Kalendárium, 20. duben 1423 (23. duben, 27. duben)

Bitva u Hořic se odehrála ve třetí dubnové dekádě roku 1423 na vrchu Gothard (kóta 357 m) stojícím jihovýchodně od Hořic na Jičínsku. Vojsko orebitů pod velením slepého hejtmana Jana Žižky z Trocnova zde drtivě porazilo české velmože shromážděné pod korouhví Čeňka z Vartemberka. Smyslem celé kampaně, která vedla k Hořickému střetnutí, bylo rozšířit husitský vliv do oblasti kontrolované nespolehlivým šlechticem a upevnit pozici Diviše Bořka z Miletínka v jeho rodném kraji.

Bitva

Zprávy současníků

O bitvě u Hořic informují poměrně skromně tři písemné prameny z české provenience. Nejstarším z nich je Kronika třeboňská, druhým pak latinsky psané anonymní dílo přímého účastníka husitských válek, jež historičtí badatelé pojmenovali Kronika starého kolegiáta pražského. Poslední, obsáhlejší popis střetnutí, se zachoval v některých rukopisech ze souboru drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české. Důležitým rozdílem mezi posledně jmenovanými literárními pracemi je skutečnost, že zatímco Staré letopisy české připisují vítězství u Hořic pouze Janu Žižkovi, Starý kolegiát pražský v jediné lakonické větě informuje i o přítomnosti Diviše Bořka z Miletínka.

„Léta Páně 1423 v úterý po sv. Jiří, když Žižka byl na tažení v hradeckém kraji a podmaňoval si tam lidi, shromažďovali se proti němu páni. Když se to dozvěděl, ustoupil před nimi k Hořicím; měl tehdy jen dva řády vozů. Rozložil se s vozy u kostela sv. Gotharda, aby mohl svá děla postavit na kopci a aby páni, kteří byli na koních, museli s koní sesedat a neměli je kde uvázat. Když potom páni sesedali s koní a útočili pěšky, měli na sobě víc zbroje než pěší, kteří mají lehčí zbroj, aby mohli bojovat pěšky. Když došli nahoru a zaútočili na vozy, byli už unavení a Žižka na ně čekal s děly a lidmi neunavenými a bil je, jak chtěl. Když je odrazil od vozů, pustil na ně čerstvé lidi. Pán Bůh mu pomohl a on pana Čeňka z Vartenberka a Pana Arnošta z Černic i s jejich vojskem porazil a jejich vozy a děla jim pobral. Pan Čeněk utekl z bojiště s malým počtem vojáků.“

— Staré letopisy české

Ačkoli řada historiků velmi často interpretuje události u Hořic podle této verze Starých letopisů, jde o záznam pozdějších textů LM, jejichž líčení Žižkových bitev není přijímáno jako zcela důvěryhodné. Pokud jde o starší verze, rukopis Sa konstatuje, že pan Čeněk s některými pány sebral se na Žižku a měli bitvu spolu a tu Žižka porazil ty pány, zjímal i zbil mnoho z nich. Ze zahraničních literárních prací se o husitském vítězství zmiňuje dílo Hussitenkrieg, v němž jeho autor evangelický historik Zachariáš Theobald, kromě Hájkovy Kroniky, zřejmě využil i starších pramenů. V jeho podání pak bitva trvala tři hodiny a ke spojencům Čeňka z Vartemberka měli patřit i Jindřich Berka z Dubé, pán na České Kamenici a zámožný vladyka Mikšík z Úlibic, jenž při střetnutí údajně přišel o život. Pokud jde o datum události, prameny informují, že k bitvě došlo v úterý před sv. Jiřím (20. dubna), v úterý po sv. Jiří (27. dubna) nebo v den sv. Jiří (23. dubna).

Pravděpodobný průběh

Jelikož Staré letopisy české zanechaly údaj, jenž stanovil, že husité disponovali dvěma řády vozů, historická obec poměrně shodně stanovila, že Žižka do boje přivedl zhruba 120 vozů tj. asi 3000 mužů z nich 10 % tvořilo jezdectvo. Ve chvíli, kdy slepý hejtman dorazil k Hořicím, nechal své vojáky sestavit vozovou hradbu v pozici na vrcholu návrší Gothard, kde také vyčkal příchodu protivníka.

Zda skutečně jízdní vojáci Čeňka z Vartemberka sesedli kvůli útoku do svahu z koní, nelze jednoznačně doložit, nicméně je pravděpodobné, že jejich útok byl veden frontálně na západním nebo severním svahu, kde je přístup na temeno nejsnazší. Ve chvíli, kdy se katolické oddíly přiblížily k vozům, staly se terčem střelby z husitských děl, ručnic a samostřílů. Posléze došlo k prudkému boji o vozy, při němž husité po určité době získali převahu. V tu chvíli Žižka vydal povel jízdě i pěchotě, aby vyrazily do protiútoku. Tento manévr unavené oddíly českých pánů obrátil na zmatený útěk, při němž byly zcela rozprášeny a zdecimovány.

Premeny:
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Hořic

„Those Brave Few“

„Those Brave Few“

Autor: Matt Holness

Přestavěný bývalý stíhací letoun Hawker Hurricane z bitvy o Británii, známý jako „Hurricat“, se připravuje na start z přídě britské obchodní lodi v severním Atlantiku.

Po odpálení letadla šlo v podstatě o jednosměrnou jízdenku. Tito odvážní mladí piloti poté zachytávali dálkové německé Fw 200 Condory. Jedinou cestou zpět, bez možnosti přistání, bylo nouzově přistát co nejblíže k lodím, aby je mohli znovu vyzvednout.

Kalendárium, 19. duben 1960

V úterý, 19. dubna 1960, provedl firemní pilot Robert Smyth první let s letounem Grumman A-6 Intruder na letišti Calverton v New Yorku.

Letoun, přezdívaný „Drumstick“, vstoupil do aktivní služby v únoru 1963 a stal se hlavním středním útočným/stíhacím letounem námořnictva a námořní pěchoty USA pro operace za každého počasí od poloviny 60. let až do 90. let 20. století. A-6 měly nahradit letouny A-1 Skyraider s pístovými motory. Letouny A-6E začaly být vyřazovány z provozu, když jejich úkoly přesných úderů převzaly letouny F-14 Tomcat vybavené podvěsným zařízením LANTIRN. Speciální verze letounu pro elektronický boj, EA-6B Prowler, byla v provozu do roku 2019.

Kalendárium, 17. duben 1962

V úterý 17. dubna 1962 provedl svůj první let víceúčelový bojový letounu Je-8 konstrukční kanceláře MiG. Letoun poprvé vzlétl pod vedením zkušebního pilota OKB-155 Georgije Konstantinoviče Mosolova.

Letoun Mikojan-Gurjevič Je-8 (MiG-21M / MiG-23) byl prototyp lehkého frontového stíhacího letounu uzpůsobeného pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Vývojový derivát letounu typu MiG-21PF. Jeho úlohou bylo primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně pak útoky na pozemní cíle. Veškeré práce na letounu ale zcela zastavily nové požadavky VVS na budoucí frontový stíhací letoun, které spatřily světlo světa v polovině 60. let. OKB MiG na zmíněné zadání následně odpověděla hned dvěma letouny, a to typem iz.23-01 (Faithless), který byl opatřen delta křídlem a dvojicí zdvihových motorů, a typem iz.23-11 (Flogger) s křídlem s měnitelnou geometrií. Nástupcem letounů řady MiG-21 Fishbed se nakonec stal posledně uvedený stroj. Ten byl přitom do výroby a řadové služby zaveden pod označením MiG-23.

Kalendárium, 15. duben 1952

V úterý 15. dubna 1952 provedl testovací pilot Alvin M. „Tex“ Johnston společně s kopilotem Guyem M. Townsendem první let prototypu YB-52 z letiště Boeing Field v Seattlu na leteckou základnu Larson AFB ve státě Washington.

   Letoun Boeing B-52 Stratofortress, ikonický strategický bombardér amerického letectva, představuje jeden z nejpozoruhodnějších symbolů letecké moci studené války a zůstává v aktivní službě i po více než sedmi desetiletích od svého vzniku. Jeho vývoj započal v roce 1946, kdy americké letectvo (tehdy ještě US Army Air Forces) vyhlásilo požadavek na nový strategický bombardér schopný nést jaderné zbraně na dlouhé vzdálenosti. Společnost Boeing uspěla s návrhem modelu 464-49, který se později vyvinul do podoby B-52. Letoun vzbudil pozornost svou robustní konstrukcí, osmimotorovým pohonem (motory Pratt & Whitney J57) a schopností nést až 31 500 kg pum na vzdálenost přes 14 000 km bez doplňování paliva. Po úspěšném testovacím programu vstoupil B-52 do služby v roce 1955 u Strategického leteckého velitelství (SAC) a rychle se stal páteří amerických jaderných odstrašovacích sil.

   B-52 se však nejvíce proslavil svým bojovým nasazením, zejména během války ve Vietnamu, kde sehrál klíčovou roli v operacích proti severovietnamským a Vietkongským silám. První bojové nasazení B-52 přišlo v červnu 1965 během operace Arc Light, kdy letouny z 2. bombardovacího křídla startovaly z letecké základny Andersen na Guamu a útočily na cíle v Jižním Vietnamu. Tyto mise spočívaly v masivních kobercových bombardováních, při nichž B-52 shazovaly desítky tun konvenčních pum na podezřelé pozice nepřítele, často v džunglích nebo horských oblastech, kde se ukrývaly jednotky Vietkongu. Letouny operovaly ve vysokých výškách, obvykle kolem 15 000 metrů, což je činilo nedostupnými pro většinu tehdejších protiletadlových zbraní. Taktika Arc Light byla zaměřena na ničení nepřátelské infrastruktury, narušení zásobovacích linií a psychický dopad na nepřátelské jednotky, které často popisovaly kobercové nálety jako „apokalyptické“.

   Nejvýznamnější a zároveň nejkontroverznější kapitolou bojového nasazení B-52 byla operace Linebacker II, známá také jako „Vánoční bombardování“, která probíhala od 18. do 29. prosince 1972. Tato kampaň byla reakcí na zastavení mírových jednání v Paříži a měla za cíl donutit Severní Vietnam k návratu k jednacímu stolu. Letouny B-52, operující převážně z Andersenovy základny na Guamu a U-Tapao v Thajsku, provedly 729 bojových letů a shodily přes 15 000 tun pum na cíle v Hanoji, Haiphongu a dalších severovietnamských městech. Poprvé byly B-52 nasazeny proti dobře chráněným cílům v hustě bráněném vzdušném prostoru Severního Vietnamu, kde čelily intenzivní protiletadlové obraně a stíhačkám MiG-21. Severovietnamská obrana využívala sovětské rakety země-vzduch SA-2 Guideline, které představovaly vážnou hrozbu pro pomalé a velké bombardéry. Navzdory vysokým výškám letu a elektronickým protiopatřením byly B-52 zranitelné, protože jejich letové trasy a taktiky byly předvídatelné – letouny často přilétaly ve vlnách po třech a letěly stejnými koridory, což obráncům usnadňovalo zaměření.

   Během operace Linebacker II utrpěly B-52 značné ztráty, včetně sestřelů severovietnamskými piloty. Severovietnamské letectvo (VPAF) nasadilo své stíhačky MiG-21, které byly rychlé, obratné a vybaveny raketami vzduch-vzduch typu R-3S (sovětská kopie americké AIM-9 Sidewinder). První potvrzený sestřel B-52 severovietnamským pilotem se odehrál 18. prosince 1972, v první den operace Linebacker II. Pilot Vu Xuan Thang z 921. stíhacího pluku VPAF sestřelil B-52D (sériové číslo 56-0674) nad Hanojí. Thang použil dvě rakety R-3S, přičemž druhá zasáhla ocas letounu, což vedlo k jeho ztrátě kontroly a pádu. Posádka letounu, který patřil k 307. strategickému křídlu, se zachránila katapultáží, ale někteří členové byli zajati. Druhý sestřel MiG-21 přišel 27. prosince 1972, kdy pilot Pham Tuan, rovněž z 921. pluku, sestřelil B-52G (sériové číslo 58-0198) nad Hanojí. Pham Tuan, který později v roce 1980 absolvoval kosmický let v rámci programu Interkosmos, zaútočil v noci a použil rakety R-3S. Letoun byl zasažen v oblasti křídla, což způsobilo požár a pád. Z posádky přežili čtyři členové, zatímco dva zahynuli.

   Celkově bylo během operace Linebacker II sestřeleno 15 B-52, z toho pouze dva přímo stíhačkami MiG-21, zatímco většinu ztrát způsobily rakety SA-2. Severovietnamští piloti však slavili své úspěchy jako významné vítězství, protože sestřelení B-52 – symbolu americké letecké převahy – mělo obrovský propagandistický význam. Po Linebacker II se taktiky B-52 změnily; letouny začaly létat v nižších formacích, s větší variací tras a intenzivnějším využitím elektronických protiopatření, aby minimalizovaly riziko sestřelení. Po skončení války ve Vietnamu pokračovaly B-52 v bojových operacích, například během války v Zálivu v roce 1991, kde shazovaly přes 40 % všech pum, nebo v Afghánistánu a Iráku v 21. století, kde byly modernizovány pro přesné útoky pomocí naváděných zbraní, jako jsou bomby JDAM.

   B-52 Stratofortress zůstává jedinečným letounem, jehož dlouhověkost nemá v historii letectví obdoby. I přes pokročilý věk jsou tyto bombardéry stále modernizovány – například novými motory Rolls-Royce F130, které mají prodloužit jejich službu až do roku 2050. Jejich nasazení ve Vietnamu ukázalo jak jejich obrovský potenciál v masivních bombardovacích kampaních, tak zranitelnost vůči moderní protivzdušné obraně a stíhačkám, což vedlo k vývoji nových taktik a technologií. Sestřely severovietnamskými piloty zůstávají klíčovou kapitolou v historii B-52, která zdůrazňuje odvahu a schopnosti obou stran konfliktu.

Kalendárium, 15. duben 1921

Kdysi jsem v jednom diskuzním vlákně nakousl téma kosmonauta, který krom zdolání vesmíru zdolal i nějaký nepřátelský letoun ve válce. Nedalo mi to a zapátral jsem trošku víc a nakonec objevil další budoucí kosmonauty, kteří si během válečných konfliktů připsali nějaký ten sestřel.

Dnešní sen slaví narozeniny jeden z nich - Georgij Timofejevič Beregovoj

   Georgij Timofejevič Beregovoj se narodil 15. dubna 1921 ve Fjodorovce v Poltavské oblasti Ukrajinské SSR v rodině úředníka. V roce 1938 absolvoval Jenakijevský aeroklub a byl odveden do Rudé armády. V roce 1941 absolvoval Vorošilovogradskou školu vojenských pilotů pojmenovanou po proletariátu Donbasu. Na frontách 2. světové války byl od srpna 1942. Nejdříve létal jako velitel zvěna 451. bitevního leteckého pluku. Od listopadu téhož roku byl převelen k 235. bitevnímu leteckému pluku. V prosinci byl odvelen k 5. samostatnému výcvikovému leteckému pluku Kalininského frontu. V březnu 1943 se přesunul k 671. bitevnímu leteckému pluku, který byl v květnu téhož roku přejmenován na 90. gardový bitevní letecký pluk. S touto jednotkou se účastnil i Bratislavsko-brněnské operace a Pražské operace. Během 2. světové války provedl gardový kapitán Georgij T. Beregovoj celkem 185 bojových letů a sám byl třikrát sestřelen. Eskadrile pod jeho velením je přisuzováno zničení několika desítek tanků a ve vzdušných soubojích i několika nepřátelských letounů. Během války obdržel Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu (№ 2271, 26. 10. 1944), Řád Lenina (26. 10. 1944), 2x Řád rudého praporu (26. 8. 1942, 28. 9. 1943), Řád Bohdana Chmelnického III. stupně (16. 4. 1944), Řád Alexandra Něvského (20. 10. 1943), Řád vlastenecké války 1. stupně (14. 1. 1945), medaili „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941–1945“ (1945), medaili „Za dobytí Budapešti“ (1945) a medaili „Za dobytí Vídně“ (1945).

   V sobotu 26. října 1968 odstartoval Georgij Timofejevič Beregovoj v kosmické lodi Sojuz 3 k 10. sovětskému a 25. celkovému pilotovanému letu kosmické lodi z naší planety. Sojuz 3 byla první pilotovaná loď Sojuz po nehodě Sojuzu 1, při které zahynul kosmonaut Vladimir Komarov. Cílem 95hodinové mise bylo zkoušet automatické a ruční spojení dvou lodí typu Sojuz, kdy druhá, bezpilotní loď Sojuz 2 byla vypuštěna o den dříve. Beregovoj byl schopný se přiblížit jen na jeden metr a všechny tři pokusy o spojení i v dalších dnech selhaly. Při pokusech loď spotřebovala skoro všechno palivo a cíl mise byl zrušen. Mimo tuto operaci se kosmonaut věnoval fotografování planety a pozorování okolí lodě. Kabina s kosmonautem přistála na padáku na území Kazašské SSR poblíž města Karagangy 30. října v 7.25. V kosmu strávil celkem tři dny 22 hodin a 50 minut.

Piloti / kosmonauté, kteří během své kariéry krom vesmíru zdolali i nepřátelský letoun:

Ve Druhé světové válce / Velké vlastenecké válce to byl:

Georgij Timofejevič Beregovoj / Георгий Тимофеевич Береговой - 1+ sestřel ve spoluúčasti

25. 01. 1944 Fw 190 ve spoluúčasti

Informace o sestřelech jsou ale neúplné. Grigorij Beregovoj létal jako pilot bitevníku Il-2. Jako veliteli eskadrily 90. GŠAP je eskadrile pod jeho velením přisuzováno zničení několika desítek tanků a ve vzdušných soubojích i několik nepřátelských letounů.

V Korejské válce to byli:

Edwin Eugene Aldrin Jr. - 2 sestřely

14. 05. 1953 MiG-15 224. IAP Kolesnikov L. P.

07. 06. 1953 MiG-15 535. IAP Dorochov Stěpan A.

John Herschel Glenn Jr. - 3 sestřely

12. 07. 1953 MiG-15 781. IAPTOF Bělov Viktor

19. 07. 1953 MiG-15

22. 07. 1953 MiG-15 45. R / 15. IAD Fuan Yuxiang

Walter Marty Schirra, Jr. - 1 jistý sestřel, 1. pravděpodobný sestřel, 1 letoun poškodil

01.10.1951 MiG-15 pravděpodobně zničený

23.10.1951 MiG-15 Smorčkov Aleksandr Pavlovič

27.10.1951 MiG-15bis poškozený 523. IAP Mitrofanov

Ve Vietnamské válce to byl:

Phạm Tuan - 1 sestřel

27. 12. 1972 B-52D 7. BW Pilot/Commander:Capt John Mize, Nav:Lt William Robinson, Co-pilot:Capt Terrence Gruters, EWO:Capt Dennis Anderson, Rad/Nav:Capt William North, AG:T/Sgt Peter E Whalen

Kalendárium, 11. / 12. duben 1945

„Furmani“ nad Tišnovskem – letecká podpora odbojových skupin

V noci z 11. na 12. dubna 1945 se na severo-západním okraji bývalého politického okresu Tišnov u obce Chlébské udála další letecká operace sovětského dálkového letectva. Podle předem stanoveného plánu byly u Horního Čepí zapáleny signální ohně. V období od 23.50 do 00.10 hod. jeden letoun Lisunov Li-2 z 4. gardového bombardovacího leteckého sboru 18. letecké armády shodil 1 500 kg nákladu ve prospěch československých partyzánů.

   Letadlo však přelétlo ve velké výšce a na vyznačenou paseku nedopadl jediný vak. Partyzáni proto předpokládali, že shoz nebyl proveden. Až s ranním rozbřeskem zjistili, že padáky s nákladem se většinou zachytily v korunách stromů. Ihned se pustili do sběru vysazeného materiálu. Nákladní pytle obsahovaly vše nezbytné – především výbušniny, munici, granáty, zbraně a baterie k radiostanicím.

   V ruských archivech se mi v deníku bojové činnosti 4. GBAK podařilo najít následující záznam: „Sbor v noci na 12.4.45 provedl úkoly s letadly Li-2 53. a 54. BAD a jedním Si-47 54. BAD. Byly to speciální úkoly k shození agentů a nákladu ve prospěch RU GŠKA a NKGB Ukrajiny a štábu partyzánského hnutí při Vojenském sovětě 4. ukrajinského frontu.

   Celkem bylo provedeno 10 letů, z toho: 6 letů Li-2 53. BAD, 3 lety Li-2 a 1 let Si-47 54. BAD.

   Úkol splnily celkem tři letadla. Nesplnilo úkol 7 letadel, z nichž: jedno pro poruchu letounu, dvě pro nedostatek signálů v prostoru cílů, čtyři z důvodu neobjevení cílů v důsledku husté mlhy a špatné viditelnosti.

   Celkem bylo shozeno 8 agentů a 2470 kg nákladu.

   Ve prospěch RU GŠKA jeden Si-47 provedl úkol. Ve 23.04 z výšky H-400 m shodil tři agenty a 1300 kg nákladu do prostoru 20 km jihovýchodně od Chemnitz.

   Ve prospěch NKGB Ukrajiny letělo 6 Li-2 54. BAD. Úkol splnilo jedno letadlo, 5 letadel úkol nesplnilo, z nichž: jedno pro poruchu letounu, čtyři pro špatnou viditelnost v důsledku husté mlhy a neobjevení cíle.

   Ve 23.35 z výšky H-400 m jedno letadlo Li-2 shodilo 5 agentů a 840 kg nákladu na bod 3 km západně od Dobříše, což je 40 km jihozápadně od Prahy.

   Ve prospěch štábu partyzánského hnutí při Vojenském sovětě 4. ukrajinského frontu letěla 3 letadla. Úkol splnil jeden letoun, dva letouny úkol nesplnily kvůli nedostatku signálů v prostoru cílů.

   Jeden Li-2 v období 23.50–00:10 z výšky H-400 m shodil 1500 kg nákladu do prostoru vesnice Chlébské, což je 34 km severozápadně od Brna.“

Kalendárium, 12. duben 1944

Ve středu 12. dubna 1944 nad pralesy Nové Guineje, v těžkých tropických podmínkách pacifického bojiště, dosáhl kapitán Richard Ira Bong, pilot 5. letecké armády USA, historického milníku. Za kniplem své stíhačky Lockheed P-38 Lightning, pojmenované „Marge“ podle své snoubenky (jejíž portrét zdobil příď letounu), sestřelil během jediného dne tři japonské stíhačky. Tím překonal dosavadní americký rekord 26 sestřelů, který držel Eddie Rickenbacker z první světové války.

Dne 12. dubna je Bong vyslán na inspekci k 80. Fighter Squadron. Během inspekce přijal nabídku k účasti na operaci a společně s dalšími piloty 80. FS vzlétl k náletu na přístav Hollandia. Při této akci se mu podařilo získat hattrick sestřelením stíhaček Ki-43 Oscar. Tímto hattrickem (sestřely č. 26 až 28) Richard Ira Bong překonal dosavadní skóre nejúspěšnějšího amerického pilota Eddie Rickenbackera, který za I. světové války získal 26 sestřelů. V bojích nad Pacifikem nakonec dosáhl celkem 40 potvrzených sestřelů.

Kalendárium, 12. duben 1944

V noci z 11. na 12. dubna 1944 sovětský civilní a vojenský pilot Alexandr Petrovič Mamkin v letadle P-5 odvezl 12 syrotků, jejich vychovatelku a dva raněné z partyzánského oddílu z území kontrolovaném partyzány v týlu nepřítele.

   Na začátku dubna 1944 dokončovalo německé velení soustředění svých sil k provedení rozsáhlé trestné operace „Jarní svátek“ (německy Frühlingsfest) proti oddílům Polocko-Lepeľského partyzánského svazu, která začala ráno 11. dubna. Bylo nutné urychlit evakuaci dětí, která probíhala v rámci druhé etapy operace „Hvězdička“.

   K 10. dubnu se na území kontrolovaném partyzány v týlu nepřítele, konkrétně v Polocko-Lepeľské partyzánské zóně, nacházelo ještě 26 dětí z polockého sirotčince. Alexander Mamkin mezitím během druhé etapy operace „Hvězdička“, která začala koncem března, provedl osm úspěšných nočních letů do partyzánské zóny – pokaždé odvážel letadlo maximálně naložené dětmi a zraněnými partyzány.

   Během dalšího letu v noci z 11. na 12. dubna 1944 měl Mamkin evakuovat do sovětského týlu celkem 13 osob: sedm dětí v kabině střelce, tři další děti a vychovatelku ve speciálním nákladním kontejneru pod trupem letadla a dva těžce zraněné partyzány v aerodynamických kontejnerech zavěšených pod křídly. Po startu z partyzánského letiště na zamrzlém jezeře Večeľje (Ušačský rajón, Vitebská oblast), nedaleko frontové linie, bylo letadlo za svítání ostřelováno nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem a nad samotnou frontou napadeno německým nočním stíhačem. Tentokrát zasáhly střepiny motor, který vzplanul, a pilot utrpěl zranění hlavy.

   Těžce raněný pilot překonal frontovou linii, přičemž stále ovládal hořící letadlo. Podle instrukcí měl nabrat výšku a opustit stroj pomocí padáku, ale protože měl na palubě pasažéry, neudělal to. Oheň se rozšířil až do pilotní kabiny – hořelo oblečení, tavily se sluchátka i letecké brýle. Přesto Mamkin udržel obtížně ovladatelné letadlo až do nalezení vhodného místa k přistání na severovýchodě Polockého rajónu (Vitebská oblast), nedaleko vesnice Trudy u břehu zamrzlého jezera Bolnyrja – místo již bylo za frontovou linií v zóně Rudé armády. Zde letadlo nouzově přistálo a dojelo po ledu jezera.

   V té době již prohořela i přepážka oddělující pilotní kabinu od prostoru pro cestující a některým dětem začalo hořet oblečení. Při nouzovém přistání byl pilot vymrštěn z kabiny do sněhu a ztratil vědomí.

   Na místo dorazili vojáci Rudé armády, kteří Mamkina odvezli do nemocnice, ale popáleniny a zranění byla příliš vážná. O šest dní později, 17. dubna 1944, Alexander Mamkin v nemocnici zemřel. Všech 13 pasažérů tohoto jeho posledního letu přežilo. Celkem během druhé etapy operace „Hvězdička“ evakuoval Alexander Mamkin více než 90 lidí – dětí, vychovatelů a zraněných partyzánů.

V dokumentu Zpráva o bojové činnosti 105. pluku letectva letecké divize GVF se uvádí: 

„V noci z 11. na 12. dubna byl letoun R-5, pilotovaný gardovým poručíkem Mamkinem, při návratu z týlu nepřítele s 13 pasažéry na palubě (včetně 10 dětí) náhle napaden a zapálen stíhačem nepřítele ve vzduchu. Pilot, navzdory plamenům, přeletěl frontovou linii a úspěšně přistál s hořícím letounem na území pod sovětskou kontrolou. Všechny děti a partyzáni zůstali nezraněni. Pilot však utrpěl těžké popáleniny a bez nabytí vědomí zemřel hrdinskou smrtí. Letoun shořel.“

   Alexander Petrovič Mamkin, gardový poručík, se narodil v roce 1916 ve vesnici Kresťanskoje ve Voroněžské oblasti. Od roku 1931 pracoval v kolchoze, v roce 1934 nastoupil na orlovský finančně-ekonomický institut. Roku 1936 byl přijat do 9. ročníku Balašovské školy civilního letectva. V roce 1938 se stal kandidátem členství ve VKS(b). Po škole pracoval v Tádžikské správě civilního letectva. Od roku 1942 jako člen 105. gardového OAP GVF vykonal nejméně 70 nočních letů do německého týlu k partyzánům na letounu R-5. Byl vyznamenán Řádem rudého praporu (21. 4. 1944), Řádem vlastenecké války I. stupně (31. 8. 1943) a medailí „Partyzánovi vlastenecké války“ I. stupně. Pohřben ve městě Veliž ve Smolenské oblasti.

Kalendárium, 10. duben 1945

V úterý 10. dubna 1945 začala tzv. Ostravsko-opavská operace (Моравско-Остравская наступательная операция), jejímž cílem byl útok Rudé armády a jednotek 1. čs. armádního sboru směrem na československé Slezsko a severní Moravu a průnik na území Československa.

Jedním z důležitých aspektů plánování Ostravská operace, bylo poutat vojenské a materiální síly armádní skupiny Mitte a umožnit rychlý postup 1. ukrajinského a 1. a 2. běloruského frontu směrem k Berlínu.

Náročný průlom důmyslným obranným systémem byl svěřen 4. ukrajinskému frontu armádního generála Ivana Jefimoviče Petrova. Plán Ostravské operace byl schválen již 17. února a jeho součástí byl také postup vojsk 18. armády Gastiloviče a čs. armádního sboru z Liptovského Mikuláše – Ružomberka – Žiliny na Kroměříž. Hlavním úkolem 18. armády bylo rovněž poutat a ničit síly německých vojsk. Široce rozložená operace měla být koordinována s činností levého křídla 1.ukrajinského frontu na území Polska a postupem 2.ukrajinského frontu přes Maďarsko – Bratislavu – Vídeň – Brno. Celá Ostravská operace měla podle původního plánu dosáhnout linie Šternberka – Olomouce – Tovačova během osmi dnů.

Petrov měl k útoku na Ostravu k dispozici 38., 1. gardovou, 8. leteckou armádu a část 18. armády. Zpočátku měly celkem 2 571 děl (1 275 děl, 1 296 minometů) 4 337 kulometů a 184 tanků a samohybných děl, 410 letadel a měla u Ostravy, Opavy a Těšína okolo 130–150 000 mužů.

38. armáda – generálplukovník Kirill Moskalenko – pravé křídlo – Ostravsko, poté Opavsko

1. gardová armáda – generálplukovník Andrej Grečko – střed – Ostravsko a Hlučínsko

8. letecká armáda – generálporučík letectva Vasilij Nikolajevič Ždanov

18. armáda – generálporučík Anton Gastilovič – levé křídlo – Těšínsko, Karvinsko

V sestavě německého Wehrmachtu a Waffen-SS dominovala 1. tanková armáda generálplukovníka Gottharda Heinriciho. Zpočátku ji doplnilo osm pěších divizí, dvě bojové skupiny, tři samostatné pluky a šestnáct samostatných praporů, které disponovaly 1500 děly a minomety, 100 tanky a samohybnými děly a 120 letouny. Celkem měla Heinriciho armáda na Ostravsko-opavském a Těšínském směru okolo 90–110 000 mužů, ale tento počet se průběžně měnil později po jejím doplnění.

Do bojů se významněji zapojili také Čechoslováci, bojující v 1. československém armádním sboru, který zde operoval v rámci 4. ukrajinského frontu Rudé armády. Tvořili jej příslušníci 1. československé samostatné tankové brigády a 1. československé smíšení letecké divize.

Prameny:
[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Моравско-Остравская_наступательная_операция
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostravská_operace
[3] https://www.druhasvetova.com/?p=bitvy/Ostravsko-opavska-operace