Ve čtvrtek 4. srpna 1955 provedl zkušební pilot společnosti Anthony W. "Tony" LeVier první let amerického výzvědného letounu Lockheed U-2 „Dragon Lady“ v Groom Lake v Nevadě.
úterý 4. srpna 2020
Kalendárium, 4. srpen 1944
Pátek 4. srpna 1944 se zapsal do dějin Royal Air Force i dějin spojeneckého letectva během druhé světové války. Po svém nasazení do boje proti německým létajícím pumám V-1 (Fieseler Fi 103) dosáhla 616. squadrona RAF, vyzbrojená novými Gloster Meteory Mk.I, svého prvního úspěchu, když během dne padly za oběť Meteorům hned dvě střely V-1.
Po ranním nepříznivém počasí se vyjasnilo a tak v 15.45 odstartovalo šest Meteorů na hlídku na linii Ashford-Robertsbridge. První sestřel si na své konto připsal F/O T. D. „Dixie“ Dean v Meteoru sériového čísla EE216, YQ●E, jenž v 16.16 spatřil jednu V-1 ve výšce asi tisíce stop. F/O Dean se za ní spustil střemhlav, rychle ji dohnal — a zjistil, že se mu všechny čtyři 20mm kanony Hispano zasekly. Dvacet až třicet sekund proto letěl bok po boku létající pumy a postupně dostal špičku svého křídla pod křídlo V-1, aby potom prudce přitáhl, střelu přitom roztočil a poslal střemhlav k zemi asi čtyři míle jižně od Tonbridge.
Do bojového hlášení poté F/O Dean napsal: „V 15:45 jsem odstartoval při poplachu na hlídkový let proti Diverům mezi Ashfordem a Robertsbridge. Letěl jsem ve výšce 1370 metrů rychlostí 547 km/h. Asi šest až osm kilometrů jihovýchodně od Tenterdenu jsem uviděl Diver letící ve výšce 300 metrů odhadovanou rychlostí 587 km/h (16:16). Ze vzdálenosti čtyř kilometrů za Diverem jsem sklesal z výšky 1370 metrů rychlostí 756 km/h. Když jsem se přiblížil a chtěl jsem zaútočit, zjistil jsem, že vzhledem k technické závadě mých 4x 20mm kanonů střílet nebude. Poté jsem asi 20-30 vteřin letěl vedle Diveru. Postupně jsem manévrováním zasunul konec mého křídla několik centimetrů pod křídlo Diveru, poté jsem prudce přitáhl a mé letadlo šlo do stoupání. Diver jsem přitom převrátil na záda a poslal jsem jej střemhlav k zemi asi šest kilometrů jižně od Tonbridge. Po návratu na Manston jsem byl informován o tom, že ROC potvrdil dopad Diveru na pozici, kterou jsem udal. Bylo to první bezpilotní letadlo zničené proudovým letadlem.“
Jen o málo později, v 16.40, zahlédnul svou oběť F/O Jock K. Rodger. Po dvou dvousekundových dávkách V-1 vybuchla ve vzduchu a dopadla na zem asi pět mil severozápadně od Tenterdenu.
F/O Rodger poté do bojového hlášení uvedl: „V 16:40 jsem spatřil Diver letící nad Tenterdenem ve výšce 914 metrů rychlostí 547 km/h. Okamžitě jsem na něj zaútočil, zezadu, ze vzdálenosti 320 metrů jsem vystřelil dvouvteřinovou dávku. Viděl jsem několik zásahů a viděl jsem benzin či olej unikající proudem z Diveru, který pokračoval v ustáleném horizontálním letu. Vypálil jsem po něm další dvouvteřinovou dávku z mých čtyř kanonů, stále ze vzdálenosti 270 metrů. Oba, Meteor i Diver, letěly rychlostí 547 km/h. Diver poté šel dolů a vybuchl na zemi asi osm kilometrů severozápadně od Tenterdenu.“
Byla to první dvě vítězství z celkových patnácti [11+4] , kterých 616. squadrona v boji proti V-1 dosáhla.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
Po ranním nepříznivém počasí se vyjasnilo a tak v 15.45 odstartovalo šest Meteorů na hlídku na linii Ashford-Robertsbridge. První sestřel si na své konto připsal F/O T. D. „Dixie“ Dean v Meteoru sériového čísla EE216, YQ●E, jenž v 16.16 spatřil jednu V-1 ve výšce asi tisíce stop. F/O Dean se za ní spustil střemhlav, rychle ji dohnal — a zjistil, že se mu všechny čtyři 20mm kanony Hispano zasekly. Dvacet až třicet sekund proto letěl bok po boku létající pumy a postupně dostal špičku svého křídla pod křídlo V-1, aby potom prudce přitáhl, střelu přitom roztočil a poslal střemhlav k zemi asi čtyři míle jižně od Tonbridge.
Do bojového hlášení poté F/O Dean napsal: „V 15:45 jsem odstartoval při poplachu na hlídkový let proti Diverům mezi Ashfordem a Robertsbridge. Letěl jsem ve výšce 1370 metrů rychlostí 547 km/h. Asi šest až osm kilometrů jihovýchodně od Tenterdenu jsem uviděl Diver letící ve výšce 300 metrů odhadovanou rychlostí 587 km/h (16:16). Ze vzdálenosti čtyř kilometrů za Diverem jsem sklesal z výšky 1370 metrů rychlostí 756 km/h. Když jsem se přiblížil a chtěl jsem zaútočit, zjistil jsem, že vzhledem k technické závadě mých 4x 20mm kanonů střílet nebude. Poté jsem asi 20-30 vteřin letěl vedle Diveru. Postupně jsem manévrováním zasunul konec mého křídla několik centimetrů pod křídlo Diveru, poté jsem prudce přitáhl a mé letadlo šlo do stoupání. Diver jsem přitom převrátil na záda a poslal jsem jej střemhlav k zemi asi šest kilometrů jižně od Tonbridge. Po návratu na Manston jsem byl informován o tom, že ROC potvrdil dopad Diveru na pozici, kterou jsem udal. Bylo to první bezpilotní letadlo zničené proudovým letadlem.“
Jen o málo později, v 16.40, zahlédnul svou oběť F/O Jock K. Rodger. Po dvou dvousekundových dávkách V-1 vybuchla ve vzduchu a dopadla na zem asi pět mil severozápadně od Tenterdenu.
F/O Rodger poté do bojového hlášení uvedl: „V 16:40 jsem spatřil Diver letící nad Tenterdenem ve výšce 914 metrů rychlostí 547 km/h. Okamžitě jsem na něj zaútočil, zezadu, ze vzdálenosti 320 metrů jsem vystřelil dvouvteřinovou dávku. Viděl jsem několik zásahů a viděl jsem benzin či olej unikající proudem z Diveru, který pokračoval v ustáleném horizontálním letu. Vypálil jsem po něm další dvouvteřinovou dávku z mých čtyř kanonů, stále ze vzdálenosti 270 metrů. Oba, Meteor i Diver, letěly rychlostí 547 km/h. Diver poté šel dolů a vybuchl na zemi asi osm kilometrů severozápadně od Tenterdenu.“
Byla to první dvě vítězství z celkových patnácti [11+4] , kterých 616. squadrona v boji proti V-1 dosáhla.
V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.
Prameny:
[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008.
[2] Cull, Brian: V-1 útočí, Plejáda, Praha 2011.
Rytíři nebes, 311. československá peruť RAF
Srdečně vás zveme na zahájení výstavy
Rytíři nebes, 311. československá peruť RAF
1. října 2020 v 15 hodin Křížová chodba Nové radnice v Brně
Výstavu zahájí primátorka statutárního města Brna Markéta Vaňková a hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek.
Hudební doprovod Pavel Fajt a bubeníci.
Pod záštitou primátorky statutárního města Brna Markéty Vaňkové, hejtmana Jihomoravského kraje Bohumila Šimka, ministra obrany ČR Lubomíra Metnara, starostky městské části Brno-Královo Pole Karin Karasové
1. října 2020 v 18 hodin Hvězdárna a planetárium Brno
Beseda s příslušníky 311. československé perutě RAF F/Sgt Jiřím Pavlem Kafkou, F/Sgt Tomášem Lomem a dalšími.
Moderuje Petr Brod.
Pořádají Jan a Sabina Kratochvilovi, ÚSTAV K2001, z. ú., ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno. Spolupořadatelem je statutární město Brno.
We kindly invite you to the opening of the exhibition
Knights of the Heaven
No 311 Czechoslovak Squadron
The exhibition will be opened by Mayor of the Statutory City of Brno Markéta Vaňková and Governor of the South Moravian Region Bohumil Šimek.
Music by Pavel Fajt and drummers.
Under the auspices of Mayor City of Brno Markéta Vaňková, President of the South Moravian Region Bohumil Šimek, Minister of Defense of the Czech Republic Lubomír Metnar, Mayor of Brno-Královo Pole Karin Karasová
October 1, 2020 at 6 pm Brno Observatory and Planetarium
Discussion with members of the 311th Czechoslovak RAF Squadron F/Sgt Jiří Pavel Kafka, F/Sgt Tomáš Lom and others.
Moderated by Petr Brod.
Organized by Jan and Sabina Kratochvil, ÚSTAV K2001, z.ú., in cooperation with Observatory and Planetarium Brno. Co-organizer is Statutory City of Brno.
Souboj nad železnou oponou
Do zářiového čísla časopisu Fakta & svědectví jsem s kolegou připravil článek o jednom incidentu na „vysoké rudé zdi“ :)
Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Souboj nad železnou oponou, in Fakta a svědectví, č. 9, 2020.
Na začátku 50. let se konfrontace východního a západního bloku vyhrotila tak, že vypuknutí 3. světové války hrozilo doslova každým okamžikem. Československá republika se nacházela přímo na dotyku obou stran a naše letectvo bylo připraveno na konflikt. I když, k válce naštěstí nedošlo, přesto se na naší obloze několikrát střílelo. K jednomu z nejvážnějších incidentů došlo 12. března 1954.
...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)