Kalendárium, 17. duben 1945

   V úterý 17. dubna 1945 dosáhl Ivan Nikitovič Kožedub svá poslední dvě vzdušná vítězství. Jednalo se o jeho 63. a 64. úředně potvrzené vítězství. Oba byly zaznamenány v prostoru severovýchodně od Berlína, konkrétně v oblastech Wriezen (Врицен) a Kienitz (Кинитц) nedaleko Küstrinu (nymí Kostrzyn nad Odrą,). V oficiálním soupisu vítězství jsou oba cíle vedeny jako stíhací letouny Focke-Wulf Fw 190.

   Tyto sestřely proběhly během závěrečné fáze bojů na Seelowské výšiny, kdy sovětské letectvo poskytovalo přímou podporu pozemním jednotkám 1. běloruského frontu při průlomu k Berlínu. Kožedub tehdy sloužil jako zástupce velitele 176. gardového stíhacího leteckého pluku (176. GIAP), vybaveného letouny Lavočkin La-7.

   Během 2. světové války celkem vykonal 330 bojových letů a na své konto si v průběhu 120 soubojů, za necelé dva roky svého frontového nasazení, připsal 64 potrzených samostatných sestřelů.Tím se Ivan Nikitovič Kožedub stal nejúspěšnějším sovětským a spojeneckým stíhacím esem 2. světové války.

Ve své autobiografická knize „Sloužím vlasti“ celou událost popsal následujícím způsobem:

17. dubna, po náročném letovém dni, jsem seděl na velitelském stanovišti a stěžoval si Čupikovovi:

— Kolik jsem toho dnes nalétal, a stejně to bylo k ničemu. Neměl bych využít toho, že fašisté k večeru zesilují činnost letectva? Dovolíte mi ještě jeden let, soudruhu veliteli? S Titorenkem, dovolíte?

— Už toho máte dost, poletíte zítra, — řekl velitel rozhodně. — Na dnešek to úplně stačí.

Ale neuklidnil jsem se a, jak se u nás říkalo, „vyprosil“ jsem si let.

Fašisté se snažili využít zapadajícího slunce a podnikali nálety k večeru. Právě na to jsem spoléhal.

S veškerou přísností varuji Titorenka:

— Dimo, hlavně se neunáhli! Pozorně sleduj všechny moje kroky. Let bude složitý, zvlášť když jsme oba unavení. Ani na vteřinu nepolevuj v pozornosti.

— Rozkaz! — odpověděl mi „stařík“.

Vzletěli jsme. Linii fronty jsme přeťali ve výšce tři a půl tisíce metrů. Předávám Titorenkovi rádiem: „Měj oči na stopkách!“

Dole probíhaly boje.

Upřeně se dívám do dálky, na západ. Opar z požárů, prozářený paprsky zapadajícího slunce, ztěžoval viditelnost. Objevily se mraky. Směřujeme k severozápadnímu okraji Berlína. Možná se s nepřítelem setkáme nad městem?

Přilétáme k severní části města. Zpozoruji body. Přibližují se k nám. Uplyne několik vteřin. Všechno je jasné — letí velká skupina „Focke-Wulfů 190“ s bombami.

Křičím na Titorenka:

— Nahoru!

Děláme „výstup“. Nabíráme velkou výšku — asi o tisíc metrů nad nepřátelská letadla, kryjeme se potrhanou oblačností.

Rádiem hlásím na velitelské stanoviště:

— V prostoru Berlína jsem narazil asi na čtyřicet „Focke-Wulfů“ s bombami. Kurz na východ. Výška tři tisíce pět set metrů.

Zkoumám bojovou sestavu nepřítele, zvažuji situaci.

Rozhoduji se zaútočit.

Odlétám od nepřítele daleko na západ, kontroluji vzdušný prostor. Nevím, jestli si nás fašisté všimli, nebo ne. V každém případě to nedávají najevo.

Prožívám zvláštní pocit, dobře známý každému pilotovi před rozhodujícím, nebezpečným bojem. Nepatrná chyba, špatný odhad — a všechno se zhroutí, skončí. A my musíme za každou cenu zabránit fašistům bombardovat naše vojska!

— Tak co, udeříme, Dimo? — ptám se Titorenka.

— Zkusíme to! — odpovídá.

Nevím, co v tu chvíli cítil, ale jeho hlas byl klidný a jistý.

A naše dvojice se pouští do souboje s dvaceti nepřátelskými dvojicemi.

Útočíme na horní skupinu „focke-wulfů“. Nepřítel útok nečekal. Vybral jsem si jeden letoun, zaměřil ho do zaměřovače a téměř z bezprostřední blízkosti zahájil palbu. „Focke-Wulf“ vzplál ve vzduchu a zřítil se na okraj Berlína.

„Ocas“ nepřátelské skupiny se rozpadl, bojová sestava se rozrušila. Fašisté zpanikařili a začali odhazovat bomby na vlastním území.

Prudce stoupám vzhůru. Můj wingman nezaostává. Křičím na něj:

— Drž se, staříku!

Vidím, že ve spodních skupinách nepřátelských letadel se bojová sestava stále drží. Naším úkolem je ji narušit.

Titorenko spolehlivě kryje zadní polosféru mého letounu. Někteří nepřátelští piloti se však vzpamatovali — zřejmě si všimli, že jsme jen dva. Jeden z „focke-wulfů“ se pokouší zahájit palbu na můj letoun, ale Titorenko ho přesnou dávkou sestřelí.

Rychle útočíme na nepřátelská letadla střídavě zprava i zleva. Titorenko drží krok. Bojová sestava fašistů je definitivně rozbita; navíc máme výškovou převahu.

Myslím jen na to, že musíme zmařit nepřátelský nálet na sovětská vojska. Takové vzepětí sil jsem ještě nikdy nezažil. Už samotná myšlenka, že pod křídly mého letounu je Berlín, že nedaleko od něj bojují sovětská vojska, že musíme zabránit nenáviděným „focke-wulfům“ proniknout k frontové linii, mi dodává sílu.

Nepřátelské skupiny řídnou. Fašisté začali ustupovat na západ a přitom se složitě přeskupovali. Jeden z nich se však ukázal jako „průbojný“. Vidím, jak se nenápadně odděluje od ostatních a míří k frontové linii, zřejmě s úmyslem přece jen shodit bomby na naše vojska. Dostihnu ho shora. Přechází do střemhlavého letu a shazuje bomby na své vlastní území. Při vyrovnání ze střemhlavého letu jsem ho „prošil“ dlouhou dávkou. Nepřátelský letoun explodoval.

Uvolnil jsem svaly a pocítil nervový třes, který po namáhavém boji projede celým tělem. Jako vždy mi vyschlo v ústech — bylo nesnesitelné horko.

První myšlenka patřila Titorenkovi. Ohlédl jsem se — byl tam. Druhá patřila letounu: podíval jsem se na křídla — žádné průstřely nebyly vidět. Podíval jsem se na hodinky: boj trval dvacet pět minut. Zapnul jsem palivoměr — palivo docházelo.

— Tak jak, Dimo? — zeptal jsem se Titorenka.

— Všechno v pořádku, — odpověděl ochraptělým hlasem.

— Výborně, staříku!

Zamířili jsme domů. V tomto boji jsem sestřelil svůj šedesátý první a šedesátý druhý nepřátelský letoun. Kamarádi, kteří věděli o našem střetnutí se čtyřiceti „focke-wulfy“, na nás čekali s velkým napětím. Jako první k nám přišel velitel pluku. Podal jsem mu hlášení o výsledcích boje. Obklopili nás piloti a zasypali otázkami.

— To byl ale boj! — říká Titorenko a třese mi rukou.

Bylo vidět, že ho ten let vyčerpal, ale oči mu radostně zářily.

Ano, byl to opravdu skvělý boj. Unášel nás nezadržitelný útočný zápal, který v těch dnech zachvátil Sovětskou armádu.

Do tohoto boje jsem vložil všechno své umění, všechny znalosti i zkušenosti. Naše dvojice bojovala naprosto sehraně, byli jsme jako jeden člověk.

Prameny:

[1] Кожедуб Иван Никитович: Служу Родине, Рассказы летчика, Государственное Издательство Детской Литературы, Министерства Просвещения РСФСР, Москва 1950.

Kalendárium, 16. / 17. duben 1945

„Furmani“ nad Tišnovskem – letecká podpora odbojových skupin

V noci z 16. na 17. dubna 1945 se na severo-západním okraji bývalého politického okresu Tišnov u obce Chlébské udála další letecká operace sovětského dálkového letectva. V období od 23.16 do 23.40 hod. dva letouny Lisunov Li-2 z 4. gardového bombardovacího leteckého sboru 18. letecké armády shodily 3 000 kg nákladu ve prospěch československých partyzánů.

   V noci z 16. na 17. dubna 1945 očekávaly dvě odbojové jednotky druhý shoz materiálu z „Velké země“. Pro jeho přijetí byla předem vybrána paseka poblíž kopce Krátká (610 m) nad Osikami. Na místě bylo připraveno dříví, aby z něj mohl být v pravý čas sestaven a zapálen dohodnutý signál. Na tuto událost vzpomíná J. F. Uljev: „… Po setmění jsme opustili lesní tábor na Čepičkově vrchu a postupovali k Osikám, kam jsme přišli včas. Na cestě k naší ‚ploščadce‘ jsme uslyšeli sotva znatelný, ale pomalu narůstající hukot leteckých motorů. Sotva partyzáni stačili zapálit ohně, když nad pasekou ve výšce méně než sto metrů proletěl Douglas a z obou boků shodil najednou čtyři nákladní pytle. Potom udělal druhý kruh. Nákladní padáky se ještě nestačily naplno rozevřít, a náklad byl na zemi. Letadlo udělalo ještě tři kruhy a zcela vyložený Douglas přívětivě zamával křídly a okamžitě začal nabírat výšku. Hned za ním se nad pasekou objevil další Douglas, který letěl ještě níže než první. Skoro zachytával za vršky stromů okolo paseky. Se vší pravděpodobností v obou posádkách letadel byli odvážní chlapci, kteří výborně znali svou věc. Všech 24 pytlů s nákladem leželo na pasece, jeden vedle druhého. Byli jsme vděčni pilotům za jejich vynikající práci, která zabrala méně než půl hodiny. Teď jsme měli vše potřebné: automaty, kulomety, náboje a disky k nim, výbušniny, zápalné šňůry, bleskovice, léky, baterie k radiostanicím, magnetické miny, rozbušky a velké množství ručních granátů, zejména protitankových. To vše dávalo možnost plně dozbrojit lidi přijaté do oddílu …“

   V ruských archivech se mi v deníku bojové činnosti 4. GBAK podařilo najít následující záznam: „Na speciální úkoly bylo provedeno 9 letových operací, z nichž:

ve prospěch československých partyzánů - 5 letových operací 54. BAD

ve prospěch NKGB Ukrajiny - 3 letové operace 53. BAD

ve prospěch RO 4. ukrajinského frontu - 1 letová operace 54. BAD.

   Úkol splnilo 5 letadel, 4 nesplnila úkol kvůli nedostatku signálů v cílových oblastech.

   Celkem bylo shozeno do týlu nepřítele 7 osob a 4460 kg nákladu.

   Ve prospěch československých partyzánů splnila úkol 2 letadla. V období 23.16–23.40 z H-400 bylo shozeno 3000 kg nákladu do oblasti vesnice Chlébské, což je 34 km severozápadně od Brna.

   Ve prospěch NKGB Ukrajiny splnila úkol 2 letadla. V období 23.05–23.15 z výšky H-400 bylo shozeno 5 osob a 1450 kg nákladu.

   Ve prospěch RO 4. ukrajinského frontu splnilo úkol 1 letadlo. Ve 22.24 z výšky H-500 byli vysazeni 2 agenti do oblasti 20 km severozápadně od Olomouce.

   Let probíhal za povětrnostních podmínek: na trase a v cílové oblasti - jasno, viditelnost na trase 4-6 km, v cílové oblasti 2 km, kouřmo.“

Kalendárium, 16. duben 1945

Poslední jistý sestřel čs. letců za druhé světové války

V pondělí 16. dubna 1945 dosáhl Richard Husman posledního sestřelu československých letců za 2. světové války.

   Dne 16. dubna 1945 se letci 3. československého bitevního pluku, podporovaní stíhači 1. československého stíhacího pluku, zapojili do klíčových bojových operací v rámci Ostravské operace na území dnešního Česka a Polska. Jejich cílem byly německé pozice v oblasti Bohumína a přilehlých lokalit, tehdy označovaných jako Zabelkau a Annaberg, což jsou dnes polské obce Zabelków a Chałupki. Toho dne provedli celkem osm útočných náletů na nepřátelské cíle, přičemž dosáhli značných úspěchů. Mezi nejvýznamnější patřilo zničení strategicky důležitého mostu přes řeku Odru, který sloužil německým jednotkám k zásobování a přesunu záloh na frontu. Tento most představoval klíčovou logistickou tepnu pro Wehrmacht v závěru války, a jeho zničení mělo významný dopad na německé operační schopnosti v regionu. Kromě toho českoslovenští piloti zneškodnili 14 stanovišť protiletadlových zbraní, zlikvidovali tři dělostřelecké baterie a způsobili ztráty přibližně 130 nepřátelským vojákům, čímž výrazně oslabili německou obranu v tomto prostoru.

   Jedním z dramatických momentů tohoto dne byl vzdušný souboj, jehož hlavní postavou se stal rotný Richard Husman, palubní střelec 3. bitevního pluku. Skupina deseti bitevních letounů Iljušin Il-2, krytá stíhačkami La-5FN 1. stíhacího pluku, zaútočila na cíl č. 513 v obci Olza, nacházející se těsně za československo-polskou hranicí. Iljušiny Il-2, přezdívané „Šturmoviky“, byly hlavní zbraní bitevního letectva díky své robustní konstrukci a schopnosti nést těžké pumové náklady. La-5FN, které je doprovázely, patřily k nejlepším sovětským stíhačkám té doby, vybaveným dvěma 20mm kanóny ŠVAK a poháněným motorem Švecov AŠ-82FN. Kolem 12:50 byla formace Iljušinů napadena dvěma německými stíhačkami Focke-Wulf Fw 190. Tyto letouny, operující v bitevní verzi, byly obávanými protivníky díky své rychlosti, obratnosti a těžké výzbroji. Nepřátelští piloti se dokázali nepozorovaně přiblížit a zahájili útok na bitevníky. Doprovodné stíhačky okamžitě zareagovaly – nadporučík František Chábera na své La-5FN jednoho z útočníků odrazil, avšak druhý Fw 190 pokračoval v útoku. Smůla jej však zavedla k Iljušinu, v němž na pozici palubního střelce působil zkušený veterán Richard Husman.

   Richard Husman byl výjimečnou postavou československého letectva. Původně sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF, kde létal na bombardérech Vickers Wellington. V roce 1944 přešel spolu s dalšími letci do SSSR, kde se přeškolil na Iljušiny Il-2 a stal se jedním z nejzkušenějších palubních střelců 3. bitevního pluku. Kromě svých bojových zkušeností působil také jako instruktor, který školil nové střelce. Ten den letěl s pilotem rotným Josefem Videršpánem, zkušeným letcem, jenž předtím sloužil ve Slovenském letectvu na průzkumných Focke-Wulf Fw 189, přezdívaných „Rám“ kvůli jejich charakteristické konstrukci. Jejich Iljušin nesl taktické číslo 14 (podle některých zdrojů 35) a výrobní číslo 12470. Zajímavostí je, že Husman původně neměl vůbec letět – zaskočil za jiného střelce, což umožnila jeho pozice a zkušenosti. Navíc, ačkoli obvykle létal bez padáku, tentokrát si jej vzal, což se ukázalo jako klíčové rozhodnutí. Ve svých vzpomínkách Husman popsal dramatické okamžiky souboje: „Opouštíme kruh a jdeme na zteč… Spíš jen z návyku zase zametám očima oblohu, nahoru a dolů, vlevo a vpravo… V tom se ukázal, vyloupl se odkudsi od země a hrne se přímo k nám… Spoušť jsem stiskl s nepatrným zpožděním – žádná lavočka, je to fokr! Nabral výšku a jde ostře po nás… Do šturmovika mlátí rána za ránou… Kormidlo je poškozené a vypadáváme z formace.“

   Německý Fw 190 se přiblížil na vzdálenost pouhých 30 metrů a intenzivně ostřeloval Iljušin, přičemž poškodil jeho kormidlo a vyřadil letoun z formace. Husman však nezaváhal a zahájil obrannou palbu svým kulometem ŠKAS ráže 7,62 mm. Jeho přesná střelba nakonec donutila nepřátelský stroj k nouzovému přistání, po němž byl pilot zajat. Husman však utrpěl vážná zranění – granát z německého 20mm kanónu MG 151/20 zasáhl zaměřovač jeho kulometu, který se rozprskl, a střepiny zranily Husmanův obličej a končetiny. Klíčovou roli sehrál padák, který měl na prsou a který pohltil část střepin, čímž mu zachránil život. Pilot Videršpán, nevěda o závažnosti Husmanova stavu, dokázal těžce poškozený Iljušin dopravit zpět na letiště v Porembě, kde nouzově přistál. Husman byl okamžitě převezen do nemocnice, kde lékaři jeho zranění označili za vážná, avšak díky padáku přežil.

   Velitel 3. bitevního pluku Mikuláš Guljanič na tuto událost vzpomněl: „Pro funkci palubních střelců jsme vybírali výhradně dobrovolníky, často účastníky Slovenského národního povstání, partyzány či výsadkáře. Richard byl služebně nejstarší, instruktorem a ‚šéfem‘ střelců. Ten den se rozhodl letět místo nezkušeného střelce, ačkoli bych s tím nesouhlasil. Před startem si navíc odpáral medailové stužky a vypůjčil si padák, což bylo neobvyklé – obvykle jej nosil pod nohama, aby se mohl lépe zapírat při přízemních ztečích.“ Dne 21. dubna 1945 potvrdil 107. střelecký sbor, že Fw 190 v plamenech dopadl kilometr jihovýchodně od Olzy. Husman byl za tento sestřel povýšen na podporučíka a vyznamenán Československým válečným křížem.

   Identita sestřeleného pilota byla dlouho předmětem spekulací. Podle leteckého historika Jiřího Rajlicha, který analyzoval záznamy Luftflotte Kommando 6, se českoslovenští letci střetli s bitevní eskadrou SG 4 (Schlachtgeschwader 4), vybavenou Fw 190 ve verzích F-8 a F-9. Tato jednotka byla převelena ze Západní fronty do Protektorátu v únoru až březnu 1945 a operovala z letišť na severní Moravě, například v Suchdole nad Odrou, přibližně 30 km od Ostravy. SG 4 byla aktivní v prostoru Moravy, Slezska a Polska, přičemž její I. skupina působila také na jižní Moravě a II. skupina byla 15. dubna 1945 přesunuta z Drážďan do Hradce Králové, kde operovala nad Saskem a Lužicí. Fw 190 v bitevní verzi byly vybaveny těžkými zbraněmi, včetně neřízených raket Panzerblitz, určených k ničení tanků, což z nich činilo obávané protivníky.

   Dne 16. dubna 1945 SG 4 utrpěla značné ztráty – celkem 13 letadel, z nichž sedm bylo sestřeleno protiletadlovou obranou nebo sovětskými stíhači a šest nouzově přistálo kvůli poškození. K 18:00 bylo bojeschopných pouze 59 ze 97 letadel eskadry. Většina ztrát byla zaznamenána v okolí Opavy, mimo operační prostor 3. bitevního pluku. Jiří Rajlich vylučovací metodou určil pravděpodobného Husmanova protivníka – feldwebela Maxe Rahofra ze štábní letky III. skupiny SG 4. Rahoferův Fw 190 F-8 (výr. č. 586683) byl naposledy spatřen mezi Korzonkem a Markowicemi u Ratiboře, avšak místo sestřelu leží 20 km jižněji, blízko česko-polské hranice. Absence nároků sovětských stíhačů na sestřel v této oblasti podporuje závěr, že Rahofer byl posledním německým pilotem sestřeleným československými letci za druhé světové války.

Prameny:

[1] Čejka, Eduard: 1. čs. smíšená letecká divize v ostravské operaci (4. část), in PVOS a letectvo, No. 06, 1970.

[2] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014. ISBN: 978-80-87311-44-8

[3] Rajlich, Jiří: Lavočky a Šturmoviky nad Ostravou, in Letectví + Kosmonautika, Speciál No. 5, 2005.

[4] Rajlich, Jiří: První a poslední sestřel 1. českolsovenské smíšené letecké divize v SSSR, in Historie a vojenství, No. 4, 2007.

[5] Rajlich, Jiří: Poslední sestřel, Poslední československý sestřel 1945, in Válka revue, Speciál - Čechoslováci na východní frontě, 2. srpen 2019.

[6] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.

Kalendárium 11. / 12. duben 1944

11. dubna 1944 piloti Luftwaffe, Unteroffizier Herter a Gefreiter Perbix z 2./NJG 1, jako první v historii letectví v bojové situaci opustili poškozený stíhací přepadový letoun He-219 Uhu pomocí pneumatických vystřelovacích sedadel.

Dne 11.–12. dubna 1944 došlo k mimořádné události v dějinách vojenského letectví, která zásadním způsobem potvrdila praktickou využitelnost vystřelovacích sedaček v bojových podmínkách. Incident se týkal nočního stíhacího letounu Heinkel He 219 Uhu verze A-0, výrobního čísla W.Nr. 190073, náležejícího k 2. letce jednotky Nachtjagdgeschwader 1. Tento stroj operoval v rámci systému noční obrany proti britským bombardovacím svazům, které v té době intenzivně útočily na průmyslové oblasti Třetí říše.

V průběhu noční operace nad oblastí mezi belgickým Liège a nizozemským Maastrichtem došlo ke střetnutí s britským nočním stíhacím letounem de Havilland Mosquito z 239. perutě, která byla součástí No. 100 Group RAF v rámci Royal Air Force. Posádka Mosquita si připsala sestřel nepřátelského letounu, který identifikovala jako Dornier Do 217, což bylo v nočních podmínkách běžné pochybení. Ve skutečnosti se jednalo právě o Heinkel He 219 W.Nr. 190073.

Letoun byl zasažen nepřátelskou palbou („Feindbeschuss“), což vedlo k jeho vážnému poškození a ztrátě bojeschopnosti. Ve 23:08 hodin se stroj zřítil poblíž nizozemského města Weert. Posádku tvořili pilot, Unteroffizier Herter, a jeho palubní radista (Bordfunker), gefreiter Perbix. V kritické situaci se oba rozhodli opustit letoun pomocí vystřelovacích sedaček, čímž se zapsali do historie jako první operační bojová posádka, která si tímto způsobem zachránila život.

Tento případ představoval první úspěšné dvojité katapultování z bojově poškozeného letounu. Je však nutné zmínit, že již dne 10. července 1943 došlo k prvnímu úspěšnému použití vystřelovací sedačky u typu He 219, když zkušební inženýr Consten opustil prototyp He 219 V2. V tomto případě však pilot letounu havárii nepřežil, což podtrhuje výjimečnost dubnové události roku 1944, kdy oba členové posádky přežili bez fatálních následků.

Incident zároveň ilustruje rostoucí efektivitu britských nočních stíhacích jednotek, zejména těch začleněných do 100 Group RAF, které kombinovaly radarové navádění s taktikou „intruder“ operací. Úspěšný zásah Mosquita z 239. perutě tak nepřímo vedl k historickému milníku v oblasti záchrany leteckých posádek.

Z vojensko-historického hlediska představuje událost z noci 11.–12. dubna 1944 významný moment nejen v kontextu vývoje nočního stíhacího letectva, ale i v širším rámci technologických inovací. Praktické ověření možnosti bezpečné evakuace celé posádky z poškozeného letounu znamenalo zásadní krok k poválečné standardizaci vystřelovacích systémů, které se následně staly běžnou součástí moderních bojových letadel.

Kalendárium, 9. duben 1945

V pondělí 9. dubna 1945 byla úspěšně zakončena tzv. Königsbergská operace (Кёнигсбергская операция), vojenská operace Zemlandské skupiny sovětských vojsk s cílem zlikvidovat královsko-berlínskou skupinu Wehrmachtu a dobýt pevnostní město Königsberg. Jednalo se o součást Východopruské operace (Восточно-Прусская операция) v roce 1945.

Východopruská operace představovala jednu z klíčových závěrečných operací druhé světové války na evropském bojišti, realizovanou vojsky Rudé armády proti německé skupině armád Střed. Operace probíhala od 13. ledna do 25. dubna 1945, přičemž jejím nejdůležitějším momentem bylo dobytí pevnostního města Königsberg dne 9. dubna 1945. Tento den je považován za symbolické završení hlavní fáze operace ve Východním Prusku.

Útok na Königsberg byl veden silami 3. běloruského frontu pod velením Alexandra Michajloviče Vasilevského, který převzal velení po padlém generálu Ivanu Danilovičovi Čerňachovském. Samotného přímého útoku na město se účastnily armády generálů Ivana Christoforoviče Bagramjana a Afanasije Pavlantejeviče Beloborodova, jejichž jednotky obklíčily město ze severu a jihu. Na pozemní úrovni operovaly především 11. gardová armáda, 39. armáda a 43. armáda, podporované těžkým dělostřelectvem a ženijními jednotkami specializovanými na dobývání opevněných prostor.

Německou obranu řídil generál Otto Lasch, který měl k dispozici přibližně 100 000 vojáků, včetně zbytků Wehrmachtu, Volkssturmu a policie. Obranný systém města byl založen na třech prstencích fortifikací, modernizovaných ještě před válkou. Navzdory tomu sovětské jednotky využily masivní dělostřelecké přípravy a koordinovaných útoků pěchoty a tanků, čímž postupně prolomily obranu.

Významnou roli sehrálo také sovětské letectvo. Operace se účastnila 1. letecká armáda pod velením Timofeje Timofejeviče Chrjukina, která zajišťovala taktické bombardování, podporu pozemních jednotek a narušování německé logistiky. Denně byly prováděny stovky bojových letů, zaměřených na pevnostní objekty, komunikační uzly a zbytky německých obranných linií. Luftwaffe již nebyla schopna účinně zasahovat, a její přítomnost byla v této fázi války minimální.

Rozhodující útok začal 6. dubna 1945 a během čtyř dnů intenzivních bojů došlo k systematickému rozbití obrany. Dne 9. dubna generál Lasch kapituloval, čímž město definitivně padlo do sovětských rukou. Kapitulace byla výsledkem nejen vojenského tlaku, ale i kritického nedostatku zásob a ztráty spojení s okolními jednotkami. Sovětské ztráty byly značné, avšak strategický význam vítězství byl zásadní: odstranění německé enklávy ve Východním Prusku umožnilo Rudé armádě soustředit síly na berlínskou operaci.

Dobytí Königsbergu 9. dubna 1945 tak představovalo nejen taktický úspěch, ale i symbolický konec německé přítomnosti ve Východním Prusku. Město bylo následně přejmenováno na Kaliningrad a začleněno do Sovětského svazu.

Kalendárium, 26. / 27. březen 1943

Za druhé světové války došlo v obci Lipniky, ležící severovýchodně od města Rovno (dnes ukrajinské Rivne) ve východní Volyni, v noci z pátku na sobotu 26.–27. března 1943 k masakru, při němž sotňa nacionalistů z tzv. Ukrajinské povstalecké armády (UPA) pod velením Ivana Lytvynčuka (26), přezdívaného Dubovyj, zavraždila 4 Židy, 1 Rusku a 182 Poláků. Obec byla obklíčena a následně napadena. Při útoku byly budovy zapalovány a obyvatelé byli zabíjeni brutálními způsoby (střelbou, sekerami, vidlemi). Cílem bylo úplné vyhlazení polské přítomnosti v oblasti. Z obětí se později podařilo identifikovat 121 osob. Tragédii mimo jiné zázrakem přežil tehdy jedenapůlletý Mirosław Hermaszewski (1941–2022), pozdější první polský kosmonaut, který byl při útoku zblízka postřelen do hlavy.

Tato krvavá událost patří k počátkům genocidního období tzv. Volyňských masakrů z let 1943–1944. Hlavní pachatel, major UPA Lytvynčuk (35), zahynul roku 1952, když se poblíž volyňského Horochova (dnes ukrajinský Horochiv), obklíčen jednotkami sovětské NKVD, odpálil granátem.

Mirosław Hermaszewski

*15. 9. 1941 Lipniky, +12. 12. 2022 Varšava

27. 6. – 5. 7. 1978 první polský kosmonaut, Sojuz 30

Kalendárium, 18. březen 1961

V sobotu 18. března 1961 poprvé vzlétl prototyp sovětského dvoumotorového proudového stíhacího letounu Tupolev Tu-128, který zůstal dodnes nejtěžším stíhacím letounem na světě.

   Tupolev Tu-128 (kódové označení NATO: "Fiddler") byl sovětský dálkový těžký záchytný stíhací letoun, vyvinutý pro ochranu rozsáhlého sovětského vzdušného prostoru proti strategickým bombardérům NATO. Letoun vstoupil do služby v roce 1964 a sloužil až do konce 80. let 20. století.

   Na počátku 50. let se sovětské velení začalo obávat strategických bombardérů Spojených států, jako byly Boeing B-47 Stratojet a později B-52 Stratofortress, které mohly v případě války pronikat hluboko na sovětské území. V reakci na tuto hrozbu byl vypsán požadavek na těžký dálkový záchytný letoun schopný operovat ve velkých výškách a likvidovat strategické bombardéry dříve, než dosáhnou svých cílů.

   Vývoj letounu probíhal v konstrukční kanceláři Tupolev a vycházel z bombardéru Tupolev Tu-98. Prototyp, označený jako Tu-28, vzlétl poprvé 18. března 1961. Letoun měl mohutnou konstrukci a byl největším stíhacím letounem své doby – délka trupu dosahovala 30,06 metru a rozpětí křídel činilo 17,53 metru. Kvůli své velikosti a primární roli v obraně vzdušného prostoru nebyl Tu-128 schopen vést klasické vzdušné souboje a spoléhal na palubní radar a řízené střely dlouhého doletu.

   Tu-128 byl poháněn dvěma proudovými motory Ljulka AL-7F-2, které mu umožňovaly dosáhnout maximální rychlosti 1 660 km/h. Dolet letounu přesahoval 2 500 km, což umožňovalo efektivní pokrytí rozlehlých oblastí Sovětského svazu. Hlavní senzor letounu tvořil výkonný radar RP-S "Smerš", který umožňoval vyhledávání cílů na vzdálenost až 50 km.

   Výzbroj letounu sestávala ze čtyř řízených střel typu R-4 (AA-5 "Ash"), které byly optimalizovány pro ničení velkých bombardérů. Dvě varianty střel R-4 měly infračervené a poloaktivní radarové navádění, což zvyšovalo pravděpodobnost zásahu cíle.

   Letoun Tu-128 byl zařazen do služby v roce 1964 a byl přidělen jednotkám protivzdušné obrany Sovětského svazu (PVO). Sloužil především v severních a východních oblastech země, kde měl chránit klíčové strategické cíle před možným útokem amerických bombardérů. Kvůli své specializované roli byl nasazen pouze v omezeném počtu – vyrobeno bylo přibližně 198 kusů.

   Hlavní výhodou Tu-128 byla jeho schopnost pokrýt velké vzdálenosti a operovat v extrémních klimatických podmínkách. Nicméně měl i několik nevýhod, především omezenou obratnost a absenci jakéhokoliv palubního kanónu pro blízký boj. Tento handicap vedl k vývoji modernizované verze Tu-128M, která dostala vylepšený radar a modernizované řízené střely.S postupným nasazováním modernějších letounů, jako byl MiG-31, začal Tu-128 zastarávat. Jeho primární role v protivzdušné obraně byla na konci 80. let postupně nahrazována modernějšími typy letounů s lepší manévrovatelností a pokročilými zbraňovými systémy. Poslední Tu-128 byly vyřazeny z provozu na počátku 90. let.

   Přestože nebyl nikdy nasazen v bojových operacích, Tupolev Tu-128 sehrál klíčovou roli v sovětské strategii protivzdušné obrany během studené války. Jeho koncepce ukázala, že i velké a těžké záchytné stíhací letouny mohou hrát důležitou úlohu v obraně vzdušného prostoru proti strategickým bombardérům.

Pluky v SSSR, ve výzbroji kterých byly Tu-128:

● 356. letecký pluk PVO (protivzdušné obrany), vojenská jednotka č. 54835, město Semipalatinsk, letiště Žana-Semej. Provozoval Tu-128 od roku 1968 do roku 1986, přeškolen na MiG-31

● 350. letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 65319, letiště Bělá, letiště Bratsk

● 64. letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 01297, letiště Omsk-Severní

● 72. gardový letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 42135, letiště Amderma

● 518. Berlínský letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 42192, Archangelsk, letiště Talagi

● 445. stíhací letecký pluk „Leninského Komsomolu“, vojenská jednotka č. 06984, letiště Savvatija (město Kotlas)

Kalendárium, 15. březen 1941

V sobotu 15. března 1941 bylo podepsáno usnesení Rady lidových komisařů SSSR a Ústředního výboru VKS(b) č. 548-232 ss. Podle tohoto usnesení měly být do 1. května 1941 vyrobeny po dvou zkušebních vzorcích pancéřovaných těžkých tanků KV-1 a KV-2. 

Práce na tomto projektu byly zahájeny v reakci na informace o nových těžkých tancích německé armády. Díky přidání pancéřových plátů na boční části trupu a věže tanku pomocí šroubů se tloušťka pancíře zvýšila na 90 mm. U tanku KV-1 činila celková hmotnost přidaného pancéřování 2940 kg, zatímco u KV-2 měly pancéřové pláty hmotnost téměř 4 tuny. Plánovalo se, že výroba pancéřování začne již v květnu 1941, avšak Ižorský závod byl přetížen zakázkami a nebyl schopen pancéřové pláty v krátkém čase vyrobit. Navíc od pancéřování KV-2 bylo upuštěno, protože koncem června 1941 byla výroba tohoto tanku ukončena. První pancéřované tanky KV-1 byly připraveny k 20. červnu 1941 a během června a července téhož roku bylo pancéřováno celkem 100 tanků. Kromě věže byly pancéřové pláty instalovány na čelo a boky trupu. Krátce poté však přišel rozkaz, podle něhož se od 1. července 1941 přestaly boky trupu pancéřovat, což bylo způsobeno přetížením podvozku tanku. Tank KV-1 již sám o sobě měl bojovou hmotnost 46 tun a přibližně 3 tuny dodatečné zátěže značně ovlivnily spolehlivost stroje, přičemž převodovka často selhávala kvůli nadměrné hmotnosti tanku. Díky vývoji tanků KV se Sovětský svaz stal jedinou zemí, která v roce 1941 disponovala velkým počtem těžkých tanků s pancířem odolným proti střelám. Němci nazývali KV „monstrem“. V červnu 1941 mohl být KV považován za jeden z nejsilnějších těžkých tanků na světě. Na začátku června 1941 měly jednotky Rudé armády celkem 412 tanků KV-1. Známý je případ z června 1941 v oblasti Rassenjaja, kdy jeden KV-1 na téměř dva dny zastavil postup německé divize. Tento tank byl součástí 2. tankové divize, která německým jednotkám v prvních dnech války způsobila značné potíže. V roce 1942 byla zahájena výroba modernizované verze KV-1S (rychlostní), která byla přijata do výzbroje 20. srpna 1942. Hmotnost tanku byla snížena z 47 na 42,5 tuny zmenšením tloušťky pancéřových plátů trupu a velikosti věže. V tankových bitvách přinejmenším do poloviny roku 1942 nemohly německé jednotky proti KV-1 mnoho postavit. Od poloviny roku 1943 se KV-1 na frontách Velké vlastenecké války objevoval stále řidčeji, především v oblasti Leningradu. Přesto posloužil KV-1 jako základ pro vývoj řady sovětských tanků a samohybných děl. Na jeho bázi byla vytvořena SU-152, vyzbrojená 152mm houfnicí-dělem.

Kalendárium, 15. březen 1909

V pondělí 15. března 1909 se v Plané u Mariánských Lázní narodil Erazim Veselý, palubní navigátor 311. československé bombardovací perutě.

   Erazim Veselý se narodil jako syn státního geometra Ing. Erazima Veselého a jeho manželky Žofie. Rodina později bydlela v Hořicích, kde navštěvoval základní školu, následně se přestěhovala do Jičína a nakonec do Náchoda. V létech 1921 až 1929 absolvoval Jiráskovo reálné gymnázium v Náchodě, kde maturoval 18. června 1929. Následně na Vysokém učení technickém v Praze vystudoval stavební inženýrství. Výborně hrál šachy a rád hrál na housle. V roce 1938 absolvoval Záložní školu důstojnickou při Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a získal vojenskou hodnost podporučík letecké služby zbrojní v záloze.

   Dne 1. srpna 1939 překročil hranice do Polska, kde byl v Krakově prezentován u Československé vojenské skupiny. Protože dne 28. srpna nestihl poslední 6. lodní transport do Francie, vyčkával na další rozhodnutí v táboře vojenské skupiny v Malých Bronowicích u Krakova, kde byl příslušníkem jednotky příslušníků letectva a dalších odborných specialistů v počtu 114 osob působící pod velením štábního kapitána četnictva Františka Divokého.

   Při rychlém německém postupu na východ Polska provedla skupina dne 11. září likvidaci tábora a následující den se potom společně přemístila po železnici přes Rovno do Delatyna odkud pokračovala pěšky předhůřím Karpat k rumunským hranicím, které dosáhla 19. září 1939 u města Vinjiţa.

   Po krátké internaci v Pitesti odplul Erazim Veselý spolu s dalšími čs. vojáky dne 26. října 1939 z přístavu Constanca na lodi Romania přes Pireus a Alexandrii do Bejrútu. Odtud odplul 6. listopadu lodí Marechall Joffrey do Marseille, odkud 15. listopadu 1939 dorazil vlakem do Agde, kde byl prezentován u Československého zahraničního vojska ve Francii.

   Po porážce Francie odplul dne 24. června z přístavu Port Vendres přes Gibraltar do Liverpoolu ve Velké Británii, kde byl dne 2. srpna 1940 prezentován v Československém leteckém výcvikovém středisku (Czechoslovak depot RAF) v Cosfordu. Následně absolvoval výcvik u No. 11 Operational Training Unit v Bassingborne a po jeho ukončení nastoupil k 311. československé bombardovací peruti jako navigátor v hodnosti F/O (poručík). Od února 1941 se účastnil nočních náletů nad okupovanou Evropou, přičemž absolvoval celkem 4 bojové operační lety.

   V pondělí 20. října 1941 v 18:55 odstartoval s posádkou bombardovacího letounu Wellington Mk. IC, trupové označení KX○E R1046 pod velením F/Sgt (rotný) Václava Procházky z letiště East Wretham k náletu na německý přístav Brémy. Z důvodu technických problémů s motory byl, krátce po startu, jako náhradní cíl určen jiný německý přístav Emden. Po provedeném náhradním bombardování došlo k požáru a následnému vysazení obou motorů a letoun kolem 22:30 hod. nouzově přistál na mořskou hladinu v mělkých pobřežních vodách nedaleko německého městečka Wadenzee ležícího asi 7 km od holandského ostrova Schiermonninkoog, který tvoří součást Fríského souostroví. Celá posádka byla dne 21. října kolem 11:30 hod. zajata německým hlídkovým člunem.

   Erazim Veselý prošel celkem 6 německými trestnými tábory pro zajaté letce. Na jaře 1944 se podílel na přípravě později neúspěšného hromadného útěku (tzv. Velký útěk v noci z 24. na 25. březen) 200 letců RAF z internačního tábora Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Sagan (dnes Žagań v Polském Slezsku). Po následném rozsáhlém vyšetřování byl dne 14. srpna zatčen kriminální policií. Jako protektorátní občan byl odvezen na úřadovnu pražského Gestapa v Petschkově paláci a v té době byl říšskými bezpečnostními úřady obviněn z vlastizrady. Následně byl přemístěn do internačního tábora Stalag Luft 1 - Barth-Stralsund a poté do tábora Oflag IVC v Colditzu. Dne 16. dubna 1945 byl zde osvobozen americkou armádou.

   V sobotu 21. dubna se opět stal navigátorem u Československé 311. bombardovací perutě, ve které potom sloužil až do 13. srpna 1945, kdy se se svojí jednotkou vrátil do osvobozeného Československa. Nejprve byl přidělen k Letecké dopravní skupině dislokované na letišti v Praze - Ruzyni a od 1. dubna 1946 krátce působil jako učitel navigace v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové.

   Dne 1. ledna 1947 se Erazim Veselý v hodnosti major letectva stal Zástupcem velitele Školy povětrnostní služby (VÚ 4613) působící na letišti v Praze - Kbelích, když u této nejvyšší jednotky vojenské povětrnostní služby odpovídal za organizaci vojenské služby a výcvik personálu.

   Z armády byl Erazim Veselý jako politicky nespolehlivý propuštěn 28. února 1949. Hlavní důvod však představoval především fakt, že dne 15. září 1948 emigroval zpět do Velké Británie, společně se svoji manželkou, jeho mladší bratr, bývalý stíhací pilot a velitel Československé letky B u 68. Noční stíhací perutě RAF, S/Ldr Vlastimil Veselý DFC, AFC, který po skončení války v hodnosti podplukovník velel od 15. května 1946 bombardovacímu leteckému pluku 24 (Biskajskému) dislokovanému na letišti v Plzni na Borech.

   Po propuštění z armády potom Erazim Veselý pracoval nejprve jako dělník a později jako vedoucí výroby u stavebních podniků Lana a následně Prefa v Grygově a Olomouci. V roce 1968 byl, jako jeden z mála bývalých příslušníků RAF, částečně rehabilitován. V roce 1969 odešel do starobního důchodu. Zemřel dne 8. září 1979 v Olomouci.

   V rámci rehabilitace vojáků západního odboje za 2. světové války byl rozkazem ministra obrany ČSFR č. 0104 dne 29. května 1991 jmenován do hodnosti podplukovník in memoriam.

   Za svoji vojenskou protifašistickou odbojovou činnost byl vyznamenán několika Československými (3x Čs. válečný kříž 1939, 2x Medaile Za chrabrost, Medaile Za zásluhy 1. stupně, Pamětní medaile Čs. zahraniční armády se štítkem F a VB) a Britskými (The 1939 -1945 Star, Air Crew Europe Star a War Medal) státními a vojenskými vyznamenáními.

Skupina důstojníků (P/O) navigátorů. Zleva shora E. Veselý, L. Svátek, A. Gabriel, J. Podstránecký, L. Říha a J. Foretík. 

Wellington Mk.IC R1046 KX∘E začal v řadách 311. československé bombardovací perutě operovat v březnu 1941 a sloužil v ní až do noci z 20. na 21. říjen 1941, kdy se nevrátil ze své 26. operace.

Hlášení velitele perutě o ztrátě osádky Sgt. V. Procházky. 

Vnitřní strana bundy pilotů amerického letectva

RUSSIAN

Я АМЕРИКАНСКИЙ ЛЕТЧИК. МОЙ САМОЛЕТ УНИЧТОЖЕН. Я НЕ ГОВОРЮ НА ВАШЕМ ЯЗЫКЕ. ПОЖАЛУЙСТА, НАКОРМИТЕ И ПРИЮТИТЕ МЕНЯ И ОТВЕЗИТЕ МЕНЯ В БЛИЖАЙШЕЕ АМЕРИКАНСКОЕ ПОСОЛЬСТВО ИЛИ КОНСУЛЬСТВО ИЛИ В АМЕРИКАНСКУЮ ВОЕННУЮ ЧАСТЬ. МОЕ ПРАВИТЕЛЬСТВО ВОЗНАГРАДИТ ВАС.

„Jsem americký pilot. Můj letoun byl zničen. Nemluvím vaším jazykem. Prosím, nakrmte mě, poskytněte mi přístřeší a dopravte mě na nejbližší americké velvyslanectví nebo konzulát, případně k americké vojenské jednotce. Moje vláda vás odmění.“