Novozélandský pilot 73. squadrony RAF, Flying Officer James Edgar „Cobber“ Kain, dosáhl v úterý 26. března 1940 dvou potvrzených sestřelů Messerschmittů Bf 109, čímž završil pět vzdušných vítězství — obecně přijímané kritérium stíhacího esa. Stal se prvním britským stíhačem za druhé světové války, který této mety dosáhl. Vítězství si připsal v souboji v oblasti Saarlauternu s Messerschmitty Bf 109E od III./Jagdgeschwader 53 „Pik As“, když pilotoval  svůj Hurricane Mk.I "Paddy III", L1766. 

Malý Edgar James poprvé spatřil světlo světa 27. června 1918 v Hastingsu na Novém Zélandu. V listopadu 1936 proto odcestoval do Londýna, kde byl pod číslem 39534 přijat do řad RAF. Po absolvování základního pilotního výcviku u No. 5 Flying Training School v Sealandu bylo rozhodnuto, že se stane stíhačem. Stíhací výcvik začal v lednu 1937, zalétal si mimo jiné na Hawkerových dvouplošnících Hart a Fury, a po jeho skončení v listopadu 1937 se hlásil u své první, a jak budoucnost ukáže, také poslední jednotky, u 73. perutě RAF.

1. září 1939, kdy německá vojska vpadla do Polska. Po krátkém váhání vláda Velké Británie dostála svých spojeneckých závazků a 3. září v 11.00 vyhlásila válku Německu; Francouzi se přidali téhož dne odpoledne.

Devátého září se 73. stíhací peruť, vedená S/Ldr B. W. Knoxem, přesunula ze své stálé základny Digby do Francie na letiště Le Havre - Octeville. Zde se, společně s 1., 85. a 87. perutí, stala součástí 60. (stíhacího) křídla, kterému velel W/Cdr J. A. Boret MC, DFC. Hlavním úkolem křídla byla ochrana vyloďujících se příslušníků British Expeditionary Force ve francouzských přístavech.

***

Osmého listopadu v 9.45 vzlétl společně s P/O D. F. "Dickie" Martinem, P/O Wrightem a Sgt. Humphrisem proti dalšímu průzkumníku, který neopatrně přeletěl nad jejich letištěm. Martin měl ale během stoupání poruchu na dýchači a omdlel, když se následně probral, zjistil, že mu dochází palivo a rozhodl se přistát na nejbližším letišti. To však bohužel, a na druhou stranu i bohudík, bylo v neutrálním Lucembursku, kde byl pilot internován (v prosinci však utekl zpět do Francie). Také Wright s Humphrisem stíhaní nedokončili a své stroje zničili. První měl nehodu a druhý byl zasažen francouzskou protiletadlovou palbou, nikdo naštěstí nebyl zraněn.

Kain tak pokračoval v pronásledování sám, nepřítele dostihl a kolem 10.15 na něj zaútočil. Dostal se do výhodné střelecké pozice a ze vzdálenosti 400-200 yardů vypálil tři dávky, které však způsobily jen lehké poškození. Během čtvrtého útoku proto Edgar do nepřítele vystřílel všechnu zbylou munici, což způsobilo, že si to nepřátelský letoun namířil v prudkém střemhlavém letu k zemi. Vetřelec, Dornier Do 17 P (W. Nr. 4062) od 1.(F)/123 se zřítil na hlavní ulici města Lubey severozápadně od Met. Celá osádka ve složení Oblt. Hans Kutter, Obfw. G. Stühler a Ogefr. H. Schneidmüller přišla o život.

Druhé vítězství získal mladý Novozélanďan 23. listopadu. Ten den se nad Francií pohybovalo velké množství průzkumných letounů Luftwaffe, což stíhačům RAF přineslo zatím nejúspěšnější den války. Připsali si celkem osm letounů sestřelených a jeden poškozený. Kain přispěl dalším Dornierem Do 17 P. Letoun od jednotky 3.(F)/122 měl za úkol provést průzkum okolí Remeše, ovšem cestou k cíli neopatrně přeletěl nad letištěm Rouvres a to se mu stalo osudným. Okamžitě za ním totiž vzlétl pohotovost držící Kain. Asi po 45minutové honičce ho Novozélanďan dostihl a v 10.15 jižně od Sedanu sestřelil. Dornier nouzově přistál u La Besace, kde byla celá zraněná osádka ve složení Obfw. B. Schlapp, Uffz. H-H. Gründling a Uffz. A. Molek zajata. Ještě před tím se jim však podařilo vrak Dornieru zapálit.

Třetího vzdušného vítězství dosáhl Kain v sobotu 2. března 1940. 

Trojice Hurricanů 73. perutě měla za úkol doprovodit francouzský Potez 63 při jeho průzkumné letu. V průběhu doprovodu se nic zvláštního nestalo, během návratu do Rouvres však trio narazilo na skupinku Heinkelů He 111. Tyto lákavé cíle si piloti nechtěli nechat uniknout a pustili se za nimi. Během pronásledování se však Hurricany rozdělily. Toho využily zatím nikým nezpozorované doprovodné stodevítky, které se na ně kolem poledne vyřítily jako blesky z čistého nebe. Útočníci opět pocházeli od III./JG 53, opět je vedl Werner Mölders a následnou melu britští stíhači opět prohráli.

Utkání však nezačalo špatně. Edgar se dostal do týla jednomu Messesrschmittu a ohlásil jeho pád v plamenech. V tu chvíli se však za jeho Huricanem L1808 objevil jiný, pilotovaný samotným Möldersem. Ten se také nemýlil a mladý Novozélanďan musel nouzově posadit svůj prostřílený a kouřící letoun nedaleko Met. Podobně se vedlo i Sgt. D. A. Sewellovi, který se utkal s pěticí německých stíhaček. Byl také zasažen a svůj letoun L1958 posadil u Brulange. Jeho přemožitelem se stal Uffz. Hermann Neuhoff ze 7. Staffel, zatímco nárok Oblt. Wolf-Dietricha Wilckeho nebyl uznán, ačkoliv i Hurricane P/O Wrighta musel po poruše motoru nouzově přistát.

Velkým dnem byl pro Kaina 26. březen 1940. Tehdy se stal prvním stíhacím esem RAF 2. světové války. Ve 13.40 odlepil kola svého Hurricanu L1766 od vzletové dráhy letiště Rouvres a společně s P/O J. G. Perrym a Sgt. T. B. G. Pynem se vydal na hlídku k francouzsko-německé hranici. A protože byl mladým a agresivním pilotem, porušil rozkaz nepřekračovat hranici a vydal se na návštěvu do Německa. Kolem čtvrt na tři spatřil nad Saarlauternem devět stodevítek, jak jinak než z III./JG 53. Navedl svá čísla do vhodné pozice k útoku a bitva mohla začít.

Vybral si jednu z německých stíhaček a z 250 yardů na ni vystřelil ze svých osmi browningů. Messerschmitt začal kouřit a hořící se zřítil k zemi. Podobný úspěch zaznamenal i Perry, zatímco Pynovi přiznali pravděpodobné vítězství. V tu chvíli se ale proti Hurricanům obrátili zbylí němečtí stíhači a Britové prožili horké chvíle. Perry s Pynem totiž vypotřebovali všechnu munici a byli tak úplně bezbranní. Kain se tak sám pustil do čtyř stodevítek a se zbytkem střeliva se mu podařilo jednu zapálit. Pak se ale jeho letoun stal cílem palby další, kterou ne a ne setřást. Její palba mu nejprve odstřelila překryt kabiny a nakonec začal jeho Hurricane hořet. Mladému stíhači nezbylo nic jiného, než hledat spásu pod vrchlíkem svého padáku. Měl ale velké štěstí, protože dopadl u francouzské vesnice Ritzing, jen necelý kilometr od německých hranic. Za pár hodin ho, lehce raněného na noze a ruce, přivezl na letiště francouzský štábní vůz a ačkoliv vznesl nárok na jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel, byly mu potvrzeny oba dva.

Pro úplnost jen dodejme, že přemožitelem novopečeného esa se pravděpodobně stal Fw. Arthur Weigelt od 7./JG 53, jehož jednotka měla jen jeden poškozený Messerschmitt.

***

Dne 7. června 1940 ve čtvrt na dvanáct "Cobber" nasedl do kabiny Hurricanu L1826/TP-B, posledního stroje u jednotky s nestavitelnou, dvoulistou vrtulí a vzlétl k Le Mans, kde měl přistát před další cestou do Británie. Krátce po startu však přišlo osudové rozhodnutí. Edgar se totiž rozhodl s přihlížejícím na zemi rozloučit akrobatickou exhibici, při návštěvě francouzské GC II/5 viděl jednoho z českých letců předvádět pomalý výkrut a rozhodl se ho zařadit do svého neoficiálního vystoupení. Diváci na zemi pozorovali perfektní akrobatickou ukázku, když se náhle všem zatajil dech. Během jednoho výkrutu totiž Hurricane ztratil rychlost, přešel do pravotočivé vývrtky a zachytil křídlem o zem, na kterou se s velkým rámusem zřítil. Vše bylo ihned v plamenech, pilotovi nemohl nikdo pomoct. Byla to zbytečná smrt, protože podobné "vylomeniny" byly přísně zakázány. A všichni teď viděli proč…

***

Během své bojové kariéry získal celkem 16+1 jistych sestřelů, 3 pravděpodobné sestřely a jeden letoun poškodil (Shores uvádí 16/17 - 3 - 1/2).

Tabulka vítězství E. J. Kaina, DFC (RAF No.39534)

Datum	Čas	Typ	Protivník	Místo
8.11.1939	10:15	Hurricane Mk.I	Do 17 P	Lubey, SZ od Met
23.11.1939	10:15	Hurricane Mk.I TP-Z	Do 17 P	J od Sedanu
2.3.1940	12:15	Hurricane Mk.I L1808	Bf 109 E	okolí Saarbrückenu
26.3.1940	14:15	Hurricane Mk.I L1766	2x Bf 109 E	Saarlautern
23.4.1940	ráno	Hurricane Mk.I	Bf 110 pš.	Merzig
10.5.1940	5.25	Hurricane Mk.I P2535/K	Do 17	Mety
11.5.1940	~15:00	Hurricane Mk.I P2535/K	Do 17 či Bf 110	okolí Mourmelonu
			Bf 110 pr.	okolí Mourmelonu
12.5.1940	16:45-17:45	Hurricane Mk.I	Hs 126	okolí Bouillonu
14.5.1940	11:45	Hurricane Mk.I	Bf 109 E	Pouru-Saint-Remy
15.5.1940	~14:00	Hurricane Mk.I	Bf 110 pr.	okolí Vouzieres
17.5.1940	19:25	Hurricane Mk.I P2559/D	Bf 110 pr.	Nives
			Bf 109	Nives
19.5.1940	6:00	Hurricane Mk.I	Do 17 Z	V od Met
	11:30	Hurricane Mk.I P2535/K	Ju 88 A	okolí Remeše
			Bf 110	okolí Remeše
25.5.1940		Hurricane Mk.I	Do 17	V od Met
26.5.1940		Hurricane Mk.I	Hs 126	okolí Bouillonu
27.5.1940		Hurricane Mk.I	Do 17	Meaux
5.6.1940	6:45	Hurricane Mk.I	1/3 Do 17 P	JV od Remeše

Prameny:

[1] Edgar Kain, Wikipedia - The Free Encyclopedia, https://en.wikipedia.org/wiki/Edgar_Kain

[2] Rak, Michal: Cobber Kain - první stíhací eso RAF ve 2. sv. válce, https://www.valka.cz/12844-Cobber-Kain-prvni-stihaci-eso-RAF-ve-2-sv-valce.

[3] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.

[4] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999.

Bača

Bača se dožil věku 100 let, tak za ním na jeho narozeniny přijela televize, aby s ním natočila reportáž. „Jak vy to, bačo, děláte, že jste se dožil tak vysokého věku?“

Bača povídá: „No ráno vstanu, dám si panáka...“ 

„Tak moment, to nemůžeme vysílat, že ráno vstanete a hned chlastáte. Když budete chtít říct, že pijete, řekněte místo toho třeba, že si přečtete knihu.“ 

„Tak dobře. No ráno vstanu, přečtu si knihu, pak si přečtu další, dám ovcím a pak čtu a čtu. Až mám všechno doma přečtené, tak jdu k Franckovi a tam čteme jeho knížky. Když přečteme aj ty jeho, jdeme spolu číst do knihovny. A až nás vyhodí z knihovny, tak deme spolu za Matůšem, ten má doma tiskárnu...“

Kalendárium, 24. / 25. březen 1944

Velký útěk

V noci z 24. na 25. března 1944 uprchlo z německého zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu (dnes Źiagań, Polsko) vyhloubeným tunelem celkem 76 spojeneckých letců různých národností. Troufalého útěku se zúčastnili také tři Čechoslováci. Byli to F/Lt Arnošt Valenta (rtg. od 311. sqn), F/Lt Bedřich Dvořák (312. sqn) a F/Lt Ivo Tonder (312. sqn).

Letci utekli pomocí 110 metrů dlouhého tunelu, který se nacházel 9 metrů pod zemí, který vykopali pomocí nářadí, které si sami vyrobili. Zajatci tunel pojmenovali Harry. Letci původně stavěli tři tunely (Tom, Dick a Harry), ale protože práce pokračovaly moc pomalu, zavřeli dva tunely a pokračovali v kopání tunelu Tom. Naneštěstí byl tunel Tom objeven a tak museli letci otevřít znovu tunel Harry.

Nacistickým bezpečnostním složkám se postupně během následujících tří týdnů podařilo 73 uprchlíků zadržet. Pouze dvěma Norům a jednomu Holanďanovi se zdařil návrat do Británie [*].

Přeživší účastníci útěku:

Bergsland, Per [*]

Bethell, R. Anthony

Broderick, Leslie C. J.

Cameron, Bill

Churchill, Richard S. A. "Dick"

Day, Harry Melville Arbuthnot "Wings"

Dodge, Johnnie

Dowse, Sydney

Dvořák, Bedřich "Freddie"

Green, Bernard "Pop"

James, Bertram "Jimmy"

Langlois, Roy B.

Marshall, H. C. "Johnny"

McDonald, Alistair T.

Müller, Jens [*]

Neely, Alastair D.

Nelson, T. R.

Ogilvie, A. Keith

Plunkett, Desmond Lancelot

Poynter, Douglas A.

Royle, Paul G.

Shand, Michael

Thompson, Alfred B.

Tonder, Ivo P.

Trent, Leonard Henry

Stok, Bram van der [*]

van Wymeersch, Raymond L. N.

Většinu ze zadržených uprchlíků postihl krutý osud. Gestapo ochotně splnilo rozkazy vydané z Hitlerova a Himmlerova popudu a padesát uprchlíků bylo postupně zavražděno ve dnech 29. března až 6. dubna 1944. Jejich smrt byla navenek zdůvodňována „odporem při zatýkání“.

Povraždění účastníci útěku:

Birkland, Henry J.

Brettell, E. Gordon

Bull, Leslie G. "Johnny"

Bushell, Roger J.[

Casey, Michael J.[

Catanach, James

Christensen, Arnold G.

Cochran, Dennis H.

Cross, Ian E. K. P.

Espelid, Halldor

Evans, Brian H.

Fuglesang, Nils Jørgen

Gouws, Johannes S.

Grisman, William J.

Gunn, Alastair D. M.

Hake, Albert H.

Hall, Charles P.

Hayter, Anthony R. H.

Humphreys, Edgar S.

Kidder, Gordon A.

Kierath, Reginald V.

Kiewnarski, Antoni

Kirby-Green, Thomas G.

Kolanowski, Wlodzimierz A.

Krol, Stanislaw Z.

Langford, Patrick W.

Leigh, Tom[

Long, James L. R.

Marcinkus, Romas

McGarr, Clement A. N.

McGill, George E.

Milford, Harold J.

Mondschein, Jerzy T.

Pawluk, Kazimierz

Picard, Henri A.

Pohe, John

Scheidhauer, Bernard W. M.

Skanzikas, Sotiris

Stevens, Rupert J.

Stewart, Robert C.

Stower, John Gifford

Street, Denys O.

Swain, Cyril D.

Tobolski, Pawel

Valenta, Arnošt

Walenn, Gilbert W.

Wernham, James C.

Wiley, George W.

Williams, John E. A.

Williams, John F.

Po válce Britové vyvinuli značné úsilí, aby nalezli a potrestali vrahy bezbranných zajatců. První soud s 18 obžalovanými proběhl v Hamburku před britským vojenským soudem v létě 1947. Jen v tomto přelíčení bylo nad gestapáckými vrahy vyneseno celkem čtrnáct trestů smrti.

Kalendárium, 24. březen 1946

Sqn Ldr Yadollah Sharifirad.

V neděli 24. března 1946 se v Talequanu v Iránu narodil Yadollah Sharifirad. Informace o Iránském vojenském letectvu a jeho úspěších ve válce s Irákem jsou poměrně kusé a neúplné. Yadollah Sharifirad se s největším pravděpodobností stal prvním iránským leteckým esem, když 16. prosince 1980 dosáhl svého pátého sestřelu. V roce 1978 se stal členem akrobatické skupiny Golden Crown (تاج طلایی‎ Tāj-e Talāyi). Během Iránsko-Irácké války patřil mezi nejúspěšnější piloty na letounech Northrop F-5, přičemž měl získat celkem 5 sestřelů. Během jednoho náletu na elektrárnu byl napaden celkem třemi iráckými letouny a sestřelen. Podařilo se mu katapultovat a byl zachráněn a přesunut do Iránu za pomocí Kurdských partyzánů.

Northrop F-5E Tiger II, Sqn Ldr Yadollah Sharifirad, 21st TFS / TFB2, Tabriz, Iran, prosinec 1980.

Sestřely Yadollah Sharifirada:

21 listopad 1980 1x Su-22

21 listopad 1980 1x MiG-21

24 listopad 1980 1x MiG-21

16 prosinec 1980 1x MiG-21

16 prosinec 1980 1x MiG-21 

Nejúspěšnější Iránská letecká esa:

Jalil Zandi	11	F-14 Tomcat
Shahram Rostami	6	F-14 Tomcat
A. Afshar	6	F-14 Tomcat
Yadollah Sharifirad	5	Northrop F-5E

[1] https://en.wikipedia.org/wiki/Yadollah_Sharifirad

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Iranian_aerial_victories_during_the_Iran–Iraq_war

[3] https://ru.wikipedia.org/wiki/Northrop_F-5

Kalendárium, 23. březen 1749

Ve čtvrtek 23. března 1749 se narodil Pierre Simon de Laplace, byl to francouzský matematik, fyzik, astronom a politik, člen Francouzské akademie věd, Královské společnosti v Londýně a Komise pro míry a váhy.

Laplace je právem považován za jednoho z největších vědců vůbec. Zabýval se matematickou analýzou, teorií pravděpodobnosti, nebeskou mechanikou, teorií potenciálu, zavedl pojem Laplaceovy transformace, užil tzv. Laplaceův operátor. Je autorem teorie o vzniku sluneční soustavy z rotující mlhoviny (Kantova-Laplaceova teorie) a mnoha dalších teorií a metod s mnoha aplikacemi.

Z moderního pohledu je snad nejvýznamnějším odkazem Laplace jeho monumentální a nadčasová práce z teorie pravděpodobnosti. V jeho pojetí byla teorie pravděpodobnosti vyzdvižena na úroveň, která poté nebyla po století překonána a je i z dnešního pohledu stále inspirativní. Z koncepčního hlediska chápe Laplace pravděpodobnost jako nástroj pro popis problémů s neúplnou vstupní informací – což je v reálném světě situace běžná. Známý je Laplaceův výrok, že „teorie pravděpodobnosti je v podstatě zdravý rozum, přeměněný na kalkulus“. Laplace též (znovu)objevil jednu z centrálních formulí teorie pravděpodobnosti – tzv. Bayesův teorém – který navíc zobecnil o faktor, umožňující popis jevů s obecným rozložením – tzv. apriorní informace. Toto Laplaceovo pojetí umožňuje přiřadit pravděpodobnosti i jevům, které nelze před provedením experimentů považovat za stejně pravděpodobné – v rozporu s další často tradovanou pověrou. Z matematického hlediska je ústředním bodem Laplaceovy pravděpodobnostní teorie tzv. metoda generujících funkcí. Laplace navíc aplikoval teorii pravděpodobnosti na prakticky všechny hlavní oblasti tehdejšího vědění, od nebeské mechaniky a teorie měření, až po statistiku a společenské vědy.  

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre-Simon_Laplace

Kalendárium, 23. březen 1915

V úterý 23. března 1915 se ve vesnici Jelininsk v Agapovském okrese Čeljabinské oblasti narodil Vasilij Grigorjevič Zajcev / Василий Григорьевич Зайцев - jedna z ikon Velké vlastenecké války. Do širokého podvědomí ho v poslední době dostal Annaudův film „Nepřítel před branami“. Zajcev ukončil 7 tříd základní školy a poté stavební školu v Magnitogorsku. V roce 1937 vstoupil do svazku Tichomořského loďstva, kde sloužil jako úředník dělostřelecké jednotky. Poté vystudoval Vojenskou-ekonomickou školu a byl jmenován vedoucím finančního oddělení Tichomořského loďstva. Zde ho zastihl začátek války.

V létě roku 1942 podal celkem 5 žádostí, aby byl převelen na frontu. Od 21. září 1942 sloužil v armádě při obraně Stalingradu. Už v prvních bojích ukázal, že je skvělým střelcem a nebyla to náhoda, už od svých 12 let chodil sám lovit. Své první nepřátele zlikvidoval klasickou opakovací puškou Mosin, než mu byla přidělena speciální odstřelovací puška. Dne 25. října 1942 obdržel  z příkazu № 39/н velitele 62. armády za zničení 40 nepřátel medaili Za odvahu. U Zajceva se kombinovaly všechny vlastnosti dobrého odstřelovače - ostrost zraku, citlivý sluch, vytrvalost, vyrovnanost, vojenská chytrost. Věděl, jak si vybrat nejlepší pozice, aby ho dobře maskovaly a ukryly před nacisty, kteří pak měli problém vůbec zjistit, odkud je na ně stříleno. Dne 2. listopadu 1942 byl příslušník 1047. střeleckého pluku (284. střelecká divize, 62. armáda Stalingradského frontu) B. G. Zajcev navržen za zlikvidování 110 vojáků a důstojníků k udělení Řádu Lenina. Příkazem vojskům Stalingradského frontu № 100/н ze dne 4. prosince 1942 mu byl udělen Řád rudého praporu. V období od  10. listopadu do 17. prosince v bitvě o Stalingrad zničil celkem 225 vojáků a důstojníků. V lednu 1943 během jedné operace skupiny snajperů byl výbuchem miny těžce raněn a oslepl. Teprve po několika operacích na Moskevské klinice vedených profesorem Filatovem se mu zrak opět vrátil. V té době mel na svém kontě oficiálně 242 nepřátel. Dekretem Prezídia nejvyššího sovětu ze dne 22. února 1943 byla ml. lt. Vasiliji Grigorjeviči Zajcevovi udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 801) a Řád Lenina. Od dubna 1944 opět sloužil na frontě u 3. ukrajinského frontu. Dne 10. května 1944 při odrážení útoku pěchoty a tanků protivníka sám zničil 18 nepřátel, ale byl opět vážně zraněn. Příkazem vojskům 8. gardové armády 1. běloruského frontu № 383/н ze dne 10. října 1944 byl gardový st. lt. Zajcev vyznamenán Řádem rudého praporu. 

Do svého zranění v roce 1943 získal celkem 242 zásahů nepřítele, časopis Smena č. 17-18 z roku 1945 mu připisuje 302 zásahů nepřítele. Po válce byl Zajcev demobilizován a žil v Kyjevě. Zemřel 15. prosince 1991.

Sovětští odstřelovači s největším počtem zničených nepřátel:

Salbijev Vladimir Gavrilovič / Салбиев Владимир Гаврилович 601

Kvačantiradze Vasilij šalvovič / Квачантирадзе Василий Шалвович 534

Iljin Nikolaj Jakovlevič / Ильин Николай Яковлевич 494

Kazjuk Nikolaj Jevdokimovič / Казюк Николай Евдокимович 446 (17 odstřelovačů)

Buděnko Michail Ivanovič / Буденков Михаил Иванович 437 (5 odstřelovačů)

Renskov Ivan Michajlovič / Ренсков Иван Михайлович 437

Ochlopkov Fjodor Matvejevič / Охлопков Фёдор Матвеевич 429

Golosov Vasilij Ivanovič / Голосов Василий Иванович 427 (70 odstřelovačů)

Gordijenko Afanasij Jemeljanovič / Гордиенко Афанасий Емельянович 425 (5 odstřelovačů)

Djačenko Fjodor Trofimovič / Дьяченко Фёдор Трофимович 425 (450 ?)

Petrenko Stěpan Vasiljevič / Петренко Степан Васильевич 422 (12 odstřelovačů)

Galuškin Nikolaj Ivanovič / Галушкин Николай Иванович 418 (17 odstřelovačů)

Kalašnikov Ivan Grigorjevič / Калашников Иван Григорьевич 418

Smolenskij Kuzma Danilovič / Смоленский Кузьма Данилович 414

Govoruchin Aleksandr Aleksejevič / Говорухин Александр Алексеевич 403

Gončarov Petr Aleksejevič / Гончаров Пётр Алексеевич 400+ (441 ?)

Prameny:

[1] http://www.soviet-aces-1936-53.ru/snipers/

[2] http://airaces.narod.ru/snipers/

[3] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=481

[4] http://encyclopedia.mil.ru/encyclopedia/heroes/USSR/more.htm?id=12011165@morfHeroes

[5] https://ru.wikipedia.org/wiki/Зайцев,_Василий_Григорьевич

[6] https://en.wikipedia.org/wiki/Vasily_Zaytsev

[7] https://en.wikipedia.org/wiki/Snipers_of_the_Soviet_Union

[8] http://allthatsinteresting.com/russian-snipers 

Kalendárium, 22. březen 1943

V pondělí 22. března 1943 si „Bílá růže ze Stalingradu“, jak nazývali Lídii Vladimirovnu Litvjak (Лидия Владимировна Литвяк), ve zvdušném souboji připsala svůj pátý potvrzený sestřel a stala se tak první a zřejmě i jedinou ženou historie, která dosáhla statusu „leteckého esa“.

Lídia v té době sloužila u 73. gardového stíhacího leteckého pluku, vyzbrojeného stíhacími stroji Jakovlev Jak-1 a Jak-1b. Pluk získal označení „gardový“ čtyři dny před pátým sestřelem Litvjak a byl přejmenován z 296. IAP. 

Dne 22. března společně s pěti dalšími piloty pluku vzlétla proti tuctu bombardérů Junkers Ju 88, které se blížily k Rostovu na Donu. Nejdříve sestřelila při útoku na německé bombardéry jeden nepřátelský stroj Ju 88, vzápětí ale byla napadena šesti doprovodnými Bf 109. V asi patnáctiminutovém souboji se snažila odolávat soustředěnému útoku nepřátelských stíhaču, ale nakonec byla v boji těžce raněna, dokázala však ještě přistát na vlastní základně. Pravděpodobným přemožitelem Lidije Litvjak byl Fw. Josef Schütte, jedno z nejlepších es II./JG 3. Ten ohlásil sestřel Jaku-1 západně od Rostova a šlo o jeho vítězství číslo 27. Jeho spolubojovníci pak mezi 12.05 a 12.25 nárokovali ještě pět dalších sestřelů LaGGů-3. Po propuštění z nemocnice Litvjak neuposlechla příkaz lékařů, aby si svá zranění doléčila doma, ale po týdnu se vrátila zpět k jednotce. 

Rekonstrukce vzhledu letounu Jakovlev Jak-1b, 'bílá 23', na kterém u 73. GIAP létala Lídia Vladimirovna Litvjak.

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 

[2] Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2. 

[3] Симонов, Андрей Анатольевич - Чудинова, Светлана Владимировна: Женщины – герои Советского Союза и России, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909607-0-1 

[4] Yenne, Bill: Bílá růže ze Stalingradu, Doba a skutečný životní příběh Lidije Vladimirovny Litvjakové, největšího ženského leteckého esa všech dob, Mladá fronta, Praha. 2015. ISBN 978-80-204-3309-1    

Kalendárium, 21. březen 1942

Dnes slaví „narozeniny“ jedna z nejslavnějších stíhaček druhé světové války - Lavočkin La-5. Svůj první let si odbyla 21. března 1942. Jednalo se o jednomotorový stíhací letoun, který byl následníkem vývojové řady letadel LaGG-3 a stal se jedním z nejlepších sovětských stíhacích strojů nasazených v konfliktu. Nedostatečné výkony stíhacího letounu LaGG-3 již v roce 1941 hrozily zastavením jeho sériové výroby. Z několika pokusů napasovat motor Švecov M-82 na letoun LaGG-3 vyšel vítězně prototyp s označením LaGG-3/M-82 (uváděno také LaG-3/M-82), který byl dohotoven v prosinci 1941. Díky úspěchu tohoto letounu bylo nařízeno okamžité zahájení výroby nového modelu s cílovými termíny dodávek v červnu až červenci 1942. Většina dobových dokumentů nový typ označuje LaG-5, některé i LaGG-5, což nebylo nikdy oficiálně vysvětleno. Protože se letoun vyráběl i v závodě č. 31, kde pracoval Gorbunov, došlo zřejmě k určité formě spolupráce mezi týmy Lavočkina a Gorbunova. V září 1942 daly úřady letounu definitivní označení La-5.

Čtyři La-5 byly koncem roku 1942 podrobeny společnému výzkumnému programu CAGI, LII, CIAM (Centralnyj institut aviamotorstrojenija) a Lavočkinovy OKB. Výsledkem tohoto výzkumu byl La-5F, který získal označení podle přeplňovaného motoru M-82F s vyšším nominálním výkonem, který udržoval od startu po hranici výškovosti motoru.

V březnu 1943 přišla Lavočkinova konstrukční kancelář s prvním prototypem série La-5FN, tzv. La-5 „Dubler“ (také typ 39) ze závodu č. 21. Jeho křídlo již mělo dva kovové nosníky, rozpětí bylo mírně zmenšeno a výzbroj tvořila dvojice kanónů ŠVAK pod krytem motoru. Letoun byl aerodynamicky zjemněn spolu s kvalitativně lepším dílenským zpracováním. Společné úsilí Švecova a Lavočkinovi OKB konečně slavilo úspěch, který byl potvrzen vládou s požadavkem okamžité sériové výroby pod označením La-5FN.

Bojový křest si letoun odbyl 14. srpna 1942 v sestavě 49. IAP 234. IAD 1. letecké armády v oblasti Uljanovo - Suchiniči - Kozelsk. Od 14. do 24. srpna 1942 letci pluku na 19 letounech absolvovali 180 bojových letů s náletem 130 hodin. V 27 vzdušných soubojích si připsali 16 sestřelů protivníka. Ve stalingradské bitvě bojovaly už od listopadu stíhací pluky s letouny La-5 a La-5F. Stroje La-5FN byly poprvé nasazeny v roce 1943 v bitvě v Kurském oblouku a sloužily až do konce války. Byly to typické frontové stroje sovětského letectva. La-5FN byl v malých výškách, pro které byl dimenzovaný, rovnocenným soupeřem německých Bf 109G a Fw 190A. Zaostával za nimi však v o něco nižší palebné síle.

Jako svůj osobní letoun letoun jej užívali i velitelé leteckých divizí a pluků vybavených jinými typy a létala na něm celá řada sovětských stíhacích es, např. Kiril Aleksejevič Jevstignějev (52+3 sestřelů na La-5), Ivan Nikitovič Kožedub (47 sestřelů na letounu La-5), Nikolaj Michajlovič Skomorochov (31+1 sestřelů na La-5), Vitalij Iivanovič Popkov (37 sestřeků na La-5), Nikolaj Fjodorovič Krasnov (37 sestřelů na La-5), Vasilij Fjodorovič Golubjev (12 sestřelů na La-5) ...

Na jaře 1944 byla letouny La-5FN vyzbrojena 128. samostatná československá stíhací peruť v SSSR, přeorganizovaná později na 1. československý stíhací letecký pluk. 17. září 1944 přistálo 21 La-5FN tohoto útvaru pod velením Františka Fajtla v týlu východní fronty u vesnice Zolná na podporu SNP. Z tohoto improvizovaného polního letiště a později i z letiště Tri Duby zajišťovali piloti vzdušné krytí slovenských povstaleckých vojsk. Během bojů dosáhli devíti potvrzených a tří pravděpodobných sestřelů. 25. října pluk odstartoval k návratu za sovětské linie. V listopadu 1944 byl pluk znovu zorganizován Przeworsku a doplněn o další La-5FN, převzatými od 41. gardového pluku sovětského letectva (41. GvIAP). La-5FN tvořily také většinovou výzbroj 1. československé smíšené divize v SSSR, do které byl pluk po jejím utvoření zařazen. V polovině dubna 1945 byl z části letounů La-5FN 1. čs. SLP utvořen 2. československý stíhací pluk. Koncem dubna 1945 se 1. čs. SLP účastnil ostravské operace. K výcviku sloužily u 1. čs. smíšené divize i čtyři dvoumístné La-5UTI, které dostala v únoru 1945. S těmito čtyřmi cvičnými Lavočkiny zůstalo ve stavu divize po částečném přezbrojení na La-7 na přelomu dubna a května 1945 ještě 27 kusů La-5FN.

 Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal kapitán Pjotr Nikiforovič Beljasnik z 126. IAP, podzim 1943.

Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal ml. lt. Anatolij Vasiljevič Ruzin z 159. IAP, Leningradský front, léto 1944.

Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal major Nikolaj Aleksandrovič Kuzněcov z 760. IAP, Karelský front, jaro - léto 1944.

Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal gardový kapitán Aleksandr Vasiljevič Lobanov z 41. GIAP, 1. ukrajinský front, léto 1944.

Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal kapitán Konstantin Saveljevič Nazimov z 254. IAP, 2. pobaltský front, podzim 1944.

Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal major Ivan Aleksejevič Višňakov z 171. IAP, léto 1944.

Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal podplukovník leonid Akimovič Galčenko z 324. IAD, červen 1945.

Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal kapitán Ivan Nikitovič Kožedub z 240. IAP, 1944.

Letoun Lavočkin La-5F, na kterém létal gardový st. lt. Ivan Nikitovič Sytov z 5. GIAP, Jihozápadní front, podzim 1943.

Letoun Lavočkin La-5FN, na kterém létal gardový kapitán Kirill Aleksejevič Jevstignějev z 178. GIAP, podzim 1944.

Prameny:

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 

[2] Mellinger, George: LaGG & Lavochkin Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 56, Osprey Publishing, November 21 2003.

[3] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012. 

[4] http://soviet-aces-1936-53.ru/

[5] https://ru.wikipedia.org/wiki/Ла-5

[6] https://cs.wikipedia.org/wiki/Lavočkin_La-5

Kalendárium, 18. březen 1918

V pondělí 18. března 1918 se ve městě Bodajbo v Irkutské oblasti narodil Jevgenij Georgijevič Pepeljajev / Пепеляев Евгений Георгиевич jež se stal druhým nejúspěšnějším sovětským stíhacím esem Korejské války a současně druhým nejúspěšnějším leteckým esem celého poválečného proudového věku.

Do Rudé armády vstoupil v roce 1936. V prosinci 1938 ukončil Oděskou vojenskou leteckou skolu pilotů a byl převelen na Dálný východ do sestavy 29. KIAP. V prosinci se stěhuje k 300. IAP / 254. IAD, ve kterém sloužil až do konce roku 1946. V období od prosince 1943 až ledna 1944 však absolvoval bojovou stáž v sestavě 162. IAP (309. IAD, 1. letecká armáda, 2. běloruský front) ve funkci velitele eskadrily. Absolvoval zde 4 bojové lety ale žádných sestřelů nedosáhl.

Od srpna do září 1945 se aktivně účastnil bojů proti Japoncům (Mandžuská strategická ofenzivní operace) ve funkci zástupce velitele 300. IAP (254. IAD, 10. letecká armáda, 2. dálněvýchodní front). Pluk byl v té době vyzbrojen letouny Jakovlev Jak-9D. Vykonal celkem 20 bojových letů, především průzkumných a také bitevních útoků proti pozemním vojskům nepřítele. V období od listopadu 1945 do března 1946 byl ve funkci velitele 300. IAP převelen na území Severní Koreje, kde absolvoval 6 letů na průzkum vojsk Spojených státu, evakuovaných z Číny.

V prosinci 1947 ukončil kapitán J. G. Pepeljajev kurz dalšího vzdělávání a poté byl převelen k 196. IAP (324. IAD) ve funkci zástupce velitele pluku pro leteckou část. v Prosinci 1949 byl ustaven do funkce zástupce velitele 32. GIAP (324. IAD) a v říjnu 1950 se stal velitelem 196. IAP téže divize, kterému velel do konce roku 1952. Od prosince 1950 byl společně s plukem převelen do Číny, kde se aktivně účastnil války v Koreji. V období od dubna 1951 do února 1952 celkem absolvoval 109 bojových letů, účastnil se 28 vzdušných soubojů, ve kterých podle oficiálních dokumentů celkem sestřelil 19 letounů protivníka jistě a jeden poškodil. Některé prameny pak uvádějí, že navíc poškodil celkem 4 nepřátelské letouny a minimálně v jednom případě předal svůj sestřel jinému. Konkrétně 8. 11. 1951 předal sestřel svému wingmanovi A. D. Ryžkovi za "za prekrasnoje prikrytie".

Po návratu z Koreji zadával různé velitelské funkce. Zemřel v pátek 4. ledna 2013.

Jevgenij Georgijevič Pepeljajev / Евгений Георгиевич Пепеляев.

Letci 29. KIAP V. Sokolov, J. pepeljajev, P. Rabčenko a V. Mjasnikov. Letiště Kujbiševka-vostočnyj, květen 1939.

 Zástupce velitele 300. IAP kapitán Pepeljajev u svojeho letounu Jakovlev Jak-9. letiště Želtyj Jar, podzim 1944.

 Podplukovník Pepeljajev a kapitán Laptin u letounu Mikojan-Gurjevič MiG-15, léto 1950.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 21. července 1951, sestřel F9F, konec střelby.

  Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 6. října 1951, sestřel F-86A-5NA, cn 49-1319, začátek střelby.

  Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 6. října 1951, sestřel F-86A-5NA, cn 49-1319, konec střelby.

Poškozený letoun MiG-15bis № 1315325 pplk. Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva po souboji 6. října 1951. 

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 16. října 1951, sestřel F-86A-5NA, cn 49-1147.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 21. listopadu 1951, sestřel F-86E-5NA, cn 50-673, začátek střelby.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 21. listopadu 1951, sestřel F-86E-5NA, cn 50-673, konec střelby.

Záběr z fotokulometu Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva, 7. ledna 1952, sestřel F-86E-5NA, cn 50-651.

Vyznamenání:

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 9290, 22. 4. 1952)

Řád Lenina (2x - 10. 10. 1951, 22. 4. 1952)

Řád Rudé hvězdy (2x - 10. 10. 1951, ...)

Řád Rudého praporu (3x - 25. 7. 1949, 2. 6. 1951, 30. 12. 1956)

Řád Vlastenecké války 1. stupně (11. 3. 1985)

Řád Vlastenecké války 2. stupně (29. 9. 1945)

medaile...

Podrobný seznam sestřelů:

Letouny, na kterých létal Jevgenij Georgijevič Pepeljajev:

MiG-15bis, № 109025, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, letiště Andun, duben 1951. Na tomto letounu provedl pplk. J. G. Pepeljajev své první bojové lety.

MiG-15bis, № 0715368, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, letiště Andun, duben – květen 1951.

MiG-15bis, № 1315325, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, letiště Andun, květen 1951.

MiG-15bis, № 1315325, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, únor 1952. Na tomto letounu sestřelil 17 ze svých 19 sestřelů.

MiG-15bis, pplk. Jevgenij Georgijevič Pepeljajev, 196. IAP, prosinec 1951. Na tomto letounu 1. 12. 1951 sestřelil F-80C, № 49-855, Thomas T. Mounts.

Prameny a literatura:

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 

[2] Крылов, Леонид – Тепсуркаев, Юрий: Самолет - солдат, Мир Авиации, № 2 (16), 1998.

[3] Krylov, Leonid – Tepsourkaev, Youri: Evgenii Pepelyaev, Avions, № 132, březen 2004.

[4] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Red Banner Fighter, Evgeniy G. Pepelyaev – the foremost Soviet Ace of the Korean War, Part One – The Road to Korea, in Model Aircraft, No. 09 (Vol 13 Iss 09), 2014.

[5] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Red Banner Fighter, Evgeniy G. Pepelyaev – the foremost Soviet Ace of the Korean War, Part Two – Sabre Dancing, in Model Aircraft, No. 10 (Vol 13 Iss 10), 2014.

[6] Krylov, Leonid – Tepsurkaev, Yuriy: Red Banner Fighter, Evgeniy G. Pepelyaev – the foremost Soviet Ace of the Korean War, Part Three, No. 11 (Vol 13 Iss 11), 2014.

[7] Набока, Виталий Петрович: Натовские ястребы в прицеле салинских соколов, Советские летчики на защите неба Китая и Кореи (1950-1951), Издательство Совеская Кубань, Краснодар 1999, ISBN-10: 5-7221-0253-9, ISBN-13: 978-5722102539 

[8] Сейдов, И.: Красные дьяволы в небе Кореи. Советская авиация в войне 1950-1953 гг. Хроника воздушных сражений, Яуза - Эксмо 2007, ISBN: 978-5-699-19160-4. 

[9] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010. 

[10] Сейдов, Игорь: Советские асы корейской войны, Издание 2-е, исправленное и дополненное, Воздушные войны XX века, Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2016.

[11] Тепсуркаев, Юрий – Крылов, Леонид: "Сталинские соколы" против "Летающих крепостей". Хроника воздушной войны в Корее 1950-1953, Яуза - Эксмо 2008.

[12] Tepsurkaev, Yuriy – Krylov, Leonid: Slaying Sabres, Evgeniy Georgievich Pepelyaev, in FlyPast, No. 11, 2017.

[13] http://soviet-aces-1936-53.ru/

[14] https://ru.wikipedia.org/wiki/Пепеляев,_Евгений_Георгиевич