sobota 9. listopadu 2019

Kalendárium, 9. listopad 1914


V pondělí 9. listopadu 1914 se ve městě Christchurch na Novém Zélandu narodil Colin Falkland Gray, DSO, DFC & Two Bars - nejúspěšnější novozélandské stíhací letecké eso 2. světové války s 29 [27+2] jistými sestřely, 11 [7+4] pravděpodobnými sestřely a 12 letounů poškodil.

Do Royal Air Force vstoupil až napodruhé v roce 1938. Výcvik absolvoval u No. 11 Flying Training School. V listopadu 1939 byl přidělen k 57. stíhací squadroně vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire Mk.I. Colin Gray se zúčastnil první akce nad Dunkirkem, kde kryl evakuaci a prvního potvrzeného sestřelu dosáhl 25. května 1940 u Gravelines, když se mu podařilo sestřelit německý letoun Messerschmitt Bf 109E. Dne 15. srpna byl vyznamenán D.F.C. Na počátku září byla Grayova jednotka stažena z bojů a on měl v tu dobu na svém kontě už 17 [16+1] jistých sestřelů, 7 [5+2] pravděpodobných a 11 letounů poškodil. V prosinci 1940 byl převelen k 43. stíhací squadroně, ale již o měsíc později se stěhoval zpět k 54. squadroně. V červnu 1941 byl převelen k 1. stíhací squadroně vyzbrojené letouny Hawker Hurricane Mk.IIC a připisuje si další, tentokrát „poloviční“ sestřel Heinkelu He 59. V září téhož roku obdržel Bar k jeho D.F.C. za sestřel Messerschmittu Bf 109F, kterého dosáhl v srpnu jako „host“ u 41. stíhací squadrony. Týden nato byl poslán velet 403. stíhací squadroně RCAF, ale za dva dny je poslán velet 616. stíhací squadroně. V únoru 1942 se stěhuje na velitelství 9. skupiny Fighter Command RAF. K operačnímu létání se vrací v září téhož roku, kdy je nejdříve krátce poslán k 485. stíhací squadroně RNZAF, aby si „osvěžil“ své letecké schopnosti a následně je přidělen jako velitel k 64. stíhací squadroně, která se jako jedna z prvních přezbrojila na moderní letouny Supermarine Spitfire Mk.IX. V prosinci 1943 byl poslán k 333. skupině v Algiers jako Tactics Officer. Na konci ledna 1943 se ujímá velení 81. stíhací squadrony a učastní se s ní bojů v Tunisku. V květnu se stál velitelem celého 322. wingu, který se přestěhoval na Maltu a připravil se zde na invazi spojeneckých vojsk na Sicílii. V tomto období byl vyznamenán Distinguished Service Order a připsal si svých posledních pět jistých sestřelů. Po ukončení své druhé operační tůry už do konce války zastával různé velitelské funkce. Zemřel 2. srpna 1995.    

Tabulka sestřelů:
54. squadrona:
- 24.05.1940 Bf 109E pravděpodobně Calais
- 24.05.1940 Bf 109E pravděpodobně Calais
1 25.05.1940 Bf 109E J Gravelines
- 03.07.1940 ⅓ Do 17 pravděpodobně 5 mil SZ Deal
2 13.07.1940 Bf 109E Dover - Deal
- 24.07.1940 Bf 109E pravděpodobně SZ Margate
3 24.07.1940 Bf 109E 7-8 mil S Foreland
- 25.07.1940 Bf 109E poškozen 10 mil V Dover
4 12.08.1940 Bf 109E Dover
5 12.08.1940 Bf 109E Cap Gris Nez
- 15.08.1940 Do 17 pravděpodobně Maidstone
6 16.08.1940 Bf 109E V Hornchurch
7 16.08.1940 Bf 109E V Hornchurch
- 16.08.1940 Do 17 poškozen V Hornchurch
- 16.08.1940 Bf 110 poškozen La Manche
8 18.08.1940 ⅕ Bf 110 Manston
- 18.08.1940 Do 17 poškozen Kent
9 18.08.1940 Bf 110 Clacton
- 18.08.1940 Bf 110 poškozen Clacton
- 18.08.1940 Bf 110 poškozen Clacton
10 24.08.1940 Bf 110 Dover - Folkestone
- 24.08.1940 Bf 109E poškozen Dover
- 24.08.1940 Bf 109E poškozen Dover
11 25.08.1940 Bf 109E Faversham
- 26.08.1940 Bf 109E pravděpodobně La anche
- 28.08.1940 Do 17 poškozen La Manche
- 28.08.1940 Bf 109E poškozen La Manche
- 28.08.1940 Bf 109E poškozen La Manche
12 31.08.1940 Bf 109E Maidstone
13 01.09.1940 He 111 V Biggin Hill
14 01.09.1940 Bf 109E V Biggin Hill
15 02.09.1940 Bf 109E Chatham
16 02.09.1940 Bf 110 Nornchurch - Dover
- 03.09.1940 ½ Bf 110 pravděpodobně North Weald
17 03.09.1940 Bf 109E Côtes Françaises
1. Squadrona:
18 16.06.1941 ½ He 59 Folkestone
41. Squadrona:
19 22.08.1941 Bf 109F Le Havre
81. Squadrona:
- 22.02.1943 Bf 109 pravděpodobně Bizerta
- 02.03.1943 ½ Bf 109 pravděpodobně Mateur
20 23.03.1943 Mc 202 Bizerta
21 25.03.1943 Bf 109 V Beja
22 03.04.1943 Bf 109G Tunis
- 18.04.1943 Bf 109 pravděpodobně Bizerta - Tunis
- 20.04.1943 ½ Bf 109 pravděpodobně Bizerta - Tunis
23 20.04.1943 Bf 109 Tunis
- 23.04.1943 Bf 109 poškozen Beja
24 28.04.1943 Bf 109 Beja
322. Wing
25 14.06.1943 Bf 109 Comiso
26 17.06.1943 Mc 202 Comiso - Biscari
27 10.07.1943 Bf 109 pláž 'Cent'
28 25.07.1943 Ju 52 Cap Milazzo
29 25.07.1943 Ju 52 Cap Milazzo




Prameny:
[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 
[3] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell - Olynyk, Frank - Bock, Winfried: A History of the Mediterranean Air War 1940-1945, Volume 3: Tunisia and the End in Africa, November 1942-1943, Grub Street Publishing; August 5, 2016. ISBN-13: 978-1910690000
[4] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell - Olynyk, Frank - Bock, Winfried - Thomas, Andy: A History of the Mediterranean Air War 1940-1945, Volume 4: Sicily and Italy to the fall of Rome 14 May, 1943 – 5 June, 1944, Grub Street Publishing; November 5, 2018. ISBN-13: 978-1911621102 
[5] Wynn, Kenneth G.: Men of the Battle of Britain, 60th Anniversary Edition: a who was who of the pilots and aircrew, British, Commonwealth and Allied, who flew with Royal Air Force Fighter Command July 10 to October 31, 1940, CCB Aviation Books, 1999.
[6] Wynn, Kenneth G.: Men of the Battle of Britain, A Biographical Directory of The Few, The pilots and other aircrew from throughout the British Empire and its allies who flew with the Royal Air Force, Fighter Command, between July 10th and October 31st 1940, and earned the ‘immediate’ award of the 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Frontline Books, 2015. ISBN: 978-1-47384-767-5 

Kalendárium, 9. listopad 1885


V pondělí 9. listopadu 1885 se narodil Hermann Klaus Hugo Weyl — německý matematik, teoretický fyzik a filosof.

Narodil se v rodině bankovního ředitele, po maturitě na gymnáziu Christianeum v Altoně se roku 1904 zapsal na univerzitu v Göttingenu, kde studoval matematiku u Davida Hilberta. Roku 1908 promoval prací o singulárních integrálních rovnicích a 1910 se habilitoval. V Roce 1913 byl pozván jako profesor geometrie na ETH v Curychu, kde se seznámil s Albertem Einsteinem a začal se zajímat o matematické otázky jeho teorií, zejména diferenciální geometrii. Roku 1918 vydal jednu z prvních učebnic obecné teorie relativity pod názvem Raum, Zeit, Materie („Prostor, čas, hmota“). V roce 1928 vydal významnou práci „Teorie grup a kvantová mechanika“ a roku 1930 přijal pozvání převzít katedru matematiky v Göttingen po D. Hilbertovi, ale už roku 1933 odešel před sílícím antisemitismem zpět do Curychu. S pomocí A. Einsteina se dostal do Princetonu, kde přednášel do roku 1952. 

Weylovo dílo je velmi rozsáhlé a dotýká se velmi široké oblasti matematiky, od teorie čísel přes Lieovy algebry, vlastní čísla a diferenciální geometrii až po teoretické základy matematiky a filosofii vědy vůbec. Weyl měl zpočátku blízko k intuicionismu a odmítal důkazy, založené na axiomu výběru, později však uznal, že by se tím matematika příliš ochudila. Vytvořil sjednocenou teorii pole, která vyložila Maxwellovo elektromagnetické pole i gravitační pole jako geometrické vlastnosti prostoročasu, a zabýval se také kalibrační invariancí.

Je autorem teze o nástupu 3. krize matematiky na počátku 20. století.

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermann_Weyl
[2] Fuchs, Eduard: Teorie množin pro učitele, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999.