Kalendárium, 18. březen 1886

Ve čtvrtek 18. března 1886 se na železniční stanici Chlumec-Pilař nedaleko Třeboně v rodině přednosty stanice narodil Otto Jindra,  jeden z nejúspěšnějších stíhacích leteckých es rakousko-uherského letectva během první světové války.

   V době jeho narození bylo letectví v úplných počátcích, avšak Jindra již od mládí projevoval technické nadání. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro vojenskou dráhu a nastoupil na kadetní školu pro dělostřelectvo ve Vídni, kterou úspěšně dokončil v roce 1905 v hodnosti poručíka. Následně byl zařazen k dělostřeleckému pluku, kde se projevily jeho schopnosti jak v oblasti vojenské techniky, tak i v jazykových znalostech.

   Po vypuknutí první světové války byl přidělen k 14. horskému dělostřeleckému pluku, s nímž se zúčastnil bojů na východní frontě, včetně bitvy o Lvov. Za své zásluhy získal bronzovou Vojenskou záslužnou medaili Signum Laudis. Jeho zájem o techniku ho však přivedl k žádosti o převelení k letectvu, které bylo v té době teprve v počátcích svého vývoje. Díky vysoké poptávce po nových letcích byl již 10. září 1914 přijat k 1. letecké rotě (Flik 1), kde sloužil pod velením Josefa Smetany, dalšího českého důstojníka.

   Jindra zpočátku působil jako letecký pozorovatel a rychle se vypracoval na jednoho z průkopníků průzkumné fotografie v rakousko-uherském letectvu. První významná událost v jeho letecké kariéře nastala 14. listopadu 1914, kdy byl během průzkumného letu se svým pilotem Maxem Hessem jejich letoun těžce poškozen palbou ze země a museli nouzově přistát. Přestože jejich letoun měl 180 průstřelů, podařilo se jim dostat zpět k vlastním liniím.

   V lednu 1915 se Jindra stal velitelem Flik 1, což bylo na tehdejší poměry neobvyklé, protože obvykle tuto funkci zastávali piloti. Zasloužil se o významné inovace v oblasti dělostřeleckého navádění, kdy využíval radiostanice k přesnému směrování palby. Pod jeho velením byla jednotka jednou z prvních, které tento systém efektivně využívaly.

   Jeho první vzdušné vítězství přišlo 13. června 1915, kdy společně s pilotem Maxem Libanem sestřelili dva ruské letouny Morane-Saulnier Parasol. Přestože jejich letoun byl vyzbrojen pouze ručními zbraněmi, podařilo se jim donutit oba protivníky k nouzovému přistání. Za tento úspěch obdržel Jindra své první vysoké vojenské vyznamenání.

   Další vítězství následovalo 27. srpna 1915, kdy společně s pilotem Johannem Mattlem sestřelili ruský letoun nad Czortkówem. Jindra byl za své úspěchy povýšen na kapitána a obdržel Vojenský záslužný kříž 3. třídy s meči a válečnou dekorací.

   V roce 1916 se Jindra rozhodl podstoupit pilotní výcvik, který absolvoval přímo u jednotky. Již 11. prosince 1915 se stal oficiálním pilotem a o dva týdny později získal pilotní odznak. Ve funkci velitele Flik 1 vedl nejen průzkumné, ale i stíhací operace a bombardovací mise. Dne 5. ledna 1916 se zapletl do vzdušného souboje, který však pro něj nebyl úspěšný a jeho letoun utrpěl těžké poškození. Přesto se mu podařilo nouzově přistát za vlastními liniemi.

   Nejvýznamnější úspěch zaznamenal 12. dubna 1916, kdy během přehlídky ruského cara Mikuláše II. v Chotinu podnikl nálet na shromážděné jednotky. Spolu s pozorovatelem Godwinem Brumowskim shodil několik bomb, čímž způsobil značný zmatek. Tento odvážný čin byl dokonce oceněn ruským generálem Alexejem Brusilovem jako mimořádně smělý.

   Další úspěšné sestřely si Jindra připsal 26. září 1916, kdy sestřelil ruský letoun Nieuport, a 18. prosince 1916, kdy zničil nepřátelský pozorovací balón. Tím se stal nejúspěšnějším rakousko-uherským stíhačem na východní frontě. Za své úspěchy obdržel Řád Železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči, Karlův vojenský kříž a Kříž Mariánů.

   V roce 1917 byl přeložen na italskou frontu, kde převzal velení nad Bombardovací skupinou G v Avianu. Tato jednotka zahrnovala pět bombardovacích letek a operovala s těžkými bombardéry Gotha G.IV. Dne 4. května 1918 však byl při bojovém letu těžce zraněn, což ukončilo jeho aktivní leteckou službu. Po dlouhé rekonvalescenci v sanatoriu v Praze byl až do konce války mimo bojové nasazení.

   Celkem si Otto Jindra připsal devět potvrzených sestřelů a řadu dalších bojových úspěchů. Byl jedním z průkopníků letecké taktiky a průzkumu a významně přispěl k rozvoji rakousko-uherského letectva během první světové války.

	Datum / Čas	Jednotka	Letoun	Nepřítel	Místo
1.	13. 06. 1915 / 06:10	Flik 1	Albatros B.I 22.29	Morane-Saulnier Parasol	Dubowice
2.	13. 06. 1915 / 06:20	Flik 1	Albatros B.I 22.29	Morane-Saulnier Parasol	Dubowice
3.	27. 08. 1915	Flik 1	Albatros B.I 22.06	Morane-Saulnier Parasol	Tluste
4.	29. 03. 1916	Flik 1	Albatros B.I 22.23	Morane-Saulnier Parasol	Sokal, V od Chotina
5.	09. 04. 1916	Flik 1	Albatros B.I 22.23	?	JV od Kamieniec
6.	12. 04. 1916	Flik 1	Albatros B.I 22.23	Morane-Saulnier Parasol	Iszkowsky, SV od Chotina
7.	12. 04. 1916	Flik 1	Albatros B.I 22.23	Morane-Saulnier Parasol	Iszkowsky, nedaleko Chotina
8.	26. 09. 1916	Flik 1	Hansa-Brandenburg C.I 64.23	francouszký Nieuport	Solka
9.	18. 12. 1916	Flik 1	Hansa-Brandenburg C.I 63.06	pozorovací balón	Mesticanestie, nebo Pozoritta

Kalendárium, 18. březen 1965

První výstup člověka do volného kosmického prostoru uskutečnil sovětský kosmonaut Alexej Archipovič Leonov dne 18. března 1965 v rámci mise Voschod 2. Tento historický okamžik znamenal zásadní krok v dobývání vesmíru a ukázal, že lidé jsou schopni pracovat mimo svou kosmickou loď, což se stalo klíčovým prvkem pro budoucí vesmírné mise.

Kosmická loď Voschod 2 byla dvoumístná varianta předchozího modelu Voschod 1 a byla speciálně upravena pro umožnění výstupu do kosmického prostoru. Na její palubě se nacházeli dva kosmonauti: velitel Pavel Ivanovič Běljajev a palubní inženýr Alexej Leonov. Start mise proběhl 18. března 1965 v 07:00 UTC z kosmodromu Bajkonur.

Hlavním cílem mise bylo otestovat nový systém výstupu do volného kosmu, což zahrnovalo nafukovací přechodovou komoru, která byla připevněna k boku kabiny. Po dosažení oběžné dráhy byla komora naplněna vzduchem a její vnější poklop byl otevřen. Ve 08:34 UTC Alexej Leonov vystoupil do kosmického prostoru, přičemž byl jištěn pětimetrovým lanem připojeným k lodi. Celý výstup trval 12 minut a 9 sekund, přičemž Leonov strávil mimo loď přibližně 10 minut. Během této doby prováděl testy pohybu ve stavu beztíže a pořizoval filmové a fotografické záznamy.

Během návratu zpět do kabiny nastaly nečekané komplikace. Leonovův skafandr se kvůli rozdílu tlaku uvnitř a vně značně nafoukl, což mu znemožnilo vejít zpět do přechodové komory. Aby se do ní dostal, musel ručně snížit tlak ve skafandru, což bylo riskantní, ale nakonec úspěšné řešení. Po návratu do kabiny byla přechodová komora odhozena a loď se připravovala na přistání.

Přestože plánovaný let měl trvat 24 hodin, objevily se další technické problémy, které misi zkomplikovaly. Automatický orientační systém selhal, což znamenalo, že přistání muselo být provedeno manuálně. Kvůli tomu se loď odchýlila od plánovaného přistávacího bodu a přistála v hustě zalesněné oblasti Permské oblasti, přibližně 386 km od města Perm. Po přistání byli oba kosmonauti nuceni přečkat noc v mrazivých podmínkách, než je záchranný tým lokalizoval a dopravil do bezpečí.

Mise Voschod 2 představovala významný milník v historii kosmonautiky. Výstup Alexeje Leonova prokázal, že práce ve volném kosmu je možná, a připravil půdu pro budoucí výstupy, které se staly běžnou součástí oprav a údržby kosmických lodí i výstavby orbitálních stanic. Tento úspěch rovněž urychlil vývoj amerického programu Gemini, který měl podobné cíle. Leonovův odvážný výstup se tak stal klíčovým momentem v kosmických závodech mezi USA a SSSR.