Kpt. František Kružík
Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.
Československo se tak dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se tak muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami staly reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto incidenty jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.
K poslednímu takovému incidentu došlo v úterý 14. července 1970. Ve dnech 13. – 16. 7. probíhalo velké strategicko-operační cvičení „Zenit-70“. Major František Kružík, příslušník 20. sbolp. Náměšť nad Oslavou, ve svém stíhacím bombardéru Su-7 prověřoval připravenost polské protivzdušné obrany, která byla připravená až příliš. Jako cíl č. 7296 jej převzal velitel 2. stíhacího pluku, ten okamžitě nechal zvednout stíhací MiG-21 kapitána Henryka Osierdy, pilota 11. stíhacího leteckého pluku ze základny Olesznica. Ukázalo se však, že jeho letoun MiG-21PFM není v pořádku a tak dostal rozkaz odstartovat v jednom z dvojice strojů z ostré hotovosti. Letoun však nebyl vyzbrojen cvičnými raketami R-3U, nýbrž dvojicí „ostrých“ raket R-3S. Polský stíhač vyhledal cíl a dostihl Kružíkův stíhací bombardér Su-7 asi 35 km od státní hranice, zmáčkl tlačítko fotostřelby a raketou ho poslal k zemi.
Náš stíhač akci následně popsal: „Letěli jsme tehdy do Polska podle vlastní navigace a naším úkolem bylo dělat cíle pro prověrku bojeschopnosti polské PVOS. Startoval jsem ještě za tmy v 03.20 hod. a v 03.47 hod. jsem se nacházel již asi 50 km v polském vnitrozemí ve výšce 9 500 m. Nahoře už začínalo svítat, ale dole na zemi byla ještě téměř tma. Najednou se ozval výbuch v zádi letadla. Vysadil motor, stroj se převrátil na záda a padal v jakési nestabilní vývrtce. Vůbec jsem nevěděl co se děje. Napadlo mě, že jsem se s někým srazil. Letoun byl neovladatelný a tak jakmile mi to moje poloha v sedačce dovolila, katapultoval jsem se. Po otevření padáku jsem viděl, že letoun hoří dole v polích. Já sám jsem přistál o kus dál také na nějakém obrovském poli, jen v dálce byl vidět statek. Došel jsem tam a trochu je vyděsil. Nebylo divu, když je v tak časnou hodinu budí člověk v podivném oblečení a nemluví polsky. Nakonec jsem se s nimi dorozuměl a oni zavolali policii. Ta pak zařídila další. Teprve v nemocnici jsem se dozvěděl, že jsem byl sestřelen polským stíhačem na „jednadvacítce“…Ten pilot, jmenoval se Henryk Osierda, mě pak přišel do nemocnice navštívit a vyprávěl mi, co se vlastně stalo. Vyhledal podle RL moje Sůčko, umístil jej do středu kříže v zaměřovači a stiskl spoušť. Sám říkal, jak v něm hrklo, když zjistil, že odpálil ostrou raketu a uviděl, že zasažený stroj hoří a padá. Několikrát ještě nad místem zakroužil, jestli nespatří padák, ale mimo dvou ohňů (záď a přední část trupu s křídly dopadly odděleně, pozn. autora) na zemi nic neviděl. Proto šel na přistání nesmírně smutný, že zabil člověka. Když se dozvěděl, že jsem to přežil, byl moc rád a ještě mnohokrát mi to opakoval v dopisech, které jsme si později vyměnili.“
Jako náhrada za ztracený letoun byl polským letectvem předán letoun Su-7BKL trupového čísla 6023, kterému se u útvaru neřeklo jinak než „Polák“ a do Československa ho 26. února 1971 přelétl osobně kpt. Kružík.
Letoun Su-7BKL trupového čísla 6023 byl náhradou z Polska za sestrelený stroj 6512.
Někdo se dává hrdě fotografovat před svým autem. Frantiušek Kružík však patří nerozlučně k Su-7.
Tato sedačka zachránila život Františku Kružíkovi pri katapultáži nad polským územím.
František Kružík před „polákem“. Takto nazývali letoun Suchoj Su-7BKL, č. 6023, který byl dodán 20. stíhacímu-bombardovacímu leteckému pluku polskou stranou jako náhrada za sestřelený Suchoj Su-BKL, č. 6512.
Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM Polského vojenského letectva.
Letoun Su-7BKL trupového čísla 6512 byl v roce 1970 sestřelen nad polskem. Nalétal jen 254 letových hodin.
Mikojan-Gurjevič MiG-21PFM náležející Polskému vojenskému letectvu. Tento typ letounu pilotovaný kapitánem Henrykem Osierdou z 11. PLM sestřelil omylem československý Su-7.
Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.
[2] Barcz, Krzysztof - Gołąbek, Adam: Su-7 w polskim lotnictwie, Część druga, in Aero magazin lotniczy, Nr. 10, 2007.
[3] Dúbravčík, Jan: Dvacítka, Historie 20. stíhacího, později stíhacího bombardovacího leteckého pluku, Svět křídel, Cheb 2004.
[4] Dúbravčík, Jan: Su-7 v československém letectvu v letech 1964-1990, 1. díl, Jakab, Nevojice 2010.
[5] Dúbravčík, Jan: Su-7 v československém letectvu v letech 1964-1990, 2. díl, Jakab, Nevojice 2011.
[6] Dúbravčík, Jan - Skoupý Miroslav - Lapuník, Jaroslav - Formánková, Ľudmila: 50. výročí založení leteckého útvaru v Náměšti nad Oslavou, Vydalo Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, Praha, 2006.
[7] Vlach, Jiří: Suchoj Su-7 v Československém letectvu, Svět křídel, Cheb 2016.
[8] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, Svět křídel, Cheb 2008.
[9] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, rozšířené vydání, Svět křídel, Cheb 2017.
[10] Schneider, Dušan: Vzlet povoluji!, Svě křídel, Cheb 1996.
[11] Vlach, Jiří: Suchoj Su-7, V Československém vojenském letectvu, Verze: Su-7BM, Su-7BKL, Su-7U, Svět křídel, Cheb 2016.
[12] "Spřátelená" raketa, http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=1147.
[13] Špaček, Radim: „Čajky“ a sestřely mezi spojenci, http://www.valka.cz/clanek_10807.html.
