V úterý 2. září 1862 se v Řepníkách u Vysokého Mýta narodil významný geometr a matematik Jan Sobotka.
Narozen: 2. září 1862 v Řepníkách u Vysokého Mýta
Zemřel: 10. května 1931 v Praze
Po absolvování německé reálky v Praze na Kampě pokračoval Jan Sobotka v letech 1881-86 ve studiu na české univerzitě a na české technice v Praze. V letech 1886-91 byl asistentem na technice, kde suploval přednášky za F. Tilšera, který byl poslancem. V roce 1891 studuje Sobotka u W. Fiedlera na technice v Curychu. Poté pokračuje v suplování za profesora Tilšera a konečně odjíždí v roce 1893 na studijní pobyt do Vratislavi. Protože v českých zemích nenachází místo ani na vysoké, ani na střední škole, odchází do Vídně na reálku ve 4. okrese. Po dvou letech byl jmenován asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské technice a v březnu roku 1897 pak mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, projektivní geometrie a grafického počítání. K návratu domů ho přiměla nabídka, kterou dostal v roce 1899, aby se stal prvním profesorem deskriptivní geometrie na nově zřízené české technice v Brně. Odtud odchází v roce 1904 Sobotka do Prahy, kde je jmenován profesorem matematiky na Filozofické fakultě tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po vzniku přírodovědecké fakulty v roce 1920 na ní působí až do své smrti.
S publikační prací začal Jan Sobotka v roce 1885. Hlavním oborem jeho vědeckého zájmu byla deskriptivní geometrie, do níž spadají práce jednak ze zobrazovacích metod, jednak z konstruktivní geometrie křivek a ploch. Velmi významné jsou zejména jeho práce z rovnoběžné axonometrie, z nichž přešly do literatury tzv. Sobotkovy konstrukce, které uvádějí vztahy mezi kosoúhlou axonometrií a sdruženými pravoúhlými průměty. Pracoval však i v dalších oblastech geometrie - diferenciální geometrie, projektivní geometrie, elementární geometrie, kinematická geometrie, ... . Jeho dílo představuje více jak sto často dosti obšírných pojednání. Mezi stěžejní díla Jana Sobotky patří monografie Deskriptivní geometrie promítání paralelního (1906), Diferenciální geometrie (1909) a O geometrických příbuznostech (1916). V první z nich podal v mnohých částech zcela původní výklad základních zobrazovacích metod založených na rovnoběžném promítání.
Literatura:
1. Kadeřávek, F.: Jan Sobotka. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 52 (1923), str. 1-9.
2. Vorovka,K.: Sobotkovy názory didaktické. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 52 (1923), str. 9.
3. Urban, A.; Vančura, Z.: Sté výročí narození profesora Jana Sobotky. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 382-386.
4. Urban, A.: O životě a díle profesora Jana Sobotky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 7 (1962), str. 355-359.
5. Hrůza, B.: Jan Sobotka. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 3, str. 21.
6. Klapka, J.: Jan Sobotka. Naše věda. 13 (1932), str. 34.
7. Kotyk, J.: Za prof. dr. Janem Sobotkou. Rozhledy matematicko-fyzikální. 41 (1962), str. 42.
8. Košťál, R.: Vznik a vývoj pobočky JČMF v Brně. Jednota československých matematiků a fyziků. Praha. 1968.
9. Urban, A.: Prof. PhDr. h. c. Jan Sobotka. Matematika ve škole. 12 (1961-62), str. 623-626.
10. Bydžovský, B.: Jan Sobotka. Česká akademie věd. Praha 1932.
11. Vyčichlo, F.: Studium a hodnocení díla prof. J. Sobotky. MÜ ČSAV, Praha 1958.
Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma
