úterý 21. září 2021

Kelendárium, 21. září 1956


   V pátek 21. září 1956 dosáhl Jaroslav Novák, pilot 11. stíhacího leteckého pluku, v kabině letounu Mikojan-Gurjevič MiG-15bis ve výšce 14 200 metrů nedaleko Dobříše svůj poslední - šestý - sestřel špionážního balonu. Na svůj poslední úspěch ještě po letech vzpomínal: „Jednou se k nám dostal balon, na který MiG-17 několikrát nalétával a pálil ze všech zbraní. Cíl ale dál plul po obloze. Jak se později ukázalo, tento balon byl rozdělen na mnoho samostatných komor. Přečkal už honičku nad NDR a neporušený se dostal k nám. Od země to vypadalo tak, že má asi 30 km výšky. Bylo to brzy ráno. Balón unášel vítr a byl podle hlášení někde v okolí Teplic. Sestřelit jej měl další pilot, Josef Faix, ale nepovedlo se mu to, tak jsem šel nahoru já. Startoval jsem na MiGu-15. Výškoměr ukazoval téměř 14 km a cíl byl stále nade mnou. Provedl jsem velký oblouk a zahájil útok. Jak daleko mám zahájit palbu? Neměl jsem záchytný bod, podle něhož bych určil rozměr balonu a opravu pro střelbu. Zahájil jsem palbu z několika kilometrů dvojicí kanonů 23 mm, které používaly samodestrukční střelivo. Svítící střely bylo vidět po celé dráze a to mi umožnilo korigovat palbu. Balon však dál plul po obloze a nabýval hrozivých rozměrů. Tehdy jsem dostal z velitelství rozkaz srazit ho taranem. MiG se řítil vstříc obrovské bílé kouli, v níž si již prostřílel cestu. V poslední chvíli jsem si instinktivně zakryl obličej rukou. Proletěl jsem! Když bylo po všem, přistál jsem, aniž bych si nějak uvědomoval nebezpečí, kterému jsem byl právě v okamžiku střetu s balónem vystaven. Po přistání jsem to od techniků hrozně schytal, že takhle zašpiněný letoun ještě nikdy nepřebírali. Nicméně dali vše do pořádku. Mě to stálo dvě lahve gruziňáku.“ 

   Jaroslav Novák se narodil v Praze 20. listopadu 1931. Dne 3. ledna 1950 zahájil pilotní výcvik a po jeho ukončení nastoupil k 3. lsp v Brně, kde létal na Aviích S-199. Od dubna roku 1952 zahájil přeškolování na MiGu-15 a pak létal u nově založeného 9. lsp. Na podzim 1953 byl převelen k elitnímu 1. lsp. V letech 1955–56 se mu podařilo sestřelit celkem šest špionážních balonů. Krátce poté se stal příslušníkem 11. pluku. K jedné z nejdramatičtějších událostí v jeho leteckém životě došlo 25. listopadu 1968, kdy mu za letu selhal motoru u jeho MiGu-21. Ten začal prudce ztrácet rychlost i výšku a Novák se ho přesto do posledního okamžiku snažil zachránit. Pak ho nasměroval do neobydlené oblasti a katapultoval se. Utrpěl však při tom lehké zranění. Do civilu odešel v hodnosti podplukovník až koncem roku 1988. Absolvoval celkem 3 000 letů a 1 950 hodin. Jeho dlouhá životní pouť se zakončila 11. listopadu 2018.











Tabulka sestřelů Jaroslava Nováka
Datum Nepřítel Výška Místo
25. 1. 1956 balon 13 000 m Trnava
31. 1. 1956 balon 14 200 m JZ od Zvolenu
1. 2. 1956 balon 13 200 m J od Zvolenu
5. 2. 1956 balon 15 500 m Piešťany
5. 2. 1956 balon 15 500 m Tatry
21. 9. 1956 balon 14 200 m Dobříš

Prameny:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, No. V, 2018. ISSN: 2570-7477


[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Lovec balonů, Npor. Jaroslav Novák, Válka revue, č. 12, 2017. ISSN: 1804-0772

neděle 19. září 2021

Kalendárium, 19. září 1969



V pátek 19. září 1969 provedl svůj první let legendární vrtulník Mil Mi-24. Jednalo se o robustní dvoumotorový bitevní a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, přepravě 8 osob nebo 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru. Severoatlantická aliance mu přidělila kódové jméno „Hind“ (česky „Laň“). Nejvíce se tento vrtulník dostal do povědomí díky válce v Afghánistánu, kde si brzy získaly od svého nepřítele přezdívku „satanův koráb“.

Tento vrtulník sloužil i v československé armádě a v listopadu 1984 rozhodlo velení PVOS o zařazení bitevních vrtulníku Mi-24D do hotovosti proti nepřátelským vrtulníkům a pomalým a nízko letícím cílům. Během své služby si připsaly i několik úspěšných zásahů proti narušiteli.

Asi první úspěšný zásah proti narušiteli se odehrál v neděli 15. listopadu 1987, kdy nad naše území zabloudil větroň značky Grob a zmobilizoval celou československou protivzdušnou obranu. Naváděcí stanoviště zvedlo proti narušiteli hotovostní stíhače, MiG-21 a dvě L-39. Jelikož se stíhačům nedařilo cíl najít, odstartoval i hotovostní Mi-24D od 51. vrtulníkového pluku, který nakonec zbloudilý větroň nalezl nedaleko Břeclavi a dovedl jej nad Valtice. Pilot major Jiří Valach, který tehdy s Josefem Šutou a technikem Pavlem Meričkem letěl v osádce zasahujícího vrtulníku, na celou událost vzpomínal: „Stanoviště tehdy vůbec nevědělo, kde se narušitel pohybuje a ve skutečnosti navádělo dvě „třicetdevítky“ proti sobě. My jsme pak větroň objevili kousek od Břeclavi, ve výšce asi 300 metrů a dovedli jej nad Valtice.“

V neděli 3. července 1988 zabloudil nad naše území nezkušený rakouský pilot s letounem Piper 28 a doletěl až nad pohoří Javořina. Jelikož se na něj nepodařilo navést hotovostní L-39, zvedli letovodi bitevní vrtulník Mi-24D od 51. vrtulníkového pluku s osádkou kapitána Milana Lentharta, operátora Romana Stachury a palubního technika Jiřího Janečka. Ta ho nakonec v tisícimetrové výšce objevila a dovedla k přistání na letišti v Trenčíně. Kapitán Milan Lenthart popsal zásah následovně: „Odstartovali jsme uprostřed oběda. Asi po 40 minutách jsme objevili přibližně ve výši 1000 m kroužící Albatros, který nalezl onoho narušitele. Byl jím civilní letoun, který však nereagoval na jeho signály k následování. Přiblížili jsme se a viděli, že v letounu sedí mladík. Když jsme mu dali smluveným znamením na vědomí, že je narušitel, vůbec nereagoval. Stále letěl kurzem 090 stupňů. Nebylo vyhnutí. Museli jsme se mu dát na vědomí důrazněji. Udržoval jsem stejnou rychlost jako on a zvolna jsme se k němu z boku přibližovali. Když jsme od něho byli asi na 50 metrů, začal nám hrozit. Evidentně vůbec nechápal, co se děje. Pohrozil jsem mu tedy i já a současně jsem mu rukou pokynul, aby přistál. Poklepal si na hlavu a pokračoval klidně v letu. Za chvíli se po pravé ruce objevilo letiště. Při svém bloudění se Rakušan dostal až k Trenčínu. Znovu jsme se k němu přiblížili a opakovali pokyny k přistání. Asi vypadaly velice energicky, nebo výhružně. Faktem je, že mladík vzápětí zareagoval a přistál. Po vypnutí motoru byl obklopen místními aeroklubáky, od kterých zjistil, kde se to toulá. V tu chvíli mu již asi do smíchu nebylo. Po zjištění jeho osobních dat, typu a imatrikulace letounu jsme odletěli do Brna odevzdat zjištěné údaje a potom zpět do Malacek. Nebýt cizinec nalezen a doveden na letiště, kdo ví, jak by to s ním v neznámém terénu dopadlo.“

V úterý 10. května 1994 si úspěšný zásah připsal hotovostní Mi-24D. Nad Nechranickou přehradu se tehdy zatoulal německý Pipper 28. Podle dostupných informací měl letoun původně letět na trase Mnichov – Berlín v podmínkách letu podle přístrojů. Naváděcí stanoviště nakonec zvedlo hotovostní vrtulník. Pilot operátor nadporučík Miroslav Trnka na celou událost vzpomíná: „Pipper kroužil nad přehradou a bylo vidět, že se pokouší zjistit, kam se až ve skutečnosti dostal. My jsme se přiblížili a zamávali na něj a on skutečně letěl vedle nás. Když po několika minutách asi konečně zjistil kde je, nasadil kurz 270 stupňů, jako by s námi neměl nic společného. Po kratší honičce jsme ho nakonec dovedli do Karlových Varů, kde přistál, ale naprosto zmateně z úplně opačného směru …“

„Přebíjení“ kulometů na hotovostním stanovišti Mi-24, letiště Přerov, 1996.

Let ve skupině. Americký vrtulník Bell AH-1F a československý vrtulník Mil Mi-24D kdesi podél československo - německé hranice.

pátek 17. září 2021

Kalendárium, 17. září 1962


 V pondělí 17. září 1962 poprvé vzlétl prototyp sovětského víceúčelového dvoumotorového vrtulníku klasického uspořádání s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem - Mil Mi-8 (Prototyp nesl označení V-8A Hip B). Jedná se o jeden z nejrozšířenějších vrtulníků na celém světě. 

První prototyp pokusného stroje V-8 ještě s jedním motorem AI-24V a čtyřlistým rotorem (Hip-A) vzlétl 9. června 1961. Napoprvé se prototyp V-8A (Hip B) do malé výšky nad zem vznesl dne 2. srpna 1962. Ke svému prvnímu plnohodnotnému letu se ale tento stroj vydal až 17. září téhož roku. Několik dní nato byl pak, spolu s prvním prototypem lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2 (Hoplite), prezentován, na letišti Moskva-Chodynka, tehdejšímu sovětskému vůdci N.S. Chruščovovi a lídrům států Varšavské smlouvy.

Vrtulník dostal roku 1964 větší rotorovou hlavu a jeho sériová výroba byla zahájena koncem roku 1965. Patří mezi nejvíce vyráběné helikoptéry a výroba probíhá dodnes. Sloužil nebo slouží zhruba v 50 státech celého světa (včetně České republiky) pro vojenské i civilní účely. 


Prameny:
[1] https://ruslet.webnode.cz/
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Ми-8
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-8
[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil_Mi-8

pondělí 30. srpna 2021

Chengdu J-10 vs ABC 1977–1979

Nějak si nemůžu pomoct, ale vždy když vidím tohohle „kitajce“, tak si vždycky vzpomenu na tu naší českou komixovou klasiku z let 1977–1979. Že oni soudruzi v Číně četli naše Abíčko :)





pátek 27. srpna 2021

Kalendárium, 27. srpen 1858


V pátel 27. srpna 1858 se na farmě nedaleko vesničky Spinetta v Itálii narodil Giuseppe Peano ― italský matematik, filosof a logik. Byl jedním ze zakladatelů matematické logiky a výrazně se podílel také na vzniku teorie množin. Vytvořil standardní axiomatizaci struktury přirozených čísel po něm nazvanou Peanovy axiomy. Jméno Peanova aritmetika nese na jeho počest i prvořádová aritmetická teorie z těchto axiomů odvozená.

Giuseppe Peano
(1858 – 1932)

Giuseppe se narodil Rose a Bartolomeovi Peano 27. srpna 1858 na farmě nedaleko vesničky Spinetta. Celá rodina na farmě žila a pracovala, tedy Gieseppeho rodiče, o sedm let starší bratr a později ještě dva bratři a sestra. Jako malý navštěvoval školu ve Spinettě, byla to typická vesnická jednotřídka, kam v zimě nosil každý den otep dřeva na topení.

Po několika letech změnil školu a připojil se ke svému bratrovi, který chodil pěšky každý den do školy ve městě Cuneo. Později, kdy do školního věku dorostli i ostatní sourozenci, se Peanovi rozhodli přestěhovat do města. Tedy, matka s dětmi si pronajala dva pokoje a otec zůstal na farmě. Poté, co mladší sourozenci dokončili základní školu, se vrátili opět k otci na farmu a ve městě zůstala pouze matka se staršími syny na studiích.

Ale zpátky k Giuseppemu. Už na základní škole vynikal nad svými spolužáky, a když si toho všimnul Giuseppeho strýc – kněz a právník z Torina – pozval chlapce k sobě na studia. Tam dodělal základní školu a s vynikajícími výsledky v roce 1876 maturoval na lyceu Cavour. I přes svou dychtivost po vzdělání nezapomněl na své kořeny. Naopak, každé léto se rád vracel domů na farmu a pomáhal se všemi pracemi.

Maturita pouze potvrdila Giuseppeho nadání, které mu umožnilo získat stipendium na Collegio delle Provincie – koleji určené pro venkovské nadějné studenty na Turínské univerzitě. V roce 1876 tedy začala spolupráce mezi Giuseppem Peanem a Turínskou univerzitou, které trvala 56 let. Jeho původní studijní obor byly technické vědy, ale po druhém roce už se věnoval pouze matematice. Graduoval 28. září 1880 jako doktor matematiky.

Hned po promoci se Peano stal zaměstnancem univerzity – dělal asistenta profesorovi D’Oviovi, který ho během studií vedl. Věnoval se analytické geometrii a začal psát své první články. Hned po roce přišel posun v jeho kariéře, stal se asistentem tehdy již velmi starého profesora Angela Genocchi a převzal od něj část výuky infinitezimálního počtu. Při přípravě na jednu z hodin objevil chybu ve standardních definicích, což se později ukázalo jako jeho největší přednost.

V roce 1884 vydal Peano na základě Genocchiho přednášek knihu ‚Kurz infinitezimálního počtu‘ ve kterých bylo více Peanových dodatků než původního textu. Přesto vyšla skripta pod jménem Genocchiho jen s malou poznámkou o Peanových dodatcích, což starý profesor nesl nelibě a sám připsal velkou část práce svému žáku. Další postup už plynul z Peanova nadání a poctivosti, totiž profesura v prosinci 1884 a angažmá na vojenské akademii v roce 1886. V roce 1889 umírá profesor Genocchi a po nezbytných formalitách nastupuje na jeho místo profesor Peano.

Ve svých 33 letech začal Peano pracovat na svém vlastním projektu – založil časopis ‚Přehledy matematiky‘, který se věnoval teorémům a logické výstavbě matematiky. Zde se mohl naplno realizovat; jak bylo již zmíněno, měl obrovský talent rozpoznávat nedostatky v pracích kolegů. Díky tomu nebyl zvlášť oblíben, ale to nic nemění na přínose, který tato činnost měla.

Po roce práce na časopisu odstartoval Peano ještě ambicióznější projekt, kterým se nejvíce zapsal do historie matematiky. Začal pracovat na komplexním matematickém sborníku ‚Formulario Mathematico‘, kde shrnul veškeré matematické poznatky této doby. Tato kniha, která vyšla poprvé v roce 1896, nezachytila pouze matematické znalosti přelomu století, ale hlavně jim dala jednotnou formu a jazyk. Symboly, které Peano vymyslel pro zjednodušení zápisů, používáme dodnes – jedná se například o symboly průniku, sjednocení, elementu a další.

Peano o své knize napsal: „Každý profesor může Formulario používat jako učebnici, to proto, že obsahuje veškeré poznatky a metody. Místo učení bude stačit, když studentům vysvětlí, jak s knihou pracovat a ukáže jim, které pasáže se mají naučit.“

V roce 1900 nastal vrchol Peanovy kariéry. V Paříži se konaly dvě konference – Filozofická a Matematická – a na obou slavil Peano velký úspěch. Tou dobou začal pracovat na svém druhém velkolepém projektu, pokoušel se vytvořit celosvětový jazyk jako dorozumívací prostředek. Jako základ vzal latinu, ale z gramatiky vypustil skloňování a časování. Slovní zásobu vybíral ze všech světových jazyků – převážně z angličtiny, francouzštiny, němčiny a latiny. Dokonce finální vydání své knihy Formulario vydal v tomto jazyku, který nazval ‚Latino sine flexione‘.

Jeho dílo však mělo neblahý vliv na styl, kterým přednášel. Jeho puntičkářský důraz na formu, práci se symboly a kritický rozbor definic, vět a důkazů frustroval studenty a nebyl pochopen ani ostatními profesory (připomínám, že stále učil na vojenské akademii a Turínské technice). Proto musel v roce 1901 z vojenské akademie odejít a i na své domovské univerzitě se stal mezi studenty velmi nepopulární.

V následujících letech rozděloval svou pozornost mezi matematiku a práci na svém jazyce, která mu přinesla jmenování do čela společnosti pro mezinárodní jazyk ‚ Academia pro Interlingua’ která přijala jeho Latino sine flexione jako základ pro další práci. Na Turínské technice přesídlil z oblasti infinitezimálního počtu k elementární matematice, což lépe odpovídalo práci, kterou vykonával. Učil až do 19. dubna 1932, kdy zemřel na zástavu srdce.

Profesor Giuseppe Peano za svůj život napsal více než 200 knih snad ze všech oblastí matematiky, filozofie a jazykovědy. Jeho největší dílo však nebylo doceněno – světový jazyk se nikdy neuchytil a sborník matematických znalostí byl psaný na tehdejší dobu velmi komplikovaně. Přesto se s jeho prací setkáváme denně – používáme jeho symboliku, známe definice, věty a důkazy s jeho připomínkami a také stavíme na jeho objevech například v oblasti infinitezimálního počtu. Psal články o absolutní konvergenci řad, o integrabilitě funkce, o Taylorově vzorci, o Taylorově zbytku nebo například o prostor-vyplňující křivce.

Zdroje:
[1] Kennedy, Hubert C. „Peano: Life and Works of Giuseppe Peano.“
[2] O'Connor, Robertson, „Giuseppe Peano“, MacTutor History of Mathematics archive

Autor: Marek Bukáček, https://www.krbalek.cz/For_students/Files_to_load/Giuseppe_Peano.pdf

středa 18. srpna 2021

Kalendárium, 18. srpen 1830

   Ve středu 18. srpna 1830 se na zámku v Schönbrunnu narodil František Josef Karel von Habsburg, budoucí František Josef I. - Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo z Boží vůle císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a illyrský, král jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štyrský, korutanský, kraňský a bukovinský, velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, vévoda horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský a guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský, okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradišťský, kníže tridentský a brixenský, markrabě horno- a dolnolužický a istrijský, hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický, sonnenberský, pán terstský, kotorský a na Slovinském Krajišti, velkovojvoda srbský atd. ... a předposlední rakouský císař.



pondělí 16. srpna 2021

Kalendárium, 16. srpen 1954



V pondělí 16. srpna 1954 se na našem nebi udál další z incidentů Studené války, naštěstí však bez tragického konce. Z důvodu nešťastné lásky se rozhodl k emigraci do západního Německa sedmnáctiletý hornický učeň Milan Novák, člen Aeroklubu v Turnově. Pro svůj úlet použil letoun Piper L-4 (K-68), imatrikulace OK-AOD. Dopustil se však osudové chyby, když na vratech hangáru nechal dopis na rozloučenou. Poté, co členové aeroklubu zjistili, co se stalo, zalarmovali vedení PLOSÚ. Z letiště Líně vzlétla dvojice pilotů MiGů-15 od 5. leteckého stíhacího pluku, nadporučík František Lier a poručík Jiří Hejduk. Na prchající letoun první narazil poručík Hejduk, který se jej pokusil přimět k následování na nejbližší letiště. Mladík za řízením Piperu nereagoval a snažil se uniknout. Oba stíhači ale v obavě z ohrožení lidí, pracujících na poli, letoun nesestřelili. Až další vyslaný pilot od 8. leteckého stíhacího pluku, nadporučík Milan Hlavica, jej sestřelil palbou z 23 mm kanónů jižně od Vlašimi. Zasáhl ho – údajně úmyslně, jen do konce křídla a mladičký pilot z havárie vyvázl jen s několika modřinami.



Prameny:
[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Žhavé nebe nad Československem,  Letecké souboje československých stíhačů nad naším územím 1918–1989, Euromedia Group, a. s. v edici Universum, Praha 2021. ISBN: 978-80-242-7486-7


[2] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018. 


[3] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Žhavé výstřely studené války, in extra Válka Vojska – Varšavská smlouva, sešit č. 30, 2017. 

[4] Irra, Miroslav: MiG-15, "Patnáctka" - Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu v letech 1951-1983, 1. díl, Jakab, 2006.
[5] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.
[6] Pejčoch, Ivo: oprava a doplnění k článku Sestřely civilních letounů nad územím Československé socialistické republiky, in Historie a plastikové modelářství, No. 03, 2009. 
[7] Režňák, Libor: Stříbrný tryskáč MiG-15, Proudové začátky čs. letectva 1950-1957, Svět křídel, Cheb 2012.
[8] Schneider, Dušan: Osudy letců 1, Nakladatelství Doplněk, Brno 1997.
[9] Vystavěl, Stanislav: Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce, Historie organizační a personální výstavby následníků 313. (čs.) perutě – 3. letecké divize, jejich leteckých pluků a samostatných stíhacích letek v dokumentech a fotografiích v období od 28. 10. 1945 do 31. 12. 1994, Svět Křídel, Cheb 2015.

neděle 15. srpna 2021

Kalendárium, 15. srpen 1944


   V ranních hodinách v pondělí 15. srpna 1944 došlo k dalšímu velice vyjímečnému sestřelu letounové střely V-1. A opět se jejím aktétem stal letoun Grumman TBF Avenger I z 854. Squadrony FAA. Toho dne prováděla posádka letounu Grumman TBF Avenger I, FN854 / G, ze stavu 854. Squadrony FAA operující ze základny Hawkinge ranní protilodní hlídkový let. Najednou posádka pod velením Lt(A) A. F. Voaka uviděla Diver letící rychlostí přibližně 550 km/h ve výšce 600 metrů. Lt(A) Allan Voak vypálil několik dlouhých dávek z kulometů v křídlech a zasáhl létající střelu. V-1 vybuchla ve vzduchu v 2:10 nedaleko Dunkirku.

   V období od 13. června 1944 do 29. března 1945 bylo celkem zjištěno 9251 letounových střel V-1, z nichž 4261 bylo zničeno. Protiletadlové dělostřelectvo si připsalo celkem 1971 zničených V-1, stíhací letectvo zničilo 1979 V-1, pomocí balónů bylo zničeno 278 V-1 a Královské námořnictvo si nárokuje 33 zničených Diverů. Přes toto výjimečné úsilí byly ztráty značné, bylo zabito 6324 lidí a dalších 18037 zraněno. Dopadené střely zničily celkem 23000 domů a dalších 100000 poškodily. Krom těchto poměrně velkých ztrát na majetku a na životech civilistů měly útoky touto novou zbraní i sekundární účinek. Lidé v cílové oblasti náletů se museli opakovaně chránit – skrývat v úkrytech, což mělo vliv na pokles výroby. A samotný fakt, že se na letounovou střelu V-1 dalo za jejího letu útočit paradoxně zvyšoval její vojenskou účinnost. Značná část spojeneckého bombardovacího letectva byla vázána útoky na vypouštěcí rampy těchto pum. Po začátku masivních útoků muselo Royal Air Force soustředit na jihu Anglie veliké množství protiletadlových děl, moderních radarových zařízení, takřka celou svou produkci protiletadlových raket a mnoho perutí nejnovějších a nejrychlejších stíhaček. A právě tento odklon britských prostředků a zdrojů na obranu byl zřejmě nejsilnějším důsledkem útoků letounových střel.


[1] Cull, Brian – Lander, Bruce: Diver! Diver! Diver!, RAF and American Fighter PilotsBattle the V-1 Assault over South-East England 1944-45, Grub Street, London 2008.

středa 11. srpna 2021

Kalendárium, 11. srpen 1972


   V pátek 11. srpna 1972 vzlétl zalétavací pilot Henry “Hank” Chouteau poprvé s letounem Northrop F-5E Tiger II (71-1417). Jednalo se o vylepšenou verzi jednomístného nadzvukového stíhacího letounu Northrop F-5A/B Freedom Fighter. Tato modernizace disponovala výkonnějšími motory J85-GE-21 o tahu po 22,24 kN, vyšší kapacitou paliva, větší nosnou plochou, jinými klapkami na náběžné i odtokové hraně pro lepší manévrovatelnost, upraveným systémem pro tankování paliva za letu a vylepšenou avionikou včetně radaru. Letoun byl schopný provádět různé úkoly, včetně vzdušného souboje a pozemních útoků. Primárně byl používán americkými spojenci a v amerických službách zůstává jako cvičný letoun. První dodávky F-5E se uskutečnily pro 425. taktickou stíhací squadronu USAF na jaře 1973. Dodávky zahraničním uživatelům začaly počátkem příštího roku. Celkem bylo do ukončení výroby v roce 1987 vyrobeno 1 400 ks F-5 Tiger II.

   Zřejmě nejúspěšnějším uživatelem letounů F-5E se stalo Etiopské letectvo, které si na těchto strojích během Etiopsko-somálské války o Ogaden připsalo celkem 16 sestřelů (13 MiG-21MF, 2 MiG-17, 1 neznámý) a na zemi zničilo minimálně 4 letouny (1 An-26, 2+ Il-28, 1+ MiG-21). Některé prameny dokonce uvádí 13 sestřelů MiGů-17 a 12 sestřelů MiGů-21! Jeden pilot - Lagesse Teferra - se s 7 [4+3] sestřely stal leteckým esem a asi nejúspěšnějším pilotem na tomto letounu.



   Dalším významným uživatelem letounů F-5E se stalo Iránské letectvo. Zde jsou však informace velice kusé. Piloti těchto letounů si měli připsat několik desítek nepřátelských letounů, včetně MiGu-25. Nejúspěšnějším iránským žokejem F-5 se zřejmě stal Sqn Ldr Yadollah Sharifirad (https://blog.safarikovi.org/2019/03/kalendarium-24-brezen-1946.html), který měl získat celkem 5 sestřelů a s největší pravděpodobností se stal prvním iránským leteckým esem.



Tabulka sestřelů etiopských F-5E
Datum Pilot # Protivník Výsledek

24.07.1977 Bezabih Petros 1 MiG-21MF zničen
25.07.1977 Lagesse Teferra ⅓ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Afework Kidanu ⅓ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Bacha Hunde ⅓ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Lagesse Teferra ⅓ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Afework Kidanu ⅓ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Bacha Hunde ⅓ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Lagesse Teferra 1 MiG-21MF zničen
25.07.1977 Afework Kidanu ½ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Bacha Hunde ½ MiG-21MF zničen
25.07.1977 Lagesse Teferra 1 MiG-17 zničen
25.07.1977 Lagesse Teferra 1 MiG-17 zničen
26.07.1977 Bezabih Petros ½ MiG-21MF zničen
26.07.1977 Lagesse Teferra ½ MiG-21MF zničen
29.07.1977 Bacha Hunde 1 MiG-21MF zničen
12.08.1977 4 x unknown 1 An-26 zničen na zemi
12.08.1977 4 x unknown n Il-28 zničen na zemi
12.08.1977 4 x unknown n MiG-21 zničen na zemi
17.08.1977 Bezabih Petros 1 MiG-21MF zničen
19.08.1977 Afework Kidanu 1 MiG-21MF zničen
08.1977 Mengistu Kassaye 1 e/a zničen
21.08.1977 Ashenafi Gebre Tsadik 1 MiG-21MF zničen
01.09.1977 Ashenafi Gebre Tsadik 1 MiG-21MF zničen
01.09.1977 Lagesse Teferra 1 MiG-21MF zničen
27.12.1977 Bacha Hunde ½ Il-28 zničen na zemi
27.12.1977 wingman Bacha Hundeho ½ Il-28 zničen na zemi
27.12.1977 wingman Bacha Hundeho 1 poškozen na zemi
 

Tabulka sestřelů Iránských F-5E
Datum Pilot # Protivník Výsledek

22.09.1980 neznámý 1 Su-7 / -20 zničen
22.09.1980 neznámý 1 Su-7 / -20 zničen
23.09.1980 neznámý 1 Su-20 zničen
23.09.1980 neznámý 1 e/a zničen
23.09.1980 neznámý 1 Su-20 zničen
08.10.1980 neznámý 1 Su-20 zničen
08.10.1980 neznámý 1 Su-20 zničen
17.10.1980 Yadollah Javadpour 1 Su-20 zničen
17.10.1980 Ebrahimi 1 Su-20 zničen
21.11.1980 Yadollah Sharifirad 1 Su-22 zničen
21.11.1980 Yadollah Sharifirad 1 MiG-21 zničen
24.11.1980 Yadollah Sharifirad 1 MiG-21 zničen
26.11.1980 Y.Sharifi Raad 1 MiG-21 zničen
03.12.1980 H.Bozorgi 1 Mi-8 zničen
16.12.1980 Yadollah Sharifirad 1 MiG-21 zničen
16.12.1980 Yadollah Sharifirad 1 MiG-21 zničen
14.01.1981 neznámý 1 Mi-25 zničen
14.01.1981 neznámý 1 Mi-8 zničen
14.01.1981 neznámý 1 Mi-8 zničen
10.1982 neznámý 1 SA.342L zničen
10.1982 neznámý 1 Mi-8 zničen
10.1982 neznámý 1 Mi-8 zničen
20.11.1982 neznámý 1 Mi-8 zničen
20.11.1982 neznámý 1 MiG-21MF zničen
06.08.1983 Yadollah Javadpour 1 MiG-25RB zničen
01.09.1983 neznámý 1 MiG-25P poškozen
01.04.1986 neznámý 1 Su-20 zničen
03.07.1986 neznámý 1 MiG-25RB zničen


Prameny:
[1] Бабич, Владимир - Морозов, Владислав: С «чужими» против «своих», История Авиации, № 25.
[2] Бабич, Владимир - Морозов, Владислав: С «чужими» против «своих», История Авиации, № 28.
[3] Cooper, Tom: Wings over Ogaden: The Ethiopian–Somali War, 1978–1979, Africa@War, Book 18, Helion and Company, 2015. ISBN-13: 978-1909982383
[4] Máče, Jan: Válka o Ogaden, 1. část, in Modelář, No. 5, 2018.
[5] Máče, Jan: Válka o Ogaden, 2. část, in Modelář, No. 6, 2018.
[6] Морозов, Владислав: Над песками Огадена, Эпизоды эфиопско-сомалийской войны на Африканском Роге 1977–1978 гг., in Авиация и Космонавтика, No. 3, 2015.
[7] https://cs.wikipedia.org/wiki/Northrop_F-5
[8] https://ru.wikipedia.org/wiki/Northrop_F-5
[9] https://en.wikipedia.org/wiki/Yadollah_Sharifirad
[10] https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Iranian_aerial_victories_during_the_Iran–Iraq_war

pondělí 9. srpna 2021

Kalendárium, 9. srpen 1945


Ve čtvrtek 9. srpna 1945 začala tzv. Mandžuská strategická útočná operace Sovětské armády, které se účastnilo o mohutné letecké svazy a sovětští piloti si v této válce připsaly i první vzdušná vítězství. Prvními vítězi se stali piloti 404. stíhacího leteckého pluku PVO, spadajícího pod 147. IAD PVO Přímořské armády - ml. l-t. Nikolaj Ivanovič Beklemešev, kpt. Jevgenij Kondratjevič Dračko-Jermolenko l-t. a Fedor Dmitrijevič Karpov. První z nich si připsal sestřel japonského letounu Micubiši Ki-46 Šin Šintei (Dinah), v sovětských pramenech označovaný jako R-100 a druhý letoun stejného typu se podělili zbývající dva piloti.

   V 12.32 odstartovalo z letiště Michajlovka zvěno stíhacích letounů Jakovlev Jak-9M pod velením kapitána J. K. Dračko-Jermolenka. Asi 5 km jihovýchodně od osady Grodekovo (nyní Pograničnyj) vedoucí druhé dvojice ml. l-t. N. I. Beklemešev zpozoroval nepřátelský letoun, blížící se níže, ve výšce 2500 m, které identifikoval jako „R-100 Dina-3“ (Micubiši Ki-46 Dinah). Přestože se pilot dostal do výhodné pozice, tak jeho tři útoku byli neúspěšné. Proto se Beklemešev rozhodl přiblížit na krátkou vzdálenost (50 - 100 m) a dlouze zmáčkl spoušť. Pravý motor japonského stroje začal hořet a letoun prudce klesal, z výšky 1500 m začal padat a narazil do země nedaleko osady Sarbakvan. Celkem N. I. Beklešev použil 120 kanónových střel a 130 kulometných nábojů.

   Ve stejném okamžiku kapitán J. K. Dračko-Jermolenko se svým číslem l-t. F. D. Karpovem spatřili ve vzdálenosti asi 7 km ve výšce 4000 m ještě jeden nepřátelský letoun stejného typu. Sovětští piloti se rozdělili a zaútočili na nepřítele z různých stran. Dračko-Jermolenko zaútočil ze vzdálenosti 400 m od spodu a zezadu na pravý motor nepřítele, jehož střelec opětoval palbu. Ve stejný okamžik vstoupil do souboje i l-t. Karpov, který zaútočil z levé strany a ze vzdálenosti 300 metrů zasáhl nepřítele kulometnou dávkou svých zbraní. Tyto útoky ze stejné strany zopakoval ještě třikrát a střílel na levý motor a kabinu střelce, dokud Japonci nepřestali s odvetnou palbou. Současně Jevgenij Dračko-Jermolenko provedl dva útoky na pravý motor, v důsledku čehož začal kouřit. Zasažený nepřítel se otočil a začal klesat na své území. Sovětští stíhači ho začali pronásledovat a provedli ještě další dva útoky, načež pravý motor japonského letadla začal ještě více kouřit a zpod jeho kapoty se objevil plamen. Poté velitel přikázal rádiem Karpovovi pokračovat v pronásledování a sám se odpoutal a vstoupil do vzdušného souboje se dvěma nepřátelskými stíhači, kteří se objevili na scéně. Podle sovětských zdrojů se jednalo o I-00 (označení pro Micubiši A6M), s největší pravděpodobností se ale jednalo o stíhací stroje Nakadžima Ki-43 Hajabusa (Oskar). Karpov dál pronásledoval Ki-46 a nepřestal ho pronásledovat, ani když zmizel v oblacích. Poté co se opět objevil, tak provedl dvakrát ze vzdálenosti 100-200 m útok na pravý motor a kabinu. Letoun nakonec dopadl v plamenech v horách přibližně v oblasti Tungou.

   Všechny Jaky se vrátili bezpečně na svou základnu, přičemž Jevgenij Dračko-Jermolenko vydržel sedmiminutový souboj s japonskými stíhači.

Jevgenij Kondratjevič Dračko-Jermolenko

Schéma souboje dvojice kpt. Jevgenij Kondratjevič Dračko-Jermolenko a l-t. a Fedor Dmitrijevič Karpov s japonským strojem Ki-46.

Micubiši Ki-46 Šin Šintei (Dinah).
Deník bojové činost 404. IAP se záznamem souboje z 9. srpna 1945.

Vzdušné krytí mohutného sovětského úderu během Mandžuské strategické útočné operace zabezpečovalo ze vzduchu celkem 5171 bojových letounů (3501 letectva, 220 vojska protivzdušné obrany státu a 1450 válečného loďstva) rozdělených do následujících armádních svazků:
1. dálněvýchodní front
- 9. letecká armáda
- Přímořská armáda PVO
2. dálněvýchodní front
- 10. letecká armáda
- Amurská armáda PVO
Zabajkalský front
- 12. letecká armáda
- Zabajkalská armáda PVO
Letectvo VMF na Dálném východě
- VVS Tichooceánského loďstva
- 21. sbor PVO
Proti nim stálo 1907 bojových letounů (2. a 5. letecká armáda)

I když letecké souboje byly poměrně sporadické podařilo se nakonec sovětským pilotům podle různých dochovaných pramenů sestřelit 17 letounů jistě (z toho 2 taranem), 4 letouny pravděpodobně, jeden letoun poškodili a minimálně dalších 14 strojů zničili na zemi. Krom toho poškodili jeden vlastní bitevní letoun Il-2 a přinutili k přistání spojenecký bombardovací letoun B-24.

Zničené letouny během Mandžuské strategické útočné operace:
Datum Pilot Jednotka Nepřítel
09.08.1945 Beklemešev, N. I. 404. IAP PVO Ki-46
09.08.1945 Karpov, F. D. 404. IAP PVO ½Ki-46
09.08.1945 Dračko-Jermolenko, J. K. 404. IAP PVO ½ Ki-46
09.08.1945 Antipin 305. IAP Il-2 pš, ff
10.08.1945 Koršunov 50. ODRAP H6K nep.
10.08.1945 Ivanov, A. (g) 37. ShAP H6K Mavis
12.08.1945 Bondarev, L. I. 401. IAP PVO Ki-21
12.08.1945 Čursin, N. I. 401. IAP PVO Ki-21
12.08.1945 Davidok, V. I. 401. IAP PVO Ki-21
12.08.1945 Gubanov, I. F. 401. IAP PVO Ki-21
15.08.1945 Životovskij, V. A. 19.IAP VVS TOF J2M Raiden
15.08.1945 Grib 19.IAP J2M Raiden
15.08.1945 Mirošničenko, N. F. 17.IAP Ki-43
15.08.1945 Čerepnin, A. I. 304. IAP Ki-49 taran
15.08.1945 Tichonov, A. G. 401. IAP PVO Ki-49 nep.
15.08.1945 Mjagčenkov, V. A. 401. IAP PVO Ki-49 nep.
15.08.1945 Suček, A. T. 401. IAP PVO Ki-43 nep.
15.08.1945 Gajdaj, I.F. 776. IAP e/a
16.08.1945 Nikolajev 305. IAP Ki-30 na zemi
18.08.1945 Birko, V. 45.IAP VMF Ki-61
18.08.1945 Kronin 45.IAP VMF Ki-61
18.08.1945 Mikulin 45.IAP VMF Ki-61
18.08.1945 Mikulin 45.IAP VMF Ki-61
19.08.1945 neznámý 942. IAP e/a pš
20.08.1945 neznámý 942. IAP B-24 flt
08. 1945 Goltvenko, A. J. 22.IAP e/a taran
08. 1945 neznámý 307. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 307. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 307. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 307. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 356. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 356. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 356. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 356. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 911. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 942. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 942. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 942. IAP e/a na zemi
08. 1945 neznámý 942. IAP e/a na zemi

Lavočkin La-7 ml. l-t. A. I. Čerepnina, 1. eskadra 304. IAP, na kterém 10. srpna 1945 taranoval Ki-49.
Jakovlev Jak-9 velitele 2. eskadrily 776. IAP st. l-t. I. F. Gajdaje, který 15. srpna 1945 sestřelil nepřátelský letoun
Nakadžima Ki-43 Hajabusa (Oskar), 54. Sentai, srpen 1945.

Organizační struktura sovětského letectva:
9-я воздушная армия
    19-й бомбардировочный авиационный корпус
        33-я бомбардировочная Краснознаменная авиационная дивизия
            10-й бомбардировочный авиационный полк (Ил-4)
            290-й бомбардировочный авиационный полк (Ил-4)
            442-й бомбардировочный авиационный полк (Ил-4)
        55-я бомбардировочная авиационная дивизия (Ил-4)
            303-й бомбардировочный авиационный полк (Ил-4)
            443-й бомбардировочный авиационный полк (Ил-4)
            444-й бомбардировочный авиационный полк (Ил-4)
        94-я отдельная авиационная эскадрилья связи
        18-й отдельный батальон связи
        102-я отдельная рота связи
        3153-я военно-почтовая станция.
    34-я бомбардировочная авиационная дивизия
        36-й бомбардировочный авиационный полк
        59-й бомбардировочный авиационный полк
        538-й бомбардировочный авиационный полк
        531-й истребительный авиационный полк (Як-9М).
    251-я штурмовая авиационная дивизия
        78-й штурмовой авиационный полк Ил-2
        536-й штурмовой авиационный полк Ил-2
        972-й штурмовой авиационный полк Ил-2
    252-я штурмовая авиационная дивизия
        75-й штурмовой авиационный полк Ил-2
        77-й штурмовой авиационный полк Ил-2
        537-й штурмовой авиационный полк Ил-2
        906-й штурмовой авиационный полк Ил-2
    32-я истребительная авиационная дивизия
        47-й истребительный авиационный полк
        304-й истребительный авиационный полк
        535-й истребительный авиационный полк
        776-й истребительный авиационный полк
    249-я истребительная авиационная дивизия
        5-й истребительный авиационный полк (Як-3)
        305-й истребительный авиационный полк (Як-9М)
        582-й истребительный авиационный полк (Ла-5 и Ла-7)
        781-й истребительный авиационный полк (Як-9)
    250-я истребительная авиационная дивизия
        48-й истребительный авиационный полк (Як-9)
        361-й истребительный авиационный полк (Як-9)
        917-й истребительный авиационный полк (Ла-7)
        913-й истребительный авиационный полк (Ла-7).
Приморская армия ПВО
    11-й корпус ПВО
    95-я дивизия ПВО
    96-я дивизия ПВО
    147-я истребительная авиационная дивизия
        34-й истребительный авиационный полк ПВО
        404-й истребительный авиационный полк ПВО
        429-й истребительный авиационный полк ПВО
        564-й истребительный авиационный полк ПВО

10-я Воздушная армия
    18-й смешанный авиационный корпус 
        96-я штурмовая авиационная дивизия
        296-я истребительная авиационная дивизия
        777-й истребительный авиационный полк
        140-я отдельная разведывательная авиационная эскадрилья
    83-я бомбардировочная авиационная дивизия
        581-й бомбардировочный авиационный полк (Пе-2)
        782-й бомбардировочный авиационный полк (Пе-2).
    128-я смешанная авиационная дивизия
        888-й истребительный авиационный полк
        903-й бомбардировочный авиационный полк
        410-й штурмовой авиационный полк (до 14.08.1945 г.)
        410-й истребительный авиационный полк (с 14.08.1945 г.)
        2-й отдельный морской бомбардировочный авиационный пограничный полк ВВС ВМФ (в оперативном подчинении)
    255-я смешанная авиационная дивизия
        610-й истребительный авиационный полк
        936-й истребительный авиационный полк
        79-й бомбардировочный авиационный полк
        73-й бомбардировочный авиационный полк
        10-я отдельная разведывательная авиационная эскадрилья
        30-е отдельное корректировочное авиационное звено
        отдельная авиационная эскадрилья самолетов Ил-2
    253-я штурмовая авиационная дивизия
        76-й штурмовой авиационный полк
        139-й штурмовой авиационный полк
        692-й штурмовой авиационный полк
        849-й штурмовой авиационный полк
    29-я истребительная авиационная дивизия
        307-й истребительный авиационный полк
        308-й истребительный авиационный полк
        528-й истребительный авиационный полк
        911-й истребительный авиационный полк
    254-я истребительная авиационная дивизия
        300-й истребительный авиационный полк
        301-й истребительный авиационный полк
        302-й истребительный авиационный полк
        912-й истребительный авиационный полк
Приамурская армия ПВО
    3-й корпус ПВО
    15-й корпус ПВО
    97-я дивизия ПВО
    98-я дивизия ПВО
    149-я истребительная авиационная дивизия
        3-й истребительный авиационный полк ПВО
        18-й истребительный авиационный полк ПВО
        60-й истребительный авиационный полк ПВО
        400-й истребительный авиационный полк ПВО
        
12-я воздушная армия
    6-й бомбардировочный авиационный корпус
        326-я бомбардировочная авиационная дивизия
        334-я бомбардировочная авиационная дивизия
    7-й бомбардировочный авиационный корпус
        113-я бомбардировочная авиационная дивизия
        179-я бомбардировочная авиационная дивизия
    30-я бомбардировочная авиационная дивизия
        49-й бомбардировочный авиационный полк (Пе-2)
        456-й ближнебомбардировочный авиационный полк (Пе-2)
        457-й ближнебомбардировочный авиационный полк(Пе-2)
    54-я бомбардировочная авиационная дивизия
        7-й гвардейский бомбардировочный Гатчинский Краснознаменный авиационный полк (Ли-2)
        29-й гвардейский бомбардировочный Красносельский авиационный полк (Ли-2)
        340-й бомбардировочный Бреславский авиационный полк (Ли-2)
    247-я бомбардировочная авиационная дивизия
    248-я штурмовая авиационная дивизия
    316-я штурмовая авиационная дивизия
    190-я истребительная авиационная дивизия
    245-я истребительная авиационная дивизия
    246-я истребительная авиационная дивизия
    21-я гвардейская транспортная авиационная дивизия
Забайкальская армия ПВО
    92-я дивизия ПВО
    93-я дивизия ПВО
    94-я дивизия ПВО
    297-я истребительная авиационная дивизия
        401-й истребительный авиационный полк
        938-й истребительный авиационный полк
        939-й истребительный авиационный полк

ВВС Тихоокеанского флота
    10-я бомбардировочная авиационная дивизия
    2-я минно-торпедная авиационная дивизия
    15-я смешанная авиационная дивизия ВМФ
    16-я смешанная авиационная дивизия ВМФ
    12-я штурмовая авиационная дивизия
21-й корпус ПВО


Prameny:
[1] Журнал боевых действий 404 иап, Описывает период с 01.08.1945 по 27.08.1945 г., Архив: ЦАМО, Фонд: 20182, Опись: 1, Дело: 15, Лист начала документа в деле: 68.
[2] Анохин, Владимир Александрович - Быков, Михаил Юрьевич: Все истребительные авиаполки Сталина. Первая полная энциклопедия, Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67104-5
[3] Котлобовский, Александр В. - Сейдов Игорь: Затупившиеся мечи воздушных самураев, in Авиация и Время, № 3 (127), 2012.
[4] Быков, Михаил Юрьевич & колектив авторов: Советские летчики-истребители 1936-1953, Электронная картотека, http://sovpilots.ru/.
[5] Котлобовский, Александр В. - Сейдов Игорь: Затупившиеся мечи воздушных самураев, ВикиЧтение, https://military.wikireading.ru/h2GITG4Zya.