Happy #4sqDay, everybody!
Deníček rodiny Šafaříkovy
pátek 16. dubna 2021
čtvrtek 8. dubna 2021
Kalendáruim, 8. duben 1950
Už krátce po skončení 2. světové války začalo docházet k prvním leteckým incidentům. V sobotu 8. dubna 1950 došlo k prvnímu sestřelu tzv. Studené války mezi oběma proti sobě stojícími velmocemi – Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.
úterý 6. dubna 2021
Kalendárium, 6. duben 1939
Ve čtvrtek 6. dubna 1939 se poprvé dostal do vzduchu prototyp stroje Bell XP-39, poháněný motorem Allison XV-1710-17, vybaveným turbokompresorem General Electric B-5. Za řízením letounu, který nesl sériové číslo 38-326, byl James Taylor.
Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun bojově nasazený v druhé světové válce. Jeho hodnocení je velmi rozporuplné – v letectvu USA a Velké Británie mělo velmi špatnou pověst, naopak sovětskými letci bylo hodnoceno výborně. Jednalo se o stroj velice neobvyklé a zajímavé koncepce. Motor byl umístěn až za pilotní kabinou, blízko těžiště stroje, přičemž malé momenty zlepšovaly obratnost letounu. Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné“ přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj. Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku.
V rámci RAF létaly Airacobry u 601. peruti „County of London“, u níž tehdy sloužilo několik československých pilotů, např. F/Lt Jaroslav Himr a F/Lt. Jiří Maňák. Britové však s těmito stroji nebyli spokojeni, i když oceňovali jejich manévrovací schopnosti. Proto byly 11. října 1941 staženy z bojových akcí a 212 kusů bylo odesláno do SSSR.
Letectvo USA používalo Airacobry zejména v Tichomoří při útocích na pozemní cíle, na Aljašce, v Itálii a na Islandu.
V Sovětském svazu se staly Airacobry oblíbenými stroji a piloti zde s nimi dosahovali pozoruhodných bojových úspěchů. Spočívalo to zejména v tom, že boje na východní frontě se vedly v nižších letových hladinách a uspěly zejména ty letouny, které byly dobře manévrovatelné. Proto s nimi létala řada sovětských es jako např. Alexandr Ivanovič Pokryškin (53+6 sestřelů), Grigorij Andrejevič Rečkalov (59 + 7 sestřelů), Alexandr Fjodorovič Klubov (31 + 3 sestřelů), Vladimir Dmitrijevič Lavriněnkov (35 + 7 sestřelů), Vladimir Ivanovič Bobrov (27 + 24 sestřelů), Nikolaj Dmitrijevič Gulajev (55 + 5 sestřelů), Alexej vasiljevič Aleljuchin (34 + 6 sestřelů), Dmitrij Borisovič Glinka (49 + 1 sestřelů), Alexej Semenovič Smirnov (36 + 1 sestřelů), Sultan Amet-Chan (30 + 19 sestřelů), Michail Stěpanovič Tveleňev (11 + 3 sestřelů), Arkadij Vasiljevič Fjodorov (19 + 5 sestřelů), Fjodor Fjodorovič Archipenko (29 + 15 sestřelů), Pavel Josifovič Čepinoga (25 + 1 sestřelů), Boris Borisovič Glinka (27 + 2 sestřelů) a další. Sovětský svaz nakonec odebral největší počet strojů – 4 578 kusů.
edit: Wed 07 Apr 2021 10:18:42 PM CEST
pátek 2. dubna 2021
Kalendárium, 2. duben 1940
Prameny:
[1] Čejka, Eduard: Bitva o Francii, Mustang 1991.
[2] Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie, Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945, rozšířené vydání, Svět křídel 2008.
středa 31. března 2021
Kalendárium, 31. březen 1921
Ve čtvrtek 31. března 1921 bylo založeno Royal Australian Air Force (RAAF, letectvo Australského svazu), které navazuje na tradice druhého nejstaršího letectva na světě Australian Flying Corps (AFC), vytvořeného 22. října 1912. Mottem RAAF (stejně jako RAF) je latinské Per ardua ad astra.
pondělí 22. března 2021
Kalendárium, 22. březen 1945
K jednomu z prvních soubojů s letounem označeným jako „Me 109 s reaktivním motorem“ došlo již 14. února 1945, kdy se s ním střetla dvojice pilotů 176. GIAP Pavel Čupikov a Aleksandr Kumaničkin, letící na stíhačkách La-7. Někdy je jako první sestřel proudového letounu sovětským pilotem uváděn sestřel trojnásobného Hrdiny Sovětského svazu majora Ivana Nikitoviče Kožeduba, který si v sobotu 17. února 1945 připsal na své konto jeden „Me 109 s reaktivním motorem“. Podrobnosti k tomuto souboji naleznete v „Kalendáriu“ z 17. února - https://blog.safarikovi.org/2021/02/kalendarium-17-unor-1945.html. Respektive jsem o tomto souboji s kolegou Markem Brzkovským napsal dva články:
# Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Ivan Kožedub a jeho souboj s proudovým letounem , in Centurion, Sběratelská edice, č. 1, 2018.
# Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Popasovat se s turbínou, Boje proti Me 262, extra Válka Vojska – Sovětští stíhači, sešit č. 47, 23. července 2020.
Doložených střetů Sovětů s letounem Messerschmitt Me 262 Schhwalbe však nebylo ve skutečnosti mnoho. Velení německé Luftwaffe nasazovalo své moderní proudové Messerschmitty Me 262 prakticky pouze na západní frontě. Teprve na samém konci války se s nimi začali střetávat i sovětští letci. Prvním oficiálně potvrzeným sestřelem tohoto letounu je vítězství Lva Sivka z 812. IAP (812. stíhací letecký pluk), který svou „turbínu“ nahlásil ve čtvrtek 22. března 1945. Pozdě večer hlídkovala čtveřice Jaků-9 nad bojištěm ve výšce 2 500 metrů, když poručík Sivko spatřil, jak kolem letounu jeho velitele prolétla ohnivá dávka. V příštím okamžiku se kolem nich prohnal neobvyklý letoun bez vrtule a pak blízko před nimi začal otáčet. Sivko zkrátil vzdálenost a ze sto metrů vypálil. Z pravého motoru nepřátelského letounu se vyvalil hustý černý dým, pak se přetočil a zřítil se na zem nedaleko Zechinu.
Obětí jeho přesné střelby se s největší pravděpodobností stal Messerschmitt Me 262A-1a, v. č. 110605, 9K+GK - NQ+MC, náležející bombardovací letce 2./KG 51. Podle některých pramenů měl být při souboji zabit i sám Lev Sivko, jehož letoun byl údajně zasažen troskami explodující „vlaštovky“ . To však není pravda, neboť Me 262 byl Sivkovým teprve druhým vítězstvím ze čtyř, které obdržel během Velké vlastenecké války. Lev Ivanovič Sivko se však konce války nedožil, neboť se 14. dubna 1945 nevrátil z bojového letu.
Prameny:
[8] Антонов, Сергей: Счет открыт: как советские летчики учились сбивать реактивные самолеты, Русская планета, https://rusplt.ru/wins/schet-otkryit-kak-sovetskie-letchiki-uchilis-sbivat-reaktivnyie-samoletyi-21436.html.
[9] Быков, Михаил Юрьевич: Сбить реактивного «Мессера»!, Warspot, https://warspot.ru/173-sbit-reaktivnogo-messera.
[10] Быков, Михаил Юрьевич & колектив авторов: Советские летчики-истребители 1936-1953, Электронная картотека, http://sovpilots.ru/.
[11] Якубович, Николай Васильевич: Реактивные первенцы СССР – МиГ-9, Як-15, Су-9, Ла-150, Ту-12, Ил-22 и др., Вики Чтение, https://military.wikireading.ru/26956.
čtvrtek 18. března 2021
Kalendárium, 18. březen 1945
Ivan Nikitovič Kožedub před svým letounem Lavočkin La-5F, № 3811414, bílá „14“ ze sestavy 240. IAP. Na tomto letounu létal I. N. Kožedub v roce 1944 během bojových operací v Moldávii a Rumunku.
Dva záběry, které mají pocházet z pozůstalosti I. N. Kožeduba a mající zobrazovat jeho dva sestřely Mustangů. Některé prameny uvádějí, že první snímek zobrazuje sestřelení letounu P-51D 2/Lt. G. D. Pageho a druhý snímek sestřel letounu P-51D 1/Lt. J. P. Vickeryho. Tyto záběry však mnoho důvěry nevzbuzují. Zejména je podezřelé, že záznam je natočen na film Carl Zeiss, který používala hlavně německá Luftwaffe. Další nesrovnalostí je, že minimálně jeden z Mustangů má na záběrech stále připevněny přídavné nádrže. Pokud by skutečně šlo o stroj, který předtím napadl Kožeduba, dá se předpokládat, že by je před samotným útokem odhodil, jak to bylo v podobných soubojích běžné.
Datum uvedeného souboje však neuváděl. 176. GIAP, u kterého Načajev i Kožedub na jaře 1945 létali, se tou dobou nacházel v Polsku a účastnil se úvodní fáze útoku na Berlín. V této oblasti opravdu došlo dne 18. března 1945 k velmi intenzivnímu střetu letounů sovětského VVS a amerického USAAF. Američané tvrdí, že k souboji došlo u letiště Zackerick severně od Küstrinu, Ve skutečnosti se boj odehrál nad letištěm Mohrin. Na letišti Morin ten den sídlily 291. a 812. IAP vyzbrojené Jaky-9 a elitní 176. GIAP, který měl ve výzbroji Lavočkiny La-7. Podle dopisu náčelníka Generálního štábu RKKA gen. A. I. Antonova, napsaného 19. března 1945 a odeslaného velení Vojenské mise USA v SSSR, sovětští stíhači odehnali několik Bf 109 a Fw 190 od formace Boeingů B-17. Pak se na ně teprve vrhly americké Mustangy.
Americké nároky v tomto boji byly následující:
Ve vzduchu to odpoledne byl i slavný m-r Ivan Nikitovič Kožedub se svým číslem D. M. Načajevem. Obloha byla každopádně plná letadel a Kožedub si připsal své sestřely číslo 58 a 59. V záznamech 176. GIAP se o tom píše: „18. 3. 45 v 13.20 – 14.00 dvojice m-r Kožeduba letěla na přepad nepřátelských stíhačů, kteří pronásledovali jednotlivé spojenecké letouny. Ve 13.35 jižně od Mohrinu se ve výšce 3 500 metrů potkali 8 FW-190. Kožedub zaútočil zezadu zespodu a zapálil jednoho FW-190 ze vzdálenosti 150 – 80 metrů. Hořící letoun dopadl 8 – 10 kilometrů severně od Kjustrinu. Na druhého FW-190 zaútočil a sestřelil ho čelním útokem. Letoun nepřítele dopadl 5 – 6 kilometrů severovýchodně od Kjustrinu. Spotřeboval 230 granátů do kanónu ŠVAK.“ 4)
Datum, čas i lokalita boje naprosto souhlasí a je tedy možné, že se jednalo o tolikrát zmiňovaný boj s Mustangy. Američané z 359. FG, kteří útočili na letiště Mohrin, z boje vyvázli beze ztrát. V okolí se ale pohybovalo velké množství dalších Mustangů od jiných jednotek. Ty se však domů do Anglie všechny nevrátily:
Kromě toho jsou přesné střelbě sovětských stíhačů také připisovány následující těžké bombardovací letouny:
● B-17G, 44-8276, 837th BS, 487th BG
Fotografie letoun Consolidated B-24J-1-FO Liberator, S. No. 42-50599, ze sestavy 791. BS, 467. BG, po jeho nouzovém přistání v Rackheathu v neděli 24. prosince 1944, kdy došlo ke zničení předního podvozkového kola. Letoun byl následně opraven a opět bojově létal až do osudného 18. března 1945, kdy se jeho posádka vedená 1Lt. Williamem R. Chapmanem s největší pravděpodobností stala obětí přesné střelby pilotů 233. IAP a byla přinucena nouzově přistát na území obsazeném Rudou armádou.
Capt. Herbert G. Kolb před svým osobním letounem P-51D-15-NA, 44-15137, LH-R „Baby Duck“ ze sestavy 350. FS, na kterém byl 18. března 1945 sestřelen sovětským stíhačem 2/Lt Garnet D. Page.
Letoun North American P-51D-15-NA, 44-15629, HO-R „Ellen & Jerry“ ze sestavy 487. FS, na kterém byl 18. března 1945 sestřelen sovětským stíhačem 1/Lt Joseph P. Vickery.