Dnes slaví „narozeniny“ jedna z nejslavnějších stíhaček druhé světové války - Lavočkin La-5. Svůj první let si odbyla 21. března 1942. Jednalo se o jednomotorový stíhací letoun, který byl následníkem vývojové řady letadel LaGG-3 a stal se jedním z nejlepších sovětských stíhacích strojů nasazených v konfliktu. Nedostatečné výkony stíhacího letounu LaGG-3 již v roce 1941 hrozily zastavením jeho sériové výroby. Z několika pokusů napasovat motor Švecov M-82 na letoun LaGG-3 vyšel vítězně prototyp s označením LaGG-3/M-82 (uváděno také LaG-3/M-82), který byl dohotoven v prosinci 1941. Díky úspěchu tohoto letounu bylo nařízeno okamžité zahájení výroby nového modelu s cílovými termíny dodávek v červnu až červenci 1942. Většina dobových dokumentů nový typ označuje LaG-5, některé i LaGG-5, což nebylo nikdy oficiálně vysvětleno. Protože se letoun vyráběl i v závodě č. 31, kde pracoval Gorbunov, došlo zřejmě k určité formě spolupráce mezi týmy Lavočkina a Gorbunova. V září 1942 daly úřady letounu definitivní označení La-5.
Čtyři La-5 byly koncem roku 1942 podrobeny společnému výzkumnému programu CAGI, LII, CIAM (Centralnyj institut aviamotorstrojenija) a Lavočkinovy OKB. Výsledkem tohoto výzkumu byl La-5F, který získal označení podle přeplňovaného motoru M-82F s vyšším nominálním výkonem, který udržoval od startu po hranici výškovosti motoru.
V březnu 1943 přišla Lavočkinova konstrukční kancelář s prvním prototypem série La-5FN, tzv. La-5 „Dubler“ (také typ 39) ze závodu č. 21. Jeho křídlo již mělo dva kovové nosníky, rozpětí bylo mírně zmenšeno a výzbroj tvořila dvojice kanónů ŠVAK pod krytem motoru. Letoun byl aerodynamicky zjemněn spolu s kvalitativně lepším dílenským zpracováním. Společné úsilí Švecova a Lavočkinovi OKB konečně slavilo úspěch, který byl potvrzen vládou s požadavkem okamžité sériové výroby pod označením La-5FN.
Bojový křest si letoun odbyl 14. srpna 1942 v sestavě 49. IAP 234. IAD 1. letecké armády v oblasti Uljanovo - Suchiniči - Kozelsk. Od 14. do 24. srpna 1942 letci pluku na 19 letounech absolvovali 180 bojových letů s náletem 130 hodin. V 27 vzdušných soubojích si připsali 16 sestřelů protivníka. Ve stalingradské bitvě bojovaly už od listopadu stíhací pluky s letouny La-5 a La-5F. Stroje La-5FN byly poprvé nasazeny v roce 1943 v bitvě v Kurském oblouku a sloužily až do konce války. Byly to typické frontové stroje sovětského letectva. La-5FN byl v malých výškách, pro které byl dimenzovaný, rovnocenným soupeřem německých Bf 109G a Fw 190A. Zaostával za nimi však v o něco nižší palebné síle.
Jako svůj osobní letoun letoun jej užívali i velitelé leteckých divizí a pluků vybavených jinými typy a létala na něm celá řada sovětských stíhacích es, např. Kiril Aleksejevič Jevstignějev (52+3 sestřelů na La-5), Ivan Nikitovič Kožedub (47 sestřelů na letounu La-5), Nikolaj Michajlovič Skomorochov (31+1 sestřelů na La-5), Vitalij Iivanovič Popkov (37 sestřeků na La-5), Nikolaj Fjodorovič Krasnov (37 sestřelů na La-5), Vasilij Fjodorovič Golubjev (12 sestřelů na La-5) ...
Na jaře 1944 byla letouny La-5FN vyzbrojena 128. samostatná československá stíhací peruť v SSSR, přeorganizovaná později na 1. československý stíhací letecký pluk. 17. září 1944 přistálo 21 La-5FN tohoto útvaru pod velením Františka Fajtla v týlu východní fronty u vesnice Zolná na podporu SNP. Z tohoto improvizovaného polního letiště a později i z letiště Tri Duby zajišťovali piloti vzdušné krytí slovenských povstaleckých vojsk. Během bojů dosáhli devíti potvrzených a tří pravděpodobných sestřelů. 25. října pluk odstartoval k návratu za sovětské linie. V listopadu 1944 byl pluk znovu zorganizován Przeworsku a doplněn o další La-5FN, převzatými od 41. gardového pluku sovětského letectva (41. GvIAP). La-5FN tvořily také většinovou výzbroj 1. československé smíšené divize v SSSR, do které byl pluk po jejím utvoření zařazen. V polovině dubna 1945 byl z části letounů La-5FN 1. čs. SLP utvořen 2. československý stíhací pluk. Koncem dubna 1945 se 1. čs. SLP účastnil ostravské operace. K výcviku sloužily u 1. čs. smíšené divize i čtyři dvoumístné La-5UTI, které dostala v únoru 1945. S těmito čtyřmi cvičnými Lavočkiny zůstalo ve stavu divize po částečném přezbrojení na La-7 na přelomu dubna a května 1945 ještě 27 kusů La-5FN.
Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal ml. lt. Anatolij Vasiljevič Ruzin z 159. IAP, Leningradský front, léto 1944.
Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal major Nikolaj Aleksandrovič Kuzněcov z 760. IAP, Karelský front, jaro - léto 1944.
Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal gardový kapitán Aleksandr Vasiljevič Lobanov z 41. GIAP, 1. ukrajinský front, léto 1944.
Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal kapitán Konstantin Saveljevič Nazimov z 254. IAP, 2. pobaltský front, podzim 1944.
Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal major Ivan Aleksejevič Višňakov z 171. IAP, léto 1944.
Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal podplukovník leonid Akimovič Galčenko z 324. IAD, červen 1945.
Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal kapitán Ivan Nikitovič Kožedub z 240. IAP, 1944.
Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal gardový st. lt. Ivan Nikitovič Sytov z 5. GIAP, Jihozápadní front, podzim 1943.
Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal gardový kapitán Kirill Aleksejevič Jevstignějev z 178. GIAP, podzim 1944.
Prameny:
[1] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[2] Mellinger, George: LaGG & Lavochkin Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 56, Osprey Publishing, November 21 2003.
[3] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.
[4] http://soviet-aces-1936-53.ru/
[5] https://ru.wikipedia.org/wiki/Ла-5
[6] https://cs.wikipedia.org/wiki/Lavočkin_La-5
