Kalendárium 11. / 12. duben 1944

11. dubna 1944 piloti Luftwaffe, Unteroffizier Herter a Gefreiter Perbix z 2./NJG 1, jako první v historii letectví v bojové situaci opustili poškozený stíhací přepadový letoun He-219 Uhu pomocí pneumatických vystřelovacích sedadel.

Dne 11.–12. dubna 1944 došlo k mimořádné události v dějinách vojenského letectví, která zásadním způsobem potvrdila praktickou využitelnost vystřelovacích sedaček v bojových podmínkách. Incident se týkal nočního stíhacího letounu Heinkel He 219 Uhu verze A-0, výrobního čísla W.Nr. 190073, náležejícího k 2. letce jednotky Nachtjagdgeschwader 1. Tento stroj operoval v rámci systému noční obrany proti britským bombardovacím svazům, které v té době intenzivně útočily na průmyslové oblasti Třetí říše.

V průběhu noční operace nad oblastí mezi belgickým Liège a nizozemským Maastrichtem došlo ke střetnutí s britským nočním stíhacím letounem de Havilland Mosquito z 239. perutě, která byla součástí No. 100 Group RAF v rámci Royal Air Force. Posádka Mosquita si připsala sestřel nepřátelského letounu, který identifikovala jako Dornier Do 217, což bylo v nočních podmínkách běžné pochybení. Ve skutečnosti se jednalo právě o Heinkel He 219 W.Nr. 190073.

Letoun byl zasažen nepřátelskou palbou („Feindbeschuss“), což vedlo k jeho vážnému poškození a ztrátě bojeschopnosti. Ve 23:08 hodin se stroj zřítil poblíž nizozemského města Weert. Posádku tvořili pilot, Unteroffizier Herter, a jeho palubní radista (Bordfunker), gefreiter Perbix. V kritické situaci se oba rozhodli opustit letoun pomocí vystřelovacích sedaček, čímž se zapsali do historie jako první operační bojová posádka, která si tímto způsobem zachránila život.

Tento případ představoval první úspěšné dvojité katapultování z bojově poškozeného letounu. Je však nutné zmínit, že již dne 10. července 1943 došlo k prvnímu úspěšnému použití vystřelovací sedačky u typu He 219, když zkušební inženýr Consten opustil prototyp He 219 V2. V tomto případě však pilot letounu havárii nepřežil, což podtrhuje výjimečnost dubnové události roku 1944, kdy oba členové posádky přežili bez fatálních následků.

Incident zároveň ilustruje rostoucí efektivitu britských nočních stíhacích jednotek, zejména těch začleněných do 100 Group RAF, které kombinovaly radarové navádění s taktikou „intruder“ operací. Úspěšný zásah Mosquita z 239. perutě tak nepřímo vedl k historickému milníku v oblasti záchrany leteckých posádek.

Z vojensko-historického hlediska představuje událost z noci 11.–12. dubna 1944 významný moment nejen v kontextu vývoje nočního stíhacího letectva, ale i v širším rámci technologických inovací. Praktické ověření možnosti bezpečné evakuace celé posádky z poškozeného letounu znamenalo zásadní krok k poválečné standardizaci vystřelovacích systémů, které se následně staly běžnou součástí moderních bojových letadel.

Kalendárium, 9. duben 1945

V pondělí 9. dubna 1945 byla úspěšně zakončena tzv. Königsbergská operace (Кёнигсбергская операция), vojenská operace Zemlandské skupiny sovětských vojsk s cílem zlikvidovat královsko-berlínskou skupinu Wehrmachtu a dobýt pevnostní město Königsberg. Jednalo se o součást Východopruské operace (Восточно-Прусская операция) v roce 1945.

Východopruská operace představovala jednu z klíčových závěrečných operací druhé světové války na evropském bojišti, realizovanou vojsky Rudé armády proti německé skupině armád Střed. Operace probíhala od 13. ledna do 25. dubna 1945, přičemž jejím nejdůležitějším momentem bylo dobytí pevnostního města Königsberg dne 9. dubna 1945. Tento den je považován za symbolické završení hlavní fáze operace ve Východním Prusku.

Útok na Königsberg byl veden silami 3. běloruského frontu pod velením Alexandra Michajloviče Vasilevského, který převzal velení po padlém generálu Ivanu Danilovičovi Čerňachovském. Samotného přímého útoku na město se účastnily armády generálů Ivana Christoforoviče Bagramjana a Afanasije Pavlantejeviče Beloborodova, jejichž jednotky obklíčily město ze severu a jihu. Na pozemní úrovni operovaly především 11. gardová armáda, 39. armáda a 43. armáda, podporované těžkým dělostřelectvem a ženijními jednotkami specializovanými na dobývání opevněných prostor.

Německou obranu řídil generál Otto Lasch, který měl k dispozici přibližně 100 000 vojáků, včetně zbytků Wehrmachtu, Volkssturmu a policie. Obranný systém města byl založen na třech prstencích fortifikací, modernizovaných ještě před válkou. Navzdory tomu sovětské jednotky využily masivní dělostřelecké přípravy a koordinovaných útoků pěchoty a tanků, čímž postupně prolomily obranu.

Významnou roli sehrálo také sovětské letectvo. Operace se účastnila 1. letecká armáda pod velením Timofeje Timofejeviče Chrjukina, která zajišťovala taktické bombardování, podporu pozemních jednotek a narušování německé logistiky. Denně byly prováděny stovky bojových letů, zaměřených na pevnostní objekty, komunikační uzly a zbytky německých obranných linií. Luftwaffe již nebyla schopna účinně zasahovat, a její přítomnost byla v této fázi války minimální.

Rozhodující útok začal 6. dubna 1945 a během čtyř dnů intenzivních bojů došlo k systematickému rozbití obrany. Dne 9. dubna generál Lasch kapituloval, čímž město definitivně padlo do sovětských rukou. Kapitulace byla výsledkem nejen vojenského tlaku, ale i kritického nedostatku zásob a ztráty spojení s okolními jednotkami. Sovětské ztráty byly značné, avšak strategický význam vítězství byl zásadní: odstranění německé enklávy ve Východním Prusku umožnilo Rudé armádě soustředit síly na berlínskou operaci.

Dobytí Königsbergu 9. dubna 1945 tak představovalo nejen taktický úspěch, ale i symbolický konec německé přítomnosti ve Východním Prusku. Město bylo následně přejmenováno na Kaliningrad a začleněno do Sovětského svazu.

Kalendárium, 26. / 27. březen 1943

Za druhé světové války došlo v obci Lipniky, ležící severovýchodně od města Rovno (dnes ukrajinské Rivne) ve východní Volyni, v noci z pátku na sobotu 26.–27. března 1943 k masakru, při němž sotňa nacionalistů z tzv. Ukrajinské povstalecké armády (UPA) pod velením Ivana Lytvynčuka (26), přezdívaného Dubovyj, zavraždila 4 Židy, 1 Rusku a 182 Poláků. Obec byla obklíčena a následně napadena. Při útoku byly budovy zapalovány a obyvatelé byli zabíjeni brutálními způsoby (střelbou, sekerami, vidlemi). Cílem bylo úplné vyhlazení polské přítomnosti v oblasti. Z obětí se později podařilo identifikovat 121 osob. Tragédii mimo jiné zázrakem přežil tehdy jedenapůlletý Mirosław Hermaszewski (1941–2022), pozdější první polský kosmonaut, který byl při útoku zblízka postřelen do hlavy.

Tato krvavá událost patří k počátkům genocidního období tzv. Volyňských masakrů z let 1943–1944. Hlavní pachatel, major UPA Lytvynčuk (35), zahynul roku 1952, když se poblíž volyňského Horochova (dnes ukrajinský Horochiv), obklíčen jednotkami sovětské NKVD, odpálil granátem.

Mirosław Hermaszewski

*15. 9. 1941 Lipniky, +12. 12. 2022 Varšava

27. 6. – 5. 7. 1978 první polský kosmonaut, Sojuz 30

Kalendárium, 18. březen 1961

V sobotu 18. března 1961 poprvé vzlétl prototyp sovětského dvoumotorového proudového stíhacího letounu Tupolev Tu-128, který zůstal dodnes nejtěžším stíhacím letounem na světě.

   Tupolev Tu-128 (kódové označení NATO: "Fiddler") byl sovětský dálkový těžký záchytný stíhací letoun, vyvinutý pro ochranu rozsáhlého sovětského vzdušného prostoru proti strategickým bombardérům NATO. Letoun vstoupil do služby v roce 1964 a sloužil až do konce 80. let 20. století.

   Na počátku 50. let se sovětské velení začalo obávat strategických bombardérů Spojených států, jako byly Boeing B-47 Stratojet a později B-52 Stratofortress, které mohly v případě války pronikat hluboko na sovětské území. V reakci na tuto hrozbu byl vypsán požadavek na těžký dálkový záchytný letoun schopný operovat ve velkých výškách a likvidovat strategické bombardéry dříve, než dosáhnou svých cílů.

   Vývoj letounu probíhal v konstrukční kanceláři Tupolev a vycházel z bombardéru Tupolev Tu-98. Prototyp, označený jako Tu-28, vzlétl poprvé 18. března 1961. Letoun měl mohutnou konstrukci a byl největším stíhacím letounem své doby – délka trupu dosahovala 30,06 metru a rozpětí křídel činilo 17,53 metru. Kvůli své velikosti a primární roli v obraně vzdušného prostoru nebyl Tu-128 schopen vést klasické vzdušné souboje a spoléhal na palubní radar a řízené střely dlouhého doletu.

   Tu-128 byl poháněn dvěma proudovými motory Ljulka AL-7F-2, které mu umožňovaly dosáhnout maximální rychlosti 1 660 km/h. Dolet letounu přesahoval 2 500 km, což umožňovalo efektivní pokrytí rozlehlých oblastí Sovětského svazu. Hlavní senzor letounu tvořil výkonný radar RP-S "Smerš", který umožňoval vyhledávání cílů na vzdálenost až 50 km.

   Výzbroj letounu sestávala ze čtyř řízených střel typu R-4 (AA-5 "Ash"), které byly optimalizovány pro ničení velkých bombardérů. Dvě varianty střel R-4 měly infračervené a poloaktivní radarové navádění, což zvyšovalo pravděpodobnost zásahu cíle.

   Letoun Tu-128 byl zařazen do služby v roce 1964 a byl přidělen jednotkám protivzdušné obrany Sovětského svazu (PVO). Sloužil především v severních a východních oblastech země, kde měl chránit klíčové strategické cíle před možným útokem amerických bombardérů. Kvůli své specializované roli byl nasazen pouze v omezeném počtu – vyrobeno bylo přibližně 198 kusů.

   Hlavní výhodou Tu-128 byla jeho schopnost pokrýt velké vzdálenosti a operovat v extrémních klimatických podmínkách. Nicméně měl i několik nevýhod, především omezenou obratnost a absenci jakéhokoliv palubního kanónu pro blízký boj. Tento handicap vedl k vývoji modernizované verze Tu-128M, která dostala vylepšený radar a modernizované řízené střely.S postupným nasazováním modernějších letounů, jako byl MiG-31, začal Tu-128 zastarávat. Jeho primární role v protivzdušné obraně byla na konci 80. let postupně nahrazována modernějšími typy letounů s lepší manévrovatelností a pokročilými zbraňovými systémy. Poslední Tu-128 byly vyřazeny z provozu na počátku 90. let.

   Přestože nebyl nikdy nasazen v bojových operacích, Tupolev Tu-128 sehrál klíčovou roli v sovětské strategii protivzdušné obrany během studené války. Jeho koncepce ukázala, že i velké a těžké záchytné stíhací letouny mohou hrát důležitou úlohu v obraně vzdušného prostoru proti strategickým bombardérům.

Pluky v SSSR, ve výzbroji kterých byly Tu-128:

● 356. letecký pluk PVO (protivzdušné obrany), vojenská jednotka č. 54835, město Semipalatinsk, letiště Žana-Semej. Provozoval Tu-128 od roku 1968 do roku 1986, přeškolen na MiG-31

● 350. letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 65319, letiště Bělá, letiště Bratsk

● 64. letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 01297, letiště Omsk-Severní

● 72. gardový letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 42135, letiště Amderma

● 518. Berlínský letecký pluk PVO, vojenská jednotka č. 42192, Archangelsk, letiště Talagi

● 445. stíhací letecký pluk „Leninského Komsomolu“, vojenská jednotka č. 06984, letiště Savvatija (město Kotlas)

Kalendárium, 15. březen 1941

V sobotu 15. března 1941 bylo podepsáno usnesení Rady lidových komisařů SSSR a Ústředního výboru VKS(b) č. 548-232 ss. Podle tohoto usnesení měly být do 1. května 1941 vyrobeny po dvou zkušebních vzorcích pancéřovaných těžkých tanků KV-1 a KV-2. 

Práce na tomto projektu byly zahájeny v reakci na informace o nových těžkých tancích německé armády. Díky přidání pancéřových plátů na boční části trupu a věže tanku pomocí šroubů se tloušťka pancíře zvýšila na 90 mm. U tanku KV-1 činila celková hmotnost přidaného pancéřování 2940 kg, zatímco u KV-2 měly pancéřové pláty hmotnost téměř 4 tuny. Plánovalo se, že výroba pancéřování začne již v květnu 1941, avšak Ižorský závod byl přetížen zakázkami a nebyl schopen pancéřové pláty v krátkém čase vyrobit. Navíc od pancéřování KV-2 bylo upuštěno, protože koncem června 1941 byla výroba tohoto tanku ukončena. První pancéřované tanky KV-1 byly připraveny k 20. červnu 1941 a během června a července téhož roku bylo pancéřováno celkem 100 tanků. Kromě věže byly pancéřové pláty instalovány na čelo a boky trupu. Krátce poté však přišel rozkaz, podle něhož se od 1. července 1941 přestaly boky trupu pancéřovat, což bylo způsobeno přetížením podvozku tanku. Tank KV-1 již sám o sobě měl bojovou hmotnost 46 tun a přibližně 3 tuny dodatečné zátěže značně ovlivnily spolehlivost stroje, přičemž převodovka často selhávala kvůli nadměrné hmotnosti tanku. Díky vývoji tanků KV se Sovětský svaz stal jedinou zemí, která v roce 1941 disponovala velkým počtem těžkých tanků s pancířem odolným proti střelám. Němci nazývali KV „monstrem“. V červnu 1941 mohl být KV považován za jeden z nejsilnějších těžkých tanků na světě. Na začátku června 1941 měly jednotky Rudé armády celkem 412 tanků KV-1. Známý je případ z června 1941 v oblasti Rassenjaja, kdy jeden KV-1 na téměř dva dny zastavil postup německé divize. Tento tank byl součástí 2. tankové divize, která německým jednotkám v prvních dnech války způsobila značné potíže. V roce 1942 byla zahájena výroba modernizované verze KV-1S (rychlostní), která byla přijata do výzbroje 20. srpna 1942. Hmotnost tanku byla snížena z 47 na 42,5 tuny zmenšením tloušťky pancéřových plátů trupu a velikosti věže. V tankových bitvách přinejmenším do poloviny roku 1942 nemohly německé jednotky proti KV-1 mnoho postavit. Od poloviny roku 1943 se KV-1 na frontách Velké vlastenecké války objevoval stále řidčeji, především v oblasti Leningradu. Přesto posloužil KV-1 jako základ pro vývoj řady sovětských tanků a samohybných děl. Na jeho bázi byla vytvořena SU-152, vyzbrojená 152mm houfnicí-dělem.

Kalendárium, 15. březen 1909

V pondělí 15. března 1909 se v Plané u Mariánských Lázní narodil Erazim Veselý, palubní navigátor 311. československé bombardovací perutě.

   Erazim Veselý se narodil jako syn státního geometra Ing. Erazima Veselého a jeho manželky Žofie. Rodina později bydlela v Hořicích, kde navštěvoval základní školu, následně se přestěhovala do Jičína a nakonec do Náchoda. V létech 1921 až 1929 absolvoval Jiráskovo reálné gymnázium v Náchodě, kde maturoval 18. června 1929. Následně na Vysokém učení technickém v Praze vystudoval stavební inženýrství. Výborně hrál šachy a rád hrál na housle. V roce 1938 absolvoval Záložní školu důstojnickou při Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a získal vojenskou hodnost podporučík letecké služby zbrojní v záloze.

   Dne 1. srpna 1939 překročil hranice do Polska, kde byl v Krakově prezentován u Československé vojenské skupiny. Protože dne 28. srpna nestihl poslední 6. lodní transport do Francie, vyčkával na další rozhodnutí v táboře vojenské skupiny v Malých Bronowicích u Krakova, kde byl příslušníkem jednotky příslušníků letectva a dalších odborných specialistů v počtu 114 osob působící pod velením štábního kapitána četnictva Františka Divokého.

   Při rychlém německém postupu na východ Polska provedla skupina dne 11. září likvidaci tábora a následující den se potom společně přemístila po železnici přes Rovno do Delatyna odkud pokračovala pěšky předhůřím Karpat k rumunským hranicím, které dosáhla 19. září 1939 u města Vinjiţa.

   Po krátké internaci v Pitesti odplul Erazim Veselý spolu s dalšími čs. vojáky dne 26. října 1939 z přístavu Constanca na lodi Romania přes Pireus a Alexandrii do Bejrútu. Odtud odplul 6. listopadu lodí Marechall Joffrey do Marseille, odkud 15. listopadu 1939 dorazil vlakem do Agde, kde byl prezentován u Československého zahraničního vojska ve Francii.

   Po porážce Francie odplul dne 24. června z přístavu Port Vendres přes Gibraltar do Liverpoolu ve Velké Británii, kde byl dne 2. srpna 1940 prezentován v Československém leteckém výcvikovém středisku (Czechoslovak depot RAF) v Cosfordu. Následně absolvoval výcvik u No. 11 Operational Training Unit v Bassingborne a po jeho ukončení nastoupil k 311. československé bombardovací peruti jako navigátor v hodnosti F/O (poručík). Od února 1941 se účastnil nočních náletů nad okupovanou Evropou, přičemž absolvoval celkem 4 bojové operační lety.

   V pondělí 20. října 1941 v 18:55 odstartoval s posádkou bombardovacího letounu Wellington Mk. IC, trupové označení KX○E R1046 pod velením F/Sgt (rotný) Václava Procházky z letiště East Wretham k náletu na německý přístav Brémy. Z důvodu technických problémů s motory byl, krátce po startu, jako náhradní cíl určen jiný německý přístav Emden. Po provedeném náhradním bombardování došlo k požáru a následnému vysazení obou motorů a letoun kolem 22:30 hod. nouzově přistál na mořskou hladinu v mělkých pobřežních vodách nedaleko německého městečka Wadenzee ležícího asi 7 km od holandského ostrova Schiermonninkoog, který tvoří součást Fríského souostroví. Celá posádka byla dne 21. října kolem 11:30 hod. zajata německým hlídkovým člunem.

   Erazim Veselý prošel celkem 6 německými trestnými tábory pro zajaté letce. Na jaře 1944 se podílel na přípravě později neúspěšného hromadného útěku (tzv. Velký útěk v noci z 24. na 25. březen) 200 letců RAF z internačního tábora Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Sagan (dnes Žagań v Polském Slezsku). Po následném rozsáhlém vyšetřování byl dne 14. srpna zatčen kriminální policií. Jako protektorátní občan byl odvezen na úřadovnu pražského Gestapa v Petschkově paláci a v té době byl říšskými bezpečnostními úřady obviněn z vlastizrady. Následně byl přemístěn do internačního tábora Stalag Luft 1 - Barth-Stralsund a poté do tábora Oflag IVC v Colditzu. Dne 16. dubna 1945 byl zde osvobozen americkou armádou.

   V sobotu 21. dubna se opět stal navigátorem u Československé 311. bombardovací perutě, ve které potom sloužil až do 13. srpna 1945, kdy se se svojí jednotkou vrátil do osvobozeného Československa. Nejprve byl přidělen k Letecké dopravní skupině dislokované na letišti v Praze - Ruzyni a od 1. dubna 1946 krátce působil jako učitel navigace v Letecké vojenské akademii v Hradci Králové.

   Dne 1. ledna 1947 se Erazim Veselý v hodnosti major letectva stal Zástupcem velitele Školy povětrnostní služby (VÚ 4613) působící na letišti v Praze - Kbelích, když u této nejvyšší jednotky vojenské povětrnostní služby odpovídal za organizaci vojenské služby a výcvik personálu.

   Z armády byl Erazim Veselý jako politicky nespolehlivý propuštěn 28. února 1949. Hlavní důvod však představoval především fakt, že dne 15. září 1948 emigroval zpět do Velké Británie, společně se svoji manželkou, jeho mladší bratr, bývalý stíhací pilot a velitel Československé letky B u 68. Noční stíhací perutě RAF, S/Ldr Vlastimil Veselý DFC, AFC, který po skončení války v hodnosti podplukovník velel od 15. května 1946 bombardovacímu leteckému pluku 24 (Biskajskému) dislokovanému na letišti v Plzni na Borech.

   Po propuštění z armády potom Erazim Veselý pracoval nejprve jako dělník a později jako vedoucí výroby u stavebních podniků Lana a následně Prefa v Grygově a Olomouci. V roce 1968 byl, jako jeden z mála bývalých příslušníků RAF, částečně rehabilitován. V roce 1969 odešel do starobního důchodu. Zemřel dne 8. září 1979 v Olomouci.

   V rámci rehabilitace vojáků západního odboje za 2. světové války byl rozkazem ministra obrany ČSFR č. 0104 dne 29. května 1991 jmenován do hodnosti podplukovník in memoriam.

   Za svoji vojenskou protifašistickou odbojovou činnost byl vyznamenán několika Československými (3x Čs. válečný kříž 1939, 2x Medaile Za chrabrost, Medaile Za zásluhy 1. stupně, Pamětní medaile Čs. zahraniční armády se štítkem F a VB) a Britskými (The 1939 -1945 Star, Air Crew Europe Star a War Medal) státními a vojenskými vyznamenáními.

Skupina důstojníků (P/O) navigátorů. Zleva shora E. Veselý, L. Svátek, A. Gabriel, J. Podstránecký, L. Říha a J. Foretík. 

Wellington Mk.IC R1046 KX∘E začal v řadách 311. československé bombardovací perutě operovat v březnu 1941 a sloužil v ní až do noci z 20. na 21. říjen 1941, kdy se nevrátil ze své 26. operace.

Hlášení velitele perutě o ztrátě osádky Sgt. V. Procházky. 

Vnitřní strana bundy pilotů amerického letectva

RUSSIAN

Я АМЕРИКАНСКИЙ ЛЕТЧИК. МОЙ САМОЛЕТ УНИЧТОЖЕН. Я НЕ ГОВОРЮ НА ВАШЕМ ЯЗЫКЕ. ПОЖАЛУЙСТА, НАКОРМИТЕ И ПРИЮТИТЕ МЕНЯ И ОТВЕЗИТЕ МЕНЯ В БЛИЖАЙШЕЕ АМЕРИКАНСКОЕ ПОСОЛЬСТВО ИЛИ КОНСУЛЬСТВО ИЛИ В АМЕРИКАНСКУЮ ВОЕННУЮ ЧАСТЬ. МОЕ ПРАВИТЕЛЬСТВО ВОЗНАГРАДИТ ВАС.

„Jsem americký pilot. Můj letoun byl zničen. Nemluvím vaším jazykem. Prosím, nakrmte mě, poskytněte mi přístřeší a dopravte mě na nejbližší americké velvyslanectví nebo konzulát, případně k americké vojenské jednotce. Moje vláda vás odmění.“

Heinkel He 111H Nachtjäger

Noční stíhací letoun Heinkel He 111H.

Fotografie bombardéru/přestavěného nočního stíhače Heinkel He 111H Oberleutnanta Günthera Bertrama. Tento stroj, vzniklý z naléhavé válečné potřeby na východní frontě, byl původně zastaralým bombardérem, konstrukčně nevhodným pro přímý boj, což přinutilo Luftwaffe k tvůrčímu řešení jeho výzbroje. Aby se z pomalého bombardéru stal účinný záchytný stíhač, byl vybaven unikátní, asymetrickou sestavou pěti kanónů ráže 20 mm střílejících dopředu. Tato improvizovaná těžká výzbroj pomohla Bertramovi dosáhnout 13 vzdušných vítězství v období od března do července 1943.

Sestřely Günthera Bertrama v období 3. 43 - 7. 44
15.03.1943 R-5  E. Brjansk 23.50
19.03.1943 R-5  -          23.50
10.04.1943 Li-2 -          20.56

11.04.1943 An-6 -          21.25

11.04.1943 An-6 -          21.35

14.04.1943 Li-2 -          21.00

03.05.1943 B-25 -          20.50

03.05.1943 Li-2 -          21.50

03.05.1943 An-6 -          23.55

20.06.1943 Il-4 -          23.30

24.06.1943 Li-2 -          22.47

24.06.1943 An-6 -          22.59

20.07.1943 Li-2 -          23.35

Kalendárium, 2. říjen 1941

Ve čtvrtek 2. října 1941 bylo dosaženo prvního vzdušného vítězství protipancéřové verze letounu LaGG-3 (Lavočkin-Gorbunov-Gudkov), vyzbrojeného kanónem OKB-15 B. G. Špitálného. Tento den došlo okolo 16.45 k letecké bitvě v oblasti západně od Rjadyně, při které si čtveřice pilotů 33. stíhacího leteckého pluku 43. smíšené letecké divize Západního frontu připsala skupinové vítězství nad dvěma letouny Messerschmitt Bf 110. Dva z letců pilotovali letouny LaGG-3 vyzbrojené kanónem Š-37 a dva „obyčejné“ LaGG-3 s 20mm kanónem ŠVAK.

V 16.45 zvěno čtyř LaGG-3 pilotovaných piloty poručíkem Barinovem, podporučíkem Jaknovem, podporučíkem Pereskokovem a poručíkem Kostinem vzlétlo s cílem krýt bitevní letouny v oblasti Rjadyně. Letěli ve výšce 2000 metrů, když najednou skupina vpravo nad sebou zpozorovala tři nepřátelské letouny Messerrschmitt Bf 110. Poté, co se rozdělili do dvojic Barinov – Jachnov, Pereskokov – Kostin, zaútočili na dva Bf 110, přiblížili se na vzdálenost 200-100 m a spustili palbu ze všech zbraní dlouhými dávkami. V důsledku útoků padly oba Bf 110 v prostoru 37 km západně od obce Rjadyň. Po letecké bitvě LaGGy dál kryly bitevní letouny a zároveň potlačovaly protiletadlové palebné body.

O oba nepřátelské letouny se podělili tito stíhači 33. IAP:

Barinov Vasilij Ivanovič / Баринов Василий Иванович 4 [0+4] sestřelů,

Jachnov, Gennadij Michajlovič / Яхнов Геннадий Михайлович 17 [10+7] sestřelů,

Kostin, Sergej Petrovič / Костин Сергей Петрович 6 [2+4] sestřelů,

Pereskokov, Jakov Akimovič / Перескоков Яков Акимович 6 [2+4] sestřelů.

Kalendárium, 15. srpen 1945

Poslední britské letecké vítězství druhé světové války: Triumf a tragédie nad Japonskem

Ve středu 15 srpna 1945 v ranních hodinách, jen několik hodin před tím, než vstoupilo v platnost příměří, k němuž se Japonsko zavázalo po projevu císaře Hirohita, došlo k poslednímu leteckému boji britských ozbrojených sil druhé světové války. Tímto datem se uzavřela bojová kariéra letounů typu Supermarine Seafire, námořní verze slavného Spitfiru, které operovaly z britské letadlové lodě HMS Indefatigable jako součást svazu TG.38.5.

Ráno 15. srpna byly zahájeny poslední ofenzivní akce proti cílům v Tokijském zálivu. V misi zaměřené na letiště Kisarazu a náhradní cíl – chemickou továrnu v zátoce Odaki – se zúčastnily stíhačky Firefly 1772. squadrony a Avengery 820. squadrony doprovázené Seafiry 887. a 894. squadrony. Vzdušný boj vypukl poté, co bylo zpozorováno celkem 14 japonských stíhaček Mitsubishi A6M5 „Zero“, z nichž většina zaútočila z výškové převahy. Japonské stíhačky patřily pravděpodobně 302. a 252. Kokutai.

Kvůli pravděpodobnému výpadku rádia se první obětí souboje stal brit Sub. Lt. Freddie Hockley z 894. squadrony, který nereagoval včas a byl zasažen hned při první salvě. Přesto se mu podařilo vyskočit padákem a přistát na poloostrově Čiba, kde byl následně zajat.

Zbytek Seafirů se okamžitě pustil do boje. Nejtěžší střet se odehrál mezi výškovým krytím 887. squadrony, vedeným Sub. Lt. Vic S. Lowdenem v kabině Seafiru F.Mk.III LR866 „121-S“, a skupinou japonských stíhaček. Lowden sestřelil dvě Zera a podílel se na třetím sestřelu společně s kolegou Sub. Lt. W. J. „Taffy“ Williamsem. Po analýze filmu z jeho palubní kamery bylo zjištěno, že Vic Lowden zasáhl celkem pět letadel Zero a byly mu připsány dvě sestřelená letadla a třetí společně s Williamsem. Další dvě byla označena jako poškozená. Williams navíc přidal další samostatný sestřel. Třetí člen výškového doprovodu, Sub. Lt. Gerry J. „Spud“ Murphy, který letěl ve stroji Seafire F.Mk.III NN212 „112-S“, zaznamenal v zuřivém manévrovém souboji dva sestřely letounů A6M5.

Piloti 894. squadrony, kteří poskytovali přímý a střední doprovod Avengerům se v souboji vedlo poněkud hůře. Kromě ztráty Hockleyho došlo k poškození Seafiru F.Mk.III PR263 jeho čísla Sub. Lt. Teda Garvina, jehož stroj byl znevýhodněn poruchou kanónu a nemožností odhodit přídavnou nádrž. Přesto se mu podařilo jeden nepřátelský letoun poškodit. Sub. Lt. Don N. Duncan v kabině Seafiru F.Mk.III PR206 čelil třem Zerům, dva z nich pravděpodobně sestřelil, než se jeho kanon zasekl. Jeho velitel roje, Sub. Lt. R. C. Kay v kabině Seafiru F.Mk.III NN584, se utkal s několika japonskými stíhači, přičemž jednoho sestřelil jistě, druhého zničil pravděpodobně a třetí mu byl uznán jako poškozený.

Letecký souboj byl spíše masakrem, i když asi 14 letadel Zero mělo téměř dvojnásobnou početní převahu nad letadly Seafire a mělo prvek překvapení, piloti Seafire si připsali sedm jistých sestřeků, tři pravděpodobné sestřely a čtyři poškozená letadla – jen málo nepřátelských letadel, pokud vůbec nějaké, uniklo bez poškození. Po přistání se piloti

Seafire dozvěděli, že veškeré operace byly zrušeny a krátce nato vstoupilo v platnost příměří.

Avenger Mk.II JZ482 byl vážně poškozen při zásahu čtyřmi letouny A6M5, nicméně jeho osádka (pilot Lt. Baldwin, pozorovatel Sub. Lt. J. A. Bonasse a střelec Pty. Off. Airmen A. A. Simpson) dokázala letoun udržet ve vzduchu. Střelec Simpson zasáhl jednoho z útočníků , který mu byl přiznán jako pravděpodobně sestřelený.

Bohužel, ačkoliv letecké vítězství bylo jednoznačné, bylo následně zastíněno tragédií. Freddie Hockley, který přežil sestřelení a přistál živý, padl do zajetí 426. pěšího pluku. Přestože se Japonci již oficiálně vzdali a ve 12:00 téhož dne císař Hirohito oznámil konec války, Hockley byl z rozkazu štábního důstojníka 147. divize, majora Hirana, popraven. Kapitán Fujino Masazó spolu s poddůstojníky připravil hrob, Hockley byl svázán, oslepen a následně dvakrát střelen, probodnut bajonetem a zahrabán. Jeho tělo bylo později vykopáno a zpopelněno, aby se zamaskovala vražda. O devět hodin přežil samotnou válku – a přesto se stal jejím posledním padlým příslušníkem Královského námořnictva.

Sestřely dosažené britskými letci:

887. Naval Air Squadron

Sub. Lt. Vic S. Lowdenem, Seafire F.Mk.III LR866 „121-S“

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

½ Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ poškozen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ poškozen

Sub. Lt. W. J. „Taffy“ Williams, Seafire F.Mk.III

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

½ Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

Sub. Lt. Gerry J. „Spud“ Murphy, Seafire F.Mk.III NN212 „112-S“

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

894. Naval Air Squadron

Sub. Lt. Teda Garvin, Seafire F.Mk.III PR263

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ poškozen

Sub. Lt. Don N. Duncan, Seafire F.Mk.III PR206

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ pravděpodobně zničen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ pravděpodobně zničen

Sub. Lt. R. C. Kay, Seafire F.Mk.III NN584

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ zničen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ pravděpodobně zničen

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ poškozen

894. Naval Air Squadron

Pty. Off. Airmen A. A. Simpson, Avenger Mk.II JZ482

1 Mitsubishi A6M5 „Zero“ pravděpodobně zničen

Úspěšní piloti letounů Seafire F.Mk.III z letadlove lodi HMS Indefatigable z leteckého souboje 15. srpna 1945. Zleva doprava: Sub. Lt. Don Duncan (894. peruť – dva pravděpodobné sestřely), Sub. Lt. Randy Kay (894 – jeden zničený, jeden pravděpodobný, jeden poškozený), Sub. Lt. „Spud“ Murphy (887 – dva zničené), Sub. Lt. Vic Lowden (887 – dva zničené, jeden společně zničený, dva poškozené), Sub. Lt. Ted Garvin (894 – jeden poškozený) a Sub. Lt. „Taffy“ Williams (887 – jeden zničený, jeden společně zničený).

Prameny:

[1] Thomas, Andrew: Triumph anf Tragedy, Seafires over Japan, in Britain at War, Issue 219, 2025.

[2] Šnajdr, Miroslav: Palubní stíhači Jeho Veličenstva /4, FAA 1944-1945, Jota Military, Brno 2004.