pondělí 25. října 2021

Kalendárium, 25. říjen 1937


V noci na pondělí 25. října 1937 dosáhl Jevgenij Nikolajevič Stěpanov svého šestého a sedmého sestřelu ve Španělské občanské válce z toho jeden taranem. Jednalo se o první noční taran historie.

V 3.00, v noci z 24. na 25. října, vzlétly tři bombardovací letouny Savoia-Marchetti S.M.81 Pipistrello z 251a Squadriglia, XXV Gruppo B.N. "Pipistrelli delle Baleari" z letecké základny Alcudie bombardovat letiště Sabadell. Plán byl takový, že velitel bombardovací skupiny Capitano Nicola Ruggeri měl nejprve odhodit svůj náklad bomb, aby požáry způsobené jeho zápalnými bombami umožnily zbývajícím dvěma posádkám s letouny přepravujícími 15 kg výbušné bomby vybrat nejlepší cíle. Když dosáhli svého cíle ve výšce 700 metrů, trojmotoráky přivítala palba z protiletadlových kulometů rozmístěných na kopcích jihozápadně od letiště a poté na ně zaútočil letoun Polikarpov I-15 trupového čísla 6, pilotovaný starším lejtěnantem Jevgenijem Stěpanovem od letecké jednotky 1a/26. Stěpanov zaútočil společně s další I-15, kterou pilotoval Ilja Angrejevič Finn. St. lt. Stěpanov sestřelil druhé letadlo, které pilotoval Tenente Ezio Maccani a které se následně v plamenech zřítilo poblíž Montcady, přitom zapálilo velkou zalesněnou plochu a zabilo celou šestičlennou osádku. Osádku letounu tvořili: pilot Tenente Ezio Maccani, pilot Sergente maggiore Luigi Bertocchini, pilot Sergente maggiore Sergio Pulcini, radista Aviere scelto Alessandro Amici, palubní inženýr Aviere scelto Marino Sodini palubní střelec Aviere scelto Paolo Sola.
Poté se pokusil sestřelit druhý bombardér. Jeho střelci však proti stíhači zahájili obrannou palbu. Stěpanovovi se podařilo kulometnou palbou zapálit nejprve levé křídlo a poté i pravé. Nepřítel však pokračoval dál v letu a proto se Stěpanov rozhodl pro taran. Po zvýšení rychlosti chtěl bombardér zasáhnout koly svého letounu v levotočivé zatáčce do kormidla, ale nakonec bombardér zasáhl vrtulí a levým kolem svého letounu. Italský letoun byl těžce zasažen, přesto však dokázal udržovat kontakt se svým velitelem. Oba se poté odklonili k sekundárnímu cíli, továrně na výbušniny v Badaloně, ​​kterou bombardovali v 4.35. St. lt. Jevgenij Stěpanov si tuto noc připsal dva sestřely a jednoho sestřelu měl dosáhnout i Ilja A. Finn. Některé prameny pak uvádějí, že Jevgenij Stěpanov nejdříve taranoval jeden bombardér, který se zřítil a poté s poškozeným letounem zaútočil na druhý bombardér a hned při prvním útoku zasáhl palbou s kulometu kokpit nepřátelského letounu. Následně se Jevgeniji Stěpanovovi podařilo bezpečně přistát na letecké základně Sabadell.

Jevgenij Nikolajevič Stěpanov se narodil 22. května 1911 v Moskvě. V roce 1930 ukončil učňovskou průmyslovou školu a pracoval jako kovář. Zabýval se plachtařením a vystudoval pilotní školu OSOVIACHIMu. Od roku 1932 sloužil v Rudé armádě. Následně byl poslán do Borisoglebské vojenské letecké školy pilotů. Od března 1933 sloužil u letectva Leningradského vojenského okruhu. Nejdříve létal na bombardérech, ale následně přešel ke stíhacímu letectvu. V hodnosti Lejtěnanta velel zvěnu 12. stíhací letecké eskadrily (11. IABR).
Od srpna 1937 se účastnil Španělské občanské války, kde létal na letounech Polikarpov I-15. Nejdříve velel zvěnu poté eskadrile. Ve čtvrtek 20. ledna 1938 byl sestřelen nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem, zachránil se výskokem na padáku a byl zajat. Dne 9. července byl vyměněn za zajatého německého pilota a poslán do Sovětského svazu. Celkově absolvoval během Španělské občanské války více jak 70 bojových letů, účastnil se 16 vzdušných soubojů, ve kterých získal sedm samostatných sestřelů a dva ve spoluúčasti. Některé prameny mu připisují celkem 12 [8+4] sestřelů, respektive 10 [6+4]. 
Po svém návratu ze Španělska velel jednotce v Borisoglebské vojenské letecké škole pilotů, poté byl inspektorem techniky pilotáže u 19. IAP letectva Leningradského vojenského okruhu.
Následně se účastnil od 29. května do 16. září 1939 sovětsko-japonského konfliktu na řece Chalchin-Gol v Mongolsku ve funkci velitele eskadrili 22. IAP letectva 1. armádní skupiny. Létal na letounech I-15bis, I-16 a I-153. Absolvoval více jak 100 bojových letů a ve vzdušných soubojích sestřelil 4 letouny samostatně. Některé prameny uvádějí, že během tohoto konfliktu získal pouze 2, respektive 1 jistý sestřel. Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 29. srpna 1938 získal kapitán Jevgenij N. Stěpanov titul Hrdina Sovětského svazu a Řád Lenina. 
Po návratu z Mongolska byl jmenován zástupcem velitele eskadrily 7. IAP. V září 1939 se účastnil obsazení východního Polska a v sestavě 19. IAP se účastnil Zimní války, kde létal na letounech I-16. Během Velké vlastenecké války sloužil na velitelství letectva Moskevského vojenského okruhu jako inspektor techniky pilotáže a vedoucí oddělení vojenských vzdělávacích institucí. 

Vyznamenání:
Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 152, 29. 8. 1939),
Řád Lenina (29. 8. 1939),
2x Řád rudé hvězdy,
2x Řád rudého praporu (10. 11. 1937, ...),
Řád Vlastenecké války 1. stupně,
Řád Vlastenecké války 2. stupně (11. 3. 1985),
medaile...
Řád bojového rudého praporu 1. stupně (mongolský, 18. 8. 1939),
Řád „Za vojenské zásluhy“ (mongolský, 1939). 

Seznam sestřelů:
8.1937 1 Fiat CR.32
8.1937 ½ Dornier Do 17
24.08.1937 1 Messerschmitt Bf 109
01.09.1937 1 Fiat CR.32
12.10.1937 ⅓ Junkers Ju 52
25.10.1937 1 Savoia-Marchetti SM.81 (taran)
25.10.1937 1 Savoia-Marchetti SM.81
16.12.1937 1 Fiat CR.32
17.01.1938 1 Fiat CR.32
22.06.1939 1 Ki-27
22.06.1939 1 Ki-27
27.06.1939 1 Ki-21
8.1939 1 Ki-15


Prameny a literatura:
[1] Абросов, Сергей Владимирович: В небе Испании 1936-1939 годы, Издательство: г.Москва, без издательства, 2003.
[2] Абросов, Сергей Владимирович: Воздушная война в Испании. Хроника воздушных сражений 1936-1939 гг., Издатель: Яуза, Эксмо, 2008. 
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 
[4] Каминский, Олег Александрович: Их называли «испанцами», Издательство: Друк, Одесса, Украина, 2009. 
[5] Кондратьев, Вячеслав: Халхин-Гол: Война в воздухе, Библиотека журнала «Техники — Молодежи». Серия «Авиация», 2002 г. ISBN-5–88573–009–1
[6] Кондратьев, Вячеслав: Битва над степью, Авиация в советско-японском вооруженном конфликте на реке Халхин-Гол, Издательство Фонда содействия авиации "Русские витязи", 2008 г. 
[7] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999. 
[8] Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
[9] Жирохов, Михаил Александрович - Котлобовский, Александр В.: «Иду на таран!». Последний довод «сталинских соколов», Серия В воздушных боях, Издательство Яуза, Эксмо, 2007. ISBN: 978-5-699-22730-3 
[10] http://sovpilots.ru/
[11] http://soviet-aces-1936-53.ru/
[12] http://aeroram.narod.ru/
[13] https://proza.ru/avtor/urusut
[14] http://surfcity.kund.dalnet.se/
[15] https://it.wikipedia.org/wiki/Ezio_Maccani

sobota 23. října 2021

Kalendárium, 23. říjen 4004 př. n. l.


V sobotu 23. října 4004 př. n. l. podle proleptického Juliánského kalendáře, blízko podzimní rovnodennosti, došlo ke stvoření světa. K tomuto datu dospěl anglikánský arcibiskup z Armaghu a irský primas James Ussher.

Ussherova práce, spíše známá jako Annales veteris testamenti, a prima mundi origine deducti (Anály Starého zákona, vyvozené od prvopočátku světa), byla jeho příspěvkem k dlouholeté teologické debatě, týkající se stáří Země. To bylo již přes století hlavní starostí mnoha učenců.

Chronologie Usshera a ostatních učenců, studujících Bibli, se lišily tak málo, protože používali podobnou metodologii výpočtu klíčových událostí v Bibli. Jejich úloha byla komplikována skutečností, že Bible byla během několika staletí kompilována z několika různých zdrojů, které se lišily verzemi a délkou chronologických mezer, znemožňujících výpočet pomocí jednoduchého součtu biblických věků a dat. Ve svém článku o Ussherově kalendáři James Barr (viz Reference) identifikoval tři odlišné periody, které musel Ussher řešit:

  • Rané časy (od Stvoření po Šalamouna). Zdánlivě snadnější období, protože Bible uvádí nepřerušovanou linii mužských potomků od Adama až po Šalamouna včetně jejich věku. Přesto však ne všechny verze Bible udávají stejná stáří biblických postav – Septuaginta např. udává trvání jejich životů mnohem delší, čímž přidává k datu Stvoření navíc 1500 let. Ussher vyřešil tento problém tím, že se spolehl na Hebrejskou bibli.
  • Raný královský věk (od Šalamouna po zničení chrámu v Jeruzalémě a babylonské zajetí). Tady se rodová linie hroutí a pouze délka vlády jednotlivých králů s komplikujícími přesahy a dvojznačnostmi poskytuje určitý obraz. Ussher musel porovnat biblické záznamy se známými daty jiných lidí a panovníky srovnat do časové přímky.
  • Pozdní královský věk (od Ezdráše a Nehemjáše po Ježíšovo narození). V Bibli nelze nalézt žádné použitelné informace. Ussher a jeho kolegové se proto museli pokoušet spojit známé události z této části s datovatelnými událostmi v dalších kulturách, jako např. chaldejské, perské nebo římské. Například smrt chaldejského krále Nebukadnesara II. (který si roku 586 př. n. l. podrobil Jeruzalém) může korelovat s 37. rokem exilu Jójakína (v Druhé královské 25:27).
Použitím těchto metod, byl Ussher schopen stanovit neupravené datum Stvoření zhruba na rok 4000 př. n. l. Toto datum pak posunul na rok 4004 př. n. l., protože započítal chybu způsobenou Dionysiem Exiguusem, zakladatelem počítání na léta Páně (náš letopočet). Flavius Iosephus ukázal, že smrt Herodese I. Velikého nastala v roce 4 př. n. l. a proto se Ježíš nemohl narodit po tomto datu. Ježíš se musel narodit mezi lety 37 př. n. l. (kdy se Herodes dostal k moci) a rokem 4 př. n. l. Nakonec Ussher došel výpočtem k závěru, že rokem Kristova narození musel být rok 4 př. n. l.

Velkým předmětem teologických diskusí bylo za Ussherových dob také roční období, ve kterém ke Stvoření došlo. Mnoho učenců navrhovalo, že se tak stalo na jaře, kdy začíná chronologie u Babyloňanů, Chaldejců a mnoha dalších kultur. Jiní, včetně Usshera, se domnívali že by spíše příhodnější byl podzim, převážně proto, že na toto roční období připadá začátek židovského roku.

Ussher dále zúžil toto datum použitím židovského kalendáře ke stanovení data Stvoření na neděli poblíž podzimní rovnodennosti. Daný den v týdnu byl zjištěn zpětnou kalkulací ze šesti dnů božího tvoření a sedmého dne, kdy Bůh své dílo dokončil a který podle židovské tradice připadá na sobotu – z tohoto důvodu den Stvoření připadá na neděli. Astronomické tabulky, které Ussher používal, byly pravděpodobně Keplerovy Tabulae Rudolphinae (Rudolfínské tabulky 1627). Jejich použitím dospěl k závěru, že den rovnodennosti připadl na úterý 25. října, pouze o jeden dříve než tradiční den při stvoření světa, kterým je čtvrtý den v pořadí, středa, kdy podle Bible Bůh stvořil Slunce, Měsíc a hvězdy (Genesis 1:16). Moderní rovnice určují podzimní rovnodennost roku 4004 př. n. l. na neděli 23. října.

Ussher formuloval čas Stvoření (soumrak předcházející 23. říjnu) na první stránce latinských Annales a na první stránce jejich anglického překladu Annals of the World (1658). Následující citace je založena na obou knihách i se závažnou chybou v anglické verzi z roku 1658 a opravenou odkazem na latinskou verzi publikace (kalendář → období).

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi, Gen. 1, v. 1. V tom případě počátek času, podle naší chronologie, vychází na příchod noci předcházející 23. říjnový den roku 710 Juliánského období. Rok 4004 před narozením Krista. Juliánské období 710.


Ussherova historie Země

Ussherova chronologie poskytuje následující data pro klíčové události v historii světa:

4004 př. n. l. – Stvoření
2348 př. n. l. – Velká potopa
1921 př. n. l. – Boží povolání Abraháma
1491 př. n. l. – Útěk z Egypta
1012 př. n. l. – Založení chrámu v Jeruzalémě
586 př. n. l. – Zničení Jeruzalémského chrámu Babylónem a počátek babylonského zajetí.
4 př. n. l. – narození Ježíše

neděle 17. října 2021

Kalendárium, 17. říjen 1974

Ve čtvrtek 17. října 1974 provedli zkušební pilot společnosti Sikorsky Dick Wright a zkušební pilot UTTAS (Utility Tactical Transport Aircraft System) John Dixson první let prototypu dvoumotorového, čtyřlistého, středně těžkého víceúčelového vrtulníku UH-60 Black Hawk, vyráběného společností Sikorsky Aircraft. 

Sériové stroje se začaly vyrábět v roce 1979. Je užívaný k vzdušným útokům, výsadkům a záchraně vojenských jednotek i civilních osob. Do služby u americké armády se dostal v roce 1979, kdy nahradil taktický transportní vrtulník Bell UH-1 Iroquois. Následně byly vyráběny varianty vrtulníku Black Hawk na elektronický boj či pro speciální operace. Také byly vyvinuty vylepšené varianty UH-60L a UH-60M. Upravené verze byly vyvinuty pro americkou armádu, letectvo, námořnictvo a pobřežní stráž. Rovněž byly tyto vrtulníky vyváženy do jiných zemí a zúčastnili i několika bojových konfliktů v Grenadě, Panamě, Iráku, Somálsku, na Balkáně, v Afghánistánu a zemích Blízkého východu. 




Prameny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Sikorsky_UH-60_Black_Hawk
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Sikorsky_UH-60_Black_Hawk

sobota 16. října 2021

Kalendárium, 16. říjen 1968

Ve středu 16. října 1968 byla podepsána předsedou vlády Oldřichem Černíkem a za sovětskou stranu předsedou rady ministrů SSSR Andrejem Kosyginem Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky.

Smlouva byla po té ratifikována národním shromážděním, pro bylo 228 poslanců, deset poslanců se zdrželo hlasování a čtyři zvedli ruku proti (Františk Kriegel, František Vodsloň, Gertruda Sekaninová-Čakrtová a Božena Fuková)

Někdejší Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla rozmístěna sovětská vojska. To se však změnilo po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Jednotky z Maďarska, Bulharska a Polska sice postupně československé území opustily, sovětská vojska zůstala téměř 23 let, až do června 1991.

SMLOUVA

mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky

Vláda Československé socialistické republiky a vláda Svazu sovětských socialistických republik rozhodnuty usilovat o upevnění přátelství a spolupráce mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik a rovněž mezi všemi zeměmi socialistického společenství a o ochranu vymožeností socialismu, o posílení míru a bezpečnosti v Evropě a na celém světě v souladu s prohlášením Bratislavské porady ze dne 3. srpna 1968, majíce na zřeteli Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci ze dne 12. prosince 1943, prodlouženou Protokolem ze dne 27. listopadu 1963, ve shodě s ujednáním, dosaženým v průběhu československo-sovětských jednání v Moskvě ve dnech 23.–26. srpna a 3.–4. října 1968 se rozhodly uzavřít tuto smlouvu a dohodly se na tomto:

Čl. 1

Vláda Svazu sovětských socialistických republik, jednajíc se souhlasem vlád Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, a vláda Československé socialistické republiky se dohodly na tom, že část sovětských vojsk, nacházejících se v Československé socialistické republice, zůstává dočasně na území Československé socialistické republiky za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil.

Ostatní vojska Svazu sovětských socialistických republik, jakož i vojska Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Polské lidové republiky, budou v souladu s dokumenty Moskevských jednání ve dnech 23.–26. srpna a 3.–4. října 1968 odsunuta z území Československé socialistické republiky. Odsun těchto vojsk se zahájí po ratifikaci této smlouvy oběma stranami a uskuteční se po etapách v průběhu dvou měsíců.

Počet a místa stálých posádek sovětských vojsk, dočasně zůstávajících na území Československé socialistické republiky, se určují dohodou mezi vládami Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik.

Sovětská vojska, která se dočasně nacházejí na území Československé socialistické republiky, zůstávají podřízena sovětskému vojenskému velení.

Čl. 2

1. Dočasný pobyt sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky nenaruší její suverenitu. Sovětská vojska se nevměšují do vnitřních záležitostí Československé socialistické republiky.

2. Sovětská vojska, osoby k nim příslušející a členové rodin těchto osob, nacházející se na území Československé socialistické republiky, budou zachovávat právní řád, platný v Československé socialistické republice.

Čl. 3

1. Sovětská strana ponese náklady, spojené s vydržováním sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky.

2. Vláda Československé socialistické republiky poskytne sovětským vojskům, osobám k nim příslušejícím a členům jejich rodin po dobu jejich dočasného pobytu v Československé socialistické republice kasárna a byty uvnitř kasáren, služební, skladovací a jiné prostory, letiště se stálými stavbami a zařízením, prostředky státní spojovací sítě, dopravní prostředky, elektrickou energii a jiné služby.

Vojenské výcvikové prostory, střelnice a cvičiště budou využívány společně s Československou lidovou armádou.

Způsob a podmínky využívání výše uvedených objektů, jakož i komunálních, obchodních a jiných služeb, se stanoví po dohodě smluvních stran.

Čl. 4

Sovětské vojenské útvary, osoby, které jsou příslušníky sovětských vojsk, a členové jejich rodin mohou cestovat do míst, kde jsou rozmístěna sovětská vojska v Československé socialistické republice a z Československé socialistické republiky jak v přímých vlacích a vagónech, patřících Sovětskému svazu, tak i s přestupem z vagónů jedné země do vagónů druhé země a rovněž automobilovými nebo leteckými dopravními prostředky.

Osoby, které jsou příslušníky sovětských vojsk, a členové jejich rodin jsou osvobozeni od kontroly, pokud jde o pasy a víza, při příjezdu, pobytu a výjezdu z Československé socialistické republiky.

Vojenské výcvikové prostory, střelnice a cvičiště budou využívány společně s Československou lidovou armádou.

Hraniční přechody a způsob překračování československo-sovětské hranice a rovněž způsob kontroly, druhy a formuláře příslušných dokladů se stanoví po dohodě smluvních stran.

Čl. 5

Československá strana souhlasí s tím, že přes státní hranice Československé socialistické republiky budou bez vybírání cla a bez celní a pohraniční prohlídky přecházet:

– sovětská vojska a osoby k nim příslušející, které cestují jako příslušníci vojenských útvarů, jednotek a velitelství;

– veškerý vojenský náklad, včetně nákladu, určeného pro obchodní a pobytové zabezpečení sovětských vojsk;

– osoby, které jsou příslušníky sovětských vojsk, cestující do Československé socialistické republiky a z Československé socialistické republiky jednotlivě nebo společně se členy rodin a s předměty osobní potřeby, a to na základě dokladů, opravňujících k přechodu státní hranice Československé socialistické republiky, které předloží celním orgánům.

Majetek, přivezený sovětskou stranou do Československé socialistické republiky, výzbroj a výstroj a bojová technika mohou být vyvezeny do Svazu sovětských socialistických republik bez vybírání cla a poplatků.

Čl. 6

1. Zabezpečení příslušníků sovětských vojsk, dočasně umístěných na území Československé socialistické republiky, a členů rodin osob, které jsou příslušníky sovětských vojsk, pokud jde o obchod a služby, budou provádět sovětské obchodní podniky.

2. Československá strana bude dodávat těmto sovětským obchodním podnikům zboží v množství, dohodnutém mezi příslušnými obchodními organizacemi Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky za státní maloobchodní ceny, platné v Československé socialistické republice a bude poskytovat obchodní rabat, obvyklý u příslušných obchodních podniků Československé socialistické republiky.

Zúčtování za dodávky se provádí v měně Československé socialistické republiky.

3. Československá strana bude podle kontraktů, uzavřených mezi příslušnými československými a sovětskými organizacemi zahraničního obchodu a za ceny, které platí v obchodních vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, dodávat v dohodnutých množstvích potravinářské a průmyslové zboží, včetně paliva (uhlí, koks, palivové dříví) pro zásobování sovětských vojsk v rámci jejich plánu potřeb.

Čl. 7

Vláda Československé socialistické republiky bude poskytovat vládě Svazu sovětských socialistických republik potřebné částky v československých korunách na výdaje, spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na československém území. Rozsah těchto částek se určí po dohodě mezi příslušnými orgány smluvních stran.

Čl. 8

Způsob zúčtování za služby, předvídané v článku 3, a způsob zúčtování částek v československých korunách, poskytovaných ve shodě s článkem 7 této smlouvy, bude stanoven v dodatkové dohodě mezi smluvními stranami ve lhůtě jednoho a půl měsíce po vstupu této smlouvy v platnost. Při přepočtu těchto částek, vyjádřených v československých korunách, na převoditelné ruble, se bude vycházet ze vzájemného poměru mezi vnitřními cenami a sazbami, platnými v Československé socialistické republice, a zahraničně obchodními cenami.

Čl. 9

Otázky jurisdikce, spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, se upravují takto:

1. Při trestných činech a přestupcích, které na území Československé socialistické republiky spáchají osoby, příslušející k sovětským vojskům, nebo členové jejich rodin, se uplatňuje československé právo a působí československé soudy, prokuratura a jiné orgány, příslušné pro otázky stíhání trestných činů.

Trestné činy, které spáchají sovětští vojáci, vyšetřuje vojenská prokuratura a jsou projednávány orgány vojenské justice Československé socialistické republiky.

2. Ustanovení bodu prvního tohoto článku se nevztahují:

a) na případy, kdy osoby, příslušející k sovětským vojskům, nebo členové jejich rodin spáchají trestné činy nebo přestupky pouze proti Sovětskému svazu, jakož i proti osobám, příslušejícím k sovětským vojskům nebo členům jejich rodin;

b) na případy, kdy osoby, příslušející k sovětským vojskům, spáchají trestné činy nebo přestupky při plnění služebních povinností v prostorech stálých posádek vojenských útvarů.

V případech, uvedených v bodech „a“ a „b“, jsou příslušné sovětské soudy, prokuratura a jiné orgány, které jednají podle sovětského práva.

3. V případě spáchání trestných činů proti sovětským vojskům, dočasně se nacházejícím na území Československé socialistické republiky, jakož i proti osobám, příslušejícím k těmto vojskům, mají viníci stejnou odpovědnost jako za trestné činy proti ozbrojeným silám Československé socialistické republiky a proti osobám k nim příslušejícím.

4. Příslušné československé a sovětské orgány mohou vzájemně žádat o postoupení nebo převzetí jurisdikce v jednotlivých případech, uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. Takové žádosti budou posuzovány blahovolně.

5. Příslušné československé a sovětské orgány si budou vzájemně poskytovat právní a veškerou jinou pomoc při stíhání trestných činů, uvedených v bodech 1, 2 a 3 tohoto článku.

Čl. 10

1. Vláda Svazu sovětských socialistických republik souhlasí s tím, že nahradí vládě Československé socialistické republiky hmotné škody, které mohou být československému státu způsobeny činy nebo opomenutím sovětských jednotek nebo osob k nim příslušejících, jakož i škody, které mohou být způsobeny sovětskými jednotkami nebo osobami k nim příslušejícími, při plnění služebních povinností československým občanům, institucím nebo občanům třetích států, nacházejícím se na území Československé socialistické republiky – v obou případech ve výši, stanovené (na základě uplatněných nároků a při respektování československého práva) zmocněnci pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice, kteří jsou jmenováni podle článku 13 této Smlouvy.

Spory, které mohou vzniknout ze závazků sovětských jednotek, se projednávají podle stejných zásad.

2. Vláda Svazu sovětských socialistických republik souhlasí rovněž s tím, že nahradí vládě Československé socialistické republiky škody, které mohou být způsobeny československým institucím a občanům, jakož i občanům třetích států, nacházejícím se na území Československé socialistické republiky, činy nebo opomenutím osob, příslušejících k sovětským vojskům, jichž se dopustí nikoli při plnění služebních povinností, jakož i činy nebo opomenutím členů rodin osob, příslušejících k sovětským vojskům – v obou případech ve výši stanovené příslušným československým soudem na základě nároků, uplatněných proti osobám, které způsobily škodu.

Čl. 11

1. Vláda Československé socialistické republiky souhlasí s tím, že nahradí vládě Svazu sovětských socialistických republik škody, které mohou být způsobeny na majetku sovětských vojenských jednotek, dočasně se nacházejících na území Československé socialistické republiky, a osobám, příslušejícím k sovětským vojskům, činy nebo opomenutím československých státních institucí – ve výši, stanovené zmocněnci pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice na základě uplatněných nároků a při respektování československého práva.

Spory, které mohou vzniknout ze závazků československých státních institucí vůči sovětským vojenským jednotkám, se projednávají podle stejných zásad.

2. Vláda Československé socialistické republiky souhlasí rovněž s tím, že nahradí vládě Svazu sovětských socialistických republik škody, které mohou vzniknout sovětským vojenským jednotkám, dočasně se nacházejícím na území Československé socialistické republiky, osobám, příslušejícím k sovětským vojskům, jakož i členům rodin těchto osob činy nebo opomenutím československých občanů – ve výši, stanovené československým soudem, na základě nároků, uplatněných proti osobám, které způsobily škodu.

Čl. 12

Škody, předvídané v článku 10 a 11, nahradí strany do tří měsíců ode dne, kdy zmocněnci pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice rozhodnou nebo kdy rozhodnutí soudu se stane pravoplatným.

Výplatu částek, které mají dostat poškozené osoby, jednotky a instituce, provedou příslušné orgány stran, a to v případech, uvedených v článku 10 – československé orgány a v článku 11 – sovětské orgány.

Čl. 13

Vláda Československé socialistické republiky a vláda Svazu sovětských socialistických republik jmenují své zmocněnce pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice za účelem náležitého řešení běžných otázek, spojených s dočasným pobytem sovětských vojsk v Československé socialistické republice.

Čl. 14

Při výkladu této smlouvy je

1. osobou, příslušející k sovětským vojskům:

a) příslušník Sovětské armády;

b) civilní osoba, která je sovětským občanem a pracuje v útvarech sovětských vojsk, dočasně se nacházejících na území Československé socialistické republiky.

2. členy rodin osob, příslušejících k sovětským vojskům:

a) manželky;

b) děti, pokud neuzavřely sňatek;

c) blízcí příbuzní, pokud jsou odkázáni na výživu těchto osob.

3. „místem stálých posádek“ je území, vyhrazené k dispozici sovětským vojskům vládou Československé socialistické republiky nebo místními orgány státní moci, včetně míst, kde jsou rozmístěna sovětská vojska.

Čl. 16

Tato smlouva vstoupí v platnost po ratifikaci oběma stranami a zůstane v platnosti, pokud se sovětská vojska dočasně budou nacházet na území Československé socialistické republiky.

Smlouva může být změněna po dohodě smluvních stran.

Dáno v Praze 16. října 1968 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém a ruském jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Předseda vlády

Československé socialistické republiky:

Ing. Černík v. r.

Předseda rady ministrů

Svazu sovětských socialistických republik:

A. Kosygin v. r.


čtvrtek 14. října 2021

Kalendárium, 14. říjen 1914


Ve středu 14. října 1914 se ve stanici Besstrašnaja (nyní Otradněnskij rajón, Krasnodarský kraj) do rodiny Kubánských kozáků narodil Dmitrij Fjodorovič Lavriněnko (Дмитрий Фёдорович Лавриненко), sovětský tankový velitel ruské národnosti. Byl nejúspěšnějším tankovým esem vojsk Spojenců v druhé světové válce. Zničil 52 tanků Wehrmachtu. Všechny své úspěchy dokázal získat během 2,5 měsíce bojů (od října do poloviny prosince), hlavně během bitvy o Moskvu, při níž byl pak při dělostřeleckém ostřelování smrtelně raněn.

   V roce 1934 se jako dobrovolník přihlásil do Dělnickorolnické rudé armády. Původně nastoupil do jednotek kavalérie. V květnu 1938 ukončil tankový kurz v hodnosti podporučík (mladší lajtnant). Zúčastnil se operací při invazi do Polska v roce 1939 a obsazení Besarábie v roce 1940.
   V období napadení země nacistickým Německem působil ve funkci velitele čety v 15. tankové divizi (16. mechanizovaný sbor) ve městě Stanislav resp. Stanisławów (dnes Ivano-Frankivsk). Se svou jednotkou se podílel na obranných bojích na západní Ukrajině. Při ústupových bojích odmítl zničit svůj poškozený tank a byl jedním z těch, kterým se podařilo ustoupit před Němci i s bojeschopným vozidlem.
   Dne 19. srpna 1941 byla v Stalingradské oblasti ze zbytků 15. a 20. tankové divize vytvořena 4. tanková brigáda. Její velením byl pověřen plukovník M. E. Katukov. Lavriněnko byl pověřen velením jedné z tankových čet tanků T-34. Dne 23. září 1941 se brigáda začala přesouvat na frontu a byla doplněna o lehké tanky BT. Brigáda byla zařazena do 1. gardového střeleckého sboru gen. D. D. Leljušenka.
   Začátkem října byla 4. tanková brigáda nasazena do bojů proti německé 2. tankové skupině u města Mcensk. Lavriněnko byl u vesnice Pervij Vojin dne 6. října nasazen do protiútoku proti Němcům. Německé tanky tu zničily protitankové kanóny sovětské motostřelecký jednotky a pásy drtily postavení pěchoty. Lavriněnkova četa 4 tanků T-34 útočila na nepřítele z lesa a opakovaně se přemisťovala, čímž vytvořila zdání početnější skupiny a přinutila Němců ustoupit. Němci ztratili 15 tanků. Lavriněnkův oddíl ani jeden. Sám v boji zničil 3 tanky.
   Dne 11. října už měl Lavriněnko podle sovětských zdrojů na kontě 7 zničených německých tanků, 1 protitankový kanón a 2 čety pěchoty.[3] Již o několik dní později byla jednotka stažena k Moskvě do prostoru k Volokolamsku.
   Při přesunu se jeho tank přesouval odděleně od zbytku brigády. Byl totiž původně zvlášť pověřen obranou štábu 50. armády. Její velitel okamžitě, jak se dozvěděl o přesunu brigády poslal Lavriněnka za jeho jednotkou. Při přesunu ho zastihli příslušníci sousední 49. armády, protože v důsledku ústupu 17. střelecké divize zůstala v tomto prostoru nebráněnému cesta k městu Serpuchov. Lavriněnko se svým tankem v oblasti městečka Protvino při Serpuchova napadl přesunující se německý motocyklistický prapor, který celý „rozprášil”. V boji zničil několik protitankových kanónů a ve spolupráci s pěchotou získal několik zajatců. Ukořistil také 6 minometů, 10 motocyklů s přívěsným vozíkem, 1 protitankový kanón a štábní autobus, který přivezl ke své brigádě.
   V druhé polovině října 4. tanková brigáda vedla spolu s jednotkami 316. střelecké divize (gen. Panfilov) ve Volokolamské oblasti těžké obranné boje. U obce Lyscevo vedly jeho 3 T-34 a 3 BT-7 (BT nepatřily k tankové brigádě ale k pěchotní divizí) proti 18 německým tankům boj, při kterém Němci přišli o 7 tanků a byli nuceni ustoupit . Lavrinenkov útok pomohl pěchotě obsadit obec. Sověti ztratili 2 BT a 2 T-34. Jeho tank zůstal poslední bojeschopný z jeho čety.
   Dne 11. listopadu 1941 byla 4. tanková brigáda rozkazem nejvyššího velení přejmenována na 1. gardovou tankovou brigádu.
   Dne 17. listopadu kryl u obce Šiškino ústup jednotek 690. střeleckého pluku 316. divize, kde s osamoceným maskovaným tankem T-34 spustil palbu na německou obrněnou kolonu tvořenou osmi tanky. Zničil 3 lehké a 3 střední tanky a zabránil obklíčení střeleckých jednotek, které podporoval a pak ustoupil.
   Další den, 18. listopadu se spolu s ustupujícími střeleckými oddíly nacházel v při štábu 316. divize u obce Gusenevo. Němci obec obklíčili a napadli. Při minometných propadu zahynul velitel divize generálmajor Panfilov. Jeho smrt se Lavrinenka hluboko dotkla. Okamžitě nařídil posádce tanku vyrazit do protiútoku, proti postupující formaci 8 německých tanků. Jeho stroj zničil 7 tanků. Osmému německému tanku se podařilo uniknout, neboť v Lavriněnkově tanku se zasekl závěr kanónu. Rozzuřený Lavrinenko vyskočil z tanku a začal střílet po německých tankistech, kteří vylézali z hořících vozidel, z osobní pistole. V tomto okamžiku do prostoru boje přijelo asi 10 německých tanků, které z boku zasáhly Lavrinenkův T-34. Ve vozidle smrtelně zranili radistu Sarova. Lavrinenko a nabíječ Fedotov ho vytáhli, těžko raněného, z hořícího tanku. Řidič, M. I. Bědnyj zahynul v tanku. Jeho tělo následně shořelo při výbuchu munice, před tím, než ho stihli vytáhnout z tanku.
   5. prosince 1941 byl Lavrinenko navržen na vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. V návrhu se uvádělo, že od 4. října do 5. prosince zničil 37 nepřátelských tanků.
   7. prosince se začala sovětská protiofenzíva v prostoru Istrie. 1. gardová tanková brigáda začala s podporou ženijních jednotek postupovat směrem na Volokolamsk. 18. prosince nadporučík Lavrninenko velel rotě tanků T-34, kterým se podařilo při pronásledování Němců obsadit obce Pokrovskoje a Goriuny. Lavriněnko u obce Goriuny napadl německou jednotku o síle 10 tanků s podporou pěchoty, která se snažila obklíčit útočící sovětské jednotky. Zlikvidoval jeden (svůj v pořadí 52.) německý tank, dva protitankové kanóny a asi 50 pěšáků. V obci Goriuny vystoupil Lavrinenko z tanku a chystal se podat hlášení o průběhu boje veliteli 17. tankové brigády N. A. Černojarovovi. Obec však byla vystavena těžkému dělostřeleckému a minometných ostřelování nepřítele. Zahynul v důsledku zásahu střepinou granátu blízko velitelského stanoviště brigády.
   Dmitrij Fjodorovič Lavriněnko se za dva a půl měsíce bojů zúčastnil 28 ozbrojených střetů, při kterých zničil 52 tanků nepřítele. Během bojů sám přišel o tři své tanky. Stal se tak nejúspěšnějším tankovým esem sovětských ozbrojených sil v druhé světové válce. Lavriněnko aktivně využíval výhodu tanku T-34. S jistotou manévroval na bojišti, využíval nerovnosti terénu na své krytí. Při palbě často měnil svou pozici a znovu útočil z nového směru. Vícekrát tak vytvořil u nepřítele falešný dojem činnosti několika skupin tanků najednou. Navíc, podle svědectví kolegů, byl Lavriněnko přesným střelcem. Snažil se přiblížit k nepříteli maximální rychlostí a vést palbu na vzdálenost 150 – 400 m, kdy už nemohl minout. Bojoval na tancích T-34/76 typ 1941, ve kterých velitel tanku současně sloužil i jako střelec.
   Pohřben byl na bojišti nedaleko cesty mezi obcemi Pokrovskoje a obcí Goriuny (nyní Anino).


Prameny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Dmitrij_Fjodorovič_Lavriněnko

pátek 8. října 2021

Kalendárium, 8. říjen 1941


Ve středu 8. října 1941 byl vydán Rozkaz NKO SSSR № 0099 „О zformování ženských leteckých pluků VVS Rudé Armády“, na jehož základě byly zformovány 586. stíhací letecký pluk s letadly Jakovlev Jak-1, 587. bombardovací letecký pluk (později 125. gardový) vyzbrojený rychlostními bombardéry Petljakov Pe-2 a 588. noční bombardovací letecký pluk vyzbrojený dvouplošnými letouny Polikarpov U-2.

Iniciátorkou se stala Marina Raskova, letecká rekordmanka navigátorka, Hrdina SSSR a důstojnice NKVD, povoláním výzkumná pracovnice Akademie VVS Žukovského, která využila svých vysokých kontaktů, přišla za Stalinem s projektem samostatných ženských leteckých pluků a přesvědčila ho. ta také vedla formování všech tří pluků. Na její výzvu prostřednictvím Komsomolu se na Akademii vojenských vzdušných sil profesora Žukovského v Moskvě přihlásilo množství dobrovolnic, ze kterých osobně vybrala schopné dívky. Raskova se dále snažila získat do svého oddílu civilní pilotky-profesionálky, protože skutečně zkušených pilotek nebylo mnoho. Tyto podléhaly branné povinnosti a již od začátku války sloužily v armádě. Ve čtvrtek 16. října 1941 byly vybrané adeptky z Moskvy jakožto 122. ženský letecký oddíl nejprve odeslány do vojenského leteckého učiliště ve městě Engels nedaleko Saratova. Vojenská přísaha proběhla 7. listopadu 1941.


ПРИКАЗ НАРОДНОГО КОМИССАРА ОБОРОНЫ СОЮЗА ССР
О сформировании женских авиационных полков ВВС Красной армии
№ 0099 8 октября 1941 года

В целях использования женских летно-технических кадров приказываю к 1 декабря 1941 г. сформировать и подготовить к боевой работе:
1. 586-й истребительный авиационный полк на самолетах Як-1 по штату No. 015/174, дислокация г. Энгельс.
2. 587-й авиационный полк ББ на самолетах Су-2 по штату No. 015/159. Формирование полка произвести при 10-м запасном авиаполку — Каменка.
3. 588-й ночной авиационный полк на самолетах У-2 по штату No. 015/186, дислокация — г. Энгельс.
4. Командующему ВВС Красной Армии укомплектовать формируемые авиаполки самолетами и летно-техническим составом из числа женщин кадра ВВС КА, ГВФ и Осоавиахима.
5. Переподготовку личного состава на новой материальной части организовать и проводить:
летного состава — в пунктах формирования авиаполков;
технического состава — при пункте сбора летно-технического состава — г. Москва;
штурманского состава и штабных командиров — при 2-й Ивановской высшей школе штурманов ВВС КА.
6. Главному интенданту Красной Армии и начальникам центральных управлений НКО СССР обеспечить формируемые авиаполки всеми видами положенного довольствия.

  Народный комиссар обороны СССР
  И. СТАЛИН

Дата создания: 8 октября 1941 года. Источник: РГВА Ф. 4. Оп. 2. Дело 62 Листы 356—357 (Цитируется по книге: Приказы народного комиссара обороны СССР. 22 июня 1941 г. — 1942 г. — М.: Терра, 1997. — Т. 13 (2—2). — С. 112—113. — (Русский архив: Великая Отечественная). — ISBN 5-85255-708-0.)