pondělí 18. března 2019

Kalendárium, 18. březen 1918


V pondělí 18. března 1918 se ve městě Bodajbo v Irkutské oblasti narodil Jevgenij Georgijevič Pepeljajev / Пепеляев Евгений Георгиевич jež se stal druhým nejúspěšnějším sovětským stíhacím esem Korejské války a současně druhým nejúspěšnějším leteckým esem celého poválečného proudového věku.
Do Rudé armády vstoupil v roce 1936. V prosinci 1938 ukončil Oděskou vojenskou leteckou skolu pilotů a byl převelen na Dálný východ do sestavy 29. KIAP. V prosinci se stěhuje k 300. IAP / 254. IAD, ve kterém sloužil až do konce roku 1946. V období od prosince 1943 až ledna 1944 však absolvoval bojovou stáž v sestavě 162. IAP (309. IAD, 1. letecká armáda, 2. běloruský front) ve funkci velitele eskadrily. Absolvoval zde 4 bojové lety ale žádných sestřelů nedosáhl.
Od srpna do září 1945 se aktivně účastnil bojů proti Japoncům (Mandžuská strategická ofenzivní operace) ve funkci zástupce velitele 300. IAP (254. IAD, 10. letecká armáda, 2. dálněvýchodní front). Pluk byl v té době vyzbrojen letouny Jakovlev Jak-9D. Vykonal celkem 20 bojových letů, především průzkumných a také bitevních útoků proti pozemním vojskům nepřítele. V období od listopadu 1945 do března 1946 byl ve funkci velitele 300. IAP převelen na území Severní Koreje, kde absolvoval 6 letů na průzkum vojsk Spojených státu, evakuovaných z Číny.
V prosinci 1947 ukončil kapitán J. G. Pepeljajev kurz dalšího vzdělávání a poté byl převelen k 196. IAP (324. IAD) ve funkci zástupce velitele pluku pro leteckou část. v Prosinci 1949 byl ustaven do funkce zástupce velitele 32. GIAP (324. IAD) a v říjnu 1950 se stal velitelem 196. IAP téže divize, kterému velel do konce roku 1952. Od prosince 1950 byl společně s plukem převelen do Číny, kde se aktivně účastnil války v Koreji. V období od dubna 1951 do února 1952 celkem absolvoval 109 bojových letů, účastnil se 28 vzdušných soubojů, ve kterých podle oficiálních dokumentů celkem sestřelil 19 letounů protivníka jistě a jeden poškodil. Některé prameny pak uvádějí, že navíc poškodil celkem 4 nepřátelské letouny a minimálně v jednom případě předal svůj sestřel jinému. Konkrétně 8. 11. 1951 předal sestřel svému wingmanovi A. D. Ryžkovi za "za prekrasnoje prikrytie".
Po návratu z Koreji zadával různé velitelské funkce. Zemřel v pátek 4. ledna 2013.

Jevgenij Georgijevič Pepeljajev / Евгений Георгиевич Пепеляев.

Letci 29. KIAP V. Sokolov, J. pepeljajev, P. Rabčenko a V. Mjasnikov. Letiště Kujbiševka-vostočnyj, květen 1939.

 Zástupce velitele 300. IAP kapitán Pepeljajev u svojeho letounu Jakovlev Jak-9. letiště Želtyj Jar, podzim 1944.

 Podplukovník Pepeljajev a kapitán Laptin u letounu Mikojan-Gurjevič MiG-15, léto 1950.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 21. července 1951, sestřel F9F, konec střelby.

  Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 6. října 1951, sestřel F-86A-5NA, cn 49-1319, začátek střelby.


  Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 6. října 1951, sestřel F-86A-5NA, cn 49-1319, konec střelby.

Poškozený letoun MiG-15bis № 1315325 pplk. Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva po souboji 6. října 1951. 

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 16. října 1951, sestřel F-86A-5NA, cn 49-1147.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 21. listopadu 1951, sestřel F-86E-5NA, cn 50-673, začátek střelby.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 21. listopadu 1951, sestřel F-86E-5NA, cn 50-673, konec střelby.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 7. ledna 1952, sestřel F-86E-5NA, cn 50-651.

Vyznamenání:
Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 9290, 22. 4. 1952)
Řád Lenina (2x - 10. 10. 1951, 22. 4. 1952)
Řád Rudé hvězdy (2x - 10. 10. 1951, ...)
Řád Rudého praporu (3x - 25. 7. 1949, 2. 6. 1951, 30. 12. 1956)
Řád Vlastenecké války 1. stupně (11. 3. 1985)
Řád Vlastenecké války 2. stupně (29. 9. 1945)
medaile...

Podrobný seznam sestřelů:

Letouny, na kterých létal Jevgenij Georgijevič Pepeljajev:

MiG-15bis, № 109025, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, letiště Andun, duben 1951. Na tomto letounu provedl pplk. J. G. Pepeljajev své první bojové lety.

MiG-15bis, № 0715368, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, letiště Andun, duben – květen 1951.

MiG-15bis, № 1315325, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, letiště Andun, květen 1951.

MiG-15bis, № 1315325, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, únor 1952. Na tomto letounu sestřelil 17 ze svých 19 sestřelů.

MiG-15bis, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, prosinec 1951. Na tomto letounu 1. 12. 1951 sestřelil F-80C, № 49-855, Thomas T. Mounts.

Prameny a literatura:
[1] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 
[2] Крылов, Леонид – Тепсуркаев, Юрий: Самолет - солдат, Мир Авиации, № 2 (16), 1998.
[3] Krylov, Leonid – Tepsourkaev, Youri: Evgenii Pepelyaev, Avions, № 132, březen 2004.
[4] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Red Banner Fighter, Evgeniy G. Pepelyaev – the foremost Soviet Ace of the Korean War, Part One – The Road to Korea, in Model Aircraft, No. 09 (Vol 13 Iss 09), 2014.
[5] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Red Banner Fighter, Evgeniy G. Pepelyaev – the foremost Soviet Ace of the Korean War, Part Two – Sabre Dancing, in Model Aircraft, No. 10 (Vol 13 Iss 10), 2014.
[6] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Red Banner Fighter, Evgeniy G. Pepelyaev – the foremost Soviet Ace of the Korean War, Part Three, No. 11 (Vol 13 Iss 11), 2014.
[7] Набока, Виталий Петрович: Натовские ястребы в прицеле салинских соколов, Советские летчики на защите неба Китая и Кореи (1950-1951), Издательство Совеская Кубань, Краснодар 1999, ISBN-10: 5-7221-0253-9, ISBN-13: 978-5722102539 
[8] Сейдов, И.: Красные дьяволы в небе Кореи. Советская авиация в войне 1950-1953 гг. Хроника воздушных сражений, Яуза - Эксмо 2007, ISBN: 978-5-699-19160-4. 
[9] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010. 
[10] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016.
[11] Тепсуркаев, Юрий – Крылов, Леонид: "Сталинские соколы" против "Летающих крепостей". Хроника воздушной войны в Корее 1950-1953, Яуза - Эксмо 2008.
[12] Tepsurkaev, Yuriy – Krylov, Leonid: Slaying Sabres, Evgeniy Georgievich Pepelyaev, in FlyPast, No. 11, 2017.
[13] http://soviet-aces-1936-53.ru/
[14] https://ru.wikipedia.org/wiki/Пепеляев,_Евгений_Георгиевич

Kalendárium, 18. březen 1945


První sestřely příští války?

V leteckých soubojích, kterých se zúčastnilo velké množství letounů různých typů a od různých jednotek, často docházelo k jevu v angličtině označovanému jako friendly fire – přátelská palba. Stíhač v zápalu boje zaměnil vlastní letoun za nepřátelský a zahájil na něj palbu. Často s tragickými následky. Ke značnému počtu takových incidentů došlo v závěru druhé světové války, kdy se do kontaktu začaly dostávat letouny sovětského a amerického letectva. Účastníkem jednoho  incidentu byl pravděpodobně i trojnásobný hrdina SSSR Ivan Nikitovič Kožedub.   

   Již začátkem devadesátých let začala kolovat historka o tom, že v dubnu 1945 byl Kožedub napaden dvojicí amerických P-51 Mustang a oba je sestřelil. Událost dokonce popsal sám Kožedub a jeho vzpomínka na tento boj byla uveřejněna v knize Nikolaje Bodrichina – Kožedub. V knize se uvádí: „Na koho to střílíte, na mě? Dávka byla vypálena z velké, snad kilometrové dálky, jasně svítila na rozdíl od našich a německých trasírek. Vlivem velké vzdálenosti konec dávky směřoval k zemi. Otočil jsem se, rychle jsem se přiblížil a zaútočil na krajního Američana. Na jeho trupu něco vybuchlo, silně se zakouřilo a on začal klesat k pozicím našich jednotek. Půlpřemetem jsem zatočil a v obrácené poloze jsem atakoval druhého. Moje střely zasáhly přesně – letoun explodoval ve vzduchu. Když vzrušení z boje opadlo, moje nálada nebyla zrovna vítězná. Viděl jsem bílé hvězdy na křídlech a trupu. Střílel na mne jako první, říkal jsem si. Ale nic se nestalo. Mustang dosedl na našem území. Seděl v něm statný černoch. Na otázku našich, kdo ho sestřelil, odpověděl: Focke-Wulf s červenou přídí. Když jsme prohlíželi film z fotokulometu, hlavní momenty boje na něm byly vidět velmi dobře. Film si prohlédli i ve velení pluku, divize i sboru. Velitel divize Savickij, pod jehož velení jsme tehdy spadali, poté co to viděl řekl: Tato vítězství se připočtou do příští války. A Pavel Fedorovič Čupikov, náš velitel pluku, mi filmy brzy dal se slovy: Vezmi si je ty, Ivane, a nikomu nikdy neukazuj.“ 1)

Ivan Nikitovič Kožedub před svým letounem Lavočkin La-5F, № 3811414, bílá „14“ ze sestavy 240. IAP. Na tomto letounu létal I. N. Kožedub v roce 1944 během bojových operací v Moldávii a Rumunku.

Lavočkin La-7 „bílá 27“, na kterém v létě 1945 létal major Ivan Nikitovič Kožedub.

   V uvedené knize se také objevily záběry z fotokulometu, na kterých je zachyceno sestřelení P-51. Tyto snímky měly údajně pocházet z pozůstalosti Ivana Kožeduba. Jedná se však zcela určitě o film Carl Zeiss německého původu a je velmi nepravděpodobné, že by skutečně zachycoval Kožedubem sestřelené Mustangy. To, že Kožedub skutečně sestřelil dva P-51, potvrzuje i Dmitrij Michajlovič Nečajev, který v uvedeném souboji měl letět jako Kožedubovo číslo. Dmitrij Nečajev uvádí: „Letěli jsme na volný lov do oblasti Berlína. V té době Američané na Berlín prováděli velký bombardovací nálet. Spatřili jsme letět americkou Pevnost Boeing B-17 s jedním kouřícím motorem. Na Pevnost útočila čtyřka Messerschmittů. Kožedub se rozhodl ty Messerschmitty odehnat od amerického bombardéru, aby měl možnost přeletět linii fronty. Messerschmity nás zpozorovaly a zvratem všechny unikly. Rozhodli jsme se Pevnost doprovodit. Pak jsem spatřil, jak osmička letounů míří naším směrem k Pevnosti. Došlo nám, že když Pevnost napadly Messerschmitty, zavolala svůj doprovod – Mustangy. A jak se Mustangy přiblížily k bombardéru, piloti spatřili u něj dvojici letounů. Mysleli, že jsme Focke-Wulfy. Neviděli naše hvězdy. Mustangy se chystaly zaútočit. Byli jsme nuceni s nimi bojovat. Američané na nás stříleli. Začali jsme uhýbat, ale Američané nepřestávali. Pak Kožedub řekl: Co když na těch Mustanzích letí Němci? Vidí naše letadla, ale stále pokračují v útocích. Začali jsme bojovat naostro. Kožedub v tomto boji dva Mustangy sestřelil. Prvního Kožedub sestřelil, když vycházel z útoku. Po jeho sestřelení na nás ostatní Mustangy útočily ještě intenzivněji. Pak se zvratem dostal za druhý Mustang. Kožedub střílel hodně dobře. I když byl v obrácené poloze, sestřelil i druhý letoun. Pak rozkázal: Pojďme odtud, dochází palivo.“ 2)



L-t D. M. Nečajev, jež byl Kožedubovým číslem v souboji ve středu 18. března 1945 v oblasti Küstrinu.


Dva záběry, které mají pocházet z pozůstalosti I. N. Kožeduba a mající zobrazovat jeho dva sestřely Mustangů. Některé prameny uvádějí, že první snímek zobrazuje sestřelení letounu P-51D 2/Lt. G. D. Pageho a druhý snímek sestřel letounu P-51D 1/Lt. J. P. Vickeryho. Tyto záběry však mnoho důvěry nevzbuzují. Zejména je podezřelé, že záznam je natočen na film Carl Zeiss, který používala hlavně německá Luftwaffe. Další nesrovnalostí je, že minimálně jeden z Mustangů má na záběrech stále připevněny přídavné nádrže. Pokud by skutečně šlo o stroj, který předtím napadl Kožeduba, dá se předpokládat, že by je před samotným útokem odhodil, jak to bylo v podobných soubojích běžné.

   Datum uvedeného souboje však ani on neuváděl. 176. GIAP, u kterého Načajev i Kožedub na jaře 1945 létali, se tou dobou nacházel v Polsku a účastnil se úvodní fáze útoku na Berlín. V této oblasti opravdu došlo dne 18. března 1945 k velmi intenzivnímu střetu letounů sovětského VVS a amerického USAAF. Toho dne 8. Air Force vyslala na Berlín v rámci operace Mission 894 obrovský svaz čítající 1 329 těžkých čtyřmotorových bombardérů pod ochranným deštníkem 733 stíhaček. Součástí mohutného stíhacího doprovodu bylo i 52 Mustangů od 359. FG. Severovýchodně od Berlína se od svazu oddělilo 18 Mustangů z její 369. FS vedených Capt. Ralphem Coxem a vydalo se hledat nepřítele. Po nějaké době Cox zpozoroval dva neznámé letouny a začal je stíhat. Nedaleko letiště – rozpoznaného jako letiště Zackerick severně od Küstrinu, letouny dohnal. Zjistil však, že se jedná o sovětské Jaky a tak nezaútočil. Vzápětí ale zpozoroval čtveřici stíhaček s hvězdicovým motorem. V domnění, že se jedná o Fw 190, které se chystají letiště napadnout, dal povel k útoku. V rozmezí několika okamžiků sestřelil tři soupeře a teprve pak na něj někdo v rádiu zavolal, že střílí na Rusy! Mezitím se i zbytek squadrony zapletl do soubojů s Bf 109, Fw 190 ale i s Jaky. Několik dalších letců zjistilo, že letoun, na který pálí, je sovětský Jak, další byli naopak Jaky napadeni. Velitel červeného roje, Capt. Rene Burtner jeden Jak sestřelil a další dva rozstřílel během startu ještě na zemi. Bojovou vřavu v rádiu zachytil i velitel zbytku 359. FG, Capt. Ray Wetmore a spěchal do oblasti boje. Když dorazil na místo, zaútočil na letoun s hvězdicovým motorem. Zlomek okamžiku před tím, než zahájil palbu, zjistil, že jde o Lavočkin La-5. To Maj. Niven Cranfill z 368. FS nezaváhal a sestřelil hned dva Jaky. Do zuřícího boje se ještě zapojila i protiletadlová palba z letiště a teprve potom dal Capt. Cox povel k návratu. Celkem stíhači 359. FG vznesli nárok na šest Jaků, tři La-5, jeden Fw 190 a jeden Bf 109! Další Bf 109 a Jak byl uznán jako poškozený. Jednotka z boje vyvázla beze ztrát.

North American P-51D, 44-13893, CS-E, pojmenovaná „Caroline" a náležející do sestavy 359. Fighter Group, která svedla boj se Sověty 18. března 1945.


Řada letounů P-51 Mustangs, náležející 359. Fighter Group, seřazená na letišti East Wretham. Postupně jsou seřazeny stroje: CS-E, 44-13893 „Caroline"; CS-L, 44-14733 „Ruggie's Ruthie“; CS-F, 44-13795, „Marg“ a CS-K, 44-13966.

   Ve skutečnosti se boj neodehrál nad letištěm Zackerick, ale nad letištěm Mohrin.  Taková záměnu u letů na vzdálenost půl kontinentu byla docela běžná. Na letišti Morin ten den sídlily 291. a 812. IAP vyzbrojené Jaky-9 a elitní 176. GIAP, který měl ve výzbroji Lavočkiny La-7. Právě u tohoto pluku sloužil jako zástupce velitele m-r Kožedub. Sověti byli prý o náletu předem informováni a mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou neměli nad Berlín létat. Bohužel ale na zemi nezůstali a několik letců odstartovalo k neoperačním letům. Na tragédii bylo vše připraveno. Podle vzpomínek některých sovětských letců na Jaky ve vzduchu i na zemi Američané zaútočili naprosto neočekávaně. Podle dopisu náčelníka Generálního štábu RKKA gen. A. I. Antonova, napsaného 19. března 1945 a odeslaného velení Vojenské mise USA v SSSR, sovětští stíhači odehnali několik Bf 109 a Fw 190 od formace Boeingů B-17. Pak se na ně teprve vrhly americké Mustangy. 3)

   Ať už jako první vystřelil kdokoliv, výsledek boje byl tragický:
● Jak-9T z 812. IAP sestřelen, ml. l-t T. P. Pimenovskij padl    
● Jak-9U z 812. IAP sestřelen, st. l-t N. F. Suchorukov raněn    
● Jak-9 z 291. IAP sestřelen, st. l-t L. J. Vasiljev padl    
● Jak-9 z 291. IAP poškozen, st. l-t A. V. Ivanov raněn 

   Americké nároky v tomto boji byly následující:
● Capt. Ralph Cox, 369.FS – 3x La-5 sestřeleny
● Lt. Rene Burtner, 369.FS – Jak-9 sestřelen + 2 Jaky-9 zničené na zemi
● Maj. Niven Cranfill, 368.FS  – 2x Jak-9 sestřeleny
● Lt. Robert McCormack, 369.FS  – Jak-9 sestřelen + Jak-9 poškozen na zemi
● Lt. Robert W. McIntosh, 369.FS  – Jak-9 sestřelen
● Lt. Robert Gaines Jr., 369.FS – Jak-9 sestřelen
● F/O Harley E. Berndt, 369.FS – Jak-9 poškozen

Letci 176. gardového stíhacího leteckého pluku gratulují I. N. Kožedubovi (první zleva) k jeho dalšímu vzdušnému vítězství před přídí jeho osobního letounu Lavočkin La-7, „bílá 27“. Jaro 1945.

   Kromě souboje nad letištěm Mohrin se však východně od Berlína pohybovalo množství dalších amerických a sovětských letounů. Posádky tří amerických čtyřmotorových bombardérů tvrdily, že stíhačky, které je sestřelily, byly Jaky. Dvojici sovětských stíhačů z 233. IAP byl i oficiálně potvrzen sestřel „čtyřmotorového letounu s dvojitou směrovkou.“  Sověty byly sestřeleny i tři P-51 Mustang. Můžeme se jen dohadovat, zda se sovětští stíhači v těchto případech skutečně spletli v identifikaci soupeřů, nebo se pouze chtěli pomstít za své mrtvé z útoku na letiště Mohrin. Tradičně podezíraví Sověti ke svým západním spojencům žádnou velkou lásku rozhodně nepociťovali. Ve vzduchu to odpoledne byl i slavný m-r Ivan Nikitovič Kožedub se svým číslem D. M. Načajevem. Pokud i oni věděli, co se nad letištěm Mohrin stalo, můžeme o cíli jejich letu jen spekulovat. Obloha byla každopádně plná letadel a Kožedub si připsal své sestřely číslo 58 a 59. V záznamech 176. GIAP se o tom píše: „18. 3. 45 v 13.20 – 14.00 dvojice m-r Kožeduba letěla na přepad nepřátelských stíhačů, kteří pronásledovali jednotlivé spojenecké letouny. Ve 13.35 jižně od Mohrinu se ve výšce 3 500 metrů potkali 8 FW-190. Kožedub zaútočil zezadu zespodu a zapálil jednoho FW-190 ze vzdálenosti 150 – 80 metrů. Hořící letoun dopadl 8 – 10 kilometrů severně od Kjustrinu. Na druhého FW-190 zaútočil a sestřelil ho čelním útokem. Letoun nepřítele dopadl 5 – 6 kilometrů severovýchodně od Kjustrinu. Spotřeboval 230 granátů do kanónu ŠVAK.“ 4)

Jakovlev Jak-9T, „bílá“ 52, l-t Petra Georgijeviče Peskareva z 812. stíhacího leteckého pluku.



Letoun North American P-51D, 44-15629,  HO-R, „Eleen a Jerry“ patřící Aldenu P. Rigbymu z 487. FS / 352. FG. V neděli 18. března 1945 zahynul v kabině tohoto letounu, po souboji se sovětskými stíhači, 1/Lt. John P. Vickery.

   Datum, čas i lokalita boje naprosto souhlasí a je tedy možné, že se jednalo o tolikrát zmiňovaný boj s Mustangy. Američané z 359. FG, kteří útočili na letiště Mohrin, z boje vyvázli beze ztrát. V okolí se ale pohybovalo velké množství dalších Mustangů od jiných jednotek. Ty se však domů do Anglie všechny nevrátily:

● P-51D, 44-15369, 487. FS sestřelen sov. stíhačem, Lt. A. L. Peterson zajat 
● P-51D, 44-15629, 487. FS sestřelen sov. flakem, 1/Lt. J. P.Vickery padl 
● P-51D, 44-15137, 350. FS sestřelen sov. La-5, 2/Lt. G. D. Page zajat

   Kromě toho jsou přesné střelbě sovětských stíhačů také připisovány následující těžké bombardovací letouny:

● B-17G, 44-8276, 837th BS, 487th BG 
● B-17G, 42-102481, 550th BS, 385th BG  
● B-24J, 42-50599, 791st BS, 467th BG  

Fotografie letoun Consolidated B-24J-1-FO Liberator, S. No. 42-50599, ze sestavy 791. BS, 467. BG, po jeho nouzovém přistání v Rackheathu v neděli 24. prosince 1944, kdy došlo ke zničení předního podvozkového kola. Letoun byl následně opraven a opět bojově létal až do osudného 18. března 1945, kdy se jeho posádka vedená 1Lt. Williamem R. Chapmanem s největší pravděpodobností stala obětí přesné střelby pilotů 233. IAP a byla přinucena nouzově přistát na území obsazeném Rudou armádou.

Ve zprávě o ztrátě 2/Lt. G. D. Pageho je uvedeno následující: 5)

18. března jsem letěl na pozici žlutého vedoucího, když byl náš roj napaden dvojicí stíhaček La-5. Z rádia se ozvalo, ať provedu odval doleva a jakmile jsem tak učinil, ti vtipálci na mě ve střemhlavém letu začali pálit. Během té potyčky se můj roj rozpadl. Přibližně ve 12:10 jsem po rádiu zachytil hlášení Lt. Page, že je na zemi za ruskými liniemi a že je OK. Prý kolem něj byl dav lidí, kterým vůbec nerozuměl. Hlásil, že se uvidíme za dva měsíce. 
Akce se udála nad řekou Odrou a je pravděpodobné, že letadlo Lt. Pageho bylo v boji poškozeno.
HAROLD FREDERICK JUNG
2nd Lt., letecký sbor

18. března 1945 jsem letěl na pozici červeného vedoucího. Ve 12:05 jsem po rádiu slyšel hlášení Lt. Pagea, že je za ruskými liniemi a že se vrátí za dva měsíce.
JOSEPH EDWIN DYER
2nd Lt., letecký sbor

Na základě radiokorespondence Lt. Pagea vyplývá, že jeho letoun byl pravděpodobně poškozen v boji a musel nouzově přistát na břicho bez podvozku.
EDWARD M. ROSENTRETER
Captain, letecký sbor
Zpravodajský důstojník

Capt. Ralph L "Slick" Cox, který vedl 369. FS při útoku na letiště Mohrin. Na obrázku je zobrazen v kabině svého letounu P-51K, 44-11348, CS-P „Little Dixie“, náležející 370. FS.

Capt. Herbert G. Kolb před svým osobním letounem P-51D-15-NA, 44-15137, LH-R „Baby Duck“ ze sestavy 350. FS, na kterém byl 18. března 1945 sestřelen sovětským stíhačem 2/Lt Garnet D. Page.

Letoun North American P-51D-15-NA, 44-15629, HO-R „Ellen & Jerry“ ze sestavy 487. FS, na kterém byl 18. března 1945 sestřelen sovětským stíhačem 1/Lt Joseph P. Vickery.    

   Nedá se s jistotou říct, zda právě některý z těchto tří Mustangů se stal obětí Ivana Nikitoviče Kožeduba, je to však pravděpodobné. Uvedený boj nebyl zdaleka posledním, ve kterém se utkali sovětští a američtí stíhači. K podobným incidentům docházelo až do konce druhé světové války. K dalším několika střetům došlo i po kapitulaci Třetí říše a ona příští válka, kterou zmiňoval Kožedubův velitel pluku, vypukla už za pět let na korejském poloostrově. Ivan Nikitovič Kožedub byl u toho i tentokrát, to je však již jiný příběh…


Poznámky:
1) Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Издательство: Молодая гвардия, 2010.
2) Сейдoв, Игорь: Прелюдии холодной войны, Накануне Победы, Арсенал-Коллекция, № 6, 2012.
3) ЦАМО РФ. Ф. 40. Оп. 11549. Д. 292. Л. 5—6. Зав. копия.
4) ЦАМО РФ. Ф. 176 ГИАП, оп. 692009, д. 2, лл. 62-121 Отчеты о б/работе за 1945 г.
5) Missing Air Crew Report #13414

Prameny a literatura:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: První sestřely příští války?, in Hobby Historie, č. 31, červenec – září 2015.


[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.
[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Издательство: Молодая гвардия, 2010. 
[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. 
[5] Busha, James P.: The Fight in the Clouds: The Extraordinary Combat Experience of P-51 Mustang Pilots During World War II., Zenith Press, 2014.
[6] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Издательство: Яуза-Пресс, 2014.
[7] Cidlina, Tomáš: Spojenecké eso es, Ivan Nikitovič Kožedub (1920–1991), in II. světová Speciál, Extra válka, květen 2014.
[8] Ivie, Tom: 352nd Fighter Group, Aviation Elite Units 8, Osprey Publishing, April 25 2002.
[9] Sborník dokumenů: Русский архив: Великая Отечественная: Т. 15 (4-5). Битва за Берлин (Красная Армия в поверженной Германии), M.: Терра, 1995.
[10] Сейдoв, Игорь: Прелюдии холодной войны, Накануне Победы, Арсенал-Коллекция, № 6, 2012.
[11] Smith, Jack H.: 359th Fighter Group, Aviation Elite Units 10, Osprey Publishing, September 25 2002.
[12] http://forum.12oclockhigh.net/
[13] http://www.dws.org.pl/
[14] http://airaces.narod.ru/
[15] ЦАМО РФ. Ф. 40. Оп. 11549. Д. 292. Л. 5—6. Зав. копия.
[16] ЦАМО РФ. Ф. 176 ГИАП, оп. 692009, д. 2, лл. 62-121 Отчеты о б/работе за 1945 г.
[17] Missing Air Crew Report #13414