středa 3. července 2019

Vlastivědá moravská

Tak jsem si udělal trošku neplánovaně radost a rozšířil si svou knihovnu o dvě publikace, které mi snad pomohou rozšířit si obzory o historii mého současného domova a jeho okolí.

Rudolf Klátil: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta Coeli“, Tišnov 1925, reedice GARN, Brno 2017.

Jde o dílo velmi informativní, které pojednává o dějinách obce Předklášteří a kláštera Porta Coeli. V první kapitole se autor zabývá dějinami a popisem obce. Dějiny obce jsou nedílně spojeny s dějinami kláštera od r. 1234, na které spisovatel klade důraz. Klášter byl zrušen 2. března 1782, kdy byl převzat Náboženským fondem. R. 1798 panství koupil baron Mundi, r. 1821 sv. p. Wittinghoffové. R. 1861 panství se opět stává klášterním. V díle je rovněž seznam obcí, které klášter držel v době zrušení kláštera, jejich poddanských platů, dávek a stručných dějin. V knize je podrobný popis klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie, stavební popis, popis křížové chodby. Závěr díla je věnován pomníku padlých za I. světové války. Je psána moderním jazykem. Je nabita fakty a může být i skvělým dárkem pro zájemce o historii regionu a jeho památky.


Jan Tenora: Bystřický (N. P.) okres, Vlastivěda moravská, Brno 1907, reedice GARN, Brno 2007.

Kniha kromě úvodního pojednání o geografických a přírodovědných poměrech tehdejšího soudního okresu Bystřického (nad Pernštejnem) se zabývá jeho osídlením, vznikem městečka Bystřice a dalších obcí, i těch, které později zanikly. Poskytuje informace o hradech, zvláště podrobně o Pernštejnu, tvrzích, zámcích a panstvích, ke kterým jednotlivé obce náležely. Podrobně líčí poddanské poměry: robotní povinnosti a poddanské dávky. Cenná je kapitola lidového písmáka Jiřího Vrbase z  Písečné, jež zevrubně líčí zvlášť těžký úděl prostých obyvatel v období let 1804-1806, způsobený abnormálními klimatickými podmínkami. Katastrofální neúroda vystupňovaná nelítostnými požadavky vojáků po bitvě u Slavkova přivedla obyvatele do obtížně řešitelných životních situací.
Dílo dále pojednává o řemeslech, spojích, duchovní správě, školství, veřejné správě a spolkové činnosti.
Druhá část knihy je věnována Bystřici nad Pernštejnem a jednotlivým obcím tehdejšího okresu. U nich je uvedena první písemná zmínka, počty domů a obyvatel v určitých letech, historie a umělecké památky.


Vlastivědá moravská byla v podstatě jakási encyklopedie, která seznamovala na konci 19. století a začátku 20. století čtenáře s Moravou. Všechny knihy mají velice podobnou osnovu. Seznamují čtenáře s geografickými a geologickými poměry tehdejšího okresu, s horopisem, vodopisem, podnebím, květenou, faunou, meteorologickými údaji. Hlavně ale poskytuje informace o obyvatelstvu, národopisu, poddanských povinnostech, církevních poměrech. Také je možné se dočíst o veřejné správě, školství, živnostech, hospodářství, průmyslu, obchodu, spojovacích prostředcích, spolkové činnosti. Tato první část nemá jen všeobecný charakter, ale obsahuje zajímavé údaje k jednotlivým aglomeracím. Druhá rozsáhlá část se pak věnuje konkrétním obcím, městečkům a městům. V těchto kapitolách věnovaných jednotlivým aglomeracím lze získat informace o historii obce, památkách, počtu osídlených domů, počtu obyvatel, konkrétních poddanských povinnostech, školství, veřejné správě.

Obě knihy tak doplňují předešlé dvě knihy z Vlastivědy moravské, které už ve své knihovně mám nějaký ten pátek.

Václav Oharek: Tišnovský okres, Vlastivěda moravská, Brno 1923, reedice GARN, Brno 2007.
František A. Slavík: Brněnský okres, Vlastivěda moravská, Brno 1897, GARN, Brno 2007 .

 



Kalendárium, 3. červenec 1976


   V sobotu 3. července 1976 začala jedna z nejpovedenějších protiteroristických akcí v historii -  Operace Entebbe - známá také jako operace Blesk (Operation Thunderbolt) či jako operace Jonatan. 

   Byla to záchranná protiteroristická akce na osvobození rukojmí unesených palestinskými teroristy, kterou provedla speciální jednotka izraelské armády Sajeret Matkal v noci ze 3. na 4. července 1976 (6. tamuz 5736) na letišti Entebbe v Ugandě. Rukojmí byli pasažéři letu společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže. 

   Vše začalo v Aténách 27. června 1976. Zde bylo krátce po odletu ve 12:30 místního času uneseno letadlo společnosti Air France na lince Tel-Aviv-Paříž s 248 cestujícími a dvanáctičlennou posádkou. Čtyři teroristé – dva Palestinci z frakce Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP), kterou vedl vystudovaný lékař a vyhlášený únosce letadel a terorista Vádí Haddád, a německá dvojice předstírající, že tvoří manželský pár, která měla blízko k německé teroristické skupině Baader–Meinhofová – přinutili piloty změnit směr do libyjského Benghází.

   Záchranná mise čítající zhruba 200 izraelských vojáků, odletěla 3. července ve 3 hodiny z letecké základy Ofir (dnes egyptský Šarm aš-Šajch). Její součástí byly čtyři izraelské vojenské letouny C-130 Hercules 131. peruti a velitelský letoun Boeing 707. Letouny letěly sedm hodin podél východoafrického pobřeží. Poté se první Hercules zavěsil za pravidelný britský nákladní let, aby nebyl zpozorován řídící věží v Entebbe. Z letounu byla vysazena parajednotka, která pro potřeby zbylých letounů na ranvej umístila přenosná přistávací světla. První letoun pak zajel do tmavého kouta letiště, kde z něj zbylí vojáci vyložili černý Mercedes-Benz a dva Land Rovery, které byly upraveny tak, aby odpovídaly vzhledu vozu prezidenta Amina a jeho doprovodu.

   Tři auta se ihned vypravila k budově s rukojmími, vojáci vtrhli dovnitř, zabili všech sedm teroristů držících stráž a rukojmí přepravili do letounu. Mezitím nad oblastí kroužil velitelský Boeing 707, který po přesunu rukojmích dal instrukce k přistání zbylých tří letounů Hercules.[4] Z těch bylo vyloženo několik obrněných aut a vojáci, kteří následně odrazili ugandské vojáky.

   Celý přepad trval od přistání prvního letounu do jeho odletu se zachráněnými rukojmími 57 minut. O 42 minut později z letiště Entebbe odstartoval poslední letoun Hercules. Letouny měly na cestě do Izraele mezipřistání v Keni, kde doplnily palivo. 

   Ze 104 rukojmích byli 3 zabiti střelbou (dva muže si členové komanda spletli s teroristy a jedna žena zahynula v křížové palbě), 10 rukojmích bylo zraněno. Jedna stará žena byla ještě před akcí ze zdravotních důvodů propuštěna a převezena mimo letiště - do nemocnici v Kampale, kde ji následně zavraždili pomstychtiví ugandští vojáci (její ostatky se našly až po pádu Aminova režimu). Během akce zahynul velitel přepadového oddílu, podplukovník Jonatan Netanjahu a zraněno bylo 5 členů komanda.