Piloti 111. stalingradského gardového stíhacího leteckého pluku, 1945.

Piloti 111. stalingradského gardového stíhacího leteckého pluku (10. GIAD, 10. IAK, 8. VA, 4. ukrajinský front), 1945.

Zleva doprava: Aleksej Vasiljevič Kalmykov (9 samostatných sestřelů), Alexej Ivanovič Jumkin (10 sestřelů - 9 samostatně a 1 ve spoluúčasti), Ivan Andrejevič Zub (14 samostatných sestřelů), G. P. Koval, Petr Andrejevič Gnido (24 sestřelů, ve Velké vlastenecké válce získal 18+5 sestřelů a v Korejské válce k tomu přidal jeden samostatný sestřel), Sergej Dmitrijevič Gorelov (28 sestřelů - 27 samostatně a 1 ve spoluúčasti), Vitalij Nikolajevič Čulkov (velitel letecké průzkumné roty 10. IAK).

Piloti-esa 9. gardové letecké divize u stíhacího letounu Bell P-39 Airacobra G. A Rečkalova.

Piloti-esa 9. gardové letecké divize u stíhacího letounu Bell P-39 Airacobra G. A Rečkalova.

Zleva doprava: Aleksandr Fedorovič Klubov (dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 31 letounů samostatně, 3 ve spoluúčasti, minimálně 14 letounů ve spoluúčasti žničil a poškodil na zemi), Grigorij Andrejevič Rečkalov (dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 59 letounů samostatně a 6 ve spoluúčasti, 4+5 letounů poškodil, 1 letoun zničil na zemi) Andrej Ivanovič Trud (Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 26 letounů samostatně a 1 ve spoluúčasti, 1 letoun pravděpodobně sestřelil ve spoluúčasti a 6+3 letounů poškodil) a velitel 16. gardovéhho stíhacího leteckého pluku Boris Borisovič Glinka (Hrdina Sovětského svazu, sestřelil 27 letounů samostatně a 2 ve spoluúčasti, 2 letouny poškodil)

Fotografie byla pořízena v červnu 1944, 2. ukrajinský front. Počet hvězdiček na Rečkalově letadle odpovídá jeho tehdejším úspěchům - 46 samostatných sestřelů, 6 ve spoluúčasti).

Informace o počtech leteckých vítězství jsem převzal z knihy od Andreje Marčukova - Hrdinové Pokryškinci o sobě a svém veliteli (Марчуков, Андрей Владиславович: Герои-покрышкинцы о себе и своем командире. Правда из прошлого. 1941-1945, Серия Сражения в воздухе. Военная авиация XX века, Издательство Центрполиграф, 2014. ISBN 978-5-227-05021-2). Michail Bykov ve svých publikacích uvádí z části rozdílné počty sestřelů (Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4):

Aleksandr Fedorovič Klubov 34 sestřelů [31+3],

Grigorij Andrejevič Rečkalov 65 sestřelů [61+4],

Andrej Ivanovič Trud 26 sestřelů [25+1],

Boris Borisovič Glinka 29 sestřelů [27+2].

Starší dokumenty pak uváděly nejčastěji následující počty vítězství:

Aleksandr Fedorovič Klubov 50 sestřelů [31+19],

Grigorij Andrejevič Rečkalov 62 sestřelů [56+6] nebo 61 sestřelů [56+5],

Andrej Ivanovič Trud 27 sestřelů [26+1],

Boris Borisovič Glinka 31 sestřelů [30+1].

Dvojnásobní hrdinové Sovětského svazu, bitevní letci z 1. gardového bitevního leteckého sboru

Dvojnásobní hrdinové Sovětského svazu, bitevní letci z 1. gardového bitevního leteckého sboru (2. letecká armáda, 1. ukrajinský front)

První řada zleva:

Michail Petrovič Odincov (Михаи́л Петро́вич Одинцо́в), zástupce velitele 155. GŠAP, 210 (215) bojových letů, ve vzdušných soubojích jeho posádka sestřelila 3 letouny (některé prameny uvádí dokonce 14 sestřelů), dále na zemi zničil další 4 letouny a 20 tanků.

Vasilij Georgijevič Rjazanov (Василий Георгиевич Рязанов), velitel 1. GŠAK.

Vasilij Ivanovič Andrianov (Васи́лий Ива́нович Андриа́нов), velitel eskadrily 141. GŠAP, 180 (177) bojových letů, v 19 vzdušných soubojích sestřelil 6 (2+4) letounů {2 Bf 109 samostatně + 2 Bf 109 a 2 Fw 190 v spoluúčasti}, na zemi zničil 22 tanků (některé prameny uvádí dokonce 50 tanků) a 4 letouny Ju 87.

Vzadu stojí:

Talgat Akubekovič Begeldinov (Талга́т Якубе́кович Бегельди́нов), velitel eskadrily 144 GŠAP, 305 bojových letů, ve vzdušných soubojích sestřelil 7 (5+2) letounů {4 Bf 109 a 1 Ju 87 samostatně}.

Ivan CHarlamovič Michajličenko (Ива́н Харла́мпович Михайличе́нко), velitel eskadrily 141. GŠAP, 187 bojových letů, ve vzdušných sobojích sestřelil 6 (3+3) letounů {2 Bf 109 a 1Fw 190 samostatně + 1 Fw 190 a 2 Bf 109 ve spoluúčasti}, na zemi zničil 7 letounů {6 Ju 87 a jeden Ju 52}.

Kalendárium, 3. listopad 1943

Ve středu 3. listopadu 1943 začala tzv. Kyjevská útočná operace, jejímž cílem bylo osvobození Kyjeva od německých okupantů. Do bojů významně zasáhla i 1. československá samostatná brigáda v Sovětském svazu.

V 8:00 ráno byla zahájena ofenzíva na Kyjev. 1. dělostřelecký oddíl čs. brigády pod velením kpt. I. Pazderky se zúčastnil dělostřelecké přípravy průlomu nepřátelského obranného postavení. Původně měla být brigáda nasazena jako záloha 38. armády do druhého sledu s úkolem chránit pravý bok 38. armády. Velitel 1. čs. samostatné brigády plk. L. Svoboda se zasazením do druhého sledu nesouhlasil a žádal o začlenění brigády do prvního sledu a na směru hlavního úderu. „Nesouhlasíme s úkolem postupovat ve druhém sledu a jen chránit pravé křídlo vaší 38. armády. Jdeme na Kyjev (…) Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s Vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli káru války sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu. Generál Čibisov ukazuje na mapu: „Prosím, vyberte si sám směr útoku.“ Ukazuji mu na operační mapě, kde bychom chtěli být nasazeni. „To ovšem je směr hlavního úderu!“ Říká gen. Čibisov. „Uvědomuji si to“, odpovídám. „Ale prokážete-li nám tu důvěru, my nezklameme. Svůj úkol bychom se ctí splnili.“ Generál Čibisov posléze souhlasil s výhradou, nebude-li mít námitky velitelství frontu.“ Velitel brigády plk. L. Svoboda před bojem osobně objížděl jednotlivé jednotky brigády, aby promluvil s jejich příslušníky. „Vojáci, boj o hlavní město sovětské Ukrajiny, o Kyjev, byl zahájen. Bude to boj historický, neboť zasadí německé armádě jeden z největších a posledních úderů. Můžeme být šťastni, že se jej účastníme. Náš národ nám ukládá, abychom o Kyjev bojovali tak, jako bychom bojovali o Prahu, o Brno, o Bratislavu, Košice.“

Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev, ale i při následných bojích ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Při dobývání Kyjeva měli centrum podle plánu obsadit tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší.

Prameny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_o_Kyjev_(1943)

Kalendárium, 3. listopad 1943

Ve středu 3. listopadu 1943 provedla 55. Fighter Group (66. Fighter Wing) od 8. USAAF svůj první dálkový doprovod 555 bombardérů B-17 (438) a B-24 (117) při náletu na německou přístavních oblast Wilhelmshaven v Německu. Na scénu tak úspěšně vstoupila nová spojenecká dálková stíhačka - dvoumotorový Lockheed P-38 Lightning. Německá Luftwaffe se tak musela smířit s nepříjemným faktem, že nad územím Německa bude muset po P-47 čelit nasazení dalšího výkonného spojeneckého dálkového stíhacíhoi stroje. Zatímco 333 stíhacích letounů P-47 mělo za cíl mohutnému bombardovacímu svazu zajistit průnik a ústup, 45 letounů P-38 od 55. Fighter Group doprovázelo americké bombardéry po celou dobu mise.

Piloti 38th Fighter Squadron a 343rd Fighter Squadron si tento ren připsali celkem čtyři jisté sestřely, jeden pravděpodobný sestřel a pět letounů poškodily.

38th Fighter Squadron

Maj. Milton Joel 1 Fw 190 poškodil

Maj. Milton Joel 1 Fw 190 poškodil

Capt. Joseph Myers 1 Fw 190 poškodil

Maj. Milton Joel ½ Fw 190

2/Lt. Willard L Kreft ½ Fw 190

343rd fighter Squadron

Capt. Roland M Malmstedt 1 Bf 109 poškodil

1/Lt. Eugene E Ryan 1 Bf 109 poškodil

Lt/Col Jack S Jenkins 1 Fw 190 pravděpodobně

2/Lt. Robert L Buttke 1 Bf 109E

2/Lt. Robert L Buttke 1 Bf 109F/G

Lt/Col Jack S Jenkins 1 Bf 109

Kalendárium, 3. listopad 1941

   V pondělí 3. listopadu 1941 vydal Admirál Isoroku Jamamoto, velitel Spojeného loďstva, oficiálně Rozkaz č. 1, který obsahoval pokyny japonskému námořnictvu k provedení útoku na Pearl Harbor. Rozkaz již obsahoval určení data útoku. Týž den s obsahem přísně tajného dokumentu seznámil náčelník generálního štábu japonského námořnictva admirál osami Nagano i císaře Hirohita.

Japonští stratégové se možností leteckého útoku na zakotvené lodě v přístavu zaobírali minimálně od jara 1940. Námořní vojenské hry, které se konaly v dubnu a květnu 1940 ukázaly, že takový letecký úder může zajistit rozhodující vítězství.

Dne 11. listopadu 1940 vzlétlo z britské letadlové lodě HMS Illustrious jednadvacet letounů, jež zaútočily na italské loďstvo kotvící v přístavu Taranto. Podařilo se jim zasáhnout bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio, Caio Duilio, těžký křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Kromě toho byly zasaženy zásobníky ropy a hangáry hydroplánů.

Tento útok potvrdil admirálovi Isoroku Jamamotovi předchozí výsledky válečných her a proveditelnost útoku na Pearl Harbor. Zde se nalézala základna americké Tichomořské floty, jejíž součástí byly i letadlové lodě. Plánování se zúčastnil náčelník štábu Šigeru Fukudome, kontradmirál Takidžiró Óniši, fregatní kapitán Minoru Genda a Micuo Fučida.

Kalendárium, 22. říjen 1955

V sobotu 22. října 1955 vzlétl zkušební pilot společnosti Republic Aviation Corporation Russell M. "Rusty" Roth s prvním ze dvou prototypů YF-105A-1-RE s výrobním číslem 54-098 k prvnímu letu na Edwardsově letecké základně v poušti v jižní Kalifornii.

První ze dvou prototypů Republic YF-105A-1-RE Thunderchief, 54-098, na Rogers Dry Lake, Edwards Air Force Base, California, 1955.

Zkušební pilot společnosti Republic Aviation Corporation Russell M. "Rusty" Roth.

Republic F-105 Thunderchief byl jednomístný nadzvukový stíhací bombardér, mezi posádkami znám jako „Thud“, který během 50. a 60. let 20. století tvořil páteř letectva Spojených států amerických. Letoun dosahoval dvojnásobku rychlosti zvuku a prováděl většinu amerických leteckých úderů v prvních letech války ve Vietnamu. Byl to jediný americký letoun, který byl stažen ze služby kvůli vysokým ztrátám. Původně byl navržen jako jednomístný útočný letoun pro úder jadernými zbraněmi. Na konci 60. let tyto letouny dostaly zařízení Wild Weasel, určené pro zjišťování, rozlišování a ničení nepřátelských radarů protiradarovými střelami AGM-45 Shrike a AGM-78 Standard ARM v rámci taktiky SEAD (umlčování nepřátelské protivzdušné obrany).

Thunderchiefy byly největší jednomístné jednomotorové bojové letouny v historii s hmotností zhruba 23 000 kg. Mohly překročit rychlost zvuku na hladině moře a dosáhnout rychlosti Mach 2 ve vyšších letových hladinách.[4] F-105 mohl nést až 6 400 kg bomb a raket. Thunderchiefy byly později nahrazeny v roli úderného letounu nad Severním Vietnamem letouny McDonnell F-4 Phantom II a letouny s měnitenou geometrií křídel General Dynamics F-111. Avšak varianty „Wild Weasel“ zůstaly ve službě až do roku 1984, kdy byly nahrazeny specializovanou verzí letounů F-4G Wild Weasel V.

Celkem bylo v Jihovýchodní Asii ztraceno 395 letounů F-105, přičemž 334 (296 F-105D a 38 dvoumístných strojů F-105) bylo ztraceno činností nepřítele a 61 bylo zničeno při nehodách.

Letouny USAF F-105 byly obvykle doprovázeny stroji F-4, které je měly chránit před nepřátelskými stíhačkami. Přesto si však letouny Thunderchief oficiálně připsaly 27,5 vzdušných vítězství nad nepřátelskými stíhačkami, přičemž samy ztratily v boji s nimi 17 letounů. Všech těchto vítězství dosáhly letouny F-105 proti letounům MiG-17. Z těchto vzdušných vítězství bylo 24,5 dosaženo s pomocí leteckého kanónu a tři pomocí střely AIM-9 Sidewinder.

Seznam sestřelů dosažených piloty F-105:

TRACY FRED L 388 TFW 29.6.1966 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

BLANK KENNETH T 34 TFS 18.8.1966 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

RICHTER KARL W 421 TFS 21.9.1966 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

WILSON FRED A JR 333 TFS 21.9.1966 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

DICKEY ROY S 469 TFS 4.12.1966 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

BRESTEL MAX C 354 TFS 10.3.1967 Pilot F-105D 2.00 MIG-17

SCOTT ROBERT R 333 TFS 26.3.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

ESKEW WILLIAM E 354 TFS 19.4.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

HUNT JACK W 354 TFS 19.4.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

JOHNSON HAROLD E 357 TFS 19.4.1967 EWO F-105F 1.00 MIG-17

THORSNESS LEO K 357 TFS 19.4.1967 Pilot F-105F 1.00 MIG-17

TOLMAN FREDERICK G 354 TFS 19.4.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

DENNIS ARTHUR F 357 TFS 28.4.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

HIGGINS HARRY E 357 TFS 28.4.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

LESAN THOMAS C 333 TFS 30.4.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

SUZANNE JACQUES A 333 TFS 12.5.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

COUCH CHARLES W 354 TFS 13.5.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

GAST PHILIP C 354 TFS 13.5.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

OSBORNE CARL D 333 TFS 13.5.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

RILLING ROBERT G 333 TFS 13.5.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

SEAVER MAURICE E JR 44 TFS 13.5.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

KUSTER RALPH L JR 13 TFS 3.6.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

WIGGINS LARRY D 469 TFS 3.6.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

WALDROP DAVID B III 34 TFS 23.8.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

RUSSELL DONALD M 333 TFS 18.10.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

BASEL GENE I 354 TFS 27.10.1967 Pilot F-105D 1.00 MIG-17

DALTON WILLIAM M 333 TFS 19.12.1967 Pilot F-105F 0.50 MIG-17

GRAHAM JAMES L 333 TFS 19.12.1967 EWO F-105F 0.50 MIG-17

DREW PHILIP M 357 TFS 19.12.1967 Pilot F-105F 1.00 MIG-17

WHEELER WILLIAM H 357 TFS 19.12.1967 EWO F-105F 1.00 MIG-17

Prameny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Republic_F-105_Thunderchief
[2] https://www.thisdayinaviation.com/12-october-1955/

Kalendárium, 30. září 1975

   V úterý 30. září 1975 poprvé vzlétl  z letiště Palomar v Kalifornii prototyp amerického bitevního brtulníku Hughes Model 77/YAH-64. V jeho kabině seděli testovací piloti Robert “Bob” Ferry a Raleigh “Bud” Fletcher. Zrodil se Hughes AH-64 Apache, jeden z nejnebezpečnějších bitevních vrtulníků na světě.

Kalendárium, 26. září 1948

V neděli 26. září 1948 se v Českých Budějovicích narodil Vladimír Remek, bývalý vojenský pilot a jediný československý kosmonaut ve vesmíru. Stal se 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA, což bylo úspěchem československé kosmonautiky. Evropská kosmická agentura se k němu hlásí jako k „prvnímu evropskému kosmonautovi“.

   Do vesmíru plukovník Alexej Gubarev s kapitánen Vladimírem Remkem odstartovali z kosmodromu Bajkonur 2. března 1978 v 15:28 UTC v lodi Sojuz 28. Byla to první mezinárodní posádka v rámci programu Interkosmos i v historii kosmických letů vůbec. Se stanicí Saljut 6 se Sojuz 28 spojil 3. března v 17:06 UTC, po spojení se kosmonauti přivítali se členy dlouhodobé posádky stanice Jurijem Romaněnkem a Georgijem Grečkem.

   Na stanici kosmonauti uskutečnili několik televizních reportáží, pomáhali stálé posádce a věnovali se vlastnímu vědeckému programu. Experimenty připravené československými vědci byly:

► Chlorella-1, zkoumající rozmnožování řas Chlorella.

► Tepelná výměna-2, srovnávající naměřenou teplotu těla s pocity kosmonautů.

► Oxymetr, měření okysličení tkání kosmonautů. Při zahájení prací kosmonauti zjistili poruchu napájení přístroje, zdroj sice improvizovaně nahradili sadou monočlánků, měření však už neproběhlo kompletně.

► Supos, spočívající ve zjišťování psychologického stavu kosmonautů před, během a po letu.

► Extinkce, ve kterém Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.

► Morava-splav, který využíval sovětskou pec Splav-1 k roztavení a pomalému (45 hodin) chladnutí vzorků chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného.

   Po splnění programu letu se 10. března Gubarev s Remkem rozloučili s hostiteli, v 10:23 UTC se oddělili se Sojuzem 28 od stanice a v 14:45 UTC přistáli v Kazachstánu, asi 135 km severně od Arkalyku. Celková délka Remkova letu činila 190 hodin a 18 minut.

Prameny:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimír_Remek

Kalendárium, 15. září 1940

The Battle of Britain Day / Den Bitvy o Británii

Neděle 15. září 1940 vešla do dějin jako The Battle of Britain Day / Den Bitvy o Británii. Toho dne dvě velké německé formace podnikly nálet na Londýn, který měl zlomit britský odpor. V tom jim však bylo z velké míry zabráněno. Kolem poledne se nad Londýnem objevilo přibližně 145 letadel a odpoledne přiletěla mohutná formace asi 475 nepřátelských strojů. V ten den mělo Fighter Command k disposici celkem 581 Spitfirů a Hurricanů, což bylo o něco málo více než začátkem bitvy, navzdory ztrátám utrpěným v jejím průběhu. Výsledkem rozsáhlých leteckých bojů bylo 56 zničených německých a 28 britských letadel. Těžké ztráty nahlodaly německé sebevědomí a vyslaly jasný signál, že kýžená porážka Fighter Command RAF je ještě daleko. Klíčem k úspěchu zřejmě bylo úspěšné navedení drtivé většiny squadron do kontaktu s nepřítelem. Britskému velitelství stíhacího letectva se podařilo poprvé použít proti nepříteli všechny tři stíhací skupiny současně. Ještě víc než samotné ztráty však Němce vyděsila skutečnost, že RAF a celá protivzdušná obrana, o níž se domnívali, že leží v troskách, je v podstatě nedotčena. V následujících dnech intenzita bojů polevila. V úterý 17. září vydalo německé vrchní velení rozkaz, že operace Seelöwe – invaze do Velké Británie, která se měla uskutečnit za předpokladu úspěšného průběhu bitvy o Anglii, se odkládá na neurčito.