Kalendárium, 18. duben 1945

Popis:První jednotkou US Army, která vstoupila na naše území, byly části roty K 3. praporu 358. pěšího pluku z 90. pěší divise, spolu s plukovní průzkumnou četou tohoto pluku. Stalo se tak v 09:55 hodin dne 18. dubna 1945, v ašském výběžku, nedaleko německé vesnice Prex a oficiálně prvním americkým vojákem na území Československa se stal 1st Lieutenant (nadporučík) Merril B. Ruddes, zpravodajský důstojník tohoto praporu. První americkou armádou osvobozenou obcí se stalo Trojmezí a později město Hranice. 90. divise byla v této době součástí XII. armádního sboru 3. armády generála George S. Pattona.

V následujících dnech vstoupily na naše území další jednotky tohoto sboru, zejména 2. a 42. jízdní eskadrony (Cavalry Squadron) jeho 2. jízdní skupiny (2nd Cavalry Group), které ve večerních hodinách 20. dubna osvobodily Aš, a 97. pěší divise, která mezi 25. a 26. dubnem osvobodila Cheb.

Jen pro doplnění...

Pomineme-li různé partyzánské (zpravodajsko-záškodnické) oddíly, které byly na naše území vysílány od počátku roku 1944, pak první regulérní sovětskou jednotkou na čs. území mohl být 1. gardový jezdecký sbor z 38. armády 1. ukrajinského frontu, který 12.9.1944 (dukelská operace začala 8.9.) pronikl hluboko do nepřátelské obrany a nepřátelským protiútokem byl o dva dny později odříznut. 14.-24.9.1944 pak bojoval v obklíčení než se probil zpět k 38. armádě, která zatím postoupila o cca 30 km směrem ke slovenskému území. Na mapách v některých publikacích bývá naznačeno, že sbor při svém výpadu překročil čs. hranice.

Prokazatelně první osvobozenou obcí ČSR byla slovenská vesnice Kalinov (severně od Medzilaborců), kam 21.9. 1944 vstoupily jednotky 128. střelecké divize (3. horského sboru) a 129. gardové střelecké divize (107. střeleckého sboru), obě z 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu, přičemž prvenství náleží 325. horskému střeleckému pluku ze 129. gsd.

25. 9. 1944 se na letiště Tri Duby přesunuly první části 2. paradesantní brigády 1. čs. armádního sboru a 28.9. 1944 jednotky 17. gardového střeleckého sboru 4. UF osvobodily obec Jasiňa na Podkarpatské Rusi. 

[1] https://www.fronta.cz/

Kalendárium, 18. duben 1943

Ráno okolo 9:40 dne 18. dubna 1943 byl nad jižním pobřežím ostrova Bougainville sestřelen dvoumotorový bombardér G4M v jehož troskách našel smrt tehdejší nejschopnější japonský námořní důstojník — admirál Isoroku Jamamoto.

Celá operace (Operace Vengeance) byla velkým úspěchem jednak amerických zpravodajských služeb, které prolomily japonské kódy a získaly itinerář Jamamotovy inspekční cesty po Tichomoří, ale také vynikajícím úspěchem amerických stíhačů z 339. stíhací squadrony.

Za pilota, který sestřelil letoun admirála Jamamota byl dlouhé roky obecně považován tehdejší poručík Thomas Lanphier. Podle podrobnějších historických výzkumů je však pravděpodobnější tento úspěch přiznat poručíku Rexi T. Barberovi. 

Složení útočné skupiny bylo následující:

"Killer" flight:

    Capt. Thomas G. Lanphier, Jr.

    Lt. Rex T. Barber

    Lt. Jim McLanahan (vypadl kvůli prasklé pneumatice)

    Lt. Joe Moore (vypadl kvůli vadnému přívodu paliva)

Zbývajicí krytí:

    Maj. John Mitchell

    Lt. William Smith

    Lt. Gordon Whittiker

    Lt. Roger Ames

    Capt. Louis Kittel

    Lt. Lawrence Graebner

    Lt. Doug Canning

    Lt. Delton Goerke

    Lt. Julius Jacobson

    Lt. Eldon Stratton

    Lt. Albert Long

    Lt. Everett Anglin

    Lt. Besby F. Holmes (nahradil  McLanahana)

    Lt. Raymond K. Hine (nahradil Mooreho)

Zleva Capt. Tom Lanphier, Jr., Lt. Besby Holmes a Lt. Rex Barber, tři ze čtyř pilotů tzv. "Killer flight".

Isoroku Jamamoto

[1] https://www.fronta.cz/

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_George_Lanphier_Jr.

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Vengeance

Kalendárium, 18. duben 1942

Dne 18. dubna 1942 Američané provedli první (a na delší dobu i poslední) nálet na Japonsko. V 8:00 ráno z paluby letadlové lodi USS Hornet začalo startovat celkem šestnáct dvoumotorových armádních bombardérů B-25. Skupinu vedl známý pilot (před válkou držitel řady leteckých rekordů a zkušební letec) James Doolittle.

Nad Tokio, Nagoju a Kóbe dorazily letouny okolo poledne a překvapivá akce se setkala jen s minimálním odporem. Po shození pum Američané pokračovali podle plánu na letiště v neokupované části Číny, jeden letoun zamířil na sovětské území (SSSR byl v japonsko-americké válce neutrální, takže osádka musela být chtě-nechtě internovaná). Jen čtyři letouny bezpečně dosáhly plánovaného místa přistání, ostatní přistávaly nouzově nebo jejich posádky vyskočily na padácích.

Celkem osm letců zajali Japonci a soudili je jako válečné zločince. Tři zajatci byli popraveni, další zemřel ve vězení.

Celou akci je třeba hodnotit jednak jako vynikající technický úspěch, když se podařilo z relativně malé paluby letadlové lodi odstartovat dvoumotorovým bombardérům, které k podobným podnikům zdaleka nebyly konstruovány a také je třeba vzdát hold posádkám za jejich odvahu a za letecké umění. Na druhou stranu akce měla evidentně jen propagandistický význam a nedalo se očekávat, že by malá skupina letadel mohla napáchat významné škody (osádky měly například výslovný a přísný zákaz bombardovat císařský palác).

Někteří historici ovšem tvrdí, že nálet podnítil v japonském velení rozhodnutí, která vedla k pozdější, pro Japonce tragické, bitvě u Midwaye. 

[1] https://www.fronta.cz/