středa 15. listopadu 2023

Piloti 111. stalingradského gardového stíhacího leteckého pluku, 1945.


Piloti 111. stalingradského gardového stíhacího leteckého pluku (10. GIAD, 10. IAK, 8. VA, 4. ukrajinský front), 1945.

Zleva doprava: Aleksej Vasiljevič Kalmykov (9 samostatných sestřelů), Alexej Ivanovič Jumkin (10 sestřelů - 9 samostatně a 1 ve spoluúčasti), Ivan Andrejevič Zub (14 samostatných sestřelů), G. P. Koval, Petr Andrejevič Gnido (24 sestřelů, ve Velké vlastenecké válce získal 18+5 sestřelů a v Korejské válce k tomu přidal jeden samostatný sestřel), Sergej Dmitrijevič Gorelov (28 sestřelů - 27 samostatně a 1 ve spoluúčasti), Vitalij Nikolajevič Čulkov (velitel letecké průzkumné roty 10. IAK).

úterý 14. listopadu 2023

Piloti-esa 9. gardové letecké divize u stíhacího letounu Bell P-39 Airacobra G. A Rečkalova.


Piloti-esa 9. gardové letecké divize u stíhacího letounu Bell P-39 Airacobra G. A Rečkalova.

Zleva doprava: Aleksandr Fedorovič Klubov (dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 31 letounů samostatně, 3 ve spoluúčasti, minimálně 14 letounů ve spoluúčasti žničil a poškodil na zemi), Grigorij Andrejevič Rečkalov (dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 59 letounů samostatně a 6 ve spoluúčasti, 4+5 letounů poškodil, 1 letoun zničil na zemi) Andrej Ivanovič Trud (Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 26 letounů samostatně a 1 ve spoluúčasti, 1 letoun pravděpodobně sestřelil ve spoluúčasti a 6+3 letounů poškodil) a velitel 16. gardovéhho stíhacího leteckého pluku Boris Borisovič Glinka (Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 27 letounů samostatně a 2 ve spoluúčasti, 2 letouny poškodil)

Fotografie byla pořízena v červnu 1944, 2. ukrajinský front. Počet hvězdiček na Rečkalově letadle odpovídá jeho tehdejším úspěchům - 46 samostatných sestřelů, 6 ve spoluúčasti).

Informace o počtech leteckých vítězství jsem převzal z knihy od Andreje Marčukova - Hrdinové Pokryškinci o sobě a svém veliteli (Марчуков, Андрей Владиславович: Герои-покрышкинцы о себе и своем командире. Правда из прошлого. 1941-1945, Серия Сражения в воздухе. Военная авиация XX века, Издательство Центрполиграф, 2014. ISBN 978-5-227-05021-2). Michail Bykov ve svých publikacích uvádí z části rozdílné počty sestřelů (Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4):
Aleksandr Fedorovič Klubov 34 sestřelů [31+3],
Grigorij Andrejevič Rečkalov 65 sestřelů [61+4],
Andrej Ivanovič Trud 26 sestřelů [25+1],
Boris Borisovič Glinka 29 sestřelů [27+2].

Starší dokumenty pak uváděly nejčastěji následující počty vítězství:
Aleksandr Fedorovič Klubov 50 sestřelů [31+19],
Grigorij Andrejevič Rečkalov 62 sestřelů [56+6] nebo 61 sestřelů [56+5],
Andrej Ivanovič Trud 27 sestřelů [26+1],
Boris Borisovič Glinka 31 sestřelů [30+1].



středa 8. listopadu 2023

Dvojnásobní hrdinové Sovětského svazu, bitevní letci z 1. gardového bitevního leteckého sboru


Dvojnásobní hrdinové Sovětského svazu, bitevní letci z 1. gardového bitevního leteckého sboru (2. letecká armáda, 1. ukrajinský front)

První řada zleva:
Michail Petrovič Odincov (Михаи́л Петро́вич Одинцо́в), zástupce velitele 155. GŠAP, 210 (215) bojových letů, ve vzdušných soubojích jeho posádka sestřelila 3 letouny (některé prameny uvádí dokonce 14 sestřelů), dále na zemi zničil další 4 letouny a 20 tanků.
Vasilij Georgijevič Rjazanov (Василий Георгиевич Рязанов), velitel 1. GŠAK.
Vasilij Ivanovič Andrianov (Васи́лий Ива́нович Андриа́нов), velitel eskadrily 141. GŠAP, 180 (177) bojových letů, v 19 vzdušných soubojích sestřelil 6 (2+4) letounů {2 Bf 109 samostatně + 2 Bf 109 a 2 Fw 190 v spoluúčasti}, na zemi zničil 22 tanků (některé prameny uvádí dokonce 50 tanků) a 4 letouny Ju 87.

Vzadu stojí:
Talgat Akubekovič Begeldinov (Талга́т Якубе́кович Бегельди́нов), velitel eskadrily 144 GŠAP, 305 bojových letů, ve vzdušných soubojích sestřelil 7 (5+2) letounů {4 Bf 109 a 1 Ju 87 samostatně}.
Ivan CHarlamovič Michajličenko (Ива́н Харла́мпович Михайличе́нко), velitel eskadrily 141. GŠAP, 187 bojových letů, ve vzdušných sobojích sestřelil 6 (3+3) letounů {2 Bf 109 a 1Fw 190 samostatně + 1 Fw 190 a 2 Bf 109 ve spoluúčasti}, na zemi zničil 7 letounů {6 Ju 87 a jeden Ju 52}.

pátek 3. listopadu 2023

Kalendárium, 3. listopad 1943


Ve středu 3. listopadu 1943 začala tzv. Kyjevská útočná operace, jejímž cílem bylo osvobození Kyjeva od německých okupantů. Do bojů významně zasáhla i 1. československá samostatná brigáda v Sovětském svazu.

V 8:00 ráno byla zahájena ofenzíva na Kyjev. 1. dělostřelecký oddíl čs. brigády pod velením kpt. I. Pazderky se zúčastnil dělostřelecké přípravy průlomu nepřátelského obranného postavení. Původně měla být brigáda nasazena jako záloha 38. armády do druhého sledu s úkolem chránit pravý bok 38. armády. Velitel 1. čs. samostatné brigády plk. L. Svoboda se zasazením do druhého sledu nesouhlasil a žádal o začlenění brigády do prvního sledu a na směru hlavního úderu. „Nesouhlasíme s úkolem postupovat ve druhém sledu a jen chránit pravé křídlo vaší 38. armády. Jdeme na Kyjev (…) Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s Vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli káru války sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu. Generál Čibisov ukazuje na mapu: „Prosím, vyberte si sám směr útoku.“ Ukazuji mu na operační mapě, kde bychom chtěli být nasazeni. „To ovšem je směr hlavního úderu!“ Říká gen. Čibisov. „Uvědomuji si to“, odpovídám. „Ale prokážete-li nám tu důvěru, my nezklameme. Svůj úkol bychom se ctí splnili.“ Generál Čibisov posléze souhlasil s výhradou, nebude-li mít námitky velitelství frontu.“ Velitel brigády plk. L. Svoboda před bojem osobně objížděl jednotlivé jednotky brigády, aby promluvil s jejich příslušníky. „Vojáci, boj o hlavní město sovětské Ukrajiny, o Kyjev, byl zahájen. Bude to boj historický, neboť zasadí německé armádě jeden z největších a posledních úderů. Můžeme být šťastni, že se jej účastníme. Náš národ nám ukládá, abychom o Kyjev bojovali tak, jako bychom bojovali o Prahu, o Brno, o Bratislavu, Košice.“

Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev, ale i při následných bojích ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Při dobývání Kyjeva měli centrum podle plánu obsadit tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší.





Prameny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Kyjev_(1943)

Kalendárium, 3. listopad 1943


Ve středu 3. listopadu 1943 provedla 55. Fighter Group (66. Fighter Wing) od 8. USAAF svůj první dálkový doprovod 555 bombardérů B-17 (438) a B-24 (117) při náletu na německou přístavních oblast Wilhelmshaven v Německu. Na scénu tak úspěšně vstoupila nová spojenecká dálková stíhačka - dvoumotorový Lockheed P-38 Lightning. Německá Luftwaffe se tak musela smířit s nepříjemným faktem, že nad územím Německa bude muset po P-47 čelit nasazení dalšího výkonného spojeneckého dálkového stíhacíhoi stroje. Zatímco 333 stíhacích letounů P-47 mělo za cíl mohutnému bombardovacímu svazu zajistit průnik a ústup, 45 letounů P-38 od 55. Fighter Group doprovázelo americké bombardéry po celou dobu mise.

Piloti 38th Fighter Squadron a 343rd Fighter Squadron si tento ren připsali celkem čtyři jisté sestřely, jeden pravděpodobný sestřel a pět letounů poškodily.

38th Fighter Squadron
Maj. Milton Joel 1 Fw 190 poškodil
Maj. Milton Joel 1 Fw 190 poškodil
Capt. Joseph Myers 1 Fw 190 poškodil
Maj. Milton Joel ½ Fw 190
2/Lt. Willard L Kreft ½ Fw 190

343rd fighter Squadron
Capt. Roland M Malmstedt 1 Bf 109 poškodil
1/Lt. Eugene E Ryan 1 Bf 109 poškodil
Lt/Col Jack S Jenkins 1 Fw 190 pravděpodobně
2/Lt. Robert L Buttke 1 Bf 109E
2/Lt. Robert L Buttke 1 Bf 109F/G
Lt/Col Jack S Jenkins 1 Bf 109








Kalendárium, 3. listopad 1941


   V pondělí 3. listopadu 1941 vydal Admirál Isoroku Jamamoto, velitel Spojeného loďstva, oficiálně Rozkaz č. 1, který obsahoval pokyny japonskému námořnictvu k provedení útoku na Pearl Harbor. Rozkaz již obsahoval určení data útoku. Týž den s obsahem přísně tajného dokumentu seznámil náčelník generálního štábu japonského námořnictva admirál osami Nagano i císaře Hirohita.

Japonští stratégové se možností leteckého útoku na zakotvené lodě v přístavu zaobírali minimálně od jara 1940. Námořní vojenské hry, které se konaly v dubnu a květnu 1940 ukázaly, že takový letecký úder může zajistit rozhodující vítězství.

Dne 11. listopadu 1940 vzlétlo z britské letadlové lodě HMS Illustrious jednadvacet letounů, jež zaútočily na italské loďstvo kotvící v přístavu Taranto. Podařilo se jim zasáhnout bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio, Caio Duilio, těžký křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Kromě toho byly zasaženy zásobníky ropy a hangáry hydroplánů.

Tento útok potvrdil admirálovi Isoroku Jamamotovi předchozí výsledky válečných her a proveditelnost útoku na Pearl Harbor. Zde se nalézala základna americké Tichomořské floty, jejíž součástí byly i letadlové lodě. Plánování se zúčastnil náčelník štábu Šigeru Fukudome, kontradmirál Takidžiró Óniši, fregatní kapitán Minoru Genda a Micuo Fučida.