les Ailes Françaises 1939–1945, no8, Les aviateurs de la France libre (2e partie), les groupes constitués

Název: les Ailes Françaises 1939–1945, no8, Les aviateurs de la France libre (2e partie), les groupes constitués
Autor: Arnaud Prudhomme a kol.
Vydavatel: TMA SARL
Cena: 399 Kč (u Blue Maxu)

V pořadí již osmý sešit série les Ailes Françaises 1939–1945 navazuje na předešlý díl a je věnovaný letectvu Svobodných Francouzů. Na jedenasedmdesáti stránkách naleznete, kromě pěkně zpracovaného textu ve francouzském jazyce, 39 barevných bokorysů a 77 fotografií velmi dobré kvality, to vše na křídovém papíru.
V prvních kapitolách se autorský kolektiv věnuje jednotkám vzniklým na severoafrické půdě. Čtenář se nejdříve seznámí s L´Escadrille française de chasse no1 bojující v severní Africe, která se později přetransformovala v Le Groupe de chasse 1 Alsace (341. stíhací peruť RAF), jež se v roce 1943 přestěhovala ze sluncem rozpálené pouště do Velké Británie. Následuje historie L´Escadrille de bombardement no2, z níž vznikla Le Groupe de bombardement no1 Lorraine. Poté se můžete seznámit s historií dvou stíhacích skupin – Le Groupe de chasse no2 Ile-de-France (340. stíhací peruť RAF) a Le Groupe de chasse no3 Normandie. Tato jednotka započala svou bojovou cestu v březnu 1943 na letišti Polotňany-Závod a skončila v květnu 1945 na východopruském letišti Heiligenbeil (dnes Mamonovo). V poslední kapitole se autoři věnují formálním leteckým silám Svobodné Francie v Kamerunu, Gabunu a Kongu.
Jednotlivé kapitoly jsou velmi pěkně a přehledně členěny, text je prokládán vzpomínkami a hlášeními jednotlivých pilotů. Na úplném konci publikace nalezne čtenář, jako již tradičně, dvě monografie letounů, na nichž létali francouzští piloti. Tentokráte se jedná o typy Potez 29 a Potez 25. Spolu s předcházejícím dílem tvoří tento sešit ucelené dílo věnované letectvu Svobodné Francie a zřejmě potěší i poučí všechny zájemce o danou problematiku.

Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 72, září 2008

Koupání v Brně

Tento týden začal nový školní rok a pro Klárku začal další kurz plavání. První hodinu jsem ale musel jít zastoupit Evku do bazénu já, protože jí doktoři rozřezali nohu, a tak jí zatím nedovolili chodit s ní do vody. Měl jsem z toho tak trošku strach, přeci jen chodila s Klárkou Evka a já přesně nevěděl, jak Klárku držet a podobně. Ale nakonec jsem to myslím zvládl docela obstojně. Největší odměnou mi pak byl spokojený výraz v Klárčině tváři... ale ona je ve vodě vždycky spokojená.

Spinkající Klárka

Tak takovýto překrásný pohled se mi často naskýtá ráno, když musím vstávat do práce. To mi řekněte, komu by se pak chtělo jít pracovat :-)