Ve čtvrtek 28. září 1916 se v západním Londýně narodil Stanley Gordon Orr, nejúspěšnější stíhací letecké eso Royal Navy / Fleet Air Arm se čtrnácti sestřely.
Stanley Gordon Orr vyrůstal v zámožné rodině burzovního makléře, avšak po pádu burzy na Wall Street musel Orr opustit internátní školu a po dokončení vysoké školy působil jako učeň v automobilovém průmyslu. V 19 letech začal pracovat pro firmu Handley Page. Po třech letech, při kterých pomáhal při vývoji nového bombardéru, se Orr rozhodl vstoupit do Královského letectva (Royal Air Force). Neprošel vyšetřením zraku, což ho ale neodradilo. Britské námořní letectvo nedávno administrativně přešlo od RAF pod Britské námořnictvo a Orr se rozhodl přihlásit tam. Byl nervózní, když měl podstoupit vyšetření zraku ve stejné budově a ve stejné místnosti, kde napoprvé neuspěl. Tentokrát ale narazil na jiného doktora, a zkouškou prošel.
V hodnosti podporučíka byl zařazen do Královské námořní dobrovolnické zálohy. Podstoupil svůj výcvik na letadlové lodi HMS Argus. Ta vznikla přestavěním zaoceánské dopravní lodi a v roce 1918 se stala jednou z prvních letadlových lodí vůbec. Následoval výcvik u 7. E.T.S. a 11. F.T.S RAF a 9 Air Gunnery School. Poté, co se kvalifikoval jako pilot, byl Orr vybrán ke stíhačům a počátkem roku 1940 sloužil na letounech Sea Gladiator a Skua u 759. námořní letecké perutě (NAS). V dubnu 1940 přešel k 770 peruti. Dokončil námořní výcvik a v květnu 1940, krátce poté, co se oženil, byl zařazen k 806. NAS - frontové peruti vybavené letadly Skua a Roc.
Tato peruť byla dislokována na letišti Hatston na Orknejských ostrovech. Zde se Orr účastnil svých prvních bojových vzletů. Úkolem 806. NAS bylo bombardování lodí a infrastruktury v Norsku. Peruť se poté přesunula na letiště RAF v Detlingu v panství Kent, a kryla ze vzduchu evakuaci vojáků z Dunkirku. 806. NAS pak přezbrojila na stroje Fairey Fulmar a v červnu 1940 se nalodila na letadlovou loď HMS Illustrious.
S tímto letounem, a také se zařazením ve Středomoří se naplno projevil Orrův talent. 4. září se spolupodílel na sestřelu bombardéru Savoia SM.81 nad Dodekanéskými ostrovy, a o dva týdny později sestřelil hydroplán Z.501. Do konce roku si nárokoval sedm sestřelů (dohromady i se sdílenými) a za jeho podíl na útocích na německé síly v oblasti byl vyznamenán Křížem za vynikající službu.
10. ledna 1941 byla HMS Illustrious napadena dvěma italskými bombardéry SM.79 a až čtyřiceti střemhlavými bombardéry Ju 87 Stuka patřící k I./StG 1 a II./StG 2. Orr byl spolu s nadporučíkem Grahamem Hoggem zrovna ve vzduchu a neváhali okamžitě zaútočit na nepřátelské bombardéry. Ty se jim podařilo odehnat od letadlové lodi a jeden dokonce sestřelili. Oba piloti ale vyčerpali své zásoby munice – Fulmar Mk.I měl zásobu 750 nábojů na hlaveň (což bylo dvakrát tolik, než měl v té době Spitfire). To byl důkaz robustní konstrukce italských bombardérů, nebo také nevhodnosti ráže 7.62 mm pro vzdušné souboje.
I když už Orr neměl ve zbraních žádné náboje, byl odhodlán letadlovou loď dále bránit. Vystoupal skrz hustou protiletadlovou palbou a vrhnul se na německé střemhlavé bombardéry. Několik z nich se ze strachu před jeho letounem rozhodlo přerušit nálet. I přes všechnu snahu pilotů byla Illustrious šestkrát zasažena. Loď musela změnit kurz na Maltu a tam provést nutné opravy.
Orr a jeho kolegové byli přesunuti na maltské letiště Hal Far. Illustrious zakotvila ve Velkém přístavu a letouny Fulmar byly často zaměstnávány italskými a německými bombardéry, které měly za cíl jak ochromenou letadlovou loď, tak i ostrov samotný. 5. února sestřelil Orr stroj Ju 88, když se po útoku na ostrov snažil vrátit zpátky na základnu. To byl jeden z pěti sestřelů, které si Orr na Maltě nárokoval a to mu vyneslo přezku na stuhu k jeho Kříži za vynikající službu.
Na lodi Illustrious proběhly nejnutnější opravy a loď byla odvelena ze Středozemního moře pro provedení kompletních oprav. 806. NAS byla přesunuta na letadlovou loď HMS Formidable, ze které Orr létal jako doprovod britských námořních bombardérů při bitvě u Matapanu, kde sestřelil dva nepřátelské letouny. Formidable ale následovala osud Illustrious – byla poškozena střemhlavými bombardéry Stuka a musela se vydat k pohotovostním opravám na ostrov Malta před tím, než odplula do Spojených států k velkým opravám. 806. NAS byla opět přesunuta, tentokrát do Egypta, na letiště u Dekheily. Zde byla vybavena přebytečnými stroji RAF Hawker Hurricane a létala při invazi do Sýrie proti silám Vichystické Francie.
V srpnu 1941 byly zbytky 806. NAS spojeny do 269. Královské stíhací perutě. Orr byl poslán zpět do Británie na odpočinek po téměř 18 měsících frontové služby. Strávil rok jako instruktor u 760. peruti na letišti v Yeoviltonu, byl povýšen do hodnosti poručíka a v srpnu 1942 byl vyslán do Spojených států jako velitel nově zformované 896. NAS. Po výcviku jeho perutě na strojích Grumman Martlet (bitské načení letounů Grumman F4F Wildcat) se v únoru 1943 Orr nalodil na HMS Victorious. Jeho velení ale netrvalo dlouho - dostal obrnu, ze které se musel několik týdnů léčit v Pearl Harboru a následně byl poslán zpět do Británie.
V srpnu 1943 dostal Orr, už v hodnosti majora, velení nad 804. NAS, která létala na strojích Grumman Hellcat. Tato peruť, která operovala z lodi HMS Ranger a následně HMS Emperor, měla za úkol chránit počátkem roku 1944 spojenecké konvoje a také útočit na nepřátelské lodě u pobřeží Norska. V březnu byla 804. NAS určena v rámci druhé fáze Operace Tungsten ke krytí letounů britského námořnictva při útoku na loď Tirpitz. Orr velel druhé útočné skupině a za to si vysloužil druhou přezku ke Kříži za vynikající službu.
Jeho poslední bojový vzlet během Druhé světové války přišel 14. května, kdy smíšená formace Hellcatů z 804. a 800. NAS zničila poblíž Viktenských ostrovů pět hydroplánů Heinkel He 115. Orrovi byla připsána účast na jednom ze sestřelů. Byl to jeho poslední sestřel, a zároveň i poslední zaznamenaný sestřel letadla Luftwaffe letounem Hellcat. Konec války ho zastihl na pozici hlavního leteckého instruktora na letišti v Henstridge. Nějakou dobu poté se živil jako testovací pilot na letišti Boscombe Down. Byl mu udělen Letecký kříž za jeho průkopnickou činnost při přistání proudových letadel na letadlových lodích.
Orrova bojová kariéra ale neskončila. V Korejské válce vzlétal z lodi HMS Ocean k útokům na pozemní cíle. Poté se vrátil k testovacím letům a v hodnosti generálporučíka odešel v roce 1966 do výslužby. Zemřel v srpnu 2003 v 86 letech.
Autor textu Mark Barber (warthunder.com)
Doplňky v textu Jan Šafařík
Tabulka sestřelů:
4. 9. 1940 1 Ca.133
17. 9. 1940 1 Z.501
29. 9. 1940 1 Z.201
9. 11. 1940 1 Z.506B
12. 11. 1940 ½ Z.501
13. 11. 1940 ½ Z.506B
28. 11. 1941 1 CR.42
10. 1. 1941 ½ S.79
16. 1. 1941 1 Ju 88
5. 2. 1941 ½ Ju 88
21. 4. 1941 ½ Do 24
22. 4. 1941 ⅓ Ju 88 pravděpodobně
9. 5. 1944 2 ve spol. BV 138
14. 5. 1944 ½ He 115
14. 5. 1944 ½ He 115 na vodě
14. 5. 1944 ½ He 115 na vode
Vyznamenání:
Distinguished Service Cross & Two Bars
Air Force Cross
Mentioned in Despatches
Prameny:
[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[2] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell: A History of the Mediterranean Air War, 1940-1945, Volume One: North Africa, June 1940-January 1942, Grub Street Publishing; June, 2012.
[3] Šnajdr, Miroslav: Palubní stíhači Jejího Veličenstva /1, FAA 1939-1941, Votobia 1996.
[4] Šnajdr, Miroslav: Palubní stíhači Jeho Veličenstva /3, FAA 1943-1944, Jota Military, Brno 2003.
[5] Thomas, Andrew: Royal Navy Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 75, Osprey Publishing, March 2007.
[6] https://en.wikipedia.org/wiki/Stanley_Orr
[7] https://warthunder.com/cz/news/1177--cz
