neděle 28. listopadu 2021

Kalendárium, 28. listopad 1973


Ve středu 28. listopadu 1973 došlo k jednomu ze čtyř známých poválečných taranů, když kapitán Gennadij Nikolajevič Jelisejev v kabině svého MiGu-21SM srazil íránský letoun McDonnell Douglas RF-4 Phantom II a sám přitom zahynul.

Zástupce velitele eskadrily 982. stíhacího leteckého pluku, 34. letecké armády Zakavkazského vojenského okruhu, kapitán Gennadij N. Jelisejev držel ve středu 28. listopadu 1973 hotovost na letecké základně Vaziani v Gruzii. V oblasti Muganské doliny v Azerbájdžánské SSR narušil sovětskou hranici letoun McDonnell Douglas RF-4 Phantom II Iránského vojenského letectva (Kupodivu k tomuto incidentu neexistují spolehlivé informace o typu narušitele. Různé zdroje uvádějí, že se jednalo o McDonnell Douglas RF-4 Phantom II, Lockheed T-33A Shooting Star, nespecifikované malé letadlo, nebo dokonce Lockheed C-130 Hercules). Jelisejen nejdříve na rozkaz vyššího velitelství přesel do hotovosti č. 1 a následně vzlétl v kabině svého letouny Mikojan-Gurevič MiG-21SM 'modrá 02' proti narušiteli. Kpt. Jelisejev dostihl cíl, když se velmi přiblížil k hranicím. Po obdržení rozkazu k útoku, odpálil střely vzduch-vzduch R-3, ale bezúspěšně. První raketa minula cíl a druhá se neoddělila od závěsníků. Jelikož čas rychle plynul a místní velitelství vydalo rozkaz zničit narušitele za každou cenu, rozhodl se kapitán Gennadij Jelisejev pro osudový taran. Bohužel si v zápalu situace sovětský pilot neuvědomil, že jeho letoun má kanon, byl to jediný stroj u pluku, který měl kanon zabudovaný. Přesně v 13.15 sovětská stíhačka zasáhla svým křídlem ocasní plochy narušitele. Obě letadla se ve vzduchu rozpadla. Jelisejev byl zabit a osádka íránského letounu přežila (podle jednoho hlášení se jednalo o smíšenou osádku, iránský žák a jeho americký instruktor - Shokouhnia (IIAF), Saunders(USAF)). Kapitán Gennadij N. Jelisejev byl za své hrdinství 14. prosince 1973 vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.



Prameny:
[1] Анохин, Владимир Александрович – Быков, Михаил Юрьевич: Все истребительные авиаполки Сталина. Первая полная энциклопедия, Серия: [2] Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014.
[3] Дроздов, Сергей: Была такая авиация, Эхо былой авиационной мощи, in Авиация и Космонавтика, № 2, 2017.
[4] Gordon, Yefim – Komissarov, Dmitrii: Soviet Air Defence Aviation 1945–1991, Hikoki Publications Ltd, 2012.
[5] Gordon, Jefim – Komissarov, Dmitrij: Sovětské letectvo protivzdušné obrany v letech 1945-1991, Naše vojsko, Praha, 2017.
[6] Котлобовский, Александр В.: МиГ-21 в локальных конфликтах, Серия: Архив 500+, АрхивПрессm 1997.
[7] Котлобовский, Александр В.: Оправдавший предназначение, Авиация и Время, № 5, 2007.
[8] Кушнерёв Валерий Владимирович: Советская военная авиация на Кавказе в годы «холодной войны», in Военный академический журнал, № 2 (10), 2016
[9] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války 2., Asie, 2. část, in Aero Plastic Kits Revue, No. 31, 1994.
[10] Жирохов, М. А. – Котлобовский, А. В.: «Иду на таран!» Последний довод «сталинских соколов», Яуза – Эксмо, 2007.

neděle 21. listopadu 2021

Kalendárium, 21. listopad 1947


V pátek 21. listopadu 1947 poprvé vzlétl první prototyp amerického palubního stíhacího letounu Grumman XF9F-2 Panther, Bu. No. 122475. Za kniplem seděl Grumman Aircrether Engineering Corporation Engineering Test Pilot Corwin Henry "Corky" Meyer, který vzlétl z továrního letiště Bethpage, Long Island, New York. Po předběžném vyhodnocení letu nakonec přistál Meyer s novým stíhacím letounem na delší dráze na letišti Idlewild. Dráha v Bethpage byla dlouhá pouze 5 000 stop a jelikož se jednalo o první proudové letadlo postavené Grummanem, nebylo známo, zda by XF9F-2 mohl přistát na této krátké dráze.

Grumman F9F Panther byl první letoun s reaktivním pohonem firmy Grumman a druhý proudový letoun, který vstoupil do služby v americkém námořnictvu.
   V době korejské války byl Panther nejrozšířenější stíhací letoun na palubách amerických letadlových lodí. V této válce provedly Panthery 78 000 operačních letů a sestřelením Jaku-9 severokorejského letectva dosáhly prvního vítězství amerického námořnictva v této válce. K sestřelu došlo 3. července 1950. Dvojice F9F-3 jednotky VF-51 z USS Valley Forge (CV-45), které pilotovali Lt. (jg) Leonard H. Plog a Ens. E. W. Brown, sestřelila po jednom korejském Jaku-9. Panthery se do subojů dostaly během horního krytí palubních letounů Douglas A-1 Skyraider a Vought F4U Corsair útočících pumami na cíle v okolí severokorejského hlavního města Pchjonjangu. Ve stejný den se podařilo pilotům Edwardu Connorovi, Peteru Lanhamovi a Billu Gortneymu ze stejné jednotky zničit na letišti Pchjongjang po jednom letounu Jak-9.
   K prvnímu sestřelu proudového letounu MiG-15 došlo 9. listopadu 1950 poblíž Sinidžu a vítězem nad ním byl F9F-2B od jednotky VF-111 "Sundowners", jenž pilotoval její velitel Lt.Cdr. William T. Amen. Protivníkem byl s největší pravděpodobností pilot 139. GIAP Michail Fedorovič Gračev. Amenův kolega Hill Boot si na svůj účet připsal poškození MiGu-15. 
   O den pozdějí si John L. Butts kolem 10.20 na své konto připsal poškození dalšího MiGu-15. Další dva MiGy Panthery sestřelily v sobotu 18. listopadu 1950. O jeden se podělili Lt Cdr William Lamb a Lt Robert Parker od VF-52 z USS Valley Forge, druhý MiG si na své konto připsal pilot VF-31 Ens Frederick Cameron Weber. Jestě jeden MiG-15 byl tento den poškozen. Poslední čtveřici MiGů sestřelili v úterý 18. listopadu 1952 piloti VF-781 z USS Oriskany - dva MiGy-15 sestřelil Lt Elmer Royce Williams, pi jednom MiGu-15 si připsali Lt(jg) David Morris Rowlands a Lt(jg) John Davidson Middleton. 
   Panther byl základním stíhacím typem námořnictva, avšak od 2. dubna 1951 se používal především pro bitevní akce proti pozemním cílům. Premiérou se stal nálet dvou F9F-2B z perutě VF-191 z letadlové lodi USS Princeton (CV-37), které pumami zaútočily na železniční most u Songdžinu.
   Letoun byl vyroben v počtu 1382 kusů. Mimo USA bylo jediným zahraničním uživatelem námořnictvo Argentiny.



Premeny:
[1] Olynyk, Frank J.: United States Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat Post World War Two, Victory List No.10, self published, Aurora, Ohio, January 1999.
[2] Thompson Warren: F9F Panther Units of the Korean War, Osprey Combat Aircraft 103, Osprey Publishing, June 2014.
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Grumman_F9F_Panther
[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/Grumman_F9F_Panther

sobota 20. listopadu 2021

Kalendárium, 20. listopad 1931


V pátek 20. listopadu 1931 se v Praze – Štěrboholech narodil Jaroslav Novák, vojenský pilot, který si během padesátých let připsal celkem šet potvrzených sestřelů vysokoletících balónů a stal se tak jediným známým československým „leteckým esem“ proti tomuto protivníku.

Jaroslav Novák zahájil pilotní výcvik 3. ledna 1950 a po jeho ukončení nastoupil k 3. lsp v Brně, kde létal na Aviích S-199. Od dubna roku 1952 zahájil přeškolování na MiGu-15 a pak létal u nově založeného 9. lsp. Na podzim 1953 byl převelen k elitnímu 1. lsp. V letech 1955–56 se mu podařilo sestřelit celkem šest špionážních balonů. Krátce poté se stal příslušníkem 11. pluku. K jedné z nejdramatičtějších událostí v jeho leteckém životě došlo 25. listopadu 1968, kdy mu za letu selhal motoru u jeho MiGu-21. Ten začal prudce ztrácet rychlost i výšku a Novák se ho přesto do posledního okamžiku snažil zachránit. Pak ho nasměroval do neobydlené oblasti a katapultoval se. Utrpěl však při tom lehké zranění. Do civilu odešel v hodnosti podplukovník až koncem roku 1988. Absolvoval celkem 3 000 letů a 1 950 hodin. Jeho dlouhá životní pouť se zakončila 11. listopadu 2018.

Po známém incidentu z 18. ledna 1956 s letounem C-47 Československých aerolinií s imatrikulací OK-WDZ přelétla 24. ledna z Českých Budějovic na letiště Ivánka u Bratislavy dvojice přepadových MiGů-17PF, jeden z nich pilotoval nadporučík Jaroslav Novák a druhý nadporučík Josef Janovský. Oba od 1. lsp. Jejich úkol byl jasný, poslat k zemi každý balon, na který budou navedeni. Příští den po vyhlášení poplachu v 16.26 nadporučík Novák bleskově odstartoval a začal prudce stoupat. Po šestnácti minutách letu měl již na výškoměru hodnotu 13 kilometrů a zpozoroval obrovský balon, snad o průměru až 50 metrů. Poté, co se mu podařilo jej zasáhnout, oddělil se od něj podvěs se čtyřmi teleobjektivy, vysílačkou a bateriemi o celkové váze 650 kg a na čtyřech padácích dopadl v okolí Trnavy. Balonů na naší obloze ale stále přibývalo. 

V úterý 31. ledna musel npor. Novák odstartovat do husté mlhy a pokyny ze země ho vedly jihozápadně od Zvolena. Ve výšce 14 200 metrů zpozoroval o něco menší balon než posledně a okamžitě na něj zaútočil. Po vypálení tří krátkých dávek se aerostat zřítil k zemi. Ne vždy šlo ale vše tak jednoduše. Při jedné nedatované akci nedokázal vystoupat až k balonu a musel na něj zahájit palbu zespodu. Po chvíli ohlásil vystřílení veškeré munice do dvou kanonů ráže 23 mm: „Všechen hrách jsem spotřeboval, povolte použít velký.“ Tím myslel třetí kanon ráže 37 mm. Ani tehdy však cíl nezničil a ten mu uletěl. Zato z Rakouska přišla protestní nóta, že na jeho území dopadly granáty ráže 37 mm. 

Třetí vítězství si nadporučík Novák připsal ve středu 1. února, kdy vzdušného vetřelce dostihl jižně od Zvolena a to ve výšce 13 200 metrů. Patrně zasáhl přístroje v jeho podvěsu, neboť ten ještě před dopadem na zem explodoval. Sám Novák na tehdejší lety vzpomínal: „Většinou to byly letákové balony, ale objevil se mezi nimi i takový, který nesl filmové kamery o váze 650 kilogramů. Někdy vyšlehl po zásahu z cíle červený plamen s černým dýmem. To způsobila výbušná plynová náplň.“

I když se aerostaty samozřejmě nijak nebránily a nepodnikaly únikové manévry, sestřelit je nebylo zdaleka tak jednoduché. Létaly totiž na hranici dostupu stíhacích MiGů a často ještě stále prudce nabíraly výšku. Tou dobou také velení Protivzdušné obrany vypracovalo metodické pokyny pro jejich ničení a v pasáži o útoku na ně se píše: „Na velké balony užívat samodestrukční munici OZT. Max. výška pro účinné ničení je 15 500 m, ve větších výškách neútočit. Výchozí poloha ke zteči 4-6 km od cíle s převýšením 400-600 m po slunci. Zteč ve stoupání neprovádět. Pálit ze 600 m jednosekundovou dávkou. Opakování zteče standardní zatáčkou. Ničení křídlem zakázáno, hrozí poškození letounu.“ Nadporučík Novák si to vzal k srdci neboť v neděli 5. února poslal k zemi hned dva aerostaty.

Při prvním startu ten den mu jeden unikl, ale vynahradil si to krátce před polednem. Za balonem musel dostoupat až do obrovské výšky 15 500 m, nicméně poblíž Piešťan ho dostihl a poslal k zemi. Po přistání mechanici rychle doplnili munici a palivo a Novák za krátko opět seděl připraven ke startu v ostré hotovosti. Povel k němu přišel v 14.50. Po bleskovém startu začal na plný výkon motoru stoupat směrem nad Tatry. Cíl letěl opět ve výšce přes 15 kilometrů a Novák na něj vypálil dvě dávky. Těsně před jeho strojem aerostat konečně vybuchl a cáry z něho jen těsně minuly křídlo MiGu. Po přistání mu pak mechanici na levou přídavnou nádrž namalovali čtvrtou a pátou světle modrou hvězdičku na znamení vzdušného vítězství. Stal se tak jediným známým československým balonovým esem. Tento den patřil mezi vůbec nejrušnější během celé kampaně. Jeden sestřel si totiž připsal i druhý člen Iváňského detachmentu, nadporučík Josef Janovský. Tentokrát šlo o menší aerostat o průměru okolo 20 metrů, který nesl čtyři balíky letáků.

Zatím ale slavila úspěch i naše diplomacie a 8. února 1956 Spojené státy oznámily, že přerušují vysílání balonů nad východní Evropu. Už o den později opustil Novák i Janovský Slovensko a vrátili se na mateřskou základnu do Českých Budějovic. Špionážní aerostaty ale z naší oblohy úplně nezmizely. Ještě v březnovém a dubnovém tisku toho roku jsou o jejich přeletech občasné zmínky. 

Jeden se podařilo zničit ještě 21. září 1956 a postaral se o to opět Jaroslav Novák. To již sloužil u 11. slp na letišti Žatec a létal na starších letounech MiG-15bis. Balon dohnal nad Dobříší ve výšce přes 14 kilometrů a na tento svůj poslední úspěch ještě po letech vzpomínal: „Jednou se k nám dostal balon, na který MiG-17 několikrát nalétával a pálil ze všech zbraní. Cíl ale dál plul po obloze. Jak se později ukázalo, tento balon byl rozdělen na mnoho samostatných komor. Přečkal už honičku nad NDR a neporušený se dostal k nám. Od země to vypadalo tak, že má asi 30 km výšky. Bylo to brzy ráno. Balón unášel vítr a byl podle hlášení někde v okolí Teplic. Sestřelit jej měl další pilot, Josef Faix, ale nepovedlo se mu to, tak jsem šel nahoru já. Startoval jsem na MiGu-15. Výškoměr ukazoval téměř 14 km a cíl byl stále nade mnou. Provedl jsem velký oblouk a zahájil útok. Jak daleko mám zahájit palbu? Neměl jsem záchytný bod, podle něhož bych určil rozměr balonu a opravu pro střelbu. Zahájil jsem palbu z několika kilometrů dvojicí kanonů 23 mm, které používaly samodestrukční střelivo. Svítící střely bylo vidět po celé dráze a to mi umožnilo korigovat palbu. Balon však dál plul po obloze a nabýval hrozivých rozměrů. Tehdy jsem dostal z velitelství rozkaz srazit ho taranem. MiG se řítil vstříc obrovské bílé kouli, v níž si již prostřílel cestu. V poslední chvíli jsem si instinktivně zakryl obličej rukou. Proletěl jsem! Když bylo po všem, přistál jsem, aniž bych si nějak uvědomoval nebezpečí, kterému jsem byl právě v okamžiku střetu s balónem vystaven. Po přistání jsem to od techniků hrozně schytal, že takhle zašpiněný letoun ještě nikdy nepřebírali. Nicméně dali vše do pořádku. Mě to stálo dvě lahve gruziňáku.

Šlo o jeho šesté a poslední vzdušné vítězství.

I když se jednalo o poměrně intenzivní výskyt pohybu balonů nad našim územím, není dosud znám žádný další pilot, který by byl tak úspěšný jako npor. Novák. Zdá se, že dalších sestřelů bylo dosaženo už jen jednotlivě. Ostatní podobně úspěšné piloty se z dobových dochovaných materiálů zatím zjistit nepodařilo, podle ústního podání pamětníků mezi nimi z pilotů MiG-l7PF byli Otakar Drázský a František Leinweber.

Jaroslav Novák

Zásah! Balón v záběru fotokulometu československé stíhačky je zasažen ve spodní části.

por. Jan Fox - zásah proti narušiteli v r. 1963. Snímek z fotokulometu.

npor. Irlacher - střelba na balón, snímek z fotokulometu.

Jaroslav Novák a jeho MiG-17 v době po jeho přemístění na letiště v Žatci.

Žatecké „sedmnáctky“ na obálce časopisu Křídla vlasti číslo 24 z roku 1959.

Schéma fotoprůzkumného vybavení balónu (Obrana lidu 22. 2. 1956).

Zařízení amerického balonu pro snímkování zemského povrchu. Zařízení ze sestřeleného balonu na čs. území v lednu 1956 (Foto A MZV)

MiG-17 PF npor. Jaroslava Nováka, na němž létal v roce 1956 u 1. letky 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci. Technikem letounu byl Josef Pácha.

S-104 (IW-13), 1. letka 1. stíhacího leteckého pluku, 1. stíhací letecké divize, letiště České Budějovice, rok 1957. Stroj pravděpodobně s označením IW-13 byl v roce 1956 operačně nasazen do ničení špionážních balonů WS-119L. Dva zaznamenané sestřely symbolizovaly hvězzdičky na přídavné nádrži.

Tabulka sestřelů Jaroslava Nováka
Datum  Nepřítel Výška Místo
25. 1. 1956 balon 13 000 m Trnava
31. 1. 1956 balon 14 200 m JZ od Zvolenu
 1. 2. 1956 balon 13 200 m J od Zvolenu
 5. 2. 1956 balon 15 500 m Piešťany
 5. 2. 1956 balon 15 500 m Tatry
21. 9. 1956 balon 14 200 m Dobříš

Další známí piloti se sestřely vysokoletících balónů:
Irlacher               1+         5. slp
Klevar, Jiří           1+         1. slp
Drázský, Otakar        1          1. slp      

Hájek, Jiří            1          1. sld
Janovský, Josef        1          1. slp
Leinweber, František   1          1. slp
Mazálek, Jan           1          15. slp
Michel, Karel          1          1. slp
Sedlář, František      1          1. slp

Prameny a literatura:
[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Žhavé nebe nad Československem,  Letecké souboje československých stíhačů nad naším územím 1918–1989, Euromedia Group, a. s. v edici Universum, Praha 2021. ISBN: 978-80-242-7486-7


[2] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 


[3] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Lovec balonů, Npor. Jaroslav Novák, in Válka rebue, No.12, 2017.
[4] Adamenko, Mikhail: Jaroslav Novák, letecké protibalónové eso, in Military revue, No. 1-2, 2018.
[5] Hlava, Josef: Byvalý jedenactý stíhací, in Letectví + kosmonautika, No. 3, 1994.
[6] Irra, Miroslav: MiG-17 „Sedmnáctka“, Stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2012.
[7] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[8] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.
[9] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války I. - Evropa, in Aero Plastic Kits Revue, No. 26, 1994.
[10] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea, o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2005.
[11] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea (podruhé), o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2011.

sobota 6. listopadu 2021

Kalendárium, 6. listopad 1956


V úterý 6. listopadu 1956, během probíhající „Suezské krize“ se podařilo dvojci syrských letounů Gloster Meteorů F.8 (někdy uváděno Gloster Meteor NF.13), pilotovaných Munir al-Garudym a Al-Assasaem, sestřelit britský letoun English Electric Canberra PR.Mk.7, WH799, s osádkou ve složení pilot Flt/Lt B. L. Hunter (zraněn), navigátor F/O G. L. Erquath-Pullen (zabit) a Flt/Lt A. C. Small. Mělo se jednat o poslední letoun RAF oficiálně ztracený ve vzdušném boji. Canberra náležela 58. squadroně RAF vzlétla z letecké základny RAF Akrotiri na Kypru s cílem zjistit hromadění sovětské vojenské techniky v Sýrii. Nad Sýrii však byl letoun stíhán a sestřelen dvojicí syrských letounu Gloster Meteorů F.8, které byly paradoxně dodány ze Spojeného království do Sýrie o osmnáct měsíců dříve.




Prameny:
[1] Cull, Brian - Nicolle, David - Aloni, Shlomo: Wings Over Suez, a history of the air operations during the Sinai and Suez Wars of 1956, Grub Street, 1996.
[2] Jackson, Robert: Canberra the Operational Record, Smithsonian Institution Press, Washington 1989. ISBN 0-87474-502-0
[3] Nicolle, David - Nordeen, Lon: Phoenix over the Nile: a history of Egyptian air power, 1932–1994, Smithsonian Institution Press, 1996. ISBN 978-1560986263
[4] https://en.wikipedia.org/wiki/No._58_Squadron_RAF
[5] https://en.wikipedia.org/wiki/Gloster_Meteor
[6] https://aviation-safety.net/wikibase/21034
[7] https://spyflight.co.uk/operations/a

pátek 5. listopadu 2021

S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski pilotující Mustang Mk.III, FB387, PK○G, z 315. Polské stíhací perutě během pronásledování létající bomby V-1, srpen 1944.

S/Ldr Eugeniusz Horbaczewski pilotující Mustang Mk.III, FB387, PK○G, z 315. Polské stíhací perutě během pronásledování létající bomby V-1, srpen 1944.




© Piotr Forkasiewicz  

čtvrtek 4. listopadu 2021

Kalendárium, 4. listopad 1956

Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho  dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.  
Československo se tak  dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se tak muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami staly reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto incidenty jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.

   K prvnímu takovému incidentu došlo nad jižním Slovenskem v době maďarské krize. Krátce poté, co došlo v Maďarsku k lidovému povstání proti komunistické moci a sovětské okupaci, přijala čs. strana opatření s cílem izolovat dění v Maďarsku a zabránit nežádoucím ohlasům v Československu. To se krom stíhacích útvarů týkalo i pluků bitevního letectva. V neděli 4. listopadu 1956 vzlétl v 9.05 československý letoun Iljušin Il-10 náležející 1. letce 30. bitevního pluku k hlídkovému letu v prostoru československo-maďarských státních hranic nedaleko Komárna. Jeho pilot, nadporučík Václav Samöel znenadání spatřil projektily ráže 23 a 37 mm, prolétající kolem jeho letounu. Zadní střelec vzápětí hlásil dvojici útočících MiGů-15. Pilot začal okamžitě klesat do přízemní výšky, kde mohl využít lepší ovladatelnost svého letounu proti rychlým proudovým stíhačkám. Sovětští útočníci ovšem pokračovali v pronásledování a dál po něm pálili. Střelec našeho bitevníku opětoval palbu svým 20 mm pohyblivým kanónem, ale po několika výstřelech se mu zbraň zasekla. Poté již jen hlásil nálety sovětů pilotovi, aby mohl lépe provádět úhybné manévry. Ten také ohlásit napadení na velitelství do Bratislavy, kde byly okamžitě podniknuty kroky na pomoc našemu letounu.

   Tam byl zrovna přítomen plukovník Jiří Stehlík, který událost popsal: „Pracoval jsem na VS, když jsme znenadání objevili narušitele v prostoru Nitry. Rozkaz k startu okamžitě dostala dvojice hotovostních pilotů Jaroslav Štecha a Božík Stodůlka. Po navedení do prostoru cíle vedoucí hlásí: „Jsou to dva Maďaři na sedmnáctkách.“ Současně s tím dostávám telefonickou zprávu o tom, že dva letouny Mig napadly náš bitevní B-33 (tehdy užívané označení pro letoun Iljušin Il-10, pozn. autora), jenž prováděl průzkumný let právě v prostoru Nitry. Při střelbě na náš letoun navíc byla na zemi zabita jedna kráva. Neprodleně proto žádám VS divize o povolení k palbě. Přece není možné, aby naše kluky jen tak někdo ostřeloval! Ostrou střelbu však musí schválit Ústřední VS a tak čekáme… Mezitím vedoucí dvojice Jaroslav Štecha hlásí: „Jsme za nimi padesát metrů a ještě o nás neví.“ Odpovídám: „Čekejte na povolení ke střelbě.“ Vedoucí pokračuje: „Jak si nás všimnou, tak budou pryč. Kolem jsou mraky.“ Povolení k palbě jsme z ÚVS nedostali. Naši frekvenci navíc zřejmě monitorovaly radiotechnické prostředky narušitelů, protože MiGy-17 náhle zapnuly forsáž a zmizely v oblačnosti. Nám zůstal pouze nepříjemný pocit z toho, že všechno je vždy jinak. Někdo pouze suše poznamenal, že na naši B-33 zřejmě stříleli kluci prakem, když pásli ty krávy. Celá událost měla nečekanou dohru. Večer se ozvala sovětská letecká jednotka z maďarského letiště Pápa - dvojice patřila do jejího stavu! Vše nakonec „žehlilo“ dokonce velitelství Jižní skupiny vojsk, které oficiálně nabídlo spolupráci při obraně vzdušného prostoru.“ Poručík Samöel nakonec dokázal uniknout a nouzově přistát na piešťanském letišti. Jeho Il-10 však měl několik průstřelů od granátů ráže 23 mm. Navíc v pumových závěsnících pod křídly byly objeveny zbytky listí a větví, které náš bitevník očesal z korun stromů během úniků těsně nad zemí. Druhý den po incidentu došla nesmělá omluvná nóta od sovětských vojsk v Maďarsku. Útočícími letouny byla s největší pravděpodobností dvojice MiGů-17 od 5. GIAP z letecké základny Pápa.

 Licenčně stavěné letouny Iljušin Il-10 byly v našem letectvu oficiálně označovány jako B-33.

Letouny Mikojan-Gurjevič MiG-17 sovětského vojenského letectva.

Československý licenční B-33 (Iljušin Il-10) s označením příslušnosti ke 2. letce 30. bitevního leteckého pluku. Letoun tohoto pluku byl v listopadu 1956 napaden a poškozen dvojicí hotovostních strojů MiG-17PF ze stavu sovětského 5. gardového stíhacího leteckého pluku, dislokovaném na maďarském letišti Pápa.

Mikojan-Gutjevič MiG-17PF náležející 147. GIAP PVO. Letouny tohoto typu ze stavu 5. GIAP s největší pravděpodobností napadli a poškodili československý letoun B-33 z 1. letky 30. bilp nedaleko Nitry dne 4. listopadu 1956.

Prameny:
[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Žhavé nebe nad Československem,  Letecké souboje československých stíhačů nad naším územím 1918–1989, Euromedia Group, a. s. v edici Universum, Praha 2021. ISBN: 978-80-242-7486-7


[2] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 


[3] Irra, Miroslav – Hanák, Milan: Iljušin Il-10 / Avia B-33 v československém vojenském letectvu v letech 1950-2063, 1. díl, Jakab, 2008.