sobota 21. září 2019

Kelendárium, 21. září 1956


   V pátek 21. září 1956 dosáhl Jaroslav Novák, pilot 11. stíhacího leteckého pluku, v kabině letounu Mikojan-Gurjevič MiG-15bis ve výšce 14 200 metrů nedaleko Dobříše svůj poslední - šestý - sestřel špionážního balonu. Na svůj poslední úspěch ještě po letech vzpomínal: „Jednou se k nám dostal balon, na který MiG-17 několikrát nalétával a pálil ze všech zbraní. Cíl ale dál plul po obloze. Jak se později ukázalo, tento balon byl rozdělen na mnoho samostatných komor. Přečkal už honičku nad NDR a neporušený se dostal k nám. Od země to vypadalo tak, že má asi 30 km výšky. Bylo to brzy ráno. Balón unášel vítr a byl podle hlášení někde v okolí Teplic. Sestřelit jej měl další pilot, Josef Faix, ale nepovedlo se mu to, tak jsem šel nahoru já. Startoval jsem na MiGu-15. Výškoměr ukazoval téměř 14 km a cíl byl stále nade mnou. Provedl jsem velký oblouk a zahájil útok. Jak daleko mám zahájit palbu? Neměl jsem záchytný bod, podle něhož bych určil rozměr balonu a opravu pro střelbu. Zahájil jsem palbu z několika kilometrů dvojicí kanonů 23 mm, které používaly samodestrukční střelivo. Svítící střely bylo vidět po celé dráze a to mi umožnilo korigovat palbu. Balon však dál plul po obloze a nabýval hrozivých rozměrů. Tehdy jsem dostal z velitelství rozkaz srazit ho taranem. MiG se řítil vstříc obrovské bílé kouli, v níž si již prostřílel cestu. V poslední chvíli jsem si instinktivně zakryl obličej rukou. Proletěl jsem! Když bylo po všem, přistál jsem, aniž bych si nějak uvědomoval nebezpečí, kterému jsem byl právě v okamžiku střetu s balónem vystaven. Po přistání jsem to od techniků hrozně schytal, že takhle zašpiněný letoun ještě nikdy nepřebírali. Nicméně dali vše do pořádku. Mě to stálo dvě lahve gruziňáku.“ 

   Jaroslav Novák se narodil v Praze 20. listopadu 1931. Dne 3. ledna 1950 zahájil pilotní výcvik a po jeho ukončení nastoupil k 3. lsp v Brně, kde létal na Aviích S-199. Od dubna roku 1952 zahájil přeškolování na MiGu-15 a pak létal u nově založeného 9. lsp. Na podzim 1953 byl převelen k elitnímu 1. lsp. V letech 1955–56 se mu podařilo sestřelit celkem šest špionážních balonů. Krátce poté se stal příslušníkem 11. pluku. K jedné z nejdramatičtějších událostí v jeho leteckém životě došlo 25. listopadu 1968, kdy mu za letu selhal motoru u jeho MiGu-21. Ten začal prudce ztrácet rychlost i výšku a Novák se ho přesto do posledního okamžiku snažil zachránit. Pak ho nasměroval do neobydlené oblasti a katapultoval se. Utrpěl však při tom lehké zranění. Do civilu odešel v hodnosti podplukovník až koncem roku 1988. Absolvoval celkem 3 000 letů a 1 950 hodin. Jeho dlouhá životní pouť se zakončila 11. listopadu 2018.











Tabulka sestřelů Jaroslava Nováka
Datum Nepřítel Výška Místo
25. 1. 1956 balon 13 000 m Trnava
31. 1. 1956 balon 14 200 m JZ od Zvolenu
1. 2. 1956 balon 13 200 m J od Zvolenu
5. 2. 1956 balon 15 500 m Piešťany
5. 2. 1956 balon 15 500 m Tatry
21. 9. 1956 balon 14 200 m Dobříš

Prameny:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, No. V, 2018. ISSN: 2570-7477


[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Lovec balonů, Npor. Jaroslav Novák, Válka revue, č. 12, 2017. ISSN: 1804-0772

úterý 17. září 2019

Kalendárium, 17. září 1944


Den Československého letectva / Den letectva

V neděli 17. září 1944 se stal historickým okamžikem odletu pilotů 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR z přífrontového pásma na povstalecké Slovensko. Pluk po následujících šest týdnů úspěšně operoval prakticky v obklíčení, hluboko v týlu nepřítele (což byl ojedinělý případ v druhé světové válce) a jeho příslušníci svým mimořádným působením zapsali další ze slavných kapitol do historie čs. letectva. 

Po zahájení SNP přeletěli velitelé na 4 letadlech 15. září 1944 na letiště Tri Duby prozkoumat možnost operování přímo z povstaleckého území. Pro zranění zůstal npor. Stehlík na Slovensku i s letadlem La-5FN trupového čísla 88. Ostatní tři velitelé přeletěli zpět. Po podání hlášení rozhodl generál Krasovský o přesunu celého pluku.
17. září 1944 odletělo zbývajících 21 letadel. Při mezipřistání v Krosně byl poškozen La-5FN trupového čísla 95 pilota Rudolfa Borovce. Na polním letišti Zolná u Zvolena přistálo téhož dne 20 letadel. Zolná byla vybrána jako bezpečnější místo ve srovnání s často bombardovanou základnou Tri duby. Pluk se pokoušel o nasazení také na nevyhovujícím polním letišti Rohozná a později v říjnu 1944 se pluk přemístil na Tri Duby, protože Zolná byla pro rozbahněnou plochu již nepoužitelná. Po příletu na Slovensko se pluk stal se součástí 1. československé armády na Slovensku a podařilo se mu vybojovat nadvládu nad vzdušným prostorem povstaleckého území

Sestava pluku byla následující:
    Velitel pluku škpt. František Fajtl "bílá 58"
    Zástupce velitele pluku škpt. Jan Klán "bílá 39"
    Náčelník štábu pluku kpt. Stanislav Rejthar "bílá ?"
    por. Rudolf Borovec "bílá 95" zůstala v Krosnu
    Pobočník velitele: por. Jiří Sehnal
    Inženýr pluku: por. Vinogradov
    Vrchní zbrojíř: por. Kaplun
    Hlavní mechanik: por. Babiněr
    Spoj. důstojník: ppor. Šumilov
    Lékař: kpt. Karandajev

Piloti 1. perutě: (určena pro stíhání)
    Velitel: npor. Josef Stehlík "bílá 88"
    Zástupce velitele: ppor. Leopold Šrom "bílá 71"
    ppor. František Štička
    ppor. Jan Skopal "bílá 37"
    ppor. Stanislav Hlučka "bílá 24"
    ppor. Stanislav Tocauer "bílá 19"
    ppor. Pavel Kocfelda "bílá 13"
    šrtm. Antonín Vendl "bílá 23 s malou hvězdičkou"
    rtm. Ludovít Dobrovodský

Piloti 2. perutě: (určena pro podporu pozemních vojsk)
    Velitel: npor. František Chábera "bílá 02"
    Zástupce: ppor. Tomáš Motyčka "bílá 20"
    ppor. Jiří Řezníček
    ppor. Ladislav Valoušek "bílá 69"
    ppor. František Kruťa
    ppor. František Loucký "bílá 65"
    ppor. František Vaculík "bílá 74"
    ppor. Bohuslav Mráz "bílá 23"
    šrtm. Anton Matúšek "bílá 62"

Za dobu účasti pluku v SNP uskutečnili jeho letci 573 bojových letů v trvání 376 operačních hodin, zaznamenali 9 potvrzených a 10 pravděpodobných sestřelů nepřátelských letadel. 11 nepřátelských letadel zničili na zemi. Dále zničili 77 nákladních a 13 osobních automobilů, 3 dělostřelecké a 3 minometné baterie, 2 tanky a 3 lokomotivy. Při útocích na pozemní cíle zahynuli: ppor. F. Vaculík, ppor. B. Mráz, a ppor. T. Motyčka. V horách jako partyzáni zahynuli: por. R. Borovec, ppor. Medveděv a staršina Šapošnikov.







[1] Rajlich, Jiří: Nálet na Piešťany 18. září 1944, in Hobby historie, No. 27, červenec - srpen 2014. 
[2] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.
[3] Vodičková, Kristýna: Životní osudy Stanislava Hlučky (stíhacího pilota na západní a východní frontě 2. světové války), Diplomová práce, Katedra historie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2015.
[4] Vodičková, Kristýna: Stanislav Hlučka, Stíhací pilot z Blažovic, vydala Obec Blažovice, 2016. 

Kalendárium, 17. září 1944


   V neděli 17. září 1944 začala největší výsadková vojenská operace v dějinách, která nesla krycí jméno Operace Market Garden. Uskutečnila se u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu a jejich cílem bylo obsazení řady důležitých mostů přes ramena řeky Rýn a dalších míst v Němci okupovaném Nizozemsku za pomoci mohutného nasazení výsadkářů a techniky shozené na padácích do týlu nepřítele (část Market). Následovat měl přesun spojeneckých motorizovaných a tankových oddílů od belgických hranic na výsadkáři zajištěná místa (část Garden). Úspěšně provedená operace by Spojencům umožnila obejít ze severu tzv. Siegfridovu linii, proniknout na německé území, rychle Německo porazit a ukončit tak válku ještě v roce 1944. 
   Bilance ambiciózně pojaté operace byla dosti rozporuplná. Výsadková část operace skončila úspěchem a Spojencům se nakonec podařilo postoupit do hloubky 80 kilometrů a rozšířit průlom na 25 až 40 kilometrů. Tím si upevnili své postavení na severním křídle západní fronty. Na straně druhé však hlavního cíle operace nedosáhli. Nebyli s to porazit nepřítele v Nizozemsku a vytvořit příznivé podmínky k obchvatu Siegfriedovy linie od severu. Brána do Německa zůstala zavřená. Pozemní část operace skončila „bravurní porážkou“ („the gallant defeat“). Spojenečtí velitelé v čele s Montgomerym zcela ignorovali zpravodajské informace o dvou německých tankových divizích v prostoru výsadků.



pondělí 9. září 2019

Kalendárium, 9. září 1972


V sobotu 9. září 1972 dosáhl Captain Charles “Chuck” DeBellevue dvou sestřelů severovietnamských letounů Mikojan-Gurjevič MiG-19 a stal se tak prvním leteckým esem Vietnamské války na pozici Weapon Systems Officer (WSO) v sestavě amerického vojenského letectva USAF a současně nejúspěšnějším americkým leteckým esem s šesti sestřely. Tento den letěl s Capt. John Maddenem, Jr. (Maddenův první a druhý sestřel) První čtyři sestřely získal DeBellevue jako WSO Capt Richarda S. Ritchieho.

Tabulka sestřelů:
10/5/72 MiG-21 F-4D 66-7463/OY 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/Capt C B DeBellevue ‘Oyster 03’ AIM-7E
8/7/72 MiG-21 F-4E 67-0362/ED 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/Capt C B DeBellevue ‘Paula 01’ AIM-7E-2
8/7/72 MiG-21 F-4E 67-0362/ED 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/Capt C B DeBellevue ‘Paula 01’ AIM-7E-2
28/8/72 MiG-21 F-4D 66-7463/OY 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/ Capt C B DeBellevue ‘Buick 01’ AIM-7E-2
9/9/72 MiG-19 F-4D 66-0267/OY 555th TFS/432nd TRW Capt J A Madden/Capt C B DeBellevue ‘Olds 01’ AIM-9J
9/9/72 MiG-19 F-4D 66-0267/OY 555th TFS/432nd TRW Capt J A Madden/Capt C B DeBellevue ‘Olds 01’ AIM-9J

F-4D-29-MC, 66-7463, Capt R. S. Ritchie a Capt C. B. DeBellevue, 555th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 10 květen 1972.

F-4E-36-MC, 67-0362, Capt R. S. Ritchie a Capt C. B. DeBellevue, 58th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 8. červenec 1972.

F-4D-29-MC, 66-7463, Capt R. S. Ritchie a Capt C. B. DeBellevue, 555th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 28. srpen 1972.

F-4D-29-MC, 66-0267, Capt J. A. Madden a Capt C. B. DeBellevue, 555th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 9. září 1972.

čtvrtek 5. září 2019

Balóny nad Sovětským svazem, Americké špionážní balony v akci

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.


Balóny nad Sovětským svazem, Americké špionážní balony v akci

Konec druhé světové války v září 1945 sice přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Postupně byla mezi Východem a Západem spuštěna takzvaná „železná opona“ a obě strany se snažily o svém protivníkovi získat co možná nejvíce informací.

V hledáčku západních zpravodajských služeb se ocitl především sovětský vojenský průmysl, atomový a kosmický výzkum. K získávání zpravodajských informací byly s rozvojem techniky využívány speciální letouny pro leteckou špionáž, které pak s rozvojem kosmického výzkumu začaly postupně nahrazovat špionážní družice. Během padesátých až sedmdesátých let minulého století se však nad Sovětským svazem a zeměmi východního bloku objevil zvláštní protivník v podobě vysoko letících špionážních balónů. ...

Friendly Fire, V zaměřovači vlastní letoun

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.


Friendly Fire, V zaměřovači vlastní letoun

Přátelská palba, v angličtině Friendly Fire, je výraz pro vojenský útok, který je veden na spřátelené jednotky, původně zamýšlený jako útok na nepřítele. Nejčastěji k němu dochází kvůli mylné identifikaci cíle jako nepřátelského, nebo kvůli poruše či nepřesnosti zbraní.

...

Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.


Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin

V neděli 25. června 1950 napadla severokorejská armáda, tiše podporovaná Sovětským svazem, zcela nečekaně Jižní Koreu s cílem násilně spojit obě země. Organizace spojených národů se však rozhodla zakročit. Rozjela se tak „policejní akce“, která se postupně změnila ve zcela regulérní válečný konflikt.

Na obou stranách fronty se bojů aktivně účastnilo i vojenské letectvo a nejúspěšnějším stíhačem celého konfliktu se stal sovětský „dobrovolník“, přezdívaný Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin s celkem dvaadvaceti sestřely. ...

Superfortressy nad SSSR, Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.


Superfortressy nad SSSR, Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

Už krátce po konci druhé světové války v září 1945 se z bývalých spojenců v protihitlerovské koalici začali pomalu stávat nepřátelé. Vzrůstající napětí mezi Východem a Západem se muselo zákonitě projevit i na obloze. Sovětské letectvo a útvary protivzdušné obrany se do nevyhlášené války několikrát poměrně krvavě zapojily.

Ještě před konečnou japonskou kapitulací ve středu 29. srpna 1945 sovětský stíhač ml. l-t Zizevskij z 14. IAP na letounu Jak-9 stíhal v oblasti Kanko (nyní Chamchin, Korea) americký čtyřmotorový bombardér B-29 Superfortress a střelbou ho donutil k přistání. ...

První akordy studené války, Souboje v letech 1944–1945

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.


První akordy studené války, Souboje v letech 1944–1945

Sovětští a američtí letci se spolu poprvé v leteckém souboji utkali už během druhé světové války. Někdy šlo o pouhý omyl v identifikaci. Několikrát však i o úmysl. Sověti měli takřka vrozenou nedůvěru a až paranoidní podezřívavost ke všemu pocházejícímu ze Západu. Američané zase měli často „lehký prst na spoušti“. 

Zřejmě k prvnímu incidentu mezi Sověty a Američany došlo ve čtvrtek 15. června 1944 během operace Frantic, což byly „kyvadlové“ bombardovací nálety amerického letectva, kdy bombardéry vzlétly ze svých základen a po odbombardování se nevracely zpět na domovskou základnu, ale zamířily na Ukrajinu na území pod kontrolou Rudé armády. ...

Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Již brzo by se měla na stáncích opět objevit další Sběratelská edice časopisu Centurion, tentokrát s názvem „V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války“... a opět jsem byl ukecán přispět svou troškou ;-) Tak snad se bude líbit a najde si svůj okruh vděčných čtenářů ;-)


Slovo Redakce:

Vážení čtenáři,
letectví udělalo v letech druhé světové války obrovský technický skok. Na jejím konci oblohu křižovaly více než tisícové svazy těžkých čtyřmotorových bombardérů, Sověti vypilovali k dokonalosti taktiku přímé letecké podpory, kterou prováděly jejich pancéřované Šturmoviky a německá Luftwaffe zase držela prim v nasazení prvních proudových stíhaček. Jak ukázala už první poválečná léta, právě proudovým motorům patřila budoucnost. Během války na Korejském poloostrově na začátku padesátých let už proti sobě stály americké a sovětské stíhačky, které hravě překonávaly rychlost tisíc kilometrů v hodině. Šedesátá léta přinesla řadu konfliktů na Blízkém východě a v Indočíně a zde do bojů zasáhly i stroje, které dosahovaly dvojnásobku rychlosti zvuku. Svět byl tehdy rozdělen na sféry vlivu Sovětského svazu a Spojených států a studená válka mnohdy přerostla do otevřeného boje. Ve druhé půli dvacátého století proběhla řada dalších konfliktů a letectvo ve všech hrálo důležitou roli. Letouny létaly stále výše a rychleji a palubní kanony postupně nahradily řízené střely. O výsledku boje však stále rozhodovala odvaha a zručnost mužů, svírajících řídicí páku letounu. O uvedeném vývoji si přečtěte ve strhujících příbězích naší sběratelské edice, kterou právě držíte v rukou.

Přejeme vám příjemné čtení.
Vaše redakce CENTURIONU

Obsah:

4 Prolog
10 První akordy studené války / Souboje v letech 1944–1945
20 Rychleji než zvuk / Charles „Chuck“ Yeager
26 Soumrak vrtulových stíhaček / Jak-9P versus F-51D nad Koreou 1950 až 1951
30 Superfortressy nad SSSR / Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu
36 Souboj stíhacích es korejské války / Frederick Blesse vs. Pak Ki Rak
38 Postrach „Sejbrů“ / Major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin
46 Eso zapomenuté války / Muhammad Mahmood Alam
50 Létající rakve nad Pákistánem / F-104 Starfighter
54 Největší eso arabsko-izraelských válek / Giora Epstein
58 Ikona studené války / McDonnell Douglas F-F Phantom II
66 Friendly Fire / Nežádoucí incident
74 Hvězdný okamžik Skyraideru / A-1 nad Vietnamem
76 Stratofortressy nad Hanojí / Boeingy B-52 a jejich největší bojová operace
84 Balóny nad Sovětským svazem / Americké špionážní balony v akci
90 Jedno z posledních es / Džalíl Zandi
94 Pákistánští stíhači nad afghánskou hranicí Souboje z konce osmdesátých let

pondělí 2. září 2019

Kalendárium, 2. září 1862


V úterý  2. září 1862 se v Řepníkách u Vysokého Mýta narodil významný geometr a matematik Jan Sobotka.

Narozen: 2. září 1862 v Řepníkách u Vysokého Mýta
Zemřel: 10. května 1931 v Praze

Po absolvování německé reálky v Praze na Kampě pokračoval Jan Sobotka v letech 1881-86 ve studiu na české univerzitě a na české technice v Praze. V letech 1886-91 byl asistentem na technice, kde suploval přednášky za F. Tilšera, který byl poslancem. V roce 1891 studuje Sobotka u W. Fiedlera na technice v Curychu. Poté pokračuje v suplování za profesora Tilšera a konečně odjíždí v roce 1893 na studijní pobyt do Vratislavi. Protože v českých zemích nenachází místo ani na vysoké, ani na střední škole, odchází do Vídně na reálku ve 4. okrese. Po dvou letech byl jmenován asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské technice a v březnu roku 1897 pak mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, projektivní geometrie a grafického počítání. K návratu domů ho přiměla nabídka, kterou dostal v roce 1899, aby se stal prvním profesorem deskriptivní geometrie na nově zřízené české technice v Brně. Odtud odchází v roce 1904 Sobotka do Prahy, kde je jmenován profesorem matematiky na Filozofické fakultě tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po vzniku přírodovědecké fakulty v roce 1920 na ní působí až do své smrti.

S publikační prací začal Jan Sobotka v roce 1885. Hlavním oborem jeho vědeckého zájmu byla deskriptivní geometrie, do níž spadají práce jednak ze zobrazovacích metod, jednak z konstruktivní geometrie křivek a ploch. Velmi významné jsou zejména jeho práce z rovnoběžné axonometrie, z nichž přešly do literatury tzv. Sobotkovy konstrukce, které uvádějí vztahy mezi kosoúhlou axonometrií a sdruženými pravoúhlými průměty. Pracoval však i v dalších oblastech geometrie - diferenciální geometrie, projektivní geometrie, elementární geometrie, kinematická geometrie, ... . Jeho dílo představuje více jak sto často dosti obšírných pojednání. Mezi stěžejní díla Jana Sobotky patří monografie Deskriptivní geometrie promítání paralelního (1906), Diferenciální geometrie (1909) a O geometrických příbuznostech (1916). V první z nich podal v mnohých částech zcela původní výklad základních zobrazovacích metod založených na rovnoběžném promítání.

Literatura:
1. Kadeřávek, F.: Jan Sobotka. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 52 (1923), str. 1-9.
2. Vorovka,K.: Sobotkovy názory didaktické. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 52 (1923), str. 9.
3. Urban, A.; Vančura, Z.: Sté výročí narození profesora Jana Sobotky. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 382-386.
4. Urban, A.: O životě a díle profesora Jana Sobotky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 7 (1962), str. 355-359.
5. Hrůza, B.: Jan Sobotka. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 3, str. 21.
6. Klapka, J.: Jan Sobotka. Naše věda. 13 (1932), str. 34.
7. Kotyk, J.: Za prof. dr. Janem Sobotkou. Rozhledy matematicko-fyzikální. 41 (1962), str. 42.
8. Košťál, R.: Vznik a vývoj pobočky JČMF v Brně. Jednota československých matematiků a fyziků. Praha. 1968.
9. Urban, A.: Prof. PhDr. h. c. Jan Sobotka. Matematika ve škole. 12 (1961-62), str. 623-626.
10. Bydžovský, B.: Jan Sobotka. Česká akademie věd. Praha 1932.
11. Vyčichlo, F.: Studium a hodnocení díla prof. J. Sobotky. MÜ ČSAV, Praha 1958.

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

Kalendárium, 2. září 1973


Vrak stroje SF-25B.

   V neděli 2. září 1973 se nad Československem udál další z leteckých incidentů, tentokrát však s tragickým koncem. Ten den narušil náš vzdušný prostor rakouský sportovní stroj Scheibe SF-25B Falke, imatrikulace OE-9056, v jehož kabině seděla dvojčlenná posádka Friedrich Hammer a Ludwig Illeschko. Sportovní letoun byl poprvé zachycen radiolokačními stanicemi u Dobersbergu v 15.35 a v 16.01 překročil v prostoru Nové Bystřice rakousko-československou hranici a směřoval do našeho vnitrozemí. Nejdříve startoval v 15.41 major Jiří Neliba, jenž měl vystřídat hlídku majora Jana Oberfalzera, kterému docházely pohonné hmoty. V okamžiku, kdy byl cíl pouhé tři kilometry jižně od státní hranice, dostává Neliba povel k letu směrem na Novou Bystřici. V 16.05 pak startuje druhý Delfín, pilotovaný nadporučíkem Václavem Preslem a nakonec v 16.06 Vysílá pozemní velení do vzduchu třetí stroj, tentokrát nadzvukový MiG-21, v jehož kokpitu seděl major Zika. Ten měl za úkol přehradit cestu mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí, přičemž oba L-29 měly létat ve vlnovkách napravo a nalevo od předpokládané trasy narušitele. V 16.09 přichází zpráva Pohraniční stráže, že vidová hláska i hlídka v hraničním pásmu spatřily nevelké motorové letadlo, pohybující se v malé výšce. V 16.09 se oba Delfíny přiblížily ke sportovnímu letounu nedaleko Kunžaku, když přelétal nad rybníkem Komorník. Sportovní letoun nereagoval na výzvy našich hotovostních letounů a snažil se o únik. Major Neliba se přiblížil vpravo od SF-25B a kýváním křídly mu dával znamení, že jej má následovat. Poté na něj i vypálil z kulometů, šlo však jen o výstražnou palbu mimo cíl. Friedrich Hammer provedl otáčku jeho směrem a Neliba musel rychle stoupat, v obavě ze srážky. Podle pozemních pozorovatelů sportovní stroj otočil a mířil zpět nad Komorník a k jihu k rakouské hranici. Neliba jako vedoucí dvojice dal nadporučíku Preslovi pokyn k přiblížení, ten začal v 16.16 provádět zatáčku, když v tom došlo ke srážce. Rakouský letoun při neřízeném pádu dopadl do vedení vysokého napětí a vzplanul. Oba Rakušané neměli šanci přežít. Stroj se rozbil o zem nedaleko obce Budkov. Lehce poškozený letoun nadporučíka Presla doletěl na domovskou základnu v Českých Budějovicích.

   Tajný rozkaz velitele pluku č. 032 z 2. října 1973 k události uvádí: „Dne 2. 9. 1973 v 16.01 hod. došlo k narušení čs. vzdušného prostoru motorovým letounem z RSR v prostoru Nový Vojířov do hloubky 15 km nad naše státní území. Cíl-narušitel byl zjištěn pozorovacími stanovišti a radiolokátory. Na narušitele byli navedeni stíhači z letiště České Budějovice. Narušitel byl mezinárodně platnými signály vyzván k následování. Této výzvy neuposlechl a při prudkém manévru proti doprovázejícím stíhačům došlo z Jeho viny ve výšce 100 m v prostoru 8 km východně od Jindřichova Hradce ke srážce se stíhačem, které nebylo možno zabránit. Letoun narušitel se zřítil v prostoru obce Stříškovice a při pádu se vzňal. Letoun npor. Presla byl při srážce poškozen a pilot s ním nouzově přistál na letišti České Budějovice. Hotovostní systém úkol splnil. Na splnění úkolu hotovostními prostředky se podílela hotovostní směna VS, směna ostré hotovosti a zabezpečující prostředky letového provozu. Piloty mjr. NELIBU Jiřího a npor. PRESLA Václava za výtečné splnění úkolu při zásahu proti narušiteli navrhl velitel 3. dPVOS k odměně nadřízeným velitelem.“
Ve zprávě ČTK uveřejněné 4. září v Rudém právu se uvádí: „Federální ministerstvo zahraničních věcí tlumočilo v pondělí rakouskému vyslanectví v Praze protest proti porušení vzdušného prostoru ČSSR, ke kterému došlo 2. září t. r. rakouským letadlem. Toto letadlo proniklo do značné hloubky na československé území, a to při velmi dobrých povětrnostních podmínkách a viditelnosti. Rakouský pilot na výzvu čs. vojenského letadla k následování reagoval únikovým manévrem, přičemž narazil do druhého čs. letadla. Při srážce posádka rakouského letadla zahynula, čs. letadlo bylo nuceno nouzově přistát.
   K tomuto porušení československého vzdušného prostoru došlo nedlouho po obdobném případu z 26. července t. r., proti kterému tehdy federální ministerstvo zahraničních věcí u rakouských míst rovněž protestovalo. FMZV požádalo, aby rakouská strana učinila potřebná opatření k zamezení porušování československé územní suverenity z rakouského území, které ohrožuje bezpečnost letecké dopravy a které mnohdy končívá tragickou ztrátou lidských životů.“

Václav Presl

Pěkný letový záběr L-29 č. 1417 od 1. slp.

 L-29 Delfín nadporučíka Václava Presla.

Poškození na Delfínu, pilotovaném Václavem Preslem.

Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 


[2] Fojtík, Jakub: Delfin Aero L-29, Magnet Press Slovakia, Bratislava 2018. ISBN: 978-80-89169-58-0
[3] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[4] Irra, Miroslav: Aero L-29 „Delfín“ v československém a českém vojenském letectvu, 1. díl, Aero No. 15, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2015. 
[5] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.
[6] Soušek, Tomáš - Šihla, Jiří: MiG - náš osud, AVIS, Praha 1999.

Feliks Totiev u hrobů svých šesti vnoučat, Beslan.

Feliks Totiev u hrobů svých šesti vnoučat, Beslan.

Борис 8 let, Лариса 14 let, Альбина 11 let, Анна 8 let, Любовь 12 let, Дзерасса 15 let.

neděle 1. září 2019

Kalendárium, 1. září 2004

Teroristický útok na beslanskou školu


Den 1. září je všeobecně spojován se začátkem 2. světové války, nejničivější války všech dob. Toto datum je také obecně považováno za začátek školního roku a od roku 2004 je spojeno s děsivou tragédií, kdy se základní školy 1 ve městě Beslan v Severní Osetii na jihu Ruské federace zmocnili 1. září 2004 čečenští islamističtí teroristé. Ve školní budově bylo zadržováno jako rukojmí okolo 1200 žáků a jejich rodičů. Celá událost vyústila 3. září v masakr po explozi bomby, při které bylo zabito minimálně 338 civilistů z toho 186 byly děti, 10 příslušníků zvláštní jednotky a 31 teroristů, 783 lidí bylo zraněno.
Myslím, že svět by si to měl pořád připomínat a nezapomínat. Bohužel svět se za tu dobu vůbec nestal bezpečnějším.

Fotogalerie z této dragédie http://www.reyndar.org/september-3/

středa 21. srpna 2019

Rytíři nebes, 68. noční stíhací peruť RAF

Rytíři nebes, 68. noční stíhací peruť RAF
15. října 2019 v 15 hodin
Křížová chodba Nové radnice v Brně


pátek 16. srpna 2019

Kalendárium, 16. srpen 1954



V pondělí 16. srpna 1954 se na našem nebi udál další z incidentů Studené války, naštěstí však bez tragického konce. Z důvodu nešťastné lásky se rozhodl k emigraci do západního Německa sedmnáctiletý hornický učeň Milan Novák, člen Aeroklubu v Turnově. Pro svůj úlet použil letoun Piper L-4 (K-68), imatrikulace OK-AOD. Dopustil se však osudové chyby, když na vratech hangáru nechal dopis na rozloučenou. Poté, co členové aeroklubu zjistili, co se stalo, zalarmovali vedení PLOSÚ. Z letiště Líně vzlétla dvojice pilotů MiGů-15 od 5. leteckého stíhacího pluku, nadporučík František Lier a poručík Jiří Hejduk. Na prchající letoun první narazil poručík Hejduk, který se jej pokusil přimět k následování na nejbližší letiště. Mladík za řízením Piperu nereagoval a snažil se uniknout. Oba stíhači ale v obavě z ohrožení lidí, pracujících na poli, letoun nesestřelili. Až další vyslaný pilot od 8. leteckého stíhacího pluku, nadporučík Milan Hlavica, jej sestřelil palbou z 23 mm kanónů jižně od Vlašimi. Zasáhl ho – údajně úmyslně, jen do konce křídla a mladičký pilot z havárie vyvázl jen s několika modřinami.



Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 


[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Žhavé výstřely studené války, in extra Válka Vojska – Varšavská smlouva, sešit č. 30, 2017. 

[3] Irra, Miroslav: MiG-15, "Patnáctka" - Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu v letech 1951-1983, 1. díl, Jakab, 2006.
[4] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.
[5] Pejčoch, Ivo: oprava a doplnění k článku Sestřely civilních letounů nad územím Československé socialistické republiky, in Historie a plastikové modelářství, No. 03, 2009. 
[6] Režňák, Libor: Stříbrný tryskáč MiG-15, Proudové začátky čs. letectva 1950-1957, Svět křídel, Cheb 2012.
[7] Schneider, Dušan: Osudy letců 1, Nakladatelství Doplněk, Brno 1997.
[8] Vystavěl, Stanislav: Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce, Historie organizační a personální výstavby následníků 313. (čs.) perutě – 3. letecké divize, jejich leteckých pluků a samostatných stíhacích letek v dokumentech a fotografiích v období od 28. 10. 1945 do 31. 12. 1994, Svět Křídel, Cheb 2015.


úterý 13. srpna 2019

Kalendárium, 13. srpen 1945


   V pondělí 13. srpna 1945 do Prahy dorazilo na 54 Spitfirů LF Mk.IXE všech tří československých stíhacích squadron působících ve svazku RAF. Československé stíhací křídlo přivedl zpět do vlasti major Jaroslav Hlaďo. Vedoucí šestici vedl mjr. Jaroslav Hlaďo, DFC, po dvanácti strojích od každé peruti vedli jejich velitelé, škpt. Hugo Hrbáček, DFC, škpt. Jiří Hartman, DFC a npor. Otmar Kučera, DFC; poslední tucet strojů vedl škpt. Karel Kasal.
   
   Hlavní sled tří československých stíhacích perutí odletěl z Velké Británie směrem k domovu ráno 7. srpna 1945. Podle původní propozice mělo celkem 54 Spitfirů od 310., 312. a 313. peruti odletět do Prahy-Ruzyně se zastávkou v německém Hildesheimu, kde měly doplnit palivo, zatímco 10 Liberatorů od 311. peruti mělo letět přes Grafendorf u Frankfurtu nad Mohanem. Generál Janoušek předpokládal, že „stíhací perutě se před dosažením Prahy setkají s bombardovací perutí, poté provedou slavnostní defilé nad hlavním městem a pak přistanou na letišti Ruzyň.“
   Kolem 10.30, po bezmála dvou a půl hodině letu, svaz dospěl do místa plánovaného mezipřistání, na americké polní letiště R-16 v Hildesheimu, ležícímu 7 kilometrů jihovýchodně od Hannoveru. Hned po dosednutí se však obloha zatáhla a základna mraků sahala až na zem, což způsobilo několikadenní zdržení na místě.
   O datu odletu rozhodla teprve meteorologická předpověď z 11. srpna. Směrem k domovu nakonec odstartovali až šestého dne, 13. srpna 1945 ve 14.20 hodin. Po více než dvou hodinách letu, kolem 16.30 dorazili k hlavnímu městu. Stověžatou metropoli, rozdělenou stříbrnou stužkou Vltavy přelétla vzorně vyřízená sestava ve stanovené výšce 500 metrů. „Když nás W/Cdr Hlaďo informoval radiem, že jsme poblíž Chebu v Československu, byly naše kyslíkové masky plné slz,“ popisuje emotivně silné okamžiky jeden ze stíhačů 313. peruti, rt. Bohuslav Velvarský. „Seřadili jsme se a ve vyřízené formaci naše Spitfiry přelétly nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem. Plni dojetí jsme pak začali nasazovat k přistání na letišti Ruzyně…“
   Vytoužené dráhy ruzyňského letiště se kola Spitfirů dotkla v rozmezí od 16.50 do 17.00 hodin. „Tisíce lidí nás přišly přivítat,“ vzpomíná jiný z navrátilců, por. Miroslav Liškutín, DFC. „Bylo to úžasné, fantastické. Pro nás všechny to byl nezapomenutelný zážitek.“

   Letouny byly pro tento přelet opatřeny československými výsostnými znaky a letci jej absolvovali již v československých uniformách.