Lovecký den

Na včerejšek nám sice rosnička předpovídala špatné počasí a místy na jižní Moravě i bouřky, ale naštěstí se zase jako obvykle sekla, takže bylo poměrně slunečné počasí. Proto jsem se odpoledne rozhodl vzít zase Klárku na kolo, že uděláme nějaký okruh a odlovímě nějaké poklady. Kdyby všechno proběhlo hladce, tak bychom jich po cestě mohli zvládnout pět... Ale samozřejmě, že vše hladce nešlo.
Předně bylo strašný vedro a k tomu strašný protivítr, takže i z kopečka jsem musel šlapat, abychom se hnuli. První poklad jsem naplánoval na Zlobici. Tak jsme se vydali přes Drásov do Malhostovic. Z Malhostovic vede ke Zlobici nádherná asfaltová cyklostezka, v sedle se ale změnila na pevnou šotolinu. Horší ale bylo, že na Zlobici je i farka, která je obehnaná plotem, takže jsme museli kolo přenášet, naštěstí je tam udělaný přechod přes plot. Kešku jsme našli poměrně rychle a bez problémů, navíc jsme se tam setkali s dalšími kačery, kteří se rozhodli pro stejnou věc, ve stejný čas na stejném místě.
Ze Zlobice jsme měli v plánu odlovit dvě kešky na Cimperku u Kuřimi, ale jednu kešku jsem si správně neuložil a druhá byla naprosto nesjízdná, tak jsem se rozhodl, že je pokoříme někdy pěšky i s Emmou a Evou. Proto jsme se vydali k dal3ímu pokladu. K tomu jsem si už ráno vygoogloval souřadnice, takže jsme startovním místem jen projeli a pokračovali ke kešce. Ta však nebyla uzpůsobena pro odlov v krátkém cyklodresu. Sice jsem kešku nakonec našel, ale byl jsem dorvanej jak samice :-) Třímetrové kopřivy a keře ostružiní jsou spíš pro odlov v plné zimní a ne dresu. V kešce jsme nechali magnetku a Klárka si vzala korálkový náramek.
Poslední keška nás pak čekala na místě, kde se křížila stará kaolínka s Hitlerovou dálnicí. Odlov byl v podstatě bezproblémový, a tak jsme se zalogovali, nechali tam magnetku a Klárka si vzala fosforovýho ducha. Jelikož se keška nachází kousek od Knínic, tak jsme se stavili u strejdy s tetou, kteří si však užívají dovolenou v Rakousku, tak jsme se aspoň pozdravili kluky, kteří hlídají teplo rodinného krbu.
Odtud jsme už zamířili zpět k Malhostovicím a do Tišnova. Na mostě přes koleje byla velká kaluž a já do ní málem i s Klárkou zahučel, ale naštěstí jsem to na poslední chvíli ukočíroval. Když jsem Klárce oznámil, že už jedeme domů, tak se mi dostalo odpovědi: "Já nechci domů, já chci k Palcovi". No co jsem měl tedy dělat, obětoval jsem se a jel s ní do hospody, dal si jedny Dalešice, Klárka si dala Cappy a spokojeně si hrála na hřišti. Pak jsme si ještě dali poslední výšlap k domovu a geovýlet ukončili.