Ve středu 1. července 1646 se narodil Gottfried Wilhelm von Leibniz - německý filosof, vědec, matematik a teolog píšící převážně v latině a francouzštině. Je považován za polyhistora a univerzálního génia.
Gottfried Leibniz
Autor textu: Mgr. Magda Králová
https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1234/leibniz
Gottfried Wilhelm Leibniz se narodil v Lipsku jako syn váženého universitního profesora. Otec mu však již v necelých šesti letech zemřel. Leibniz měl neuvěřitelné nadání. Již ve čtyřech letech uměl číst, ve dvanácti znal výborně latinsky a začal se studiem řečtiny, jako patnáctiletý studoval filozofii a práva nejprve v Lipsku, později v Jeně. Zajímal se o teologii a matematiku. Bohužel musel na promoci čekat až do roku 1666, protože byl pro svůj věk na univerzitě v Lipsku odmítnut. Doktorát mu udělila univerzita v Altdorfu u Nürnbergu. Spisem o reformě právnictví vzbudil pozornost kurfüsta z Mainzu, barona Boineburga. Jako jednadvacetiletý doktor práv u něj nastoupil k právnickým pracem. Pro neobyčejnou všestrannost dostával těžší a těžší úkoly ve státní službě. Leibniz měl však vyšší cíle. V té době si na Německo, hlavně na Strasburg, dělal zálusk Ludvík XIV. Leibniz vypracoval tajně pamětní spis, který obsahoval rady k dobytí Egypta. Spis byl předložen v Paříži v roce 1672, kde Leibniz vystupoval v roli radního města Mainzu. Nicméně neměl úspěch. Při této příležitosti byl uveden v nejváženější pařížské kruhy. Poznal se tu se slavným nizozemským matematikem a fyzikem Christianem Huygensem. V roce 1676 odešel Leibniz jako vévodský knihovník a dvorní rádce do Hannoveru. Navázal také kontakt s ruským carem Petrem Velikým, kterému přednesl dalekosáhlé plány na podporu věd a na kulturní výměnu mezi národy.
Během pobytu v Paříži často pobýval v místních knihovnách, kde objevil poznámky k sestrojení počítacího stroje, který vynalezl Blaise Pascal. Na základě jeho poznatků sestrojil výpočetní mechanický stroj na principu otáčivého válce, který pomocí soustavy zubů na svém obvodu přesouval ve správném okamžiku páky z pozice jednotek na desítky, z desítek na stovky atd. Stroj byl dokončen v roce 1673 a jeho cena se vyšplhala na závratných 24 000 tolarů. Bylo jím však možné sčítat, odečítat, násobit, dělit a počítat třetí odmocniny.
V roce 1673 se Leibniz vydal do Londýna, kde v Royal Society předvedl svůj počítací stroj. Jeden z nejstarších členů Royal Society, Robert Boyle, dal Leibnizovi příležitost k výměně myšlenek. Pro svůj skromný přístup a samozřejmě pro své znalosti byl jmenován členem, rok po Isaacu Newtonovi. Po dvouměsíčním pobytu se vrátil do Paříže, kde zůstal další tři roky. Byl však stále v kontaktu s Royal Society, se kterou si písemně vyměňoval poznatky z matematiky.
Významným Leibnizovým objevem jsou nekonečné řady. Ještě za svého pařížského pobytu objevil, že kdybychom sečetli nekonečnou řadu
1 - 1/3 + 1/5 - 1/7 + 1/9 - ...
a výsledek bychom násobili čtyřmi, dostali bychom Ludolfovo číslo. Leibniz také položil základ k teorii determinantů, přesněji řečeno byl jedním z objevitelů zvláštního matematického výrazu, který později přispěl ke vzniku jednoduchého algoritmu pro řešení soustav rovnic o několika neznámých.
Leibniz se také zabýval otázkou sestrojení tečen k daným křivkám. Tady si uvědomil, že tečna je jakýsi mezní případ sečny, když se totiž její dva sousední průsečíky s křivkou k sobě stále více a více přibližují, až je jejich vzdálenost nekonečně malá. Z této představy pak vybudoval algoritmus, který téměř mechanicky, pouze na základě několika málo jednoduchých vzorců, dovoluje vypočítat směr tečny v libovolném místě křivky. Vznikla nová početní operace, které dnes říkáme derivace. Je základní operací infinitezimálního počtu. Tehdy také Leibniz zjistil, že existuje postup přesně opačný k derivacím a že je vhodný pro výpočet obsahů obrazců jakkoli křivých. Tato operace byla nazvaná integrování. Koncem svého pobytu v Paříži měl již téměř propracovaný diferenciální počet, ale zatím ho sdělil jen nejužšímu kruhu v Londýně a Paříži. V roce 1682 byl založen časopis Acta Eruditorum, kde Leibniz postupně publikoval svoje práce o infinitezimálním počtu.
V roce 1676 přijal pozvání na dvůr vévody Johanna Friedricha z Hannoveru, s nímž byl již delší dobu v písemném kontaktu. Cestu zpátky zvolil přes Holandsko a Anglii. Během týdenního pobytu v Londýně nahlédl do Newtonových spisů, které obsahovaly také základy diferenciální počtu.
Po vzoru Académie des Sciences prosadil v roce 1700 založení obdobné vědecké společnosti v Berlíně a stal se jejím prezidentem. Ke konci života byl málo uznáván a ctěn. Zemřel v 70ti letech sám a opuštěný. Truchlil nad ním pouze jeho sekretář. Až za 50 let byl jeho hrob v Hannoverském chrámu vhodně označen.
Použité zdroje
[1] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
[2] RICHTEREK, L. Filozofické problémy přírodních věd. Univerzita Palackého: Olomouc, 2008. ISBN 978–80–244–2009–7.
[3] Historie elektřiny a magnetismu. Konstrukční elektronika A Radio, 2002, č. 6. ISSN 1211–3557.
[4] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.
edit: Sat 17 Apr 2021 06:56:31 PM CEST
