sobota 12. června 2021

Kalendárium, 12. červen 1908


V pátek 12. června 1908 se v osadě Gorlovka, Doněcké oblasti narodil Gavriil Vlasovič Didenko (Гавриил Власович Диденко), sovetské letecke eso s 48 sestřely. Jedná se o spojeneckého pilota s největším počtem sestřelů během jediného dne s 14 [0+14] vítězstvími (0+12 Ju 88 + 0+2 Do 215). 

Dokonce to byl ctyřnásobné eso jediného dne:
20. 8. 1941 - 5 [2+3] sestřelů
5. 5. 1942 - 7 [2+5] sestřelů
19. 11. 1942 - 5 [1+4] sestřelů
2. 6. 1943 - 14 [0+14] sestřelů

Nejlepším britem byl Nicholas Gresham Cook s 10 [8+2] sestřely (29. 5. 1940), nejlepším jihoafričanem Marmaduke Thomas St John Pattle s 7 [6+1] sestřely (29. 4. 1941), nejlepším australanem Leslie Redford Clisby s 6 sestřely (12. 5. 1940), nejlepší kanaďan Richard Joseph Audet s 5 sestřely (29. 12. 1942), nejlepší novozélanďan Brian John George Carbury s 5 sestřely (31. 8. 1940), nejlepší polák Antoni Głowacki s pěti sestřely (24. 8. 1940), nejlepším američanem William L. Leverette se 7 sestřely (9. 10. 1943).

Mezi piloty osy získal nejvíce sestřelů během jediného dne Emil Lang s 18 sestřely  (3. 11. 1943), nejvíc sestřelů během noci získal Martin Becker s 9 vítězstvími (14./15. 3. 1945). Nejlepším japoncem byl Hirojoshi Nishizawa s 15 sestřely (4. 8. 1943), nejlepším finem Ilmari Juutilainen s 6 sestřely (30. 6. 1944).

V roce 1930 vstoupil Gavriil Vlasovič Didenko do Rude armády, sloužil v 41. střeleckém pluku. V roce 1932 ukončil Leningradskou vojenskou teoretickou školu pilotů, v prosinci 1933 Engelskou vojenskou školu pilotů. Sloužil v rámci Leningradského vojenského okruhu. V květnu 1940 byl převelenk k 7. IAP vyzprojeného letouny I-16. S touto jednotkou se účastnil zimní války, během níž sestřelil dva letouny sám a jeden ve spoluúčasti.

Během velké vlastenecké války postupně sloužil v následujících jednotkách:
154. IAP, 6. — 11. 1941,  I-16, MiG-3
795. IAP Krymský front, 3. — 7. 1942, Jak-1
OIAG PVO Stepní front, 9. — 11. 1942, Hawker Hurricane, Jak-1
652. IAP PVO, 11. 1942 — 3. 1943, od 12. 1942 velitel pluku,  Jak-1
907. IAP Západní a Střední front PVO, 3. — 8. 1943, velitel pluku, La-5
959. IAP Západní front PVO, 8. 1943 — 3. 1944, velitel pluku, Hawker Hurricane
2. GIAP, 3. — 5. 1944, La-5
482. IAP, 5. 1944 — 5. 1945, La-5, La-7

Během války byl sám celkem pětkrát sestřelen (prosinec 1941, 5. 5. 1942, ...), z toho dvakrát zraněn.

V nagradnom listě k udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu se uvádí, že k březnu 1945 gardový major G. V. Didenko absolvoval celkem 365 vojových letů, účastnil se celkem 80 vzdušných soubojů, ve kterých získal 22 samostatných sestřelů a 37 ve spoluúčasti.

Různé prameny mu udávaly počet sestřelů 22+37, 25+37, 26+37... V nejnovější monografii od Michaila Bykova (Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4) je mu připisováno 16+32 sestřelů, z toho 2+1 v době Zimní války.

Byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu (10. 4. 1945 № 4610), 2x Řádem Lenina (2. 12. 1941, 10. 4. 1945 № 24111), 2x Řádem Rudého praporu (1940, 22. 7. 1941), medailemi.






Prameny:
Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.
Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
Киселёв, Олег - Быков, Михаил Юрьевич - Жирохов, Михаил Александрович: На «ишаках» и «чайках» против летчиков Финляндии, 7-й Краснознаменный истребительный авиационный полк в боях с финской авиацией 1939 – 1944, Москва, 2015. 
Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999.
http://soviet-aces-1936-53.ru/
http://www.warheroes.ru/
http://podvignaroda.ru/
http://airaces.narod.ru/
https://ru.wikipedia.org/wiki/Диденко,_Гавриил_Власович
...

čtvrtek 10. června 2021

Kalendárium, 10. červen 1967


   Dnes slaví narozeniny stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-23 / Микоян-Гуревич МиГ-23, jehož první let provedl zkušební šéf-pilot OKB A. V. Fedotov v sobotu 10. června 1967 (prototyp «23-11»). Jedná se o sovětský proudový stíhací letoun s měnitelnou geometrií křídel. Spolu s podobně starým strojem MiG-25 "Foxbat" byl zamýšlen jako třetí generace sovětských stíhacích letounů. Letoun byl i prvním sovětským pokusem o letoun se schopností "look-down/shoot-down" (možnost útočit z výšky na cíle proti pozadí země) a jeden z prvních se schopností vzdušného boje za hranicí viditelnosti. Výroba se rozeběhla v roce 1970 a bylo vyrobeno více než 5 000 letounů. Dnes MiG-23 nadále zůstává ve výzbroji vojenských letectev některých zemí. 

   Křídlo šlo nastavit do tří poloh 16°, 45° a 72°. Podvozek umožňoval start i z nezpevněných a neupravených drah. Nasávací otvory motoru byly umístěny po stranách trupu, v přídi letoun nesl rozměrný radar Safír-23, který umožňoval odpálit rakety i mimo vizuální kontakt.

   Koncem 70. let se „bedny“ (slangový výraz pro „třiadvacítky“ odvozený od rozměrných nasávacích otvorů vzduchu krabicového tvaru na bocích trupu) zapojily do poměrně intenzivních bojů na Blízkém východě. Ve střetech s izraelským letectvem je užíval Egypt, Sýrie, Libye, Irák a Alžírsko. Tehdy však již musely čelit moderním strojům F-15 a F-16, které nad nimi měly převahu. Hlavní roli nicméně hrál lepší výcvik izraelských pilotů. „Třiadvacítky“ bojovaly i v irácko-iránské válce v průběhu 80. let.

   Do Československa byly dodávány od léta roku 1978 stroje verze MiG-23MF. Sloužily u protivzdušné obrany státu u 1. a 11. slp. Na konci roku 1977 začaly k 28. sbolp přicházet první bitevní stroje MiG-23BN, určené k útokům na pozemní cíle. V rámci našeho PVO si letoun připsal i několik ostrých zásahů proti narušiteli:

   V sobotu 1. září 1984 major Pavel Hronek od 1. slp. držel hotovost během právě probíhajícího cvičením varšavské smlouvy Štít 84 společně s majorem Dudou. Po vyhlášení poplachu byli navedeni na civilní Piper, který však zcela ignoroval jejich výzvy. Proto mjr. Hronek vypálil výstražnou dávku z kanónu GŠ-23L. Pak narušitel otočil a zamířil na letiště v Plané. Jednalo se o poslední případ výstražné střelby proti narušiteli.

   Ve čtvrtek 4. května 1989 došlo k dalšímu zásahu proti narušiteli. Tentokrát se jednalo o rakouský Piper PA-32-R300, který v 18.20 narušil naši hranici v prostoru Frymburk. Posádka Karl Anton Buda a ing. Wolfram Neuer si s letounem zakoupeným ve Spojených státech chtěla zaletět na výlet do Švýcarska k Bodamskému jezeru. Došlo však k tomu, že autopilot nasadil kurz 30° místo 210° a tak se po nějaké chvíli ocitli oba letci nad naším územím u Nové Včelnice. Proti narušiteli vzlétla hotovostní dvojice pilotů major Fiala a nadporučík Friedrich s letouny L-39ZA a dovedli zbloudilý letoun na letiště Hosín. Odtud druhého dne po vyřízení všech nezbytných formalit odletěl domů. Na zásahu se podíleli také major  Weinpold a kapitán Mládek na letounech MiG-23ML.

   K poslednímu úspěšnému zásahu letounu MiG-23ML došlo v úterý 1. května 1990, kdy byl doveden k přistání německý pilot Günther Kirchhof s letounem FA-200 Aero Subaru, jenž k nám zabloudil během přeletu z Maďarska do Straubingu. Zasahovali piloti npor. Ivan Tovačovský (L-39ZA) a pplk. Peter Okenica (MiG-23ML) od 1. slp. v Českých Budějovicích.















Prameny:  

[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.

[2] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014. ISBN: 978-80-87311-44-8

[3] Irra, Miroslav: MiG-23 MF/ML v československém a českém Vojenském letectvu, Jakab Publishing s.r.o., Nevojice 2018. ISBN: 9788087350584

[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/MiG-23

[5] https://ru.wikipedia.org/wiki/МиГ-23

[6] https://www.valka.cz/10867-MiG-23-Bedny-1-cast

čtvrtek 3. června 2021

Kalendárium, 3. červen 1974


V pondělí 3. června 1974 se nad „Vysokou ‚rudou‘ zdí“ odehrál poněkud zvláštní zásah našich hotovostních stíhačů. Díky nepřesné činnosti hotovostní směny byl donucen k přistání na letišti Planá vlastní vrtulník Mi-2 od vrtulníkové letky Leteckého oddílu Ministerstva vnitra, který prováděl oblet státní hranice, přičemž na palubě se nacházel i velitel Pohraniční stráže generálporučík Ing. František Šádek. Kronika VS 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích tuto událost zaznamenala jako „nezapomenutelné datum“. 


Prameny:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, in Historia Bellica, No. 3, 2018.


neděle 23. května 2021

Kalendárium, 23. květen 1618

Třetí pražská defenestrace

Dnes si připomínáme výročí tzv. Třetí pražské defenestrace. Je to událost z 23. května 1618, byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius. Jednalo se o demonstrativní akt odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu, který zahájil české stavovské povstání a tím i třicetiletou válku. Událost se obešla bez obětí na životech.

Myslím, že jsou tradice v našich dějinách, na které by se rozhodně nemělo zapomínat a někdy by si zasloužily být i oprášeny 😃 Jen by to chtělo použít vychytávky té první. 😉 😃

Za dokonalou považoval Cimrman defenestraci první, vyhození pražských konšelů z novoměstské radnice, kde pod okny byla nejen tvrdá dlažba, ale i hroty sudlic a kopí ozbrojeného davu. 


Kalendárium, 23. květen 1978

Poslední výstřely MiGu-15 při ostrém zásahu proti narušiteli.


    V úterý 23. května 1978 major Ferdinand Ivan od 1. slp donutil přistát vrtulník. Hotovost tehdy držel spolu s majorem Urešem. V 09.51 oznámila hláska PVOS narušení vzdušného prostoru neznámým vrtulníkem z Rakouska. Přibližně ve stejnou dobu tento cíl zaznamenaly i radary v Třebotovicích. Krátce poté dostal první stíhač – major Ivan rozkaz ke vzletu. V prostoru Suchdolu nad Lužnicí nalezl narušitele, kterým byl vrtulník AB-204B od 3. leteckého pluku Rakouského letectva. Jednalo se o americký Bell 204B (UH-1B), vyráběný v italské licenci. Ten kroužil nad suchdolským nádražím a patrně se snažil zorientovat podle názvu stanice. Když se náš MiG-15 přiblížil, začal rakouský vrtulník prchat směrem k hranicím. Velitelské stanoviště vydalo příkaz k výstražné dávce. Posádka Bellu ale nereagovala. V tu chvíli již major Ivan ztrácel spojení s velitelským stanovištěm a vystoupal proto do 500 metrů. Vzápětí dostal rozkaz cíl sestřelit.
    Následující okamžiky major Ivan popsal takto: „Rozkaz jsem pochopitelně odmítnout nemohl, ale sestřelit jsem jej nechtěl. Byl to sice narušitel, vojenský vrtulník, ale neozbrojený. Navíc jsem nevěděl, jestli měl na našem území nějaký úkol, nebo jak jsem spíš předpokládal, jenom zabloudil. Úkol zadržet narušitele jsem ale splnit musel a tak jsem zkusil ještě poslední možnost. Uskutečnil jsem zteč a vypálil dávku před něj do lesa, odkud se rozprskl oblak rozstřílených větví a jehličí. Tentokrát jsem spoušť trochu podržel, takže vyšlo 60 ran z obou 23 mm kanónů. Funkcionáři armády mi později vytýkali, proč jsem vrtulník nesestřelil. Vyslechl jsem různé narážky o mé střelecké schopnosti a podobné řeči. Komisi jsem musel zdůvodnit, proč nedošlo k sestřelu. Samozřejmě jsem nemohl přiznat skutečný důvod a tvrdil jsem, že vzhledem k velmi malé výšce a rychlosti vrtulníku to prostě nešlo. Vyšetřování bylo nakonec ukončeno, a protože přes všechny řeči a výtky byl úkol přece jen splněn a narušitel zadržen, dostali jsme oba odměnu.“  Vrtulník přistál nedaleko jedné samoty poblíž Dvorů nad Lužnicí. Major Ivan ještě navedl hlídku pohraniční stráže k místu přistání, a protože mu začalo docházet palivo, požádal o start majora Ureše. Ten jej nad vrtulníkem vystřídal a hlídal Rakušany před pokusem o únik stroje za hraniční čáru. Jednalo se o poslední výstřely MiGu-15 při ostrém zásahu proti narušiteli.








Prameny:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, in Historia Bellica, No. 3, 2018.


[2] Irra, Miroslav: Poslední sestřely studené války, neposlušný Bell, in Letectví + kosmonautika, No. 18, 2000.
[3] Irra, Miroslav: MiG-15, "Patnáctka" - Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu v letech 1951-1983, 1. díl, Jakab, 2006.
[4] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[5] Irra, Miroslav: Vysoká modrá zeď - ohlédnutí po letech, Protivzdušná obrana Československa v počátečním období studené války do roku 1961, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2018. ISBN: 978-80-87350-93-5


sobota 8. května 2021

Kalendárium, 8. květen 1945


V úterý 8. května 1945 měl Major Erich Hartman, velitel I./Jagdgeschwader 52 dosáhnout svého posledního 352. vzdušného vítězství, když v oblasti Brna sestřelil sov2tský stíhací letoun Jakovlev Jak-9.

V 8 hodin 30 minut německého času, 8. května 1945, odstartoval Major Erich Hartmann s Rottenfliegerem, aby zjistili, jak daleko od Německého (Havlíčkova) Brodu se nachází nejbližší sovětské jednotky. Během průzkumu se ale německá dvojice dostala až nad Brno, kde Hartmann zaútočil na osmičlennou formaci Jaků a jeden z nich sestřelil. Bylo to jeho poslední, 352. vítězství. Poté se do souboje s Rusy údajně dostalo několik Mustangů a tak se Hartmann i jeho wingman odpoutali. Na letišti v Německém Brodu oba Němci přistáli v 9 hodin 20 minut.

Podle autorů Tolivera a Constabla sestřelil Hartmann letoun Jakovlev Jak-11, což bylo německé označení pro stíhačku Jak s řadovým motorem a 37mm kanonem. J. Y. Lorant uvádí, že Major Hartmann zničil letoun Jakovlev Jak-3 a B. Barbas píše o Jaku-9.

Kdo byl poslední Hartmannovou obětí se mi zatím nepodařilo zjistit. U 5. sovětské letecké armády, jež osvobozovala jižní Moravu s metropolí Brno, byly letouny Jak-1, Jak-3, Jak-9 vyzbrojeny celkem tři letecké divize: 13. gardová stíhací letecká divize (13-я гвардейская истребительная Полтавско-Александрийская Краснознаменная ордена Кутузова авиационная дивизия), sestávající z 149. GIAP, 150. GIAP a 151. GIAP. Dále 6. gardová stíhací divize (6-я гвардейская истребительная Донская-Сегедская Краснознаменная ордена Суворова авиационная дивизия), sestávající z 31. GIAP, 73. GIAP a 85. GIAP. Obě divize náležely do sestavy 3. gardového stíhacího leteckého sboru. Poslední byla 331. stíhací letecká divize (331-я истребительная Львовская авиационная дивизия), sestávající z 122. IAP, 179. IAP a 513. IAP, která náležela k 5. bitevnímu leteckému sboru.
V deníku bojové činnosti (Журнал боевых действий) 13. GIAD a 331. GIAD však 8. května 1945 obě divize neuvádějí žádné souboje s nepřítelem ani žádné ztráty. Deník bojové činnosti 6. GIAD se mi zatím nepodařilo dohledat, nicméně nadřazený 3. gardový stíhací letecký sbor tento den také neuvádí žádné souboje a žádné ztráty. V deníku bojové činnosti 3. GIAK se pouze píše, že tento den se dvojice Messerschmittů Me 109 chystala zasáhnout proti sovětskému průzkumu v oblasti Znojma, ale byly zaznamenány jen dva průlety.




Prameny:
[1] Bobek, Jan - Šíla, Martin: Hartmann, dokončení, in Revi Publication, č. 16, 1997.
[2] Brzkovský, Marek: Dravec s tváří dítěte, Erich Hartmann (1922-1993), in extra Válka, II. světová, No. 12, 2018.
[3] Cony, Christophe: Erich Harmann, le "Diable Noir de l'Ukraine", in Avions, No. 100, Juillet 2001.
[4] Toliver, Raymond F. - Constable, Trevor J.: Sundejte Hartmanna! /Holt Hartmann Vom Himmel!/, Mustang 1994.
[5] Журнал боевых действий 3 гв. иак, Описывает период с 01.05.1945 по 10.05.1945 г., ЦАМО, Фонд: 20511, Опись: 1, Дело: 117, Лист начала документа в деле: 149.
[6] Журнал боевых действий 13 гв. иад, Описывает период с 01.05.1945 по 11.05.1945 г., ЦАМО, Фонд: 20511, Опись: 1, Дело: 118, Лист начала документа в деле: 273а.
[7] Журнал боевых действий 331 иад, Описывает период с 01.05.1945 по 12.05.1945 г. ЦАМО, Фонд: 20292, Опись: 1, Дело: 15, Лист начала документа в деле: 671.

Den vítězství!

Den vítězství
День Победы
Victory Day
Jour de la Victoire


Den vítězství!

Den vítězství
День Победы
Victory Day
Jour de la Victoire


úterý 27. dubna 2021

Kalendárium, 27. duben 1945


Velení Luftwaffe nasazovalo své moderní proudové Messerschmitty Me 262 prakticky pouze na západní frontě. Jejich rychlost a silná výzbroj je přímo předurčovala k boji proti těžkým bombardérům. Teprve na samém konci války se s nimi začali střetávat i sovětští letci. Na svých vrtulových letounech měli poměrně málo šancí na vítězství, přesto se jim několik proudových letounů sestřelit podařilo

K jednomu z největších střetnutí sovětských stíhačů s Messerschmitty Me 262 došlo v pátek 27. dubna 1945, kdy se celkem třem stíhačům podařilo sestřelit proudový letoun.

Jedním s vítězů byl pilot Jaku-3 Aleksandr Petrovič Dolgunov z 355. IAP. který sestřelil Me 262 nedaleko Doberschützu. Dolgunov zakončil válku jako letecké eso ze sedmi sestřely a „vlaštovka“ byla jeho poslední obětí. Ten samý den podle některých pramenů nárokoval jeden Me 262 i Hrdina Sovětského Svazu Garri Aleksandrovič Markviladze, letecké eso s šestnácti sestřely, létající u 152. GIAP. V tomto boji patrně pilotoval Jak-9U. Nejnovější výzkumy ruských badatelů ale toto vítězství nepotvrdily žádnými archivními zdroji. Třetím sovětským pilotem, který dosáhl tento den také sestřelu Me 262 je veterán bojů ve Španělsku a rusko-japonského konfliktu u jezera Chasan Jakov Charlampijevič Okolelov, který tou dobou létal u 91. IAP na letounu Jakovlev Jak-3. K sestřelu mělo dojít v oblasti mezi Vratislaví a Berlínem, přičemž přičemž podle některých zdrojů nepřátelský letoun dopadl do těžko přístupného terénu a tak mu nebyl sestřel oficiálně přiznán. Nicméně v Deníku bojové činosti nadrařeného 5. IAK je sestřel podrobně popsán, letoun měl dopadnout nedaleko Greifenhainu.

A co na to německé prameny? Dne 27. dubna odstartovala skupina třiceti šesti Messerschmittů Me 262 od JG 7, III./KG(J) 6 a KG(J) 5 k hloubkovému náletu na zásobovací kolony Rudé armády v oblasti Chotěbuzi. Cestou zpět narazily na skupinu bitevních letounů Iljušin Il-2 se stíhacím doprovodem a během souboje skutečně přišli o tři až čtyři letouny Me 262. Dva letouny náležely JG 7, jejich piloti zůstali nezvěstní. Další letoun, pilotovaný Hptm Walachem od III./KG(J) 6 byl poškozen v boji nad Chotěbuzí a zřítil se mezi Teplicemi a Großschönau. Němci tento den ještě uvádějí jednu bojovou ztrátu a to Me 262 A-1a od 1./KG(J) 54, pilotovaný Oblt Leopoldem Beckem, který měl být ztracen během souboje nad Čechami.

Sestřely proudových letounů sovětskými piloty:
17. 2. 1945 Kožedub, Ivan Nikitovič 1 zničen Me 109 s reaktivním motorem
22. 3. 1945 Sivko, Lev Ivanovič 1 zničen Me 262A-1a
26. 4. 1945 Melnickij, Georgij Nikolajevič 1 poškozen Me 262
27. 4. 1945 Dolgunov, Aleksandr Petrovič 1 zničen Me 262A-1a
27. 4. 1945 Merkviladze, Garri Aleksandrovič 1 zničen Me 262A-1a
27. 4. 1945 Okolelov, Jakov Charlampijevič 1 zničen Me 262A-1a
30. 4. 1945 Kuzněcov, Ivan Aleksandrovič ¼ zničen Me 262A-2a
30. 4. 1945 Trofimov, Petr Nikolajevič ¼ zničen Me 262A-2a
30. 4. 1945 Semenov, Vladimir Aleksandrovič ¼ zničen Me 262A-2a
30. 4. 1945 Piroženko, Vasilij Akakkievič ¼ zničen Me 262A-2a
4. 1945 Pivovarov, Michail Jevdokimovič 1 zničen Me 262
4. 1945 Jegorovič, Vladimir Aleksejevič 1 zničen Me 262
4. 1945 Vorožejkin Arsenij Vasiljevič 1 nepotvrzený Ar 234

Garri Aleksandrovič Markviladze.

Garri Aleksandrovič Markviladze před svým letounem Jakovlev Jak-1.

Jakov Charlampijevič Okolelov.

Jakovlev Jak-1b, G. A Merkviladzeho, 152. IAP, jaro 1945.

Messerschmitt Me 262.

Messerschmitt Me 262, 3./JG 7, 1945.

Prameny:
[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Popasovat se s turbínou, Proti Me 262, in Extra Válka Vojska, No. 47, 2020.
[2] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Ivan Kožedub a jeho souboj s proudovým letounem, in Centurion, No. 1, 2018.

[3] Журнал боевых действий 3 шак, Описывает период с 01.04.1945 по 30.04.1945 г., ЦАМО, Фонд: 20515, Опись: 1, Дело: 45, Лист начала документа в деле: 165
[4] Журнал боевых действий 5 иак, Описывает период с 01.04.1945 по 30.04.1945 г., ЦАМО, Фонд: 20524, Опись: 1, Дело: 51, Лист начала документа в деле: 1

[5] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[6] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014.
[7] Якубович, Николай Васильевич: Реактивные первенцы СССР – МиГ-9, Як-15, Су-9, Ла-150, Ту-12, Ил-22 и др., Серия: Война и мы. Авиаколлекция, Яуза, Эксмо, 2015.
[8] Котлобовский, Александр В.: Последний козырь люфтваффе, Messerschmitt Ме 262, in Авиация и Время, № 4 (160), 2017.
[9] Saintes, Philippe: Les pertes des Messerschmitt Me 262, Avions Hors-Series N° 45, 2017.
[10] Антонов, Сергей: Счет открыт: как советские летчики учились сбивать реактивные самолеты, Русская планета, https://rusplt.ru/wins/schet-otkryit-kak-sovetskie-letchiki-uchilis-sbivat-reaktivnyie-samoletyi-21436.html.
[11] Быков, Михаил Юрьевич: Сбить реактивного «Мессера»!, Warspot, https://warspot.ru/173-sbit-reaktivnogo-messera.
[12] Быков, Михаил Юрьевич – Сергиевич, Юрий: Цвета военного неба: убийцы свистящих монстров, Warspot, https://warspot.ru/19470-tsveta-voennogo-neba-ubiytsy-svistyaschih-monstrov.
[13] Гарри Мерквиладзе. Советский ас, сбивший в бою реактивный истребитель Мессершмитт Ме-262.
[14] Каминский, Олег: Околелов Яков Харлампиевич, Проза.ру, https://www.proza.ru/2015/08/07/1181.
[15] Наследие врага - Me-262, Маленькие истории, https://little-histories.org/2015/08/30/messer_docs/.