neděle 10. března 2024

Americké bombardovací letouny nad jižní Moravou


Když v dubnu 1945 začalo osvobozování jižní Moravy od německých vojsk, byla vojska 2. ukrajinského frontu ze vzduchu podporována letectvem. Zajímavostí pro některé možná bude, že veškeré bombardovací letouny byly americké provenience, dodané do Sovětského svazu v rámci Zákona o půjčce a pronájmu – Lend-Lease. Sovětská 5. letecká armáda 2. ukrajinského frontu měla v podřízenosti 218. bombardovací leteckou divizi sestávající z 48. BAP, 452. BAP a 453. BAP, vyzbrojených americkými letouny Douglas A-20G Boston, označovaných v sovětských dokumentech jako A-20Ž. V době hlavního náporu na moravskou metropoli Brno podporovala ze vzduchu útočící vojska i 17. letecká armáda 3. ukrajinského frontu, včetně bombardovacích letounů 244. bombardovací letecké divize (260. BAD, 449. BAD a 861. BAD). I tato divize byla komplet vybavena americkými bombardovacími letouny Douglas A-20 Boston ve verzích B, C, G a J, které sovětské dokumenty označovali jako letouny B-3. Od 18. dubna také posílila 5. leteckou armádu 18. gardová bombardovací letecká divize 18. letecké armády dálkového letectva. I její tři pluky – 14. GBAP, 238. GBAP a 251. GBAP – byly vyzbrojeny americkými stroji. Tentokrát se jednalo o americké dvoumotorové bombardovací letouny North American B-25 Mitchell.
Sovětské letectvo používalo samozřejmě i vlastní bombardovací letouny Pe-2, Tu-2, Il-4, Jer-2 nebo Li-2. Stroje Pe-2 byly zařazeny u 13. a 15. letecké armády Leningradského frontu, 1. a 3. letecké armády 3. běloruského frontu, 4. letecké armády 2. běloruského frontu, 16. letecké armády 1. běloruského frontu a 2. letecké armády 1. ukrajinského frontu. Velice podobný stroj Tupolev Tu-2 byl ve výzbroji pouze 16. letecké armády 1. běloruského frontu. Stroje Il-4, Jer-2 a Li-2 měla ve výzbroji pouze 18. letecká armáda dálkového letectva. Všechny tyto jednotky ale operovaly daleko od jihomoravské metropole a jejího okolí.










středa 28. února 2024

Kalendárium, 28. únor 1943


V neděli 28. února 1943 se uskutečnil první vzlet prototypu letounu Jakovlev Jak-3 (Jak-1M). Jakovlev Jak-3 byl jednomotorový, jednomístný víceúčelový stíhací letoun, který vznikl postupným zdokonalováním letounu Jak-1.

Jakovlevy se postupně rozdělily na „lehké“ a „těžké“ typy, ty druhé tvoří řada variant typů Jak-7 a Jak-9. Výsledkem požadavku na konstrukci „specializovaného lehkého stíhače“, s výbornými manévrovacími schopnostmi a vysokými výkony zejména v malých výškách a určených primárně pro vybojování vzdušné nadvlády nad frontovou linií byl právě Jak-3. Letoun dyl důkladně odlehčen, dostal menší křídlo s menším rozpětím i nosnou plochou, olejový chladič se přemístil do kořenů křídla, letoun dostal silnější výzbroj a poháněla jej výkonnější verze motoru Klimov M-105. Nové letouny se začaly dostávat k frontovým jednotkám během léta 1944, později než Jak-9 navzdory nižšímu číslu označení. Stroj se zařadil mezi nejmenší a nejlehčí stíhačky z nasazených letounů všemi stranami během války. Jeho vysoký poměr výkonu k hmotnosti mu poskytoval vynikající výkony a ukázal se jako velice dobrý stroj pro manévrový souboj. Problémem stíhačky byl nízký dolet a její přístrojové vybavení znemožňovalo noční lety. Letoun Jak-3 se sériově vyráběl v závodech č. 292 v Saratově a č. 31 v Tbilisi v letech 1944 až 1946 a celkově bylo vyrobeno 4848 všech modifikací. Uvádí se, že celkové ztráty Jaků-3 v boji byly 210 letounů, 60 v roce 1944 a 150 v roce 1945. V první řadě byly letounem Jak-3 vybaveny pluky, které již ovládaly předchozí typy letadel Jakovlev. Na Jaku-3 létalo také mnoho sovětských es, v roce 1944 se na letoun přezbrojila i slavná skupina Normandie-Němen a zaznamenala na něm posledních 99 ze svých 273 vzdušných vítězství proti Luftwaffe.












sobota 24. února 2024

Kalendárium, 24. únor 1940


V sobotu 24. února 1940 vzlétl z letiště v Langley první prototyp letounu Hawker Typhoon se sériovým číslem P5212. V kabině seděl hlavní zkušební pilot firmy Hawker Philip Lucas. Jednalo se o britský jednomístný stíhací letoun sloužící v britském Royal Air Force během druhé světové války. Během druhé poloviny války se z něj stal jeden z nejúspěšnějších letounů používaných při útocích na pozemní cíle. První sériově vyrobený stroj (R7576) opustil výrobní pás 27. května 1941, nesl označení Hawker Typhoon Mk.IA. Výroba Typhoonů trvala do listopadu 1945 kdy byl vyroben poslední z 3 317 postavených Typhoonů, po ukončení druhé světové války byly Typhoony nahrazovány výkonnějšími a modernějšími Tempesty, které vznikly dalším vývojem Typhoonu, z výzbroje jednotek RAF byly Typhoony definitivně vyřazeny v roce následujícím.
 




pátek 26. ledna 2024

Jakovlev Jak-9D gardového podplukovníka Michaila Vasiljeviče Avdějeva


Stíhací letoun Jakovlev Jak-9D s orlem místo trupového čísla velitele 6. GIAP letectva Černomořské flotily, gardového podplukovníka Michaila Vasiljeviče Avdějeva, letiště Saki, duben 1944.



čtvrtek 25. ledna 2024

Ivan Nikotovič Kožedub vs. Messerschmitt Me 262


Obrázek od Jamese Lauriera znázorňující sestřel letounu Messerschmitt Me 262 Ivanem Nikotovičem Kožedubem. Obrázek pochází z knihy „Eastern Front 1945, Triumph of the Soviet Air Force“ od Williama E. Hiestanda, která právě vyšla v nakladatelství Osprey Publishing.

Popisek k obrázku říká, že znázorňuje „kapitána“ I. N. Kožeduba, eso s „62“ sestřely, kterak „19. dubna“ sestřeluje německý Me 262.

Bože, Bože... za co mě trestáš. Co na tom, že kapitán Kožedub už v té době byl tři měsíce major, co na tom, že už dlouhá léta je na základě archivních dokumentů doloženo, že získal celkem 64 úředně potvrzených sestřelů, co na tom, že svůj souboj s „Me 109 s reaktivním motorem“ svedl v sobotu 17. února 1945. No, zatím jsem jen tu knihu prolítl hodně zběžně, ale co jsem zatím objevil za další podivná tvrzení mě trošku odrazuje, abych do té knihy zalistoval nějak hlouběji :( A to jsem se na ní hodně těšil, protože je to mé oblíbené téma a oblíbené období. Autor je prý magistr v oboru historie na Cornellově univerzitě a celoživotně se zajímá o vojenskou historii se zvláštním zaměřením na obrněné a mechanizované operace 20. století, ale drze bych si dovolil použít slova našeho klasika... „Nevím, čím jste vyučen či v jakém oboru vyškolen, ale s čistým svědomím Vám mohu doporučiti, abyste pokusů spisovatelských v oboru letecké historie zanechal a věnoval se práci jakékoli, ale jiné.“ :)

čtvrtek 18. ledna 2024

Kalendárium, 18. leden 1943


Jednou z klíčových bitev druhé světové války byla blokáda Leningradu. Jde o nekrvavější a zároveň nejdelší obléhání v moderních dějinách. Prolomit se jí podařilo Rudé armádě až v pondělí 18. ledna 1943 během operace pod názvem Jiskra (Операция «Искра»), kdy se u Dělnické osady č 1. v 9.30 spojily hrotové jednotky Leningradského a Volchovského frontu


Operace Iskra nebo také třetí ofenzíva u Siňavina byla operace Rudé armády, jejímž cílem bylo uvolnit blokádu Leningradu. Operaci vedly společně Leningradský front pod velením generála L. A. Govorova a Volchovský front pod velením generála K. A. Mereckova. Operace začala brzy ráno 12. ledna 1943 a trvala do konce měsíce, kdy se situace na frontách stabilizovala.

Operaci předcházelo intenzivní noční bombardování vybraných cílů. 12. ledna v 9.30 zahájilo palbu dělostřelectvo na obou frontách. V 11.50 se pohnula pěchota čtyř divizí Duchanovovovy armády na překročení řeky Něvy po ledě. V 18.00 již byly přes Něvu postaveny mosty, které umožnily přechod těžkých tanků. Průlom se podařil jen na středním úseku se ziskem předmostí 5 x 3 km, křídla zaostala. Severní (levé) křídlo však po přeskupení využilo průlom ve střední části a k večeru prvního dne již postupovalo na sever k Šlisselburgu. Druhý den operace pokračovala dalším postupem o 4 km východně na středním úseku a 1,5 km severně na severním úseku. Pravé křídlo nebylo až tak úspěšné a v podvečer muselo dokonce ustoupit o 2 km po německém protiútoku. Na Volchovském frontu začal útok Romanovského armády v 11.15 a Starikovovovy v 11.35. Postup byl pomalejší, na konci druhého dne bojů se podařilo dobýt jen jeden 3 kilometry hluboký a druhý menší klín do německých obranných pozic. 14. ledna se do boje nasadily jednotky druhého sledu Duchanovovy armády, tyto však byly nasazovány postupně a rozptýleně, co oslabilo jejich účinek. Podobně nevhodně se nasazovaly i druhosledové jednotky Volchovského frontu. 18. ledna v 9.30 se u Dělnické osady č 1. spojily hrotové jednotky obou front. Kolem oběda se začaly spojovat i další jednoty severněji a jižněji. Tím se uzavřela kapsa kolem Šlisselburgu a Lipky s obklíčenými německými jednotkami. Ve 14.00 byl obsazen Šlisselburg a začala likvidace německých jednotek v obležení. Zároveň se hlavní síly obou armád stočily na jih k Siňavinu, svého cíle však nedosáhly. Ofenzíva ochabla koncem měsíce a fronta se stabilizovala severně a východně od Městečka č. 1 a č. 2, jižně od Dělnické osady č. 6 a stanice Podgornyj až po Gontovoja Lipka.


Operace skončila vítězstvím Rudé armády. Za 7 dní pronikla 15 km do hloubky německé obrany a dobyla několik měst a obcí. Výsledkem operace bylo vytvoření pozemního koridoru 8-10 km širokého na jižním břehu Ladožského jezera, který umožnil otevřít komunikaci s obléhaným Leningradem. Strategicky výsledek operace vyloučil možnost německo-finského spojení. Nepodařilo se však dobýt Siňavino ani přilehlou Siňavinskou vrchovinu. Rudá armáda utrpěla 115 082 ztrát (33 940 zabitých, zajatých nebo nezvěstných, 81 142 zraněných) z 302 800 nasazených podle odtajněných archivů. Němci uvádějí oficiální ztráty 12 000 mrtvých. Během této operace (18.1.) Byl generál Žukov povýšen na maršála.


Prameny:
[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Операция_«Искра»
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Jiskra

neděle 14. ledna 2024

Kalendárium, 14. leden 1950


V soboru 14. ledna 1950 poprvé vzlétl první prototyp proudového stíhacího letounu Mikojan-Gurevič MiG-17 „Fresco“ (Микоян и Гуревич МиГ-17) v jehož kabině seděl zkušební pilot Hrdina Sovětského svazu I. T. Ivaščenko.

MiG-17 vznikl jako celokovový samonosný středoplošník se šípovitým křídlem a jeho design byl založený na předchůdci – MiGu-15bis, přičemž největší změnou oproti MiGu-15 byla konstrukce křídel. Ta měla u kořene šípovitost 45° a na vnější části 42°. Dalšími viditelnými změnami byly tři aerodynamické plůtky na každém křídle (MiG-15 měl jen dva), prodloužená zadní část, kýlový hřeben – pro zvýšení podélné stability – s patkou chránící trup letadla při přistávání. Celková konstrukce MiGu-17 byla podobná MiGu-15 a obě letadla používala stejný motor Klimov VK-1. Nové letadlo dostalo nejdříve označení MiG-15bis45, také známý jako SI-01 nebo I-330 (МиГ-15бис45 / СИ-01 / И-330).

Bojovou premiéru MiGy-17 absolvovaly během roku 1956 za suezské krize a od té doby se zúčastnily všech dalších konfliktů mezi arabskými státy a Izraelem během šedesátých a sedmdesátých let. Když v polovině šedesátých let vypukla válka ve Vietnamu, měla „sedmnáctka“ svůj zenit dávno za sebou. S americkými, o generaci novějšími letouny však nemohly hrát rovnocennou partii. Piloti MiGu-17 se museli vyhnout řízeným střelám, které je mohly zasáhnout už na několik kilometrů. Sami se pak museli přiblížit nejméně na 300 metrů na dostřel svých kanonů. Začátek sedmdesátých let byl labutí písní „sedmnáctek“. Tíhu většiny bojů v té době nesly nadzvukové MiGy-21 a s příchodem MiGu-19 význam „sedmnáctek“ dál klesal.

U československého letectva se v roce 1955 nejdřív objevily dva letouny, které neměly palubní radar a byly určeny k operacím za dne v normálních povětrnostních podmínkách a k přeškolení na nový typ. První z celkem 24 dodaných letounu MiG-17PF dorazily do Československa v roce 1956, do výzbroje je dostal 11. slp v Žatci a 1. slp v Českých Budějovicích. Létaly jako přepadové a připsaly si řadu úspěšných zásahu. Poslední stroje dolétaly v roce 1968.


Tabulka sestřelů na MiGu-17 dosažených československými piloty:
datum příjmení ИАП ИАД typ číslo výsledek protivník
29.7.1953 Rybakov, A. D. 88G TOF MiG-17 ½ zničen RB-50G
29.7.1953 Jablonovskij, J. M. 88G TOF MiG-17 ½ zničen RB-50G
8.5.1954 neznámý 1619 SF MiG-17 1 poškozen RB-47E
léto 1954 Savičev, L. I. MiG-17P 1 zničen spy balloon
4.9.1954 Serebrjakov, N. V. 22G 7 TOF MiG-17PF ½ zničen P2V-5
4.9.1954 Kasjanov, P. T. 22G 7 TOF MiG-17PF ½ zničen P2V-5
3.11.1956 neznámý MiG-17 1 zničen Westland Wyvern
4.11.1956 neznámý 5G 195 G MiG-17 ½ poškozen Avie B-33
4.11.1956 neznámý 5G 195 G MiG-17 ½ poškozen Avie B-33
29.5.1958 neznámý 773 16 G MiG-17F ½ přinucen přistát RF-84F
29.5.1958 neznámý 773 16 G MiG-17F ½ přinucen přistát RF-84F
27.6.1958 Svetličnikov, G. F. 976 34 VA MiG-17PF ½ zničen C-118A
27.6.1958 Zacharov, B. F. 976 34 VA MiG-17PF ½ zničen C-118A
2.9.1958 Gavrilov, N. 25 34 VA MiG-17F ¼ zničen C-130A-II
2.9.1958 Lopatkov, V. V. 25 34 VA MiG-17F ¼ zničen C-130A-II
2.9.1958 Ivanov, V. 177 34 VA MiG-17F ¼ zničen C-130A-II
2.9.1958 Kučerjajev, N. P. 177 34 VA MiG-17F ¼ zničen C-130A-II
7.11.1958 neznámý 30 VA MiG-17 1 poškozen RB-47E
15.10.1960 Čudinov, A. V. 636 9 PVO MiG-17 1 zničen balloon
1962 neznámý 933 PVO MiG-17F 1 zničen balloon
5.1963 Stěpanov, O. G. 156 17 (*) MiG-17P 1 zničen AC 560
1963 Podšibjakin 641 G MiG-17 1 přinucen přistát e/a
8.5.1964 neznámý 614 SF MiG-17 1 poškozen RB-47E
8.1964 Pečenkin 156 17 (*) MiG-17 ½ přinucen přistát AC 560
8.1964 neznámý 156 17 (*) MiG-17 ½ přinucen přistát AC 560
10.1965 Nikonov, K. N. 562 MiG-17PF ? ½ zničen balloon
10.1965 Bělousov, E. V. 562 MiG-17PF ? ½ zničen balloon
14.12.1965 neznámý MiG-17 ? ZRK 1 zničen RB-57
13.3.1967 Priščepa, V. N. 171 PVO MiG-17 ½ zničen An-2
28.6.1967 Stěpanov, O. G. 156 17 (*) MiG-17 1 přinucen přistát L-20A
30.6.1968 Aleksandrov, J. B. 308 PVO MiG-17 ¼ přinucen přistát DC-8-63F
30.6.1968 Igonin, V. A. 308 PVO MiG-17 ¼ přinucen přistát DC-8-63F
30.6.1968 Jevtošenko, I. F. 308 PVO MiG-17 ¼ přinucen přistát DC-8-63F
30.6.1968 Moroz, I. K. 308 PVO MiG-17 ¼ přinucen přistát DC-8-63F

Tabulka sestřelů na MiGu-17 dosažených sovětskými piloty:
datum příjmení jednotka typ číslo výsledek protivník
1956 Špinka, M. 11.slp MiG-17PF (S-104) 1 přinucen přistát Li-2
25.1.1956 Novák,J. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 zničen výzvědný balón
31.1.1956 Novák,J. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 zničen výzvědný balón
1.2.1956 Novák,J. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 zničen výzvědný balón
5.2.1956 Novák,J. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 zničen výzvědný balón
5.2.1956 Novák,J. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 zničen výzvědný balón
5.2.1956 Janovský, J. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 zničen výzvědný balón
8.2.1956 Aron, P. 11.slp MiG-17PF (S-104) ½ přinucen přistát B-228 / Il-28
8.2.1956 Hoření, D. 11.slp MiG-17PF (S-104) ½ přinucen přistát B-228 / Il-28
8.1958 Ptáček,E. 1.slp MiG-17PF (S-104) 1 přinucen přistát Convair CV-440
12.10.1959 Falta, J. 1.slp MiG-17PF ¼ přinucen přistát F-84F-61-RE
12.10.1959 Bureš, J. 11.slp MiG-17PF ¼ přinucen přistát F-84F-61-RE
50. léta Drázský, O. 1.slp MiG-17PF 1 zničen výzvědný balón
50. léta Leinweber, F. 1.slp MiG-17PF 1 zničen výzvědný balón
21.6.1962 Kurfürst, M. 3.slp MiG-17PF ½ přinucen přistát Klemm Kl 107
21.6.1962 Mazálek, J. 3.slp MiG-17PF ½ přinucen přistát Klemm Kl 107
15.7.1962 neznámý 7.slp MiG-17PF 1 přinucen přistát větroň
7.7.1963 Šulcer, J. 7.slp MiG-17PF 1 přinucen přistát větroň Šohaj-2


Severovietnamská esa na letounech MiG-17:
Luu Huy Chao 923rd FR 9 sestřelů
Nguyen Van Bay 923rd FR 8 sestřelů
Le Hai 923rd FR 7 sestřelů
Le Quang Trung 923rd, 925th FR 6 sestřelů
Vo Van Man 923rd FR 6 sestřelů
Nguyen Nhat Chieu 921st FR 5 sestřelů
Nguyen Phi Hung 923rd FR 5 sestřelů
Hoang Van Ky 923rd FR 5 sestřelů
Phan Van Tuc 921st, 923rd FR 4 sestřely
Bui Van Suu 923rd FR 4 sestřely

Prameny:
[1] Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Žhavé nebe nad Československem, Letecké souboje československých stíhačů nad naším územím 1918–1989, Revidovaný dotisk prvního vydání, 2022, Euromedia Group, a. s. v edici Universum, Praha 2021. ISBN: 978-80-242-7486-7 
[2] Якубович, Николай Васильевич: Первые сверхзвуковые истребители МиГ-17 и МиГ-19, Война и мы. Авиаколлекция, Издательства: Яуза, Эксмо, 2014 г. 
[3] Toperczer, István: MiG-17/19 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 130, Osprey Publishing, 20 Oct 2016. 

pátek 12. ledna 2024

Kalendárium, 12. leden 1945


V pátek 12. ledna 1945 začala Viselsko-oderská operace. Jednalo se o útok sovětských vojsk v oblasti mezi řekami Vislou a Odrou. Díky rychlému postupu Rudá armáda obsadila pravý břeh řeky Odry v pruském Slezsku a Braniborsku a dostala na vzdálenost 60 - 70 km od Berlína. V rámci operace byl 27. ledna 1945 osvobozen koncentrační tábor Osvětim.

Operace měla původně začít až 20. února, ovšem spojenci na západní frontě vedli tvrdé boje v Ardenách a potřebovali odlehčit. Proto Winston Churchill požádal Stalina o uspíšení operace.

V poselství stálo: „Na západě probíhají velmi těžké boje a v kterémkoli okamžiku se může stát, že vrchní velitelství bude povoláno učinit dalekosáhlá rozhodnutí. Sám z vlastní zkušenosti víte, jak znepokojivá je situace, když je třeba bránit velmi širokou frontu po dočasné ztrátě iniciativy. Pro generála Eisenhowera je velmi žádoucí a potřebné vědět v hrubých rysech, co plánujete, neboť se to samozřejmě projeví při všem jeho a našem závažném rozhodování. Dostal jsem zprávu, že náš emisar hlavní maršál letectva Tedder byl včera v Káhiře a pro špatné počasí nemůže dál. Jeho cesta se nikoli Vaší vinou velmi zdržela. Jestliže k Vám dosud nedorazil, budu Vám vděčen, budete-li mi moci sdělit, zda můžeme počítat s velkou ruskou ofenzívou na viselské frontě nebo jinde během ledna, a popřípadě dodat jakékoli další údaje. Tuto přísně tajnou informaci nebudu předávat nikomu kromě polního maršála Brooka a generála Eisenhowera, a to jen s podmínkou, že ji zachovají v nejpřísnější tajnosti. Považuji tuto věc za naléhavou.“

Následujícího dne předseda Státního výboru obrany a rady ministrů SSSR Stalin Churchillovi odpověděl: „Dostal jsem 7. ledna Vaše poselství ze 6. ledna 1945. Lituji, ale hlavní maršál letectva pan Tedder ještě do Moskvy nepřijel. Je velmi důležité využít naší převahy proti Němcům v dělostřelectvu a letectvu. V těchto druzích zbraní potřebuje letectvo jasné počasí a nesmějí být přízemní mlhy, které brání dělostřelectvu v cílené palbě. Připravujeme se na ofenzívu, ale počasí není teď naší ofenzívě příznivé. Vzhledem k situaci našich spojenců na západní frontě však hlavní stan vrchního velení rozhodl urychleně dokončit přípravy a bez ohledu na počasí zahájit rozsáhlé ofenzívní operace proti Němcům na celé střední frontě nejpozději ve druhé polovině ledna. Nepochybujte, že učiníme všechno, co je vůbec možné, abychom pomohli našim slavným spojeneckým vojskům.“

Byly urychleny přípravy a operace skutečně začala 12. ledna 1945 útokem vojsk 1. ukrajinského frontu ze sandoměřského předmostí a upoutal tím na sebe pozornost nepřítele.

K uskutečnění Viselsko-oderské operace bylo přisunuto značné množství sil a prostředků. 1. Běloruský front měl tedy po doplnění, soustředění a přeskupení vojsk 8 vševojskových armád včetně polské 1. A, 2 tankové a 1 leteckou armádu, 2 tankové a 2 jezdecké sbory. V pásmu 1. Běloruského frontu kromě toho působilo polské letectvo, které se zformovalo na základě sovětské 6. Letecké armády. 1. Ukrajinský front měl 8 vševojskových, 2 tankové a 1 leteckou armádu, 3 tankové, 1 mechanizovanou a 1 jezdecký sbor. Vojska těchto frontů byla rozmístěna v pásmu širokém asi 500 km. Měla celkem 31,5 % vševojskových a 43,2 % tankových a mechanizovaných svazků, které operovaly na celé sovětsko-německé frontě.
1. Běloruský a 1. Ukrajinský front měly 163 divize, 32 143 děl a minometů, 6 460 tanků a SHD a 4 772 letadel. Oba fronty měly celkem 2 200 000 lidí. Takové soustředění sil a prostředků umožnilo sovětskému velení vytvořit na varšavsko-berlínském směru značnou převahu nad nepřítelem: v živé síle 5,5 násobnou, v dělech a minometech 7,8 násobnou, v tancích 5,7 násobnou a v letadlech 17,6 násobnou. V celém pásmu útoků frontů připadala průměrně jedna střelecká divize na 3,7 km, hustota dělostřelectva a tanků dosahovala 64 děl a minometů a 12 tanků a SHD na 1 km fronty.

14. ledna začal hlavní útok z magnuszewského a puławského předmostí jižně od Varšavy. Vojska 1. běloruského frontu zahájila krátkou, avšak mohutnou dělostřeleckou přípravu, díky níž rozvrátila první obrannou linii německých vojsk a postoupila o 30 kilometrů. Severně od Varšavy zaútočila vojska 2. běloruského frontu, která polské hlavní město obklíčila a 17. ledna osvobodila. Pohyb vojsk Rudé armády se rozběhl tak rychle, že i americké noviny New York Times oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v Polsku a 1940 ve Francii.“ Sovětské tankové armády a mechanizované sbory postupovaly denně 45 - 70 km, obcházely uzly odporu a rozvíjely útok do hloubky. 19. ledna postoupily sovětské mechanizované sbory do německého Slezska a pokračovaly v útoku po pravém břehu Odry. Němci začali urychleně stahovat vojska ze západní fronty, ovšem útok sovětských vojsk a polských vojenských jednotek, které vznikly v SSSR, nezadržitelně pokračoval. Rudá armáda pronikla do konce ledna až ke Kostřínu (Küstrin), kde překročila Odru a vytvořila si předmostí na jejím levém břehu. Vojska 4. ukrajinského frontu postupovala jižním Polskem a vytvářela si podmínky pro útok na Moravu – Ostravsko-opavskou operaci.



Prameny:
[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Висло-Одерская_операция
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Viselsko-oderská_operace
[3] https://www.reflex.cz/clanek/historie/99270/berlin-na-dohled-behem-viselsko-oderske-operace-se-ruda-armada-nebezpecne-priblizila-k-srdci-treti-rise.html
[4] https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=7201
[5] https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=7205
[6] https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=7213
[7] https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=7217
[8] https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=7220