. prosince 1792 se v Nižnim Novgorodu narodil Nikolaj Ivanovič Lobačevskij / Никола́й Ива́нович Лобаче́вский, významný ruský matematik, který se zabýval zejména geometrií.
Lobačevského největším přínosem matematice bylo objevení neeuklidovské geometrie, zejména pak prokázání nedokazatelnosti pátého Eukleidova postulátu ze zbylých čtyř. Lobačevskij konkrétně objevil jeden druh neeuklidovské geometrie, který se dnes nazývá hyperbolická geometrie. O tomto svém objevu informoval Lobačevskij poprvé 23. února 1826 na schůzce katedry fyziky a matematiky univerzity v Kazani, ale publikoval ho poprvé až na přelomu let 1829 a 1830 v časopise Věstník Kazaňské univerzity (Вестник Казанского университета). Význam Lobačevského práce byl plně doceněn až několik desítek let po jeho smrti – v podstatě až tehdy, když Albert Einstein použil zobecnění Lobačevského myšlenek k matematické formulaci svojí obecné teorie relativity. Lobačevskij napsal během svého života několik knih zabývajících se základy geometrie, z nichž nejvýznamnější je kniha Geometrija.
Lobačevskij se také zabýval aproximativním hledáním kořenů algebraických rovnic a objevil metodu, dnes známou pod jménem Dandelin-Gräffeova.
Lobačevskij definoval pojem funkce jako korespondenci mezi dvěma obory reálných čísel ještě krátce před Dirichletem, který tuto definici zpopularizoval.
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Ivanovič_Lobačevskij
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Nikolai_Lobachevsky
[3] https://ru.wikipedia.org/wiki/Лобачевский,_Николай_Иванович
