V pondělí 28. prosince 1967 poprvé vzlétl Hawker Siddeley Harrier, hovorově také známý jako „Harrier Jump Jet“. Byl to první operačně způsobilý bitevní letoun pro blízkou leteckou podporu a průzkum se schopností vertikálního vzletu nebo vzletu na krátké dráze a vertikálního přistání (V/STOL) a jediný skutečně úspěšný V/STOL letoun ze všech návrhů, které v té době vznikaly. Harrier byl odvozen od zkušebního letounu Hawker Siddeley Kestrel poté, co byl zrušen projekt pokročilejšího nadzvukového letounu se svislým startem Hawker Siddeley P.1154. Britské královské letectvo objednalo letouny Harrier na konci 60. let 20. století. Letoun byl vyvážen do Spojených států pod označením AV-8A Harrier, kde sloužil u námořní pěchoty Spojených států amerických.
Sea Harriery a Harriery bojovaly v roce 1982 ve válce o Falklandské ostrovy, kde se letouny prokázaly jako velice užitečné a univerzální. Sea Harriery Royal Navy prováděly hlavně obranu proti útočícím nepřátelským letounům, zatímco Harriery RAF se soustředily na pozemní cíle. Během konfliktu si Harriery Gr.3 od 1. Squadrony připsaly dva zničené vrtulníky na zemi (21. 5. 1982 - Chinook CH47C, 26. 5. 1982 - SA.330L Puma, oba zničený nedaleko Mount Kent). Harriery byly později podstatně vylepšeny na Harriery druhé generace s označením McDonnell Douglas AV-8B Harrier II a British Aerospace Harrier II.
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hawker_Siddeley_Harrier
