Kalendárium, 15. březen 1941

V sobotu 15. března 1941 bylo podepsáno usnesení Rady lidových komisařů SSSR a Ústředního výboru VKS(b) č. 548-232 ss. Podle tohoto usnesení měly být do 1. května 1941 vyrobeny po dvou zkušebních vzorcích pancéřovaných těžkých tanků KV-1 a KV-2. 

Práce na tomto projektu byly zahájeny v reakci na informace o nových těžkých tancích německé armády. Díky přidání pancéřových plátů na boční části trupu a věže tanku pomocí šroubů se tloušťka pancíře zvýšila na 90 mm. U tanku KV-1 činila celková hmotnost přidaného pancéřování 2940 kg, zatímco u KV-2 měly pancéřové pláty hmotnost téměř 4 tuny. Plánovalo se, že výroba pancéřování začne již v květnu 1941, avšak Ižorský závod byl přetížen zakázkami a nebyl schopen pancéřové pláty v krátkém čase vyrobit. Navíc od pancéřování KV-2 bylo upuštěno, protože koncem června 1941 byla výroba tohoto tanku ukončena. První pancéřované tanky KV-1 byly připraveny k 20. červnu 1941 a během června a července téhož roku bylo pancéřováno celkem 100 tanků. Kromě věže byly pancéřové pláty instalovány na čelo a boky trupu. Krátce poté však přišel rozkaz, podle něhož se od 1. července 1941 přestaly boky trupu pancéřovat, což bylo způsobeno přetížením podvozku tanku. Tank KV-1 již sám o sobě měl bojovou hmotnost 46 tun a přibližně 3 tuny dodatečné zátěže značně ovlivnily spolehlivost stroje, přičemž převodovka často selhávala kvůli nadměrné hmotnosti tanku. Díky vývoji tanků KV se Sovětský svaz stal jedinou zemí, která v roce 1941 disponovala velkým počtem těžkých tanků s pancířem odolným proti střelám. Němci nazývali KV „monstrem“. V červnu 1941 mohl být KV považován za jeden z nejsilnějších těžkých tanků na světě. Na začátku června 1941 měly jednotky Rudé armády celkem 412 tanků KV-1. Známý je případ z června 1941 v oblasti Rassenjaja, kdy jeden KV-1 na téměř dva dny zastavil postup německé divize. Tento tank byl součástí 2. tankové divize, která německým jednotkám v prvních dnech války způsobila značné potíže. V roce 1942 byla zahájena výroba modernizované verze KV-1S (rychlostní), která byla přijata do výzbroje 20. srpna 1942. Hmotnost tanku byla snížena z 47 na 42,5 tuny zmenšením tloušťky pancéřových plátů trupu a velikosti věže. V tankových bitvách přinejmenším do poloviny roku 1942 nemohly německé jednotky proti KV-1 mnoho postavit. Od poloviny roku 1943 se KV-1 na frontách Velké vlastenecké války objevoval stále řidčeji, především v oblasti Leningradu. Přesto posloužil KV-1 jako základ pro vývoj řady sovětských tanků a samohybných děl. Na jeho bázi byla vytvořena SU-152, vyzbrojená 152mm houfnicí-dělem.

Kalendárium, 15. březen 1909

V pondělí 15. března 1909 se v Plané u Mariánských Lázní narodil Erazim Veselý, palubní navigátor 311. československé bombardovací perutě.

   Erazim Veselý se narodil jako syn státního geometra Ing. Erazima Veselého a jeho manželky Žofie. Rodina později bydlela v Hořicích, kde navštěvoval základní školu, následně se přestěhovala do Jičína a nakonec do Náchoda. V létech 1921 až 1929 absolvoval Jiráskovo reálné gymnázium v Náchodě, kde maturoval 18. června 1929. Následně na Vysokém učení technickém v Praze vystudoval stavební inženýrství. Výborně hrál šachy a rád hrál na housle. V roce 1938 absolvoval Záložní školu důstojnickou při Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a získal vojenskou hodnost podporučík letecké služby zbrojní v záloze.

   Dne 1. srpna 1939 překročil hranice do Polska, kde byl v Krakově prezentován u Československé vojenské skupiny. Protože dne 28. srpna nestihl poslední 6. lodní transport do Francie, vyčkával na další rozhodnutí v táboře vojenské skupiny v Malých Bronowicích u Krakova, kde byl příslušníkem jednotky příslušníků letectva a dalších odborných specialistů v počtu 114 osob působící pod velením štábního kapitána četnictva Františka Divokého.

   Při rychlém německém postupu na východ Polska provedla skupina dne 11. září likvidaci tábora a následující den se potom společně přemístila po železnici přes Rovno do Delatyna odkud pokračovala pěšky předhůřím Karpat k rumunským hranicím, které dosáhla 19. září 1939 u města Vinjiţa.

   Po krátké internaci v Pitesti odplul Erazim Veselý spolu s dalšími čs. vojáky dne 26. října 1939 z přístavu Constanca na lodi Romania přes Pireus a Alexandrii do Bejrútu. Odtud odplul 6. listopadu lodí Marechall Joffrey do Marseille, odkud 15. listopadu 1939 dorazil vlakem do Agde, kde byl prezentován u Československého zahraničního vojska ve Francii.

   Po porážce Francie odplul dne 24. června z přístavu Port Vendres přes Gibraltar do Liverpoolu ve Velké Británii, kde byl dne 2. srpna 1940 prezentován v Československém leteckém výcvikovém středisku (Czechoslovak depot RAF) v Cosfordu. Následně absolvoval výcvik u No. 11 Operational Training Unit v Bassingborne a po jeho ukončení nastoupil k 311. československé bombardovací peruti jako navigátor v hodnosti F/O (poručík). Od února 1941 se účastnil nočních náletů nad okupovanou Evropou, přičemž absolvoval celkem 4 bojové operační lety.

   V pondělí 20. října 1941 v 18:55 odstartoval s posádkou bombardovacího letounu Wellington Mk. IC, trupové označení KX○E R1046 pod velením F/Sgt (rotný) Václava Procházky z letiště East Wretham k náletu na německý přístav Brémy. Z důvodu technických problémů s motory byl, krátce po startu, jako náhradní cíl určen jiný německý přístav Emden. Po provedeném náhradním bombardování došlo k požáru a následnému vysazení obou motorů a letoun kolem 22:30 hod. nouzově přistál na mořskou hladinu v mělkých pobřežních vodách nedaleko německého městečka Wadenzee ležícího asi 7 km od holandského ostrova Schiermonninkoog, který tvoří součást Fríského souostroví. Celá posádka byla dne 21. října kolem 11:30 hod. zajata německým hlídkovým člunem.

   Erazim Veselý prošel celkem 6 německými trestnými tábory pro zajaté letce. Na jaře 1944 se podílel na přípravě později neúspěšného hromadného útěku (tzv. Velký útěk v noci z 24. na 25. březen) 200 letců RAF z internačního tábora Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Sagan (dnes Žagań v Polském Slezsku). Po následném rozsáhlém vyšetřování byl dne 14. srpna zatčen kriminální policií. Jako protektorátní občan byl odvezen na úřadovnu pražského Gestapa v Petschkově paláci a v té době byl říšskými bezpečnostními úřady obviněn z vlastizrady. Následně byl přemístěn do internačního tábora Stalag Luft 1 - Barth-Stralsund a poté do tábora Oflag IVC v Colditzu. Dne 16. dubna 1945 byl zde osvobozen americkou armádou.

   V sobotu 21. dubna se opět stal navigátorem u Československé 311. bombardovací perutě, ve které potom sloužil až do 13. srpna 1945, kdy se se svojí jednotkou vrátil do osvobozeného Československa. Nejprve byl přidělen k Letecké dopravní skupině dislokované na letišti v Praze - Ruzyni a od 1. dubna 1946 krátce působil jako učitel navigace v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové.

   Dne 1. ledna 1947 se Erazim Veselý v hodnosti major letectva stal Zástupcem velitele Školy povětrnostní služby (VÚ 4613) působící na letišti v Praze - Kbelích, když u této nejvyšší jednotky vojenské povětrnostní služby odpovídal za organizaci vojenské služby a výcvik personálu.

   Z armády byl Erazim Veselý jako politicky nespolehlivý propuštěn 28. února 1949. Hlavní důvod však představoval především fakt, že dne 15. září 1948 emigroval zpět do Velké Británie, společně se svoji manželkou, jeho mladší bratr, bývalý stíhací pilot a velitel Československé letky B u 68. Noční stíhací perutě RAF, S/Ldr Vlastimil Veselý DFC, AFC, který po skončení války v hodnosti podplukovník velel od 15. května 1946 bombardovacímu leteckému pluku 24 (Biskajskému) dislokovanému na letišti v Plzni na Borech.

   Po propuštění z armády potom Erazim Veselý pracoval nejprve jako dělník a později jako vedoucí výroby u stavebních podniků Lana a následně Prefa v Grygově a Olomouci. V roce 1968 byl, jako jeden z mála bývalých příslušníků RAF, částečně rehabilitován. V roce 1969 odešel do starobního důchodu. Zemřel dne 8. září 1979 v Olomouci.

   V rámci rehabilitace vojáků západního odboje za 2. světové války byl rozkazem ministra obrany ČSFR č. 0104 dne 29. května 1991 jmenován do hodnosti podplukovník in memoriam.

   Za svoji vojenskou protifašistickou odbojovou činnost byl vyznamenán několika Československými (3x Čs. válečný kříž 1939, 2x Medaile Za chrabrost, Medaile Za zásluhy 1. stupně, Pamětní medaile Čs. zahraniční armády se štítkem F a VB) a Britskými (The 1939 -1945 Star, Air Crew Europe Star a War Medal) státními a vojenskými vyznamenáními.

Skupina důstojníků (P/O) navigátorů. Zleva shora E. Veselý, L. Svátek, A. Gabriel, J. Podstránecký, L. Říha a J. Foretík. 

Wellington Mk.IC R1046 KX∘E začal v řadách 311. československé bombardovací perutě operovat v březnu 1941 a sloužil v ní až do noci z 20. na 21. říjen 1941, kdy se nevrátil ze své 26. operace.

Hlášení velitele perutě o ztrátě osádky Sgt. V. Procházky.