První hromadný přelet stíhacích letounů přes Středozemní moře i s českou účastí.
Je pondělní ráno 6. května 1940. Z letiště Marseille-Marignane vzlétá
velká skupina letounů od skupiny GC I/9, čítající 28 stíhacích
Morane-Saulnier M.S.406, šest Potezů P.630 a dva Blochy M.B.220. Začíná
tak pozoruhodný let v historii francouzského vojenského letectva (Armée
de l’Air), neboť se jedná o první
hromadný přelet stíhacích letounů přes Středozemní moře. Celá skupina se
vydala nejdříve na Korsiku, kde po 1,5 hodinovém letu přistála na
letišti Ghisonaccio. Následující den se skupina za dobrých
meteorologických podmínek přesunuje do Tunisu, kam stroje přilétají po
dvou hodinách letu nad mořem.
Jedním z pilotů účastnících se tohoto
pozoruhodného přeletu Středozemního moře byl i Čech – Lt. Vlastimil
Veselý. Celou událost si do svého deníku poznamenal následovně:
„Letíme do Afriky a zpět“ !!??
Ano, rozkaz je zde. Letíme zpět – a co nejrychleji!! Snad to souvisí s
politickou situací v Itálii. Povede-li se to, budu to počítati mezi své
nejlepší a nejodvážnější lety! Nebude to moje zásluha, ten přelet, máme
na to rozkaz. A bude to hlavně zásluha motorů; ačkoli navigace na
stíhacím stroji nebude snadná. Je plno potíží. Stíhací stroj nemá
dokonalé navigační zařízení – vždyť je tam člověk sám asi na 30 aparátů!
A pak máme tak akorát benzinu! Čeká nás asi 900 km letu nad mořem na
dvě etapy. Jsem velitelem jednoho roje. Dnes jsme vyfasovali záchranné
vesty pro případ, že se někdo z nás bude museti „posaditi“ na moře pro
defekt motoru. Letí nás asi 40. Je to první přelet v historii frc.
letectva, kdy jednomotorové a jednomístné stroje letí přes moře. Děláme
to na dvě etapy.
I. Marseille – Korsika;
II. Korsika – Tunis.
Těším se na ten let – bude to prima. Je to krásný let, odvážný a snad i
trochu nerozvážný. Máme benzin na 3 hodiny a druhá etapa (600 km nad
mořem) trvá 2 ½ hodiny tj. úsporný let, co nejrychleji s nejmenší
spotřebou!
Musíme se vyhnouti Sardinii. Talijáni budou „mrkati“ na stíhačky nad mořem! Asi jim to moc nepůjde do hlavy.
Vše zabaleno. Do mašiny moc nedám, musí se šetřiti benzin. Nacpu to do
transportních mašin. Malujeme na mašiny v rychlosti odznaky. Ráno, tj. 4
t.m. máme letěti.
Tož, Afriko, zase na shledanou!!
Před odchodem se loučíme s Marseillí návštěvou „divadla“ u mme 1)
Clarte. Podnikám vyjížďky na moře v motorových člunech v Marseill.
přístavu, kolem zámku If 2). Docela mi to povolili říditi. Druhý den
projížďky na moři poněkud rozbouřeném – s Popelkou; byly pěkné vlny a
velmi často jsme byli pokropeni až jedna radost. Stálé čekání na počasí.
Nad mořem je stále velmi silný vítr; dokonce na Korsice je až cyklon. A
hlavně je jižní vítr, zatímco my potřebujeme vítr severní.
7/5 Konečně! Příznivé počasí – letí se!!
7/5 1940. 3) Příznivé počasí nad mořem – letíme. Poletí se na dvě
etapy. Marseille – Korsika : Korsika – Tunis. Letí nás asi 40 mašin.
Taky asi šest P630, kteří nám obstarávají navigaci. Je pěkné ráno, vítr
severní až 80 km. Strojíme se do záchranných pasů a podobných obleků.
Poletíme ve 4000 m. Vždy po skupinách 5ti letounů. Vedu jeden roj.
Je ráno 10.30 – startují první skupiny v intervalech 15 minut. Naše
skupina startuje v čele druhé letky. Hladký start a stoupáme do 4000 m
(nejrychlejší výška při nejmenší spotřebě benzinu). Letouny před námi
nevidíme. Máme směr na mys Camarat, kam přilétáváme asi po hodině letu.
Letíme většinu trati nad mořem. Poslouchám motor a kontroluji přístroje
jako nikdy v životě. Zde na tomto úseku máme ještě možnost přistáti na
pevnině. Ale moje mašina jde jak hodiny, a proto s důvěrou pokračuji v
letu. Zdá se, že i ostatním „to šlape“ dobře. A tak po hodině letu
střídavě nad mořem a pevninou měníme kurs a opouštíme Francii a máme
směr na Korsiku.
Za námi mizí Francie (poslední pohledy na Riviéru,
zasněžené Alpy, Pyreneje) a před námi nic než moře. Kolem dokola moře.
Pevnina zmizela. Vedou nás jen kompasy. Radiem se ptáme svých čísel a
„vše dobře klape“. Hledám lodě pro případ nouzového přistání. Jsme už
asi hodinu nad mořem, když přelétáváme mraky, které jsou asi ve třech
tisících metrech. Tož už nevidíme ani moře. A za chvíli už se před námi v
dálce rýsuje Korsika. Nádherný pohled na hory přes 3000 m vysoké. Je na
nich sníh, nad nimi nádherné mraky a dole pod horami u moře plachtí
plachetnice. Jedinečný pohled. Vlétáváme nad pevninu, přelétáváme
nejvyšší hory a jsme na východním pobřeží. Vidíme ostrov Elbu, v dálce
je trošku viděti Itálie. Měníme kompasy na plný jih a zanedlouho jsme
nad Bastií a za několik minut přilétáváme do Ghisonaccio, kde
přistáváme. Tam už vidíme letouny, co startovaly před námi. Chybí někdo?
Posadil se někdo do vody? To jsou naše otázky při pohledu na letiště.
Opouštíme Poteza a přistáváme. Letiště pod krásnými horami, jež jsou pod
sněhem. A zde dole je plné jaro. Letiště a okolí plné květů. Přistávám
první. Za mnou jeden z mladých pilotů. Sedl dobře, ale vjel do písku
zrovna vedle mne a asi 30 m vedle mě havaroval. Obrátil to na záda;
vytáhli jsme ho hned. Dopadlo to, až na rozbitý aeroplán, dobře.
Rolujeme k ostatním aeroplánům, vypínáme motory a hned počítáme
nechybí-li někdo. Nikdo! A v tom už nad letiště přilétávají další
stíhačky od naší letky. Také nikdo nechybí! Tedy první etapa
historického letu dopadla dobře. Ani nečekáme až všichni přistanou a
pouštíme se do přesnídávky. A už je znáti jih – je zde tepleji než v
Evropě a to znatelně. Běháme jen v košilích.
Po přesnídávce (salám,
zavařeniny, šunka, cigarety a soudek prima vína) nasedáme do dopravních
Blochů, které nám vozí zavazadla a mechaniky. A startujeme znovu,
tentokrát coby pasažéři do Bastie.
Bastia (Korsika)
Letíme celou cestu na sever nad mořem. Mám dojem, že jsem viděl dvě
ponorky. Nádherný ostrov ta Korsika. Zelené všechno, křoví, květiny,
lučiny, moře.
Přistáváme v Bastii, kde již je první Bloch. Ten nás
předlétl po cestě. Nasedá se do voj. autokaru a do Bastie. Je to malé
přístavní městečko, jedinečně krásné. Bydlíme v hotelu. Umývání, holení,
sprchy, pak holič, několik fotografií v přístavu, procházka městem
(hezké slečny, ale žádný strach M.), prima večeře, znova hotel. Ráno se
loučíme s krásnou Bastií a letí se zpět do Ajaccia.
Ghisonaccio (Korsika)
Méteor zpráva – dobré počasí a letí se druhá etapa. Tentokráte daleko
těžší než ta první. Celých 600 km nad mořem. Startujeme ve stejném
pořadí – já mám ovšem ve skupině o jednoho méně, toho, co havaroval
(letí dopravákem za námi). Hned po startu se letí nad moře do
neutrálních vod. Nesmíme letět nad italskými vodami. Jsme tedy nad
mořem, mimo italské vody a letí se přímo na jih do Afriky. Míjíme vpravo
jih Korsiky a hned pod ní už vidíme Sardinii. Vlevo v dálce Itálie.
Znovu a důkladně kontroluji motor, radiem se ptám ostatních, jak se vede
– „ ça va“ a letí se dál! Máme vpravo Sardinii. Je to na dosah ruky.
Dole vidím jakési lodě; no, dobré pro nouzák. Asi ve třetině Sardinie
najednou vidím tříčlennou skupinu stíhaček letících ze Sardinie. Jsou
pod námi a stoupají k nám. Myslel jsem, že to jsou naši, ale když přišli
blíž, vidím že to naši nejsou. Jsou to tedy Italové! Jsme ale daleko
rychlejší. Aniž bychom přidávali plynu, rychle jim mizíme. Když byli asi
300 metrů ode mne, zamával jsem jim a adieu „macaroni“. Pro jistotu
jsem se ještě za nimi koukal, ale zdá se, že měli chování „non
belligerante“. Chtěli se asi přesvědčiti, co jsme zač, co je to za
drzouny, kteří jim létají mezi Sardinií a Itálií. Jistě se divili, když
viděli stihače. Aspoň vědí, že můžeme teď létati za tři a půl hodiny až
do Afriky. Totiž, ještě jsme nedoletěli. Mizí nám Sardinie. V dálce
vidím jakýsi hydroavion a dole nic. Celých posledních 300 km jsem
neviděl ani jednu loď. Nad vodou, když člověk nic nevidí, to utíká
pomalu. Ale vše jde dobře. A po hodině letu už vidíme v dálce Afriku.
Poznávám záliv a přístav Bizerty. Za nedlouho už jsme nad Bizertou, v
malé výšce vlétáváme nad pevninu, oddycháváme si pro jistotu, v duchu
děkujeme motorům za bezvadný chod. A již je pod námi Tunis. Nálet na
letiště a přistáváme na letišti. Tož zase v Africe!
A jedinečný „bažant“ je vykonán.
Stíhací skupina měla základnu na letišti Tunis-El Aouïna. Od 11. května
jí bylo uloženo chránit Tunis a jeho okolí a zaútočit na nepřátelské
pozemní jednotky, které by se případně pokusily vylodit na území Tunisu.
Od 10. května však německý útok na Francii způsobil poměrně velké
ztráty mezi stíhacími piloty. Velení l’Armée de l’Air bylo proto nuceno
provést reorganizaci letectva a přesunout část letců sloužících v rámci
Armée de l’AFN (francouzské vojenské síly v Severní Africe). V neděli
19. května dostává commandant Rousseau-Dumarcet rozkaz k přesunu 20
letounů do Francie. Následující den opouští GC I/9 letiště El Aouïna a
přes Sidi-Ahmed, Bizerta, se vydává na Korsiku. Po doplnění zásob za
chaotických podmínek na letišti Ghisonaccio, odlétá skupina do
Marignane, kde v 19:00 přistává 19 strojů M.S. 406. 4)
Letci GC I/9
se však stávají oběťmi chaosu, který už tou dobou zmítal francouzským
letectvem. Po přistání už na ně čekal další rozkaz – zanechat své stroje
na místě a vrátit se zpět do Tunisu. Hlavní skupina – 14 pilotů (mezi
nimi i Vlastimil Veselý) – se přepravila do Tunisu hydroplánem Air
France, dalších pět se připojilo ke skupině 26. května.
Letouny le
Groupe de Chasse I/9 byly znovu zkompletovány především z Moranů
náležejících GC I/10 – celkem 20 strojů. Jednotka se poté zapojila do
bojů proti italskému letectvu Regia Aeronautica. Jediný bojový úspěch
této jednotky zaznamenal Vlastimil Veselý, když v pondělí 17. června v
11 hodin a 12 minut pravděpodobně sestřelil italský bombardovací letoun
Savoia-Marchetti S.M.79.
1) mme – madame = paní
2) Pevnost If, známá především díky slavnému románu Alexandra Dumase – Hrabě Monte Christo.
3) Vlastimil Veselý ve svém deníku uvádí datum začátku přeletu v úterý
7. května 1940. Mathieu Comas ve své práci Le Morane-Saulnier MS 406
uvádí, že přelet se uskutečnil 6. a 7. května.
4) Vlastimil Veselý
ve svém deníků uvádí, že tohoto přeletu se účastnilo celkem 25 letounů,
přičemž na letiště Marseille-Marignane doletělo pouze 23 strojů. Také
datum přeletu se liší. Podle Veselého došlo k přeletu již 19. května.
Vlastimil Veselý – osobní deník.
Vlastimil Veselý.
Vlastimil Veselý u letounu Morane-Saulnier M.S.406C.1.
(letistě Oran-La Senia)
„Zpět do Evropy“ – druhý přelet Středozemního moře – letiště Ghisonaccio, Korsika,
pondělí 20. května 1940. Dvě řady stíhacích letounů Morane Saulnier M.S.406C.1
na pozadí Korsických hor.
Během přistání na letišti Ghisonaccio vyjel jeden z mladých pilotů z dráhy, havaroval a obrátil letoun na záda. Tato fotografie z deníku Vlastimila Veselého ukazuje stejnou situaci, která se však udála o něco dříve, v pondělí 15. ledna 1940 na letišti Oran-La Senia. Sergent-chef de Grandprés tehdy přistával na letišti Oran. Jeho letoun M.S.406 N°63, náležející stíhací skupině GC I/9, se těsně po dosednutí zabořil do podmáčené země a převrátil se. Pilot vyvázl bez zranění, letoun putoval na opravu a poté byl odevzdán stíhací skupině CG I/10.
Potez P.630 patřil do skupiny víceúčelových dvoumotorových letounů vyvinutých pro l’ Armée de l’Air na konci 30. let. Jeho design byl dost podobný jeho ‚vrstevníkům‘ – britskému Bristol Bleinheimu a německému Messerschmittu BF 100. Letouny Potez P.630 se také účastnili prvního hromadného přeletu stíhacích letounů přes Středozemní moře, přičemž obstarávaly navigaci stíhačkám M.S.406.
Dopravní hydroplán Lioré et Olivier LeO H-242, který byl odvozen z Lioré et Olivier Leo H-24 a svůj první let vykonal 30. března 1930. Na tomto letounu absolvoval Vlastimil Veselý svůj třetí přelet Středozemního moře, tentokráte jako pasažér.
Třetí cesta přes Středozemní moře na trati Marseille (Francie) – Ajaccio (Korsika) – El Aouïna (Tunis), kterou Vlastimil Veselý absolvoval jako pasažér hydroplánu LeO H-242. Pohled z okna letounu na „Krvavé ostrovy“ – „Iles Sanguinaires“, Korsika,
úterý 21. května 1940.
[1] Jan Šafařík: Letíme do Afriky a zpět, in REVI Publications, No. 53, 2006. // http://aces.safarikovi.org/revi/
