čtvrtek 13. února 2025

Kalendárium. 13. únor 1945


V úterý 13. února 1945 v dobyté Budapešti kapitulovaly zbytky německých a maďarských vojsk. Odhaduje se, že zahynulo 15 500 maďarských a 25 700 německých vojáků a do zajetí padlo 38 500 Maďarů a 11 500 Němců, podle sovětských údajů se v zajetí ocitlo 138 000 nepřátelských vojáků. Podle oficiálních ruských údajů, zveřejněných roku 1993 ve statistické studii Bez razítka Přísně tajné, činily ztráty sovětských vojsk v budapešťské operaci 320 082 vojáků (80 026 trvalé, tj. mrtví, nezvěstní a zajatí, a 240 056 zdravotnické, tedy ranění, nemocní, postižení kontuzí, popálení a omrzlí), dále pak 135 100 pěchotních zbraní, 4127 děl a minometů, 1766 tanků a samohybných děl a 293 bojové letouny. Rumunský VII. sbor ztratil z 36 348 mužů 11 000.


Tříměsíční těžké boje 2. a 3. ukrajinského frontu Rudé armády maršálů Rodiona Malinovského a Fjodora Tolbuchina přinesly likvidaci znašného množství německých a maďarských vojáků. Němci ztratili všechny nebo většinu 13. tankové divize, 60. divize Panzergrenadier Feldherrnhalle, 8. jízdní divize SS Floriana Geyera a 22. dobrovolnické jízdní divize SS Marie Terezie. Maďarský I. sbor byl prakticky zničen, stejně jako 10. a 12. pěší divize a 1. obrněná divize. Dobytí Budapešti umožnilo sovětský postup na Vídeň (3. ukrajinský front Fjodora Tolbuchin) a Brno (2. ukrajinský front Rodiona Malinovského).



pondělí 10. února 2025

Kalendárium, 10. únor 1945


V sobotu 10. února 1945 začala tzv. Východopomořanská strategická ofenzivní operace / Восточно-Померанская стратегическая наступательная операция. Jednalo se o strategickou operaci druhé světové války ve Východním Pomořansku, která trvala od 10. února do 4. dubna 1945.

Operace se zúčastnila vojska 1. a 2. běloruského frontu a 1. armády Polské armády. Proti nim stála německá skupina armád Visla. Během 102 dnů operace bylo osvobozeno 54 měst a stovky dalších sídel. Nepřítel utrpěl obrovské škody: bylo poraženo 21 německých divizí a osm brigád, z toho šest divizí a tři brigády byly zcela zničeny. V důsledku porážky východopomořanského uskupení nepřítele byla eliminována hrozba protiútoku do týlu 1. běloruského frontu, což vytvořilo příznivé podmínky pro přípravu další ofenzívy na berlínském směru. Za odvahu a hrdinství byla řada útvarů a jednotek vyznamenána řády a byly jim také uděleny čestné tituly Gdaňský, Kohlberský, Pomořanský a další.


Při viselsko-oderské operaci postoupila vojska 1. běloruského frontu až k Odře. Jeho pravé křídlo ale bylo ohrožováno silami německé skupiny armád Visla ve Východním Pomořansku. Žukov nejprve přeskupil své jednotky, aby zmenšil riziko náhlého německého vpádu do svého boku. Nicméně to bylo jen nejnutnější opatření. Vzhledem k německých přípravám na útok bylo jasné, že před výpadem na Berlín bude nutné tuto hrozbu eliminovat.

Sovětský útok začal 10. února, ale dosáhl jen omezených úspěchů. Navíc Němci podnikli připravovaný útok do boku 1. běloruského frontu. Operace Slunovrat začala 15. února, kdy do útoku ve směru na Arnswalde (Choszczno) vyrazila 11. dobrovolnická divize tankových granátníků SS Nordland, k níž se následujícího dne připojil zbytek útočných sil. Němci již ale narazili na přeskupené sovětské jednotky, které s jejich úderem v zásadě počítaly. Sice se jim na několika místech podařilo dosáhnout úspěchu, ale útok byl již 18. února zastaven. 19. února se pokusil o úder pro změnu Žukov, ale útok jeho vojsk uvázl při snaze o znovudobytí Arnswalde. Němci nicméně i tak začali stahovat své jednotky, takže ztráta Východního Pomořanska již byla jen otázkou času.

24. února obnovil útočnou činnost směrem do Pomořanska 2. běloruský front, jehož vojska dosáhla širokého průlomu u města Graudenz (Grudziądz) a vyrazil vpřed v obecném směru na Köslin (Koszalin). Vojska 1. běloruského frontu mezitím přenesla těžiště svého útoku ze směru na Štětín na směr na Kolobřeh. K němu dorazila 4. března a následujícího dne dosáhla břehu Baltského moře, čímž přerušila pozemní spojení s německými silami více na východ. 10. března již vojska 1. běloruského frontu měla pod kontrolou úsek pobřeží mezi Kolobřehem a ústím Odry. 18. března padl do polských rukou samotný Kolobřeh. 28. března padla Gdyně a od dva dni později Gdaňsk. Zbytky německé 2. armády byly rozdrceny 4. dubna poblíž města. Vojska 1. běloruského frontu mezitím na západě obsadila břeh Odry v oblasti Štětína a na počátku dubna zde byla získána i předmostí, která pak bylo možno využít při bitvě o Berlín.



Prameny:
[1] https://www.valka.cz/Bitva-o-Berlin-1945-t116264
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Восточно-Померанская_операция

úterý 31. prosince 2024

PF 20..

Malej pokus pro ty důvtipnější ;-)


Pour féliciter 2025

... Abych nezapomněl i na mé „postižené“ kamarády ;)
... For my „handicapped“ friends ;)



Pour féliciter 2025

... Abych nezapomněl na mé okřídlené kamarády ;)
... For my winged friends ;)


Pour féliciter 2025

Veselé vánoce a šťastný nový rok přejí Emma, Klárka, Eva a Jan Šafaříkovi
Merry Christmas and a Happy New Year from Emma, Klárka, Eva and Jan Šafařík


středa 6. listopadu 2024

Kalendárium, 6. listopad 1943


V sobotu 6. listopadu 1943 bylo přijato do výzbroje Dělnicko-rolnické Rudé armády sovětské samohybné dělo ISU-152.

Pro úspěch v boji s novými německými tanky byl nazýván "Zveroboj" – lovcem zvířat v návaznosti na jména nepřátelských tanků (Tiger I, Panther). Němci ho pojmenovali „Dosenöffner“ (otvírák na konzervy).
Celkem bylo vyrobeno 2 825 kusů.



čtvrtek 31. října 2024

Kalendárium, 31. říjen 1943


V neděli 31. října 1943 byl výnosem GKO č. 4479 přijat do výzbroje Rudé armády sovětský těžký tank IS-2. Tyto tanky sehrály významnou roli v bojích v letech 1944-1945.
Tanky IS byly od počátku zařazovány pouze do samostatných gardových pluků těžkých tanků. Tyto pluky byly počátkem roku 1945 začleněny do samostatných tankových brigád. Tanky IS-2 byly velkým přínosem v boji s novou generací německých tanků, jelikož disponovaly silnou pasivní ochranou a na druhé straně velkou palebnou silou. Díky kanónu ráže 122 mm mohly zničit prakticky jakýkoliv nepřátelský tank, což obráceně neplatilo.
Celkem bylo během válečných let vyrobeno 3483 tanků IS-2.




GKO ... Státní výbor obrany / Государственный комитет обороны

středa 30. října 2024

Kalendárium, 30. říjen 1961


    V pondělí 30. října 1961 v 11:32 moskevského času došlo nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země (Objekt 700) k odpálení třístupňové termonukleární puma Car-bomba. Jednalo se o nejsilnější výbuch jaderné bomby v dějinách, který byl téměř čtyřikrát silnější než nejsilnější americká Castle Bravo odpálená v roce 1954 na atolu Bikini. Bomba byla shozena z letounu Tupolev Tu-95V z výšky 10,5 km. Její padákový systém zbrzdil pád a tím umožnil posádce letadla dostat se do bezpečné vzdálenosti v okamžiku výbuchu. Ten nastal ve výšce 4 km nad povrchem.


Kataklyzmatická Car bomba. Jak Chruščov ukázal Američanům Kuzkinovu matku
Radek Folprecht
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/car-bomba.A211029_103210_vojenstvi_erp

Nejničivější jaderný výbuch studené války se odehrál 30. října 1961, kdy Sověti odpálili Car bombu. V porovnání s nejsilnějším americkým jaderným testem byla Car bomba víc než třikrát silnější, a to ji ještě z opatrnosti „přistřihli křidýlka“.

Nový sovětský vůdce Chruščov, známý také pod přívlastky raketový a kukuřičný, zadal v polovině padesátých let svým atomovým vědcům úkol vyvinout jadernou zbraň, jakou do té doby svět neviděl. Vývoj pumy probíhal pod krycím názvem Ivan (Váňa). Ve finále nesla typové označení AN602, známější je však pod jménem Car bomba, které jí dali Američané a dnes se běžně používá (to jméno) i v Rusku. Jméno Car bomba musíme chápat v souvislosti se starými ruskými „mega příspěvky“, také bez dalšího využití, jako Car puška (Car dělo) nebo Car tank.

První sovětské termojaderné, jiným slovem vodíkové, bomby tehdy zaváděné do výzbroje měly sílu v podstatě o dva řády nižší, než s jakou se počítalo při vývoji Car bomby. Ta měla dosáhnout ekvivalentu 100 Mt TNT. Síla vodíkových bomb je právě daná termojadernou fúzí (slučování atomových jader). To je něco zcela jiného než původní „obyčejné“ atomové bomby, kde se naopak jádra rozbíjejí a které se v síle nemohou termojaderným zdaleka rovnat.

Šílených vypočtených 100 Mt TNT pro připravovanou Car bombu nebylo dáno pouze její rozměrovou, přesněji materiálovou mohutností, ale hlavice měla být třístupňová, tedy s „uranovým obalem“ jako třetím stupněm. Jinak termojaderná hlavice je standardně dvoustupňová, přičemž první stupeň klasickým atomovým výbuchem „zažehne“ hlavní termojadernou fúzi stupně druhého.

Ale sovětští tvůrci zbraně se takové strašlivé síly zalekli. Výbuch nad testovací oblastí v souostroví Nová země by mohl rozbíjet okna až ve dva tisíce kilometrů vzdálené Moskvě a ještě většího strašáka samozřejmě představoval radioaktivní spad. Proto místo třetího uranového stupně obalili hlavici olovem. Tím se jednak snížila síla pumy na polovinu, tedy na 50 Mt TNT, ale také se redukovalo jaderné zamoření na zanedbatelný zlomek z původně hrozícího.

S vyčíslením síly výbuchu se pojí jedna zajímavost. Když došlo na věc, Američané test Car bomby monitorovali z upraveného letounu KC-135A osazeného speciálními měřicími a sledovacími aparaturami. A monitorovali to důkladně, nebyli moc daleko , vždyť letoun se jim na základnu vrátil s opáleným povrchem.

Na základě svých analýz Američané vypočítali sílu výbuchu na 58 Mt TNT a tuto hodnotu potom prezentovala média napříč světem. Za svou ji vzala i sovětské strana, což je pochopitelné a logické. Větší číslo zkrátka budí větší respekt. Dnes se však v ruských zdrojích běžně uvádí síla 50 Mt TNT, která se s velkou pravděpodobností více blíží realitě. A jen pro porovnání, druhý nejsilnější termojaderný test na Zemi, americký Castle Bravo provedený v roce 1954 na tichomořském atolu Bikini, dosáhl síly 15 Mt TNT.

Cesta k Car bombě a jejímu nosiči

Od samotného zadání k finálnímu výbuchu vedla časově dlouhá cesta. V podstatě to byl sled více projektů za sebou, u nichž se zvyšovala i „ničivá kapacita“ bomby až na v roce 1960 konečně plánovaných 100 Mt TNT (od kterých se, jak už víme, upustilo).

Ještě než se začala bomba vůbec vyrábět, absolvoval Chruščov v roce 1959 již legendární návštěvu Spojených států. Tam pojal k americkému viceprezidentu Nixonovi od první chvíle takovou náklonnost, že mu neváhal sdělit i ty nejstrašnější věci. K Nixonovi se naklonil a důvěrně mu sdělil, že Američanům ukáže Kuzkinovu matku. Ono to na první pohled vypadá dost divoce, ale nejedná se o nic jiného než o ekvivalent českého: „ukázat někomu, zač je toho loket.“

Ale v té době došlo ke zlepšení vztahů mezi Východem a Západem, proto byl projekt Car bomby vlastně už před zmiňovanou návštěvou zastaven. Nic však netrvá věčně, vztahy ochladly a v roce 1960 se cesta k Car bombě opět otevřela. Zatímco předtím na projektech pracovali v jaderném centru NII-1011 (vědecko-výzkumný institut 1011) v Čeljabinsku, teď na jejich práci navázali v KB-11 (Konstrukční kancelář číslo 11) v Sarově (město nese jméno Sarov až od roku 1995, do té doby se pro něj postupně používalo několik tajných kódových jmen a vyhýbalo se mapám).

Paralelně s bombou se připravoval i její nosič. „Náklad“ měl hmotnost 27 tun, délku 8 metrů a největší průměr 2,1 metru. Jedinou možnou volbou byl turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95, který se musel pro dané použití patřičně upravit. Konverzi se u Tupoleva podrobil jeden ze sériových strojů z výzbroje sovětského letectva. Konvertovaný speciál dostal označení Tu-95V.

Pumovnice musela být upravena a kvůli jejímu prodloužení byla radikálně dotčena i přilehlá část palivového systému (došlo k redukci palivových nádrží). Přesto se monstrózní bomba „vezla“ v polozapuštěné poloze a upravené pumovnice tedy neměla dveře. Stěžejním zařízením se stal speciální těžkotonážní závěsník, přičemž jeho tři elektromechanické zámky se musely pro odhoz bomby otevřít současně, aby nedošlo k poškození draku letadla.

Výbuch

V pondělí 30. října 1961 se z letecké základny Olenja na poloostrově Kola vznesl speciální atomový nosič Tu-95V se zavěšenou termojadernou Car bombou. Letoun s devítičlennou osádkou a jednou pumou, která neměla na světě sobě rovnou, zamířil k arktickému souostroví Nová země. Jako doprovodný monitorovací stroj letěl upravený proudový bombardér Tupolev Tu-16.

V cílové oblasti došlo ve výšce 10,5 kilometru k odhozu Car bomby. Ta měla brzdicí padák, aby zpomaleným pádem poskytla bombardéru dostatek času dostat se do bezpečné vzdálenosti od epicentra výbuchu. Žádná maličkost, brzdící padákový systém měl hmotnost 800 kilogramů.

Puma padala k zemi, a když dosáhla nadmořské výšky 4 200 metrů, nad poloostrovem Suchý nos, explodovala. Stalo se tak po 188 sekundách pádu. Bylo jedenáct hodin a třicet dva minut moskevského času.

Obrovská ohnivá koule, ve kterou se puma proměnila, měla průměr odhadem osm kilometrů. Atomový hřib vyrostl do výšky 67 kilometrů, maximální průměr hlavy se odhaduje na 95 kilometrů. Citlivé přístroje zaznamenaly, že atmosférická tlaková vlna i seismická vlna v zemské kůře oběhly Zemi třikrát.

Z vysídlené obce Severnyj, vzdálené 55 kilometrů, zmizely všechny dřevěné domy a těm kamenným minimálně střechy, komíny, dveře a okna. Ještě ve vzdálenosti 800 kilometrů praskaly okenní tabule.

Nosič Tu-95V stihl uletět asi 115 kilometrů od místa shozu, když ho dostihla rázová vlna. Pěkně to s ním zamávalo a snad tři čtvrtě hodiny s ním nebylo možné navázat radiové spojení (to byl trochu širší problém, kvůli ionizaci atmosféry byly po tu dobu problémy s radiovým signálem do vzdálenosti řádově stovek kilometrů od výbuchu).

Byla to velká demonstrace

Car bomba nebyla vhodná pro praktické použití v roli zbraně, kdy i její prostorově příliš velký ničivý potenciál musíme klasifikovat jako nepraktický. Jednalo se pouze o demonstraci síly v neustálém poměřování vojenských schopností mezi Sovětským svazem a Spojenými státy.

Největší přínos Car bomby spočíval v tom, že se mocnosti začaly dívat na jaderné nebezpečí trochu rozumněji a i díky tomu mohlo dojít k pozdějším dohodám omezujícím jaderné zkoušky (nadále byly povoleny pouze jaderné zkoušky pod zemí) a nakonec i k dohodám odzbrojujícím.

Právě jeden z hlavních tvůrců car bomby, akademik Andrej Sacharov, se po jejím testu vrhl do boje za jaderné odzbrojení. Došlo to tak daleko, že se stal disidentem. V roce 1975 získal jako první Rus Nobelovu cenu míru, kdy na jeho nominaci pro tuto cenu se zasloužil slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn.



úterý 29. října 2024

Kalendárium, 29. říjen 1944


V neděli 29. října 1944 byla zahájena Budapešťská strategická útočná operace (Будапештская стратегическая наступательная операция). Operace se účastnila vojska 2. ukrajinského frontu a částí 3. ukrajinského frontu. Pozemní vojska byla podporována Dunajskou vojenskou flotilou a vzdušnou podporu zajišťovaly 5. a 17. letecká armáda. Spolu se sovětskými vojsky bojovala jedna bulharská vševojsková armáda (1.), dále dvě rumunské vševojskové armády (1. a 4.) a maďarský dobrovolnický Budínský pluk. Proti nim stála skupina armád Jih a část sil skupiny armád F. Budapešťská strategická útočná operace byla ukončena 13. února 1945. Byly osvobozeny centrální oblasti Maďarska a jeho hlavní město Budapešť a vytvořeny podmínky pro úspěšnou ofenzívu v Československu (Bratislavsko-Brněnská útočná operace / Братиславско-Брновская наступательная операция) a Rakousku (Vídeňská útočná operace / Венская наступательная операция).