úterý 22. října 2019

Podzimní náladovka ;-)


Taková ta podzimní náladovka ;-) 🍂🍂🍂


Kalendárium, 22. říjen 1959

Zákres situace od Protivzdušné obrany.

   Nedlouho po známém incidentu s narušením našeho vzdušného prostoru italským stíhacím letounem Republic F-84F Thunderstreak, pilotovaným poručíkem Ernesto Di Maiem, se nad našim územím objevily stíhačky F-84F znova, tentokrát však náležely do sestavy Jagdbombergeschwader 34 „Algau“ se základnou na letišti Memmingenbergu, ležící poblíž bavorského města Memmingen. Ve čtvrtek 22. října v 10.16 zaznamenaly naše radary nad kótou Dyleň (Český les), západně od Mariánských Lázní přelet dvou západoněmeckých stíhaček. Proti narušiteli nejdříve vzlétl  MiG-19P od 5. slp, pilotovaný kpt. Bohumilem Polákem, který měl podle velitelského stanoviště zahájit přehrazování očekávané trasy letu narušitelů východně od Karlových Varů. Následně byl do dané oblasti povolán i MiG-17PF od 1. slp, pilotovaný kpt. Emilem Ptáčkem, který původně vzlétl proti jinému cíli v Rakousku, a byl nyní povolán přehrazovat prostor Blovice – Nepomuk. Nakonec odstartoval i kpt. Zdeněk Brunclík od 11. slp s letounem MiG-17PF, jehož úkolem bylo přehradit směr severně od Karlových Varů. K žádnému střetu však nakonec nedošlo, neboť oba německé letouny havarovaly nedaleko Dyleně. V nízké oblačnosti zachytil o vrcholky stromů nejdříve vedoucí letoun F-84 výrobního čísla 51-9517 s označením DD-107. Pilot Stabsunteroffizier Helmut Kraus se stačil bezpečně vystřelit. Když pilot vedeného letounu výrobního čísla 52-6546 s označením DD-108, Unteroffizier Rolf Georg Hofmann, viděl výbuch vedoucího letounu na zemi, nezaváhal a vystřelil se také. Oba piloti byli zadrženi československými pohraničníky a poté i přesvědčováni ke spolupráci s našimi orgány. Ty je totiž obvinily z trestného činu vniknutí na území republiky a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví – zapálení lesa při pádu stíhačky: „Obhajoba obou jmenovaných, že do prostoru ČSR nevnikli úmyslně, je vyvrácena jednak tím, že na území ČSR během téhož letu vnikli podruhé, dále výpovědí Hofmanna, že věděl, že letí na východ, avšak neučinil žádné opatření k tomu, aby nepřišlo k narušení čsl. vzdušného prostoru, a konečně mapou nalezenou při osobní prohlídce u Hofmanna, na které je zobrazeno území celých Čech, avšak není tam vůbec zakreslen prostor, ve kterém měl probíhat cvičný let.“ Československým orgánům trvalo skoro měsíc, než zajetí pilotů přiznaly a došlo k tomu až 16. listopadu. Teprve potom umožnily oběma letcům poslat domů dopis a informovat rodiny. Naši vojenští zpravodajci se snažili maximálně vytěžit oba zadržené piloty a využít případ i propagandisticky: „Cíle je dosáhnout toho, aby Kraus a Hofmann, nebo alespoň jeden z nich, požádal o politický azyl v ČSR nebo NDR. Nepodaří-li se to, docílit alespoň jejich zkompromitování a vzbudit vůči nim nedůvěru u západoněmeckých orgánů.“ Nakonec došlo k jejich propuštění a Československo mohli opustit 2. prosince téhož roku.
   Během roku 1959 docházelo k poměrně častému narušování našeho území ze strany západoněmeckých vojenských letounů. Rudé právo zveřejnilo dne 15. listopadu 1959 prohlášení Ministerstva zahraničních věcí ČSR k tomuto soustavnému narušování čs. státní hranice: „... Během letošního roku došlo v NSR v dosud nevídané míře k rozpoutání masových akcí západoněmeckých revanšistů a k početným provokacím, z nichž mnohé byly zaměřeny přímo proti Československé republice.
Zvlášť nebezpečná je každodenní činnost vojenských letadel z území Německé spolkové republiky v bezprostřední blízkosti československých hranic, proti které vláda Československé republiky zvlášť v poslední době mnohokrát důrazně protestovala. Byly podány důkazy o tom, že proti státnímu území Československé republiky je prováděna intenzivní každodenní průzkumná činnost a neustálé nacvičování strategických bombardovacích letadel. V dřívějších protestech se pravilo doslovně: „Z charakteru akcí je zřejmo, že nejde o nácvik letecké obrany, nýbrž o nálety s cílem vycvičit příslušné letecké jednotky k přepadení Československé republiky, tedy o přípravu agrese.“
   Na tyto protesty čs. vlády však nebyl brán zřetel a vláda NSR neprovedla žádná opatření, aby podobným nebezpečným vojenským provokacím zabránila. Naopak, spolková vláda provádí kroky, které situaci stále zhoršují. V nedávném období byly organizovány manévry západoněmeckých vojenských sil na čs. hranicích. Stálé se opakují lety západoněmeckých leteckých sil v nebezpečné blízkosti čs. státních hranic, při nichž dochází soustavně k narušování čs. vzdušného prostoru. Tak například dne 20. října 1959 v 11.02 hodin došlo k narušení v prostoru Švarcava - Lísková vojenským letounem, který pronikl z území NSR po trati dlouhé 36 kilometrů až do hloubky 15 kilometrů nad čs. státní území.
   Nedozírnost následků, ke kterým by mohlo vést pokračování leteckých provokací ze západního Německa, ukazuje případ, který se udál 22. října 1959. Dva tryskové stíhací bombardovací letouny západoněmeckého válečného letectva narušily v dopoledních hodinách čs. vzdušný prostor až do hloubky 25 kilometrů. Po návratu do prostoru Německé spolkové republiky provedly v nepatrné výšce nový vlet do Československé republiky, při němž havarovaly na Československém území.
   Při vyšetřování případu prohlásili oba letci, štábní poddůstojník H. Kraus a poddůstojník R. G. Hofmann, příslušníci letky 34. leteckého křídla bombardovacích stíhačů z letecké základny v Memmingen, že úkolem posádek obou letounů bylo provádět cvičné lety za ztížených podmínek. 
   Havárie obou letounů si jen pouhou náhodou nevyžádala oběti na životech, neboť v blízkosti místa, kde se zřítily, pracovali českoslovenští občané. Výbuchem letounu a vzniklým požárem byly však způsobeny značné škody. Vláda ČSR si vyhrazuje uplatnění nároku na náhradu vzešlých škod vládou NSR.
   Avšak ani tímto případem neskončila provokační letecká činnost z území Německé spolkové republiky proti Československé republice. K dalšímu narušení čs. vzdušného prostoru došlo dne 10. listopadu 1959 v 10.58 hodin, kdy pronikl vojenský reaktivní letoun z NSR v prostoru Železné rudy do hloubky 20 kilometrů nad čs. státní území a po letu v délce 45 kilometrů opustil čs. vzdušný prostor v prostoru Hamry.“

Uffz Rolf Hofmann v době přeškolování na F-84F na arizonské základně Luke AFB, duben 1959.

Zákres situace v místě dopadu obou letounů.

MiG-19P na hotovostní stojánce 11. stíhacího leteckého pluku. Letoun tohoto typu od 5. slp, pilotovaný kpt. Bohumilem Polákem se zapojil do pronásledování německých F-84F.

Proti narušitelům zasahovaly také dva stroje MiG-17PF od od 1. slp, pilotovaný kpt. Emilem Ptáčkem a 11. slp, pilotovaný kpt. Zdeňkem Brunclíkem.

Republic F-84F Thunderstreak výrobního čísla 52-6546 s označením DD-108, pilot Unteroffizier Rolf Georg Hofmann.
Republic F-84F Thunderstreak výrobního čísla 51-9517 s označením DD-107, pilot Stabsunteroffizier Helmut Kraus.

Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.


[2] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014. ISBN: 978-80-87311-44-8 
[3] Irra, Miroslav: Vysoká modrá zeď - ohlédnutí po letech, Protivzdušná obrana Československa v počátečním období studené války do roku 1961, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2018. ISBN: 978-80-87350-93-5 
[4] Soušek Tomáš: Let za železnou oponu, in Letectví + kosmonautika, No. 18, 1999.
[5] Jindra, Miroslav: Neznali morseovku a zřítili se v ČSR. Tři týdny je komunisti zapírali, Technet.cz, https://technet.idnes.cz/dylen-marianske-lazne-thunderstreak-f-84-f00-/vojenstvi.aspx?c=A180131_215921_vojenstvi_kuz. [Online, accessed 11-10-2018] 

pátek 18. října 2019

Budoucí kosmonauté na válečném nebi

Tak jsem včera v jednom diskuzním vlákně nakousl kosmonauta, který krom zdolání vesmíru zdolal i nepřátelský letoun ve válce. Tak mě to nedalo a zapátral jsem a objevil další budoucí kosmonauty, kteří si během válečných konfliktů připsali nějaký ten sestřel. 

Ve Druhé světové válce / Velké vlastenecké válce to byl:

Georgij Timofejevič Beregovoj / Георгий Тимофеевич Береговой - 1+ sestřel ve spoluúčasti
25. 01. 1944 Fw 190 ve spoluúčasti

Informace o sestřelech jsou neúplné. Grigorij Beregovoj létal jako pilot bitevníku Il-2. Jako veliteli eskadrily 90. GŠAP je eskadrile pod jeho velením přisuzováno zničení několika desítek tanků a ve vzdušných soubojích i několik nepřátelských letounů.   



V Korejské válce to byli:

Edwin Eugene Aldrin Jr. - 2 sestřely
14. 05. 1953 MiG-15 224. IAP Kolesnikov L. P.
07. 06. 1953 MiG-15 535. IAP Dorochov Stěpan A.



John Herschel Glenn Jr. - 3 sestřely
12. 07. 1953 MiG-15 781. IAPTOF Bělov Viktor
19. 07. 1953 MiG-15
22. 07. 1953 MiG-15 45. R / 15. IAD Fuan Yuxiang




Walter Marty Schirra, Jr. - 1 jistý sestřel, 1. pravděpodobný sestřel, 1 letoun poškodil

01.10.1951 MiG-15 pravděpodobně zničený
23.10.1951 MiG-15 Smorčkov Aleksandr Pavlovič
27.10.1951 MiG-15bis poškozený 523. IAP Mitrofanov



Ve Vietnamské válce to byl:

Phạm Tuan - 1 sestřel
27. 12. 1972 B-52D 7. BW Pilot/Commander:Capt John Mize, Nav:Lt William Robinson, Co-pilot:Capt Terrence Gruters, EWO:Capt Dennis Anderson, Rad/Nav:Capt William North, AG:T/Sgt Peter E Whalen




Pokud byste někdo věděli o někom dalším, dejte mi vědět. Jako bylo samozřejmě dost kosmonautů / astronautů co byli ve válce, jde mi ale o ty, co dosáhli nějakého sestřelu.

středa 16. října 2019

Stíhači při ochraně hranic

Tentokrát jen kratičký dvoustránkový článeček pro Military revue...

» Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Stíhači při ochraně hranic, in Military revue, No. 11, 2019.

Konec 2. světové války přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po únorových událostech roku 1948 do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.
...


Messerschmitt Bf 109G-10/U4 z produkce továrny Diana vystavený v květnu 1945 na náměstí v Tišnově.

Messerschmitt Bf 109G-10/U4 z produkce továrny Diana vystavený v květnu 1945 na náměstí v Tišnově.


čtvrtek 10. října 2019

Kalendárium, 10. říjen 1957


Ve čtvrtek 10. října 1957 poprvé vzlétl sovětský stíhací letoun Suchoj Su-9. Jednalo se o jednomotorový, jednomístný, nadzvukový, celokovový stíhací středoplošník s delta křídlem o šípovitosti 53°, určený pro činnost za každého počasí. Pod křídlem nesl čtyři závěsníky APU-7 pro protiletadlové řízené střely K-5/RS-2US (AA-1 Alkali) s pasivním radiolokačním naváděním, respektive RS-2U u prvních strojů. Ozáření cíle zajišťoval radar RP-9 Safir (CD-30), případně RP-9U (CD-30T), umístěný v přídi. Na dvou trupových závěsnících mohly být neseny přídavné palivové nádrže. Doktrína leteckého boje té doby považovala kanónovou výzbroj za zbytečnou a zastaralou a proto rakety tvořily jedinou výzbroj tohoto letounu.
Celkem bylo vyrobeno okolo 1100 letounů tohoto typu a v polovině 60. let jimi bylo vyzbrojeno okolo třiceti leteckých pluků.









[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchoj_Su-9
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Су-9

čtvrtek 3. října 2019

Kalendárium, 3. říjen 1963

por. Jan Fox - zásah proti narušiteli v r. 1963. Snímek z fotokulometu.

Ve čtvrtek 3. října 1963 se nad Československem udál další z leteckých incidentů, tentokrát však s tragickým koncem. Ten den vzlétl z letiště aeroklubu Bruck sportovní pilot George Nusser k cvičnému letu v kabině letounu Cessna L-19 s imatrikulační značkou D-EJEV. Zřejmě vinou navigační chyby se dostal až nad naše území. Proti němu vzlétly celkem tři hotovostní stroje. Ze základny Dobřany se zvedl stíhací letoun MiG-19S, v jehož kabině seděl kapitán Jan Foks, střelecký důstojník 5. stíhacího leteckého pluku. Z letiště v Českých Budějovicích vzlétl MiG-15bis s úkolem přehradit narušiteli cestu z jižního směru. A nakonec se z žateckého letiště zvedá třetí hotovostní stroj MiG-19PM s úkolem přehradit severní směr na Karlovy Vary. Nejdřív se k letounu narušitele dostal Foks, který na něj provedl celkem tři nálety. Jelikož německý pilot nereagoval ani na výstražnou střelbu a dál se snažil uniknout směrem ke státní hranici, náš stíhač zaútočil. Vypálil kanonovou dávku přímo do trupu neozbrojené Cessny, která se zřítila z výšky 800 metrů a dopadla nedaleko Boru u Tachova. Pilot bohužel nepřežil.
   V sobotu 5. října o události referovalo Rudé právo: „Sdělení ČTK k narušení vzdušného prostoru ČSSR: Praha 4. října: - dne 26. září byl narušen vzdušný prostor ČSSR letounem, který nad naše území přilétl z Německé spolkové republiky. Charakter letu a typ letounu, který byl po celou dobu sledován, svědčí plně o tom, že šlo o výzvědnou akci.
   Dne 28. 9. 1963 byla proto prostřednictvím velvyslanectví Spojených států amerických v Praze zaslána vládě Německé spolkové republiky protestní nóta požadující vyšetření případu a učinění bezodkladných opatření, která by zabránila jeho opakování. Přes výslovný protest byl 3. října 1963 opětovně narušen výsostný čs. prostor letounem téhož typu, za stejných okolností a zřejmě se shodným cílem. Letoun - narušitel byl několikrát podle mezinárodně platných zásad vyzván k přistání na československém území. Když na tyto výstrahy nereagoval, byl znovu varován výstražnou palbou. Po všech těchto varováních letoun - narušitel, který měl, jak je dokázáno, po celou dobu spojení s řídící radiostanicí na území Německé spolkové republiky, prudce změnil směr letu s cílem uniknout zpět na území Německé spolkové republiky. Z toho důvodu byla přijata rozhodná opatření a letoun - narušitel byl nad československým územím přinucen k přistání, přičemž havaroval a pilot zahynul.“

por. Jan Fox






Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.


[2] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[3] Irra, Miroslav: MiG-19 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2014. 
[4] Lanči, Miroslav – Brašna, Stanislav: Psohlavci letectva, Historie 5. stíhacího leteckého pluku a útvarů na letišti Líně, Svět křídel, Cheb 2015.
[5] Máče, Jan: Vysoká modrá zeď 6, Československé letectvo po roce 1945, část 46, in ATM, No. 11, 2009.

pondělí 30. září 2019

Kalendárium, 30. září 1941


V úterý 30. září 1941 se dala do pohybu vojska skupiny armád Střed pod velením polního maršála Fedora von Bocka v novém náporu směrem k Moskvě, který nesl krycí název Tajfun. V jejím rámci došlo k dalším velkým obkličovacím operacím — u Vjazmy a Brjansku, hlavní cíl operace — dobytí Moskvy — však nebyl splněn. 

Podle plánů německého vrchního velení měl útok na Moskvu, který dostal krycí jméno Tajfun, proběhnout ve dvou fázích.
    1. Průlom obrany sovětského západního frontu severně a jižně od dálnice Smolensk-Moskva. Vysunutí dvou tankových skupin vpřed (3. tanková skupina jako severní a 4. jako jižní). Tím se měla vytvořit ramena kleští. Spojením čelistí u Vjazmy uzavřít v kotli nepřátelské síly stojící před frontou. Současně zaútočit Guderianovou tankovou skupinou z jihozápadu, tedy z prostoru u severoukrajinského Hluchova na Orel a proniknout do Jeremenkova týlu. Pak změnit směr postupu na Brjansk a obklíčit tak tři sovětské armády.
    2. Pronásledování unikajících nepřátelských sil na široké frontě všemi třemi tankovými skupinami. Úder až k Moskvě a její dobytí nebo obklíčení.

Vojenská síla, se kterou polní maršál Fedor von Bock vytáhl do boje, zahrnovala tři pěší armády (9., 4. a 2.), obě tankové armády skupiny armád Střed (Guderianova 2. a Hothova 3.), a Hoepnerovu 4. tankovou armádu. Celkem bylo shromážděno čtrnáct tankových a osm motorizovaných divizí, dvě motorizované brigády a čtyřicet šest pěších divizí. Ofenzívu podporovaly dvě letecké armády. To vše doplňovaly silné oddíly protiletadlového dělostřelectva. Němci si vytvořili převahu v tancích a letadlech 2:1, v dělech 3:1.

Operace byla zahájena v úterý 30. září 1941 na jižním křídle skupiny armád Střed 2. tankovou armádou výpadem v prostoru Putivl-Hluchiv směrem na Orel, který byl dobyt 3. října. V této kritické chvíli povolal Stalin Žukova, který se ujal řízení obrany Moskvy. 13. října padla Kaluga, která leží 160 kilometrů jihozápadně od Moskvy. 14. října dobyl čelní odřad z 1. tankové divize město Kalinin, které leží 150 kilometrů severozápadně od Moskvy, přerušil železniční trať Leningrad-Moskva a dobyl jediný most přes Volhu, který padl za druhé světové války německým vojskům do rukou neporušený. Téhož dne Adolf Hitler sebevědomě prohlásil, že Rusko bylo poraženo.

14. října stála také pěší divize SS „Das Reich“ u Borodina, 100 kilometrů před Moskvou. Sovětská obrana byla posílena vojenskou jednotkou ze Sibiře, která disponovala novými tanky T-34 a KV-1. Pluky divize SS „Das Reich“, brigáda Hauenfeld z 10. tankové divize se 7. tankovým plukem, jeden oddíl 90. dělostřeleckého pluku a 10. motocyklový prapor zahájily akce proti Sibiřanům, kteří byli ostřílení váleční veteráni. Sověti nasadili do boje i své reaktivní raketomety „Kaťuše“. Ztráty divize „Das Reich“ byly tak vysoké, že její třetí pěší pluk byl rozpuštěn. 18. října prorazili Němci obranu a 20. října byl v Moskvě vyhlášen stav obležení. Německá 10. tanková divize pak zlomila poslední odpor sovětských jednotek 19. října, kdy padl Možajsk. Podzimní počasí se neustále zhoršovalo a pohyb vojsk komplikovalo všudepřítomné bahno. Německým vojskům se komplikovala situace se zásobováním, protože z jedné poloviny dopravních kapacit byli odkázáni na koňské potahy. Navíc se začaly projevovat údery partyzánů na komunikace a dopravní uzly, což mělo další následky.

Počátkem listopadu začalo mrznout a boje byly znovu obnoveny v plné síle. Stalin však byl v té době již přesvědčen, že od Japonska mu na východních hranicích nehrozí žádné nebezpečí, a tak byly k Moskvě ze Sibiře posílány vlakové transporty, které přivážely vycvičené, vyzbrojené a válkou s Japonskem ostřílené elitní jednotky, celkem 40 divizí o 700 tisících mužích. Část těchto vojsk provedla 7. listopadu (výročí VŘSR) vojenskou přehlídku na Rudém náměstí v Moskvě, odkud šla přímo na frontu. Dne 15. listopadu byl zahájen klešťový útok, při kterém stála německá vojska na severu 45 km a na jihu 90 km od Moskvy. Vleklé boje před Moskvou trvaly do konce listopadu a Němci utrpěli četné ztráty. Dne 24. listopadu byla obsazena Krásná Poljana, kam byla umístěna baterie těžkých děl, které měly ostřelovat Moskvu. Dne 25. listopadu však podnikli Sověti protiútok a Krásnou Poljanu dobyli zpět. Žukov byl přesvědčen, že útok německých vojsk ztrácí dynamiku, která byla způsobena jejich vyčerpáním, stavem techniky i nevyhovujícím logistickým zabezpečením. Proto požádal Stalina o přidělení dalších sibiřských vojsk pod jeho velení. Stalin jeho žádosti 29. listopadu vyhověl. Dne 1. prosince zasedal štáb Západního frontu, přičemž bylo stanoveno, že protiútok sovětských vojsk začne 6. prosince. Téhož dne provedla německá vojska čelní útok a 4. prosince 1941 se za velkých ztrát dostala již 30 km před Moskvu a Kreml byl prý vidět vojenskými dalekohledy. 5. prosince začalo výrazně mrznout, teplota klesla až na – 30 stupňů Celsia. Němci nebyli na tuto situaci připraveni – nešly jim nastartovat motory u tanků, aut a letadel, vojáci neměli odpovídající zimní oblečení, navíc se jim nedostávalo potřebné množství zásob. A právě 5. prosince zahájila sovětská vojska Kalininského frontu severně od Moskvy protiútok, který byl předzvěstí rozsáhlejší ofenzívy.

6. prosince zahájily čerstvé sovětské jednotky ze Sibiře (byly zde 3 nově zformované sovětské armády) mohutnou protiofenzívu, při které sovětské letectvo získalo poprvé vzdušnou převahu. Byly ničeny německé jednotky, němečtí vojáci se dostávali do zajetí. Před Moskvou zůstalo obrovské množství techniky, kterou Wehrmacht nestačil stáhnout zpět. Útok, který vedl Koněvův Kalininský front, Žukovův Západní front a Timošenkův Jihozápadní front, zahnal Němce o 150 – 300 km zpět. 16. prosince 1941 sice Adolf Hitler zakázal von Bockovi ústup, ale ten rozkaz fakticky nerespektoval, protože si byl vědom ohrožení Skupiny armád Střed. Německá vojska se po ústupu zakopala v předem připravených pozicích, kde se udržela. Žukov sice pokračoval v útoku, ale neuspěl, protože i jeho vojska se vyčerpala, potřebovala doplnit zálohy a zásoby a odpočinout si. Proto na jaře roku 1942 přešel do defenzívy. Moskva však byla zachráněna a už nikdy později nebyla přímo ohrožena. 

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_před_Moskvou

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Битва_за_Москву
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Moscow
[4] https://www.valka.cz/511-Bitva-o-Moskvu
[5] https://www.fronta.cz/moskva-1941




sobota 28. září 2019

Kalendárium, 28. září 1916


Ve čtvrtek 28. září 1916 se v západním Londýně narodil Stanley Gordon Orr, nejúspěšnější stíhací letecké eso Royal Navy / Fleet Air Arm se čtrnácti sestřely.

Stanley Gordon Orr vyrůstal v zámožné rodině burzovního makléře, avšak po pádu burzy na Wall Street musel Orr opustit internátní školu a po dokončení vysoké školy působil jako učeň v automobilovém průmyslu. V 19 letech začal pracovat pro firmu Handley Page. Po třech letech, při kterých pomáhal při vývoji nového bombardéru, se Orr rozhodl vstoupit do Královského letectva (Royal Air Force). Neprošel vyšetřením zraku, což ho ale neodradilo. Britské námořní letectvo nedávno administrativně přešlo od RAF pod Britské námořnictvo a Orr se rozhodl přihlásit tam. Byl nervózní, když měl podstoupit vyšetření zraku ve stejné budově a ve stejné místnosti, kde napoprvé neuspěl. Tentokrát ale narazil na jiného doktora, a zkouškou prošel.

V hodnosti podporučíka byl zařazen do Královské námořní dobrovolnické zálohy. Podstoupil svůj výcvik na letadlové lodi HMS Argus. Ta vznikla přestavěním zaoceánské dopravní lodi a v roce 1918 se stala jednou z prvních letadlových lodí vůbec. Následoval výcvik u 7. E.T.S. a 11. F.T.S RAF a 9 Air Gunnery School. Poté, co se kvalifikoval jako pilot, byl Orr vybrán ke stíhačům a počátkem roku 1940 sloužil na letounech Sea Gladiator a Skua u 759. námořní letecké perutě (NAS). V dubnu 1940 přešel k 770 peruti. Dokončil námořní výcvik a v květnu 1940, krátce poté, co se oženil, byl zařazen k 806. NAS - frontové peruti vybavené letadly Skua a Roc.

Tato peruť byla dislokována na letišti Hatston na Orknejských ostrovech. Zde se Orr účastnil svých prvních bojových vzletů. Úkolem 806. NAS bylo bombardování lodí a infrastruktury v Norsku. Peruť se poté přesunula na letiště RAF v Detlingu v panství Kent, a kryla ze vzduchu evakuaci vojáků z Dunkirku. 806. NAS pak přezbrojila na stroje Fairey Fulmar a v červnu 1940 se nalodila na letadlovou loď HMS Illustrious.

S tímto letounem, a také se zařazením ve Středomoří se naplno projevil Orrův talent. 4. září se spolupodílel na sestřelu bombardéru Savoia SM.81 nad Dodekanéskými ostrovy, a o dva týdny později sestřelil hydroplán Z.501. Do konce roku si nárokoval sedm sestřelů (dohromady i se sdílenými) a za jeho podíl na útocích na německé síly v oblasti byl vyznamenán Křížem za vynikající službu.

10. ledna 1941 byla HMS Illustrious napadena dvěma italskými bombardéry SM.79 a až čtyřiceti střemhlavými bombardéry Ju 87 Stuka patřící k I./StG 1 a II./StG 2. Orr byl spolu s nadporučíkem Grahamem Hoggem zrovna ve vzduchu a neváhali okamžitě zaútočit na nepřátelské bombardéry. Ty se jim podařilo odehnat od letadlové lodi a jeden dokonce sestřelili. Oba piloti ale vyčerpali své zásoby munice – Fulmar Mk.I měl zásobu 750 nábojů na hlaveň (což bylo dvakrát tolik, než měl v té době Spitfire). To byl důkaz robustní konstrukce italských bombardérů, nebo také nevhodnosti ráže 7.62 mm pro vzdušné souboje.

I když už Orr neměl ve zbraních žádné náboje, byl odhodlán letadlovou loď dále bránit. Vystoupal skrz hustou protiletadlovou palbou a vrhnul se na německé střemhlavé bombardéry. Několik z nich se ze strachu před jeho letounem rozhodlo přerušit nálet. I přes všechnu snahu pilotů byla Illustrious šestkrát zasažena. Loď musela změnit kurz na Maltu a tam provést nutné opravy. 

Orr a jeho kolegové byli přesunuti na maltské letiště Hal Far. Illustrious zakotvila ve Velkém přístavu a letouny Fulmar byly často zaměstnávány italskými a německými bombardéry, které měly za cíl jak ochromenou letadlovou loď, tak i ostrov samotný. 5. února sestřelil Orr stroj Ju 88, když se po útoku na ostrov snažil vrátit zpátky na základnu. To byl jeden z pěti sestřelů, které si Orr na Maltě nárokoval a to mu vyneslo přezku na stuhu k jeho Kříži za vynikající službu.

Na lodi Illustrious proběhly nejnutnější opravy a loď byla odvelena ze Středozemního moře pro provedení kompletních oprav. 806. NAS byla přesunuta na letadlovou loď HMS Formidable, ze které Orr létal jako doprovod britských námořních bombardérů při bitvě u Matapanu, kde sestřelil dva nepřátelské letouny. Formidable ale následovala osud Illustrious – byla poškozena střemhlavými bombardéry Stuka a musela se vydat k pohotovostním opravám na ostrov Malta před tím, než odplula do Spojených států k velkým opravám. 806. NAS byla opět přesunuta, tentokrát do Egypta, na letiště u Dekheily. Zde byla vybavena přebytečnými stroji RAF Hawker Hurricane a létala při invazi do Sýrie proti silám Vichystické Francie.

V srpnu 1941 byly zbytky 806. NAS spojeny do 269. Královské stíhací perutě. Orr byl poslán zpět do Británie na odpočinek po téměř 18 měsících frontové služby. Strávil rok jako instruktor u 760. peruti na letišti v Yeoviltonu, byl povýšen do hodnosti poručíka a v srpnu 1942 byl vyslán do Spojených států jako velitel nově zformované 896. NAS. Po výcviku jeho perutě na strojích Grumman Martlet (bitské načení letounů Grumman F4F Wildcat) se v únoru 1943 Orr nalodil na HMS Victorious. Jeho velení ale netrvalo dlouho - dostal obrnu, ze které se musel několik týdnů léčit v Pearl Harboru a následně byl poslán zpět do Británie.

V srpnu 1943 dostal Orr, už v hodnosti majora, velení nad 804. NAS, která létala na strojích Grumman Hellcat. Tato peruť, která operovala z lodi HMS Ranger a následně HMS Emperor, měla za úkol chránit počátkem roku 1944 spojenecké konvoje a také útočit na nepřátelské lodě u pobřeží Norska. V březnu byla 804. NAS určena v rámci druhé fáze Operace Tungsten ke krytí letounů britského námořnictva při útoku na loď Tirpitz. Orr velel druhé útočné skupině a za to si vysloužil druhou přezku ke Kříži za vynikající službu.

Jeho poslední bojový vzlet během Druhé světové války přišel 14. května, kdy smíšená formace Hellcatů z 804. a 800. NAS zničila poblíž Viktenských ostrovů pět hydroplánů Heinkel He 115. Orrovi byla připsána účast na jednom ze sestřelů. Byl to jeho poslední sestřel, a zároveň i poslední zaznamenaný sestřel letadla Luftwaffe letounem Hellcat. Konec války ho zastihl na pozici hlavního leteckého instruktora na letišti v Henstridge. Nějakou dobu poté se živil jako testovací pilot na letišti Boscombe Down. Byl mu udělen Letecký kříž za jeho průkopnickou činnost při přistání proudových letadel na letadlových lodích.

Orrova bojová kariéra ale neskončila. V Korejské válce vzlétal z lodi HMS Ocean k útokům na pozemní cíle. Poté se vrátil k testovacím letům a v hodnosti generálporučíka odešel v roce 1966 do výslužby. Zemřel v srpnu 2003 v 86 letech.

Autor textu Mark Barber (warthunder.com)
Doplňky v textu Jan Šafařík








Tabulka sestřelů:
4. 9. 1940 1 Ca.133
17. 9. 1940 1 Z.501
29. 9. 1940 1 Z.201
9. 11. 1940 1 Z.506B
12. 11. 1940 ½ Z.501
13. 11. 1940 ½ Z.506B
28. 11. 1941 1 CR.42
10. 1. 1941 ½ S.79
16. 1. 1941 1 Ju 88
5. 2. 1941 ½ Ju 88
21. 4. 1941 ½ Do 24
22. 4. 1941 ⅓ Ju 88 pravděpodobně
9. 5. 1944 2 ve spol. BV 138
14. 5. 1944 ½ He 115
14. 5. 1944 ½ He 115 na vodě
14. 5. 1944 ½ He 115 na vode

Vyznamenání:
Distinguished Service Cross & Two Bars
Air Force Cross
Mentioned in Despatches

Prameny:
[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[2] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell: A History of the Mediterranean Air War, 1940-1945, Volume One: North Africa, June 1940-January 1942, Grub Street Publishing; June, 2012.
[3] Šnajdr, Miroslav: Palubní stíhači Jejího Veličenstva /1, FAA 1939-1941, Votobia 1996.
[4] Šnajdr, Miroslav: Palubní stíhači Jeho Veličenstva /3, FAA 1943-1944, Jota Military, Brno 2003. 
[5] Thomas, Andrew: Royal Navy Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 75, Osprey Publishing, March 2007.
[6] https://en.wikipedia.org/wiki/Stanley_Orr
[7] https://warthunder.com/cz/news/1177--cz