Dne 11.–12. dubna 1944 došlo k mimořádné události v dějinách vojenského letectví, která zásadním způsobem potvrdila praktickou využitelnost vystřelovacích sedaček v bojových podmínkách. Incident se týkal nočního stíhacího letounu Heinkel He 219 Uhu verze A-0, výrobního čísla W.Nr. 190073, náležejícího k 2. letce jednotky Nachtjagdgeschwader 1. Tento stroj operoval v rámci systému noční obrany proti britským bombardovacím svazům, které v té době intenzivně útočily na průmyslové oblasti Třetí říše.
V průběhu noční operace nad oblastí mezi belgickým Liège a nizozemským Maastrichtem došlo ke střetnutí s britským nočním stíhacím letounem de Havilland Mosquito z 239. perutě, která byla součástí No. 100 Group RAF v rámci Royal Air Force. Posádka Mosquita si připsala sestřel nepřátelského letounu, který identifikovala jako Dornier Do 217, což bylo v nočních podmínkách běžné pochybení. Ve skutečnosti se jednalo právě o Heinkel He 219 W.Nr. 190073.
Letoun byl zasažen nepřátelskou palbou („Feindbeschuss“), což vedlo k jeho vážnému poškození a ztrátě bojeschopnosti. Ve 23:08 hodin se stroj zřítil poblíž nizozemského města Weert. Posádku tvořili pilot, Unteroffizier Herter, a jeho palubní radista (Bordfunker), gefreiter Perbix. V kritické situaci se oba rozhodli opustit letoun pomocí vystřelovacích sedaček, čímž se zapsali do historie jako první operační bojová posádka, která si tímto způsobem zachránila život.
Tento případ představoval první úspěšné dvojité katapultování z bojově poškozeného letounu. Je však nutné zmínit, že již dne 10. července 1943 došlo k prvnímu úspěšnému použití vystřelovací sedačky u typu He 219, když zkušební inženýr Consten opustil prototyp He 219 V2. V tomto případě však pilot letounu havárii nepřežil, což podtrhuje výjimečnost dubnové události roku 1944, kdy oba členové posádky přežili bez fatálních následků.
Incident zároveň ilustruje rostoucí efektivitu britských nočních stíhacích jednotek, zejména těch začleněných do 100 Group RAF, které kombinovaly radarové navádění s taktikou „intruder“ operací. Úspěšný zásah Mosquita z 239. perutě tak nepřímo vedl k historickému milníku v oblasti záchrany leteckých posádek.
Z vojensko-historického hlediska představuje událost z noci 11.–12. dubna 1944 významný moment nejen v kontextu vývoje nočního stíhacího letectva, ale i v širším rámci technologických inovací. Praktické ověření možnosti bezpečné evakuace celé posádky z poškozeného letounu znamenalo zásadní krok k poválečné standardizaci vystřelovacích systémů, které se následně staly běžnou součástí moderních bojových letadel.
