Avatar

Včera jsme si s Evkou zařídili na odpoledne hlídání a vyrazili jsme spolu do Brna do kina. Už jsme tam strašně dlouho nebyli, tak jsme si chtěli zase trošku dopřát kultury. Rozhodli jsme se zajít na film Avatar. Původně jsme měli namířeno na 3D verzi, ale bylo už vyprodáno na celý víkend jak ve Špalku, tak v Olympii, a tak jsme se nakonec rozhodli pro 2D. Ale i tak ten film stál opravdu za to. Musím říct, že byl nádherný, perfektně provedený. Až mám tak trošku obavy, že odteď mě nebudou bavit filmy, které nejsou tak dokonalé :-) Trošku mě i mrzí, že jsme možná mohli počkat a zamluvit si dopředu lístky na 3D verzi, ta by musela být zase alespoň o level výš, ale i tak to byl úchvatný zážitek.
Dlouho se spekulovalo, jestli ještě nějaký film dokáže svými tržbami potopit Titanic. Jak je vidět, už jde pěkně ke dnu. K dnešnímu dni jsem se koukal, že Avatar vykazuje celosvětové tržby 1 924 744 073 USD, což je v přepočtu zhruba 36 150 543 179 CZK a to mluví, myslím, samo za sebe.
Jen jsme se s Evkou shodli na jednom. Někteří rodiče prostě nemají rozum. Když si kolem nás začala sedat pětiletá děcka spolu s rodiči, tak jsem fakt musel nechápavě zakroutit hlavou. Ten film je nádherný, je tam krásná příroda, ale pořád je to akční film a toho střílení je tam podlě mě na tak malé děti hodně, ještě, že se podařilo Cameronovi redukovat proudy krve na absolutní minimum. Ale možná jsem jen staromódní. Zřejmě pro dnešní děti, vychovávané od nejmenšího věku na Playstationech, je tohle jen slabej odvárek pro batolata. Já bych na ten film tak malé dítě rozhodně nevzal, a ta chvílemi poplakávající holčička za náma možná také litovala, že na ten film s mamkou šla.
Dospělákům však vřele doporučuju. Tento film si v klidu domova na monitoru nebo televizi prostě nevychutnáte. Tento film si zaslouží pořádné plátno a nejlépe i 3D brýle.

Pohádkové lyžování na Novém Městě

Tuto středu jsem ukecal tchána Mirka a vyrazili jsme spolu na běžky na Nové Město. A stálo to skutečně za to. Čekalo nás naprosto pohádkové počasí. Sice byl mráz, rosnička předpovídala až -20^oC, to byl asi důvod, že tam nebylo zas tak moc lidí, zřejmě se báli takové zimy. Ale bylo asi jen kolem -10^oC. Vyrazili jsme z Rovného, kolem Zubří na rozcestí Nad Pohledcem. Cesta nám trvala poměrně dlouho, jednak jsem se pořád kochali tou nádherou kolem a fotili si ji a také jsem docela zdržoval, protože se mi nedařilo namazat a na tom promrzlém sněhu mi to strašně prokluzovalo. Navíc tam nebyla strojově projetá stopa, jen před náma pár lyžařů udělalo čerstvě prošláplou stopu. Pokračovali jsme dál do kopce na Studnici. Když jsme tam dorazili, tak jsme dost vážně uvažovali, že to tam otočíme a pojedeme na Nové město nejkratší cestou. Opravdu jsem se strašně na těch lyžích trápil a čas docela utíkal. Nicméně ve Studnici jsme objevili, že je tam úplně čerstvě projetá stopa rolbou na Kuklík, takže nám bylo jasné, že to bude i dál na Kadov a Tři Studně. Takže bylo rozhodnuto. Rozhodli jsme se dál vyrazit na „velký okruh“. Tři kilometry z kopce na Kuklík jsme zvládli za pět minut. Pak jsme zase začali stoupat ke Kadovu, ale jelo se v té stopě o poznání líp. Když mi to víc prokluzovalo, tak jsem si mohl klidně na upravené stopě chvíli zabruslit. V Kadově jsme se chtěli stavit v restauraci Klokočí, ale byla uzavřena, tak jsme se stavili v hospodě U Janečků. Tam jsem si nechal na topení rozmrazit vosk a před další cestou znova pořádně promázl lyže, tentokrát to pomohlo a až do Nového Města se mi fakt jelo v pohodě. Po oběde se sice objevily na obloze nějaké mráčky, přesto bylo pořád nádherně. Nakonec jsme jeli domů až vlakem v pět. Ale ten výlet opravdu stál za to.
Nějaké fotky z výletu naleznete zde.