V pondělí 12. července 1943 se odehrála u středoruské vesnice Prochorovka tanková bitva, která byla dlouhou dobu považována za „největší tankovou bitvu druhé světové války i všech dob.“ Na základě podrobného studia pramenů z obou stran je však už jasné, že ve skutečnosti jde o sovětský mýtus a asi nejvíce zažitou válečnou legendu, což přiznávají i soudobé ruské zdroje. Nicméně tato epizoda nic nezměnila na celkovém vyznění bitvy u Kurska jako sovětského vítězství.
Boje u Prochorovky byly součástí bitvy o Kurský výběžek, která trvala 50 dní a skončila 23. srpna 1943 dobytím Charkova sovětskou armádou. Po Stalingradu to bylo druhé rozhodující střetnutí na východní frontě. Sověti poté definitivně převzali iniciativu a vítězství bylo i dobrým signálem pro spojence na ostatních frontách.
U Prochorovky se podle dříve zveřejňovaných údajů střetlo zhruba 1500 tanků - na 800 strojů sovětské 5. tankové armády generála Pavla Rotmistrova a 700 obrněnců německé 4. tankové armády generála Hermanna Hotha. Ztráty na obou stranách byly obrovské - útočníci přišli o zhruba 350 tanků a asi 10 tisíc vojáků, ztráty Rudé armády byly stejné, nebo dokonce vyšší.
Soudobé ruské archivní zdroje uvádějí, že Rudá armáda přišla 12. července 1943 o 470 ze 670 tanků a samohybných děl, nasazených do boje, zatímco Němci jen o padesátku ze 490 obrněnců. Ztráty Rotmistrovovy 5. gardové tankové armády činily 75 procent, ztráty druhého tankového sboru SS asi 20 procent.
V jednom z vláken FB skupiny Historie válek se Prochorovce věnoval Jaroslav Belák a protože bych podle mého názoru asi jen těžko hledal někoho, kdo o dané problematice ví víc, zde si dovolím část jeho textu citovat:
- Pravdou je, že změnou směru útoku na Prochorovku Němci sledovali jeden cíl - věděli o velkých tankových zálohách Sovětů a chtěli je zničit v bitvě za pro ně výhodných podmínek a pak pokračovat v útoku a definitivně prolomit sovětskou obranu. Sovětské tankové zálohy sice zle pošramotili, ale k průlomu už nedošlo, vývoj na jiných částech tomu zabránil.
- Nasazení 5. gardového tankového sboru Rotmistrova byl z ruské strany omyl, proběhl bez řádného plánu a přípravy, dokonce po částech a tak to taky dopadlo. Není pravda, že vysoké ztráty ruské velení a Stalina nezajímaly, naopak, již 13. července přibyla vyšetřovací komise, která měla najít viníka vysokých ztrát a ta ho našla v Rotmistrovovi. Tomu útok ovšem nařídil maršál Vasiljevskij, náčelník GŠ a koordinátor akcí voroněžského a stepního frontu v bitvě. Rotmistrovovi hrozilo odvolání, ale Vasiljevskij to během měsíce u Stalina nějak vyžehlil. A tady je základ mýtu - Rotmistrov sepsal zprávu o bitvě kde velmi zveličil počty zejména německých tanků a hlavně jejich ztráty. Pak to byla už jen věc propagandy, kdy se rozhodlo, že toto bude oficiální verze. Po válce byly archivy označeny za tajné a v podstatě toto hlášení Rotmistrova se na dlouhá léta stalo základem oficiálního výkladu bitvy. Rotmistorv uvedl, že se bitvy účastnilo na 1500 tanků. Dokonce sám ve svých pamětech to číslo snížil na 1200, ale žilo si to svým životem a u mnohých, nejen v Rusku, to žije dodnes. Ty počty zpochybnil i Žukov, ale nikdo to slyšet nechtěl. Až otevření archivů (a práce západních historiků) umožnilo uvést vše do reality, ovšem mýtus je tak hluboko zakořeněn, že bude žít i nadále.
Zde si dovolím vsuvku a přikládám popis bitvy od samotného Rotmistrova: „Tanky se po stepi pohybují ve skupinách pod ochranou lesíků a křovin. Výstřely kanonů splývají do mohutného permanentního dunění. Sovětské tanky narážejí v plné jízdě do německých čelních odřadů a prorážejí německou tenkou tankovou frontu. T 34 ničí tanky Tiger palbou z co nejmenší vzdálenosti. Tím eliminují převahu německých protivníků v silnější výzbroji a pancéřování. Vzdálenost mezi tanky obou stran je velmi malá. Není ani prostor, ani čas k odpoutání od nepřítele, opětnému zaujetí bojové sestavy a k pokračování v operaci. Granáty vypalované z krátkých vzdáleností prorážejí jak boční, tak i čelní pancéřování. Na takovou vzdálenost není pancéřování ani délka hlavní rozhodující. Přitom často prudce vybuchuje munice a pohonné hmoty a odtržené tankové věže létají několik desítek metrů daleko. Nad bitevním polem současně propuknou rozhořčené letecké souboje. Sovětští i němečtí letci chtějí pomoci svým pozemním silám vyhrát bitvu. Zdá se, že bombardéry, bitevní a stíhací letouny zůstávají nad úsekem fronty Prochorovka viset. Jeden letecký souboj následuje za druhým. Obloha je brzy plná kouře z mnoha požárů. Na černé a spálené zemi hoří zasažené tanky jako pochodně. Je těžké zjistit, která strana útočí a která se brání. 2. prapor 181. tankové brigády z 18. ts, který útočí po levém břehu řeky Psjol, narazí na skupinu tanků Tiger. Ta okamžitě prapor napadla palbou ze zastávky. Silné a dalekonosné kanony německých tanků jsou velmi nebezpečné. Sovětské tanky proto musejí co nejrychleji zkrátit vzdálenost, aby tuto německou výhodu eliminovaly. Velitel praporu kapitán P. A. Skripkin vydá povel: ‚Vpřed za mnou!‘ První granát velitelského tanku prorazí bok jednoho tanku Tiger. Současně zahájí palbu na Skripkinovu T 34 jiný německý obrněnec. První granát prorazí boční pancíř a druhý zraní velitele praporu. Řidič a radista ho vytáhnou z tanku a uloží do kráteru po granátu. Když se přímo proti nim rozjede jeden německý tank, skočí tankista Alexandr Nikolajev do svého poškozeného a kouřícího tanku, nahodí motor a rozjede se proti nepříteli. T 34 se valí jako hořící koule po bitevním poli. Tiger se zastaví. Hořící tank do něj v plné jízdě narazí. Ozve se detonace, která otřese zemí.“
- Co je a co není vítězství je z hlediska hodnocení velmi těžká věc. Ano samotnou bitvu 12. 7. u Prochorovky Němci vyhráli, vůbec nic tím ale nezískali, naopak, museli kvůli němu zastavit svůj postup a ten už, i když z jiných příčin, nikdy neobnovili. Rusové chtěli jeho postup zastavit, co se jim i na den 12. 7. podařilo, dále to už bylo z jiných příčin. Bitva u Prochorovky na výsledek sražení u Kurska velký vliv neměla, spíše žádný a vzhledem ke ztrátám k dalšímu vývoji i negativní, rozhodující byl ale výsledek celé bitvy a tu Němci na celé čáře prohráli, i když ne tak, jak si to sovětské velení malovalo.
- Bitva u Prochorovky byla jen epizoda v mnohem větší bitvě, v podstatě jeden sbor SS (ne celý) proti jedné tankové armádě (neplést si názvy - německý sbor odpovídal zhruba sovětské armádě, německá divize zhruba sovětskému sboru). Rozhodla celková situace, na severu byl německý postup rychle zastaven, na jihu sice II. tankový sbor SS postupoval, i když 12.7. byl u Prochorovky zastaven, zbytek německých jednotek byl ale zastaven a postup II. sboru SS by mu odkryl křídla. Navíc začala sovětská protiofenzíva a na Sicílii se vyloďovali spojenci - v tu chvíli již bylo i Němcům jasné, že operace selhala. Jinak ten poměr ztrát byl u Prochorovky značný, ale sovětské ztráty v prvních 2/3 války až na výjimky vždy byly podstatně vyšší, než německé, Prochorovka nebyla zas tak výjimečná.
V roce 2019 se i ve velké části našich médií objevily citace z práce britského historika Bena Wheatleyho „A visual examination of the battle of Prokhorovka“, který na základě analýzy dobových fotografií tvrdí, že 12. července Němci ztratili pouze pět tanků Panzer IV, poškozených jich měli maximálně 27. Navíc podle historika zdecimovali sovětské tankové formace. V článku doslova píše, že více než dvě stovky sovětských tanků proměnili v doutnající vraky. ...
I zde bych si dovolil citovat Jaroslava Beláka a jeho pohled na věc:
- V článku zmiňované sčítaní tanků podle fotek Luftwafe je fajn, ... a i když v celku představuje cenný vklad do diskuse, je trochu i zavádějící tím, jak je to napsané. Bitva byla 12. 7. fotky jsou několik z 14. 7, pak 16. 7. a pak ze srpna. Wheatley to tam trochu naznačil, ale sčítat německé tanky na bojišti 2 dny po bitvě je zavádějící - bitevní pole zůstalo Němcům, a ti měli evakuační službu velmi dobře zorganizovanou a tudíž 14. 7. byl s jistotou vše, co se odsunout dalo, již odsunuto, naopak, ruská technika byla na místě. Počet "zničených" německých vozidel určit jednoduše dodnes nejde a ani se to nikdy nepodaří, protože hlášení chybí, jsou jen přehledy stavu techniky k večeru 13. 7. a tam je stav II. tankového sboru -43 bojeschopných vozidel oproti stavu k večeru 11. 7. Jenže divize Das Reich jich měla třeba o 12 více. Problém je v tom, že se do služby vraceli dříve poškozené a následně opravené stroje. Další problém je, že Němci odepsali nenávratně ztracenou opravdu jen tu techniku, kterou se nepodařilo odsunout, a nebo nebylo co odsunout, tj. totálně zničená vozidla. Hodně poškozená se vedli jako v dlouhodobé opravě, a to i ta, co se odesílaly k opravě do Říše, kde ji ale továrna mohla jako neopravitelnou vyřadit. Pro Rusy (a stejně i pro Němce a kohokoliv jiného) byl každý zasažený tank nebo vozidlo nepřítele samozřejmě zničeno. V reálu mohla být řada techniky poškozena a opravitelná. V zásadě záleželo na tom, komu zůstalo bojiště. A Prochorovské pole bylo do 17.7. pod kontrolou Němců (což svědčí i o tom, že to pro Sověty vítězná bitva rozhodně nebyla). Sovětská technika, kdy odhadem polovina strojů na bojišti byla opravitelná, byla ovšem Němci důrazně ničena. Byl na to speciální rozkaz - co nešlo odsunout, lehce opravit a použít, musel být zničeno. Vyčleňovali k tomu speciální demoliční skupiny. Takže v reálu, co zlo na bojišti, o to Rusové definitivně přišli. A to je důvod, proč to tam stojí ještě i v srpnu.
- Nelze zpochybňovat, že to peklo bylo na obou stranách, ale o tom to tady je - počty zničených tanků. Zasažený tank i s mrtvou osádkou nemusí být nutně zničený a může být opraven. Němci prostě celou řadu techniky odtáhly a opravili. Navíc u Prochorovky nebojovali jen tanky a samohybná děla, Němci tam měli poměrně hodně protitankových kanónů a největší ztráty měli právě mezi nimi.
Prameny a doporučené zdroje:
[1] Jaroslav Belák
[2] Исаев А. В. Курская битва. Всё о сражении, решившем судьбу Второй Мировой. — М.: Эксмо: Яуза, 2018.
[3] Исаев А. В. Оборотная сторона преднамеренной обороны: Кромско-Дмитровская операция Центрального фронта // История Курской битвы: проблемы и перспективы исследования и сохранения памяти Сборник научных статей участников Международной научно-практической конференции, посвящённой 75-летию победы в Курской битве. Гл. ред. В. В. Коровин. — М.: Университетская книга, 2018.
[4] Коломиец М. В. «Пантеры» в Курской битве. — М.: Яуза, Эксмо, 2013.
[5] Замулин В. Н. Прохоровка — неизвестное сражение великой войны. — М.: Транзиткнига, АСТ, 2006.[4] Коломиец М. В. «Пантеры» в Курской битве. — М.: Яуза, Эксмо, 2013.
[6] Замулин В. Н. Курский излом. Решающая битва Отечественной войны. — М.: Яуза, Эксмо, 2007.
[7] Замулин В. Н. Засекреченная Курская битва. Неизвестные документы свидетельствуют. — М.: Яуза, Эксмо, 2007.
[8] Замулин В. Н. Забытое сражение Огненной Дуги. — М.: Яуза, Эксмо, 2009.
[9] V. Zamulin. Demolishing the Myth: The Tank Battle at Prokhorovka, Kursk, July 1943: An Operational Narrative. London: Heleon@Company, 2011.
[10] Замулин В. Н. Прохоровка. Неизвестные подробности об известном сражении. Москва: Вече, 2013.
[11] V. N. Zamulin. The Battle of Kursk 1943: The View through the Camera Lens. London: Heleon@Company, 2015.
[12] Замулин В. Н. Курская битва. 70 лет мифов и легенд./Рецензенты д.и.н, профессор К. В. Яценко и д.и.н., профессор В. В. Коровин. Москва: Вече, 2016.
[13] V. N. Zamulin. The Forgotten Battle of the Kursk Salient: 7th Guards Army’s Stand Against Army Detachment Kemp.London: Heleon@Company, 2018.
[14] V. N. Zamulin. Demolishing the Myth: The Tank Battle at Prokhorovka, Kursk, July 1943: An Operational Narrative. London: Heleon@Company, 2018.
[15] Замулин В. Н., Замулин В. В. Мифы и легенды Огненной дуги. Москва. Яуза, 2018.
[16] Замулин В. Н. Забытое сражение Огненной дуги. Москва. Яуза, 2018.
[17] Замулин В. Н. Курск — 43. Как готовилась битва «титанов». Книга 1. Москва. Яуза, 2018.
[18] Valerij Zamulin Prohorovka — Legenda és valóság. Budapest. Peko Publiching, 2018.
[19] https://www.facebook.com/groups/historievalek/permalink/1048674505331150
[20] https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/16161262.2019.1606545
[21] https://function.mil.ru/news_page/country/more.htm?id=12199935@egNews
[22] https://www.vedomosti.ru/opinion/articles/2018/07/20/776023-mif-o-prohorovkoi
[23] http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1470
[24] https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/nejvetsi-tankova-bitva-vsech-dob-u-prochorovky-je-mytus-pise/r~2536e6c2a6eb11e9be22ac1f6b220ee8/
[25] https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/bitva-u-prochorovky-rusko-nemecko-die-welt-propaganda.A190712_488519_zahranicni_kha?
[26] https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/tankova-bitva-u-prochorovky-je-mytus-tvrdi-historik-lzete-reaguje-rusko-40289839
[27] https://zahranicni.ihned.cz/c1-66607580-nejvetsi-tankova-bitva-vsech-dob-u-prochorovky-je-udajne-mytus-ztraty-rude-armady-byly-mnohem-vetsi
[28] https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Prokhorovka
[29] https://ru.wikipedia.org/wiki/Сражение_под_Прохоровко
[30] https://en.topwar.ru/160099-kto-pobedil-v-srazhenii-pod-prohorovkoj.html
[31] https://blog.tiger-tank.com/incombat/prokhorovka-myth-largest-tank-battle/
