úterý 17. září 2019

Kalendárium, 17. září 1944


Den Československého letectva / Den letectva

V neděli 17. září 1944 se stal historickým okamžikem odletu pilotů 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR z přífrontového pásma na povstalecké Slovensko. Pluk po následujících šest týdnů úspěšně operoval prakticky v obklíčení, hluboko v týlu nepřítele (což byl ojedinělý případ v druhé světové válce) a jeho příslušníci svým mimořádným působením zapsali další ze slavných kapitol do historie čs. letectva. 

Po zahájení SNP přeletěli velitelé na 4 letadlech 15. září 1944 na letiště Tri Duby prozkoumat možnost operování přímo z povstaleckého území. Pro zranění zůstal npor. Stehlík na Slovensku i s letadlem La-5FN trupového čísla 88. Ostatní tři velitelé přeletěli zpět. Po podání hlášení rozhodl generál Krasovský o přesunu celého pluku.
17. září 1944 odletělo zbývajících 21 letadel. Při mezipřistání v Krosně byl poškozen La-5FN trupového čísla 95 pilota Rudolfa Borovce. Na polním letišti Zolná u Zvolena přistálo téhož dne 20 letadel. Zolná byla vybrána jako bezpečnější místo ve srovnání s často bombardovanou základnou Tri duby. Pluk se pokoušel o nasazení také na nevyhovujícím polním letišti Rohozná a později v říjnu 1944 se pluk přemístil na Tri Duby, protože Zolná byla pro rozbahněnou plochu již nepoužitelná. Po příletu na Slovensko se pluk stal se součástí 1. československé armády na Slovensku a podařilo se mu vybojovat nadvládu nad vzdušným prostorem povstaleckého území

Sestava pluku byla následující:
    Velitel pluku škpt. František Fajtl "bílá 58"
    Zástupce velitele pluku škpt. Jan Klán "bílá 39"
    Náčelník štábu pluku kpt. Stanislav Rejthar "bílá ?"
    por. Rudolf Borovec "bílá 95" zůstala v Krosnu
    Pobočník velitele: por. Jiří Sehnal
    Inženýr pluku: por. Vinogradov
    Vrchní zbrojíř: por. Kaplun
    Hlavní mechanik: por. Babiněr
    Spoj. důstojník: ppor. Šumilov
    Lékař: kpt. Karandajev

Piloti 1. perutě: (určena pro stíhání)
    Velitel: npor. Josef Stehlík "bílá 88"
    Zástupce velitele: ppor. Leopold Šrom "bílá 71"
    ppor. František Štička
    ppor. Jan Skopal "bílá 37"
    ppor. Stanislav Hlučka "bílá 24"
    ppor. Stanislav Tocauer "bílá 19"
    ppor. Pavel Kocfelda "bílá 13"
    šrtm. Antonín Vendl "bílá 23 s malou hvězdičkou"
    rtm. Ludovít Dobrovodský

Piloti 2. perutě: (určena pro podporu pozemních vojsk)
    Velitel: npor. František Chábera "bílá 02"
    Zástupce: ppor. Tomáš Motyčka "bílá 20"
    ppor. Jiří Řezníček
    ppor. Ladislav Valoušek "bílá 69"
    ppor. František Kruťa
    ppor. František Loucký "bílá 65"
    ppor. František Vaculík "bílá 74"
    ppor. Bohuslav Mráz "bílá 23"
    šrtm. Anton Matúšek "bílá 62"

Za dobu účasti pluku v SNP uskutečnili jeho letci 573 bojových letů v trvání 376 operačních hodin, zaznamenali 9 potvrzených a 10 pravděpodobných sestřelů nepřátelských letadel. 11 nepřátelských letadel zničili na zemi. Dále zničili 77 nákladních a 13 osobních automobilů, 3 dělostřelecké a 3 minometné baterie, 2 tanky a 3 lokomotivy. Při útocích na pozemní cíle zahynuli: ppor. F. Vaculík, ppor. B. Mráz, a ppor. T. Motyčka. V horách jako partyzáni zahynuli: por. R. Borovec, ppor. Medveděv a staršina Šapošnikov.







[1] Rajlich, Jiří: Nálet na Piešťany 18. září 1944, in Hobby historie, No. 27, červenec - srpen 2014. 
[2] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.
[3] Vodičková, Kristýna: Životní osudy Stanislava Hlučky (stíhacího pilota na západní a východní frontě 2. světové války), Diplomová práce, Katedra historie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2015.
[4] Vodičková, Kristýna: Stanislav Hlučka, Stíhací pilot z Blažovic, vydala Obec Blažovice, 2016. 

Kalendárium, 17. září 1944


   V neděli 17. září 1944 začala největší výsadková vojenská operace v dějinách, která nesla krycí jméno Operace Market Garden. Uskutečnila se u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu a jejich cílem bylo obsazení řady důležitých mostů přes ramena řeky Rýn a dalších míst v Němci okupovaném Nizozemsku za pomoci mohutného nasazení výsadkářů a techniky shozené na padácích do týlu nepřítele (část Market). Následovat měl přesun spojeneckých motorizovaných a tankových oddílů od belgických hranic na výsadkáři zajištěná místa (část Garden). Úspěšně provedená operace by Spojencům umožnila obejít ze severu tzv. Siegfridovu linii, proniknout na německé území, rychle Německo porazit a ukončit tak válku ještě v roce 1944. 
   Bilance ambiciózně pojaté operace byla dosti rozporuplná. Výsadková část operace skončila úspěchem a Spojencům se nakonec podařilo postoupit do hloubky 80 kilometrů a rozšířit průlom na 25 až 40 kilometrů. Tím si upevnili své postavení na severním křídle západní fronty. Na straně druhé však hlavního cíle operace nedosáhli. Nebyli s to porazit nepřítele v Nizozemsku a vytvořit příznivé podmínky k obchvatu Siegfriedovy linie od severu. Brána do Německa zůstala zavřená. Pozemní část operace skončila „bravurní porážkou“ („the gallant defeat“). Spojenečtí velitelé v čele s Montgomerym zcela ignorovali zpravodajské informace o dvou německých tankových divizích v prostoru výsadků.