čtvrtek 19. listopadu 2020

Pátá mezinárodní Solvayova konference o elektronech a fotonech

Říjen 1927 - Pátá mezinárodní Solvayova konference o elektronech a fotonech, kde se sešli nejvýznamnější fyzici světa, aby diskutovali o nově formulované kvantové teorii. Vedoucími postavami byli Albert Einstein a Niels Bohr. 17 z 29 osob na fotce už mělo, nebo v budoucnu získalo Nobelovu cenu. Jediná žena na fotografii je Marie Curie-Skłodowská, která ji také jako jediná získala dvakrát.




Přední řada: Irving Langmuir, Max Planck, Marie Curie, Hendrik Lorentz, Albert Einstein, Paul Langevin, Charles-Eugène Guye, CTR Wilson, Owen Richardson.

Prostřední řada: Peter Debye, Martin Knudsen, William Lawrence Bragg, Hendrik Anthony Kramers, Paul Dirac, Arthur Compton, Louis de Broglie, Max Born, Niels Bohr.

Zadní řada: Auguste Piccard, Émile Henriot, Paul Ehrenfest, Édouard Herzen, Théophile de Donder, Erwin Schrödinger, JE Verschaffelt, Wolfgang Pauli, Werner Heisenberg, Ralph Fowler, Léon Brillouin.

pátek 6. listopadu 2020

Kalendárium, 6. listopad 1943



V sobotu 6. listopadu 1943 dobyla Rudá armáda s významnou pomocí československých jednotek Kyjev. Byla to zřejmě nejlepší a ukázková ofenzivní akce československých jednotek na východní frontě. Původně měli tři tisíce příslušníků 1. československé samostatné brigády pod velením plukovníka Ludvíka Svobody sloužit jako záloha, Svoboda však zařídil, že vojáci byli začleněni do prvního sledu a útočili ve směru hlavního úderu. Podle původního plánu měly obsadit centrum Kyjeva tanky sovětského generálporučíka Kravčenka. Čechoslováci díky rozkazu československého generála Jana Kratochvíla pokračovat v boji i po splnění cílů se stalo, že byli rychlejší a jako první stanuli v centru města. Tři její příslušníci byli za hrdinství během operace vyznamenání titulem Hrdina Sovětského svazu ― J. Buršík, A. Sochor, R. Tesařík. 


Osvobození Kyjeva v širším vojensko-politickém kontextu
kpt. PhDr. Stanislav Balík

V osm hodin ráno 3. listopadu, v krásný slunečný podzimní den, promluvilo nejprve sovětské dělostřelectvo:

Ve jménu našich matek, ve jménu naší mučené země – pal!

Tato slova vytryskla rusky, vybuchla ukrajinsky, rozezvučela se česky. První důstojníci baterií a dělostřelci je opakovali. A pak zaburácela svistem a jekotem tisíců nábojů, desítek tun granátů a střepin, které se jako uragán snesly na hlavy nacistů.

Ve směru hlavního úderu útoku (Jablonka, Dětské sanatorium), kde byl i náš I. dělostřelecký oddíl, bylo užito k provedení průlomu v historii do té doby nevídaného množství dělostřelectva: přes 350 děl, mimo „kaťuší“ a minometů na jeden kilometr fronty. Takové nahromadění dělostřelectva bylo překonáno teprve na sklonku války v bitvě o Berlín. Mimo to byl průlom podporován silným bitevním letectvem.

V prostoru blízko brigády začaly najednou pálit tři pluky gardových minometů – „kaťuší“. Tenkrát naši vojáci pochopili, proč nacisté říkali „kaťuším“ „Stalinovy varhany“. Kdo z hitlerovců je jednou zaslechl, toho obyčejně doprovázely na onen svět. Strašlivá drtivá síla převracela půdu a zákopy, drtila dělostřelecké a minometné baterie. Země se 40 minut bez přestání chvěla.

Pak nastal klid. Přední okraj obranné sestavy nepřítele ve směru hlavního úderu byl smeten. Když děla zvedla své hlavně, aby přenesla palbu dále do hloubky nepřátelské obrany, pěšáci vstali v okopech a s bodáky a granáty v rukou vnikli do lesů, zahalených dýmem dělostřelecké ofenzivy. Dýmem byl naplněn les, dým stál vysoko nad korunami stromů. Země byla rozryta trychtýři, pokryta zpřeráženými stromy a zpřetrhanými dráty překážek a telefonních linek. Kupředu se sovětskou pěchotou vyrazily i tanky. Boj o vnější obranné pásmo Kyjeva byl zahájen.

Ještě hřímala dělostřelecká příprava, když velitel brigády plukovník Ludvík Svoboda začal objíždět jednotky brigády, aby před bojem promluvil k vojákům. Jeho hlas jen stěží zápolí se hřmotem děl, šlehajících desítkami ohnivých jazyků z každé lesní parcelky. Vojáci musí přehlušená slova přímo lapat a visí zraky veliteli na ústech. Všichni cítí vážnost okamžiku.

Velitel 1. čs. samostatné brigády plk. L. Svoboda se zasazením do druhého sledu nesouhlasil a žádal o začlenění brigády do prvního sledu a na směru hlavního úderu. „Nesouhlasíme s úkolem postupovat ve druhém sledu a jen chránit pravé křídlo vaší 38. armády. Jdeme na Kyjev (…) Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s Vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli káru války sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu. Generál Čibisov ukazuje na mapu: „Prosím, vyberte si sám směr útoku.“ Ukazuji mu na operační mapě, kde bychom chtěli být nasazeni. „To ovšem je směr hlavního úderu!“ Říká gen. Čibisov. „Uvědomuji si to“, odpovídám. „Ale prokážete-li nám tu důvěru, mi nezklameme. Svůj úkol bychom se ctí splnili.“ Generál Čibisov posléze souhlasil s výhradou, nebude-li mít námitky velitelství frontu.“ Velitel brigády plk. L. Svoboda před bojem osobně objížděl jednotlivé jednotky brigády, aby promluvil s jejich příslušníky. „Vojáci, boj o hlavní město sovětské Ukrajiny, o Kyjev, byl zahájen. Bude to boj historický, neboť zasadí německé armádě jeden z největších a posledních úderů. Můžeme být šťastni, že se jej účastníme. Náš národ nám ukládá, abychom o Kyjev bojovali tak, jako bychom bojovali o Prahu, o Brno, o Bratislavu, Košice a Užhorod.“

Dělostřelecká příprava dozněla a velitel dál objížděl jednotky, které byly připraveny vyrazit na rozkaz jižním směrem.“ Směr Kyjev, to bylo dnes totéž jako směr Praha! Pamatujte na naše národy doma! Pamatujte na zločiny nacistů! Vzpomeňte na slova husitské písně: Bijte, zabijte, nikoho neživte!“

Po silné dělostřelecké přípravě přechází sovětský sbor, ve kterém je zařazena i čs. brigáda, do útoku. Bojuje se o jižní okraje lesů před Kyjevem a o dětské sanatorium. Konečně přichází dlouho očekávaná chvíle – přímý boj o Kyjev. Hlavní úder vede v součinnosti s 51. sovětským sborem 1. čs. samostatná brigáda. Protivník kladl silný odpor.

Tankový prapor vyráží k útoku dne 5. listopadu v 13,10 hodin. Za deset minut dosáhly tanky protitankového příkopu. Ženisté vytvářejí průchody a odmilovávají cestu. Z vysokých domů západní části Syreckých táborů byl tankový prapor čs. brigády zasažen jak kulometnou, tak i dělostřeleckou palbou. Hitlerovci uvítali Čechoslováky také jedním samohybným dělem ferdinandem a několika tanky.

V 14,07 hodin zaznamenává také velitel roty lehkých tanků ppor. Tesařík první palbu děl a kulometů. Rozpoutal se urputný boj. Dalšímu postupu do Kyjeva brání hitlerovci obsazený most. V 14,30 dosáhly tanky předního okraje města, byl zasažen první tank T-34. V 15,00 hodin se bojuje u závodu „Bolševik“. Rota por. Josefa Buršíka ztrácí další dva tanky T-34. Všude jsou němečtí samopalníci a odstřelovači. Postup 2. praporu brigády je velmi obtížný. Jeho velitel žádá o pomoc.

Vzhledem k tomu, že postup 1. praporu byl do té doby úspěšný, nařídil velitel brigády rotě ppor. Tesaříka, aby útokem do týlu syrského předmostí pomohla postupu 2. polního praporu. Boj o Syrec byl velmi těžký, ale úspěšný. Z kóty 166,4 a 179,2 se rozevřel našim vojákům pohled na Kyjev. V hlášení 1. polního praporu je vylíčen takto: „Němci zapálili při ústupu všechny veliké budovy. Hořící velkoměsto. Obraz hrůzy a důkaz toho, že Hitler chce strhnout do své zkázy všechno, co je v jeho dosahu. Když prapor vyšel na kótu 166,4, byli jeho příslušníci svědky strašných činů, jichž jsou schopni Hitlerovi satani, když se již ukázali bezmocnými na poli boje. Začíná systematické ničení krásného Kyjeva. Předem připravené a časované miny hází do povětří jednu vyznačenou budovu za druhou…“

Tankisté pokračují v houževnatém boji spolu se samopalníky, ale T-34 dochází střelivo. V 18,00 hodin likvidují tanky ppor. Richarda Tesaříka s četou automatčíků por. Antonína Sochora obchvatem od ZOO odpor Němců u kinozávodu. Nepřítel, který zjistil obchvatný manévr přes zoologickou zahradu, dále nečekal a ustoupil.

V čele útočících vojsk postupovaly roty středních a lehkých tanků v součinnosti se samopalníky. Překonání protitankových zátarasů, boje o barikády u kinozávodu, ve městě, kde hořely domy a celé ulice, v nepřehledné situaci si velmi rozhodně vedli tankisté i Sochorovi samopalníci.

Po vyčištění prostoru u kinozávodu rota T-70 (ppor. Tesaříka) s jedním T-34 a se Sochorovými samopalníky i s četou samopalníků Oldřicha Kvapila postupuje po Žitomirské třídě do středu města. V 19,00 se probíjí ke Kyjevskému osobnímu nádraží, které bránilo pět německých středních tanků a další vojenská technika. V součinnosti se samopalníky a ženisty dobyli tankisté nádraží a zabránili vyhození mostu severovýchodně od nádraží. Zabránili také zničení některých železničních objektů na samotném nádraží.

V průběhu boje ve městě a o kyjevské nádraží byla situace velmi nepřehledná. Proto Tesařík vystavuje sebe i ostatní velitele tanků nebezpečí, když nařizuje řídit boj tanků s otevřeným příklopem velitele. Při vyprávění spolubojovníků nám znovu vyvstává obraz ruměného a pohublého Tesaříka ve věži tanku při odlesku požáru. Lehké tanky neobyčejně rychle pronikají městem, obsazují stanovené cíle a k velkému překvapení Němců znenadání obchvatem projedou zahradami a obsazují osobní nádraží. Tam se opět setkávají budoucí hrdinové Sovětského svazu Antonín Sochor a Richard Tesařík. Spolupráce Tesaříkových tankistů a Sochorových samopalníků byla příkladná. Je možno říci přímo čítankově poučná. Rvavost a chytrost, nebojácnost, risk a zralá úvaha kombinovaná s vojenskou dovedností i s dokonalou přípravou slavila své úspěchy, které byly náležitě oceněny. Kyjev – to byla vysoká škola pouličních bojů pro naše vojáky.

Ztráty Němců jsou vysoké a jen díky odvaze, rozhodnosti a obratnosti našich vojáků bylo dosaženo kolem 19,00 hodiny posledního pátého postupného cíle úkolu brigády stanoveného na 5. listopad. Čechoslováci byli první, kteří se dostali do středu města, do hořícího Kreščatiku – hlavní tepny města. Na základě těchto skutečností – proniknutí našich a sovětských jednotek do středu města, změnil velitel 38. Armády původní rozkaz. Generál Moskalenko osobně telefonicky nařídil plukovníku Svobodovi, aby ještě v noci jednotky pokračovaly v útoku tak, aby ráno 6. listopadu byl Kyjev v našich rukou. „Nedívejte se ani napravo, ani nalevo, a vpřed!“

Vzhledem k tomu, že celý Kyjev byl v plamenech a tudíž osvětlen téměř jako ve dne, byl jako první vyslán na levém křídle brigády tankový prapor s automatčíky. Po půlnoci dostává tankový prapor spolu se samopalníky rozkaz prorazit Kyjevem na východ a probít se předměstím Stalinkou k Dněpru. Před sedmou hodinou ranní přijíždějí naši vojáci k břehům Dněpru. Tankisté a samopalníci seskakují z tanků, dobíhají ke břehu a všichni pijí vodu z ukrajinského veletoku. Znovu se ozývá prudká střelba. Střílely sovětské jednotky, jejichž velitelé ještě nevěděli o úspěchu československých vojáků. Po vypálení několika světlic střelba utichla. „V 6,50 hodin dosahují Tesařík a Sochor břehu Dněpru. V 7,30 hodin je zde již celý prapor…“ říká zápis npor. Janka náčelníka štábu tankového praporu. Kyjev je osvobozen – úkol je splněn!

„Spolupráce mezi zbraněmi brigády byla při zdolávání nepřátelských pevnůstek a odporu dokonalá. Jen tak mohla naše brigáda s malými ztrátami lehce zdolávat v boji o Kyjev nepřátelské odpory a rychle pronikat do hloubky nepřátelské obrany“, říká o boji 1. čs. samostatné brigády její velitel a dále uvádí: „Na vlastní oči jsem se přesvědčil o hrdinném a dovedném chování čs. vojáků. Zejména se vyznamenali naši tankisté a samopalníci, mezi nimi ppor. Tesařík, por. Sochor, ppor. Petras, Břažina a jiní. Tesaříkovi, Sochorovi a Buršíkovi byl sovětskou vládou udělen titul hrdina Sovětského svazu. Ppor. Petras byl vyznamenán Leninovým řádem a ppor. Břažina řádem Rudého praporu.

Za úspěch v boji o Kyjev byla 1. čs. brigáda jmenována v denním rozkazu J. V. Stalina a byla vyznamenána Suvorovovým řádem II. stupně. Stovky příslušníků brigády byly vyznamenány našimi i sovětskými řády a medailemi.“

Prezident republiky dr. Edvard Beneš vyznamenal prapor brigády čs. medailí za chrabrost.

Velení brigády se ukázalo plně na výši. Předpovídalo možné budoucí fáze boje a podle toho vydalo rozkaz k útoku. Rozkaz byl vojáky vzorně plněn. Štáb brigády řídil boj v průběhu celého útoku. Potvrdilo se jako pravdivé ocenění štábu generálem Barynovem v době závěrečného cvičení v Novochopersku. Dobře a samostatně pracovaly také štáby praporů a velitelé. Nepřátelský odpor byl ničen dovednými manévry tankistů, samopalníků i ostatních jednotek. Rozhodné a dovedné vedení boje bylo dokumentováno poměrně rychlým dosahováním stanovených cílů, při malých ztrátách vlastních, zatím co nepříteli byly způsobeny značné ztráty.

Vzhledem k tomu, že boj o Kyjev probíhal ve složitých podmínkách a příslušníci brigády se poprvé ve větším rozsahu účastnili pouličních bojů, byly ztráty 1. čs. brigády relativně nízké. Celkem 113 vojáků a důstojníků (32 mrtvých, 77 raněných a 4 pohřešovaní). Za bojů o ukrajinské velkoměsto naši vojáci vyřadili přes 600 nacistů, ukořistili, nebo zničili šest tanků a dvě samochodky, jeden letoun, 4 dělostřelecké baterie a 65 kulometů, zničili 53 pevnůstek a několik nákladních aut s nacistickou pěchotou.

https://www.vavyskov.cz/sites/default/files/field/archive/content/osvobozeni-kyjeva-v-sirsim-vojensko-politickem-kontextu.html