Kalendárium, 29. říjen 1944

V neděli 29. října 1944 byla zahájena Budapešťská strategická ofenzivní operace. Operace se zúčastnily jednotky 2. ukrajinské fronty a část sil 3. ukrajinské fronty. Pozemní jednotky podporovalo letectvo a dunajská vojenská flotila. Po boku sovětských vojsk bojovala 1. bulharská armáda, stejně jako rumunské jednotky a maďarský dobrovolnický Budínský pluk. Proti nim stála armádní skupina „Jih“ a část sil armádní skupiny „F“. Budapešťská strategická ofenzivní operace byla dokončena 13. února 1945. Byly osvobozeny centrální oblasti Maďarska a jeho hlavní město Budapešť a byly vytvořeny podmínky pro úspěšný postup do Československa a Rakouska.

Budapešťská operace (29. října 1944 – 13. února 1945)

Budapešťská operace představovala strategickou útočnou operaci Rudé armády na jižním křídle sovětsko-německé fronty, jejímž cílem bylo porazit německá a maďarská vojska v Maďarsku, vyřadit tuto zemi z války a vytvořit podmínky pro další postup do Rakouska a Československa. Operace probíhala od 29. října 1944 do 13. února 1945 a její hlavní tíhu nesly jednotky 2. a 3. ukrajinského frontu. Kromě dobytí maďarského hlavního města mělo sovětské velení v úmyslu ohrozit německé síly na Balkáně a narušit jejich spojení.

Strategická situace v Maďarsku byla složitá. Německá armáda zemi v březnu 1944 obsadila, aby zabránila jejímu odchodu z války. Když maďarský regent Miklós Horthy 15. října 1944 oznámil uzavření příměří se Sovětským svazem, maďarská vojska v bojích pokračovala. Německá operace Panzerfaust následně vedla k Horthyho odstavení a předání moci Ferenci Szálasimu, představiteli Šípových křížů. Maďarsko tak zůstalo po boku Německa a jeho území se stalo dějištěm rozsáhlých bojů. Hitler přikládal jeho obraně mimořádný význam, zejména kvůli ropným zdrojům v oblasti Nagykanizsy a možnosti dalšího ohrožení Rakouska.

Sovětským silám veleli maršálové Rodion Jakovlevič Malinovskij, velitel 2. ukrajinského frontu, a Fjodor Ivanovič Tolbuchin, velitel 3. ukrajinského frontu. Koordinaci operace zajišťoval maršál Semjon Timošenko. Druhý ukrajinský front disponoval pěti sovětskými a dvěma rumunskými vševojskovými armádami, tankovou a leteckou armádou, celkem 40 střeleckými divizemi a několika tankovými, mechanizovanými a jezdeckými sbory. Třetí ukrajinský front, který se přesouval do Maďarska po dokončení bělehradské operace, zpočátku disponoval především 57. armádou posílenou dvěma mechanizovanými sbory. Na německé straně stála skupina armád Jih, které velel generálplukovník Johannes Friessner, s 35 divizemi, včetně devíti tankových a motorizovaných, a třemi brigádami. Celkově článek uvádí na sovětské a spojenecké straně přibližně 719 500 mužů, zatímco protivník disponoval více než 250 000 vojáky.

Útok na Budapešť zahájil 29. října 1944 2. ukrajinský front. Hlavní úder vedla 46. armáda společně s 2. a 4. gardovým mechanizovaným sborem jihovýchodně od města. Sedmá gardová armáda měla postupovat severovýchodně od Szolnoku a vytvořit předmostí na západním břehu Tisy. Sovětské mechanizované jednotky rychle pronikly k jižním přístupům k Budapešti, avšak 2. listopadu se jim nepodařilo město dobýt z chodu. Německé velení přisunulo posily, včetně tří tankových a jedné motorizované divize, a další sovětské útoky narazily na silnou obranu. V průběhu listopadu pak Rudá armáda prorazila německé pozice mezi Tisou a Dunajem, ale ani po postupu o desítky kilometrů nedokázala vnější obranný okruh hlavního města překonat.

V prosinci přešla sovětská vojska k novému útoku ze severovýchodu, východu a jihozápadu. Třetí ukrajinský front mezitím překročil Dunaj za podpory dunajské vojenské flotily a postupoval k severovýchodnímu okraji Balatonu. Dne 26. prosince se obě sovětská uskupení spojila západně od Budapešti u Ostřihomi a uzavřela obklíčení. V kotli se ocitlo přibližně 188 000 německých a maďarských vojáků, včetně příslušníků SS. Dne 29. prosince sovětské velení vyzvalo obklíčenou posádku ke kapitulaci. Parlamentáři kapitán Ilja Ostapenko a kapitán Miklós Steinmetz však při plnění úkolu zahynuli.

Německé velení se následně pokusilo obklíčení prolomit třemi mohutnými protiútoky v rámci operace Konrad. V lednu 1945 nasadilo na některých úsecích mimořádně vysokou koncentraci tanků, místy až 50–60 vozidel na kilometr fronty. Sovětské velení pod vedením Tolbuchina odpovědělo vybudováním hluboce členěné obrany, využitím průzkumu a soustředěním dělostřelectva a protitankových prostředků na ohrožených směrech. Významnou úlohu sehrávaly tanky, samohybná děla, dělostřelectvo a letectvo. Maďarská strana podle článku nasazovala také neřízené rakety 44M. Německým jednotkám se přes počáteční úspěchy nepodařilo obklíčenou posádku osvobodit.

Samotné boje ve městě probíhaly od konce prosince do poloviny února. Dne 18. ledna 1945 obsadila sovětská vojska Pešť na východním břehu Dunaje, zatímco útok na Budín na západním břehu začal 20. ledna. Poslední německý a maďarský pokus o průlom následoval v noci z 11. na 12. února. Z více než 12 000 vojáků, kterým se podařilo prorazit sovětské linie, se k vlastním pozicím dostalo pouze 785 mužů. Dne 13. února 1945 byla organizovaná obrana Budapešti definitivně zlomena a velitel obklíčené skupiny Karl Pfeffer-Wildenbruch padl do zajetí.

Operace skončila vítězstvím Rudé armády, rumunských jednotek a maďarských sil bojujících na sovětské straně. Podle sovětských zdrojů bylo během 108 dnů bojů poraženo 56 nepřátelských divizí a brigád. Německo bylo nuceno přesunout do Maďarska 37 divizí z jiných úseků východní fronty, což usnadnilo sovětský postup v rámci viselsko-oderské operace. Výsledek zároveň ohrozil německé komunikace na Balkáně, urychlil stahování německých vojsk z Jugoslávie a otevřel Rudé armádě cestu k dalším operacím v Československu a Rakousku. Boje však přinesly mimořádně vysoké ztráty a rozsáhlé škody na městě. Na sovětské straně 80 026 padlých a nezvěstných, 240 056 raněných a nemocných a ztrátu 1 766 tanků a samohybných děl. Ztráty protivníka sověti odhadují na 150 000 mrtvých, 63 000 zajatých a 1 300 tanků a útočných děl. Německé a maďarské zdroje pak uvádí vlastní ztráty přibližně 48 000 mrtvých na německé a maďarské straně a kolem 38 000 civilních obětí.

Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 „Red 12“ / W. Nr. 111980 z 10./NJG 11, pilotovaný poručíkem Herbertem Altnerem

Velice pěkná kresba z nasazení německého nočního stíhacího letounu Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 s originálním popiskem:

Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 Red 12 / W.Nr.111980 of 10./NJG 11, Flown by Leutnant Herbert Altner, Magdeburg/Germany, 6 April 1945.

Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 „Red 12“ / W. Nr. 111980 z 10./NJG 11, pilotovaný poručíkem Herbertem Altnerem, Magdeburg/Německo, 6. dubna 1945.

Je tu ale hned několik nepřesností. Letoun Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 „Red 12“ / W. Nr. 111980 od 10./NJG 11 byl ztracen už v noci z 27. na 28. března 1945.

V noci vzlétlo 82 letounů Mosquito k náletu na Berlín, který probíhal mezi 21.26 a 21.50 hodin. Tři z těchto letounů byly ztraceny. Další čtyři menší skupiny Mosquitů napadly čtyři jiná města a jedna z nich položila miny do řeky Labe. Při těchto operacích byl ztracen ještě jeden letoun. Zatímco Mosquita směřovala k Berlínu, začala u dánského pobřeží působit rušicí clona Mandrel a letouny 100. skupiny RAF současně provedly klamný nálet s použitím radarových odrazových pásků Window směrem na Bremerhaven. Německé velitelství noční stíhací obrany (2. Jagddivision) reagovalo vysláním osmnácti stíhacích letounů určených k pronásledování nepřítele, takzvaných Verfolgungsnachtjäger, ze tří skupin (Gruppen). Tyto stroje dostaly rozkaz přesunout se do prostoru FF Quelle u Hemmooru poblíž Stade, kde měly po dobu přibližně hodiny a půl kroužit a vyčkávat na další pokyny. Jeden z nasazených letounů byl ztracen.

Když se svaz Mosquitů, jehož počet odhadovalo velitelství 1. Jagddivision přibližně na šedesát strojů, přiblížil k Berlínu, vyslala kolem 21.00 hodin 10. Staffel Nachtjagdgeschwader 11 (10./NJG 11) do vzduchu šest letounů Me 262. Šlo o dosud nejvyšší počet proudových stíhačů nasazených při noční operaci. Jejich posádky ohlásily dva jisté sestřely (Abschüsse), avšak za cenu ztráty jednoho vlastního letounu Me 262. Zničeným strojem byl první dvoumístný Me 262 B-1a/U1 vybavený palubním radarem SN-2, který byl u 10./NJG 11 operačně nasazen. Letoun nesl označení „Rote 12“ a pilotoval jej poručík Herbert Altner, zkušený stíhač, který během války získal 23 uznaných vzdušných vítězství. Jeho palubním radiotelegrafistou (Funker) byl poddůstojník Reinhard Lommatzsch v hodnosti Unteroffizier.

K havárii došlo poté, co poručík Altner při zachycení Mosquita příliš rychle stáhl výkon motorů. Následkem toho došlo k úplnému zhasnutí spalování v turbínách a posádka byla nucena opustit letoun na padácích poblíž Havelbergu, přibližně 30 km severoseverozápadně od Stendalu. Reinhard Lommatzsch při této události zahynul. Poručík Altner si do svého letového deníku (Flugbuch) stručně poznamenal: „Vyskočil jsem na padáku, radiotelegrafista nalezen mrtev.“

Poručík Czypionka a feldwebel Becker si každý nárokovali po jednom jistém sestřelu Mosquita, což pro jejich Staffel představovalo 26. a 27. vzdušné vítězství. Poručík Czypionka pilotoval Me 262 s označením „Rote 6“ a pravděpodobně sestřelil Mosquito od 692. peruti RAF, které bylo následně vedeno jako nezvěstné beze stopy. Feldwebel Becker letěl na svém obvyklém stroji Me 262 „Rote 2“. U Nauen zaútočil na Mosquito od 139. peruti RAF zespodu a zezadu. Jediná dávka dvaceti třícentimetrových výbušných granátů britský letoun roztrhala a jeho hořící trosky dopadly poblíž obce Pessin.

Lt. Herbert Altner skutečně v noci na dvoumístném stroji Messerschmitt Me 262 B-1a/U1 sestřelil letoun de Havilland Mosquito, ale stalo se tak v noci z 3. na 4. dubna 1945 nad Teltowem na jižním okraji Berlína, v prostoru mapového čtverce GG 6, ve výšce 6 500 metrů. Čas události je uveden jako 23.40 hodin.

V noci podniklo 94 letounů de Havilland Mosquito nálet na Berlín, kde bombardovaly v čase mezi 00.42 a 01.00 hodin. Ve snaze odlákat nově zesílenou obranu tvořenou proudovými letouny Me 262, která působila nad hlavním městem Říše, bylo přibližně hodinu a půl před hlavním náletem vysláno šest Mosquitů k bombardování Berlína a Magdeburgu. Jejich úkolem bylo odvést pozornost německých stíhacích jednotek od hlavního úderu. Skupinu doprovázelo šestnáct Mosquitů od 100. skupiny RAF (No. 100 Group), určených k průniku do nepřátelského vzdušného prostoru a k vyhledávání a napadání stíhačů, kteří by proti diverzním letounům vzlétli. V reakci na přiblížení šesti Mosquitů směřujících k Berlínu a Magdeburgu, doprovázených těmito stíhacími hlídkami, vyslala 10. Staffel Nachtjagdgeschwader 11 (10./NJG 11) přibližně ve 22.50 hodin z letiště Burg u Magdeburgu pět proudových letounů Me 262.

Přestože oblačnost dosahovala 7–9 desetin, berlínské světlomety poskytly německým proudovým stíhačům značnou podporu. Jejich posádky si nárokovaly dva jisté sestřely (Abschüsse). Ve skutečnosti byl však sestřelen pouze jeden letoun Mosquito, patřící ke 139. peruti RAF, který se zřítil poblíž Doberitzu západně od Berlína. Druhý případ se týkal Mosquita od 157. peruti RAF, náležející k 100. skupině, který při letu nad jižním okrajem Berlína osvětlily světlomety. Na tento letoun čtyřikrát zaútočila dvoumístná proudová stíhačka Me 262 B-1a/U1 s označením „Rote 8“, pilotovaná poručíkem Herbertem Altnerem, jehož novým palubním radiotelegrafistou byl feldwebel Fryba. Altner si připsal sestřel Mosquita jako svůj 23. vzdušný úspěch a zároveň 33. sestřel své Staffel. Napadený britský letoun však útokům unikl, byť utrpěl lehké poškození. Hlavní nálet 94 Mosquitů na Berlín, který následoval přibližně o hodinu a půl později, se již nesetkal s žádným odporem a všechny zúčastněné letouny se bezpečně vrátily na své základny.

Napadeným letounem bylo Mosquito NT369 od 157. peruti, jehož poškození bylo klasifikováno jako lehké (AC damaged). Záznam britské strany uvádí, že Mosquito letělo ve výšce 23 000 stop nad jižním předměstím Berlína, kde jej zachytily světlomety. Mezi 23.35 a 23.45 hodin na něj zaútočil proudový letoun, a to celkem čtyřikrát. Mosquito utrpěl lehké poškození obou motorů a ztratil přibližně 3 000 stop výšky. Pilotovi se podařilo útočníka setřást prudkým úhybným manévrem ve tvaru vývrtky. Po úniku pokračoval v letu a ve 02.15 hodin bezpečně přistál ve Swanningtonu.

Kalendárium, 16. září 1975

V úterý 16. září 1975 uskutečnil svůj první zkušební let letoun Mikojan-Gurjevič MiG-31 „Foxhound“, sovětský dvoumístný nadzvukový výškový všepovětrnostní stíhací letoun – záchytný letoun dlouhého doletu. Byl vyvinut v OKB-155 (dnes RSK „MiG“) na základě typu MiG-25 v 70. letech 20. století. Jedná se o první sovětský bojový letoun čtvrté generace.

MiG-31 je určen k zachycení a ničení vzdušných cílů ve velmi malých, středních i velkých výškách, ve dne i v noci, za jednoduchých i složitých meteorologických podmínek, a to i při použití aktivního či pasivního radiolokačního rušení nebo klamných tepelných cílů protivníkem. Skupina čtyř letounů MiG-31 je schopna kontrolovat vzdušný prostor o šířce až 1100 kilometrů.

Původně byl tento stíhací letoun vyvíjen pro zachytávání leteckých řízených střel s plochou dráhou letu. Pluky vyzbrojené MiGy-31 měly po několik let status speciálních jednotek (SpN) v rámci systému protivzdušné obrany (PVO).

Kalendárium, 3. září 1939

První vítězství Armée de ľ Air ve Druhé světové válce

Autor: Michal Rak

https://www.valka.cz/11607-Prvni-vitezstvi-Armee-de-l-Air-ve-Druhe-svetove-valce

   I když Francie a Británie vyhlásila válku Německu 3. září 1939 a RAF začala s bojovými operacemi již ten den, francouzské letectvo vypadalo, jako by se ho tato změna vůbec netýkala. K prvnímu kontaktu Armée de ľ Air s Luftwaffe došlo až o pět dní později a pro Francouze toto střetnutí nedopadlo vůbec špatně.

   Ráno toho dne (jiné prameny kladou událost do odpoledne) odstartovala šestice Curtissů H-75A od GC II/4 ze své základny Xaffévillers k hlídce nad francouzsko-německou hranicí mezi městy Landau – Saaremünd. Zde se nejprve staly cílem palby 33. oddílu pevnostního protiletadlového dělostřelectva. Němci byli vytrvalí a po francouzských stíhačkách bezvýsledně pálili víc jak půlhodinu. Kolem sedmé hodiny se však objevil mnohem nebezpečnější protivník, Schwarm výborných Messerschmittů Bf 109 E. Němci patřili k 1./JG 53 a nevedl je nikdo jiný než nejúspěšnější stíhač Legie Kondor ve Španělsku Oblt. Werner Mölders. Piloti Luftwaffe měli obdobný úkol jako jejich francouzští kolegové.

   Němci využili své mírné výškové převahy a zaútočili na vedoucí trojici Curtissů. Útok se jim ale nepovedl a rázem se stali sami terčem Francouzů. To se německým pilotům vůbec nezamlouvalo a dali se na ústup na severovýchod. Adj. P. Villey a Sgt.Chef A. Casenobe se však na ně dotáhli a každý ohlásil jeden sestřelený Messerschmitt. Německé letouny měly dopadnout na nepřátelské území mezi městy Auterbach - Schaidt. Potvrzení těchto nároků přišlo až 6. října a podíl na obou vítězství byl přiznán i veliteli hlídky Sgt.Chef. R. Cruchantovi. Jednalo se tak nejen o první vítězství Armée de ľ Air, ale zároveň i první vítězství spojeneckých stíhačů na západní frontě.

   A jak celá událost dopadla z pohledu druhé strany? Po neúspěšném útoku se němečtí piloti obrátili k domovu, dotírajících Francouzů se však nezbavili. Pustili proto své motory na plný plyn a následně se z výfuků jejich stíhaček vyvalil hustý černý dým, který zřejmě piloti Curtissů (a následně pak mnoho dalších spojeneckých letců) považovali za dým z hořících motorů a ohlásili dvě vítězství. A v jednom případě i uspěli. Jejich obětí se nestal nikdo jiný než sám Staffelkapitän 1./JG 53 Werner Mölders. Několik kulek totiž zasáhlo motor jeho stíhačky a ten mu u Wolferweilleru nedaleko od Birkenfeldu vypověděl službu. Mölders se pokusil o nouzové přistání, jeho letoun se však převrátil a on zůstal uvězněn v kabině. Z ní mu pomohla až obsluha nedalekého flaku. Mölders měl naražená záda a deset dní si poležel v nemocnici. Tak tedy začala druhá světová válka pro budoucí hvězdu Luftwaffe.

   Ovšem i Francouzi ten den utrpěli první ztráty. Odpoledne neznámý pilot od 3./JGr 152 sestřelil průzkumný Potez 637 (č.52) od GR II/52. Následně pak Lt. Paul Gutbrod od II./JG 52 sestřelil pozorovací ANF Mureaux 115 (č.14) patřící GAO 553.

   Francouzští stihači ale do války vstoupili úspěšně. Během Podivné války získali celkem 70 sestřelů při vlastní ztrátě 28 strojů, třináct pilotů zahynulo a dalších patnáct bylo zraněno. Nic tedy nenasvědčovalo katastrofě, která se udála po 10. květnu 1940.

Antoine Casenobe

Narodil se 3. 11. 1914 v Cabestany. Celé západní tažení strávil u GC II/4 a získal celkem 2+5-2 vítězství. Během podivné války byl úspěšný ještě jednou a to 21. 11. Šestice Curtissů od GC II/4 hlídkovala nad hranicí, když se objevila dvojice stodevítek. Francouzi se okamžitě pustili do boje a oba Messesrschmitty hlásili sestřelené. První dostal Villey o druhý se podělil Casenobe s Sgt. Saillardem. Stodevítka měla spadnout v plamenech v prostoru města Pirmasens. Jejich oběťmi se stal velitel I./JG 52 Hpt. hrabě Dietrich von Pfeil, který vyvázl s těžkými popáleninami, a Lt. Christoph Geller. Další úspěchy zaznamenal až po vypuknutí Blitzkriegu. Dne 15. 5. se podílel na sestřelení pozorovacího Hs 126 a dalšího Bf 109. O den později pokořil jeden Ju 86 (pravděpodobně Do 17) a jeden Bf 110. Poslední vítězství pak získal 9. 6., když u Morionvillers sestřelil Bf 109 E. Casenobemu se podařilo francouzské tažení přežít a po podepsání příměří se přesunul do severní Afriky, kde v řadách slavné GC I/5 sloužil až do spojeneckého vylodění v listopadu 1942. V únoru 1943 se přidal k Svobodným Francouzům a byl zařazen ke GC II/5 Laffayette, která se zrovna přecvičovala na Curtissy P-40. Bohužel již 26. 2. 1943 zahynul při letecké nehodě.

Pierre Villey

Narodil se 7. 5. 1912 v Trouville-sur-mer. Ve francouzském letectvu sloužil od počátku třicátých let a v květnu 1939 byl zařazen ke GC II/4. Ta se právě přezbrojovala na nově zaváděné Curtissy H-75. Po prvním vítězství 8. 9. přidal během Podivné války další dva sestřely. Již 30.9. sestřelil během doprovodu dvou průzkumných Mureauxů Bf 109 E pilotovaný pravděpodobně Uffz. Rudolfem Schmidtem od II./JG 53, který zahynul. Podobně úspěšný byl i 21. 11., když během hlídky nad hranicí sestřelil Bf 109E od I./JG 52. Další úspěchy si Villey připsal až po zahájení německé ofenzívy. Nejprve 16. května sestřelil bombardér identifikovaný jako Ju 86 a o devět dní později se podílel na zničení dalšího Bf 109. Tento den se ale stal osudný i jemu, protože během bitvy byl jeho Curtiss poškozen a Villey zahynul, když se mu po výskoku neotevřel padák. Celkem získal 2+3 – 1 vítězství

Robert Cruchant

Tento pilot již nebyl tak úspěšný jako jeho dva spolubojovníci a žádné další jisté vítězství již nezískal. Jen 4. 10. lehce poškodil Hs 126 ze 4.(H)/22, který mu byl přiznán jako pravděpodobné vítězství. Zato se ještě jednou utkal s Wernerem Möldersem a německý stíhač byl tentokrát úspěšnější. Stalo se to 20. 4. 1940. Třiadvacet Curtissů od GC II/4 doprovázelo průzkumný Poetez 63 nad Německo. Nad Zweibrückenem se Francouzi potkali s Möldersovými hochy. Němci využili výškové převahy a zaútočili. Mölders, nyní již velitel III./JG 53, se dostal do týla Curtissu No. 136, který pilotoval právě Cruchant a nedal mu žádnou šanci. S rozstříleným motorem havaroval Cruchant u Bliesbrücku a byl těžce raněn. Na scéně se poté objevily Bf 109 od I./JG 2 a Oblt. Otto Bertram sestřelil druhého z vítězů z osmého září Sgt.Chef Casenobeho, který nouzově přistál u Xaffévillers. Cruchant přišel o život 29. 8.1944 jako člen letectva Svobodné Francie (F.A.F.L.).

Literatura

Rajlich, J.: Na nebi sladké Francie, 1. a 2. díl, Ares, Praha, 1998

Shores C., Ehrengardt C.-J. a kol.: Začátek cesty, Mustang, Plzeň, 1996

Šnajdr M.: Messerschmitt Bf 109, Rubico, Olomouc

Les As français de 39-45

Kalendárium, 2. září 1944

V sobotu 2. září 1944 sestřelil šrtm. František Cyprich maďarský transportní letoun Junkers Ju 52/3m od 102/1. dopravní letky maďarského královského letectva. S největší pravděpodobností se jednalo o poslední potvrzený sestřel dosažený dvouplošným stíhacím letounem ve 2. světové válce.

Dne 2. září zalétával šrtm. František Cyprich jednu Avii B.534 (217, S-13) po opravě. Najednou si všiml shonu dole na letišti, ale nepřítele nikde neviděl. Proto urychleně přistál blízko zákopů sloužících jako kryty při náletech. Tam ukrytí mechanici mu ukázali směr k právě přelétávajícímu maďarskému transportnímu Junkersu Ju 52/3m. Cyprich neváhal a okamžitě znovu vzlétl. Sám boj popsal: „Levou utaženou zatáčkou jsem se zařadil za maďarský stroj a z bezprostřední blízkosti zahájil palbu. Uvědomil jsem si ale, že v trupu mohou být lidé, a tak jsem přelétl na pravou stranu a spustil dávku na motory.“ Dvojice motorů BMW 132 se odmlčela a letadlo začalo pomalu klesat a nouzově přistálo nedaleko Radvaně. Sestřelený letoun Junkers Ju 52/3m g7e s kódovým značením S.2+07 a vyrobený v závodě Pirt náležel k 102/1. dopravní letce maďarského královského letectva. Stíhač Kombinované letky palbou palubních zbraní usmrtil dvě vojenské osoby – L. Székyho a jednoho štábního důstojníka – a lehce zranil druhého pilota N. Vermesa. Zbytek posádky – pilot G. Gácz, radiotelegrafista J. Mászlopi a mechanik I. Nagy – byl povstaleckými vojáky zajat a internován v budově Měšťanské školy v zajateckém táboře v Ľubietové. Šlo o první sestřel dosažený slovenským povstaleckým letectvem a poslední pro naši stíhačku.

Ten samý den šrtm. Ján Lupták na stroji B.534 při průzkumném letu nad komunikacemi mezi Liptovským Sv. Mikulášom a Popradem zpozoroval na letišti v Popradě tři německé letouny Ju 87A, které okamžitě z prvého průletu střelbou svých palubních zbraní poškodil.

Kalendárium, 29. srpen 1949

   V pondělí 29. srpna 1949 v 7.00 proběhla zkouška první sovětské atomové bomby na vybudovaném polygonu UP-2 MO, 170 km od Semipalatinsku v suché neobydlené stepi v Semipalatinské oblasti Kazašské SSR.

   Sovětský svaz začal zkoumat oblast jaderné fyziky již před druhou světovou válkou, ale výzkum se v první řadě zaměřoval na výrobu elektrické energie z jádra. Výzkum se ale po německé invazi zastavil. Po válce byl obnoven, ale už i s cílem vyrobit atomovou zbraň. Sověti využili hodně poznatků z německého projektu atomové pumy, které získaly po pádu Berlína a díky špionáži v americkém projektu Manhattan. 

   Pro realizaci sovětského atomového projektu bylo rozhodnuto jít cestou přiblížení (téměř úplného okopírování) amerických prototypů, jejichž funkčnost byla již v praxi ověřena. Vědecko-technické informace o amerických atomových bombách byly získány prostřednictvím rozvědky.

   Konstrukce RDS-1 se do značné míry opírala o amerického „Fat Mana“ (Tlouštíka), protože bylo přijato zásadní rozhodnutí americkou bombu co nejvíce zopakovat. Některé systémy, jako balistický trup a elektronické vybavení, však byly jedinečné. Do léta 1949 byly vyřešeny a vyzkoušeny všechny otázky spojené s konstrukcí RDS-1. Program jejího testování byl stanoven ve zvláštním usnesení Rady ministrů SSSR.

   První atomová bomba dostala označení RDS-1. Toto označení vzniklo z vládního usnesení, kde byla atomová bomba zašifrována jako „reaktivní dvigatel specialnyj“ (reaktivní motor speciální), zkráceně RDS. Označení RDS-1 se široce ujalo po provedení testu první atomové bomby a vykládalo se různě: „Reaktivní motor Stalina“, „Rossija delayet sama“ („Rusko dělá samo“) apod.

   Usnesení Rady ministrů SSSR č. 1286—525 z 21. června 1946 „O plánu rozvinutí prací KB-11 při Laboratoři č. 2 Akademie věd SSSR“ stanovilo: „…1. a) vytvořit … Reaktivní dvigatel S (zkráceně ‚RDS‘) ve dvou variantách – s použitím těžkého paliva (varianta S-1) a s použitím lehkého paliva (varianta S-2)…“

   Odpovědnost za celou organizaci příprav na zkoušku RDS-1 nesl J. B. Chariton. Vedení zkoušek zajišťovala Státní komise. Test RDS-1 byl proveden na Semipalatinském polygonu.

   Úspěšná zkouška první sovětské atomové bomby proběhla v 7:00 dne 29. srpna 1949 na vybudovaném polygonu v Semipalatinské oblasti Kazašské SSR. Pro zkoušku bylo na místě výbuchu v okruhu 10 kilometrů postaveno několik domů ze dřeva a cihel, most a simulované metro. Také na místo přivezli různé bojové a nebojové stroje, 50 letadel a 1 538 zvířat.

   Puma byla umístěna na příhradové věži vysoké 37,5 metru. Po explozi se ukázalo, že její účinek byl o polovinu silnější, než se původně předpokládalo. Věž, na níž byla instalována, se úplně vypařila a v místě výbuchu vznikl kráter o průměru 3 metry a hloubce 1,5 metru, jehož povrch byl pokryt vrstvou sklovité hmoty. Stavby nacházející se do 50 metrů od epicentra byly zcela zničeny. Z celkového počtu 1 538 zvířat zahynulo při explozi 345 kusů. Tanky T-34 a polní děla, která byla umístěna 550 metrů od výbuchu, utrpěla poškození, a všechna letadla do vzdálenosti 1 500 metrů byla vážně poškozena. Ve vzdálenosti jednoho kilometru a dále po každých 500 metrech byly rozmístěny automobily značky Poběda – všech deset shořelo. Na zkušebním poli nebyl zachován jediný obytný dům.

   Největší zkázu však nezpůsobila samotná tlaková vlna, nýbrž mohutný vítr. Železobetonový most vzdálený 1 500 metrů byl odmrštěn o 30 metrů, tanky i technika byly převráceny a pootočeny. Stejný osud potkal i zvířata, která silný vítr odnesl pryč.

   Když byly radioaktivní produkty jaderného štěpení z testu zjištěné americkým letectvem, USA začaly sledovat jejich stopu. 23. září 1949 americký prezident Harry S. Truman prohlásil: „Máme důkazy, že se v posledních týdnech v SSSR vyskytl jaderný výbuch.“ Dne 25. září 1949 zveřejnily noviny „Pravda“ zprávu TASS „v souvislosti s prohlášením prezidenta USA Trumana o uskutečnění atomového výbuchu v SSSR“.

   Dne 6. listopadu 1947 ministr zahraničních věcí SSSR V. M. Molotov učinil prohlášení týkající se tajemství atomové bomby, když řekl, že „toto tajemství už dávno neexistuje“. Toto prohlášení znamenalo, že Sovětský svaz již odhalil tajemství atomové zbraně a má ji ve svém arzenálu. Vědecké kruhy Spojených států amerických však Molotovovo prohlášení považovaly za bluf, protože se domnívaly, že Rusové zvládnou atomovou zbraň nejdříve v roce 1952.

Kalendárium, 28. červenec 1942

„Ни шагу назад!“ – „Ani krok zpět!“

   Dne 28. července 1942 vydal lidový komisař obrany Sovětského svazu Josif V. Stalin Rozkaz NKO SSSR č. 227 (Приказ Народного комиссара обороны СССР № 227), který vstoupil do dějin pod heslem „Ни шагу назад!“ – „Ani krok zpět!“. Šlo o jedno z nejvýznamnějších a současně nejtvrdších disciplinárních opatření přijatých Rudou armádou během druhé světové války. Rozkaz vznikl v době mimořádně kritické situace na východní frontě, kdy po neúspěšné sovětské zimní ofenzívě přešla německá vojska do letního útoku známého jako Fall Blau. Wehrmacht rychle postupoval k řece Volze a na Kavkaz, padl Rostov na Donu a hrozilo obsazení Stalingradu i ztráta strategicky významných ropných polí.

   V úvodní části rozkazu Stalin otevřeně přiznával závažnost situace. Zdůraznil, že Sovětský svaz již nemůže ustupovat bez omezení, neboť každé další opuštěné území znamená ztrátu obyvatelstva, průmyslu, zemědělské produkce i surovin nezbytných pro vedení války. Podle textu rozkazu byla hlavní příčinou předchozích neúspěchů nedostatečná disciplína, neoprávněné ústupy a selhání některých velitelů při organizaci obrany.

   Nejdůležitější část dokumentu představovala opatření zaměřená na obnovení kázně. Rozkaz nařizoval velitelům všech stupňů bezvýhradně zastavit svévolné ustupování a organizovat obranu na každém vhodném postavení. Velitelé a političtí pracovníci, kteří bez rozkazu opustili své pozice nebo dovolili neorganizovaný ústup, měli být postaveni před vojenský tribunál.

   Současně byly zřízeny trestní prapory (штрафные батальоны) určené především pro důstojníky provinilé porušením kázně. Tyto jednotky byly nasazovány na nejobtížnější úseky fronty, kde měli jejich příslušníci možnost „vykoupit svou vinu krví“. Pro mužstvo byly vytvářeny obdobné trestní roty (штрафные роты). Dalším opatřením bylo zřízení zadržovacích oddílů (заградительные отряды) v týlu armád. Jejich úkolem bylo zastavovat vojáky ustupující bez rozkazu, obnovovat pořádek a v krajních případech použít zbraně proti dezertérům nebo panikařícím skupinám.

   Rozkaz č. 227 bývá často spojován především se zadržovacími oddíly, jejich význam však bývá v populární literatuře nadsazován. Ve skutečnosti tvořily pouze jednu část širšího systému disciplinárních opatření. Hlavním cílem dokumentu bylo především posílit odpovědnost velitelů, zvýšit odhodlání jednotek bránit svěřené pozice a zabránit opakování katastrofálních ústupů z léta roku 1941 a první poloviny roku 1942.

   Historici se dodnes rozcházejí v hodnocení účinnosti rozkazu. Z vojenského hlediska přispěl ke stabilizaci fronty v rozhodujícím období bitvy o Stalingrad a posílil disciplínu v Rudé armádě. Na druhé straně znamenal výrazné zpřísnění represivního systému a vedl k nasazování tisíců vojáků do trestních jednotek s mimořádně vysokými ztrátami. V letech 1942–1945 prošly trestními útvary statisíce příslušníků Rudé armády a zadržovací oddíly zadržely desetitisíce ustupujících vojáků, přičemž jen malá část z nich byla skutečně popravena.

   Rozkaz č. 227 zůstal v platnosti až do období, kdy se strategická iniciativa definitivně přesunula na sovětskou stranu. Stal se jedním z nejznámějších dokumentů druhé světové války a symbolem odhodlání Sovětského svazu zastavit německý postup za každou cenu. Přestože představoval mimořádně tvrdé opatření, odrážel kritickou situaci Rudé armády v létě 1942, kdy obrana státu závisela na schopnosti zastavit nepřítele na Volze a zabránit ztrátě životně důležitých oblastí Sovětského svazu.

Kalendárium, 19. červenec 2025

V sobotu 19. července 2025, zemřel brigádní generál Giora „Hawkeye“ Epstein. Stal se nejúspěšnějším izraelským leteckým esem se 17 jistými sestřely. Jeho 16 vítězství nad egyptskými stíhačkami ho řadí spolu s Josephem McConnellem na třetí místo v historickém žebříčku za Nikolaje Vasiljeviče Sutjagina (22) a Jevgenije Georgijeviče Pepeljajeva (19) v počtu vítězství proudové stíhačky proti proudové stíhačce a s 15 vítězstvími je na prvním místě v historickém žebříčku leteckých vítězství proti nadzvukovým stíhačkám.

První sestřel si Giora Epstein připsal během Šestidenní války, 6. června 1967, když sestřelil nad El Aríšem egyptský letoun Suchoj Su-7. Během tzv. Opotřebovací války v letech 1969–1970 Epstein sestřelil MiG-17, další Suchoj Su-7 a dva MiGy 21. Zbytek sestřelů si připsal během Jomkipurské války v roce 1973. Během tří dnů, 18. – 20. října 1973, sestřelil vrtulník Mil Mi-8 a osm stíhacích letounů - dva Suchoje Su-7, dva Suchoje Su-20 a čtyři MiGy 21. Poslední tři sestřely si připsal ve středu 24. října 1973, kdy sestřelil další tři MiGy 21 západně od Velkého Hořkého jezera. Osm z těchto sestřelů Epstein získal ve francouzském stíhacím letounu Mirage III (Shahak 11, Shahak 56, Shahak 59, Shahak 77, Shahak 82, Shahak 86). Dalších devět pak v letounu IAI Nesher (Nesher 61), který je izraelskou verzí francouzské Mirage V.

Giora Epstein odešel do zálohy 26. května 1977, ale v roce 1988 získal kvalifikaci pro létání na letounech F-16. Službu v IAF ukončil v roce 1997 s 9 000 lety a 5 000 letovými hodinami. Do roku 2003 pracoval jako pilot letecké společnosti El Al a v roce 2018 mu byla udělena hodnost brigádního generála.

Tabulka sestřelů

1 06.06.1967 MirageIIICJ 56 Su-7

2 20.07.1969 MirageIIICJ 82 MiG-17

3 11.09.1969 MirageIIICJ 59 Su-7BMK

4 25.03.1970 MirageIIICJ 77 MiG-21

5 25.03.1970 MirageIIICJ 77 MiG-21

6 18.10.1973 MirageIIICJ 11 Mi-8

7 19.10.1973 Nesher 61 Su-7BMK

8 19.10.1973 Nesher 61 Su-7BMK

9 19.10.1973 Nesher 61 Su-20

10 19.10.1973 Nesher 61 Su-20

11 20.10.1973 Nesher 61 MiG-21

12 20.10.1973 Nesher 61 MiG-21

13 20.10.1973 Nesher 61 MiG-21

14 20.10.1973 Nesher 61 MiG-21

15 24.10.1973 MirageIIIBJ 86 MiG-21PFS

16 24.10.1973 MirageIIIBJ 86 MiG-21

17 24.10.1973 MirageIIIBJ 86 MiG-21

Prameny:

[1] Aloni, Shlomo: Israeli Mirage and Nesher Aces, Aircraft of the Aces 59, Osprey Publishing Limited, 2004.

[2] Aloni, Shlomo: Les "as" de l'aviation israélienne de 1948 à 1985, Avions, Hors Serie No. 44, 2017.

[3] Pospíšil, Martin: Dassult Mirage III v Izraeli, Válka Jom-Kippur - II, 7. část, in REVI Publications, No. 119, březen 2020.

[4] https://he.wikipedia.org/wiki/גיורא_אבן_אפשטיין

Kalendárium, 26. červen 1942

V pátek 26. června 1942 poprvé vzlétl letoun Grumman F6F Hellcat pilotovaný zkušebním pilotem Sheldon A. Conversem. Jednalo se o americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman, která vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu.

Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Piloti F6F Hellcat od U.S. Navy a USMC provedli celkem 66 530 bojových letů a získali 5 163 sestřelů nepřátelských letadel (což bylo 56% všech U.S. Navy/Marine vzdušných sestřelů během války). Ačkoliv byl Hellcat dvakrát těžší než Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Američané ničili japonské stroje ve velkém, celkový poměr ztrát byl 19,1÷1 ve prospěch pilotů Hellcatů.

Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebralo Spojené království v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Sloužily na letadlových lodích i pozemních základnách Royal Navy. Britští piloti si během války na tomto letounu připsali celkem 52 sestřelů nepřátelských letounů. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou, Argentina a letectvo Uruguaye, které Hellcaty vyřadilo až v roce 1961.

Během války celkem 305 pilotů Hellcatů dosáhlo statusu leteckého esa

David McCampbell 34.0 VF-15 F6F

Cecil E. Harris 24.0 VF-18 F6F

Eugene Valencia 23.0 VF-9 F6F

Alexander Vraciu 19.0 VF-6/VF-16 F6F

Cornelius N. Nooy 19.0 VF-31 F6F

Patrick D. Fleming 19.0 VF-80 F6F

Douglas Baker 16.3 VF-20 F6F

Charles R. Stimpson 16.0 VF-11 F4F/F6F

Arthur R. Hawkins 14.0 VF-31 F6F

John L. Wirth 14.0 VF-31 F6F

Lt. Elbert McCuskey 13.5 VF-3/VF-42/VF-8 F4F/F6F

George C. Duncan 13.5 VF-15 F6F

Roy W. Rushing 13.0 VF-15 F6F

John R. Strane 13.0 VF-15 F6F

Dan R. Rehm 13.0 VF-8/VF-50 F6F

Wendell V. Twelves 13.0 VF-15 F6F

James A. Shirley 12.5 VF-27 F6F

Daniel A. Carmichael Jr. 12.0 VF-2/VBF-12 F6F

William J. Masoner Jr. 12.0 VF-19/VF-11 F6F

Hamilton McWhorter III 12.0 VF-9/VF-12 F6F

P. L. Kirkwood 12.0 VF-10 F4U/F6F

Frederick E. Bakutis 11.0 VF-20 F6F

James B. French 11.0 VF-9 F6F

William A. Dean, Jr. 11.0 VF-2 F6F

Charles Mallory 10.0 VF-18 F6F

Harris A. Mitchell 10.0 VF-9 F6F

Prameny:

[1] Thomas, Andrew: Royal Navy Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 75, Osprey Publishing, March 2007.

[2] Tillman, Barrett: Hellcat Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 10, Osprey Publishing, July 15 1996.

[3] Tillman, Barrett: Hellcat, Svět křídel 1997.

[4] Young, Edward M.: F6F Hellcat Aces of VF-9, Aircraft of the Aces 119, Osprey Publishing, March 2014.

[5] Young, Edward M.: F6F Hellcat vs A6M Zero-sen, Pacific Theater 1943–44, Osprey Duel 62, Osprey Publishing, August 2014.

[6] McKelvey Cleaver, Thomas: F4F Wildcat and F6F Hellcat Aces of VF-2, Aircraft of the Aces 125, Osprey Publishing, February 2015.

Kalendárium, 26. červen 1941

Ve čtvrtek 26. dubna 1941 dosáhl svého prvního vzdušného vítězství Grigorij Andrejevič Rečkalov, nejúspěšnější spojenecké letecké eso Druhé světové války s celkem 66 [59+7] sestřely. 

Dne 26. června v době od 13:45 do 14:55 doprovázelo deset letadel MiG-3 a devět letadel I-153 z 55. IAP bombardéry z 211. BBAP a 45. SBAP. Při přiblížení k cíli bylo jedno „zvěno“ letadel I-153 napadeno několika letadly Bf 109. Sovětské dvouplošníky se zapojily do vzdušného souboje a mladší poručík Petr Gračev a mladší poručík Rechkalov si připsali po jednom sestřelu letounu Bf 109. Při odletu od cíle letouny I-153 ostřelovaly nepřátelské pěchotní a dělostřelecké pozice. Jeden letoun MiG-3, pilotovaný velitelem „zvena“, poručíkem V. Nosovem, se nevrátil na základnu.

Dlouhá desetiletí po skončení „Velké vlastenecké války“ sovětská propaganda glorifikovala jako dvě největší esa tohoto konfliktu Ivana Kožeduba a Alexandra Pokryškina. Až nejnovější výzkumy ruských historiků ukazují, že z největší pravděpodobností nejvyššího počtu sestřelů dosáhl muž, který byl vždy v jejich stínu.

Grigorij Andrejevič Rečkalov se narodil v pondělí 9. února 1920 ve vesnici Chudjakovo ležící v Irbitském okrese Permské gubernie v rolnické rodině. V roce 1938 vstoupil do řad Rudé armády a následujícího roku ukončil Permskou vojenskou leteckou školu pilotů a již v září 1939 byl v hodnosti seržanta začleněn do sestavy 55. IAP. Ten byl zformován v Kirovogradu ve stejném měsíci a ve výzbroji měl Polikarpovy I-15bis a modernějšími I-16. S tímto plukem se Rečkalov v červnu 1940 účastnil „osvobození“ Besarábie, do té doby náležející rumunskému království. Začátek Velké vlastenecké války ho nezastihl u jeho pluku. Byl totiž v Oděse na lékařské prohlídce kvůli přetrvávajícím potížím se zrakem. Výsledek prohlídky byl zdrcující: Neschopen létání! Na základně 55. IAP však již byla válka v plném proudu a o lékařské posudky se ten den – a již nikdy potom - nikdo nezajímal. Celou válku létal v sestavě 55. IAP, který byl v březnu 1942 přejmenován na 16. gardový stíhací letecký pluk. 

   Na začátku války létal na obstarožním Polikarpovu I-153 „Čajka“, na kterém získal svůj první sestřel ve čtvrtek 26. června 1941, když k zemi poslal německý Messerschmitt Bf 109. Později byl pluk přezbrojen na letouny MiG-3, Jak-1 a nakonec obdržel americké stroje Bell P-39 Airacobra.

   Ve středu 30. prosince 1942 získal za „4 samostatně a 2 ve skupině sestřelené letouny a za úspěšné splnění 153 bojových letů“ řád Rudého praporu. Dne 5. května získal za splnění 25 bojových letu na letounu Airacobra a sestřelení tří nepřátelských letounu v období od 6. do 22. 4. 1943 druhý řád Rudého praporu.

   Do května 1943 velitel zvěna 16. GIAP (216. SAD / 4. VA / Severo-kavkazský front) gardový st.-lt. G. A Rečkalov absolvoval 194 bojových letů, účastnil se 54 vzdušných soubojů, ve kterých sestřelil 16+1 nepřátelských letounů. Vyhláškou prezídia Nejvyššího sovětu SSSR mu byla od 24. května 1943 udělena Zlatá hvězda (№ 994) Hrdiny Sovětského svazu a řád Lenina.

   K červnu 1944 zástupce velitele 16. GIAP (9. GIAD / 7. IAK / 5. VA / 2. ukrajinský front) gardový kapitán G. A. Rečkalov absolvoval  celkem 415 bojových letů a ve 112 vzdušných soubojích měl sestřelit samostatně 51 letounů a 4 ve spoluúčasti. Za to mu byla vyhláškou prezídia Nejvyššího sovětu SSSR dne 1. července 1944 udělena druhá Zlatá hvězda (№ 25/II) Hrdiny Sovětského svazu.

   Od července 1944 se stal velitelem 16. gardového stíhacího leteckého pluku a od března 1945 pilot - instruktor po technice pilotáže 9. gardové stíhací letecké divize.

   

   Starší prameny mu zpravidla připisovaly 56 samostatných sestřelů a šest ve spoluúčasti. Michail Bykov mu v nejnovějších monografiích o sovětských leteckých esech připisuje 61 samostatných sestřelů a 4 sestřely ve spoluúčasti. Andrej Vladislavovič Marčukov ve své monografii Герои-покрышкинцы о себе и своем командире, Правда из прошлого, 1941-1945, z roku 2014, na základě podrobného studia archivních materiálu dospěl k tomu, že Grigorij Andrejevič Rečkalov s největší pravděpodobností během Velké vlastenecké války sestřelil celkem 59 letounů samostatně, 7 ve spoluúčasti a jeden letoun zničil na zemi. Nárok na devět dalších sestřelů (4 samostatné a 5 ve spoluúčasti) mu byl zamítnut a jsou vedeny jako nepotvrzené sestřely.

   Celkově absolvoval 452 bojových letů z nichž 39 na I-153, 33 na I-16, 115 na MiG-3, 10 na Jak-1 a 255 na P-39.

Tabulka sestřelů:

Datum        čas        nepř. letoun    místo
1941
26. 6. 1941    13.45 – 14.55    Bf 109        Ungeny
27. 6. 1941    13.25        Hs 126        víchodně od Bokši
11. 7. 1941    ?        Ju 88        Balta
21. 7. 1941    13.00        ¼ Fw 200    Syndžereja
1942
21. 5. 1942    ?        ¼ Bf 109 np    ?
25. 5. 1942    ?        Bf 110 *    Izjum
27. 5. 1942    ?        Bf 110 **    Izjum
6. 7. 1942    ?        ¼ Fw 189    Podgorodnoe
9. 7. 1942    ?        Bf 109        Berestovaja
10. 7. 1942    ?        Bf 109        Zolotarevka
10. 7. 1942    ?        Bf 109        Zolotarevka
léto 1942    ?        1/n Ju 88
1943
11. 4. 1943    10.50        Bf 109        s. od Abinskaja 
12. 4. 1943    12.00        Bf 109        Troickaja-Mingrelskaja-Olginskij
15. 4. 1943    10.20 – 11.15    Ju 88        j. od Gostogajevskij-Nikolajevskij
16. 4. 1943    16.25 – ?    Bf 109        Abinskaja
17. 4. 1943    15.32 – ?    Bf 109        Myšako
21. 4. 1943    11.30 – 12.40    Bf 109        Cemesskaja buchta
21. 4. 1943    17.30 – ?    Bf 109        j. od Novorosijsk
29. 4. 1943    7.20        Bf 109        Blagodarnyj
4. 5. 1943    8.35 – 8.40    Bf 109        j. od Neberžajevskoja
4. 5. 1943    8.35 – 8.40    Bf 109        j. od Neberžajevskoja ? 
4. 5. 1943    16.30        ½ Bf 109    Semencovskij
5. 5. 1943    ?        ⅙ Ju 87 np    ?
5. 5. 1943    14.30        Bf 109        z. od Krymskaja
6. 5. 1943    10.25        Bf 109        s. od Neberdžaevskaja
8. 5. 1943    13.00 – 13.15    Bf 109        z. od Nižnebakanskaja
8. 5. 1943    13.00 – 13.15    Ju 87        z. od Verchnebakanskaja
8. 5. 1943    13.00 – 13.15?    Ju 87 np    z. od Verchnebakanskaja ?
14. 5. 1943    13.50 – ?    Bf 109        s. z. od Neberdžaevskaja
26. 5. 1943    ?        Bf 109 np    ? 
28. 5. 1943    15.55 – ?    Bf 109        j. od Kijevskoje
16. 8. 1943    8.30 – 9.20    Bf 109        s. od Ivanovskij
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    Bf 109        j. od Krasnopolje
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    ¼ Fw 190 np    j. od Krasnopolje
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    ¼ Fw 190 np    j. od Krasnopolje
17. 8. 1943    5.40 – 6.40    ¼ Fw 190 np    j. od Krasnopolje
23. 8. 1943    ?        ⅓ He 111    Dmitrijevka
23. 8. 1943    ?        ⅓ He 111    Dmitrijevka
26. 8. 1943    13.45 – 14.40    Ju 88        j. od Kvašino
29. 8. 1943    11.35 – 12.45    Bf 109        Novospasskij
29. 8. 1943    11.35 – 12.45    Bf 109        Marfinskaja
30. 8. 1943    17.10 – 18.12    Ju 87        j. od Novo-Chrešatik 
30. 8. 1943    17.10 – 18.12    Bf 109 np    j. od Novo-Chrešatik 
2. 9. 1943    16.00 – 16.50    Bf 109        Kalinin
19. 9. 1943    11.30 – 12.35    He 111        s. od Melitopol
26. 9. 1943    ?        Bf 109        Bolšoj Tokmak
1. 10. 1943    ?        Ju 87        Dmitrijevka
1. 10. 1943    ?        Ju 87        Karsrus
1. 10. 1943    ?        Ju 87        Radostnyj
16. 10. 1943    12.15 – 13.15    Ju 88        z. od Nogajsku
24. 10. 1943    16.45 – ?    Bf 109        s. od Michajlovky
24. 10. 1943    16.45 – ?    Bf 109        Burčak
16. 10. 1943    15.50 – 16.50    Ju 88        s. z. od Veseloje
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87        j. z. od Perekopu
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87        z. od Perekopu
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87        z. od Buděnovky
1. 11. 1943    16.10 – ?    Ju 87 np    ? 
1. 12. 1943    16.15 – 17.10    Ju 87        s. z. Čučaja
8. 12. 1943    9.30 – 11.05    Ju 52        j. z. od Tanderovské kosy
12. 12. 1943    15.15 – 17.05    Ju 52        Adžalykskij liman 
29. 12. 1943    ?        He 111 na zemi    letiště j. od Oděsy
29. 12. 1943    15.15 – ?    Fi 156        Vygoda
1944
23. 5. 1944    14.00 – ?    Fi 156        j. v. od Porčešti
30. 5. 1944    19.50 – ?    Bf 109        Tautošti
31. 5. 1943    9.40 – ?        Fw 190        s. v. od Čuza Voda
3. 6. 1944    19.25        Ju 87        Bogonos
3. 6. 1944    19.25        Bf 109        Bogonos
16. 7. 1944    19.40 – ?    Ju 87        jižní okraj Sušna
22. 7. 1944    18.55        Fw 190        s. v. od letiště Zamosťje
2. 8. 1944    19.50 – 21.10    Fw 190        Jasljani
31. 8. 1944    19.30 – 20.30    Bf 109        Ostrovec
24. 10. 1944    16.35 – 18.10    Ju 52        Žarnovice
1945
26. 1. 1945    14.15        Bf 109        Brande
20. 2. 1945    15.30 – 16.35    Fw 190        s. od Krummels
20. 2. 1945    15.30 – 16.35    Fw 190        j. od Šaděvalde

* podle některých pramenů Ju 88
** podle některých pramenů Bf 109

Vyznamenání:

2x Hrdina Sovětského svazu (24. 5. 1943, 1. 7. 1944)

Leninův řád

4x Řád Rudého praporu

Řád Alexandra Něvského (2. října 1943)

Řád Vlastenecké války 1. třídy

2x Řád Rudé hvězdy (26. října 1955; 1956)

medaile „Za bojové zásluhy“ (24. června 1948)

medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

jubilejní medaile „Dvacet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

jubilejní medaile „Třicet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

jubilejní medaile „Čtyřicet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945“

další medaile SSSR

Prameny:

[1] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сталинские соколы, НПП Дельта, Москва, 1997.

[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.

[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Сто сталинских соколов. В боях за Родину, Серия: Сталинские соколы, Издательство: Яуза, Эксмо, 2006. ISBN 5-699-14045-X

[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. ISBN 978-5-699-50391-9

[5] Brzkovský, Marek: Sestřel! Hlásím sestřel! Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války, Svět Křídel, Cheb 2018. ISBN: 978-80-7573-037-4

[6] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[7] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[8] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[9] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4

[10] Марчуков, Андрей Владиславович: Герои-покрышкинцы о себе и своем командире. Правда из прошлого. 1941-1945, Серия Сражения в воздухе. Военная авиация XX века, Издательство Центрполиграф, 2014. ISBN 978-5-227-05021-2

[11] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0

[12] Табаченко,Александр: Покрышкинский авиаполк, «Нелакированные» боевые хроники, 16-й гвардейский истребительский авиационный полк в боях с люфтваффе. 1943-1945, Серия Сражения в воздухе. Военная авиация XX века, Издательство Центрполиграф, 2014. ISBN 978-5-227-04802-8

[13] Тимофеев, Алексей В.: Александр Покрышкин, Великий летчик Великой войны, Яуза, Эксмо, 2009 г.