pátek 14. června 2024

Kalendárium, 14. červen 1942


V neděli 14. června 1945 získal gardový podplukovník Boris Feoktistovič Safonov posmrtně druhé vyznamenání Hrdiny Sovětského svazu. Stal se tak prvním dvojnásobným Hrdinou Sovětského svazu za Velké vlastenecké války. O den později bylo 2. gardovému smíšenému leteckému pluku, ve kterém létal, udělen čestný název „dvojnásobného Hrdiny Sovětského svazu B. Safonova“.

Boris Feoktistovič Safonov se narodil 26. srpna 1916 v Siňavinu v Tuské oblasti. Stal se legendárním velitelem 2. gardového smíšeného leteckého pluku Letectva severního loďstva, jehož jméno je nerozlučně spjato s heroickou obranou strategicky důležitého přístavu Murmansk.
Ačkoliv byl ve své době všeobecně považován za nejúspěšnějšího žijícího sovětského stíhacího pilota, přesný počet jeho úspěchů není zcela jasný. V minulosti se uváděly cifry od 25 do 41, včetně skupinových (nejčastěji 25+14, 20+6, 22+3, ...) Podle nejnovějších průzkumů dochovaných archivních dokumentu je mu připisováno 20 samostatných sestřelů a 5 ve spoluúčasti.

Při svém posledním 234. bojovém letu se v čele čtyřčlenného roje stíhaček Curtiss P-40E Kittyhawk od 2. GIAP-SF utkal při ochraně konvoje PQ-16 s nacistickými bombardéry Ju 88 v doprovodu Bf 109. V tvrdém a nepřehledném boji postupně rádiem nahlásil tři sestřely bombardovacích Ju-88 od II./KG30. Poté se rádio odmlčelo. Podle jedné z verzí byl jeho stroj zasažen palbou střelce z Ju 88, podle jiné se stal obětí doprovodného Bf 109F od JG 5, nevylučovala se ani porucha motoru jeho letounu P-40E. Každopádně skončil v ledových vodách Barentsova moře, které jeho tělo nikdy nevydalo.

Д а т а Противник Место падения самолёта или проведения воздушного боя
24.06.1941 1 Хе-111 губа Большая Волоковая
27.06.1941 1 Хш-126 (в гр. 1/3) севернее посёлка Титовка
16.07.1941 1 Хш-126 Ура-губа
17.07.1941 1 Ю-87 западнее посёлка Мурмаши
18.07.1941 1 Ю-88 восточнее аэродрома Ваенга
25.07.1941 1 Ю-88 Цып-Наволок
05.08.1941 1 Ме-109 аэродром Ваенга (предположительно)
06.08.1941 1 Ю-88 острова Малый Олений - Териберкой (предположительно)
09.08.1941 1 Ю-88 юго-восточнее озера Кядел-Явр
23.08.1941 1 Ю-88 озеро Куырк-Явр
26.08.1941 3 Ю-88 (в гр. 3/9) Ваенга - Луостари
27.08.1941 1 Хш-126 Ура-губа
02.09.1941 1 Ме-109 (в гр. 1/6) Мурманск
09.09.1941 1 Ю-87 западнее озера Ура-Губское
15.09.1941 1 Ме-110 Западная Лица
15.09.1941 1 Хш-126 озеро Куырк-Явр
15.09.1941 1 Ю-87 озеро Куырк-Явр
17.12.1941 1 Ме-109 южнее Лопаткина губа
31.12.1941 1 Хе-111 северо-западнее острова Кильдин (предположительно)
17.05.1942 1 Ю-88 Мурманск
30.05.1942 3 Ю-88 * Конвой PQ-16














Prameny:
[1] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сталинские соколы, НПП Дельта, Москва, 1997.
[2] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[3] Maslov, Mikhail: Polikarpov I-15, I-16 and I-153 Aces, Aircraft of the Aces 95, Osprey Publishing, May 2010.
[4] Mellinger, George: Soviet Lend-Lease Fighter Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 74, Osprey Publishing, November 28 2006.
[5] Рыбин, Юрий: «Драться как Сафонов!», или закрепление пройденного, in История Авиации, №№ 26-29.
[6] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0
[7] Жирохов, Михаил Александрович: Асы над тундрой Воздушная война в Заполярье 1941-1944 годы, Серия На линии фронта. Правда о войне, Издательство Центрполиграф, 2011. ISBN: 978-5-227-02906-5
...

pondělí 15. dubna 2024

Kalendárium, 15. duben 1452


V sobotu 15. dubna 1452 se v Anchiano u Vinci v Itálii na rodil Leonardo di ser Piero da Vinci, italský malíř a čelný představitel renesanční malby, který také proslul také jako všestranná renesanční osobnost: vedle malířství byl i sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér.

Leonardo se narodil venkovské dívce Catarině. Jeho táta byl florentský notář Piere da Vinci a s Catarinou nežil. Catarina se později vdala za jakéhosi pasáka krav. Leonardo vyrůstal jednak v rodině vznešeného táty ve Florencii a jednak u svého dědečka Antonia, venkovského vinaře v obci Vinci. Leonardo už jako dítě i puberťák rád hrál na hudební nástroje, kreslil i tvořil sochy. A protože mu to šlo opravdu dobře, tak ho jeho táta v patnácti letech poslal do umělecké dílny Florenťana Andrea del Verrocchia, žáka legendárního Donatella.

Leonardovi umělecké začátky

Mistr Verrocci byl velmi vzdělaný muž, byl malířem, sochařem, zlatníkem, mědirytcem, kovotepcem i hudebníkem. Po příchodu do mistrovy dílny se tu Leonardo setkal s jeho nejstarším žákem Andreou Botticellim. V této době navštěvoval dům přírodovědce Paola del Pozzo Toscanelliho a mistra Benedetta, kde se začal učit mechanice.

V roce 1472 Leonarda přijali do cechu florentských umělců, ale přesto pokračoval v práci u Verrochia. Od 21 let maloval samostatně obrazy na plátno i fresky na zdech. Pracoval však pomalu, protože si pořizoval mnoho studijních kreseb, zkoušel nové techniky, brzy se naučil techniku olejomalby, která do Florencie přišla z Holandska. V roce 1476 si pořídil vlastní dílnu.

Leonardo vojenským inženýrem

Ve třiceti letech získal místo vojenského inženýra u milánského vévody Ludovica Sforzy. Bylo to v době, kdy vytvořil Poslední večeři páně a model Jezdecké sochy, vedl několik stavebních prací. Navrhoval ulice, kanály, pevnosti a mimo jiné i dvoupodlažní centrum města. Horní patro bylo určeno pro pěší a dolní podzemní patro pro povozy a dopravu.

V době, kdy sloužil u milánského vévody, zpracoval desítky návrhů jak na zdokonalení používané vojenské techniky, tak na zbraně. V roce 1499 bylo Miláno dobito Francouzi, a proto da Vinci z města odjel. Pobýval na různých místech a nakreslil svůj nejznámější obraz Mona Lisa. V roce 1506 se do Milána vrátil. Zaměstnal ho francouzský král Ludvík XII. V roce 1513 byli Francouzi vyhnáni a da Vinci vstoupil do služeb papežova syna Cesara Borgia jako vrchní inspektor pevností. V roce 1516 přijal pozvání krále Františka I. (nástupce Ludvíka XII.), aby žil ve Francii. Král mu daroval penzi a zámeček v Cloux nedaleko Amboise. Po lehké mrtvici ochrnul a po druhém záchvatu zemřel v 69 letech. V hodině smrti s ním byl prý i samotný krátl František I. Vypráví se, že Leonardo byl velmi krásný, silný, obratný a vtipný.

Leonardo technik a matematik

Leonardo da Vinci spolupracoval s matematikem Lucou Paciolim, který koncem 15. století vydal encyklopedii aritmetiky a geometrie nebo psal o zlatém řezu. Leonardo má ve svých poznámkách spoustu úvah o významu matematiky pro zkoumání přírody a pro umění. Leonardo je autorem Traktátu o malířství, v němž doporučuje všem malířům studovat geometrickou perspektivu, kterou tu vysvětluje.

I když je Leonardo daleko víc známý jako malíř, za svého života se spíš označoval za inženýra a konstruktéra. Zanechal po sobě spoustu náčrtků a poznámek, které v roce 1504 sám sepsal do seznamu, kde uvádí 64 traktátů. Nic tiskem neuveřejňoval (znal princip knihtisku a sám vymyslel několik vylepšení), ale pravděpodobně část přednášel na Akademii umění (a věd), kterou založil a řídil. Traduje se, že za svůj život mohl popsat 30 tisíc stran poznámek a náčrtků. Některé se ztratily, jiné okousaly myši a ty které zbyly jsou psány zprava doleva zrcadlově (Leonardo byl levák) a navíc tuhou, která časem bledne.

Leonardo fyzikem

Leonardo vysvětlil volný pád jako zrychlený pohyb, svit Měsíce jako odlesk slunečního světla od Země, podrobněji prozkoumal páku a jiné jednoduché stroje, dospěl k pojmu moment sil, rozlišoval mezi třením smykovým a valivým, mezi prací a silou, zvuk považoval za vlnění podobně jako vodní hladinu, pozoroval kapilární jevy, chtěl využít menší hustoty teplého vzduchu a zkonstruovat balon. Díky experimentům, zkušenostem a praxi vyvodil základní zákon hydrostatiky (Pascalův zákon). Blaise Pascal se ho dozvěděl od Leonarda díky G. B. Benedettimu a Martinu Mersennovi.

Zkoumáním letu ptáků dospěl k vysvětlení, že let je způsoben tlakem vzduchu na spodní plochu křídla. Zkoumal proto stavbu a anatomii létacích orgánů, dynamickou úlohu těžiště pro pohyb ve vzduchu, odpor vzduchu a jeho proudění. Podle netopýřího křídla se snažil zkonstruovat mechanické křídlo, které by do pohybu uváděl člověk.

Mimo jiné navrhl: automobil a nejrůznější jeho součástky (kliková hřídel, převody, pružina apod.), parní motor skládající se z turbíny poháněné parou a doplněnou o cylindr a píst, helikoptéru, kluzák, padák, ornithopteru s pohyblivými křídly, tank ze dřeva a obrněné vozidlo. V roce 1495 nakreslil schéma zdymadlových vrat s malými otvory, kterými měla proudit voda mezi komorami. O dva roky později dohlížel na stavbu stejného zdymadla na jednom z milánských kanálů.


Použité zdroje
[1] FOLTA, J. Leonardo da Vinci – učenec. Československý časopis pro fyziku, 2003, č. 5, svazek 53, s. 336–340. ISSN 0009–0700.
[2] JÁCHIM, F. Leonardo da Vinci – vědec, technik nebo umělec. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2002, roč. 11, č. 6, s. 378–379. ISSN 1210–1761.
[3] JÍLEK, F. Muž z Vinci. 1. vydání. Praha: Československý spisovatel, 1982. ISBN 22–144–82.
[4] KRAUS, I. Leonardo da Vinci – umělec, inženýr a vědec. Československý časopis pro fyziku, 2009, č. 6, svazek 59, s. 384–388. ISSN 0009–0700.
[5] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
[6] MURÁNYI – KOVÁCS, E. Florentský čaroděj. Přeložil L. Hradský. 1. vydání. SNDK: Praha, 1967. ISBN 304–22–8,7–5.
[7] ŘEŠÁTKO, M. Leonardo da Vinci. Fyzika ve škole, květen 1969, roč. 7, č. 9. s. 507.
[8] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu:
Mgr. Magda Králová
https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1355/vinci

Kalendárium, 15. duben 1707


Ve čtvrtek 17. dubna 1707 se Basileji ve Švýcarsku narodil Leonhard Paul Euler, průkopnický švýcarský matematik a fyzik. Je považován za nejlepšího matematika 18. století a za jednoho z nejlepších matematiků vůbec.

„Vyšší matematika nám osvětluje nejskrytější pravdy a vynáší je na světlo.“

Leonhard Euler se narodil ve švýcarské Basileji v rodině Paula Eulera a Markéty Bruckerové. Rok po jeho narození se rodina přestěhovala do obce Riehen u Basileje, kde Leonhardův otec získal místo pastora. Malý Leonhard tu prožil své dětství. Otec mu předurčil stejnou dráhu, ale také chtěl, aby syn měl všeobecné vzdělání. Matematika v rodině Eulerových nebyla ničím neznámým, Paul Euler ji studoval u Jacoba I. Bernoulliho a často se probírala s rodinným přítelem Johannem I. Bernoullim. Leonhard se tak dostal přímo k pramenům matematického poznání a už v dětství si osvojil základní formy matematické myšlenkové činnosti.

Už ve třinácti letech začal Leonhard studovat na basilejské univerzitě, kde navštěvoval přednášky Johanna I. Bernoulliho. Ten brzy poznal Leonhardovo nadání, a tak mu věnoval individuální konzultace. Vždy přes týden mu zadal k samostudiu komplikované matematické práce a v sobotu je s ním probíral. Takto získal vynikající matematické vzdělání. Učení mu šlo lehce, měl totiž vynikající paměť a velmi dobře rozvinuté logické uvažování. V pouhých šestnácti letech latinsky přednášel o Newtonově a Descartesově filozofii, za což získal hodnost magistra umění. Univerzitní studia ukončil v devatenácti letech a ucházel se o profesuru fyziky na basilejské univerzitě. Pro svůj nízký věk byl odmítnut.

Poprvé v Rusku

Během návštěv u Johanna Bernoulliho se seznámil s jeho dvěma syny Nikolasem a Danielem, kteří ho v roce 1727 pozvali do dalekého Ruska, do Petrohradské Akademie věd. Tak začal první ze dvou Eulerových pobytů v Rusku. Byl mu nabídnut post fyziologa v oddělení pro medicínu. Toto místo nemohl zastávat matematik, a tak se Leonhard následující rok zapsal na studium medicíny v Basileji. Roku 1733 byl jmenován profesorem a vedoucím matematického oddělení petrohradské Akademie místo Nikolase Bernoulliho, který zemřel. V Petrohradě se také poprvé oženil. Z jedenácti předvedených nevěst si vybral tu, která se mu zdála nejvhodnější – čas ukázal, že jeho volba byla šťastná. V roce 1735 oslepl na jedno oko. Historici udávají, že se tak stalo po třídenní a třínoční usilovné práci na výpočtu astronomických tabulek, na který by ostatní matematici potřebovali měsíce.

V Berlíně

Roku 1741 Euler z Ruska odešel a přijal pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého do Berlína. Strávil pak v Pruské akademii celých 25 let. Z tohoto období pochází jeho nejvýznamnější objev – vlnová rovnice. Původně šlo o zajímavou, ale poněkud okrajovou otázku kmitání houslové struny. Už staří Řekové věděli, že struna může kmitat mnoha různými způsoby, podle toho, jak se na ni brnkne. Vědci se od 17. století pokoušeli vypočítat, jak se v průběhu kmitu mění její tvar. Počátkem 18. století se objevilo několik významných prací na toto téma, až konečně roku 1748 Euler s použitím Newtonovy mechaniky sestavil a vyřešil vlnovou rovnici pro strunu. Je to parciální diferenciální rovnice, která popisuje změny tvaru struny v čase i v prostoru. O 11 let později odvodil vlnovou rovnici pro kmitající plochu s pevným okrajem – buben. Mohlo by se zdát, že se taková matematika houslí a bubnů týká jen hudby, ale není to pravda. Záhy se vlnová rovnice začala objevovat ve všech možných oblastech fyziky: v hydrodynamice popisuje formování a pohyb vodních vln, v akustice popisuje šíření zvukových vln ve vzduchu; a v 19. století se objevila v teorii elektromagnetických vln.

Opět v Rusku

Zbytek života Euler strávil opět v Rusku, kam přijel roku 1766 na pozvání nové panovnice, carevny Kateřiny Veliké. Na jím uvolněné místo ředitele matematické sekce Pruské akademie nastoupil Joseph Lagrange. Carevna jmenovala Eulera ředitelem matematické třídy petrohradské akademie, dala mu na tehdejší poměry velkorysý plat. Brzy po příchodu do Ruska Euler těžce onemocněl a nemoc skončila ztrátou druhého oka. Euler oslepl. Ani tato rána osudu ho neskolila a on se s dvojnásobným úsilím a díky jedinečné paměti a obrazotvornosti vrhl na další práci.

Diktoval své texty vynikajícím matematikům, svému nejstaršímu synovi Janu Albertovi, akademikům Wolfgangu Ludwigu Krafftovi, Andersovi Johannu Lexellovi, Michaelu Golovinovi a od roku 1773 Nicolausovi von Fuksovi. Způsob jeho práce byl následující: Euler se procházel ve své pracovně okolo velikého stolu, na němž byla břidlicová tabule. Své myšlenky načrtal zhruba ve velkých rysech křídou na tabuli a po příchodu svých spolupracovníků jim vysvětloval tyto obrazce a vykládal jim svoje myšlenky na základě čehož oni propracovali látku a hotové dílo mu předčítali. Po případných změnách a konečném schválení odevzdávali rukopisy akademii k vytištění.

V roce 1771 ho postihla další rána. V Petrohradě došlo k velikému požáru a dům stařičkého mistra se stal obětí požáru. Jeden soused, basilejský rodák neváhal a mistra zachránil. Carevna Kateřina II. sice Eulerovi dala peníze na nový pohodlný dům, ale slepý stařec si na něj velmi těžko zvykal, až v tuto chvíli na něj dolehla tíha slepoty.

V roce 1772 se podrobil operaci šedého zákalu, která se podařila a Euler po šesti letech opět spatřil světlo. Oko nešetřil a to za prudkých bolestí po čase osleplo navždy. V roce 1776 se podruhé oženil s nevlastní sestrou své první ženy. Z prvního manželství měl třináct dětí, ale v tuto dobu už jich bylo na živu jen pět. Konec života strávil v kruhu svých osmatřiceti vnoučat, která učil matematice a geometrii. Počátkem září roku 1783 se dostavily časté záchvaty, které mu však nezabránily v další práci. Pokračoval ve výpočtech o stoupání balonu naplněného teplým vzduchem, objeveného teprve před třemi měsíci bratry Josefem a Etiennem Mongolfierem. Smrt přišla k Eulerovi nečekaně. Dne 18. září 1783 při hře s vnukem náhle pocítil nevolnost a o několik hodin později v tichosti zkonal.

O nepatrné části Eulerova díla

Leonhard Euler během svého života vydal 530 knih a různých článků. Spolu s rukopisy z jeho pozůstalosti se počet jeho prací zvýšil na 886. Hraběti Orlovi přislíbil, že zanechá tolik vědeckých pojednání, aby dvacet let po jeho smrti měla petrohradská akademie co tisknout. Ještě roku 1830, tedy 47 let po jeho smrti byla uveřejňována jeho pojednání.

Velká Eulerova autorita ustálila symboliku algebry a infinitezimálního počtu, protože i Joseph Lagrange, Pierre Laplace i Karl Gauss znali jeho práce a přebírali jeho symboliku. Téměř všechny oblasti matematiky překypují Eulerovými funkcemi, integrály, konstantami a důkazy. Je autorem řady matematických značek, které používáme dodnes. Patří k nim označení pro Ludolfovo číslo π, sumu, integrál, nekonečno, imaginární číslo, kombinační číslo, označení vrcholů, úhlů a stran v trojúhelníku, goniometrická terminologie.

Hlavními pracemi jsou: Introductio z roku 1748; je v ní mnoho různých témat – nekonečné řady včetně rozvojů funkcí ex, sinx, cosx, jsou zde vyšetřovány křivky algebraickou metodou, takže kniha je také učebnicí analytické geometrie. Institutiones calculi diferentialis z roku 1755 a nebo Institutiones calculi integralis z roku 1774 obsahují elementární diferenciální a integrální počet, teorii diferenciálních rovnic, Taylorovu větu a její aplikace. Mechanica, sive motus scientia analytice expozita (Mechanika, čili věda o pohybu analyticky vyložená) z roku 1736 obsahuje newtonovskou mechaniku a dynamiku hmotného bodu zpracovanou analyticky a další práce z oblasti tzv. matematické fyziky. Euler byl první fyzik, který rozkládal síly (rychlosti i zrychlení) na tři navzájem kolmé složky. Důležité jsou i jeho příspěvky k teorii čísel. Známý fyzik a matematik Pierre Laplace o Eulerovi jednou prohlásil: “čtěte Eulera, je učitelem nás všech“. I sám velký Karl Gauss mluví o Eulerovi s obdivem: “Studium Eulerova díla zůstane nejlepší školou pro nejrůznější oblasti matematiky a nemůže je nic nahradit".

Eulera můžeme považovat za zakladatele obecné hydromechaniky, protože odvodil základní obecné rovnice hydrostatiky a hydrodynamiky. Popsal teorii Segnerova kola a reakčních hydraulických motorů, pracoval v oblasti mechanicky tuhého tělesa, balistiky, astronomie (položil základy mechaniky nebes), propracoval Huygensovu vlnovou teorii světla, čímž přispěl k pádu Newtonovy korpuskulární teorie.


Použité zdroje
[1] ŠEDIVÝ, J. Eulerova učebnice algebry. Rozhledy matematicko–fyzikální, březen 1986, roč. 64, č. 7, třetí strana obálky. ISSN 0035–9343.
[2] FELBER, V. Leonhard Euler. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1908, roč. 37, s. 177–192, 289–300.
[3] VESELÝ, F. Život a dílo Leonharda Eulera. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1957, roč. 2, č. 6, s. 719-729. ISSN 0032-2423.
[4] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu:
Mgr. Magda Králová
https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1134/euler

pátek 29. března 2024

Poslední sestřel Nikolaje Michajloviče SKomorochova



Ty ruské archivy mě fakt asi nikdy nepřestanou překvapovat! Poté co se mi před nedávnem podařilo dohledat, že na Tišnov byly 25. dubna 1945 provedeny skutečně celkem dva odpolední nálety, přičemž ho provedly letouny dvou různých pluků dvou různých leteckých armád dvou různých frontů, tak jsem zapátral i po tom, co dělali stíhači 17. letecké armády v době osvobozování Brna a zjistil jsem velice zajímavou věc.
V období od 23. do 30. dubna sestřelili stíhací piloti 17. letecké armády pouhé tři letouny a shodou okolností to bylo přesně v den, kdy byl bombardován Tišnov - ve středu 25. dubna 1945 a došlo k tomu nad Brnem. A další velice zajímavou informací pro mě bylo, že jedním z těch stíhačů byl Nikolaj Michailovič Skomorochov. Mnohým jméno možná nic neříká, ale já si moc dobře pamatuji, jak táta před devětatřiceti lety donesl domů novou knížku „Stíhač žije bojem“, kterou napsal právě Nikolaj M. Skomorochov a já ji jako malej klukl „hltal“. Tož jsem teda hrábnul znova do knihovny, setřel prach z knihy „Stíhač žije bojem“ a skutečně, souboj tam je popsán, i když trošku jinak, než ukazují sovětské archivní dokumenty.
Nad Brnem získal Nikolaj Michajlovič Skomorochov, pilot 31. stíhacího leteckého pluku (295. IAD / 9. SAK / 17. VA / 3. UF) a letecké eso svůj poslední sestřel. Kolem celkového počtu jeho vítězství jsou ale nejasnosti. Všeobecně se uvádí, že Skomorochov provedl více jak 600 bojových letů na letounech LaGG-3, La-5 a La-7 a ve 143 soubojích získal celkem 54 sestřelů, 46 samostatně a 8 ve spoluúčasti, další tři letouny zničil na zemi. V pátek 23. února 1945 byl vyznamenán prví Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu za 483 bojových letů a účast ve 104 leteckých bitvách, v nichž sestřelil 25 nepřátelských letounů samostatně a 8 ve spoluúčasti (k 28. prosinci 1944). V sobotu 18. srpna 1945 byl dekretem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR vyznamenán druhou Zlatou hvězdou za 520 bojových letů a účast ve 119 vzdušných bojích, v nichž sestřelil 35 nepřátelských letounů samostatně a 8 ve spoluúčasti (k 27. únoru 1945). Michail Bykov však ve svých knihách jeho celkové skóre ponížil. V prvním a druhém vydání jeho knih o leteckých esech uváděl počet sestřelů 46 + 8 s tím, že v archivních dokumentech dohledal celkem 43+3 sestřelů. V zatím posledním, třetím, vydání už u Skomorochova uvádí pouze číslo 44 samostatných sestřelů a 2 ve spoluúčasti.




Prameny: 
[1] Журнал боевых действий 295 иад, Описывает период с 01.04.1945 по 30.04.1945 г., ЦАМО, Фонд: 370, Опись: 0006518, Дело: 0341, Лист начала документа в деле: 396.
[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998. ISBN: 5-89883-001-4
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
[4] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[5] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936–1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[6] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

neděle 10. března 2024

Americké bombardovací letouny nad jižní Moravou


Když v dubnu 1945 začalo osvobozování jižní Moravy od německých vojsk, byla vojska 2. ukrajinského frontu ze vzduchu podporována letectvem. Zajímavostí pro některé možná bude, že veškeré bombardovací letouny byly americké provenience, dodané do Sovětského svazu v rámci Zákona o půjčce a pronájmu – Lend-Lease. Sovětská 5. letecká armáda 2. ukrajinského frontu měla v podřízenosti 218. bombardovací leteckou divizi sestávající z 48. BAP, 452. BAP a 453. BAP, vyzbrojených americkými letouny Douglas A-20G Boston, označovaných v sovětských dokumentech jako A-20Ž. V době hlavního náporu na moravskou metropoli Brno podporovala ze vzduchu útočící vojska i 17. letecká armáda 3. ukrajinského frontu, včetně bombardovacích letounů 244. bombardovací letecké divize (260. BAD, 449. BAD a 861. BAD). I tato divize byla komplet vybavena americkými bombardovacími letouny Douglas A-20 Boston ve verzích B, C, G a J, které sovětské dokumenty označovali jako letouny B-3. Od 18. dubna také posílila 5. leteckou armádu 18. gardová bombardovací letecká divize 18. letecké armády dálkového letectva. I její tři pluky – 14. GBAP, 238. GBAP a 251. GBAP – byly vyzbrojeny americkými stroji. Tentokrát se jednalo o americké dvoumotorové bombardovací letouny North American B-25 Mitchell.
Sovětské letectvo používalo samozřejmě i vlastní bombardovací letouny Pe-2, Tu-2, Il-4, Jer-2 nebo Li-2. Stroje Pe-2 byly zařazeny u 13. a 15. letecké armády Leningradského frontu, 1. a 3. letecké armády 3. běloruského frontu, 4. letecké armády 2. běloruského frontu, 16. letecké armády 1. běloruského frontu a 2. letecké armády 1. ukrajinského frontu. Velice podobný stroj Tupolev Tu-2 byl ve výzbroji pouze 16. letecké armády 1. běloruského frontu. Stroje Il-4, Jer-2 a Li-2 měla ve výzbroji pouze 18. letecká armáda dálkového letectva. Všechny tyto jednotky ale operovaly daleko od jihomoravské metropole a jejího okolí.










středa 28. února 2024

Kalendárium, 28. únor 1943


V neděli 28. února 1943 se uskutečnil první vzlet prototypu letounu Jakovlev Jak-3 (Jak-1M). Jakovlev Jak-3 byl jednomotorový, jednomístný víceúčelový stíhací letoun, který vznikl postupným zdokonalováním letounu Jak-1.

Jakovlevy se postupně rozdělily na „lehké“ a „těžké“ typy, ty druhé tvoří řada variant typů Jak-7 a Jak-9. Výsledkem požadavku na konstrukci „specializovaného lehkého stíhače“, s výbornými manévrovacími schopnostmi a vysokými výkony zejména v malých výškách a určených primárně pro vybojování vzdušné nadvlády nad frontovou linií byl právě Jak-3. Letoun dyl důkladně odlehčen, dostal menší křídlo s menším rozpětím i nosnou plochou, olejový chladič se přemístil do kořenů křídla, letoun dostal silnější výzbroj a poháněla jej výkonnější verze motoru Klimov M-105. Nové letouny se začaly dostávat k frontovým jednotkám během léta 1944, později než Jak-9 navzdory nižšímu číslu označení. Stroj se zařadil mezi nejmenší a nejlehčí stíhačky z nasazených letounů všemi stranami během války. Jeho vysoký poměr výkonu k hmotnosti mu poskytoval vynikající výkony a ukázal se jako velice dobrý stroj pro manévrový souboj. Problémem stíhačky byl nízký dolet a její přístrojové vybavení znemožňovalo noční lety. Letoun Jak-3 se sériově vyráběl v závodech č. 292 v Saratově a č. 31 v Tbilisi v letech 1944 až 1946 a celkově bylo vyrobeno 4848 všech modifikací. Uvádí se, že celkové ztráty Jaků-3 v boji byly 210 letounů, 60 v roce 1944 a 150 v roce 1945. V první řadě byly letounem Jak-3 vybaveny pluky, které již ovládaly předchozí typy letadel Jakovlev. Na Jaku-3 létalo také mnoho sovětských es, v roce 1944 se na letoun přezbrojila i slavná skupina Normandie-Němen a zaznamenala na něm posledních 99 ze svých 273 vzdušných vítězství proti Luftwaffe.












sobota 24. února 2024

Kalendárium, 24. únor 1940


V sobotu 24. února 1940 vzlétl z letiště v Langley první prototyp letounu Hawker Typhoon se sériovým číslem P5212. V kabině seděl hlavní zkušební pilot firmy Hawker Philip Lucas. Jednalo se o britský jednomístný stíhací letoun sloužící v britském Royal Air Force během druhé světové války. Během druhé poloviny války se z něj stal jeden z nejúspěšnějších letounů používaných při útocích na pozemní cíle. První sériově vyrobený stroj (R7576) opustil výrobní pás 27. května 1941, nesl označení Hawker Typhoon Mk.IA. Výroba Typhoonů trvala do listopadu 1945 kdy byl vyroben poslední z 3 317 postavených Typhoonů, po ukončení druhé světové války byly Typhoony nahrazovány výkonnějšími a modernějšími Tempesty, které vznikly dalším vývojem Typhoonu, z výzbroje jednotek RAF byly Typhoony definitivně vyřazeny v roce následujícím.
 




pátek 26. ledna 2024

Jakovlev Jak-9D gardového podplukovníka Michaila Vasiljeviče Avdějeva


Stíhací letoun Jakovlev Jak-9D s orlem místo trupového čísla velitele 6. GIAP letectva Černomořské flotily, gardového podplukovníka Michaila Vasiljeviče Avdějeva, letiště Saki, duben 1944.



čtvrtek 25. ledna 2024

Ivan Nikotovič Kožedub vs. Messerschmitt Me 262


Obrázek od Jamese Lauriera znázorňující sestřel letounu Messerschmitt Me 262 Ivanem Nikotovičem Kožedubem. Obrázek pochází z knihy „Eastern Front 1945, Triumph of the Soviet Air Force“ od Williama E. Hiestanda, která právě vyšla v nakladatelství Osprey Publishing.

Popisek k obrázku říká, že znázorňuje „kapitána“ I. N. Kožeduba, eso s „62“ sestřely, kterak „19. dubna“ sestřeluje německý Me 262.

Bože, Bože... za co mě trestáš. Co na tom, že kapitán Kožedub už v té době byl tři měsíce major, co na tom, že už dlouhá léta je na základě archivních dokumentů doloženo, že získal celkem 64 úředně potvrzených sestřelů, co na tom, že svůj souboj s „Me 109 s reaktivním motorem“ svedl v sobotu 17. února 1945. No, zatím jsem jen tu knihu prolítl hodně zběžně, ale co jsem zatím objevil za další podivná tvrzení mě trošku odrazuje, abych do té knihy zalistoval nějak hlouběji :( A to jsem se na ní hodně těšil, protože je to mé oblíbené téma a oblíbené období. Autor je prý magistr v oboru historie na Cornellově univerzitě a celoživotně se zajímá o vojenskou historii se zvláštním zaměřením na obrněné a mechanizované operace 20. století, ale drze bych si dovolil použít slova našeho klasika... „Nevím, čím jste vyučen či v jakém oboru vyškolen, ale s čistým svědomím Vám mohu doporučiti, abyste pokusů spisovatelských v oboru letecké historie zanechal a věnoval se práci jakékoli, ale jiné.“ :)