V neděli 28. února 1943 se uskutečnil první vzlet prototypu letounu Jakovlev Jak-3 (Jak-1M). Jakovlev Jak-3 byl jednomotorový, jednomístný víceúčelový stíhací letoun, který vznikl postupným zdokonalováním letounu Jak-1.
Jakovlevy se postupně rozdělily na „lehké“ a „těžké“ typy, ty druhé tvoří řada variant typů Jak-7 a Jak-9. Výsledkem požadavku na konstrukci „specializovaného lehkého stíhače“, s výbornými manévrovacími schopnostmi a vysokými výkony zejména v malých výškách a určených primárně pro vybojování vzdušné nadvlády nad frontovou linií byl právě Jak-3. Letoun dyl důkladně odlehčen, dostal menší křídlo s menším rozpětím i nosnou plochou, olejový chladič se přemístil do kořenů křídla, letoun dostal silnější výzbroj a poháněla jej výkonnější verze motoru Klimov M-105. Nové letouny se začaly dostávat k frontovým jednotkám během léta 1944, později než Jak-9 navzdory nižšímu číslu označení. Stroj se zařadil mezi nejmenší a nejlehčí stíhačky z nasazených letounů všemi stranami během války. Jeho vysoký poměr výkonu k hmotnosti mu poskytoval vynikající výkony a ukázal se jako velice dobrý stroj pro manévrový souboj. Problémem stíhačky byl nízký dolet a její přístrojové vybavení znemožňovalo noční lety. Letoun Jak-3 se sériově vyráběl v závodech č. 292 v Saratově a č. 31 v Tbilisi v letech 1944 až 1946 a celkově bylo vyrobeno 4848 všech modifikací. Uvádí se, že celkové ztráty Jaků-3 v boji byly 210 letounů, 60 v roce 1944 a 150 v roce 1945. V první řadě byly letounem Jak-3 vybaveny pluky, které již ovládaly předchozí typy letadel Jakovlev. Na Jaku-3 létalo také mnoho sovětských es, v roce 1944 se na letoun přezbrojila i slavná skupina Normandie-Němen a zaznamenala na něm posledních 99 ze svých 273 vzdušných vítězství proti Luftwaffe.
