Kalendárium, 4. červen 1944

V neděli 4. června 1944 sice 134. československé stíhací křídlo nevzletělo k žádné bojové misi, avšak na základně Appledram panoval čilý ruch. Již od ranních hodin se pozemní personál křídla shromažďoval kolem stíhaček Spitfire LF Mk.IXC, aby na jejich trupy a křídla nanesl černobílé identifikační pruhy – tzv. AEAF stripes. Tyto výrazné znaky sloužily jako poznávací znamení letounů spojeneckého expedičního letectva určeného pro nadcházející invazi do západní Evropy. Spojenecké velení si od tohoto opatření slibovalo snížení rizika záměny vlastních letounů, především ze strany spojeneckého námořnictva, které mělo tendenci střílet na vše, co se objevilo na obloze.

Na letišti Appledram v jihovýchodní Anglii, kde byly dislokovány československé stíhací perutě, bylo všem jasné, že invaze je na spadnutí. „Všichni víme, že za těchto okolností musí v nejkratší době dojít k významným událostem,“ poznamenali si do deníku příslušníci 310. československé stíhací perutě.

Kalendárium, 4. červen 1909

V pátek 4. června 1909 se v Jaakkimě v Karélii narodil Eino Antero Luukkanen,  finské stíhací eso ve druhé světové válce. Celkem dosáhl 56 vítězství (53+6) při 441 misích, čímž se stal třetím nejvýše postaveným finským esem.

V roce 1929 nastoupil jako dobrovolník k vojenské službě na Maalentokoulu (Pozemní letecká škola) v Utti, kde následující rok absolvoval a pokračoval do kadetní školy. Svůj výcvik dokončil v roce 1933 v hodnosti poručíka a byl přidělen k LAs. 6. Dne 21. března 1935 nastoupil k LAs. 5 (již jako nadporučík), kde létal na letounech Bulldog.

Dne 24. ledna 1939 byl převelen do velení 3/LLv 24, kde létal na D.XXI FR-104. Druhý den zimní války si připsal sestřel bombardéru SB nad Karelskou šíjí (třetí vítězství jeho perutě). Luukkanenův původní stíhací letoun byl brzy poté poškozen pozemní palbou a jeho náhradní stroj, FR-108, mu umožnil sestřelit dalších 1,5 letounu. Dne 15. února 1940 byl „Eikka“ Luukkanen povýšen na kapitána.

Na počátku pokračovací války velel Luukkanen 1/LeLv 24 a létal na letounu Brewster BW-375. V prvním boji 8. července 1941 si připsal zničený letoun „Čajka“ a jeden poškozený – nově nalezená dokumentace potvrzuje, že i druhý stroj skutečně havaroval. Dne 1. června 1942 mu byl přidělen stroj BW-393, na kterém do 7. listopadu 1942 dosáhl šesti sestřelů – celkem jich tehdy měl již 17. Jako major poté převzal velení LeLv 30, která v roli námořního průzkumu využívala ukořistěné I-153 a D.XXI.

Na rozdíl od ostatních pilotů, kteří si na své letouny malovali čárky nebo hvězdy jako označení sestřelů, Luukkanen každý svůj vzdušný vítězný souboj označil nalepením etikety finského slabého piva „Erikois“ na levou stranu směrovky letounu Brewster B-239 Buffalo, BW-393.

Dne 29. března 1943 byl pověřen velením nové perutě LeLv 34, která jako první ve Finsku obdržela letoun Bf 109G-2 (MT-201). V následujícím roce Luukkanen pravidelně dosahoval sestřelů a 6. března 1944 si připsal první „trojité vítězství“, když sestřelil dva Pe-2 a jeden La-5. O měsíc později jednotka přešla na nový model G-6 a Luukkanen dostal stroj MT-417. Dne 14. června sestřelil tři stíhačky a o čtyři dny později mu byl udělen Mannerheimův kříž (č. 127). Dne 19. června byl sestřelen protiletadlovou palbou poté, co zničil balon řízení palby, a nouzově přistál v prostoru nikoho. Do 24 hodin byl zpět v akci, tentokrát na MT-415, a 23. června znovu dosáhl trojitého vítězství. Vedle četných jednotlivých sestřelů si do 5. srpna připsal ještě čtyři „dvojité“, kdy poslední vítězství celé jeho jednotky zaznamenal v letounu MT-451 – šlo o sestřelení Jak-9 nad Finským zálivem.

Luukkanen během své kariéry absolvoval 441 bojových letů, což je nejvíce ze všech finských stíhacích pilotů. Celkově dosáhl 56 sestřelů.

Po válce zůstal ve velení své jednotky, která byla 4. prosince 1944 přejmenována na HLeLv 33. Dne 13. února 1948 byl povýšen na podplukovníka a převzal velení Lentorykmentti 2 se základnou v Rissale. Dne 8. listopadu 1951 odešel z letectva do výslužby. Poté působil v dřevařském průmyslu a předčasně zemřel 10. dubna 1964.

Tabulka sestřelů:

Datum	nepřítel	Výsledek	Typ	Číslo	Jednotka	Místo
1.12.1939	DB 3	zničen	D XXI	FR 104	3./LeLv 24	Kannas
23.12.1939	R 5	½ zničen	D XXI	FR 108	3./LeLv 24	Kannas
6.1.1940	SB 2	zničen	D XXI	FR 108	3./LeLv 24	Karjala
8.7.1941	I 153	zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
18.8.1941	I 153	½ zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
30.8.1941	MiG 3	½ zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
30.8.1941	I 153	½ zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
27.9.1941	I 15Bis	½ zničen	Buffalo	BW 390	1./LeLv 24.	Karjala
6.10.1941	DB 3	½ zničen	Buffalo	BW 373	1./LeLv 24.	Aunus
15.10.1941	AR 2	zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Aunus
7.11.1941	MiG 3	zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Aunus
5.1.1942	I 153	zničen	Buffalo	BW 390	1./LeLv 24.	Laatokka
20.7.1942	Pe 2	zničen	Buffalo	BW 376	1./LeLv 24.	Kannas
6.8.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
31.8.1942	I 153	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
25.9.1942	Pe 2	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Laatokka
22.10.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
22.10.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
30.10.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
30.10.1942	Spitfire	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
19.5.1943	I 153	zničen	Me 109	MT 224	LeLv 34	Suomenlahti
21.8.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
22.5.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
24.6.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 215	LeLv 34	Kannas
24.6.1943	Boston	zničen	Me 109	MT 215	LeLv 34	Kannas
16.7.1943	Pe 2	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
20.7.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
4.9.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
8.9.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
27.10.1943	Il 2	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
4.11.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 216	LeLv 34	Suomenlahti
4.11.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 216	LeLv 34	Suomenlahti
6.3.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
6.3.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
8.5.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Suomenlahti
17.5.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Suomenlahti
17.5.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Suomenlahti
14.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
14.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
14.6.1944	P 39	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
17.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
17.6.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
20.6.1944	Yak 4	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
21.6.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
23.6.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
23.6.1944	DB 3F	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
23.6.1944	DB 3F	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
28.6.1944	U 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
30.6.1944	P 39	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
30.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
3.7.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
3.7.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
5.7.1944	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
5.7.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
9.7.1944	Yak 9	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
18.7.1944	P 39	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
25.7.1944	Yak 9	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Suomenlahti
25.7.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Suomenlahti
5.8.1944	Yak 9	zničen	Me 109	MT 451	LeLv 34	Suomenlahti

Prameny:

[1] Keskinen, Kaveli - Stenman, Kari: Finnish Aces of World War 2, Osprey Aircraft of the Aces No 23, Osprey Pub Co., 1999.

Kalendárium, 1. červen 1937

V úterý 1. června 1937 se poprvé vznesl do vzduchu prototyp německého jednomístného jednomotorového stíhacího letounu Focke-Wulf Fw 190 Würger

Focke-Wulf Fw 190 byl jedním z nejlepších německých stíhacích letounů druhé světové války. Jeho vývoj začal v roce 1937 pod vedením Kurta Tanka jako alternativa k Messerschmittu Bf 109. První prototyp vzlétl 1. června 1939 a letoun se do služby u Luftwaffe dostal v roce 1941. Poháněl jej hvězdicový motor BMW 801, který poskytoval vysoký výkon a spolehlivost.

Základní verzí byla Fw 190A, která prošla řadou vylepšení až po verzi A-8 s posílenou výzbrojí čtyř kanónů MG 151/20 a dvou kulometů MG 131. Pro boj ve velkých výškách byla vyvinuta verze Fw 190D s prodlouženým trupem a kapalinou chlazeným motorem Junkers Jumo 213. Specializované varianty zahrnovaly Fw 190F a G pro útočné mise proti pozemním cílům.

Fw 190 se osvědčil na všech frontách. Na západní frontě byl účinným protivníkem spojeneckých stíhaček, zejména Spitfirů a P-47 Thunderbolt. Během spojeneckých bombardovacích náletů nad Německem byl Fw 190 jedním z klíčových letounů obrany Říše, přičemž některé stroje nesly výzbroj upravenou speciálně pro ničení těžkých bombardérů B-17 a B-24. Na východní frontě se s ním úspěšně bojovalo proti sovětskému letectvu, kde si díky své odolnosti a silné výzbroji získal respekt ruských pilotů.

V závěru války byla Fw 190 nasazena v jednotkách Jagdgeschwader i Schlachtgeschwader, kde sloužila nejen jako stíhací letoun, ale i jako účinný bitevník proti sovětským tankovým formacím. V dubnu 1945 byla v boji stále aktivní i přes kritický nedostatek paliva a zkušených pilotů. Celkem bylo vyrobeno přibližně 20 000 kusů Fw 190 ve všech verzích. Jeho vynikající letové vlastnosti a bojová účinnost z něj činily jeden z nejlepších stíhacích letounů své doby.

Kalendárium, 29. květen 1940

Ve středu 29. května 1940 se nad plážemi u Dunkerku odehrál jeden z nejpozoruhodnějších leteckých výkonů britského Královského letectva (RAF) během druhé světové války. Posádka stíhacího letounu Boulton Paul Defiant, tvořená pilotem Nicholasem Greshamem Cookem a střelcem Albertem Lippettem ze 264. perutě RAF, během jediného dne sestřelila devět nepřátelských letounů, čímž se oba stali prvními britskými letci, kteří dosáhli statusu „es jediného dne“.

První bojová mise tohoto dne začala kolem 15:15 hodin, kdy Cooke a Lippett během hlídkování nad Dunkerkem sestřelili v 15.30 dva stíhací letouny Messerschmitt Bf 109, následně dvoumotorový stíhač Messerschmitt Bf 110 a k večeru se jim během dalšího operačního letu v 19. 30 podařilo sestřelit nad Dunkerkem pět střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka.

O čtvrt hodiny později se také podíleli na zničení jednoho bombardéru Junkers Ju 88 (Společně s S/L P. A. Hunterem, P/O D. S. Kayem, P/O A. J. Lauderem a P/O M. H. Youngem).

Tento mimořádný výkon byl dosažen v době, kdy byl letoun Defiant často zaměňován německými piloty za podobně vypadající Hawker Hurricane. Němečtí piloti útočili z pozic, které byly pro Hurricane slepým úhlem, avšak přímo v palebném poli zadní střelecké věže Defiantu, což posádce poskytovalo taktickou výhodu.

Za své výjimečné úspěchy byli Cooke a Lippett oceněni – Cooke obdržel Distinguished Flying Cross a Lippett Distinguished Flying Medal.

Bohužel, jejich společná služba skončila tragicky o dva dny později, 31. května 1940, kdy byl jejich letoun Defiant L6975 sestřelen během bojové mise nad Dunkerkem.

Prameny:

[1] Foreman, John: The Fighter Command War Diaries, Part 1 - September 1939 to September 1940, The operational history of Fighter Command, Second Tactical Air Force, 100 Group and Air Defence of Great Britain 1939-45, Air Research Publications, 1997. ISBN 1-871187-34-6.

[2] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part One 1939-1940, Red Kite, 2003. ISBN 0-9538061-8-9.

[3] Listemann, Phil H.: The Boulton Paul Defiant, Day And Night Fighter, Squadrons! No. 19, Philedition, 2017. ISBN: 979-10-96490-07-3

[4] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994. ISBN 1-898697-00-0.

[5] Thomas, Andrew: Defiant, Blenheim and Havoc Aces, Aircraft of the Aces 105, Osprey Publishing, June 2012. ISBN 978-1849086660.

Piloti a střelci letounů Defiant po svém nejúspěšnějším dni nad Dunkerquem. Přední řada: Sergeant E.R. Thorn, Pilot Officer D.H.S. Kay, Sergeant A.J. Lauder a Pilot Officer R.W. Stokes. Zadní řada: Pilot Officer G.L. Hickman, Flight Lieutenant N.G. Cooke, Squadron Leader P.A. Hunter, Pilot Officer M.H. Young, Pilot Officer G.H. Hackwood, E.G. Barwell, S.R. Thomas a D. Whitley.

Střelci ze 264. perutě, kteří létali během historického nasazení letounu Defiant dne 29. května 1940, pózují pro památku. Mezi nejúspěšnější patří: v zadní řadě Cpl A. Lippet (první zleva), LAC Barker (třetí zleva), LAC S. B. Johnson (čtvrtý zleva). V přední řadě sedí Pilot Officer C. E. Williams (čtvrtý zleva). Jediným pilotem na této fotografii je Sergeant R. A. Thorn (první zleva).

Kalendárium, 29. květen 1945

Zapomenutý bombardér

V úterý 29. května 1945 došlo k prvnímu bojového nasazení amerického těžkého bombardéru Consolidated B-32 Dominator. Tento den se tři letouny B-32, náležející 386th Bombardment Squadron (Very Heavy) / 312th Bombardment Group / 5th Air Force, připravovaly k náletu na japonské pozice u města Antalet na ostrově Luzon. Nakonec vzlétly pouze dva – třetí musel zůstat kvůli technické závadě na zemi. Oba stroje však bez odporu přesně shodily svůj pumový náklad a bezpečně se vrátily na základnu.

B-32 byl produktem firmy Consolidated a vznikal jako záložní projekt paralelně s mnohem známějším Boeingem B-29 Superfortress. V některých parametrech jej dokonce převyšoval – při plném nákladu 9 000 kg pum byl například o 100 km/h rychlejší, měl delší dolet a větší stabilitu ve vzduchu. Jeho vývoj však komplikovaly přetrvávající problémy s automatickými střeleckými věžemi a zejména s přetlakovým trupem, nutným pro lety ve vysokých výškách. Právě kvůli těmto nedostatkům nakonec americké velení dalo přednost B-29.

Ačkoliv bylo vyrobeno jen přibližně sto kusů B-32, do historie se zapsaly nejen několika nálety v závěru války na Filipínách a Formose, ale především incidentem z 18. srpna 1945, tedy již po oficiálním japonském příměří.

Téhož dne ráno v 6:55 odstartoval z letiště Yontan na Okinawě bombardér B-32 s trupovým číslem 42-108578 pod velením kapitána Jamese F. Kleina. Doprovázen dalším průzkumným strojem typu F7B Liberator z 20th Combat Mapping Squadron, zamířil nad Tokio, aby pořídil letecké snímky dokládající japonské dodržování podmínek kapitulace. Během přeletu nad oblastí Chiba–Kido–Higurashi–Iwabe však byla americká formace ostřelována protiletadlovou palbou z letiště Miyakawa a následně napadena čtrnácti japonskými stíhačkami (kombinace A6M Zero a N1K-J Shiden). Ačkoliv Japonci provedli celkem deset průletů, většinou se vyhýbali přímému boji a nepůsobili větší škody. Jednalo se o poslední vzdušný boj 2. světové války.

Tragédií se však stala situace u letounu Hobo Queen II, který během útoku utrpěl škody. Jeden motor vyřazen, směrovka poškozena, trup prošpikovaný zásahy. Střelec Jimmy Smart byl zraněn střepinami po zásahu věže, Joseph Lacharaito přišel o nohy. Nejhůře však dopadl 19letý seržant Anthony Marchione, který utrpěl smrtelné zranění při snaze poskytnout první pomoc. Zemřel vykrvácením ještě před návratem na základnu – stal se tak posledním padlým americkým letcem druhé světové války.

Bombardéry B-32 byly ze služby vyřazeny již o tři týdny později. Poslední kus byl sešrotován v roce 1949, čímž se uzavřela krátká, ale pozoruhodná kapitola v dějinách amerického letectva.

Kalendárium, 14. květen 1955

V sobotu 14. května 1955 byla ve Varšavě podepsána Varšavská smlouva, oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která představovala vojenský pakt mezi Sovětským svazem a jeho satelitními státy ve východní a střední Evropě. Její vznik byl přímou odpovědí na vstup Spolkové republiky Německo do Severoatlantické aliance (NATO) dne 9. května 1955, čímž se Západní Německo začlenilo do západního obranného systému a bylo mu umožněno opětovné vyzbrojování.

   Příprava paktu započala již v roce 1954, kdy se východní blok začal obávat obnovení vojenské síly Německa a jeho možného zapojení do potenciálního konfliktu mezi Západem a Východem. Sovětský svaz tak inicioval vytvoření obranné aliance, která by formálně sjednotila ozbrojené síly socialistických států a zároveň upevnila jeho kontrolu nad satelity v Evropě.

   Smlouva byla uzavřena mezi Sovětským svazem, Polskem, Československem, Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem, Albánií a Německou demokratickou republikou (NDR). Každý členský stát se zavázal ke vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku na některého z nich, čímž byla vytvořena kolektivní obranná struktura podobná té, kterou představovalo NATO. Albánie se postupně přestala na činnosti paktu aktivně podílet po roce 1961 a de facto z něj vystoupila v roce 1968.

   Organizačně Varšavská smlouva zahrnovala Sjednocené velení ozbrojených sil, v jehož čele vždy stál sovětský maršál. Za dobu existence Varšavské smlouvy se jich vystřídalo pět. Prvním byl v letech 1955 až 1960 v poslední době tolik propíraný Ivan Stěpanovič Koněv. Následovali další účastníci Velké vlastenecké války: Andrej Antonovič Grečko (1960–1967), Ivan Ignaťjevič Jakubovskij (1967–1976), Viktor Georgijevič Kulikov (1977–1986) a Nikolaj Vasiljevič Ogarkov (1986–1991). Politický poradní výbor měl koordinovat politické a vojenské kroky členských zemí. V praxi však šlo o nástroj hegemonie Moskvy nad ostatními členy. Jedním z klíčových projevů této dominance byla vojenská intervence v Československu v srpnu 1968, kterou provedly armády pěti členských států paktu s cílem potlačit reformní hnutí Pražského jara. Varšavská smlouva sehrála významnou roli během studené války, kdy představovala vojenské protiváhy NATO ve sféře bipolárního rozdělení světa.

   V roce 1991 byla smlouva nejprve vojensky deaktivována (v březnu) a následně formálně rozpuštěna 1. července 1991 v Praze.

   Vznik Varšavské smlouvy tak představuje jedno z nejvýznamnějších geopolitických uskupení druhé poloviny 20. století a je klíčovým dokladem o vojenské a ideologické bipolaritě světa během studené války.

Kalendárium, 12. duben 1945

Bitva u Slivice

Ve dnech 11. a 12. května 1945 proběhlo na území tehdejšího Československa poslední ozbrojené střetnutí druhé světové války a zároveň jedna z jejích posledních větších vojenských operací na evropském kontinentu – bitva u Slivice na Příbramsku. Tato bitva se odehrála tři dny po oficiální bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa a její význam spočívá nejen ve svém načasování, ale i v rozsahu sil, které se jí zúčastnily. Proti zbytkům nacistických jednotek bojovali dobrovolníci domácího odboje, sovětští partyzáni a rovněž jednotky 1., 2. a 4. ukrajinského frontu Rudé armády, operující v součinnosti s americkou 3. armádou. Do bojů předtím zasáhli i příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Andrejeviče Vlasova.

   Německé jednotky, v čele s fanatickým generálem Carlem von Pückler-Burghausem, ustoupily z Prahy 9. května 1945 a pokusily se proniknout do amerického zajetí. Tento plán však selhal, neboť vrchní velitel spojeneckých sil na západní frontě, generál Dwight D. Eisenhower, vydal rozkaz, že po půlnoci 8. května nebudou další německé jednotky do amerického zajetí přijímány. Německé síly tak uvízly poblíž demarkační linie v oblasti Slivice, kde odmítaly složit zbraně před sovětskými jednotkami a svou frustraci si vybíjely na civilním obyvatelstvu.

   V prostoru mezi Bukem, Slivicemi, milínským nádražím a Kozím vrchem vybudovali Němci obranné postavení, tvořené třemi liniemi těžké bojové techniky, včetně tanků a minometů. Soustředilo se zde přes 6 000 příslušníků jednotek SS. Hlavní silou v této oblasti byla Kampfgruppe Wallenstein, složená z různorodých útvarů, mimo jiné ze zbytků 2. tankové divize SS „Das Reich“ a dalších formací. Jejím velitelem byl SS-Gruppenführer Carl Friedrich von Pückler-Burghaus, obávaný svou neústupností a známý pod přezdívkou „Krvavý hrabě“. Jeho jednotky, čítající přibližně 7 000 vojáků, byly dobře vybaveny tanky, samohybnými děly, protitankovými zbraněmi i těžkými kulomety.

   Dne 11. května 1945 se proti nacistickému seskupení vydalo několik desítek partyzánů ze skupiny Smrt fašismu pod velením kapitána Jevgenije Antonoviče Olesinského, společně s členy revoluční gardy. Útok probíhal ve třech směrech – od Brodu, Jerusalema a Hájů. Jakmile se partyzáni dostali do dostřelu německých zbraní, stali se snadným cílem pro dobře vyzbrojeného nepřítele. Z hlediska vojenské taktiky šlo o zoufalý podnik bez naděje na úspěch. Navíc němečtí vojáci často využívali různých lstí a léček, při kterých bez milosti likvidovali své protivníky.

   Průběh střetu zásadně změnil až zásah Rudé armády, která se do bojů zapojila téhož dne v odpoledních a večerních hodinách. Klíčovou roli zde sehrála 104. gardová střelecká divize pod velením generálmajora Ivana Fedotoviče Serjogina. Její jednotky zaujaly palebné pozice mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi. Zahájily mohutnou ofenzivu za použití dělostřelectva a raketometů kaťuša, jejíž drtivý účinek přivedl německý odpor ke kolapsu. Přibližně ve tři hodiny ráno 12. května střelba ustala a zbytky německých sil bezpodmínečně kapitulovaly. Kapitulaci podepsal generál von Pückler-Burghaus v rakovickém mlýně u Čimelic, načež spáchal sebevraždu.

  Na vítězné straně kapitulaci stvrdili sovětský generálmajor Ivan Fedotovič Serjogin a americký plukovník Allison, náčelník štábu 4. tankové divize XII. sboru. Výsledkem bitvy bylo zajetí přibližně 6 000 německých vojáků a ukořistění značného množství vojenské techniky. Po ukončení bojů následovaly ještě několik dní trvající bezpečnostní operace v okolních lesích, kde se skrývali zbylí příslušníci nacistických jednotek, především ze složek Waffen-SS.

Kalendárium, 5. květen 1945

Rudé hvězdy nad Tišnovskem

Z návrhů na udělení vyznamenání Řádu rudé hvězdy pilotu Vladislavu Vasiljeviči Kozlovovi a Řádu rudého praporu letci–pozorovateli Vasiliji Jefimoviči Dadonovovi, kteří oba sloužili u 511. samostatného průzkumného leteckého pluku, se dozvídáme, že dne 5. května společně podnikli průzkumný let v letounu Petljakov Pe-2 nad silničním tahem z Kuřimi směrem ke Svitavám, kde zaznamenali přítomnost až 45 automobilů. V textu návrhů je shodně uvedeno: „Dne 5. 5. 1945 bylo průzkumným letem zjištěno: Na silnici Kuřim – Svitavy až 45 automobilů, Svitavy – Hradec Králové 30 automobilů, Hradec Králové – Prostějov až 30 automobilů, na železniční stanici Letovice – 2 vlakové soupravy, na železniční stanici Choceň – 3 vlakové soupravy s až 140 vagóny, na železniční stanici Týniště – 2 vlakové soupravy, na železniční stanici Hradec Králové – 8 vlakových souprav s až 260 vagóny, na letišti Hradec Králové – 7 letadel.“

Prameny:

Приказ подразделения №: 133/н от: 16.06.1945, Издан: ВС 5 ВА, ЦАМО, Фонд: 33, Опись: 690306, Дело: 3170.

Kalendárium, 25. duben 1945

Ve středu 25. dubna 1945 se západně od Berlína spojila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a 1. běloruského frontu maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, čímž bylo dokončeno úplné obklíčení celého berlínského uskupení nepřítele. Ve stejný den začal přímý útok na město Berlín. Do 29. dubna sovětská vojska dobyla podstatnou část Berlína a pronikla do středu města. Následující den se v průběhu bojů čtyři vojáci Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko a Alexej Bobrov kolem 22:40 dostali jako první sovětští vojáci s vlajkou na střechu budovy Říšského sněmu.

Kalendárium, 20. duben 1423 (23. duben, 27. duben)

Bitva u Hořic se odehrála ve třetí dubnové dekádě roku 1423 na vrchu Gothard (kóta 357 m) stojícím jihovýchodně od Hořic na Jičínsku. Vojsko orebitů pod velením slepého hejtmana Jana Žižky z Trocnova zde drtivě porazilo české velmože shromážděné pod korouhví Čeňka z Vartemberka. Smyslem celé kampaně, která vedla k Hořickému střetnutí, bylo rozšířit husitský vliv do oblasti kontrolované nespolehlivým šlechticem a upevnit pozici Diviše Bořka z Miletínka v jeho rodném kraji.

Bitva

Zprávy současníků

O bitvě u Hořic informují poměrně skromně tři písemné prameny z české provenience. Nejstarším z nich je Kronika třeboňská, druhým pak latinsky psané anonymní dílo přímého účastníka husitských válek, jež historičtí badatelé pojmenovali Kronika starého kolegiáta pražského. Poslední, obsáhlejší popis střetnutí, se zachoval v některých rukopisech ze souboru drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české. Důležitým rozdílem mezi posledně jmenovanými literárními pracemi je skutečnost, že zatímco Staré letopisy české připisují vítězství u Hořic pouze Janu Žižkovi, Starý kolegiát pražský v jediné lakonické větě informuje i o přítomnosti Diviše Bořka z Miletínka.

„Léta Páně 1423 v úterý po sv. Jiří, když Žižka byl na tažení v hradeckém kraji a podmaňoval si tam lidi, shromažďovali se proti němu páni. Když se to dozvěděl, ustoupil před nimi k Hořicím; měl tehdy jen dva řády vozů. Rozložil se s vozy u kostela sv. Gotharda, aby mohl svá děla postavit na kopci a aby páni, kteří byli na koních, museli s koní sesedat a neměli je kde uvázat. Když potom páni sesedali s koní a útočili pěšky, měli na sobě víc zbroje než pěší, kteří mají lehčí zbroj, aby mohli bojovat pěšky. Když došli nahoru a zaútočili na vozy, byli už unavení a Žižka na ně čekal s děly a lidmi neunavenými a bil je, jak chtěl. Když je odrazil od vozů, pustil na ně čerstvé lidi. Pán Bůh mu pomohl a on pana Čeňka z Vartenberka a Pana Arnošta z Černic i s jejich vojskem porazil a jejich vozy a děla jim pobral. Pan Čeněk utekl z bojiště s malým počtem vojáků.“

— Staré letopisy české

Ačkoli řada historiků velmi často interpretuje události u Hořic podle této verze Starých letopisů, jde o záznam pozdějších textů LM, jejichž líčení Žižkových bitev není přijímáno jako zcela důvěryhodné. Pokud jde o starší verze, rukopis Sa konstatuje, že pan Čeněk s některými pány sebral se na Žižku a měli bitvu spolu a tu Žižka porazil ty pány, zjímal i zbil mnoho z nich. Ze zahraničních literárních prací se o husitském vítězství zmiňuje dílo Hussitenkrieg, v němž jeho autor evangelický historik Zachariáš Theobald, kromě Hájkovy Kroniky, zřejmě využil i starších pramenů. V jeho podání pak bitva trvala tři hodiny a ke spojencům Čeňka z Vartemberka měli patřit i Jindřich Berka z Dubé, pán na České Kamenici a zámožný vladyka Mikšík z Úlibic, jenž při střetnutí údajně přišel o život. Pokud jde o datum události, prameny informují, že k bitvě došlo v úterý před sv. Jiřím (20. dubna), v úterý po sv. Jiří (27. dubna) nebo v den sv. Jiří (23. dubna).

Pravděpodobný průběh

Jelikož Staré letopisy české zanechaly údaj, jenž stanovil, že husité disponovali dvěma řády vozů, historická obec poměrně shodně stanovila, že Žižka do boje přivedl zhruba 120 vozů tj. asi 3000 mužů z nich 10 % tvořilo jezdectvo. Ve chvíli, kdy slepý hejtman dorazil k Hořicím, nechal své vojáky sestavit vozovou hradbu v pozici na vrcholu návrší Gothard, kde také vyčkal příchodu protivníka.

Zda skutečně jízdní vojáci Čeňka z Vartemberka sesedli kvůli útoku do svahu z koní, nelze jednoznačně doložit, nicméně je pravděpodobné, že jejich útok byl veden frontálně na západním nebo severním svahu, kde je přístup na temeno nejsnazší. Ve chvíli, kdy se katolické oddíly přiblížily k vozům, staly se terčem střelby z husitských děl, ručnic a samostřílů. Posléze došlo k prudkému boji o vozy, při němž husité po určité době získali převahu. V tu chvíli Žižka vydal povel jízdě i pěchotě, aby vyrazily do protiútoku. Tento manévr unavené oddíly českých pánů obrátil na zmatený útěk, při němž byly zcela rozprášeny a zdecimovány.

Premeny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Hořic