středa 29. dubna 2020

Kalendárium, 29. duben 1987


Přátelská palba, v angličtině Friendly Fire, je výraz pro vojenský útok, který je veden na spřátelené jednotky, původně zamýšlený jako útok na nepřítele. Nejčastěji k němu dochází kvůli mylné identifikaci cíle jako nepřátelského, nebo kvůli poruše či nepřesnosti zbraní. Některé prameny uvádějí, že například během války ve Vietnamu v důsledku přátelské palby zemřelo dokonce 18 % z celkového počtu 58 220 mrtvých vojáků Armády Spojených států. Tyto incidenty se nevyhnuly ani pilotům stíhacích letounů v mnoha poválečných konfliktech.

Sestřel nad Severním Waziristánem

Během sovětské intervence v Afghánistánu se Pákistánské letectvo dostalo na své severní hranici do několika ostrých střetů a její piloti si připsali několik sestřelů. Kapitán Khalid Mahmood v kabině svého letounu F-16 dosáhl čtyři potvrzené sestřely a jen o vlásek mu unikl titul posledního stíhacího esa v dosavadních dějinách leteckých válek. Došlo však i k nepříjemnému incidentu, kdy došlo na střelbu na vlastní letoun.
Ve středu 29. dubna 1987 vzlétli příslušníci 14. perutě Pákistánského letectva Wing Commander Amjad Javed a Flight Lieutenant Shahid Sikandar Khan v kabinách svých letounů General Dynamics F-16A-15S na plánovanou misi na sever, při které doprovázeli pakistánský C-130 a PIA Fokker do Chitralu. Na zpáteční cestě byla dvojice navedena k Mirqnshahu, kde dvě nepřátelské formace, každá složená ze 4 letadel, narušily vzdušný prostor Pakistánu. Měli za úkol zasáhnout, ačkoliv měli paliva akorát tak na bezpečný návrat na svou základnu. Zpočátku byli vektorováni kurzem 270°, nepřátelské letouny byly ve výšce 8200 metrů a letěli kurzem 090°. Obě F-16A měly výšku 1800 metrů, rychlost 1100 km/h a přibližovaly se tak, aby mohly čelně vypálit řízené střely AIM-9L. Narušitelé se stočili na sever. Oba pakistánští piloti v taktické formaci točili doprava za nimi. F/Lt Shahid Sikandar Khan se zaměřil na posledního banditu v podobě letounu MiG-23, který byl od něj  7,5 kilometrů, nestoupal a ohlásil to vedoucímu. W/Cdr Amjad Javed toto hlášení neslyšel nebo jej přeslechl na rádiu a snažil se zaměřit radar na posledního banditu vlevo, což bylo ale jeho vlastní číslo 2. Vedoucí přepnul zbraně z rakety AIM-9L na AIM-9P a odpálil ji. Raketa zasáhla svůj cíl, kterým ale nebyl letoun MiG-23, ale F-16A-15S seriového čísla 85720, do pravého křídla. Zasažená mašina šla ihned k zemi. F/Lt Sikandar Khan se katapultoval ve výšce okolo 8800 metrů skoro 18,5 kilometrů hluboko nad Afghánským územím. Pátrací a záchranný tým vyzvedl sestřeleného pilota přibližně o 7 hodin později a tu samou noc jej dovezli na základnu Kamra. O čtyři dny později už Shahid Sikandar Khan opět letěl s F-16.

Prameny:
[1] Šafařík, Jan: Friendly Fire, V zaměřovači vlastní letoun, in Centurion, Sběratelská edice, č. IV, 2019.


[2] Airframe Details for F-16 #81-0918, F-16 Aircraft Database, F-16.net, http://www.f-16.net/aircraft-database/F-16/airframe-profile/1205.
[3] ASN Wikibase Occurrence # 94223, AviationSafetyNetwork, http://aviation-safety.net/wikibase/wiki.php?id=94223.
[4] Chronological Listing of Pakistani Air Force, Lockheed Martin F-16, Losses and Ejections, An illustrated history of assisted aircrew escape systems and a chronicle of all known ejections worldwide, http://www.ejection-history.org.uk/Aircraft_by_Type/Pakistan/F-16.htm.
[5] PAF F-16 Milestone Pilots, Pakistan Defence Forum, https://defence.pk/pdf/threads/paf-f-16-milestone-pilots.57655/. 

Osvobození českých zemí spojeneckými vojsky

„Sovětský“ Supermarine Spitfire Mk.IX ve společnosti MiGu-3 a přistávajícího Jaku-7 na jednom z polních letišť


„Sovětský“ Supermarine Spitfire Mk.IX ve společnosti MiGu-3 a přistávajícího Jaku-7 na jednom z polních letišť.
Autor obrázku Valerij Ruděnko.

Pravdou je, že k podobné situaci asi nikdy nedošlo, ale obrázek je to pěkný :)

Sovětský svaz obdržel v rámci dodávek Lend-Lease přes tisíc letounů Supermarine Spitfire. Nejdříve bylo na přímou žádost Stalina dodáno do března 1943 celkem 143 Spitfirů Mk.Vb z Blízkovýchodních rezerv. Od roku 1944 pak následovalo celkem 1185 Spitfirů verze IX (1183* Spitfire LF.IX a 2 Spitfire HF.IX).

Pluky vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire
11. GIAP PVO, Spitfire IX, jaro 1945 ~
26. GIAP PVO, Spitfire V, 24.6. 1943 ~; Spitfire IX, 20. 2. 1945 ~
27. GIAP PVO, Spitfire IX, 6. 1945 ~
57. GIAP, Spitfire V, 27. 11. 1942 ~
102. GIAP PVO, Spitfire IX, 28. 5. 1945 ~
103. GIAP PVO, Spitfire IX, 25. 5. 1945 ~
16. IAP PVO, Spitfire V, 5. 1943 ~; Spitfire IX, 12. 1944 ~
35. IAP PVO, Spitfire IX, 8. 1944 ~
67. IAP PVO, Spitfire IX, podzim 1944 ~
177. IAP PVO, Spitfire IX, podzim 1944 ~
178. IAP PVO, Spitfire IX, 4. 1945 ~
348. IAP PVO, Spitfire IX, 11. 1944 ~
488. IAP PVO, Spitfire IX, 9. 1944 ~
565. IAP PVO, Spitfire IX, 5. 1945 ~
729. IAP PVO, Spitfire IX, 1945 ~
738. IAP PVO, Spitfire IX, 4. 1945 ~
767. IAP PVO, Spitfire IX, 12. 1944 ~
768. IAP PVO, Spitfire IX, 12. 1944 ~
769. IAP PVO, Spitfire IX, 12. 1944 ~
786. IAP PVO, SPitfire IX, 1949 ~
821. IAP, Spitfire V, 1. 3. 1943 ~
833. IAP PVO, Spitfire IX, 7. 1946 ~
7. IAP VMF, Spitfire V, 8. 1943 ~

Z tohoto výčtu je jasně vidět, že naprostá většina Spitfirů skončila v plucích protivzdušné obrany.

* Některé prameny uvádějí 190 LF.Mk.IXC a 989 LF.Mk.IXE.