Bomby určené pro Brno a Kuřim dopadly na Tišnov
Tišnov byl ve středu 25. dubna 1945 během dne bombardován dvakrát. V dopoledních hodinách se nad městem objevily bitevní letouny Iljušin Il-2, které přilétly v ose Hradčany – Předklášteří. Při náletu byly použity letecké bomby o váze 5 až 20 kg, jež zasáhly především okrajové části města a podle svědků došlo i na ostřelování ulic z palubních zbraní. Po tomto náletu odešla značná část obyvatel do okolních lesů. Sovětské letouny byly ze země ostřelovány německými jednotkami.
Podruhé se letouny objevily nad Tišnovem v odpoledních hodinách. Tentokrát se jednalo o střední bombardéry Douglas A-20 Boston americké výroby, dodaných Sovětskému svazu v rámci Zákona o půjčce a pronájmu (Lend-Lease).
Letouny přilétly ve směru od Železného a bomby dopadaly na město v pásu začínajícím na Kukýrně, Náměstí Míru, přes měšťanskou školu (Bezručova), ulici Dvořákovu, Majorovu, Brněnskou, Na zahrádkách, Koráb, Vrchlického, Smetanovu a Rybníček. Následky bombardování byly mnohem tragičtější než při dopoledním náletu, neboť bylo zasaženo přímo město a dopadaly na něj letecké pumy o váze 100 a 250 kg. Nejhůře na tom byly domy u hřbitova, kde se křížily pásy obou náletů a došlo zde i k největším ztrátám na životech. Přesný počet obětí se v různých pramenech různí. V seznamu sestaveném Četnickou stanicí v Tišnově z 30. dubna 1945 je uvedeno celkem osmnáct obětí náletu z řad tišnovských občanů a osob, které se před postupující frontou v Tišnově ukrývaly.
Ten nálet je nutné dát do širších souvislostí. K náletu došlo 25. dubna 1945, přičemž 24. dubna byly osvobozeny obce v těsné blízkosti jižně od Brna, 25. dubna vnikla Rudá armáda do brněnských předměstí. Město Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945. Tišnov byl v přífrontové oblasti a tyto oblasti se stávaly cílem leteckých útoků právě proto, aby se ztížil pohyb nepřítele. U Tišnova v údolí říčky Haldy a Libochůvky se nacházela podzemní továrna Diana GmbH, která zde od léta 1944 vyráběla stíhací letouny Messerschmitt Bf 109. V té době teprve vrcholila bitva o Berlín. Válka byla pořád v plném proudu.
Co o dané události lze najít v dostupných dokumentech z ruských archivů?
První dopolední nálet provedla v čase 10.37 až 11.31 osmičlenná skupina letounů Iljušin Il-2, patřící 92. gardového bitevnímu leteckému pluku, jež byl součástí 4. gardové bitevní letecké divize 5. bitevního leteckého sboru. V deníku bojové činnosti pluku se lze dočíst, že celou skupinu vedl gardový st. lt. Vasilij Michajlovič Jegorov a jeho palubním střelcem byl gardový staršina Aleksej Prokofjevič Novikov. V kabinách dalších bitevníků letěli: Stěpan Pavlovič Didenko – Anatolij Vladimirovič Korovicin, Sergej Nikolajevič Poletajev – Jefim Semjonovič Taskajev, Ivan Nikotovič Demjanov – Michail Grigorjevič Kuzněcov, Ivan Silvestrovič Červinskij – Valentin Grigorjevič Guňkin, Vasilij Fjodorovič Sokolov – Ivan Fjodorovič Čuvikin, Nikolaj Arkadjevič Korovin – Leonid josifovič Kolosnicin a Jurij Jurjevič Karpitskij – Nikolaj Aleksandrovič Savčenko. Stíhací doprovod jim dělaly čtyři letouny Jak-1 náležející 179. stíhacímu leteckému pluku 331. stíhací letecké divize. Skupina měla za úkol provést průzkum v oblasti bojové činnosti a provést bombardovací útoky a zteče na vojska i techniku v opevněných bodech Bobrůvka a Bukovina (nedaleko Adamova). Poté byla skupina navedena provést útoku na německá vojska a techniku na silnici z Jehnic do Lelekovic. Nakonec se letouny přesunuly do Tišnova, aby zde napadly zdejší železniční stanici.
Zajímavější informace v ruských archivech však nacházíme k odpolednímu bombardovacímu útoku letouny Douglas A-20. Bomby totiž byly původně určeny pro Brno a Kuřim, Tišnov byl pouze veden jako záložní cíl. Jelikož však byl cíl zahalen hustým kouřem, jedna část bombardovací skupiny se rozhodla nebombardovat primární cíl a zaútočila místo toho na záložní cíl, kterým byl bohužel Tišnov. To by vysvětlovalo i to, že útok na Tišnov byl veden ze severovýchodu od Železného. Co vedlo sovětské velení k zařazení Tišnova mezi záložní cíle a jestli tím důvodem nemohlo být dopolední ostřelování sovětských bitevníků při náletu na železniční stanici je otázkou.
Druhý nálet na Tišnov provedli letci z 48. bombardovacího leteckého pluku, náležejícího 218. bombardovací letecké divizi. Z deníku bojové činnosti pluku se lze dočíst, že v 14.40 přišel z velitelského stanoviště divize rozkaz k druhému bojovému letu, který proběhl v období 15.00 až 16.35, s cílem bombardovat oblast Brna. Jednalo se o skupinu šestnácti letounů rozdělených do dvou skupin. První skupině velel samotný velitel pluku podplukovník Vasilij Pavlovič Kolij, navigátorem byl major Margarjan, velitelem druhé skupiny byl kapitán Nagornyj a navigátorem poručík Volkov. Stíhací krytí jim poskytovalo osm stíhacích letounů Jakovlev Jak-9. Při příletu k oblasti cíle (Kuřim) se ukázalo, že celé město Brno bylo v ohni a zahalené do hustého černého dýmu. Dým byl nejen nad celým městem, ale pokračoval dál na sever a dosahoval výšky až 2000 metrů. To byl důvod, proč se velitel pluku pplk. Vasilij Pavlovič Kolij rozhodl bombardovat záložní cíl – Tišnov.
