Tak jsme dneska absolvovali první geocaching a vybrali jsme si na to dvě „kešky“ na Květnici. Jak jsme se ke geocachingu dostali ani pořádně nevím. Někdy před rokem nebo dvěma jsem se poprvé o tomto pojmu dozvěděl od Drasťáka, když jsem se s ním náhodou potkal o prázdninách v našem oblíbeném čínském bistru na Veveří. Až teprve tak před měsícem jsem se k otázce GPS vrátil a začal o ní opravdu reálněji uvažovat. Ale říkal jsem si, že budu šetřit rodinný rozpočet, navíc Evka se k tomu stavěla dost odmítavě. Nakonec to byla ona, kdo za mnou přišel s tím, že jestli si ji budu kupovat, tak ať ji koupím před naší dovolenou v Jizerských horách, kde bysme ji mohli použít. Že prý se už koukala na web a našla tam hodně „pokladů“ a že by Klárku mohlo bavit je hledat. 
Takže bylo rozhodnuto, já kontaktoval pár přátel, kteří se geocachingem zabývají, aby mi poradili s výběrem GPS a večer jsme udělali rodinnou radu a rozhodli se pořídit si Garmin Dakota 20. Hned jsme ji objednali přes internet a já ji v pondělí šel vyzvednout. Prvotní nadšení však bylo vystřídáno velkým zklamáním. Najednou nám přišlo všechno složité, nevěděli jsme co a jak, jak na GPS, jak na geocaching. Přiložený manuál byl jen tak na dvě věci. Naštěstí nám zase pomohli přátelé. Nakonec jsme se domluvili s kamarádkou Jitkou Plesníkovou, která se geocachingu věnuje a shodou okolností jela v neděli do Tišnova, že se u nás staví a dá nám malou instruktáž. Mezi tím jsme pokračovali v samostudiu přes internet. Ale Jitčina krátká návštěva nám hodně pomohla. Poradila nám, co jsme potřebovali, dala pár dobrých rad...A tak jsme hned na odpoledne naplánovali první výlet za „poklady“. Klárka se moc těšila, doma si furt dávala GPSku na krk a že vyrazíme hledat. Na http://www.geocaching.com/ jsme si našel dvě kešky na Květnici. První jsou Barytové štoly a druhá je Velká skála. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Zprvu šla Klárka po svých, ale cestou se příliš kochala, takže jsme byli nuceni její loudavé tempo vyřešit přesunem do krosničky. Vzhledem k tomu, že Evka je už v osmém měsíci těhotenství, byli jsme nuceni tomu přizpůsobit rychlost chůze. Evka nasadila roboticky monotonní tempo a takto jsme vyfuněli do kopce. Při samotném zdolávání vrcholu Květnice jsme si říkali, jestli jsme kvůli Evce neměli zvolit něco víc odpočinkového, ale to jsme ještě netušili, že to nejtěžší nás teprve ještě čeká, neboť první keška se nacházela na skále na svahu Květnice a cesta k ní byla dost strmá. Ani mně se s Klárkou na zádech nešlo nejlíp a Evka s tím bříškem také musela být opatrná. Po vydatných deštích předchozích dnů to totiž leckde mohlo podklouznout. Naštěští jsme to zvládli. Na samotnou skálu jsem pro jistotu vylezl jen já. Kešku jsem našel bez problému, a tak jsem ji nafotil, zapsal se do deníčku, zase ji zabalil a schoval do skalního výklenku. Jinak místo to bylo nádhedné. Hned pode mnou byl lom ve svahu Dřínová a do dálky se člověk koukal směrem na Štěpánovice. Klárka se mezitím spřátelila s jedním šnečkem, co šel zrovna okolo, a měla neodbytnou touhu ho pořád šťourat do očiček.
Pak jsme se vydali zpět na vrchol Květnice s tím, že ještě přejdeme na Velkou Skálu. Tam už byla cesta příjemná a ne moc náročná. Zde se nám však kešku najít nepodařilo. Nejdřív jsem ji snad půl hodiny hledal já, pak jsem se vystřídal s Evkou, ale ani ona ji nenašla. Klárka si spokojeně lezla po skalách a odmítala naši pomoc. Tak jsem ji nechal lézt samotnou a jen z bezpečné vzdálenosti ji kontroloval a obdivoval, s jakou zručností se po těch skalách pohybuje.Doma jsme se pak na webu dozvěděli, že keška se ztratila, ale že ji den před naší návštěvou autor obnovil... podle mě ji však zase někdo obratem šlohnul... Tento víkend se v Tišnově konala mineralogická burza, a tak celé město bylo obleženo šutrology, mnozí z nich vzali Květnici útokem i s kladívkem. Navíc kolem místa, kde se keška měla nacházet, to bylo dost rozorané, takže i když je v krabičce zpravidla lísteček, který vysvětluje , o co se jedná, a tak ať to případní nechtění nálezci zase dají na stejné místo, tak někdo asi neodolal si to vzit domů... Smůla... Po nějakém čase se tam zkusíme vrátit znova.
Jelikož jsme ale vyrazili až později odpoledne, tak k Velké Skále jsme došli až kolem šesté hodiny. Proto jsme se po neúspěšném hledání vydali na cestu domů s malou zastávkou u dědy a babičky.Myslím, že první výlet se vydařil, i když, co se týká pokladů, to byl jen poloviční úspěch. Každopádně nás to všechny opravdu chytlo a už se moc těšíme na další výlety. Klárka má turistiku ráda v podstatě od narození a myslím si, že díky tomu, že se ji snažíme dělat nenásilnou, tak ji to i baví. Když se k tomu používá ta kouzelná skříňka na krku, tak to je pro ni zase o něco zajímavější. Díky těm keškám se navíc člověk podívá i na místa, kam by ho asi ani nikdy nenapadlo zajít, což je podle mě velká výhoda geocachingu. Navíc se dá podle jednotlivých kešek procházet celé okruhy, kdy člověk může luštit různé šifry, které mu pak dají souřadnice dalšího místa, takže to může být další zábava, při které člověk potrénuje i šedou kůru mozkovou.
Už se moc těším až začneme plánovat Jizerky. Mezitím můžeme procestovat Tišnov a přilehlé kolonie. Docela se už těším až někdy budeme hledat poklady i na Hořicku.
